Príspevky užívateľa

protočil jsme ze srandy očima, když si začal dělat legraci a zavrtěl jsem hlavou.
,,jsi jak malý dítě víš?"
řekl jsem a pohlédl na něj.
,,nic ve zlém.."
prohlédl jsem si ho
,,sedí to k tvojí výšce."
Dodal jsme poslední větu a ušklíbl se. Pak jsme zaškubal ušima když se optal, zda-li tam už budem.
,,když půjdeš tak tam budem brzo."
Zavrtěl jsem ocasem a tím rozvířil mlhu okolo nás.

Pousmál jsem se a olízl jí na čelíčku, Bylo příjemné toto od ní slyšet, byl jsme moc štastný jí mít jako sestru.
,,Jak ranní rosa?"
optal jsem se a představil si tu rosu za dne, byla to příjemná představa.
,,mockrát vám madam děkuji."
stáhl jsem ocas okolo nás a když se optala na otázku, zapřemýšlel jsem.
,,víš.. že ani nevím?"
chvíli jsem mlčel a pak zaškubal ušima, představil jsme si jak voda v řekách je agresivní a tím se začala z mého těla vypařovat mlha.
,,magii. Maminka mi říkala, že mám podobnou, jako měl otec."
řekl jsem Anjel.

Jen jsme si odfrkl na jeho výhružku.
,,ale ono tě to jendou za čas nezabije bratře."
řekl jsem a bez rozmyšlení se rozešel dál, jedním směrem.
,,tudy ospalče."
zavolal jsme na bratra za sebe a doufal, že se mu neztratím v mlze, ještě by začal hulákat.

Chvíli jsem čekal než to malé dojde a když jí to došlo a ona mě štouchla tak jsem se uchechtl.
,,dobře dobře promin no, ale nádherná jsi, jako hvězdné nebe. Nebo klidná voda."
řekl jsem a čumáčkem se jí dotkl čelíčka.
,,nádherná po mamince."
dodal jsme ke svojí delší větě.

Pousmál jsem se na a její větou, ani nevěděla jak moc zahrala na hrudi ugh popsat ty pocity jednim slovem jako ostatní by někdo bylo tak jednodušší! , pomyslel jsem si nerealnou myšlenku a pak poslechnul Anjel.
,, ano ano nějaký nádherný hnědo, bílo, šedé s modryma růžkama třeba, že? "
Optal jsem sd

,, můj pohled na svět je hodně odlišný od ostatních... Ale já jsem celkově odlišný od ostatních "
Pověděl jsem Mladé Anjel pravdu o sobě, byla malá, nevěděla o mě všechno a nikdo ani o mě všechno neví a Bůh vlka ví jesi o mě někdo bude vědět tolik. Pak jsem se ale pousmál na její větou a v klidu jí odpověděl.
,, jo to mi určitě taky budeš povídat vědomosti "
Pousmál jsem se.

Pousmál jsem se.
,, ale pamatuj, že nejsem zase vše vědomí, všechno má své meze, všechno má svůj začátek i konec, nic není nekonečné. "
Pověděl jsem mladé vlcici a položil si hlavu vedle ní, už mě bolela z toho jak furt byla nahoře, chtěli to odpočinek.
,, ale jsem moc rád že si tohle o mě myslíš "
Pověděl jsem jí.

Olizl jsem Anjel nos a zaskubal ušima.
,, řeknu ti máš zákeřné otázky "
Pověděl jsem malé sestřičce na fera a pousmál se, nevadilo mi to, jen jsem prostě někdy nevěděl jak odpovědět, přeci jen jsem již starší, vím že nekdy je lepší lhát, ale dělá mi to strašný problém, ještě k tomu u vlcete, nevím moc jak lhát, tak se alespoň to snažím vysvětlovat nějak zjednodušeně.

usmál jsem se, když se mi povedlo jí rozesmát, zahřívala se mi nad tím hruď, jenže pak to hnedka zchladlo nad její otázkou a já si nebyl jistý co odpovědět, lhát jsem nechtěl, ale pravdu tak mladému vlčeti? nevěděl jsem co říct, ale něco jsme musel..ztlatá střední cesta.
,,no.. víš Anjel.. já jsem nikdy nepotkal někoho takového.. ale nemůžeme to vyloučit.. hlavně né u hladového vlka, který sní vše co se hýbe, jen aby se nasytil."
vysvětlil jsem a doufal jsem, že ji nějak touto odpovědí neublížím, nechtěl jsem.

pousmál jsem se.
,,ano, všechny je hned na místě zpapáš"
znovu jsem jí olízl na hlavičce.
,,budeš moje zachráňkyně, že ano?"
optal jsem se Anjel a čekal jsem na její reakci, doufal jsem, že ji znovu nějak nerozesmutním, to jsem opravdu nechtěl, nepřál jsem si, aby byla smutná, nebo mě neměla ráda, kdybych řekl něco špatně, chtěl jsem aby věděla že jsem hodnej a že mi kdykoliv může s čímkoliv důvěřovat.

Viděl jsem tu změnu emocí v jejích očích, stahl jsem mírně ouška dozadu a pritulil si jí pořádně k sobě.
,, neboj se, jestli ti někdy někdo něco udělá, řekni to svému staršímu braskovi a já jim ukážu kde mají místo. Nenecham někoho jen tak ti ublížit. "
Zafunel jsem a olizl jí na hlavičce, nechtěl jsem jí říkat že bych toho vlka roztrhal na malé kousky, ale vím že toho schopný jsem, neměl by nikdo riskovat mojí trpělivost, hlavně ne když se jedná o moje sourohence.

Zacukal jsem ušima, nevěděl jsem co říct, s huntem jsem nějak vycházel ale u Sindry byl spíše vztah neutrální.
,, víš Anjel.. Je těžké takto říct zda je někdo hodnej či zlej. Vlci mění své chování dle toho s kým mluví, ne všichni musí být milý na první setkání, někteří mají problém se vůbec někomu otevřít, je lepší trpělivost v komunikaci než rychlost, kamarádi být můžete, ale nemusí to být hned, může to trvat"
Vysvětlil jsem Anjel.

Pousmál jsem se nad ní.
,,není zač, kdykoliv se můžeš zeptat"
odpověděl jsem jí a tlapkama si jí k sobě přítáhl a lehce se k ní přitulil.
,,Hlavně že budu mít moudrou sestřičku."
řekl jsem se a zacuchal jí srst na hlavě otřením čumáčkem. Byl jsem rád, že jsem ji mohl takhle hezky poučit, bylo to příjemné, možná bych i zašel na astrála, ale myslím že bude pro mě lepší Venátor, ikdyž mi vadí smrt zvířat, rád pomůžu krmit smečku, navíc teoreticky zde mohu vyučovat všechny měl bych umět základy všeho, protože využití v lovu se hodně hodí, zranění? lehce se o to postarat a dobrý ve smečce zajde, útok? cvičíme na kořisti, plýžení? taky, a taky mladší musíme učit jak nejlépe lovit, takže jak říkám od všeho něco.

Poslouchal jsem její věty a mírně se usmíval, pak ale podala otázku, na kterou bylo těžší odpovědět, takže jsem chvíli přemýšlel a pak pomalu začal.
,,no.. To je složité.. my to jako špatnou věc vidět můžeme, ale oni nemusí, oni to vidí správně.."
olízl jsme se nevózně.
,,ale můj názor je, že dokud ti to necpou pod nos a furt dokola ti neříkají jak to je ta spravná cesta a tak nebo na tebe nezaútočí, tak je furt lepší je respektovat. jak jsem řekl, my to jako špatnou věc vidět můžeme, ale v jejich očích to tak být nemusí."
Dopověděl jsem.

Její zapálenost do vědomostí byla úžasná, vážně jako by byla já, když jsme byl v jejím věku.
,,Může.."
přiznal jsem, ale hned jsem začal dál.
,,Ale moudrý vlci uznají rozdílnost a pokusí se najít střední cestu. nemusíme věřit všemu čemu věří ostatní, ale měli by jsme respektovat, že v to věří. To je důležité k přijmutí nejen cizích vlků, ale i sebe samého. Jak můžu sebe přijmout, když bych byl agresivní vůči vlkům, kteří jsou mi odlišní? jak mohu najít přátele, kdybych byl na ně agresivní za to, že se mnou nesouhlasí? měl bych respektovat to že oni v něco věří, stejně jako oni by měli respektovat v to co věřím já."
ukončil jsem svůj monolog, aby to Anjel zvládla pobrat.