Príspevky užívateľa

zacukal jsem ušima nad její otázkou a pousmál se.
,,je to možné, každé zvíře má něco, každé zvíře může fungovat jinak, ale zároveň tak stejně jako my, vlci. Nikdy nevíš."
nachvilku jsem se odmlčel.
,,ale to stejné patří i k vlkům. Každý vlk je jiný, každý má jiný názor, každý věří v něco jiného. Já věřím v osud ve hvězdách, věřím že tam žijí naši předci, ale tam venku?"
cukl jsme hlavou tam kde vím že jsou nejblíže hranice.
,,Tam můžou mít vlastní víru, ikdyž to je nepředstavitelné, může to tak být."
domluvil jsem svůj monolog, bylo mi velmi příjemné, že si Anjel ode mě nechávala radit a že mě celkově vyslýchala, bylo to příjemné, hřející pocit na hrudi.

Pousmál jsem se když mě vyheeejovala, bylo to roztomilý. Pak se optala na otázku a já chvíli přemýšlel jak zformulovat větu a po chvilce přemýšlení jsme začal.
,,Když pak usneš můžeš spát déle než je potřeba taky ti může začít bolet hlava a oči z toho jak unavený budou, bolest která je nepříjemná i dospělým vlkům, chápeš?"
optal jsem se Anjel a byl jen rád že se mnou už souhlasila, teď jen aby pochopila toto vysvětlení.

,,Dobře Anjel, ale."
začal jsem a dal jí tlapku na hlavu.
,,Prvně moje milá sestřičko musíš vyrůst, být vzhůru do noci, když jsi takto mladá může být nebezpečný ano? potřebuješ hodně spánku na to, aby si rostla."
řekl jsem jí a rozcuchal jí srst na hlavě. Vážně jsem si začal k srdci přitahovat někoho z části rodiny kterou nemám v lásce? ano, začal. Litoval jsem toho? ne, ale kdo ví co bude v budoucnu, Sindra taky rostla a začali se nám navyšovat hádky, bylo mi toho líto a doufám, že se jednou nějak usmíříme, dříve než odejde.

pousmál jsem se.
,,Ano viděl, ale jen jednou a to jen proletět, nic jiného."
odpověděl jsem jí a nad další otázkou jsem potřeboval přemýšlet nad odpovědí.
,,nevím, ale určitě někde spát musí."
odpověděl jsem jí znovu a hned nastražil uši nad její omluvou.
,,Neomlouvej se, zvědavost je přirodní, je v pořádku být zvědaví a dozvídat se o nových vecích"
Uklidnil jsme jí, kdyby byla otravná, řekl bych jí to hned, nechápal bych že to může zabolet i přes to, že by to byla pravda.

zacukal jsem ušima, když jsi ta malá potvůrka ke mě posadila.
,,Ano je, netopýři."
odpověděl jsem a nadechl jsem se na pokračování.
,,Jsou to tvorové menší než ježci, ale díky křídlům jsou větší je to.. taková myš s křídly"
vysvětlil jsem Anjel jak jen jsem mohl a doufal jsem, že má dobrou představivost na to si zformovat ono zvíře.
,,Také létají v noci, nevím tedy jak v té tmě vidí, ale ano, letájí v noci a hledají koříst a přes den spí."
domluvil jsem.

Zacukal jsem ušima a lehl jsme si opatrně, jelikož mi bylo jasné, že ještě toto bude dlouhé povídaní.
,,Ano schovávají, nejsou jako my totiž, nejsou denní zvířata, přes den naopak spí a na svůj lov vychází v noci."
odpověděl jsem malé Anjel a doufal jsem, že neřeknu nějakou pitomost o ježky jsem se totiž nikdy nezajímal a nevěděl jsem tak věci o nich i tak jsem doufal, že alespoň něco Anjel pomůže porozumět o tomto typu zvířat.

Zacukal jsem ušima a přemýšlel jsem.
,,napadá mě.."
začal jsem větu a dál přemýšlel, až mi docvaklo- bodlinky.
,,Ježek"
oznámil jsem Anjel a pohlédl na ní, čekajíc na její reakci na ono jméno. Ježci bylo vskutku roztomilý a hezcí hlavně, ale dokázali se ty malé mršky dobře bránit právě svými bodlinamy na svých zádech.
,,Na ty musíš být opatrná, mají bodliny a ty dobře píchají do tlapek."
vysvětlil jsem Anjel.

Nastražil jsem uši, když mi řekla onu větu, hřálo to v hrudi po tom vyslovění, toto jsem vážně moc neslýchával, se Sindrou se máme rádi, ale nedokážem si sednout do noty a Hunt mi toto nikdy neřekl taky.
,,Já jsem rád že jsi moje sestra"
odpověděl jsme jí spíše ze slušnosti.
,,jo.. zvířata jsou magická"
zaškubal jsem ušima a pak koukl na Anjel, když řekla, že viděla zvíře a ještě k tomu v noci, to nemuselo i dopadnout dobře, ale byl jsme rád, že se jí nikdy nic nestalo.
,,zkus ho popsat a zkusím ti říct co to bylo, pokud tedy budu vědět."
řekl jsme jí.

Lehce jsem se pousmál nad tím, že taky nechce lovit, ano lov mě naplňuje, ale spíše bych radši jen běhal za.. něčím a nikdy to neulovil. Pak jsme poslouchal jak vysvětluje proč má ráda zvířata které si vybrala.
,,hezky vybrané slova."
odpověděl jsem na její monolog, bylo to příjemné se takto odreagovat, konečně zde nebyl jen S'arik, který mi takto moc rozuměl.
,,zvířata celkově jsou nádherná."
Řekl jsme celkově a taky jednoduše.

cukl jsem s jedním uchem.
,,to je v pořádku, vím jak je těžké ve vlkách číst.. hlavně v někom jako jsem já."
řekl jsme malému vlčeti a pak jsem začal přemýšlet nad její otázkou, nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlel, ale pravda, bylo zde jedno zvíře.
,,Srny. jsou nádherné a čisté jako voda, jako hvězdy, ale tajemné jako mlha, jako já.. taky se těžce loví, takže je nelovím tak často a spíše se jich vyhýbám"
odmlčel jsem se nad další polovinou věty.
,,ale přichází zima.. srny budou nejdůležitějším úlovkem, aby se nasytila celá smečka a já? budu smutně sledovat lov...tedy pokud nebudu muset jít na lov taky.. nevím jak to zvládnu ustát.."
oznámil jsem Anjel, srnu jsme již lovil to ano, s mojí maminkou, ale bolelo to, bohužel je to povinost, je to potřebné na přežití.
,,co ty? jaké máš ty oblíbené zvíře?"
optal jsem se Anjel, abych odešel od zabíjení a povinností pro smečku, nechtěl jsme kazit náladu.

Zacukal jsme ušima a pohlédl na ní, čim víc jsem s ní mluvil, tím víc jsem cítil zvláštní pocit, byli jsme si tak podobní, však zároveň i rozlišní. Lehce jsem se pousmál a pak cukl ušima nad její omluvou, proč se omlouvá? nic špatného neudělala.
,,za co se omlouváš? však jsi nic neudělala."
řekl jsme své myšlenky nahlas a čekal jsme nad její odpovědí, mezitím co jsem procházel v myšlenkách vzpomínky s ní a snažil se najít cokoliv za co by se měla omluvit, ale nic jsem nedokázal najít.

zacukal jsem nad její větou ušima a pohlédl na ní.
,,já nemyslím na lov, Anjel."
koukl jsem kde byl ještě před chvílí králík.
,,ano, lov mi vytváří zvláštní teplo v hrudi, ale lov jinak, kdyby nebyl potřebný pro život tak nemám moc v lásce, je mi líto zvířata zabíjet. Jejich život je vzácný pro ten náš, modlím se za ty zvířata, aby se dostali na co nejhezčí místo za to, že jsme je ulovili."
řekl jsem Anjel svůj rituál před jídlem a oklepal ze sebe brnící pocit.

Zacukal jsem ušima a na její poznámku, že od všech utíkají jsme jen pověděl.
,,nebo to je v krvi."
řekl jsem, nějak jsme tušil že vlče to zatím nepochopí, ale mohl jsme jí garantovat, že jestli mám pravdu, tak si to uvědomí, dříve nebo později.
,,třeba jo, ale nemyslím si.. vědí že jsou naší kořistí.."
řekl jsem Anjel bez přemýšlení, že jí tato věta může ublížit, ale jak se ví.. nechápu takové věci.

Cukl jsem ušima, když jsem viděl že zajíc je v klidu a neutíká, bylo to prazvláštní.
,,no.. asi radši ne."
odpověděl jsem Anjel a pomalu došel k ní a sledoval furt zajíce, byl v pořádku? nebyl náhodou zraněný? nikdy jsem takto blízko nebyl k zajíci, který by byl tak klidný s přítomností vlka, jako taková magie, ale.. pohlédl jsem na Anjel.. bylo to možné? nebudu radši dávat předsudky, neznám tyto magie věci prostředky, uvidíme časem, ale jestli to tak je, mohla by být dobrou lovkyní, pokud tedy bude chtít být.

Když se bratr konečně rozhodl zvednout, zvedl jsem se s ním a nedočkavě čekal až se protáhne, tedy.. i přes to že to nešlo poznat, nedočkavý jsem byl. Sledoval jsem ho jak se protahuje a mírně se zašklebil, když se mu ocas dostal, až do obličeje.
,,už jsi hotov?"
optal jsem se vlka a hned jak zamířil k východu tak jsem zamířil za ním, trošku jsem i přidal do kroku, abych byl před ním a vylezl ven do jasné tmy. Jasné? byla totiž mlha, nebyla zas tolik hustá, ale zas moc daleko vidět nešlo. Miloval jsem takové počasí, miloval jsem to zde pod horama, kde každý den padla mlha a vytvořila tak tajemnou atmosféru.