Príspevky užívateľa

Pomalu a neslyšně jsem našlapoval na měkou trávu, avšak léto bylo, již pomalu šel cítit barevný podzim ve vzduchu. Pohlédl jsem vzhůru a očima si prohlédl čisté nebe, jak já se těšil na noc, na hvězdy. Chtěl bych s ev nich naučit číst, ale jak těžké to může tak být? mohl by mne to s'arik naučit? musím se ho jednou zeptat, tolik věcí na něho mám, už aby měl čas, těšim se až ho zase uvidím a uslyším ten klidný hlas. S'arik je někdo kdo mi dokáže perfektně porozumět, až na to že on je nejspíše takovej a já to mám jako vadu, nedokážu v nikom tak perfektně vyčíst pocity, abych řek jak se cítí, ale vidím je, oči vždy vše prozradí.

Zacukal jsem ušima a zapřemýšlel, byla pravda že už jsem celé území a část mimo něj už prošel, znal jsem to tu, bylo proto snazší popsat vlceti naše území.
,, území naší smečky začíná dole, hrází "
Cukl jsem hlavou směrem k Hrazdí.
,, to je jedna strana hranice, protahuje se okolo jehlicnateho lesu pres louku vlčích máku, po té nahoru k horám okolo starého hvozdu až k naší nejvzácnější věci na území, půlnoční studánka."
Odmlčel jsem se nejen z toho, aby to vlce lépe pobralo, ale i z důvodu že na toto místo mám hezké vzpomínky díky jeho otci.
,, po té "
Začal jsem pokračovat svůj monolog.
,, prochazis údolím až k hvězdné jeskyni, kde se každý dozvídáme co je naším posláním a ukoncujeme hranice zase zpět u hrazdi když projdeme lesem na upatim a planinou. "
Mluvil jsem klidně a monotónním hlasem.
,, pak jsou zde místa ve vnitřku což jsou nory, močiare, dlouhé jezero a ostrůvek. "
Vysvětlil jsem Vlčkovi a zase se odmlčel, aby to co nejlépe vstřebal, když jsem viděl že alespoň trošku chápe, odpověděl jsem na druhou otázku.
,, mám dvě místa, které jsem si velice oblíbil ostrůvek, na kterém rostou nádherné květiny, které mi můj bratr zapletl do srsti, když jsme tam byli na noční procházce.... Ale vždy v mém srdci vyhrává půlnoční studánka na kterou mám nejlepší vzpomínky. "
Vysvětlil jsem Vlčkovi a mírně se usmíval.
,, a co ty? Máš už oblíbené místo? "
Optal jsem se.

Zavrtěl jsem ocasem, nad jejími slovy, že budu nejlepším lovcem, chtěl jsme být, alespoň se o to pokusit, lov mne bavil to skrýt nešlo, ten adrenalin, běh, užívání své magie, byl to úžasný pocit a rád bych ho zažíval co nejvíc jde.
,, odnesem ano.. "
Řekl jsem a šel svojí mamince na pomoc, aby se s tím nemusela sama tahat.
,, vzhůru domů "
Řekl jsem a pomalu se i s Korou po boku rozešel zpět.

pousmál jsem se, když mě maminka pochválila a lehce jsem zavrtěl ocasem.
,,taky jsem měl nejlepší učitele"
usmál jsem se.
,,je to úžasný pocit... chci být lovcem"
usmál jsem se svým mrtvým pohledem a celý se oklepal, abych trochu sundal adrenalin.
,,děkuji že jsi zde byla se mnou."
oznámil jsem mamince.
,,co teď? odneseme jí domů?"
optal jsem se.

Sledoval jsme vlčka, jak potichu odpočívá, došlo mi i, že na chvíli tento prcek usnul, nevadilo mi to, v tak mladém věku je každá aktivita těžká. Netrvalo však dlouho než se malý probral a položil otázku. Pohlédl jsem do vody, ale mne samotnému se tam nechtělo, proto jsem tedy koukl na A'kazu.
,,no. vodu dneska necháme vodou už, takže copak bys chtěl dělat? prozkoumat nějakou část území? něco povyprávět? jen povídej své přání."
usmál jsem se na vlče.

naslouchal jsme slova vlčice a dával si to jedno ke druhém, spojoval jsme si její věty s jejíma příkladama a snažil se se z nich ponaučit jak jen to půjde, nechtěl jsem jen tak někomu ublížit a tyto slova vlčice mi pomohla porozumět lžím a pravdě, jenže dokázal bych vůbec někdy lhát? nebyl jsem si jist.
,,co když nikdy nebudu schopen lhát či mlčet?"
optal jsem se Wayi, doufal jsme že i na tuto otázku bude mít odpověď.

Pousmál jsem se a rozešel se vpřed, doufal jsem jen, že znovu nenarazime na onu srnu s kolouskem, znovu ten pohled vidět nechci.
Nějakou dobu jsme však šli než jsem konečně vyčenichal čerstvou stopu, můj pohled jsme stočil na Koru, aby věděla, že je někde před námi kořist. Ve chvíli kdy jsem věděl že pochopila jsem začal stejnou metodu lovu, - pára, opatrné naslapovani, tentokrát jsem ale neměl tolik páry, abych já viděl co kde je a přesně jak jsem očekával, kousek přede mnou se objevila silueta srnky. Co tě waya učila Finne. Hrdlo je jejich největší slabinou.
Zopakoval jsem si slova mé učitelky a zhluboka se nadechl, zaryl drápy do země a vystartoval jsem po úlovku.
Srna neměla ani tucha co se stalo a do chvíle byla mrtvá v mé ostré zubaté náruči. Věděl jsem že toto byl jen pokus omyl, kdy se mi povedlo svůj první větší úlovek ukořistit sám, ale cítil jsem se tak dobře. Z celého nadšení jsem upustil srnu a sledoval její mrtvé tělo, nedokázal jsem to pochopit, ale byl jsem šťastný že můj první velký úlovek nezarval pod tunou bolesti, má hruď a celé tělo hřálo nadšením a adrenalinem.

Mírně jsem se pousmál, když se malý vlce pralo s kamenem. Byl jsem rád že se snaží ukázat sílu už tak v mladém věku, bylo jasné že je po otci v tomhle, ale mamku jsem zase neměl možnost tak dobře poznat, takže kdo ví.
Když jsem viděl, že se Vlče pohodlně usadilo a začalo se vyhřívat, lehl jsem si, abych udělal stejnó věc a voda ze mě brzo okapala, bylo to tak prazvláštní znovu být ve vodě, dříve jsem jí miloval, ale nyní? S tou dlouhou srstí? Jen kila na víc, potřeba utéct či zaútočit by byla neúspěšná o minimálně 30%, a to by nebylo dobré.
Ale pro teď, jsem si užíval takové příjemné ticho, klid, i když mi bylo na jednu stranu jasné, že vlceti plné energie zachvilku bude možná požadovat pozornost, přeci jen to jsou vlčata, no.. Já byl tedy výjimkou.. Ja pozornost hledat v klidu, ticho a klid byli věci pro mě.

Mírně jsme se pousmál nad reakcí malého vlčka, byl tak rozdílný však stejný jako s'arik..
,,pojď"
řekl jsem když jsem si všiml, jak mu vadí voda a rozešel jsem se ke kamenům.
,,kameny jsou nyní vyhřáté takže budou příjemně teplé a trošku to urychlí sušení, navíc si oba můžeme odpočinout a srovnat myšlenky o této nové zkušenosti."
oznámil jsem A'kazovi a sám na nějaký kámen vylezl, ale nelehl jsem si, koukal jsem na vlče zda nahoru vyleze taky, nebo bude potřebovat pomoc.

Když jsme pocítil jak jeho svaly se napnuly tak jsem ještě chvíli držel, aby pochopil po vlčectvu ten tlak vody. Když jsem uznal tak jsme ho vytáhl a vybrodil se ven z vody, kde mne málem stáhl pocit těžké srsti. Lehce jsem klopýtl, ale hned jsem to vybral, takže jsem s vlčetem nespadl. Došel jsem na souš, položil jsem A'kazu a poodešel od něho, abych se oklepal od vody, která mi tížila srst. Dlouho jsme ve vodě nebyl.. zapomněl jsme na tento pocit.. Zapřemýšlel jsem a pohlédl na A'kazu, zda je v pořádku.
,,vedl jsi si ukázkově. nádherná práce s nohama"
pochválil jsem malého vlčka.

Viděl jsme v jeho očích, že onen pocit s emu moc nelíbil, chvíli jsme ho sledoval a pak vyřkl.
,,neboj se, dám tě tam jen na chvíli, nebudu tě trápit."
oznámil jsem vlčeti, velice lehce jsme ho vzal za srst a vešel s ním do vody, voda nádherně nadzvedla mojí srst na jejíž váhu jsme si již zvykl. Byl jsem mokrý po břicho a pomalu jsem snížil hlavu, abych namočil i A'kazu. Vlče jsem namočil po hruď, jelikož to při většině případů vyvolá automaticky svaly, aby sebou začali cukat - pud sebezáchovy. Já sám jsem tento pud sebezáchovy moc vyvinutý neměl, i přes to jsem plavat uměl skoro hned.

Zvedl jsem se hned, jak jsem viděl mladého jak už si to tam nakračuje, ale dříve než jsem něco stihl udělat již byl napůl ponořený a hned utíkal ven. Nejspíše ostatní vlci by se začali smát, jenže jak už známe Finna, zde nebyl ani kousek posměšku. Vydechl jsem poklidně, když jsem zjistil, že se mu nic nestalo.
,,ano je mokrá, proto jsme sem šli za dne, aby jsi se na sluníčku vysušil"
oznámil jsem vlčeti.
,,dobrý?"
optal jsem se ho.

letmo jsem pokývl když mi vlče odpovědělo. Ještě jsem chvíli ležel a čekal, až si vlče odpočine, bylo mi ažmoc jasné, že dneska ho do vody nepustím samotného, ale jen, že ho budu držet za srst, byl jsme si vědom, že je vlče furt malé na to, ale taky mi bylo jasné, že základy pro přežití potřebuje, sic jsem se zatím s nějakým tím nebezpečím nesetkal avšak to samé nemuselo platit pro druhé, je nejlepší umět plavat ve většině případů vám to zachrání život.
,,až budeš připraven, řekni, vezmu tě za srst a dám tě opatrně do vody. pro dnešek bude důležité, aby jsi věděl jaké to je být v té vodě a abys nějak uměl nožkama kopat, samotný ve vodě ještě nebudeš"
oznámil jsem vlčeti.

Pomalu jsem došel k vodě a opatrně jsme si lehl.
,,zatím si odpočiň."
oznámil jsem vlčkovi a pohlédl na vodu, chvíli jsem ležel v tichosti a pak začal.
,,možná již víš, toto před námi je voda. jestli se v ní chceš pohybovat musíš se naučit plavat."
začal jsem a podíval se na A'kazu.
,,vlci se už můžou narodit s tím, že plavání už mají automaticky ve svalech, ale může se stát, že to to tělo jako automatiku nemá, tak či onak je dobré se to naučit. svět je nevyzpytatelný."
mluvil jsem proslov a nechával vlče, aby si to v hlavě všechno probral jak jen potřeboval.
,,Na jednu stranu je plavání velice jednoduchá věc. vlastně jen kopeš nohama, je to věc dost vyčerpávající, když na to nejsi zvyklý, hlavně se nesmíš nalokat vody. Voda v žaludku může být dost těžká a začne tě stahovat, ty ale potřebuješ se držet nad ní."
Domluvil jsem teoretickou část.
,,nějaké otázky?"
optal jsem se vlka.

Pomalu jsem šel po boku A'kazy, ne moc rychle však ani ne pomalu, byl jsme přeci jen o dost vyšší než malý vlče, nemohl jsem jít svým krokem. Chtěl jsme vzít sebou i Norka však, ale mi bylo řečeno, že mám vzít jen A'kazu, nechápal jsem, možná S'arik nechtěl, abych se nějak víc namáhal, nevím.
,,naučím tě dnes plavat, ano?"
oznámil jsem A'kazovi a dál pokračoval v kroku.
,,tamhle"
oznámil jsem vlčeti když se před námi objevilo jezero.