Príspevky užívateľa

Jako každý ráno, kdy mlha nebyla po svítání tolik netradiční, jsem ležel nějaký kousek od nor Alf. Dnešek byl nádherný občas nějaký ten mrak a v Noře už šel slyšet dusot malých vlčat. Zatím jsem netušil, kolik vlčat s'arik má, ale jedna věc mi byla jasná, dneska je den, kdy vlčata konečně mohu spatřit, jejich první den, kdy můžou vylézt z nory a budou si konečně tento den pamatovat.
Chtěl jsem je konečně vidět, těšil jsem se na ně, ale bylo jen na vlčatech, zda ven budou chtít jít. Přemýšlel jsem nad poslednímy dny, bylo toho moc na mě a právě hlídání, že tito malý a S'arik jsou v pořádku, bylo něco, co jsem potřeboval na uklidnění.

Pousmál jsem se nad jejími slovy, i přes to, že jsem nechápal, jak jsem svoji maminku mohl vylekat, ale již jsme si zvykl na o, že né všichni rozumí mé řeči. Zvedl jsem se ze svého pohodlného místa a přešel k ní si jí stáhnout do objetí, ve kterém jsme chvíli držel. Po oné chvíli jsme se pomalu odtáhl a koukl jí do očí.
,,jdeme dál lovit? ať smečka nevyhladoví?"
optal jsem se vlčice a opatrně jsem jí obešel, tušíc, že vlčice po mém boku, bude s mým návrhem lovu souhlasit.

Pousmál jsem se nad jejími slovy a koukl se po okolí, přemýšlící nad jednou určitou věcí ohledně smečky a okolí.
,,mami?"
řekl jsem a otočil se na ní, v hlavě mi hráli slova sestry, když i jednou říkala jak odejde odsuď, bolelo to.
,,možná mi teprve bude rok a bůh ví jak dlouho žít budu.."
začal jsem svojí větu, ano, furt jsem nevěděl jak vlastně vlci dokáží být starý.
,,zůstanu ve smečce. hlavně pro tebe.. "
dořekl jsem svojí větu, která začínala dost divně a sebevražedně, což jako vždy jsem moc netušil, ale byl jsme rád, že jsem to řekl. Nedokázal jsem nad tím přestat přemýšlet od doby, co to Sindra vyřkla při zkoušení její magie, ale byl jsem rád, jak jsem se rozhodl, chci zde zůstat, chci pomáhat smečce, pomáhat mamce...být po boku S'arika.

Téže jsme se posadil a porozhlédl jsem se po okolí.
,,je to zde hezké."
oznámil jsem mamince a mírně se pousmál. Mé oči však skončili zpět na mamince a pohlédl ji do očí.
,,pomalu tě přerůstám.."
stáhl jsem ocas okolo těla.
fb],,po kom myslíš že mám či budu mít výšku?[/b]
optal jsme se Kory, ve snaze změnit myšlenky.

naslouchal jsem jeho slovům a slabému popisku této rostliny, však slovo které mne zaujalo bylo léčení to jsme se ještě moc neučil.. právě ono slovo mne zatáhlo k oné první možnosti.
,,popiště a zkusím vám pomoc."
oznámil jsem vlkovi a udělal k němu jeden krok, aby věděl, že mu vážně chci pomoc a trošku se přiučit novým zkušenostím tohoto oboru, popřípadě poznat tohoto vlka

zacukal jsme ušima nad jejíma slovama.
,,jako malý jsem asi? byl netrpělivý. říkám slova, které můžou někdy ublížit..ale příjdou mi to slova správné..mluvím pravdu, nelžu, je to špatně?"
pohlédl jsem na Wayu, doufajíc že mi nějak pomůže, nedokázal jsem lhát, neuměl jsem to, ale co když je právě dobré někdy lhát? nebo by to bylo ještě horší, než někomu říct pravdu? jestli je lhaní ale dobré, naučím se to? ne.. šlo by mi to proti srsti. chci aby i mne vlci říkali pravdu do očí ať bolí jak jen chce.

Zaskubal jsem svýma ouškama a pohlédl na nějaké kopečky po jeho řeči.
,,tamten? třeba.."
optal jsem se s pohledem upřeným na nějaký kopeček s malinkatým srázem, takže by se z něho hodně dobře skočilo a plachtilo dolů.
,,může být?"
pohlédl jsme na Straku, když jsem si byl jistý, že koukl tím směrem.

Pohledl jsem na křídla a protahl je, vskutku boleli, ale ne nějak moc na co bych od kousání sourozenců nebyl zvyklý a co si budem, vlcata ty ostré zoubky mají.
,, trošku, ale nic hrozného "
Řekl jsem a pohlédl zpět na straku.
,, jaký je další krok? "
Optal jsem se.

mírně jsem se pousmál když mne objala.
,,asi bych si nachvíli odpočinul a pak šel něco ulovit, ať má smečka co jíst."
oznámil jsem Koře, bavilo mne toto, tohle lovení. Přišlo mi to že onen lov mne nějak doplňuje a dodává mi ty.. emoce.. o kterých všichni mluví. Byl jsem rád za onu možnost lovit zde, s mamkou, těším se až to ukážu s'arikovi, chtěl jsem, aby byl na mne pyšný, aby viděl jak moc se zlepšuju, ale nějakou dobu jsem ho neviděl, kde mohl být? kde se toulal?

,,jsem velký po otci.. nejspíše.."
řekl jsem vlčici a nad její otázkou zaškubal ušima.
,,ztratil jsem se.. ano jsem zde sám."
řekl jsem s odpovědí na obě otázky.. byl jsem naštvaný, že jsem zde, tak daleko, ikdyž bych měl být poblíž smečky, štve mě že jsem se ztratil.

Naslouchal jsme jejím slovům a vše si ukládal do hlavy.
,,trpělivost je velká výhoda.. měl by ji umět každý.."
řekl jsem a pohlédl na Wayu.
,,trpělivostí neublížíš vážně nějakému vlkovi."
dodal jsem a sledoval jsem vlčici.

Naslouchal jsem jeho slovům a pak bez něčeho jsem skočil a pokoušel jsem se vzlétnout. mé první výskoky skončili pádem, ale chvíli na to se mi povedlo vzlétnout a dopadnout na tlapy.
,,takto?"
optal jsem se tmavého vlka a pohlédl na něho pro potvrzení. neměl jsem radost nebo tak, prostě jsem to necítil, ikdyž mé srdce hřálo jak něco.

,, dobře.. "
Zamumlal jsem a dál procvičoval křídla a vážně- cítil jsem jak se pomalu uvolnuji, sic to bolelo ale přitom se to tak příjemně uvolnovalo, bylo tk příjemné.
,, dobře "
Odpověděl jsme na jeho konecnou6 oznamovací větu, sic mi to bylo líto, ale mohl jsem být rád že alespoň něco

naslouchal jsme jeho slovům a pak jsem tak jak řekl, své křídla roztáhl a začal s nimi mávat a ano, měl straka více než pravdu, mé křídla byli ztuhlá, taky jsem skoro hned oči stáhl do bolestivé migrasy a potichu sykl.
,,to se mají trénovat?"
optal jsem se ptačího kamaráda. Nikdo mi nikdy neřekl, že ty křídla musím trénovat a hýbat s nimi, aby nebyli ztuhlé a mohl jsme jednou díky nim létat.

Zacukal jsem ušima nad jejíma slovama.
,,ať už jsme mladí či starší nikdy nevíš co kdo zkusil"
zacukal jsem ušima a koukl do země. jenže hned jsem nastražil uši a pohlédl na Marielle. Cuknul jsme s jedním uchem.
,,nezbavíš, nebo nemáš nikoho na kom to vyzkoušet?"
optal jsem se vlčice.