Príspevky užívateľa

Rozhlížel jsem se po okolí dokud straka na něco nepoukazal, nastražil jsem ouška a koukl tím směrem.
,, můžeme "
Odpověděl jsem vlkovi jednoduše a mírně zavrtěl ocasem, doufal jsem že to budou kytky podobné hvězdám.

- pohlidej nade prosím, vem ji někam se projít - byla věta která mi už nějakou chvíli hrála v hlavě mezitím co jsem šel bok po boku vlčici, která jak se zdálo nesla nějakou váhu v sobě, jak jsem pochopil, čekala vlčata, takto to vypadalo? Samice je nosili dokud se nenarodili? Zajímavé i divné zároveň. Šel jsem pomalu, aby nade stíhala, byl jsem na jednu stranu rád za tuto možnost, mohl jsem se blíž dostat k S'arikovi na druhou.. Dost jsem přemýšlel.. Je toto co s'arika poslední dobou tak trápí? Sic se to snaží neprojevit, jenže v těch očích mu stres skoro až hoří, měl strach o mladé? Či o Nadehzdu? Nebo se bál něčeho jiného? Olizl jsem si nervózně pysky a pohlédl na vlčici vedle sebe, poslouchal jsem její dech, byl zadychany.
,, mužem si zde odpočinout "
Oznámil jsem vlčici, nechtěl jsem aby jsme procházku nějak přehnaly, nechtěl jsem aby byl na mě s'arik naštvaný, už takto se trápil proč bych mu vytvářel víc problémů?

Zaskubal jsem ušima nad slovy mamky a věnoval jí pohled.
,, já stopovat? "
Chtěl jsem se ujistit, že mám teoreticky volnou tlapku na lov, lovení pro zábavu jsem neměl rád, ale můžeme to přinést do smečky přeci a tam bude vždy někdo hladovej, ač no nešlo na mém obličeji pohnat, šťastný jsem z lovu byl, těšil jsem se až něco ulovim, až se hudu učit víc technik.

Naslouchal jsme každý její slovo, skoro by se dalo říct že až slova hltam, chtěl jsem tuto informaci znát, nechci aby zvířata zbytečně trpěla, musí zde být přeci nějaká rovnováha. Když domluvila byl jsme chvíli zticha a vše si v hlavě urovnaval. Myš, zajíc králík - vaz, prudký tah, srny - prokousnuti hrdla zepředu krku hned pod hlavou, laň ve skupině a medvěd vůbec, zopakoval jsem si v hlavě ještě třikrát a až po tom promluvil.
,, dobře. "
A mírně kývl.

Naslouchal jsem jejím slovům a šel po jejím boku. Když se optala tak jsem hned odhodlane řekl.
,, ne, všemu chápu "
Ale přeci mne jen napadla jedna věc.
,, wayo? Je možné zabít zvíře bez nějaké větší bolesti? "
Řekl jsem hlasem trošku mimo, nechtěl jsem moc lovit zvěř když jí ublížim, ona uteče a já nebudu moc jakkoliv pomoc trápení.

Šel jsem po jeho boku a rozhlížel se na všechny strany, nad jeho větou jsem zaskubal ušima.
,, kriceni mi vadí kvůli sourozencům "
Oznámil jsem strace a šel dál.

Zacukal jsem ouskama na djeho větou.
,, dobře "
Mírně jsem zavrtěl ocasem a pousmál se. Sice asi jeho větu z hlavy jen tak lehce nevymazu, ale mužů alespoň vytvořit hezčí vzpomínku.

Ohlédl jsem se na straku a pohlédl mu do očí, viděl jsem tu nevysvetlitelnou emoci, kterou jsem znal pod názvy "smutek".
Poklkl jsem a zastrihal ušima.
,, dobře"
Pověděl jsem a mírně jsem se o něho otřel, doufajic že ten smutek zmizí

Mé tělo se mírně chvělo, byl to nepříjemný pocit, jako by po mne lezlo milion mravenců. Slova straky mne trošku uklidnili sice ne moc, ale alespoň nějak ano.
,, dobře.. "
Řekl jsem a pokl nasucho.

Nastražil jsem ouska nad jeho větou, ale čím vím mlucil tím víc se mi jezila srst.
,, ne. "
Řekl jsem rázným hlasem.
,, lov pro soutěž nebo pro zábavu co se pak nesní, chudák zvěř.. Můžou žít stačí jen pár kousků ne celý les"
Mluvil jsem mírně rozklepanym hlasem, nedokázal jsem si představit jen tak ulovit něco co pak nepozru.

Cukl jsem ouskama když mě modrý vlk vyrušil z myšlenek.
,, co? "
Optal jsem se a zavrtěl hlavou.
,, jo- jo- um.. Můžeme "
Řekl jsem zmateně

Cukl jsem ouskama nad jeho větou, nechápal jsem proč, ale jak jsem taky mohl? Nikdy jsem se do něho přeměnit nemohl. Šel jsem po boku Straky a byl zticha, nevěděl jsem co říct, přemýšlel jsem jaké tk vlastně je být malý ptáček, které je tak lehké ns ulovení a musí si dávat pozor na jakýkoliv zvuk. Já osobně byl za moje vlčí tělo rád, věděl jsem že na mne nikdo jen tak nezautici.

Nastrazil jsem uši když mluvila a věnovala mi pohled, měl jsem chladný výraz, jako vždy, neuměl jsem to ovládat.
,, možná ublížiš a litujes či žiješ.. Ale je dobré se i zamyslet. Nejen smířit. "
Řekl jsem a koukal ji "do očí".
,, zamyslet se jak to ovládnout ne jak to schovat"
Mluvil jsem dál bez ohledu na to jestli tím ublížím či ne, ano byl jsem Vlče nemohl jsem přeci chápat co ublíží a co ne, jenže v tomhle ohledu to pravda nebyla, nemít poruchu jakou mám uvědomil bych si se svojí inteligencí až moc dobře jak hnusně ta věta vyznít mohla, ale se svojí poruchou, kdy nepoznám ani emoce jiných, bylo pro mne těžké určit co říct mám či měl.

Tiše jsem naslouchal slova Wayi, pořád jsem přemýšlel nad tou rybou, nejspíše to ve mě zůstane již navždy, jenže to jsem nevěděl jak moc mi to v budoucnu pomůže s lovem, jak moc mě tento den naučí v budoucnu lovit, jenže kdo viděl do budoucnosti? Nikdo a kdyby jo, byla by to nuda.
Hned jak jsem viděl že se moje učitelka rozešla pryč jsem se rozešel i já, jenže než jsme odešli ohlédl jsem se na s'arika, chtěl jsem za ním, cítil jsem že ho něco trápí, ale pustil by mne k sobě? Kdo ví, jen jsem doufal, že je v pořádku, bez nějakýho zdržování jsem se s ním rozloučil a rozešel se zase za wayou.

----> Starý hvozd

Zacukal jsem ušima nad její zvláštní větou, mlčel jsem, přemýšlel jsem nad ní až jsme nakonecbzastrihal ouskama.
,, to mi je lito... Zes ublížila.. Určites to nemyslela"
Řekl jsem a olizl se, je smutné někomu ublížit darem, který dostaneme při narození, to se pak musíme spíše cítit jako prokletí než jako výjimeční, je zde přeci tolik magiich tak nádherných, ale když jí ublížíme, někomu blízkému hlavně, jsme potom výjimeční?