Príspevky užívateľa

vydechl jsem nad její větou těžce a odtáhl se.
,,sestři.. nevím.. nikdo neví.. ani já nevím.. vlci dokáží být i falešní víš?"
zacukal jsem ušima a zamručel, štvalo mě to, nechtěl jsem aby vlci byli falešní.
,,otázkou spíše je.. jde zde někdo za kým můžeš zajít?"
optal jsem se vlčice.
,,máš mne, huntleyho, maminku.. my rádi pomůžeme."
vysvětlil jsem sestričce, chtěl jsem aby věděla, že je zde rodina vždy pro ni.

Při procházce jsme si všiml vlka, chtěl jsme okolo něho jenom projít, neměl jsem strach, cítil jsem z něho naší smečku, jenže vlk narušil můj plán jen projít a bez pozdravu nebo něčeho na mne promluvil nějakou magičtinou nebo co to bylo. Koukl jsem ze strany na stranu, než mi došlo že vážně mluví na mne.
,,omlouvám se.. ani nevím co to je.."
řekl jsem a trošku couvnul, abych si vlka mohl prohlédnout.

zastřihal jsem ouškama nad jejími slovy, sestra- smečka....u nás? proč ona ne?, chvíli jsem byl zticha a přemýšlel a až pak promluvil.
,,neznám.. ale myslím že jsem slyšel ji.."
řekl jsem trošku zamotaně a pak koukl na vlčici.
,,proč vy né u nás?"
optal jsem se vlčice.

,,dobře."
odpověděl jsem jednoduše a vlezl do vody, utopení jsem se ani nějak nebál, díky své výšce jsem byl jen zády pod vodou, čekat.. čekat.., říkal jsem si v hlavě a sledoval vodu, byla klidná, příjemná, byla nádherná a čirá, skoro bych se ve vodě ztrácel. Zhluboka jsem se nadechl a nachvilku zavřel oči, přemýšlel jsem nad tímhle klidem, poslouchal jsem zvuk vody. Po chvíli jsem otevřel oči, když jsem okolo mých noh ucítil zvláštní pohyb. Koukal jsem do vody, kde okolo mých noh začali plavat ryby, Bylo to příjemné, tak klidné, tak mírumilovné, nechtěl jsme je ulovit, ale chtěl jsem se to naučit. Sledoval jsem ryby pod vodní hladinou a cuknul. Hlava zalétla pod hladinu a slepě čapla, povedlo se mi chytit ocas nějaké ryby, ale chuť kovu a mlácení ryby ze strany na stranu mě vystrašilo a rychle jsem rybu pustil. Sledoval jsem hladinu a sledoval jak ryba nemotorně se zničeným ocasem odplavala. Zhluboka jsem dýchal a byl naježený. já jí ublížil... bude trpět.. kvůli mne.. jeli mi v hlavě myšlenky, sledující tupě vodu.

Zacukal jsem ušima, všude je klid i kde je hluk? optal jsem se sám sebe a dál maminku naslouchal, po té jsme zavřel oči a snažil se zaposlouchat do okolního zvuku. Nevrle jsem cukal ouškama snažíc se najít ten klid ve zvukách o kterých maminka říkala, bylo to těžké, nikdy jsme to totiž nezkoušel, ale nevzdával jsem se a pokračoval dál.

Naslouchal jsem Wayu, každé slovo jsem poslouchal, trošku jsem se při proslovu o zlomení vazu zajíci, najezil, znělo to strašně. Chudák zajíci.. Projelo mi hlavou, byl jsme jen rád že waya hned mluvila dál a nezustavala u tohoto tématu. Naslouchal jsem její slova a občas ušima Škubnul, aby věděla že jí posloucham, protože z mého mrtvého výrazu by si snad i mohla myslet že se nezajímám a nudím se, což to bylo právě naopak, toto téma mi přišlo že mi je hodně blízké.
,, chápu "
Odpověděl jsem jednoduše

Pozorně jsem poslouchal Wayu a sledoval í mezitím co měl otevřenou škebli mezi tlapkami.
,,kosti? to zní zajímavě-"
zacukal jsem ušima a sledoval vlčici. Pak jsme si čuchl ke škebli, byla zvláštní, smrděla mírně slaně. Čumákem jsem do toho dloubl a vypadalo to, že žádná perla tam nebyla tak jsem do toho kousnul, nešlo to vůbec utrhnout tak jsme to začal přežvykova, ale hned jsme to i vyplivl a začal jsem se olizovat, mělo to divnou chuť
,,chutná to jak shnilé maso.."
pověděl jsem a stáhl ouška znechuceně dozadu.

,,aha.."
řekl jsme jednoduše odpověd na její vysvětlení slova "halucinace" a olízl jsem si pysky. Chvíli jsme mlčel na její druhou větu a pak začal mluvit.
,,no... vždy seděl u studánky... ticho a klid.. zavřel oči a přemýšlel... různé věci..přemýšlel..ale to jen u studánky.. tam je klid"
pousmál jsem se nad vzpomínkami u studánky, bylo to příjemné místo.

na její otázku, jeslti myslím šátek jsme jen kývl, mezitím co si v hlavě řekl- šátek... šá-tek. Naslouchal jsem slovům vlčice i si všimnul, že její tón se změnil a to mne víc uklidnilo, když ale dokončila proslov, trošku jsem zamručel, ale hned ono zamručení začal slovy vysvětlovat.
,,já.. "
začal jsem a trošku zkřivil obličej, přemýšlel jsem jak zformulovat onu větu.
,,já.. chápu.. rodina hodně. ale proč zrovna na očích.."
trošku jsem naklonil hlavičku, aby věděla že to je otázka, neboť věta zazněla silně bez emocí, byl jsem si vědom toho jak mluvím, ale někdy mi dělalo hodně velký problém se dorozumívat díky tónům v hlase, ale nikdy jsme to nějak neřešil, neomezovalo mě to, jen vlci nechápali pak proč mluvím tak nesmyslně.

Nastražil jsem uši když vlčice najednou řekla jméno mé smečky, v mém těle byl tlak, byl to snad strach? nevěděl jsem, nechápal jsem, jak mohla znát naši smečku? nebo jen odhaduje? nevěděl jsme co říct zmatkoval jsem v sobě a tak jsem řekl první věc co mi z tlamičky vylétla.
,,jak to víte?"
zamručel jsem trošičku a couvnul jsem od vlčice.

Poslouchal jsem z povzdálí slova Sindry neměl jsem žádnou reakci, chtěl jsem to nechat na mamince, ale mým tělem se roztekla horkost když sestra řekla slova o otci, koukal jsem na sindru upřeně s mrtvým výrazem, já ti to jednou vysvětloval, pro maminku tohle je těžké a ty to jen tak povíš nahlas, hrálo mi furt dokola v hlavě mezitím co se okolo mne tvořila mlha bez mého vědomí. Když Sindra promluvila o mně úplně jsem odignoroval větu kterou řekla, trhl jsme hlavou, abych zrak spustil z její srsti a prostě se někam rozešel, mezitím co se za mnou tvořila mlha, nechtěl jsem, aby mluvili o mne, nechtěl jsem tam být když řekla něco tak hnusného mamince do očí, ale zároveň jsem nechtěl opustit v tuto chvíli rodinu, najednou klik, zastavil jsem a mlha se začala vytvářet víc, mnoho myšlenek, moc toho je, moc bolí hlava, bolí tělo, trhl jsem hlavou a pohlédl na sindru.
,,nic špatného s tebou není. maminka se jen bojí že si ublížíš. protože právě maminka ani já ani huntley ANI TÁTA by si nepřál abys skončila vysoko ve hvězdách."
trošku mi škubnul pysk nahoru a pak hned na to jsem zaknučel.
,,neskrývej se ve stínech.."
zavrtěl jsem na Sindru hlavou a tím začala okolo mne mizet pára.

Sledoval jsem vlcici a hned jak vylezla a pustila onu skebli tak jsem sledoval skebli, vypadala legračně. Naslouchal jsem slovům a když svůj proslov skončila tak jsem zaskubal ušima
,, co nejdál.. Na stolickach.. "
Opakoval jsem si slova mezitím co jsem se snažil udělat to co mi vlcice řekla, chvíli jsem jen skebli tak prekusoval, protože mi to nešlo, ale po chvíli zkoušení se ozvalo krup a já sebou mírně trhl nad tím zvukem.
,, um... Takto? "
Podival jsem se na Wayu jestli to bylo správně a ano, skeble byla otevřená, ale já jen nečekal že to udělá takovou ránu.

Pomalu jsem našlapoval na větvičky v onom lese, byl příjemný chladnější vítr, nevěděl jsem, že to bude jeden z posledních chladných větrů, které zde zažiji před létem i přes to jsem si onen chladný vítr užíval. Užíval jsem si tyto procházky, nádherný klid, nádherná vůně příjemná atmosféra.

Cukl jsem ušima, když vlčice promluvila, chvíli mi trvalo než mi došlo, že vlastně něco říká.
,,Dobrý den.."
řekl jsme nazpět, chvíli jsem vypadal v pořádku, ale pak mírně stáhl uši dozadu, když se zeptala na onu smečku, možná jsem byl ještě nedospělé vlče, ale pud sebezáchovy jsem již měl.
,,Nerad odpovídám na otázku... otázkou...ale...proč se ptáte?"
optal jsem se nazpět, ano asi jsem potřeboval pomoc najít cestu zpět, ale musel jsem být opatrný, nejen pro svojí smečku, ale i pro svojí rodinu, co kdyby zde byla jiná smečka, která by se rozhodla zaútočit na naší kdybych vyzradil informace? musel jsem chránit svojí rodinu.

Naslouchal jsem Waye každé slovo a snažil si všechno zapamatovat, co mi vlčice říkala, následoval jsem jí ke břehu a pak jí sledoval jak vstupuje do vody. Má srst se ale naježila když jsem ucítil pohled, rozhlédl jsem se a zahlédl s'arika, mírně jsem přikývl jeho směrem a sledoval ho jak prochází, sic jsme se bavili jen jednou a to u studánky, ale vzhlížel jsem k němu, nevěděl jsem proč, možná kvůli našemu stejnému názoru na onen klid, možná něco jiného, ale dost jsem si ho onen den oblíbil. Trošku jsem začichal jeho směrem, jeho pach byl takový .. zvláštní trpký možná kyselý, něco ho trápilo, já to cítil, jenže pak jsme si uvědomil- cvičení.
a přesně při tomto docvaknutí mě ošplouchla voda Wayi, mírně jsem nadskočil a vytřeštil oči na vlčici, když jsem viděl její hlavu pod vodou. Rychle jsem projel myšlenky, toho co zde říkala a pak jsme si uvědomil co děla, lovíme škeble přeci! Sledoval jsem vlčici a čekal až se zase vynoří, těšil jsem se až uvidím škebli, poprvé v životě bych jí viděl.