Príspevky užívateľa

Nemohl jsem si pomoc, když jsem slyšel její jméno, bylo - dlouhé.
,,taky dlouhé jméno."
zacukal jsem ušima.
,,Finn de blue amaryllis"
řekl jsem, jako bez emocí, jako vždy, ani jsem s emocemi nedokázal. Sic vlčice ony emoce moc neprojevovala, cítil jsem je z ní, ikdyž jsem je nedokázal popcat, či nikam přirovnat, protože vůbec ony emoce neukazovala, cítil jsem je.
,,mohu se zeptat?"
optal jsem se.
,,proč vy mít to na očích?"
zacukal jsem ušima. Ano byl mi hodně nepříjemný ten šátek, nedokázal jsem z jejích očí vyčíst co si myslí, chtěl jsem alespoň vědět co to je a proč to má.

Naslouchal jsem svojí sestřičce, na jednu stranu to moc bolelo slyšet, na druhou? ani jsem nevěděl moc..
,,mezi hvězdy hezké... "
vydechl jsem, musel jsem s ní souhlasit, nešlo to, hvězdy byli nádherné a já jen doufal, že se tam otec má dobře, ale představa ztratit dalšího člena rodiny? bolestná to představa.
,,sestra nedělat problémy, sestra super. rád sestru"
řekl jsem a na důkaz mých slov jsem se o ní otřel.
,,sestra neodcházet.. já stýskat.."
zamručel jsem jí do srsti

Já jsem z toho jediné co smazal byli věci nepotřebné které už novu nějak nebudou zasahovat

Třeba od kolika se ona proměna projevuje a tak

Ale kdyby něco tady je celá ta přeměna:

Tori no henshin/Ptačí proměna
Všichni ptakovlci z rodu Tori mají jednu věc naprosto stejnou a to magii. Ta spočívá v tom, že se každý z nich dokáže proměnit v ptáka, kterého svou podobou zastupují. Bohužel tato proměna není natrvalo, pouze na hodinu denně, po proměně bývají totiž unavení a nezvládnou se proměnit hned znovu bez odpočinku.
Jako ptáci nemohou mluvit typickou řečí, ale vlkům rozumí.
Mláďata ze začátku magii proměny nedokáží aktivovat a zkouší to teprve kolem osmého-devátého měsíce života.
Podoba vlka je úzce spojená s podobou ptačí (tedy černý vlk, by nemohl být bílým ptákem) a to co se stane tělu, kteréhokoliv podoby, se odvíjí i na té druhé, tedy když jako vlk přijde o křídlo, o křídlo přijde i v ptačí podobě a naopak. Pach je v ptačí podobě těžko určitelný, ale přesto je jiný od obyčejného ptactva.

Otec? Pára? Mlha? Halucinace? Znělo to zajímavě
,, co jsou to halucinace? "
Optal jsem se maminky.
,, a určitě! Jen nevím jak tedy.. "
Zamrucel jsem

,, pára? "
Optal jsem se, nevěděl jsem nikdy jak tomu říkat a toto? Znělo to zajímavě.
,, to se mi líbí "
Řekl jsem nazpět a zavrtěl ocasem aby pára vylétla nahoru.
,, je to možné no.. "
Zacukal jsem ouskem.

zacukal jsem ouškama a zase je stáhl.
,,to zkouším každý den...nebo skoro-"
zacukal jsem ouškama
,,kdykoliv jsem u studánky tak tam sedím v klidu a nic... vždy se mi to co ze mne líta rozjede při... emoci|? jak tomu vy říkáte.."
zacukal jsem ouškama, ano furt jsem nevěděl že ona pára či mlha se tak jmenuje, neznal jsem slovo na to.

Naslouchal jsem moudré slova mé milované maminky a když skončila řekl jsem jendoduché:
,,dobře"
bylo to pro mne snažší říct toto než se nějak rozkecávat, ale pak řekla poslední větu a já mírně stáhl ouška dozadu.
,,a jak mohu zkoušet svojí magii?"
podíval jsme se znova na maminku.

,,dobře. brzo říct ale"
zamručel jsem, opatrně přišel k sestřičce a otřel se o její tvář jako důkaz že jí mám rád, jen mám o ni strach.
,,být opatrná."
koukl jsem jí hluboko do očí, pak ale řekla to o otci a já lehce nakrčil nos.
,,třeba to udělat nechtíc.."
zamrmlal jsem k sestře

,, aha.. Takže to je taková ukázka.. Kdo to využije správně? "
Optal jsem se a pohlédl zas na maminku, pak se mi najezila srst a stahl žaludek ikdyz sem měl furt klidný obličej
,, to zní dobře! A myslíš.. Že bych mohl taky se svojí magii? "
Optal jsem se a stáhl ocas okolo těla takže na ukazku vyletěla pára.

Naslouchal jsem starší vlcici v tichosti a snažil si zapamatovat každé slovo které mi řekla, možná pro ostatní vlcata by toto bylo nudnější, stát na jednom místě jako někdo s obří energii? To je někdy i nadvlčeci úkol, ale mne to nevadilo. Bylo to u vody, byl u toho klid líbilo se mi to.
,, můžeme prvne vyzkoušet škeble? Zní snazší. Ne že bych rád začínal snazsim, ale přeci jen po rybolovu nejspíše nebudu mít tolik síly "
Řekl jsem svůj návrh a sledoval vlcici.

Lehce jsem se pousmál když mě bráška ujistil, že je v pořádku a pak ho pozorně poslouchal.
,, bohužel na vodu moc nemůžeme no.. "
Vydechl jsem trošku smutně a zaskubal ušima. Dál jsem brášku poslouchal a pak koukl na nebe.
,, víš... "
Začal jsme větu a vzpomínal co mi s'arik řekl.
,, ani s křídly by se ti to nepovedlo... Víš hvězdy jsou strašně daleko a jsou obří! Jen tady nám přijdou malinké. "
Zaskubal jsem ušima a pohledel na hunta.

Cukl jsem ušima a pomalu se zvedl. Následoval jsem sourozence k vodě a měl nastražené uši.
,,páni.."
vydechl jsem a sledoval jsem onu vodu na hladině. Zacukal jsem ušima, když vlk sebou cukl.
,,dobrý?"
optal jsem se sourozence.

Sledoval jsem jak se nazelenalé nebe pomalu měnilo do ruda a pak do tmavého odstínu zelené, mlčel jsem a poklidně sledoval onu krásu, když se malé tečky, hvězdy, pomalu objevovali na nebi.
,,jsou nádherné"
pověděl jsem a pohlédl na Hunta, všiml jsem si jak onen úsměv, který před chvílí měl už není, cítil jsem, že se něco změnilo, ale nějak jsem to radši neřešil, né teď když je krásně. Dříve než si mladý vlk všiml mého pohledu jsme koukl zpět na nebe a sledoval ho.

Ohlédl jsem se za sebe na svého malinkého brášku a pak trošku zpomalil, abych byl u něho a pak se teprve rozešel po boku bratra.
,,dobrý?"
optal jsem se, ale dříve než mi přišla odpověď tak jsem slyšel Sindru a hned na to na ni hunt začal řvát, což jsme se musel taky přidat.
,,sindro nejez ty rudé květiny!"
cuknul jsem ušima.
,,ségra! i ty růžové nech!"
zvolal jsem tentokrát na ty žluté krokusy, které jsem jako žluté neviděl byli pro mne růžové a červené krokusy byli jediné rudé, jenže to jsem nevěděl, že vlastně vidím něco špatně a tak jsem tomu ani nějak nedával pozornost a myslel jsem, že vidím správně ony barvy.

,,rybolov?"
optal jsem se vlčice.
,,škeble?"
zopakoval jsem svojí otázku
,,co jsou škeble?"
zeptal jsem se a mírně nastražil ouška.
,,zní to zajímavě"
škubl jsme s jedním ouškem a čekal na odpověď