Príspevky užívateľa

Pomalu jsem našlapoval na větvičky v onom lese, byl příjemný chladnější vítr, nevěděl jsem, že to bude jeden z posledních chladných větrů, které zde zažiji před létem i přes to jsem si onen chladný vítr užíval. Užíval jsem si tyto procházky, nádherný klid, nádherná vůně příjemná atmosféra.

Cukl jsem ušima, když vlčice promluvila, chvíli mi trvalo než mi došlo, že vlastně něco říká.
,,Dobrý den.."
řekl jsme nazpět, chvíli jsem vypadal v pořádku, ale pak mírně stáhl uši dozadu, když se zeptala na onu smečku, možná jsem byl ještě nedospělé vlče, ale pud sebezáchovy jsem již měl.
,,Nerad odpovídám na otázku... otázkou...ale...proč se ptáte?"
optal jsem se nazpět, ano asi jsem potřeboval pomoc najít cestu zpět, ale musel jsem být opatrný, nejen pro svojí smečku, ale i pro svojí rodinu, co kdyby zde byla jiná smečka, která by se rozhodla zaútočit na naší kdybych vyzradil informace? musel jsem chránit svojí rodinu.

Naslouchal jsem Waye každé slovo a snažil si všechno zapamatovat, co mi vlčice říkala, následoval jsem jí ke břehu a pak jí sledoval jak vstupuje do vody. Má srst se ale naježila když jsem ucítil pohled, rozhlédl jsem se a zahlédl s'arika, mírně jsem přikývl jeho směrem a sledoval ho jak prochází, sic jsme se bavili jen jednou a to u studánky, ale vzhlížel jsem k němu, nevěděl jsem proč, možná kvůli našemu stejnému názoru na onen klid, možná něco jiného, ale dost jsem si ho onen den oblíbil. Trošku jsem začichal jeho směrem, jeho pach byl takový .. zvláštní trpký možná kyselý, něco ho trápilo, já to cítil, jenže pak jsme si uvědomil- cvičení.
a přesně při tomto docvaknutí mě ošplouchla voda Wayi, mírně jsem nadskočil a vytřeštil oči na vlčici, když jsem viděl její hlavu pod vodou. Rychle jsem projel myšlenky, toho co zde říkala a pak jsme si uvědomil co děla, lovíme škeble přeci! Sledoval jsem vlčici a čekal až se zase vynoří, těšil jsem se až uvidím škebli, poprvé v životě bych jí viděl.

Nemohl jsem si pomoc, když jsem slyšel její jméno, bylo - dlouhé.
,,taky dlouhé jméno."
zacukal jsem ušima.
,,Finn de blue amaryllis"
řekl jsem, jako bez emocí, jako vždy, ani jsem s emocemi nedokázal. Sic vlčice ony emoce moc neprojevovala, cítil jsem je z ní, ikdyž jsem je nedokázal popcat, či nikam přirovnat, protože vůbec ony emoce neukazovala, cítil jsem je.
,,mohu se zeptat?"
optal jsem se.
,,proč vy mít to na očích?"
zacukal jsem ušima. Ano byl mi hodně nepříjemný ten šátek, nedokázal jsem z jejích očí vyčíst co si myslí, chtěl jsem alespoň vědět co to je a proč to má.

Naslouchal jsem svojí sestřičce, na jednu stranu to moc bolelo slyšet, na druhou? ani jsem nevěděl moc..
,,mezi hvězdy hezké... "
vydechl jsem, musel jsem s ní souhlasit, nešlo to, hvězdy byli nádherné a já jen doufal, že se tam otec má dobře, ale představa ztratit dalšího člena rodiny? bolestná to představa.
,,sestra nedělat problémy, sestra super. rád sestru"
řekl jsem a na důkaz mých slov jsem se o ní otřel.
,,sestra neodcházet.. já stýskat.."
zamručel jsem jí do srsti

Já jsem z toho jediné co smazal byli věci nepotřebné které už novu nějak nebudou zasahovat

Třeba od kolika se ona proměna projevuje a tak

Ale kdyby něco tady je celá ta přeměna:

Tori no henshin/Ptačí proměna
Všichni ptakovlci z rodu Tori mají jednu věc naprosto stejnou a to magii. Ta spočívá v tom, že se každý z nich dokáže proměnit v ptáka, kterého svou podobou zastupují. Bohužel tato proměna není natrvalo, pouze na hodinu denně, po proměně bývají totiž unavení a nezvládnou se proměnit hned znovu bez odpočinku.
Jako ptáci nemohou mluvit typickou řečí, ale vlkům rozumí.
Mláďata ze začátku magii proměny nedokáží aktivovat a zkouší to teprve kolem osmého-devátého měsíce života.
Podoba vlka je úzce spojená s podobou ptačí (tedy černý vlk, by nemohl být bílým ptákem) a to co se stane tělu, kteréhokoliv podoby, se odvíjí i na té druhé, tedy když jako vlk přijde o křídlo, o křídlo přijde i v ptačí podobě a naopak. Pach je v ptačí podobě těžko určitelný, ale přesto je jiný od obyčejného ptactva.

Otec? Pára? Mlha? Halucinace? Znělo to zajímavě
,, co jsou to halucinace? "
Optal jsem se maminky.
,, a určitě! Jen nevím jak tedy.. "
Zamrucel jsem

,, pára? "
Optal jsem se, nevěděl jsem nikdy jak tomu říkat a toto? Znělo to zajímavě.
,, to se mi líbí "
Řekl jsem nazpět a zavrtěl ocasem aby pára vylétla nahoru.
,, je to možné no.. "
Zacukal jsem ouskem.

zacukal jsem ouškama a zase je stáhl.
,,to zkouším každý den...nebo skoro-"
zacukal jsem ouškama
,,kdykoliv jsem u studánky tak tam sedím v klidu a nic... vždy se mi to co ze mne líta rozjede při... emoci|? jak tomu vy říkáte.."
zacukal jsem ouškama, ano furt jsem nevěděl že ona pára či mlha se tak jmenuje, neznal jsem slovo na to.

Naslouchal jsem moudré slova mé milované maminky a když skončila řekl jsem jendoduché:
,,dobře"
bylo to pro mne snažší říct toto než se nějak rozkecávat, ale pak řekla poslední větu a já mírně stáhl ouška dozadu.
,,a jak mohu zkoušet svojí magii?"
podíval jsme se znova na maminku.

,,dobře. brzo říct ale"
zamručel jsem, opatrně přišel k sestřičce a otřel se o její tvář jako důkaz že jí mám rád, jen mám o ni strach.
,,být opatrná."
koukl jsem jí hluboko do očí, pak ale řekla to o otci a já lehce nakrčil nos.
,,třeba to udělat nechtíc.."
zamrmlal jsem k sestře

,, aha.. Takže to je taková ukázka.. Kdo to využije správně? "
Optal jsem se a pohlédl zas na maminku, pak se mi najezila srst a stahl žaludek ikdyz sem měl furt klidný obličej
,, to zní dobře! A myslíš.. Že bych mohl taky se svojí magii? "
Optal jsem se a stáhl ocas okolo těla takže na ukazku vyletěla pára.

Naslouchal jsem starší vlcici v tichosti a snažil si zapamatovat každé slovo které mi řekla, možná pro ostatní vlcata by toto bylo nudnější, stát na jednom místě jako někdo s obří energii? To je někdy i nadvlčeci úkol, ale mne to nevadilo. Bylo to u vody, byl u toho klid líbilo se mi to.
,, můžeme prvne vyzkoušet škeble? Zní snazší. Ne že bych rád začínal snazsim, ale přeci jen po rybolovu nejspíše nebudu mít tolik síly "
Řekl jsem svůj návrh a sledoval vlcici.

Lehce jsem se pousmál když mě bráška ujistil, že je v pořádku a pak ho pozorně poslouchal.
,, bohužel na vodu moc nemůžeme no.. "
Vydechl jsem trošku smutně a zaskubal ušima. Dál jsem brášku poslouchal a pak koukl na nebe.
,, víš... "
Začal jsme větu a vzpomínal co mi s'arik řekl.
,, ani s křídly by se ti to nepovedlo... Víš hvězdy jsou strašně daleko a jsou obří! Jen tady nám přijdou malinké. "
Zaskubal jsem ušima a pohledel na hunta.

Cukl jsem ušima a pomalu se zvedl. Následoval jsem sourozence k vodě a měl nastražené uši.
,,páni.."
vydechl jsem a sledoval jsem onu vodu na hladině. Zacukal jsem ušima, když vlk sebou cukl.
,,dobrý?"
optal jsem se sourozence.