Príspevky užívateľa

Lehce jsem se pousmál, když vlk řekl, že to je v pořádku, byla tu se Strakou příjemná atmosféra a byl vtipný! jeho bratr musel být rád za takového sourozence, určitě měli hodně společného!
,,kde jsou vlastně vaši rodiče?"
optal jsem se vlka a zaškubal jsem ouškama.
,,jsou někde tady s vámi? nebo tam zůstali?"
pokračoval jsem ve svojí otázce.

Pomalu jsem našlapoval do měkké trávy po boku mojí maminky, říkala, že nám dneska ukáže další krásu našeho světa a ikdyž to nešlo vidět, těšil jsem se na to. Šla celá naše rodinka, já, máma, hunt i sindra. Já osobně jsme se moc od maminky nevzdaloval, ano znal jsem už nějak část za hranicemi, chtěl jsem prozkoumávat ono okolí, ale radši jsem se držel u maminky, kdyby se náhodou něco stalo, i přes to, že jsem jen vlče už teď jsem si věděl o nástrahách, který svět vytváří, byl jsem si vědom toho, že se může cokoliv, kdekoliv stát a pak už to jsou jen minuty ba i sekundy, než se něco pokazí.
Pomalu jsem našlapoval a občas popoběhl, abych se furt držel po boku mamky. Občas jsem se i otočil na své sourozence, abych si byl jist, že jsou furt v blízkosti nebo jestli náhodou něco nenašli zajímavého co bych si mohl taky prohlédnout.
Byl nádherný slunečný den, sluníčko určitě hřálo do zad, ale s přicházejícím teplem začalo to moje chladnout, už teď jsem začínal být studenější než v zimním období, kdy moje tělo hřálo jak ohniště, v tomto počasí jsem spíše pomalu začal chladit jak sníh, ale já to necítil, nevnímal jsem teplotu svého těla, ani jsem to nedokázal. Ale když se bavíme o tělu, stejně jako na sourozencích, dost jsme vyrostli a na mne jde vidět, že začínám být vyšší z celé rodiny, pomalu jsem i začal přerůstat maminku, kde asi moje výška skončí? ptal jsem se, ale nevadilo mi to, snad mi to v budoucnu neudělá problémy.

Zaskubal jsem ušima kdykoliv když Hunt promluvil.
,, dobře.. Víš že ja zimu necítím.. "
Pověděl jsem a trošku posel dál na louku a lehl do trávy na bok a přetočil na záda.
,, zachvilku budou hvězdy "
Zavolal jsem na svého bratra a sledoval tmavnouci oblohu, čekal jsem na onen okamžik, snad se v noci nic nestane.. Pomyslel jsem si

Zastrihal jsem ouskama nad jeho radostí, pomalu jsem došel k bratrovi.
,, vidím "
Trošku jsem se o bratra otřel a vydechl nějakou tu páru, abych okolo nás vytvořil teplo, hlavně okolo bratra. Pamatuji si tu noc jak jsme procházeli chladným prostředím, já to osobně necítím, ale bratr tam rychle slehl se zemí, neodpustil bych si kdyby se mu něco stalo..
,, lepší? "
Zeptal jsem se po chvíli svého bratra.
,, a klidně můžeme pokud mi zde neumrznes. "
Zaskubal jsem ušima, any musel jsem si do něho rýpnout, jenže já to ani nějak nevnímal, že jsem to udělal.

Trošku jsem se pousmál, když mi Hunt odpověděl, že je v pořádku. Pomalu jsem se vydal za ním, mezitím co jsem nechal vodu stékat po své dlouhé srsti, bylo příjemné jak stékala, cítil jsem chlad.
Šel jsem krok po kroku za Huntem, který v tuto chvíli vzal vedení a rozhlížel jsem se po okolí, vypadalo to tu nádherně, líbilo se mi zde, ale jako vždy nic jsme najevo nedal.
Taky možná proto mne zaskočila reakce mého bratra a jeho obří úsměv.
,,ano je, je to zde nádherné."
odpověděl jsem svým chladným tónem bez emocí, ale sic byl bez emocí, to co jsem vždy řekl byla pravda, neuměl jsem lhát se svojí poruchou, mluvil jsem jen pravdu ať už byla chladná jakkoliv.

Cesta sem vyla náročnější než jsem čekal, přeplavat tu vodu moc náročný.. Pomalu jsem vylezl z mírně chladné vody a otočil se za sebe, jestli mne bratr následuje.
,, v pořádku Hunte? "
Zeptal jsem se svého sourozence a doufal že vše je v pořádku, nechtěl jsem aby mu něco bylo nebo tak.

Cukl jsem ušima když straka stoupl prede mne a změnil se, zazmatkoval jsem a spadl jsem na něj.
,, promiň! "
Vyjekl jsem a rychle se zvedl z vlka.
,, a- dudek- vtipné jméno "
Řekl jsem a zvedl jednu tlapku, bylo mi úzko z toho jak jsem nového kamaráda zalehl.

Stál jsme tam celý ztuhli když se mne mohutná tlapka moji sestry dotkla, byl jsem takový do doby, než se zpět změnila ve vlcici. Měl jsem zjezenou srst a měl jsem svůj pohled, vážný bez žádné emoce.
,, sindri... To... Tamto... "
Zavrčel jsem sám na sebe, nevěděl jsem jak se vyjádřit, nevěděl jsem co dělat, musel jsem se zachovat jako já, ne jako sourozenci.
,, máma. Říct. Nejde tajit. "
Koukal jsem jí pevně do očí a doufal, že jí tímto chováním neublížim, ale měl jsem dost se chovat jako sourozenci, musel jsem komunikovat vlastním stylem, nemůžu být někdo kdo nejsem.
,, nedobrý pocit. "
Bylo poslední co jsem řekl a na důraz toho jsem stáhl uši dozadu.

Usmál jsem se na straku a zacukal osukama. Oči se mi rozzarili ve chvíli kdy začal straka okolo mne poletovat.
,, letas majestatne! "
Vyjikl jsem na něho a postavil se na zadní, toto byl úžasný pocit, strašně mě hrálo v hrudi, bylo to hezké.

Trošku jsem se pousmál když mě straka pohladil po hlavě, ale když sletl tak jsem trošku zesmutnel, proč odletěl ode mne? Mněl ze mne strach? Říkal jsem si, ale když jsem viděl jak zabořil zobáček do svého nádherného peří a vytrhnul si pericko tak jsem trošku udělal bolestnou grimasu, muselo to bolet-
Moje oči se rozzářili když mi modrý ptáček ono peříčko dal do vlasů.
,, děkuji-"
Řekl jsem s vykulenyma očima.
,, budu ho střežit. "
Usmál jsem se na straku. Pak mě napadlo, nahnul jsem se ke svýmu křídlu a vytrhl svoje peříčko, které bylo nějak na straně a vypadalo že každou chvíli vypadne a ono peříčko dal strakovi.
,, až se premenis vem si ho. "
Pousmál jsem se na něho.

,, dobře.. "
Odpověděl jsem na její poučení a sledoval ji jak roste, trošku jsem couvnul, nevěděl jsem co dělat byl jsem nervózní, ale nedokázal jsem to popsat, tlak v celém těle, byl jsem ztuhly na místě, moje krev pumpovala jak zběsilá, cítil jsem skoro každou tepnu svého těla, moje svaly byli naple, nevěděl jsem co se děje, okolo nás se začala tvořit mlha, moc mlhy, sledoval jsem Sindru do doby než mi zmizela z pohledu díky mlze a její hustotě.
Právě v tuto chvíli kdy jsem ji neviděl se začalo moje tělo uklidňovat a pára se přestala tvořit, ale držela furt na svém místě.
,, sindri"
Zavolal jsem slepě do mlhy.

,,dobře"
bylo poslední co jsem řekl, než se z velkého vlka stal malý ptáček.
,,pání!"
přešlápl jsem tlapkama a sledoval jsem vlka.
,,vypadáš roztomile!"
nemohl jsem si tuto poznámku odpustit. Nedalo mi to, zvedl jsem se a došel k malému ptáčkovi, opatrně, abych mu neublížil jsem ho vzal do tlamy, otočil hlavu a položil ho na záda.
,,teď jsme tu já veliký! a starám se o malinkého!"
vrtěl jsme ocasem a menším poklusem jsem se rozeběhl, ne tak, aby straka spadl. Jenže tato radost po chvíli zmizela, když z návalu emocí se vytvořilo strašně moc páry a já neviděl na cestu.
,,jejda-"
řekl jsem, nechtěl jsem se moc hnout, pára byla hodně hustá a já byl rád, že si vidím na tlapky.
,,promiň- svojí magii ještě neumím ovládat.."
omluvil jsem se.

,, děkuji za vysvětlení, prosím neskkrývej to, jsme rád, když vím o nových pocitech"
řekl jsem a zaškubal ouškama.
,,dobře, mockrát děkuji"
zavrtěl jsem ocasem nad jeho nabídkou.
,,Ano můžu, proto jsme s ei zeptal"
pousmál jsem se.
,,Strako? jak vypadáš v ptačí přeměně?"
optal jsem se.

Musel jsem se nad jeho odpovědí pousmát, bylo příjemné slyšet že i tento život byl hezký, já v to doufal.
,,pošlu!"
trošku jsem zavrtěl špičkou ocasu a mírně se usmíval.
,,sklopení uší není jenom pro naštvanost? já totiž viděl jen vlky, kteří to dělají z naštvanosti nebo ze strachu, ale přeci proč by jste se bál, jsem jen vlče. nebo máš ze mě strach?"
chvilku jsem mlčel a těžce vyděchl páru vytvořenou ze stresu.
,,já totiž nikdy nevím.. pocity jsou pro mne záhadné jak tmavé nebe. je moc nádherné, ale číst ve hvězdách je těžké."
pohleděl jsme na nebe.
,,hezké jako pocity, ale těžké je vyčíst.... nebo projevit."
pohlédl jsme zpět na vlka.

,,taky bych chtěl dobrodružný život. ale chci radši pomoc svý mamince a smečce celkově. potřebujeme růst"
řekl jsem a zacukal ouškama, nastražil jsem ale hned s nimi když vlk ouška sklopil, toto znal jenom, když byl někdo naštvaný, když ale vlk neřval tak usoudil, že to bylo jiné. Než jsem se ale zeptal tak vlk pokračoval.
,,mám je po mamince, maminka má větší než mám já, ale jendou mi narostou jako mamince. A neboj se, já třeba neviděl vlka se přeměnit v ptáka! teď se budu každého ptáka ptát, jestli náhodou není vlk!"
řekl jsem trošku pyšně na svůj zcela dokonalý nápad.
,,Strako? proč jsi zkopil uši, když jsi nebyl- nejspíše- naštvaný za to co jsem řekl?"
optal jsme se vlka.