Príspevky užívateľa

,,ale jste starší než jsem já, jsem jenom vlče. pár měsíců staré"
zaškubal jsem ouškama.
,,neumím.."
zamrmlal jsem a cuknul s ocasem což zavinilo trošku páry okolo mne.
,,tím pádem se omlouvám, ale nikoho takového jsem zde nikdy za svých pár měsíců života neviděl"
pohleděl jsme mu do očí na konci věty.
,,jak se vám, ale zatím zde líbí?"
řekl jsem, vykání jsme použil automaticky, protože nejsem zvyklý, abych mluvil s dospělým, kdo nechce, abych mu vykal.

trošku jsem cukl uchem když s evlk uchechtl, vytáhl mě s tím z přemýšlení nad jeho zlatem.
,,Moje maminka mě, ale pouští. Maminka by mě nedržela"
zamručel jsem chladně, ale pak nastražil uši.
,,ptako-vlky? Pane Strako, myslíte vlky s křídly?"
zeptal jsem se.
,,jako jsem já?"
dodal jsem.

trošku jsem křídla stáhl k sobě, když couvnul a tím i začala mizet mlha, ale furt tu se mnou zůstávala, přeci jen byla mojí součástí.
,,já jsem Finn"
řekl jsem a stáhl křídla úplně k sobě a trošku se narovnal.
,, Omlouvám se vám pane Strako, ale neznám.. jsem jenom vlče."
řekl jsem a sledoval ho. Měl nádhernou tmavě modrou srt jako noční obloha, jenom bez hvězd, místo nich se na něm třpitilo zlato, které mojí pozornost hlavně připoutalo, nikdy jsem něco takového neviděl

Celý jsem cukl s novým hlasem, rychle jsem se prevalil a postavil na nohy, sledoval jsem vlka, měl jsem roztažené křídla abych vypadal vyšší a zhluboka dýchal, což zapricinilo mlhu okolo mě.
,, dobrý den-"
Pozdravil jsem zpět okřídleného tmavě modrého vlka.
,, um... Ano. Ano jsem"
Řekl jsem a pořádně vlka prohlédl, nevěděl jsem co dělat.

Už pár minut jsem stál na kraji území a sledoval okolí, bylo to zde nádherné, příjemné, plné volnosti. Váhal jsem, moc jsem váhal vyjít ven, ale ta doba už byla moc dlouhá a okolo mě bylo hodně stresové páry. Zhluboka jsem se nadechl a s výdechem další vlny páry jsem udělal skok mimo uzemí a ztuhl. volnost. mimo. uzemí? za mnou. volnost? ano. Jelo mi v hlavě. Ohlédl jsem se za sebe po té před sebe a pomalu se rozešel dál, neměl jsem v plánu jít daleko, ale chtěl jsme poznávat nové pachy.
Ani netrvalo dlouho a já se začal válet v trávě, která začala čerstvě růst po ledovém sněhu, ani jsem netušil, že první tráva sebou bude přinášet i teplo a pár týdnů to ještě ani vědět nebudu. Válel jsem se v trávě a vydával ze svého hrdla zvuky spokojenosti, první tráva byla příjemná jemná a voněla nádherně.

Jen jsem zacukal nad jejím vysvětlením, moc jsme tomu nevěřil, smrdělo to zvláštně toxicky než, aby to bylo něco takového, ale už jsem se nad tím moc nezajímal.
,,část?"
zeptal jsem se, ale ani nic nemusela říkat. Při pohledu na tlapu mi ztuhlo tělo, řvalo na mě ať jdu pryč, ale tlumeně a já to ignoroval. Sledoval jsem tlapu a jen tam stál jak přikovaný k zemi, moje emoce jako vždy nešli vycítit či vyčíst, ale tělo samo ukázalo svoji reakci, když se okolo nás začala zvedat mlha, byla jen pod kotníky, ale byla hustá a já ji jako vždy ignoroval.
,,buď s tím opatrná."
řekl jsem silně bez emocí, žádnou mimiku, kterou znám od sourozenců jsem neudělal, protože ani nešlo, nikdy jsem se s tímto nesetkal, ani s reakcí na to ani jsem si nedokázal spojit z jiné situace. Moje já se poprvé v životě plně projevilo, nová věc a já nevěděl jak reagovat, protože tu nebyl nikdo kdo by mi tu reakci ukázal.
,,dobře.. ikdyž nevím jak u sebe trénovat"
furt jsme byl bez emocí, nešlo mi to, vevnitř jsme cítil tlak, nevěděl jsem jak použít mimiku, vše mi najednou z hlavy vypadlo, jen jsem sledoval Sindry tlapy a přemýšlel co to sakra může být.

Sledoval jsem malou sestřičku a poslouchal její slova.
,,je to fajn... ale smrdí to tu"
nakrčil jsem trošku čumáček, aby vážně věděla, že mi to smrdí.
,,magii? co máš za magii?"
zeptal jsem se a trošku naklonil hlavu na stranu, aby vážně věděla, že se ptám.
,,nevím Sindri... záleží, jestli budeš opatrná."
zvedl jsem hlavu, aby věděla, že to myslím vážně, něchtěl jsem, aby si nějako ublížila, aby se jí něco stalo, ji nebo huntleymu, nebo mamě, chtěl jsem je chránit i klidně vlastním tělem.
,,jak můžeš trénovat magii?"
zeptal jsem se s nakloněnou hlavou nakonec, jelikož jsem byl už od narození s magii tak jsem se o to ani nějak nezajímal, takže jsem ani nevěděl, že můžeš magii nějak trénovat.

Prudce jsem zastavil, když vlk, skoro bez upozornění, zastavil přede mnou. zacukal jsem ušima a vydechl další kouř mlhy.
,,a jak?"
zacukal jsem ušima a sledoval jsem vlka, místa mezi námi jsem nevnímal, byl jsem nezkušený a mladý, nevěděl jsem že právě ono místo něco znamenalo proto jsem jenom stál na místě, upřeně koukal vlkovi do očí a čekal až zase zpustí svojí řeč a poučí mojí mladou mysl vlčete.

Trošku jsem se pousmál, bylo to příjemné slyšet a taky jsem doufal, že to bude pravda, někdy bylo otravné vidět ostatní jak ukazují svoje emoce a já byl vůbec někdy rád, že jsem cítil alespoň trošku radost, chtěl jsem být jak ostatní, ale zároveň? byl jsem rád, že jsme jiný.
,,mám tě rád, maminko"
řekl jsem a otřel se o ni, klidně bych se zachumlal do té huňaté srsti, ale už teď mi bylo teplo a jen bych se tam zabořil a ž bych těžce dýchal kvůli vedru.

Poslouchal jsem svoji maminku a pak chvilku přemýšlel.
,, vážně? "
Zacukal jsem ouskama a koukl na ni. Vážně byla na tom podobně jak já teď? Mohl bych jednou cítit nějaké emoce?
,, jsme zvláštní spolu"
Řekl jsem, zamával ocasem a trošku se pousmál.

Lehčí úsměv mi zahrál na ústech když mě maminka olizla, netušil jsem sic proč, ale vždy mi byl její jazýček příjemný, narozdíl od ostatních, neměl jsem rád když mě sourozenci nějak kousali nebo tak, neměl jsem rád dotek tlamou, vždy dotek tlapou, ale u maminky mi to nevadilo.
Pak jsem pohledel zase do údolí a řekl.
,, psijdu si jiny... Huntley i sindra oni se smějí, ukazují radost... Já nevím jak.. Nejspíše ani necítím tuto.. Věc nevím jak to cítit... "
Řekl jsem a hleděl dál ven, ani mi to nějak nevadilo že to necítím, ale bylo divné vidět ostatní to projevit.

,,To musí být úžasné "
Zamumlal jsem na jeho odpověď ohledně Noxe a pak dál seděl a poslouchal jeho řeč. Chvilku jsem mlčel na jeho mluvu o hvězdách a pak řekl.
,, když je něco daleko tak to je malinké pwro nás? "
Pohledel jsem vlkovi do očí, ale pak když jsem slyšel dál tak jsem dal hlavu na stranu na otázku, naučené od sourozenců a řekl:
,, jevy? Pane s'arik, co jsou to jevy? A jak se vysvětlují? "
Hleděl jsem mu do očí, ani jsem nějak netušil že některým to může být nepříjemné, já se jen tímto způsobem učil mimiku v obličeji a jak alespoň trošku poznat emoce, když mi to tak dělalo problém. Chtěl jsem vědět víc, chtěl jsem vědět co nejvíce jsem mohl, nechtěl jsem být nějak pozadu chtěl jsem prozkoumávat svět, chtěl jsem se dozvídat o nových věcech, možná jsem i díky tomu byl dost napřed od ostatních vlčat, ale to mi nedocházelo, já jen chtěl zkoumat a to nejen zrakem či čichem, chtěl jsem naslouchat starších a učit se z jejich zkušeností.

Pomalu jsem našlapoval ve stopách vlka, pokud se mu tak dalo říkat, měl zvláštní zbarvení i stavbu těla, přišel mi zajímavý, šel jsem pomalejším krokem za ním, byl jsem trošku línější běhat, moji sourozenci mě tahají až moc.
,,kam jdeme?"
zeptal jsem se po nějaké té době ticha a trošku si popoběhl, abych byl vlkovi po boku, sic jsem ho neznal jako své sourozence, ale už několikrát jsem ho zde viděl a občas mezi sebou hodili i řeč. Z nějaké potřeby jsem vydechl trochu mlhy, uklidňovala mě, když jsem nevěděl co a jak a já tak začal být ve stresu, pohled na mlhu byl příjemný.

Zacukal jsem ouškama a pomalu pobíral co mi maminka říkala, sledoval jsem zem a pak ze sebe potichu vypustil.
,,co když si nikoho nenajdu?"
zamumlal jsem, ale pak se podíval na Koru při její větě a pousmál se.
,,pvavda.. u hvězd je určitě dobže."
lehce jsem se pousmál a po té se podíval na nebe.
,,odpočiň si tati!"
zavolal jsem na nebe a lehce se usmíval.

,,co je to láska?"
Pohlédl jsem na koru a zacukal ouškama, Zajimalomě co mi ještě řekne, co se ještě dozvím, zajímalo mě všechno, vše co se nového dozvím. Stáhl jsem k sobě obří huňatý ocásek čímž, jsem rozvířil svojí páru, ale dál sledoval koru, čekajíc na odpověd.
,,a- a- myslíš, že se u hvězd má dobže?"
pohlédl jsem na nebe, kde v nočních hodinách bývá nádherná zářivá show z hvězd, ale v tuto denní hodinu nejde vidět, jen občas měsíc po kterým jsem i v tuto chvíli koukal a doufal, že ho najdu, byl nádherný jak v noci tak i přes den, byl fascinující.