Príspevky užívateľa

Přikývl jsem na jeho odpověď, Mávnul jsem ocasem a poodešel o pár kroků dál.
,,Jdu projít hranice, chtěl bys jít se mnou? Nebo máš plány?"
Pohlédl jsem na vlka a zacukal ušima. Chtěl jsem ho na chvíli odreagovat, je dobré si to opakovat, ale odpočinek byl potřeba a taková procházka kolem hranic vlkovi mohla pomoc. Já sám jsem chtěl přejít zpět na svůj režim nočních procházek avšak jsme počítal s tím, že Ravonnyho budu trénovat často a nevím jak by vlk dal noční trénink, navíc nebyl potřeba, dokud neumí věci přes den, je blbé ho učit přes noc. Možná jednou, určitě mu jednou povím já, či někdo jiný o hvězdách, uvidíme jestli najde někoho jiného nebo zajde za mnou. Ode mě již návrh dostal, teď zaleží na něm.

Sledoval jsem jak se tahle malá rodinka pomalu rozpadla, soucítil jsem s Toshim, Sám jsem sledoval rozpad své rodiny, ač jsem nebyl otcem, jako starší bratr mi stačil ten pohled, když všichni na kterých mi záleželo, odešli. Pohled mi ke konci spadnul na Ravonnyho, v tichosti s ním i s Ryumee jsme se vydali do tábora a já v polovině začal mluvit.
,,Není to lehké ani pro něho. Vlci jen tak neodchází pokud mají emoce."
Sledoval jsem cestu před námi, nedával pohled ani jednomu, nevědíc, že vlastně takto mluvím i k Ryumee.
,,Vlk který miluje neodejde bez důvodu, ač jej řekne nebo ne. Já svého otce nikdy nepoznal, vzal mi ho život ještě před mým narozením a je někde mezi hvězdami. Ale bolí to. Drásá to. Jako by cizí trhal tvé vlastní maso... Čas hojí. Proto nikdy tu cestu neuzavírej, ač chceš sebe víc ji zavřít."
Dopověděl jsem a dál už jsem nic neříkal, nechával jsem to vlče vstřebat tohlecto. Chtělo to čas, až budou starší, snad pochopí, pokud tu cestu nezavřou a nezačerní tím svojí mysl.
V táboře jsem sledoval jak Ryumee předala náhrdelník a pohlédl na ní.
,,Běž si prosím lehnout a odpočinout si, já zde sečkám na druhého."
Pověděl jsem vlčici.

Zacukal jsem ušima nad jeho otázkou na zbraň, chvíli jsem mlčel, srovnával si vzpomínky, když mě S'arik a Aikan zaučovali a po té začal s odpovědí.
,,Jsou to zbraně dlouhého a podelného ostří, při správném použití je nebezpečná útočníkovi, ale držením poskytuje ochranu tomu, kdo ji využívá. V domovině S'arika bývají vytvářené z těžkého kovu, složitější na ovládání než jiné zbraně, ale praktičtější k vykrytí útoků. Mívají výrustky a záhyby, perfektní na odzbrojení druhého jedince. Při správném zacházení, dokáží vydržet o hodně víc než jiné zbraně. Taky k nim vlci bývají víc propojení, tím, že je pojmenují. Má zbraň nese jméno Aurorhey."
Vysvětlil jsem vlkovi co nejvíc jednoduše to šlo. Slova ohledně rodu Milagy jsem měl hluboce vyryté v hlavě, přeci jen jsem S'arika bral jako svého otce, když toho pokrevního jsme nikdy neměl šanci poznat a narozdíl od sourozenců, jsem mu to nedával za zlé.
Když vlk mluvil o nihilských horách, tak jsme jen přikývl, byl jsem tam snad jednou nebo i dvakrát, viděl jsem je a musím uznat, že jsou o hodně menší než ty naše. Avšak vlkova odhodlanost, že zde jsou ty hory pro něj výzvou, jsem musel uznat, že se mi líbí. Né každému by se to zde líbilo ať jsme klidná smečka, která si snaží všímat svého a vzájemně si pomáhat.
,,Máš ještě nějaké otázky?"
Optal jsem se vlka.

Přikývl jsem ohledně trénování a pak mírně zacukal uši nad jeho další větou.
,,Moc vlků o tom nemá zdání, hlavně když nechodí na lov každý den, hlavně ve smečce, kde máš rozdělené role a některé role se nemusí o lov starat. Chvíli to trvá než se naučíš rozdělovat tyhle pachy, ale když si jednou všimneš těch rozdílů, už nikdy je z hlavy neodstraníš."
Odpověděl jsem vlkovi, sám jsem jako mladý ten rozdíl nevnímal, ale když jsem chodil na lov sám a strávil na něm dlouhé hodiny jako mladej, vnímal okolí, ležel v trávě a nechal okolo sebe zvěř chodit a učil jsem se od nich, začal jsem si toho všímat, mladá zvěř má na sobě silný pach krve a ten pach je o hodně sladší, mezitím co starší už mají pach přírody a jejich pach už je takový.. kyselejší, taky záleží na stáří a jak blízko jsou smrti.
Nastražil jsem uši nad otázkou nimloga, nedošlo mi, že vlastně nízce postavené smečky jako je nihil a kult nebudou znát nimlogy jako známe my a Azarýn. Stoupl jsem si na bok a roztáhl křídlo, aby vlk viděl dobře na Waru, která byla připevněná pod křídlem na mém boku.
,,Tohle je Wara, zbraň patřící rodu Milagovci, můžou jí dostat jen členové rodu a ti, kteří jsou posouzeni, že si ji zaslouží. Wara může být vytvořená z čehokoliv, já osobně jsem si vybral paroží Nimloga, aby mi připomínalo na jaké zvíře si musím dávat pozor."
Začal jsem, nechal jsem ho to zpracovat a znovu pokračoval.
,,Jak vidíš paroží není malé, ba naopak. Nimlog je větší a nebezpečnější než jelen. Žijí jenom v horách, jsou agresivní na každého žijícího tvora, který jim vstoupí do jejich území a téže mají jedovaté sliny. Když uvidíš rudé paroží. Jdi co nejrychleji a bezpečně pryč. Já měl jediné štěstí, že jsem jen tak tak přežil střet při zachraňování člena Azarýnské smečky. Měl jsem vážná zranění, ze kterých mě Tim dostal a díky němu jsem furt zde."
Koutky mi lehce cukli nahoru, pohlédl jsem na Waru a po té již složil křídlo.
,,Tady v horách je zvěř, kterou tam u vás neznáte. Jsou nebezpečné. Ale jako smečka vás ochráníme než se vše naučíte."
Dodal jsem a zacukal ušima. Ani jsem nedával za zlé Toshimu, že sem vlče přivedl, nezná hory, nemohl vědět o tomhle nebezpečí, ale chápu, že tohle je místo, nejvíce bezpečné v celém Norestu.
Vlče pak mělo otázku ohledně tichosti a tady mi to na chvíli menší úsměv vytvořilo. Sám jsem chodil potichu a párkrát už tak vlky vystrašil.
,,Dá se tomu naučit."
Pohlédl jsem na zem, kde ležel klacek a šlápl jsem na něj, jenže vůbec pode mnou nepraskl.
,,Musíš se naučit přesměrovat váhu, ač to vypadá, že na tom klacku stojím, nestojím, přesměrovávám váhu na části, kde klacek není. Ze začátku, když se tohle učíš tak tě to bude bolet, je to nezvyk pro to tělo, ale pak se to naučíš a bolest začne ustupovat. Já takhle chodím již od mala, mám to vrozené"
Dopověděl jsem a zacukal ušima, ani jsem se na vlka nezlobil, že mi neodpověděl na otázku, byl jsem rád, že se ptal takhle okolo, naučí se víc věcí, které ho zajímají, než věci, které mu řeknu a může je jen tak zahodit, že je nepotřebuje vědět.
,,Jinak ohledně toho 'jakou zvěř lovíme' Lovíme starší a nemocný. Je to z toho důvodu že ti starší již potomstvo nesplodí a ti nemocný můžou nemoc dál přenášet, chráníme takhle stáda, aby byli velká a chráníme tak sebe, aby jsme furt měli řetězec jídla."
Vysvětlil jsem.

Když Ryumee a Toshi poodešli na stranu, já sám jsem se přiblížil k vlčatům a usadil se. Prohlížel jsem si všechny tři a ušima lítal za každým zvukem, kontrolující, zda je okolí v pořádku. Ač jsem nedokázal chápat emoce, dost mi oči spadli na Ravonnyho, který mi připomínal mě, když jsem byl mladý a ani jsem z toho nevyrostl. Jestli s etihle vlci přidají k nám do smečky, zajímalo by mě, co z nich vyroste.
Hlavu jsem otočil směrem k Ryumee a Toshimu, když jsme zaslechl pohyb směrem k nám. Ihned jsem se postavil a poslouchal jejich pomalu se končící konverzaci. Měl odvést jedno vlče pryč a my mezitím vlčata vzít do tábora, pokud vůbec budou chtít jít s námi. Já osobně moc s vlčaty neuměl zacházet, tak uvidíme jak se tohle vyvine..

Mírně jsem přikývl nad jeho slovy o magii.
,,Ač je magie jen jak říkáš trik, najdeš vždy nějakou výhodu v něm."
Pověděl jsem, měl jsme v plánu mu později ukázat mé využití magie, ale nyní jsem se zaměřil na to, abych vlka zaučil základům, o magii můžeme diskutovat později.
,,Křídla zjistíš časem. Každý má svůj styl, jak víš, já křídla nepreferuji proto je mívám většinu času uvolněné, pokud zrovna neběžím. Ty, jestli je budeš používat častěji, zjistíš jak je mít. Vždy poslouchej své tělo. Jestli tě svalstvo ukrutně bolí, držíš je špatně. Bolest je správná v těle při tréninku a učení, ale nesmí se to přehnat. Naslouchej tělu co ti říká, zachrání ti to krk."
Řekl jsem a zacukal ušima.
Mladý se brzo rozpovídal o okolí a mně samotnému lehce koutky cukli nahoru, když pověděl poslední věc o mém dechu.
,,Dobře. Občas si někam sedni a poslouchej okolí se zavřenýma očima. Při tomhle trénování jednou můžeš slyšet i vítr, odkud se táhne, jakou sílu má. Listí jak na podzim padá na zem, a nejlepší když je déšť, který vytváří šum. A s trénováním i přes ten šum uslyšíš ty maličkosti. Jako Venator i jako Umbra ti budou takové věci výhodou. Když něco běží, protíná tak vítr. Můžeš se tak vyvarovat útoku cizího vlka, nimloga, nebo zjistíš odkud ta kořist přibíhá, když zrovna na ně nevidíš."
Lehce jsem mávl ocasem a tak se trošku mlha zvedla.
,,Čich je taky dobrou pomocí, když nemůžeš vidět. Přes čich je náš druhý zrak. Dokážeš zjistit kde nedávno něco nebo někdo prošel, kudy to vzal, jestli byl sám či smečka nebo stádo. Jestli je zvíře zraněné, mladé, starší nebo rovnou matka s mlaďaty. Dokážeš mi, mladý Ravonny, povědět, co lovíme? A tím nemyslím jakou zvěř, ale věk zvířete."
Poodešel jsem od něj a stoupl si čelem kousek od něho.

Kývl jsem nad jeho rozhodnutím a po té jsem nastražil uši nad jeho nesouhlasem.
,,Je správné nesouhlasit s mým názorem. Víš, tady možná jsi ve smečce, avšak jsme spíše rodina. Nemusíš souhlasit s tím co ti vyšší řeknou ohledně svého názoru. Hlavní je nezačít hádku a po té souboj. Vyslechni si, můžeš si z toho něco vzít, ale souhlasit s tím nemusíš. Když jde o lov či souboj, ano posloucháme Coeli, ale i ty coeli vyslechnou názor těch mladších, přeci jen ti mladší jsou naší budoucností."
Pověděl jsem a po té hned začal s tréninkem.
,,Nuže tedy, nevím co tě naučili za správný postoj, jelikož každý vlk ho má jinačí."
Přišel jsem k němu a špičkou křídla se dotýkal částí o kterých jsem mluvil.
,,vždy záleží na stavbě těla, jak vypadá hlava, ve tvém případě máš roh, jak dlouhé a silné máš nohy, jestli máš křídla a někdy i záleží na ocasu a magii."
Takhle jsem okolo něho udělal půl kolečko a zastavil se vedle něho.
,,Někteří se zaměřují spíše na svojí magii, proto uvidíš tího těla na předních tlapách, ale pro vlky, kteří se zaměřují na tělo a většinou ti okřídlení, zaměřují sílu na zadní tlapy."
Srovnal jsme si tělo, dal jsme si přední tlapy k sobě a nejvíce váhu přesunul na zadní tlapy.
,,Když svojí váhu přendáš na zadní tlapy, ulehčíš tak předním tlapám a tak uvolníš svalstvo křídlům, vydržíš tak déle při lovu i v boji. Zároveň se budeš moct bránit jednoduše. Předním tělem rychleji ustoupíš a zadní nohy ti o to víc pomůžou při odrazu.
Pověděl jsem ohledně těla a pak přešel na hlavu.
,,Ohledně hlavy, nejlepší je držet hlavu vzhůru s ušima nastraženýma. Otačej jen uši za zvuky, né hlavu, hlavu jen když to bude zvuk podezřelý, prasknutí větve pod váhou těla, prudký pohyb v listí, zvuk většiho zvířete. Zkus zavřít oči a popiš mi, co všechno slyšíš."
Pověděl jsem mu první úkol.

Poslouchal jsem vlka, jak si to předříkává a lehce se zarazil nad jeho větou, ale byl rád, když si to vlk opravil sám. Bylo mi jasné, že mu bude chvíli trvat v tomhle se najít, taky bych byl kdybych šel k nihilským a slyšel jejich názvy profesí, pár dní si to bude plést a pak se to naučí.
Mladý začal ohledně toho co chtěl být doma, rytíř, podobný bojovníkovi.
,,Jestli jsi chtěl být rytířem doporučuji buď umbru, venátora a nebo rimora, záleží co tě bude bavit nejvíce, lov, souboj nebo získávání informací."
Pověděl jsem mu a hned i pokračoval ohledně křídel, které zmínil.
,, Popravdě Ravonny. Křídla při lovu využiji minimálně. Již od mala jsem nebyl zrovna letcem, né že bych létat neuměl, avšak mi to příjde zbytečné. Jako jediný z rodiny jsem se narodil s křídly a tak vyrůstání se sourozenci bez křídel tě lecos naučí. Sám nyní jsem názoru, že je lepší se naučit používat nohy a tělo až pak křídla. Křídla jsou křehká a chrání ti tělo, také proto je větší šance, že se něco stane těm křídlům při boji, obraně či lovu. Než se zahojí, musíš fungovat jen se svým tělem. Jsou výbornou zbraní a velikou výhodou, ale zároveň přináší obří zodpovědnost a mnohé problémy."
Pověděl jsem v klidu mezitím co lehce roztáhl křídla, na jednom křídle šla zahlédnout čerstvá jizva po nedávné nehodě, aby vlk věděl, že sám jsem si prošel s tímhle a představa, že bych byl tak zaujatý létáním, jako jiní vlci, a tak mi hojení křídla dělalo problém, protože bych byl zvyklý hlavně létat a neměl zvyklé tělo na pohyb.
,,Jestli nebudeš nyní vědět jakým přesným směrem se chceš vydat, můžeme začít se základem, kondička a obrana, zeptám se, jak jsi na tom? učil tě někdo někdy jak si držet tělo v kondici případně jak se bránit?"
Zeptal jsem se vlka.

Má maličkost se dnešní letní den objevila vedle mladého syna Toshiho, Ravonny. Slyšel jsem pár věcí co se stali, ale věděl jsem, že tohle nebudu rozebírat. Dnešek byl hlavním úkolem tohodle vlka zaučit věcí naší smečky tak jak mě mladý poprosil. Ač měl ještě čas před tím, než se dostane na Aestu, myslím, že bylo jen dobře, že se chtěl již zaučovat a rád ho věci zde naučím.
,,Začal bych s tím, že nyní máš pozici Crona, speciální pozice pro vlčata. budeš tak označován do dvou až tří let. Od dvou let máš právo složit zkoušku na pozici aesta, což je vlk, který již má vybranou profesi kterou se chce vydat. Vypomáhá smečce, ví o kultuře a učí se své profesi dál."
Začal jsme jednoduše a zastavil se před vlkem.
,,Jako aesta máš mnoho profesí na výběr. Dost jich budeš znát, ale tady u přízračných máme, jak jsi si určitě všiml, jiné názvy pro všechno. Začal bych výpomocí při zranění, známý léčitel u nás se jim říká medic, je to práce dost o psychice a znalosti toho, co můžeš a nemůžeš použít. Další pozice, kterou jsem slyšel, že u vás dělal tvůj otec. Zvěd u nás známý jako Rimor, zjišťuje informace, vyznají se dost v území, jsou důležitou složkou hlavně při bojích či lovech, jelikož jsou oni ti první, které se posílají vyzvýdat informace."
Na chvíli jsem se odmlčel, aby to mladý vstřebal a hned jak jsem viděl, že mohu pokračovat, začal jsem dál.
,,Umbra. Postavení na síle, obraně, známý jako bojovník. Vyznají se tihle vlci v boji, ve slabinách a ví jak a kdy útočit. Dalšího máme Venátora, mé postavení. Já a další zaručujeme potravu smečce, lovíme každý den, aby jsme nakrmili naše členy. Po té je Astrál, naši učitelé. Jsou zaučeni v každém oboru alespoň v základech. a Jako poslední, delegát, to není profese spíše pod profese. Tihle vlci chodí mimo území, donáší tajné vzkazy a mluví za smečku."
Skončil jsem vysvětlování a trošku si od vlka odstoupil.
,,Máme zde ke skoro každému oboru nějakého vlka, který tě může výtečně zaučit. Na vysokých pozicí Coelo medic, Timothee. Coelo Umbra, Hariuha. Aesta Venator, já. Aesta Astrál, Anjel, má sestra. Aesta Rimor, Roihu, partner Anjel. Ale dneska tě zaučím nějaké vybrané profesi já, pokud nepůjdeš na Venatora nebudu tě učit vždycky, ale nějaké obory zastoupit mohu. Venator totiž bere od každého něco, Od Medica bereme vědění jak tělo zvířat funguje, Od umbry je styl boje, Od rimora zase se musíme učit jak se ukrýt, jak si vyzjistit informace, aby jsme měli úspěšný lov. Avšak nemohu tě zaučit dokonale do oboru jako ti, kteří se pro svůj obor tak učili."
Pověděl jsem a pohlédl vlkovi do očí, okolo nás byla mlha, která byla rozplynutá po zemi ve výši tlapek.
,,Kdyby jsi chtěl vědět něco o kultuře, což bude potřeba taky, aby jsi se zaučil.. a dle mého se perfektně se svou srstí hodíš, můžeme se domluvit na nočním setkání a zaučím tě."
Dodal jsem ještě.

Lehce jsem kývl při jejích slov ohledně času, nyní byl potřeba pro mě, ale jestli bude vše v klidu, snad bych si zvykl.. Jenže kdo ví. Můj pohled padnul na tmavé modré nebe, jenže při zvednutí hlavy mně, stejně jako Ryumee, se dostal do nozder Nihilský pach. Nastražil jsem uši a můj pohled padnul k hranicím kde jsem již z dálky zahlédl vlky.
Pohlédl jsem na Ryumee, když mě požádala o počkání, jenže to bych nebyl já, abych tenhle rozkaz neuposlechl, Alfu si hlídám, S'arik by byl ze mně zklamanej, kdyby se pod mým dohledem něco stalo nové alfě.
Nešel jsem úplně blízko, ale pár kroků od ryumee jsem se držel a nechával mlhu za ní pohlcovat okolí, ač byli z Nihilu, nikdo si nikdy nemohl být jistý i přes to že vlci u šedého vypadali dost mladí. Mírně jsem se zamračil a pořádně si znovu prohlédl mluvícího vlka, poznával jsem ho, vtrhl nám jednou na území při boji s Azarýnskou smečkou, ale ty další jsem zcela vůbec nepoznával.

Nastražil jsem ušima nad jejíma slovama. Strach? Tak nejspíše popisovala to co jsem řekl jak reaguje mé tělo. Neměl jsem ani tak ten.. strach.. z toho kam nás zavede... Spíše z toho, že je nějaká změna a já nevěděl jak na ni reagovat, poprvé v životě jsem měl takhle divnou změnu, pokud tedy neberu odchod mamky a mých sourozenců.
,,Chci věřit že povedeš dobře nás všechny.. Ale bude to trvat... činy ukáží.. hvězdy též."
Pověděl jsem jednoduše, neměl jsem již moc co říct, nebylo co říkat, činy ukáží jaká bude nová éra a já budu svojí rodinu podporovat. Neodejdu jen tak odsuď, v téhle smečce jsme se narodil, v téhle smečce zůstanu, změny jistě budou těžké, ale co jiného mi zbývá? Nic. jen se s nimi smířit. Ale zvyknou si druzí na to, že mi to bude trvat? Kdo ví.. V tuto chvíli mě jen hřeje pocit, že Ryumee chápe mé problémy.

Pohlédl jsem k hvězdám, byli jasné, zářivé, vypadali klidně i po takové noci. Slova Ryumee jsem si nechával v hlavě, procházel jsem je, snad i hledal nějakou vadu na nich, ale žádná tam nebyla, jak by i mohla? Věřil jsem alfám, ale více hvězdám.
,,Tušil jsem že dříve či později přijde změna... V den, kdy jsi byla rčenou Lex, na nebi bylo jedno specifické souhvězdí.. tož stejné bylo pár dní před obřadem a i při obřadu.. Dříve jsem jen tušil co to je, nyní vím, že to značí změnu vyšších postavení."
Pohlédl jsem na Ryumee.
,,Jenže při obřadu se kousek od něj i matně třpytilo ještě jedno souhvězdí..Initium novum.. jistě víš, že značí naději.. tož hlavně nový začátek.. Věz že chci věřit že povedeš smečku dobře, ať to jest v stopách svých či S'arika... Ale bude mi trvat než toto příjmu.. Pokusím se.. Je to pro mne však dost velká změna.. bolí hrudník a žaludek se divně svírá.. Nechci ti dělat problémy, budu poslouchat a naslouchat tvé slova, ale mé myšlenky budou jiné."
Hleděl jsme jí do očí, aby věděla že váhu slov myslím zcela vážně. Nechci problémy, chci být zde šťastný, jsme zde šťastný, ale tahle změna je na mě příliš velká na to ji během pár dnů vstřebat, bude mi to trvat, tož možná déle než jiným vlkům, ale chci se o to pokusit... Pro nové zítřky... Pro S'arika.. Pro Ryumee.

Mírně jsem cukl s uši nad její otázkou, ale pohled jí moc nevěnoval, měl jsem chuť nyní poprvé pořádně lhát, ale to jsem nebyl já, navíc je nyní alfa, k čemu by mi to pomohlo?
,, ne"
Řekl jsem jednoduše a zastavil, poukazoval na to že v řeči budu pokračovat.
,, nevím jak to to..změnu brát, to těžké.. Já myslel že s'arik to zde povede dál.. Ale ne.. Divný. "
Mluvím jsem chladně, jako vždy a pára kolem mých noh mírně nabrala na hustotě. Tlačil mě hrudník a můj žaludek se svíral, strachem? Nedokázal jsem říct, nikdy jsem nedokázal, emoce nebyli mou silnou stránkou, dokázal jsem je číst alespoň trochu z ostatních, ale u sebe je nikdy nedokázal určit pořádně.

Procházel jsem plání plnou máku, hlava byla srovnána s tělem a měsíc nám již zářil nad hlavami. Ano, nebyl jsem zde sám, byla zde se mnou Ryumee, nový vůdce naší smečky. Furt jsme nevěděl jak se smířit s ní jako vůdcem, bylo to divný, chtěl jsem zde S'arika, tahle změna se mi zcela vůbec nelíbila. Ale i proto jsme zde dnes byli, aby jsme si promluvili o me reakci na akci, která jen tak přehlédnout nešla i přes to že jsem seděl na straně.
Sledoval jsem trávu a na malou chvíli střetl pohled s Ryumme, čekající co řekne, jelikož sám jsem neměl žádné slova, nevěděl jsem co říct, kde začít, omluvit se? Nebyl jsem si jistý i když jsme věděl že má reakce byla nepřípustná.

Pár dní jsem se zdržoval spíše někde v pozadí smečky, divný pocit od zimy mě doprovázel na každém kroku a dneska byl nejhorší, myslil jsem, že se to zlepší když nám S'arik oznámil o dnešním srazu, myslel jsem, že ten pocit zmizí, že zjistím, že je klid ba naopak, budeme oslavovat něco a můj pocit záhadně zmizí, jenže to co přišlo se mně moc nelíbilo...
Všichni jsme se zde střetli, každá barva, každá výška, já si sedl trošku mimo, do komunikace mi dnes nebylo zrovna hej, spíše jsem naslouchal okolí, poslouchal ostatní, dával pozor, aby nás někdo nevyrušil a když Ordo začal svůj proslov, nastražil jsem uši. Ze začátku jsem nechápal o čem přesně šedý mluví, ale čím víc mluvil, tím víc se mi to nelíbilo a mé uši se stahovali dozadu, napřímili se jen, když se S'arikuv pohled střetl s mým.
'poslední změna...než smečku předám'
Ozvěnou se prohánělo v mojí hlavou a já seděl nehybně s mírně zamračeným pohledem. Slova díku jsem potichu vyslovil, když mi jeden z vlků dal náhrdelník kolem krku a dále jsem pozoroval S'arika, snažil se si vytvořit obrázek toho, že si dělá jen srandu, ale věděl jsem až moc dobře že tento vlk není o šprýmech. I přes to, že vlci kolem mě si začali nejspíše zase povídat, pro mě bylo divné ticho, bylo mi blbě a doprovázelo to pomalé pískání v uších i přes to jsem se odmítal hnout z místa, je to slušnost zde být, je to slušnost. slušnost. Řval jsem na sebe v hlavě.
Snažil jsem se být rád za Ryumee, ale ve mně byl zmatek, nevěděl jsem jak tuhle změnu zvládnout, nevěděl jsem jak se přes tohle dostat, před mýma očima jako by byla obří propast a já byl nucený jí přejít, ale kde byla ta cesta? Jak jsem to měl přejít když nikde nebyla nějaká kláda? Jak když mé tělo bylo ztuhlé a já snad i zapomněl jak vůbec dýchat.
Párkrát jsem zamrkal a doufal, že to brzo skončí, abych mohl pryč, probrat to sám se sebou a snad najít cestu, jenže co když tu cestu nenajdu? Jako Ryumee i já se zde narodil, již jako malý jsem se zapřísáhl, že pro smečku i život položím, nechci odejít, odmítám odejít, ale tlačil mě divný pocit v břichu a jako by se mi jen a jen stlačovali plíce, z toho že se mi nepovede přijmout novou alfu, i když zcela určitě dobře zaučenou S'arikem, ta představa byla pro mne příšerná a já nechtěl dělat nějaký problémy.

- pára je celou dobu kolem jeho tlap a je hustší než obvykle