Príspevky užívateľa

Všiml jsem si, že můj bratr odešel z nory, sledoval jsem jak odchází a po nějaké chvíli, když se nevracel, jsem se vydal za ním. Lehce jsem našlapoval do sněhu a prohlížel si okolí, bylo to tu nádherné a hlavně zde bylo ticho, které, ale prolomil hlas mého brášky. Zaškubal jsem ušima a s neutrálním výrazem jsem vyrazil za svým sourozencem, v tichosti jsem sledoval okolí a páru, která ze mě vycházela, obešel jsem keř a zahlédl Huntleyho u stromu jak mrzne.
,,ne mama"
řekl jsem trošku s chladem v hlase, neuvědomil jsem si ten tón hlasu, byl pro mě normální a tak jsem tomu nevěnoval pozornost a pomalu došel k bratrovi a sedl k němu.
,,dobrý?"
zeptal jsem se.

Pomalu jsem se přibližoval k půlnoční studánce, byl klidný zimní den, trošku jsem se brodil sněhem a občas musel vyskočit, abych se přes ten sníh dostal.
Užíval jsem si takové menší procházky, neměl jsem moc povoleno se ještě po území sám potulovat, ale ke studánce jsem chodil rád a dokud máma ví kde jsem tak sem zajít mohu.
Pára z mého těla vycházela kdykoliv jsem došlápl do studeného sněhu, občas mi vadila ve výhledu, ale i přes to jsem šel vpřed. Došel jsem až k vodě a celý se protáhl po náročné cestě až sem, ale moje protažení přerušil vlk, který seděl kousek od vody a seděl? né že by mě přerušil jako tak, v klidu tam seděl a nic nedělal ba ani neříkal, spíše jsem se lekl toho, že jsem ho neviděl, když jsem přicházel.
Nevěděl jsem kdo to je, Kora mě ještě moc se smečkou neseznamovala, ale věděl jsem, že to nebude nikdo špatnej, protože jsem furt na území nebo jsem v to alespoň doufal.
,,dobjý den-"
řekl jsem slušně a taky, aby vlk věděl, že již není zde sám a má tady nějakou společnost.

Hned jak řekla, že jsme na místě, ani jsem neotálel sebou a hned sebou flákl do země, ať si zde pak projde kdo chce, já se nehnu.
,,co tady mamí?"
zeptal jsem se a koukl směrem kam ona.
,,wow!"
rozzářili se mi očíčka a sledoval sjem nádheru toho výhledu
,,hezké!"
řekl jsem jednoduše a zavrtěl ocáskem

Sníh se mi dostal až do krku a já trošku zachraptil, ale hned na to jsem vybuchnul v další smích.
,,segrá nee!"
a s tímhle jsem po ní skočil a svalil svojí sestričku do sněhu a lehl s tím i vedle ní a smál jsem se.
,,ségra dobrá"
usmál jsem se na ní a dotkl jsem se tlapkou jejího nosu.
,,já ji rád"
usmíval jsem se na ní a trošku vrtěl ocasem.

Pomalu jsem se brodil sněhem za svojí maminkou.
,, kam jdeme..? "
Zamumlam jsem na Koru a dál se brodil, na jednu stranu to bylo příjemné, ten sníh byl hezky chladný, ale na tu druhou, jsem furt Vlče a mít furt zatnute svaly bylo nepříjemné a vyčerpávající.
,, a už tam budeme? "
Trošku jsem zavyl dětským hláskem a šlapal sněhem dál.

,,ty kjavina"
Zamručel jsem a zvedl hlavu do vzduchu, sledoval jsem sníh a přemýšlel co dělat. Když, ale moje milovaná sestřička řekla že jsem divnej tak jsem hned věděl. Zašklebil jsem se, koukl sestřičce do očí, tlapkou vzal sníh a hodil ho po ní. Hned jsem začal zrychleně dýchat, ale když ze sestry začal sníh padat tak jsem to nezvládl a začal jsem se smát.

,,tepjo.."
zamrmral jsem s hlavou zabořenou ve sněhu, bylo to příjemné, cítil jsem se zde lépe než vevnitř v noře. Po chvilce se z mojí tlamičky ozvalo velké zívnutí a celý jsem se protáhl, koukl jsem na Sindru ze zdola a zaškubal oušky.
,,tobě....zima"
začal jsem křečovitě mluvit.
,,mně dobže."
zavrtěl jsem ocasem, měl jsem rád tuhle bílou věc na zemi, bylo to příjemné v ní ležet.

Pomalu jsem se vyplazil z nory a nějak mě ani neudivilo, že je zem pokrytá bílou přikrývkou, bylo mi příjemně, nebylo mi vedro, jediné co bylo byl těžký pohyb, najednou jako by vše bylo zpomalené ještě víc než má.
Zacukal jsem ušima a teprve teď jsem se nějak zaměřil na bílý sníh na zemi, chvíli jsem ho sledoval a pak mě napadla jen jedna jediná věc, kousl jsem do sněhu a začal ho vesele chroupat, ale rychle v mojí puse roztál. Zavrtěl jsem hlavou nad tím a položil se do sněhu, necítil jsem jeho chladný dotek, ale spíše jemný tlak, který se vytvořil při dopadu mého těla na sníh. Chvíli jsem tam tak ležel, ale pak jsem zamrmlal jedno jediné slovo, které jsem se naučil zatím asi nejlépe.
,, tepjo... "
Ano, doopravdy mému tělu bylo teplo, ne jako vždy, ale bylo.

V klidu jsem se napapal a hned na to začal čichat okolo sebe, sice jsem nic moc necítil, ale i tak, byl jsem zvědavý co se děje okolo mě a nějak jsem se začal pomalinku plazit nějakým směrem, mým úkolem bylo se vyhnout tamté těžké věci ve které se ze mě stával spíše oběd, nebo večere, nebo snídaně, cokoliv. Brzo jsem se, ale unavil a tak jsem si na místě lehl a užíval si to příjemné chladno zimy, ikdyž pro ostatní vlky by již na takové povalování byla zima, protože je zem už chladná s nadcházející zimou, mně bylo, ale příjemně, nebylo mi ani teplo a ani zima.

Můj pláč přestal když mě moje maminka vytáhla z pasti, vytvořenou mým pohybem. Ještě chvíli jsem fňukal, ale když jsem pocítil chlad okolí tak jsem se uklidnil, nebylo mi vedro a mohl jsem dýchat. Lehce jsem škubal ocáskem, měl jsem radost, byl jsem pryč z toho, byl klid. Trošku jsem se na zemi rozvalil a užíval si chlad tohoto období. Byl klid do doby než moje bříško vydalo mručivý zvuk - měl jsem hlad. Začal jsem se zase plazit a hledat, kde sakra se mohu najíst, když jsem narazil na hruď maminky tak jsem nevěděl kudy kam, nalevo překážka, přede mnou, překážka, vlevo překážka, sakra kde jsem to byl?!, pomyslel jsem si bez uvědomění, že ležím mamce mezi tlapkami. Začal jsem zas fňukat a můj žaludek vytvářel zvláštní kručící zvuk, nikdy jsem takovej zvuk neslyšel a já měl hlad! nemám čas řešit zvuk žalůdku, chci papat!

Nejčernější noc bez hvězd již si jako dospělý vlci nepamatujete, ale já jakožto vlče ji právě teď vidím před sebou, je to takový ten příjemný, ale i nepříjemný pocit, nic nevidíte, co když je něco před vámi? ale přitom, můžete se uklidnit. Byl jsem rád za tu tmu, ale začalo mi být až vedro. Zakňučel jsem a začal se nemotorně plazit, abych našel cestu z té těžké látky, pod kterou jsem byl, potřeboval jsem zmizet odsuď moc tepla, moc toho bylo, nechtěl jsem zde být. Začal jsem kňučet a tichounce vzlykat, když jsem se spíše do toho zamotal, než abych se z toho dostal ven a přitom jsem začal těžce oddechovat kvůli páře, která ze mě šla a ničila ten kyslík okolo mě. Cukal jsem sebou a svým kňučením volal o pomoc maminku, chtěl jsem ven, chtěl jsem se nadechnout pořádně, chtěl jsem zmizet z toho nepříjemného vedra na vzduch.