Príspevky užívateľa

Prohlídl jsem si Roihu mírně zamračeným pohledem, viděl jsem jeho zranění, zdálo se v pořádku, ale zdálo se furt čerstvé.
,,Přiště nechoď na takovéhle akce s čerstvým zraněním. dneska tě to mohlo stát krk, kdyby Hariuha nezareagoval rychle."
Chvíli jsem se odmlčel.
,,Nevím jak bych tohle vysvětloval Anjel nebýt jeho."
Dořekl jsem a porozhlédl se po okolí, zjišťující jak je situace okolo nás, vypadalo to, že bude klid. Chvíli jsme ještě stál na místě a přemýšlel nad situací a hlavně nad tím, jak špatně jsem zareagoval, ta představa vysvětlovat Anjel že její manžel umřel při lovu, nebo má smrtelné rány, příšerná představa. Nakonec jsem zavelel.
,,Dobře, poběžíme k ostatním spolu. ALE. Jestli to tam bude dost o tlamu ty. Se hned vracíš k norám, nebo alespoň se stáhneš. Nechci mít smrt člena na svém krku, stačí, že nevím jak je na tom Hariuha teď.."
Dořekl jsem, otočil jsem se směrem kde jsou ostatní a dodal.
,,jdeme."
A s tím jsem se i rozeběhl, v hlavě několik možností jak to tam nyní může asi vypadat.

Po klusu jsem běžel starým hvozdem. Byl jsem na obhlídce území, snažím se tak furt zůstat nějak zaměstnaný, než ležet či mluvit se zbytkem vlků, kontrola se taky furt hodila zjistit zda nějaká zvěř se sem na území nesnaží schovat, nebo snad i nějaký nájezd cizinců. Jenže když jsem pocítil divnou změnu ve vzduchu, věděl jsem, že je čas jít zpět. Zda li to bylo na čas nebo nebylo, kdo ví. Vítr se začal zvedat a na chvíli utichl, trošku mě to uklidnilo.. kdybych však věděl co se stane.
Nápor do těla mi došel pozdě, vítr se do mě opřel plnou silnou a hodilo to se mnou pěkně do stromu. Na nějakou chvíli se mi začernilo před očima, ale brzo jsem se vzpamatoval a prudce popadl dech, který mi vyrazil náraz.
Celé mé tělo se chvělo, vytřeštěně jsme sledoval okolí a stáhl ocas k sobě když jsem slyšel obří ránu. Zamrkal jsem, snažil se zorientovat v prostoru a hlavně v tom, co se právě stalo a děje. Silný vítr si zde hrál se stromy jako vlče s klacky, pohled na to byl příšerný. Ne nebyl to dobrý nápad se jít kouknout po území.
Pomalu jsem se začal zvedat, jenže tohle se muselo řešit rychle, stáhl jsem uši za sebe, když jsem uslyšel praskání. Srdce mi tlouklo až v uších při tom nepříjemném zvuku, uskočil jsem, jenže strom spadl rychleji než jsem čekal a mě přirazil křídlem k zemi. Do očí mi vyhrkli slzy a z hrdla se mi dostalo bolestivé štěknuti. Teď jsem neměl šanci někam jít a věděl jsem, že jestli se pohnu, zhorším stav křídla, ale zároveň musím něco udělat.
Rozhodl jsem se začít výt o pomoc, doufajíc, že mě někdo v tom vichru uslyší.

Lov šel nějak tak podle plánu, ale stáhnu oči na chvíli z Roihu a už se to semlelo. Dokud Hariuha neupozornil, nevěděl jsem co se stalo, soustředil jsem se na cílový úlovek a to byla i moje chyba - nebyl jsme zvyklý na lov v takovém množství. Roihu se rozutekl a Hairuha hned letěl za ním. Rychle jsem zavrtěl hlavou, abych se dostal z tranzu. Už jsme chtěl vyběhnout za Hariuhou, svolat zbytek, ale Hariuha využil svojí magie a začal prasata odvádět na místo určení.
,,Běžte hned za Hariuhou. Já jdu zkontrolovat Roihu a přidám se hned k vám. Vemte i zbytek na které narazíte, nevím kam Hariuha ty prasata až odvede"
Přivelel jsem Cielovi a A'kazovi, roztáhl jsem křídla a rozlětel se za vlkem, dělalo mi trošku problém létat díky Waře na boku, ale nebylo to tak těžké jak jsem si myslel. Srdce mi jelo o sto šest, měl jsme toho v hlavě hodně teďka, strach že se něco stalo Roihovi, strach o Hariuhu, všechno se semlelo, ani bych se nedivil kdyby se nám nepovedlo nic ulovit, ale teď mi šlo o zdraví vlků. Dostal jsem se k Roihovi brzo, přistál jsem vedle něho.
,,Stůj, stůj. Hariuha je odlákal."
Řekl jsem pevným hlasem.
,,ty mi teď řekni jestli jsi v pořádku, jestli půjdeš zpět k norám, nebo se mnou za zbytkem."
Mluvil jsem pevným hlasem, nikdy jsem takový tón nepoužíval, ale nyní byl potřeba. Uvědomoval jsem si teď, že budu muset zapracovat na lovu s ostatními, ve více vlcích, tohle bylo ode mě dost blbé, že jsem si nevšiml nebezpečí.

Hned jak si S'arik ode mě převzal zbraň roztáhl jsem křídla a jedním máchnutím jsem již vyletěl do vzduchu. Letěl jsem max minutu než jsem se dostal na planinu husí a již sledoval z výšin zmrzlou zemi. Ve vzduchu bylo o dost chladněji než na zemi, i já, někdo kdo necítí zimu, jsme to mírně pocítil, ale taky na to tělo hned reagovalo vytvářením více páry a ze mě se tak spíše stal létající mrak. Skenoval jsem pohledem sněžnou půdu než jsme si všiml divně vypadajících zvířat, které jsme zde nikdy neviděl, doufal jsem tedy, že to jsou ty mega prasata o kterých Cielo mluvil.
Chvíli jsme kroužil, abych zjistil potřebné informace a po té letěl zpět, ke kraji lesa, kde již vlci čekali. Opatrně jsme přistál, abych nikomu neublížil a ihned spustil.
,,severo-západně od skal, větší stádo o sedmi jedincích. Drží se u sebe viděl jsem tam mezi nimi i mladý. Dva jedinci se drží spolu dál od stáda, ne však úplně jsou více na severu. Nemohu pořádně určit v jakém stavu jsou oba dva, z výšky to je těžší rozpoznat, ale typuji že alespoň jeden bude zeslabenej"
Pověděl jsem tak, aby mě všichni slyšeli a po té si odešel k S'arikovi pro svoji zbaň.

Mírně jsme nastražil uši nad jejím výběrem slov, 'prokletá'. Ani jsem se ptát nemusel a vlčka začala vysvětlovat vše co se děje, nechal jsem jí povídat všechno a když si do mě zabořila hlavičku lehce jsem zpevnil objetí křídlem a položil hlavu na ní.
,,určitě prokletá nejsi. Já si to nemyslím."
Nevěděl jsem co jí na tohle říct jiného, neviděl jsem to, nedokázal jsem říct víc věcí.
,,S'arik tě určitě má rád takovou jaká jsi. Jsi přeci jen jeho vlče, to že jdeš nějakým směrem neznamená že tě bude mít rád méně. Neboj se."
Mluvil jsem dál a mírně se otřel o její hlavu, ale na poslední věc jsem měl problém nějak odpovědět, nechápal jsem jak to vlčice myslí, musel jsem se zeptat.
,,Jak myslíš to, že se ti nelíbí že na tebe 'koukají jako na vlčku' a to se ti nelíbí?"

Nad jeho slovy jsme se mírně pousmál a stáhl ocas kolem těla, hlavní je aby zde byl pro smečku, to mě postačí, kdo ví co budu dělat jak S'arik zmizí ke hvězdám, nedokážu si to zde představit bez něho, vede smečku celý můj život, bude divné si zvykat na změnu. Téže kdo bude vybraný jako nový alfa? Nikdo nyní neřekne.
Na chvíli zde zavládlo ticho a mně to ani tolik nevadilo, stačila mi zde přítomnost šedého než slova, takový jsme byl již od mala, když jsem tak vzpomínal.. Bylo to jako včera když jsme jako vlče seděl zde na tomhle místě a překvapil S'arika v mém mladém věku vlčete tím, že jsem zvládl odříkat celé své jméno bez problémů, rád jsem na to zde vzpomínal, byl to den kdy jsem mohutného viděl zde poprvé, poprvé s ním mluvil a už od té doby se u něho cítil v bezpečí od všeho. Byl mojí oporou.
S'arik nakonec prolomil ticho otázkou, musel jsem se na něho podívat, jestli to myslí vážně a zcela jistě i myslel, stačil mi jeden pohled do jeho očí.
,,Bude mi ctí se naučit s Warou"
Pověděl jsem bez čekání, na boje jsem sice nebyl, ale na jednu stranu, jestli S'arik jednou odejde, furt zde něco po něm zůstane a nebudou to jenom vzpomínky, bude to učení boje, rád se učím nové věci. Také to otevíralo cestu se o jeho rodu dozvědět více.

Slova Orda brzo proťala okolí, jeho slova byli povzbuzující a udávající taktiku, nikdo po něm neměl už žádné namitky a tak to mělo být, byl jsem rád, že si S'arik furt drží pevný hlas a názory. Když promluvil mým směrem ihned jsem se narovnal a kývl k souhlasu. Každý věděl co má dělat a mnou to mělo začít.
,,S'ariku prosím vem mi zbraň, ještě jsem s ní nelítal a dnes není dobrý čas to zkoušet, jak přiletím vezmu si ji zpět."
Pomalu jsem roztáhl křídlo, abych nikoho neuhodil a ze svého boku sundal Waru. Hlavou jsem se natočil k S'arikovi, aby si ji převzal a já tak mohl odletět napřed, aby než se vlci dostanou ke kraji lesa já měl již potřebné informace a lov mohl začít.

Poslouchal jsem ostatní vlky a mírně nastražil uši, když jsem si všiml příchodu Norek, mírně jsem se pousmál, ale hned jsem se vrátil do přemýšlení nad lovem. Tenhle lov neznámého zvířete bude jisté nebezpečí, sám bych si netroufl uspořádat lov na něco, co jsem nikdy neprozkoumal pořádně jenže špatný čas nám nedává moc šancí, normální zvěře ubývá a takový jelen v tomhle počasí nejen že je blbé ulovit neboť nezasytí celou smečku, ale také je to na dost energie a času, než se vůbec vystopuje a i uloví. Určitě nechci, aby nějaký vlk byl zraněn. Tlačila mě hruď a v hrdle jsem měl hořkost z nervozity, ale na venek nešlo nic vidět, seděl jsem pevně a přemýšlel nad jakýmkoliv krokem jsem mohl. Zvíře takového vzrůstu a mohutnosti může mít problém v kličkování, napadlo mě i táhnout zvíře do lesů, tam už nemusí být tak těžké se vyhnout zranění, ale jaké šance jsou pro lov? Tady se musí počítat se vším.

Procházel jsem po okolí, sledoval jakéhokoliv vlka v blízkosti a zjišťoval zda jsou všichni v pořádku, v této chladné době jsem měl radši větší přehled o ostatních vlků než jsem kdy jindy měl, po povýšení mi spadlo na záda víc povinnosti, které ani nebyli tak těžké jelikož jsem už dost části zastával ač jsem nemusel, péče o smečku byla moje povinnost již zkrátka od mala, tedy tak jsem to bral sám za sebe.
Procházel jsem hustým sněhem a kolem tlap se mi motala mlha, která narozdíl od sněhu byla teplá. Mojí kontrolu avšak vyrušilo vytí S'arika, naší alfy. Bez váhání jsem se poklusem rozešel k vytvořenému zvuku, které se zde dost rozléhalo s houpajici se Warou na svém boku.
Brzo jsem došel k tmavému a přikývl jsem mu na pozdrav, po té se postavil vedle jeho boku a nechal jsem mlhu se roztáhnout po sněhu do výše tlap, abych zahřál tlapy příchozích vlků. Vyčkával jsem na slova vlka.
Když se zde shromáždilo dost vlků tmavý začal svůj proslov a já bedlivě naslouchal jeho slovům a již si v hlavě vytvářel obrázek o lovu, jak bude probíhat, každého vlka zde stojící jsem si prohlížel a přemýšlel o jejich magii, když jsem je tedy znal, a vytvářel si mezitím plán, který se mohl jakkoliv změnit, záleží co všechno nám poví Cielo.
Cielo byl brzo dotázán k odpovědím a ty jsem začal poslouchat jak jen mohl, hlavní tedy mi v hlavě zůstala agrese a vnímavost a již se plán nějak rýsoval. Když Cielo domluvil a pohlédl na mě přikývl jsem k poděkování a lehce se usmál, cítil jsem teplo v hrudi - pyšný za tohodle vlka.
Pohlédl jsem na S'arika a po té na ostatní.
,,Svojí mlhou mohu zabránit tomu aby nás zvíře zahlédlo, avšak je zde možnost, že zvíře uvidí, stejně jako v ní vidí Nimlogové. Téže bych tím zvýšil vnímání zvuku a pachu, takže by jsme museli být hodně opatrní, zrak by pro nás nebyl až tak težký, žijeme v horách na mlhu jsme zvyklí. pach by byl výhodou mou, jelikož má mlha je mým pachem tedy prase o mě nebude vědět"
Pověděl jsem a pohlédl znovu na S'arika, čekající na jeho názor, případně i na názory ostatních, byl jsme otevřený všemu.

Tak tedy..

rozdělím si body a bude to úkryt a dva náhrdelníky

Úkryt bude pro Malachiela, bude u trosek Othamu:

Při procházení Trosek Othamu narazíš na hustý břečťan, který zde není až tak prazvláštní, popínavý plevel, který obroste cokoliv, ale může občas schovat i nádherné místa. Zvědavci, kteří na tomhle místě projdou břečťanem, se zjeví na příkrém kamenném schodišti, který je vchodem do starého téměř rozpadlého skladiště, které se zde v dřívějších dobách využívalo. Dříve, po opuštění, neuklizený, prachem plná místnost se nyní stala obydlenou vlčicí, která zde jistě zanechala mnoho času. Když sejdete schody objevíte se v chodbě, na své pravé straně máte dva kruhové vchody, jeden má mříže, tedy slouží jako okénko a druhý je volně průchozí.
Když vejdete do téhle místnosti zahlédnete mnoho věcí, po své levé straně máte police, kde jsou položené různé bylinky, občasné lidské lebky, sem tam staré láhve, uprostřed místnosti je starý sud využívající se jako stůl a hned za ním položená stará sláma, tato část je oddělená poličkovou skříní. Za skříní tedy po pravé straně v zadní části místnosti je výstupek, na kterém je téže sláma, již polámaná, značící častou návštěvu a přespávání, zde najdete taky pár kostí a lidských lebek.
Světlo zde dodává díra ve stropě a v noci zase nafialovělé krystaly. (Krystaly nemají žádné jiné využití krom světla)
___
Pro lepší představu tohoto úkrytu najdete více fotek zde

Úvodní fotka úkrytu tady (lepší jsem nedokázal najít):
zde

Na stránky Mal se zatím nedostanete, ve chvíli kdy se mi to povolí tak otevřu tu část pro všechny! <3

A náhrdelníky půjdou jeden pro Malachiela a druhý půjde pro Gilgameshe, povolení od hráčky mám, čekám však na potvrzení designu, až budu mít potvrzení pošlu oba obrázky do Ticketu!

Poslouchal jsem slova Anjel a sledoval jezevčici, když anjel dopověděla mírně jsem sklonil hlavu a pověděl.
,,těší mě."
Přišlo mi to slušné a hlavně jsem byl rád, že anjel má u sebe furt dohled, vážil jsem si toho. Anjel po té měla otázku i na mě a já moc nevěděl co jí říct, jelikož je furt vše stejné, moc nových věcí není.
,,Vedu si dobře, furt stejná rutina.. no teď se mi změní tedy. Zamrzla půlnoční studánka totiž.. Musím obstarat něco k jídlu což bude zajímavé tady v téhle zimě.. Ale díky mojí magii jsem nejspíše zde jedinej, kdo může lovit bez žádných problémů zde ve smečce."
Pověděl jsem a pohlédl k Anjel.
,,a co ty?"
Anjel jsem neviděl dlouhou dobu, vlastně nějak od chvíle co se zde objevil Roihu, věděl jsem tedy o ztrátě vlčat o čem jsem ani nikdy si nepromluvili, ale víc ne.

Mírně mi cukli koutky do úsměvu když si stěžovala na zimu, samozřejmě se taky zeptala na mě na což jsme jí hned odpověděl.
,,Kontroluji hranice.. zjišťuji kde se nějak vlci nachází, byl bych rád, aby se všichni přes tuhle zimu drželi u nor, než aby si jen tak pobíhali.."
Přiznal jsem Anjel a pomalu k ní došel. Pohled mi ihned i spadl na jezevčici, která vypadala znaveně.
,,a kdopak je tohle?"
Zeptal jsem se sestřičky.

Procházel jsem hranice a kontroloval zda-li je vše v pořádku před tím, než zajdu něco lovit pro smečku. Bral jsem to dneska od hor kolem louky vlčích máků až sem, takže jsem měl kontrolu skoro u konce. Vysoce jsem zvedal tlapy v hustém sněhu a pozoroval okolí, jestli zde někdo nebude, dával jsme pozor jak na cizí tak i na naše, jelikož tahle zima se zdála že bude jedna z krutých, byl bych radši kdyby se vlci drželi ve vnitřní části smečky než na okrajích, avšak jsem vlkům nemohl velit.
Zastavil jsem a porozhlédl se kolem sebe, když mě zarazila světle hnědá barva, nastražil jsem uši a hned se vydal ke svojí sestře.
,,Anjel.. všechno v pořádku?"
Začal jsem radši hned.

Když si Norek ke mně lehla stáhl jsem ocas kolem jejího těla a zakryl jí křídlem, hned mě v hrudi hřálo, když byla vedle mě v mém objetí, věděl jsem, že tady vedle mě bude v bezpečí. Po té Norek promluvila, měla zvláštní tón v hlase? Strach? smutek? něco takového jsme v tom slyšel, nedokázal jsem přesně určit.
,,Norek.. Ikdyby jsme byli ve válce tak čas si tě vyslechnout budu mít vždycky."
Pověděl jsem vlkovi vedle sebe a slova utvrdil tím, že jsem jí čumák položil na čelo na pár sekund.
,,Povídej"
pobídl jsem vlčici.

Mírně jsme se pousmál nad jeho slovy, ale pak jsem zvážněl, chvíli přemítal se svojí hlavě, jestli co řeknu nebude špatné říct, nechci překročit hranici a vím že v tomhle směru jsme nikdy neměli možnost se bavit. Zhluboka jsem se nadechl a po té vyřkl:
,,s kým mluvím?"
Vypadli ze mě slova těžce, nevěděl jsem pořádně jak tuhle věc probírat, rozebírat no celkově o ní mluvit, ale chtěl jsem tohle nějak začít, dozvědět se víc o svém sourozenci a chtěl bych konečně nějak pořádně probrat co se tehdá stalo, pochopit to.