Príspevky užívateľa

Mírně mi cukli uši do úsměvu a po delší chvíli v objetí jsme se odtáhl.
,,změnil jsi se.."
Prohlídl jsem si ho znovu.
,,Od kdy máš svaly?... no. Furt jsi malý bráška."
Mírně jsem zavrtěl ocasem a lehce se pousmál, byl jsme rád, že jsem ho mohl znovu vidět, byl jsem rád že jsem zase zde s ním stál, nyní mi přišlo jako by jsme se viděli naposledy včera, všechny ty vzpomínky se vyplavili na povrh, hlavně jedna, kde mi když jsme byli vlčata, zaplétal mojí srst do copánků a dával do nich kytky. Zcela jistě to byla moje nejoblíbenější vzpomínka, v té době jsem neměl ani tak velkou slovní zásobu jako jiní vlci, nebo moji sourozenci, v té době mi dělalo problém vůbec i skloňovat nebo aktivněji mluvit, to vše jsem se naučil až se S'arikem.

Kroky najednou ustali kousek ode mě, dál jsem v klidu ležel, ale když vlk vyštěkl hned jsem se postavil na nohy, když jsem zjistil že to je norek.
,,co se stalo?"
Padlo ze mě ihned a hned jí prohlížel, jestli je v pořádku. Neviděl jsem na ní žádné rány, ale určitě jí zima dávala přes tlamu a potvrdili mi to i její slova.
,, pojď"
Pověděl jsem, znovu si lehl a zvedl křídlo, aby věděla že ji křídlem zakreju. Určitě jsem ji nechtěl vidět zde mrznout, když vím, že moje tělo funguje jako takový oheň a hezky hřeje.

Ležel jsem poklidně pod korunami stromů, měl jsem zavřené oči, ale ušima vnímal každý zvuk. Ležel jsem na sněhové pokrývce, mně osobně tohle nevadilo, jelikož mé tělo již od mala mělo obrácenou teplotu což znamenalo, že mé tělo bylo víc teplé v zimních období než těla ostatních vlků, také to ale znamenalo, že se nyní vytvářelo víc mlhy okolo mého těla. Les byl tedy pokrytý hustou mlhou, která pro mě byla přes hlavu, pro jiné končila kolem krku, pro menší vlky tedy i přes hlavu.
Přemýšlel jsme co dělat, jelikož studánka začala zamrzat a to mi přerušovalo práci v pozorování hvězd, měl jsme v plánu jít později lovit, nyní maso pro smečku bylo velice důležité, bylo mi jasné že stopování bude nyní dost nepříjemné, obtížné, nemluvě o natahování ledového vzduchu.
Klid však přerušili křupavá stopy blízko mě, nastražil jsem uši tím směrem a vyčkával dál ve stejné poloze se zavřenýma očima.

<<< Vrakoviště

Došli jsme na louku a nyní bez mlhy a pořádného jasu měsíce jsem si mohl bratra pořádně prohlédnout. Určitě nabral nějakou tu svalovou hmotu a dle jeho postavy bych i řekl že dost sebevědomí. Změnil se strašně moc a já byl za něho rád.. byl jsem pyšný. Hřálo mě v hrudi, ale zároveň divně píchalo, štvalo mě že ho vidím po takové době. On byl první který promluvil, ale já dál mlčel, prohlížel jsem si ho. Po nějaké té tiché chvilce jsem to nedal, mé tělo se pohnulo samo a pořádně jsem svého bratra objal.
,,chyběl jsi mi."
Šeptl jsem k němu a stáhl uši dozadu.

nastražil jsem uši, když Hunt začal být dost vážný, připomnělo mi to dost ten poslední den s ním. Asi bych se prvně ptal, ale věděl jsme že zde má on hlavní slovo, tohle není moje smečka, my máme své pravidla oni zas jejich. Sledoval jsme jakým směrem jde a taky se hned po klusem za ním vydal, aby na mě zbytečně nečekal, věřil jsem mu i přes to když na mě Chris zaútočil, furt to byl můj bratr a věděl jsem že za to chování nemohl. Nyní jsme byl hlavně rád, že ho zase vidím.

>>>> ohnivá louka

Stáhl jsem uši nad podivným zvukem a zahlédl siluetu vlka na podivné věci. Už z dálky vlk začal řvát, že by sem někdo furt chodil? Nevěřil bych tomu, ale vím jak odlišný od druhých jsem. Poprvé jsem vlka nepoznal, jeho hlas se rozhledl, ale když dopadl přede mě a promluvil, došlo mi hned o koho se jedná a musel jsme uznat, že jsem štěstí měl.
,,Dlouho jsme se neviděli.."
Řekl jsem tiším hlasem a koutky mi mírně zacukaly k úsměvu, vyrostl, ale furt byl menší a furt mým malým bráškou. Bylo zcela určitě zvláštní ho znovu vidět, naposledy jsme se viděli, když se se mnou Chris popral a po té mi Hunt řekl, že odchází, bolelo to, ale jako u ostatních nezastavoval jsem ho, chtěl prozkoumávat a své místo si našel, což bylo pro mě důležitější.

Dlouhou dobu jsem přemýšlel nad svými budoucími činy a když jsem svoji krev neviděl na kurzu léčitelů, rozhodl jsem se již definitivně zajít sem na místo druhé smečky. K tomuto rozhodnutí mě i dovedla řeč s Roihem, který zde měl sestru téže a neměl taky o ní informace, já to u sebe chtěl změnit.
Pomalu jsem docházel na zvláštní místo, které už z dálky šlo cítit pachem smrti, nelíbilo se mi to tu a ani jsem nikomu neřekl o téhle návštěvě. Přiblížil jsme se k hranicím a lehce nastražil uši, když jsem natáhl pach vlků, stál jsme přesně na jejich hranici a přede mnou se rozprostřeli věci, které jsem v životě nikdy neviděl. Celé to zde bylo tajemné i mlha, která se zde pohybovala vypadala nečistě, byla tmavá narozdíl od mé světlé mlhy. Měsíc v dnešní noci zářil jasně a občasně jej svit byl zakryt mraky.
Rozhodně jsem nechtěl na jejich území spíše jsem chtěl najít někoho živého, kdo by mi mohl zavolat mého bratra, chtěl jsem s ním mluvit.. potřeboval jsem to, dlouho jsem ho neviděl a je tolik věcí, které s ním mohu probrat, doufal jsme jen, že bude mít na mě víc času.

Cukl jsem ušima nad slovy tohodle caparta, ale nějak mě to nezasáhlo tož spíše jsem se zvedl a pohlédl na něho.
,,No mně to je jedno, já zbytečně zklamaný nebudu."
Pověděl jsem vlčeti, nevěděl jsem jak s vlčaty mluvit, ale věděl jsem u sebe když jsme byl malý, že ten pocit že je někdo ze mě zklamaný vážně hezký nebyl, tož ale já jako vlče a on jde vidět že jsme rozdílní neboť já se už od mala v práci zabýval já hry moc neznal a ani mi to nevadilo.
,,zatím ahoj."
Pověděl jsem vlčeti a rozešel se pryč, nabrat denní spánek na noční sledování hvězd.

Pokývl jsem na jeho slova a chvíli přemýšlel.
,,Asi bych šel na srnu, jelena bych vzal ve třech minimálně."
Pověděl jsem a začal jsem větřit pach, chvíli jsem chodil z místa na místo dokud jsme něco nezachytil.
,,Pojď."
Řekl jsem a vydal se poklusem po pachu.
,,Řekni máš nějakou magii?"
Optal jsem se Ciela, kdyby měl nějakou dobrou magii může být využitá k lovu, stejně jako využiji svojí magii mlhy. Každá věc při lovu je dobrá využít.

Poslouchal jsem vlče a žasl jsem nad tím jak moc vlče umí, trošku mi připomínal mě, až tedy na to, že já se specializoval ve hvězdách. Sledoval jsem vlče jak mi vše ukazuje a vysvětluje, ale trošku cukl ušima když přišlo na bodláky.
,,Dobré na spánek? spíše se hezky zamotají do srsti.. copak ti Tim udělal, že mu dáš bodláčky do spaní?"
Optal jsem se vlčete, ač jsme blbej na květiny, zrovna bodláky jsem znal a vytahovat tyhle prcky ze srsti není sranda. Vlče po té mělo otázku i na mě a já přikývl.
,,přesně tak."
Dodal jsem slova.

Poslouchal jsem Ciela ohledně jeho specialistiky na ryby, vyčkal jsme až domluví svojí část a zas začal.
,,'finty' moc tedy neznám, lovím jak se hodí.. Ryby jsme dlouho nelovil, ale zima za rohem moc smečku nenakrmí, řekl bych tedy že by jsme měli stopovat větší zvěř, takže kopytníky"
Řekl jsme jednoduše svůj plán, jsem sice vlk, který vždy lovil sám, jelikož mám své taktiky, ale není špatné lovit i s jiným vlkem, jsme přeci jen smečka, jedna rodina, neměli by jsme furt lovit sami.
,,Takže tedy srnu nebo něco podobného?"
Optal jsme se radši, nechtěl jsem tedy vlka nutit do lovu.

Aikan si mě rychle všiml usuzujíc, že ani nebyl překvapený avšak jejich krevní linie moc emoce neukazovala, zatím jsem měl jen s jedním členem čest vidět špetku něčeho, ale moc toho nebylo. Vlk měl otázku ohledně mé přítomnosti.
,,Nešlo mi spát tak jsem se rozhodl pro procházku kolem hranic, doufajíc, že se mé tělo unaví a půjdu spát."
Pověděl jsme tmavému.
,,Co vás přivádí? obhlídka hranic?"
Optal jsem se, nechtěl jsem jistě vlka nějak vyrušovat, jestli si potřeboval jen provětrat hlavu nebo něco, každý svůj osobní čas někdy potřebuje.

Zatřásl jsme hlavou nad otázkou Roiha, nikoho takového jsem vážně neznal, tož málem byla moje sestra Sindra, ale ta nakonec svojí magii našla, to stejné nejspíše bratr, nevěděl jsem jestli 'chrise' mohu brát za magii nebo ne, neměli jsme nikdy šanci si o tom promluvit a kdo ví, jestli někdy ta šance ještě bude.
,,Magie jsou zvláštní, ale co ve světě není? vše je hezké avšak vše může být smrtelné."
Řekl jsme chladnějším hlasem, na jednu stranu pro vlky může být Roihu užitečný, dokáže odpoutat pozornost od vážných věcí ze kterých by se někteří mohli zhroutit, byl by jistě skvělý s vlčaty avšak trpělivost? To se ještě uvidí jakou má. Pak jsme přešli na rodinné téma, rád jsem mluvil o rodině avšak odchod pálel v hrudi.
,,Odešli někteří bez rozloučení, ale než jejich odchod nastal dal jsem všem důraz na to, že u mě mají vždy možnost se vrátit a promluvit si, chtěli zjistit jaký je život, proč je bránit? Jestli se báli, že by jim rozloučení změnilo myšlenky nemám jim pak za zlé, že tak odešli, rozhodli se tak, ale vím kam kdo odešel a to je pro mě důležité. To jak se rozhodnou pak je již na nich já vím, kde je alespoň hledat prvně."
Pověděl jsem hnědému. Nemohl jsem změnit jejich odchod, nevím co měli v hlavě, ale každý si musí najít svojí cestu, své zkušenosti, já dal život své rodné smečce, ostatní můžou dát život zas jinde, jen doufám, že se nestřetneme ve válce.
Roiha pak dost zaujala má věta o emocích a já pořádně nevěděl jak mu odpovědět.
,,Je to složitější ani já sám tomu nerozumím, vím jen že cítím teplotní změny v hrudi, ale nedokážu ti popsat jak se cítím, láska? štěstí? radost? smutek? nevím pořádně co to je, dokážu z mimiky poznat v ostatních jak se možná cítí, ale né u všech a je to špíše u vlků, které znám nějakou tu dobu."
Vysvětlil jsem alespoň nějakým způsobem.

Sledoval jsme vodu a opakoval si jeho slova v hlavě 'Pravděpodobnost, že přežiju tuto zimu už není tak vysoká.' věděl jsem to, ale slyšet to od něj píchalo v hrudi. Nevěděl jsem, co zde budu dělat bez S'arika až se tak stane. Nyní jsme věděl, že vše dělám pro smečku a hlavně pro S'arika, ale po jeho smrti? Kdo bude alfou smečky? Bude to tu stejné, nebo se to zcela zde změní? Rozpadne se smečka, nebo budeme pokračovat dál již, ale s někým jiným? Tolik otázek, ale odpovědi zjistím až onen čas nastane.
Po té S'arik podal odpověď k mým slovům na které jsme přikývl avšak nemluvil, z jeho slov jsme věděl, že chce pokračovat a i pokračoval. Nad jeho slovy jsem se mírně pousmál, hřálo mě v hrudi nad těmito slovy.
,,Vím, že můj otec nejsi.."
Pohlédl jsem k nebi na tmavou oblohu posypanou hvězdami.
,,Věřím, že mě otec sleduje z nebes.. Ale vždy si tu byl pro mě, i po odchodu mamky, po odchodu všech mých sourozenců, po mém boji s nimlogy.. věděl jsem, že se mohu obrátit na tebe."
Pohlédl jsme na tmavého vlka.
,,A až nedávno jsem si přiznal, jak tě vlastně vidím již od mala a jsem moc rád za čas strávený s tebou, za zkušenosti, které jsi mi dal a já je mohu předávat dál."
Sledoval jsem vlka a přemýšlel nad tím, nad čím tenhle vlk může nyní přemýšlet.

klid v nočním čase protla brzo slova vlčice dávající přísahu naší smečce. Být Lex smečky znamená mnohé, hlavně důvěru a zodpovědnost proto tedy její slova byla dost důležitá, teď hlavně činy což jsem ani nemyslel nad tím že zrovna tahle vlčice poleví ve své práci, sklonil jsem hlavu ke konci jejích slov na znak důvěry. Po jejím slibu ještě i S'arik pověděl pár slov a pak dal prostor ostatním. Vydal jsem se k Ryumme a pohlédl jí do očí.
,,Jsi úžasná vlčice a tohle místo si zasloužíš, gratuluji ti. Pomáhej smečce jak uznáš za nejlepší, ukaž nám cestu"
Pověděl jsem jí a uklonil se. Po té jsem se vydal k S'arikovi.
,,To souhvězdí.. je spojené s tímhle okamžikem?"
Zeptal jsem se S'arika ohledně souhvězdí Novus princeps, musel jsme se optat když jsme měl možnost.