Príspevky užívateľa

Zacukal jsem ušima a přišel blíž k vlčeti s pohledem na rostliny.
,,Povíš mi co je co?"
Zeptal jsem se vlčete.
,,V rostlinách jsem se nikdy nevyznal, jsem rád že poznám vlčí mák."
Dodal jsme k vlčeti a pomalu se usadil, vyčkávající na to, co mi tohle vlče všechno poví. Chtěl jsme se dozvědět o nových věcích a třeba i tomu vlčeti dám nějakou pozitivní myšlenku o tomhle. Chápal jsme, že když vyrůstal někde, kde ostatní vědí víc než on tak to je nudné, tak třeba mu má neznalost v něčem pomůže a dá mu jiný pohled.

Pokýval jsem na otázky Roiha, hřála mě hruď z pocitu, že vlk chápal mé slova jen jsme dodal.
,,A proč jsou zde vlci bez magie?"
Pohlédl jsme na něho na vteřinu a po té před sebe.
,,Je toho málo co víme, ale myslíme si v mnoha případech že víme vše."
škubl jsem uchem nad touhle myšlenkou, bylo to divné nad tím takhle přemýšlet.
Mírně mi cukly koutky do úsměvu, ale aji hned spadl.
,,Jsem za ní rád, i přes to je to nezvyk malá rodina jsme nebyla.."
Řekl jsem popravdě, však skoro bych až řekl že odešla polovina smečky a to byla jen jeho rodina. Hnědý pak pověděl, že si nikdy tak nepřipadá přijmaný proto jsem tedy zastavil a pohlédl na něj.
,,Někdy je to problém, řekl bych že to může být i tvojí minulostí. Taky jde o to jaký máš pravidla stanovené. Koukni tady mezi námi. Neměl jsme tě rád, furt k tobě mám nějaký odstup. Ale řekl jsme co mi vadí a ty jsi v tom směru se nějak zklidnil. Za což jsme vděčný. Dělá mi problém poznávat dost věcí, jako třeba emoce, všichni říkají jak cítí štěstí, lásku, smutek. Já ne nebo možná jo nevím, ale nedokážu ti říct co to je. Od mala jsme se učil číst grimasy obličeje jen abych dokázal nějak rozpoznat jak se kdo cítí, ale u mě se zeptat jak se cítím? Nevím. Prostě nějak."
Vysvětlil jsem vlkovi. Bude mi sice nějakou dobu trvat, než vlka příjmu úplně, ale pro Anjel se ho pokusím přijmout a taky pochopit, kdo ví, třeba mě tenhle prcek naučí nové věci, jsme otevřený všemu novému.
Na jeho poděkování jsme již jen kývnul hlavou

Nastražil jsem uši nad jeho výběrem slov, zcela určitě jsem nečekal zrovna takové slovo od vlčete, nojo moje vlastní rodina byla klidnějšího rázu, tedy alespoň náš vrh, nejsem si jist zda ten mladší odkaď je Anjel. Avšak jsem se musel na to optat.
,,sprosté? proč zrovna takové?"
Optal jsem se a dál ho sledoval, sám jsem neznal tyhle květy až tedy na bodláčí, které snad zná každá zvěř. Fascinovalo mě tedy co tohle vlče zvládne rozdělit, já bych to všechno hodil na jednu hromadu. Tož ale pravda, že já zase vyrůstal s věděním hvězd.

Mírně jsem se pousmál nad jejíma slovama.
,,Kdybych běhal tak se rozkašlu."
Pověděl jsem Norek a po té se zastavil s pohledem na ni, čekal jsem až dopoví, co potřebuje a jen na její slova přikývl, byl jsem rád, že půjde i sama už spát, nevím jak by moje tělo reagovalo při pocitu nechat kousek od hranic nějakého vlka.
,,Dobrou noc i tobě Norek"
Pověděl jsem a pak se již rozešel do temné noci a mlhu nechával, aby pohlcovala prostor.

Zacukal jsme ušima.
,,tedy jsi ještě nenašel svůj limit.. Ale myslel jsme to tak.. co všechno víme o magiích? nic.. Nemůžeme tedy ani vědět, jestli náhodou se jednou neprobereme a magie bude pryč.. jako by neexistovala.."
Vysvětlil jsme hlouběji svojí myšlenku, vlka jako mě by to až tolik nezasáhlo, tedy.. myslím, ale ostatní vlky, kteří magii používají na denní bázi? No nevím..
,,S bratrem jsem se naštěstí taky rozešel v dobrým.. vlastně s každým z rodiny. jen ve smečce mi zbyla jenom Anjel.."
Vysvětlil jsme mu zkráceně svojí rodinu, pohlédl jsme na něj.
,,Nyní patříš i k nám do rodiny"
Pověděl jsem vlkovi a mírně se pousmál. Jestli to s Anjel myslí vážně, což začínám vidět že ano, budu i jeho bránit. Pokývl jsem na jeho slova, že vytahování informací mu půjde dobře.
,,Nikdy nemluv o činech jestli půjdou nebo ne, vždy je ukaž v praxi."
Pověděl jsem.

Zacukal jsem uchem, když se Cielo ozval s tím, že je venatorem, sám jsme jím byl, ale přemýšlel jsem nad tím, že půjdu na jiný obor, jelikož jsem se svým sledováním vzhled nestíhal i přes den lovit a přes noc to je občas dost přes čumák.
,,Sám jsem Venátor.. Lov pro mě tedy těžký není, ale jestli pro tebe je klidně tě naučím nějaké věci."
Pověděl jsem vlkovi a pohlédl na něho, čekající na jeho odpověď.

Procházel jsem lesem od tmavozelené planiny a nechával mlhu hrát si ve větru za mým ocasem. Sledoval jsem okolí a přemýšlel nad tím, co budu dělat během dne. Byl jsem trošku unavený z probdělé noci, přemýšlel jsem nad tím, že bych si šel lehnout a spát, ale zároveň jsem chtěl něco udělat pro smečku.
Nastražil jsme ušima, když jsem si všiml vlčete, již jsem ho viděl na rovnodennosti, nejsem si jistý zda jsem pochytil jeho jméno správně, myslím že nějak G- něco..
,,Zdravím."
Pověděl jsem vlčeti a zastavil kousek od něho, abych mu nepřekážel v práci a sledoval co dělá.
,,Copak zde děláme?"
Optal jsem se.

Když Norek začala pokládat otázky, studený pocit projel mým tělem.
,,No... jo? asi- nikdy jsem se v tomhle neorientoval.."
Pověděl jsem popravdě vlčici. Když se pak Norek optala na to jestli je milovat špatné a já na ní pohlédl trošku nevěřícně - byl jsem jen rád, že na to oko moc nevidí a hned jsem pohlédl i směrem na Anjel a Roihu.
,,není to špatné.. Jen někdy si myslíš že tvoje malá sestřička si najde někoho jiného než koho si najde, kdo vypadá, že by byl schopný ji jen tak zahodit a ublížit... Ale čím déle je pozoruješ tím víc zjišťuješ, že sice tak vypadá, je úplný opak a vlastně by ji dal první poslední."
Mírně jsem se pousmál.
,,Láska není nikdy špatná, pokud není jednotná nebo toxická.."
Lehce jsem pohladil Norek po hlavě křídlem.
,,Ale ty máš na to ještě čas."
Potichu jsem se zachechtal. Byl jsem rád, že si Anjel našla někoho kdo pro ni snese aji modré z nebes, já jen potřeboval čas na to si uspořádat myšlenky avšak furt bude mojí malou sestřičkou.
Norek se po té optala na slunce.
,,no.. nejsem si jist, ale dle pohledu na slunce a na oheň je to velká pravděpodobnost."
Odpověděl jsem a po té se zvedl hned jak se vymrštila I norek, stáhl jsme křídlo k sobě a kývl jsem na její větu, hned na to jsem se s ní po boku rozešel ke studánce.

Poslouchal jsem šedého, byl jsem rád, že S'arik udržuje tradice svého rodu co mě však překvapilo, byl fakt, že A'kaza je již zasnouben - jistě mi hned proběhlo hlavou, proč ti mladší mají někoho tak brzo, prvně Anjel nyní A'kaza, bylo to pro mě zvláštní.
,,Přeji oběma hodně štěstí v životě."
Pousmál jsem se. S'arik po té reagoval na moje křídlo a na mé slova a já po chvíli křídlo zase stáhnul ke svému tělu.
,,A doufám, že ještě nějakou dobu budeš.."
Pověděl jsme popravdě, v plánu odejít nemám to však nemohu říct o S'arikovi a jeho věku, bolela mě hruď při myšlence toho, že tu brzo nemusí být, vlastně každým dnem se může stát změna.. Můj pohled padnul do vody na naše odrazy, které byli matné, ale díky měsíčnímu svitu šli nějak vidět.
,,víš.. Vždy jsi spíše pro mě byl otcem než čímkoliv jiným.. Jako malý jsem to neviděl.. starší si to nepřiznal, ale teď vidím a přiznávám.."
Pověděl jsem s hlavou sledující hladinu, nebyl jsem schopný se na šedého podívat, moje tělo jako by bylo ztuhlé, měl jsem divný pocit z reakce S'arika na má slova.

Mírně jsem cukl uchem, když se vlk začal ihned optávat, neměl jsem moc plánu avšak byla pravda, že se zima blíží, mělo by se zcela určitě začít lovit na zásoby takže mé plány byli prohloubeny.
,,Projít tady hranice a po té jít ulovit něco do zásob"
Pověděl jsem jednoduše vlkovi a ještě dodal:
,,Nijak nerušíš"
Pohlédl jsem na vlka a zastavil se kousek před ním. Bylo těžké mě nějak rozrušit od věcí, to spíše kdybych dělal víc věcí naráz a on by do toho kecal, to by mě vyrušovalo, ale jinak to bylo u mě těžké mě nějak rozrušit.
,,A co ty?"
Usoudil jsme, že by bylo slušné se i optat nazpět.

Pomalu jsem přicházel do Lesu na úpatí, vešel jsme do lesnatého porostu a sledoval okolí, pozorující, zda li zde nějaký vetřelec není, od akce s ignisem - ač skončila dobře, jsem moc nevěřil těmto hranicím, bál jsem se, že se něco může stát, někdo sem vejde a tak podobně, měl jsme takový divný pocit - sám pro sebe, že z téhle strany jsme zvláštně oslabení, nemluvě o straně hor ze které můžou každou chvíli se vynořit Nimlogové.
Procházel jsem lesem, podzim již byl znát ve vzduchu, procházka byla příjemná, ale brzo jsem narazil na vlka naší smečky.
,,přeji hezký den"
Pověděl jsem na Ciela, s tímhle vlkem jsem ještě neměl pořádnou čest se setkat avšak na akcích jsem ho často viděl a na nedávné s Ignisem se dost projevoval taky.

Pro dnešní den jsem se rozhodl prohlédnout hory, zjistit v jáké vzdálenosti od smečky jsou nimlogové a hlavně.. se k nim nepřiblížit. Prošel jsem hranice a pomalu se vydal po horninách, větral a doufal jsem, že Nimloga najdu dál od nás a nejlépe, že bude odcházet od hranic než směrem k nim, to by bylo špatné. Od posledního střetnutí s touto zvěří bych si nepřál, aby nám vešla do smečky a zaútočila na kohokoliv od nás.

Tmavý se brzo rozmluvil a já ani do teď netušil jak mi chyběl jeho hlas, díval jsem se na S'arika a poslouchal jeho slova.
,,Obřad?"
Optal jsem se, nevěděl jsem o jakém obřadu přesně mluví, zda-li smečkový nebo jejich rodiný? netušil jsem. Po té, ale přišli trošku smutnější zprávy, nemocná Nwod. Sledoval jsem S'arika, který dost vypadal smutně? nebyl jsem si jistý, ale vím, že vlci při takových věcech bývají smutní.
,,Nwod je silná vlčice, věřím, že se z toho dostane."
Chvíli jsem váhal, ale po té jsem přes vlka přehodil křídlo.
,,ale jsem tu pro tebe S'ariku.."
Chvíli jsem se odmlčel.
,,Jako jsi ty tu byl pro mě už od mého narození."
Pousmál jsem se. Věděl jsme již z dávna, že jsem s'arika nebral jako alfu nebo něco takového.. ale až nedávno jsem si přiznal, že jsem ho viděl vždy jako svého otce. Svého pravého jsem nepoznal a dost jsem se upnul na vlka, který nyní seděl vedle mě a nikdy si to nechtěl přiznat i teď s tím jsem nějak soupeřil..

Byl jsem hodně zaneprázdněn sledováním hvězd, že jsem si příchodu tmavého nevšiml a to zapříčinilo reakci - objevila se kolem nás hustá mlha. Moje tělo se avšak nepohlo a jen jsem pomalu pohlédl na S'arika a po té zpět na studánku.
,, o mnohém. Hlavně o mallum, která se nám zde poslední dobou zjevovala, přemýšlím jestli se zjeví i dnes, štěstí zatím že na blízku není. "
Mírně jsem se pousmál a po té pohlédl na S'arika.
,, co u tebe? "
Zeptal jsem se.

Dneska mi nějak přes den nešlo spát, proto jsem se tedy rozhodl pro procházku a doufal jsem, že po ní po té usnu. Přicházel jsem pomalu k hranicím a zastrihal jsem ušima, když jsem zaslechl kroky. Zastavil jsem a vyčkával na to kdo se objeví, má magie mezitím začala pracovat a vytvářela mlhu ve výšce noh, abych případně mohl zmizet. Naštěstí zde ve výškách nebyla mlha takovým nezvykem, byla zde dost často.
Když jsem zahlédl tmavou srst a zavěšenou waru, stáhl jsem magii.
,, zdravím Aikane"
Pozdravil jsem vlka a mírně se sklonil k pozdravu.