Príspevky užívateľa

Když mi nyní řekl význam onoho slova tak jsem přikývl.
,, ano i ne, spíše je to častější ale jsou zde i menší chvíle."
Pověděl jsem mu a pak poslouchal malou čas jeho života a lehce mi cukli koutky nahoru když pověděl poslední větu, že si jeho mamka vlcata dělat neměla.
,, kdyby jsi měl zájem mohu tě učit nějaké ty fráze, samozřejmě chápu že to není mluva pro všechny.. Ale na jednu stranu mimo smečku máme reprezentovat a byl bych nerad kdyby jsi se nějak dostal do problémů. "
Pověděl jsem vlkovi a pak udělal pár kroků, byl jsem vedle něho, znacil jsem že bych chtěl jít na obhlídku hranic i přes to jsem ho poslouchal a furt na něho koukal.
,, neříkám že jsi.. Něco jako hajzl a tak. Jen nejsi někdo koho bych si u Anjel představil. Názor jsem si udělal tvým chováním a tím že mi Anjel poprvé o tobě řekla když čekala vlcata."
Zamračil jsem se lehce.
,, jestli ji milujes, neříkej mi o tom. Dokaž mi to. Ona si zaslouží mít někoho kdo ji bude milovat a dá ji první poslední. Když jsi přišel ty do jejího života tak již není moje plná zodpovědnost o ni i tak, furt jsem její bratr a budu se starat. Nebudu ti říkat jak bych ti ublížil jestli se jí něco stane.. A tak.. Protože takový nejsem, ale určitě víš že za to rád vůbec nebudu. Ale věřím ti. "
Koukal jsem mu hluboce do očí, dával jsem váhu na svá slova.
,, chceš se mnou obejít hranice? "
Optal jsem se, chtěl jsem mu ukázat že vážně nenávist nebo něco takového tam k němu není.

Trošku jsem nechápal jeho slova jako třeba 'kakabus' nikdy jsem se s tímto slovem nesetkal v životě.
,, omlouvám se, ale cože prosím? "
Zeptal jsem se, nebudu odpovídat na něco, čemu vůbec nerozumím co vůbec znamená. Roihu po té začal, že tohle byl jeden z jeho nejlepších pozdravů a já se mírně zamračil, naštvaný jsem, ale vůbec nebyl.
,, nechci být neslušný, ale u tebe se moc neprobirala slušná výchova? Dobrý den, zdravím a tak..? Neber si to nějak osobně, jen na tohle nejsem zvyklý"
Bylo to zvláštní pro mě, naposledy co jsem se bavil s někým kdo se neuměl dobře chovat byl Sage.. Když byl Vlče ještě, pak když jsme se viděli po dlouhé době se i sám za své chování omluvil a tak tohle bylo zcela novinkou pro mě. A pak začala ta otázka 'když ne já tak co? '
,, chtěl bych určitě začít tím, že jsem do smečky přijal i bývalého člena Igniske smečky. Není to tím odkud pochazis, není to tebou. Je to Anjel."
Nechal jsem ho chvíli větu vstřebat a pak začal.
,, mám svojí sestřičku rád, jak vy říkáte a popisujete tuto emoci.. A ty se mi nelíbíš a mám vždy v krku hořkost když tě vidím. Ale respektuji tě. Anjel tě má ráda, jste si blízcí.. A já přiznávám že tam.. Byl strach? Že o ni přijdu, že jako ostatní mi odejde ze života. Na druhou stranu si i uvědomují že to je její život, já jí ho nehodlám ničit, vybrala si tě? Já budu respektovat její rozhodnutí si tebe pustit k tělu. A tebe budu respektovat jakožto člena smečky. Patříš do rodiny jak ukázali hvězdy, ale nemyslím si že budeme moc být přátelé, pokud alespoň trošku nezmirnis ten slovník, protože mně to trha uši. "
Vysvětlil jsem vlkovi mé.. Pocity? K němu.

Lehce jsem cukl uchem nad jeho slovy a jinak neměl žádnou reakci, to spíše slova.
,, rád bych ti oznámil, že já osobně nedokážu projevovat emoce jako ostatní"
Což byla pravda, už od malička byla vůbec vzácnost vidět mě se usmát, nikdy jsem nechápal city.
,, další.. Je dost neslušné vlka, se kterým jsi nikdy nemluvil, pozdravit stylem, jaký jsi udělal. Nevím kde jsi vyrůstal, ale někdy by to chtělo trošku uvědomit si s kým mluvíš a tím teď nemyslím jen postavení či věk "
Pověděl jsem mu a vydechl mlhu.
,, otrávený z tebe nejsem, ač mám k tobě vybudovaný odstup. Ale není to kvůli tobě "
Dodal jsem ke svým slovům.

Mírně jsem stáhl uši dozadu když jsem zaslechl hlas vlka. Zastavil jsem se a pohlédl na vlka, Roihu, jeden z nových vlků co zde byli přijatí nebo i vlk, který chodí s mojí milou sestričkou, nechápal jsem mnoho věcí na tomto vlkovi, ale určitě první věc, která mě u tohodle vlka nejvíce štvala, byla nevychovanost. Takhle to dopadá když vyrůstáte s alfa vlkem v blízkosti.
Polkl jsem slova o jeho stylu pozdravu, chtěl jsme být co nejvíce formální to šlo, ikdyž má hruď byla horká v krku jsem měl hořký zápach.
,,Zdravím."
Řekl jsem svým chladným hlasem.

Pomalu jsme obcházel dlouhé jezero, mířil jsme si to ke hrázi, začít kontrolu hranic, abych po té mohl jít na večer sledovat hvězdy, pokud mi to samozřejmě počasí povolí. Sledoval jsem okolí, které nyní bylo zabarvené do růžových (oranžových) barev zapadajícího slunce, těšil jsem se, až zapadne a zde se objeví ledové barvy měsíčního světu.
Pomalu jsem se dostal blíž k ostrůvku a zde na chvíli zastavil s pohledem upřeným na něj. Vzpomínal jsme, když zde byl bratr, Huntley, když jsme na tom ostrově leželi, pozorující hvězdy, když mi sám zaplétal květiny do mých vlasů a musel jsme se nad tou vzpomínkou pousmát, chyběl mi a doufal jsem, že se má v druhé smečce dobře. Povzdechl jsem si a mávl ocasem, tím nechal svojí mlhu roztáhnout po trávě a hned na to jsem se rozešel dál.

Poklidně jsem seděl u hvězdné studánky a sledoval noční nebe v odrazu vody. Bylo to již pár dnů od akce s Ignisem a nebe se dost změnilo, vlastně se změnilo už po tom co to všechno skončilo a já si mohl jen oddechnout, že nás nic nebezpečného.. snad.. nečeká, ale nikdy by se nemělo polevit.
,,Hvězdy, doufám, že nejhorší je prozatím za námi a čekají nás prozatím hezké dny."
Zašeptal jsem k hvězdám, zároveň tím uklidňoval mě samotného. Byl jsem rád za S'arika, že to všechno se vyřešilo v klidu, nevím co bych dělal kdybych ztratil zbytek blízkých.. Anjel, S'arika a teď pomalu i Norek. Kam bych pak šel? nejspíše zde zůstal.. i kdyby se domov změnil v mrtvé pole sežehnutou v plamenech Ignisu, nedokázala bych to tu opustit jak jinčí zvládli, musel by mě někdo odsuď sám dostat.

Pomalu jsem přicházel na akci, kde už se již zdálo, že zde bude dost vlků. Hlavu vysoko, ladně jsem střídal tlapu za tlapou a pozoroval okolí, jaká je nálada, kdo tu všechno je, věděl jsem, že má drahá polovička zde ještě nebude, domluvili jsme se, že se sejdeme až na místě plesu a já si jsem víc jak jistý, že jsem vyšel dříve než ona. Prohlížel jsem si cizí, ale i známý tváře vlků a dost mi zde chyběla tvář vlka, kterého vím, že zde neuvidím - Sage, je to chvíle co odešel z Norestu, ale utěšovalo mě to, že jsem měl za ušima jeho okrasné věci, které mi předal před svojím odchodem. Při pozorování jsem si i všiml Anjel, mé sestřičky a musel jsem se pousmát, vypadala nádherně, slušelo jí to.
Zhluboka jsem se nadechl a postavil se trošku stranou, sledující vlky a prohlížím si jak to zde Nihilští vyzdobily a musel jsme uznat, že to byla vážně nádhera, zda se to bude líbit i Norek.. Kde asi je..

Nastražil jsem uši když se optala na takovou otázku a došlo mi, že nejspíše jí nikdo tohle neučil, přišlo mi to dost smutné. Přisedl jsem si tedy blíž k vlčici, že se naše srst dotékala.
,,podívej..."
Pohlédl jsem na nebe.
,,je tam moc hvězd.. vlk by si myslel, že nic neznamenají.. jenže některé hvězdy vytváří obrazce.. tomu se říká souhvězdí.. někdy je těžké souhvězdí vidět v tolika hvězdách, trvá než se je vlk naučí rozeznávat."
Na chvíli jsem ztichl, hledal jsem a když jsem nalezl nastražil jsme uši.
,,tady.."
Nosem jsem se dotkl obličeje Norek a pomalu ji tak nasměroval pohled na jedno místo.
,,šest hvězd, které září víc než jiné.. vytváří kříž a hvězdy ve svislé poloze pokračují z obou stran o jednu hvězdu dál... To je Malum..souhvězdí nebezpečí a špatných událostí... Vídám ji často.. prvně jsem myslel že to značí odchod mojí rodiny.. po té něco s mým povýšením, přeci jen jsem dostal pěkně po čumáku... jenže furt tam je.."
Trošku jsem stáhl uši dozadu.
,,Bojím se co značí.. Ano může to být jen náhoda.. ale nedávno se k tomu ukázalo další souhvězdí.. Initium novum... souhvězdí naděje a nového počátku.. je možné, že Malum mě připravilo na mé životní události.. Ale je možné že čeká něco velkého smečku.. A já se jen bojím toho..co to může být."
Povzdechl jsem si.
,,Hvězdy jsou překrásné, ale mohou nám dost pomoc.. Bavil jsem se o nich s maminkou... když zde ještě byla.. A začal jsem je obdivovat.. Až bych, jako ostatní vlci, řekl že jsem do nich dal život. Důvěřuji v nich a věřím, že mi ukazují cestu a připravují na věci budoucí."
Pohlédl jsem na Norek a pousmál se.

Pousmál jsem se.
,,Taky je mám rád.. zatím mě připravili na pár věcí.."
Pohlédl jsem na nebe, pamatuji si, když jsem zahlédl souhvězdí změn a pár dnů na to mi odešla mamka pryč ze smečky a v blízké době mi odešel i bratr do jiné smečky, věřím jim a dal bych pro hvězdy i život.
Musel jsem se pousmát, když Norek se mnou souhlasila ohledně mého zranění, cítím jen nepříjemný tlak, žádnou bolest. Zastříhal jsem ušima když skoro vyjíkla nad tím, že i mé myšlenky neztichnou, musel jsem se nad tím zachechtat.
,,Myšlenky snad nikomu neztichnou.. až z nich někdy bolí hlava.."
Pousmál jsem se.

Lehce jsem se pousmál.
,,Hvězdy jsou nádherné a jsou základem naší smečky."
Ten menší úsměv hned na to zmizel.
,,Ač mi přjjde, že už se jim nevěnuje tolik jako když já byl vlčetem.."
Uši mi lehce zacukali, když se Norek začala ptát na zranění.
,,Ano, měl bych... ale ležet celý den na zraněných žebrech mi nepříjde ta nejlepší věc.."
Trošku jsem se zachechtal, přišlo mi lehce toto vtipné, jak vyléčit žebra tím že na nich budu od rána do večera ležet? nemyslím si, že to je nejlepší věc.
,,Při svém povýšením jsem měl hezké střetnutí se třemi nimlogy a jeden mě nabral.. nic špatného, nic hrozného, jen mě vymrštil do vzduchu."
Vysvětlil jsem vlčici svoji zkušenost, byl to náročný den a musel jsem sám zachránit Ignisana, za což moc pyšný nejsem, ale určitě jsme za to víc radši než kdybych ho sledoval umřít díky sobeckosti.
,,myšlenky jsou zrádné.. "
Optal jsem se a pohlédl na vlčici.

Kývl jsem na pozdrav mladé vlčice a usadil se po jejím boku. Ani jsme nestačil nic udělat a již se Norek ptala na moji přítomnost za nočního svitu.
,,Mám obrácený spánek víte? Radši spím přes den a v noci brouzdám okolo studánky.. tedy do doby než je oblačno, to po té nejdou hvězdy vidět, po té procházím okolo hranic a kontroluji, že je noční klid..."
Odmlčel jsem se a těžce popadl dech, furt jsme nebyl zcela vyléčený.
,,krom dneška.."
Pousmál jsem se.
,,Zranil jsem se na zkoušce, takže jsem se rozhodl projít se, abych furt neležel na zranění"
Pověděl jsem Norek a nazpět se optal nakonec já.
,,Co zde děláte vy? tak pozdě a blízko hranic?"
Pohlédl jsem na vlčici vedle sebe.

Mírně jsem sklonil pohled směrem k S'arikovi, nelíbilo se mi tohle, ano chápal jsem to, ale nelíbilo se mi, že by tam S'arik měl být sám s nimi, s vlčicemi co můžou mít jakoukoliv magii. Moje automatika tedy byla, že jsem šel pomalu s nimi, v tichosti je sledoval a ve chvíli kdy vlezli do nory zastavil jsem. Mírně jsem stáhl uši dozadu, nešel jsem dál, slovo S'arika pro mne znamenalo hodně. Trošku jsem poodešel od nory a usadil jsem se s pohledem upřeným k noře, uši nastražené, kdyby se něco dělo, stejně tak napjaté bylo u mé samotné tělo, čekající na cokoliv co by se mohlo stát. Cítil jsem nepříjemný chlad v mém těle, rozlíval se do všech stran svalu, stahoval svaly, stahoval orgány, cítil jsem tlak v mém žalůdku, neměl jsem z tohodle dobré myšlenky, které i furt zajížděli k hnědému vlkovi a k mojí sestře, nelíbilo se mi dneska vůbec nic, byl divný den a já si jen přál, aby tohle všechno byla jen noční můra ze které se každou chvíli proberu. Jenže jsem se neprobouzel a to mě stresovalo víc.

Poklidně jsem seděl a pozoroval vše co se zde dělo, mým uším neunikl příchod různých vlků, většinou jsme lehce k nim stočil pohled a dále pozoroval S'arika, nespouštěl jsem moc z něho oči, stejně tak i z vlčic uprostřed, malá by si snad nic nedovolila, ale ta vyšší vypadala že by drásala srst, byl jsem připraven bránit Aj z toho důvodu jsem si na začátek sedl k boku S'arika, mít přehled z vlčic přede mnou, koukat jim do obličeje, ač emoce nepoznám tak dokonale jako jiní, všimám si i těch nejmenších grimas, nejmenší pohyb svalu v něm. Mé uši ale začali reagovat i na hlučný hlas, bolel do uší ač se snažil 'šeptat', můj pohled se stočil k němu, příjemné teplo se rozjelo tělem, když jsem zahlédl i sestričku, jenže ve chvíli když jsem zahlédl její těžší chůzi zpozorněl jsem, podobně chodila Nadezhda když byla těhotná.. když mi ji S'arik dal na starost hlídat, chodili podobně, takže mi bylo jasné, že je nějak dál už v tomhle, o to víc se ve mě rozlívali emoce. Příjemné teplo se změnilo na hořký až kyselý bolestný tlak mísící se s nepříjemným teplem a agresivním chladem. Můj bezcitný chladný pohled padl na Roihu, který furt tak vykřikoval, bylo mi jasné kdo to je, už mi o něm Anjel říkala a taky mi bylo jasné že za tímhle stojí on. Však další pohled, který vykazoval známky zrady a nesouhlasu. Nakonec jsme nad Anjel přivřel zamračeně oči a hned hodil pohled na S'arika, nechtěl jsem je sledovat, přišel jsem si, jako by mi právě Anjel zakousla kožich, bolelo to.
Ostrý tlak u srdce se táhl a moje pára začala houstnout, v tuto chvíli se vlčí tlapy v mlze začali mizet, slyšel jsem svůj vlastní tlukot srdce v uších. Narovnal jsem se pořádně a zhluboka jsem se nadechl, Finne není teď čas. Řekl jsem si v hlavě, snažící se uklidnit svůj mozek, na venek krom mlhy nešlo jinak vidět nic, takže v tuto chvíli jen vlci, co věděli jakou mám magii, mohli zjistit, že je něco v nepořádku. Nakonec jsem se pořádně jen zaposlechl do hlasu S'arika a snažil se díky jeho slovům uklidnit, ani příchodu Nihilského jsem si nevšiml - ale za to se budu asi nenávidět až to zjistím.

Pomalu jsem procházel okolo hranic, novinkou bylo, že byl jasný den. Nějakou hodinu v noci jsem usnul, ani jsem nevěděl jakou, vím, že jsem se probral ráno. Sledoval jsem po poměrně dlouhé době území za dne, bylo to zvláštní, ale takové.. příjemné zároveň i přesto, že mi to moc nechybělo, noc jsem měl radši, byla příjemnější a méně aktivní, něco pro mě, bez komunikace s ostatními. Na chvilku jsem zastavil a usadil jsem se, musel jsme uznat, že moje kondička od těch zlomených žeber nebyla dokonalá jako dříve, ani jsem se nedivil tomu, necvičil jsem, neběhal jsem netrénoval, prostě nic, jen pozoroval noční oblohu hvězd.

Nějakou chvíli jsem ještě sledoval místo u hvězdné jeskyně, zda li se vlk vrátí, větřil jsem jeho a pach nimloga, když jsem si byl jistý, že nic se neblíži rychlým klusem jsem se vydal dolů za jedním, S'arik. Probíhal jsme údolím, když jsem zaslechl vytí, nebyl jsme asi jediný. Dva skoky na kameny a posledním jsem roztáhl křídla a vyletěl. Srovnal jsme se ve vzduchu a sledoval zem, kde jsme brzo zahlédl S'arika a sám nebyl, byli tam další od nás a dva cizí. Začal jsem klesat, udělal ve vzduchu kruh nad vlky, sledoval jsem ty dva uprostřed, prohlížel jsem si jejich vzhled po té jsem už slétl kousek od S'arika a s kývnutím hlavy na pozdrav a pár kroky jsem se postavil k jeho boku, zvyk z dětství.
Šedo-černý se brzo ujal slova, když se zde objevilo víc vlků a ty slova se mi zcela nelíbila. Sledoval jsem vlčice chladným pohledem bez známky emocí, neznal jsem je a nelíbilo se mi, že jsem v horách u posvátného místa našel jejich člena. Hned jak S'arik pohlédl na ostatní, aby jsme se rozmluvili, pokročil jsem o dva kroky a začal jsem.
,,V horách u jeskyně. Našel tam člena jejich smečky a typuji, že jsou zde všichni za stejným účelem."
Můj pohled skončil na dvou vlčicích.
,,Jejich člen, mluvil mi o vlkovi Rivotr."
Pohlédl jsem na S'arika.
,,Ten stejný člen co zasáhl do mého lovu. Našel se mrtvý."
Na chvíli jsem se odmlčel, nechával jsem slušnost k mrtvému a upřímnou soustrast k vlčicím.
,,Vlk byl jeho bratrem, optal se mne a zase zmizel, čekal jsem zda-li se vrátí, ani nimlogský pach, kterým byl pokrytej a ani igniský se zpět nepřiblížil."
Ukončil jsem a zase se o dva kroky vrátil, že není nic víc co mohu podat.