Príspevky užívateľa

Lehce jsem kývl, v tuto chvíli jsem se již zcela uvolnil, ale ne nespouštěl jsem z vlka oči.
,,zcela chápu tvé rozhodnutí. Ujistit tě však mohu, že neumím lhát, nejde mi to přes jazyk."
Pověděl jsem chladným hlasem. Sledoval jsem jak vlk se po té uklonil.
,,je mi líto vaší ztráty."
Začal jsem.
,,moje rodina mne zase naopak nedávno opustila, zůstala mi zde jen sestra z šesti sourozenců... Chápu tě, na tvém místě bych udělal vše, abych zjistil pravdu, kdyby se sestře něco stalo.."
Vydechl jsem, pak jsem ještě něco dodal.
,, Dej na hrob svého bratra za mne nějakou kytku prosím... a vím, že u vás se v to nevěří, ale poprosím hvězdy, aby ho doprovázeli.."
Lehce jsem kývl spíše pro sebe.
,,jen.. než půjdeš, prosím pozdravuj Aceho. Doufám, že se tam u vás má dobře."
Sledoval jsem vlka a lehce sklonil hlavu, abych ukázal, že již nemám co říct, již jsme se loučil

Trošku se zamračím.
,,ještě kdybych lhát uměl.."
Řekl jsem si spíše pro sebe, už od malička jsem nedokázal lhát, neumím to, jak si vlk myslí jak snadné to je, pro mě to není jednoduché vůbec, za celý život jsem nelhal ani jednou. Když pak, ale vlk chtěl popsat jeho vzhled, došlo mi to, proč ho nepopsal.
,,Kdybych to měl říct jednoduše a lišácky, řeknu jak ty. . Jenže vzhledy si dobře pamatuji. Bílý vlk s tmavýma perama ve vnitřkách křídel, které měli po své délce světlé tečky. Na jeho těle byli slabé krémové znaky, neměl jsem, ale možnost je vidět pořádně, jeho zelené očí jako by mě snažil s tím pohledem zabít a nemyslím si že jeho myšlenky i byli jinde než tohle, kdyby nimlogové nezaútočili. Chladná povaha, nevyvážená osobnost se mi až zdálo u něho. Dle stavby jeho i tvého těla a postavení typuji, že jste měli v minulosti dobrý souboj s někým nebo se svým vlastním životem."
Chtěl popis? měl ho mít, možná bych na ně vytáhl i další věci, ale ani jednoho neznám nějak dlouho, soudil jsme jen z toho co jsme viděl před tím a nyní před sebou, oba sice byli podobní, ale zároveň si byli dost odlišní, tamten měl vztek, chtěl to ze sebe dostat, vše ze sebe vyrvat, tenhle se zdál víc vyrovnanej... se vším, až mi chvílemi přišlo, že je jako já.. bez emocí.

Mlčel jsem a přemýšlel jsem nad slovy vlka, jeho popis tedy vážně nic moc ty kráso a to je jeho bratr? to i já Huntleyho popíšu vzhledem než tamhle jsem našel tohle a tamto. Po chvíli mi, ale začalo docházet o jakém vlkovi mluví..ignis. Stáhl jsem uši dozadu a trošku vycenil zuby.
,,takže za prvé. přestaň tu na mě vrčet, nemohu za to, že máš asi zaseklou slovní zásobu a nedokážeš svého bratříčka popsat vzhledem ty prašivý ignisane. Uvědom si na jakém území jsi a že taky k sakru nemáš co dělat odpověď neodpověď. Kdyby jste, alespoň měli mozek a jen se zeptali co. Né. jen protože mezi námi jsou problémy tak usoudíte že my jen tak někoho zavraždíme na potkání, to by jsme museli být váma."
Zafuněl jsem, ale hned mi obličej změkčil, bylo divné teď slyšet, že vlk, kterého jsem zachránil, byl nalezen mrtvý, tvář jsme sice měl chladnou bez emocí, ale lehce se ty slzy v očích zaleskli, neměl jsme rád smrt, hlavně jestli okolo něho byli pachy nimloga? Ignis nemám rád, ale takovou smrt bych mu nepřál.
,,Za další, je mi moc líto smrti tvého bratra.."
Prohlídl jsem si jeho obličej.
,,Bratra jsem viděl pár dnů zpět, když jsem vykonával zkoušku. Natrefili jsme na sebe při lovu srny, ulovil jsem ji dříve než stihl on a vyjel po mně, žádná rvačka.. možná by byla, jenže jsme se oba objevili na špatném místě ve špatnou chvíli. Obkličili nás nimlogové, tři přesně, já se z toho nějak dostal, ale tvůj bratr byl obklíčen.. Zachránil jsem ho. Bylo to pro nás oba dost o tlamu, ale oba jsme se z toho dostali v pořádku, odletěl pak směrem k vaší smečce od té doby jsem ho neviděl."
Mluvil jsme klidným hlasem pravdu, teď jen záleželo jestli jí vlk bude věřit, ale důvod lhát jsme neměl.

Zamračím se, když vlk mluví o tom, že neodejde, trošku snížím hlavu na ukázku, že jestli vážně neodejde tak budu útočit, rodinu si chránit budu. Vlk dál mluvil a já jen stál a poslouchal ho, odmítal bych zaútočit na vlka, který se soustředí na slova či na něco jiného, tak hnusný nevyrovnaný boj nikdy. Vlk, ale pak promluvil o něčem co mě trošku vykolejilo a mé zamračení to dobře ukázalo.
,,bratr?"
Zase jsem se narovnal.
,,mrtvý bratr?"
trošku jsem zafuněl.
,,cizinče budeš muset být trošku přesnější."
Lehce jsem pohodil ocasem a rozvířil tak lehce mlhu, nebylo to schválně, ale já se tak trošku v mlze skryl tedy.. zadní část mého těla.
,,Nevím vůbec o kom mluvíš takže ti vážně neodpovím."
Zafuněl jsem.

když vlk konečně, alespoň trochu ukázal svojí tvář ustal jsem s vrčením, ale naježená srst furt byla, nelíbilo se mi, že je zde tenhle cizí vlk a horší bylo, že jsme nedokázal díky pachu rozeznat jestli jde o vlka z jiné smečky nebo o tuláka. Postavení vlka mi někoho připomínalo, ale nedokázal jsme si jeho stavbu těla k nikomu přiblížit. Když vlk promluvil, lehce jsem se zamračil, ale jako vždy nic hlubokého. Ve mne se mísilo chladné teplo, ale zároveň teplý pot, nevěděl jsme co si myslet, na větu cizince jsme však neodpověděl a hned jednal.
,,co zde pohledáváš. jsi na území smečky, nemáš zde co dělat Přízrační uzavřeli hranice před nějakou dobou."
Sledoval jsem chladnýma očima vlka, mezitím co kolem nás houstla mlha a pomalinku se zvedala, vážně to bylo pomalu, nebyla to věc které se hned dalo všimnout.
,,Otoč se a vrať se odkama jsi přišel."
Vyzval jsme cizího vlka k odchodu.

Sledoval jsem ve tmavém místě siluetu zvířete, když jsem zaslechl funeni a.. Dupot.. Lehce jsem nastražil uši, ale hned je stáhl a vrcel dál a intenzivněji. Nimloga, po tom co jsem já prožil jsem nemohl jen tak nechat zajít až dolů do údolí tam je moje rodina! Radši umřu, ať si to vezme mě ale moji rodinu nechá v klidu. Jenže jsem se ani nemusel ničeho bát, silueta sice tmavá byla ve stínu, ale šlo i tak docela dobře vidět, hlavně výška a kde bylo paroží... Buď tohle bylo odrostle mládě bez paroží nebo... Zamračil jsem se a začal vzpomínat na ten den, ten Vřískot jejich, dusot. Zorničky se rozšířili a vše šlo jako skládačka.
,, VYLEZ A TO HNED. UKAZ SVOJÍ TVÁŘ TY HNUSNÝ LHÁŘI. "
Vystekl jsem po vetřelci.

Můj pohled pomalu spadne z oblohy po okolí, nějaký smysl ve mě mi říká, že zde nejsem sám, Lehce stáhnu uši dozadu a očima prohlédnu okolí. Nic. Proto tedy začnu čichat ve vzduchu a hned jak zachytím pach těch kopytníků celá má srst se naježí, nechtěl jsme je znovu. Stál jsem pevně na místě a lehce jsem švihl ocasem čímž jsem roznesl mlhu ve výšce tlap po okolí. Nedovoloval jsme si vydat hlásku, naslouchal jsem okolí a hledal z pozorování odkud nejvíce pach jde. Pomalu jsme roztáhl křídla, připraven kdykoliv odletět, další střet s nimi bych nemusel přežít, ale nemohu nechat něco takového projít přes údolí do smečky, to nejde. Zhluboka jsem dýchal a cítil jsem nepříjemné teplo v celém svém tělu, zároveň se to míchalo se studeným potem, byl to zcela nepříjemný pocit. Pach a zrak mě nakonec zavedl na místo, tmavé místo, přimhouřil jsem oči, nějakou siluetu jsem tam viděl, ale nepřišlo mi to, jako silueta Nimloga. Připravený vyletět jsem se rozhodl začít varovně vrčet, musel jsme udělat cokoliv, abych tohle kopytnické monstrum dostal z našeho území.

Je to již asi týden od mojí zkoušky, od záchrany toho igniského vlka a od srážky s nimlogy. Ten den mě nejspíše ještě nějakou dobu bude pronásledovat, nejen kvůli naraženým žebrům, který již tolik necítím pokud dlouho neležím, ale hlavně i, protože jsem překonal sám sebe a pomohl někomu ze smečky, kterou tak nemusím, nemluvě o tom, že jsem se vlka musel i dotýkat. Opatrně jsem vyskočil na vyšší kámen, tím jsem se dostal z údolí a pohled mi padl na nedalekou jeskyni, kde jsem nedávno odváděl Hariuhu, aby splnil zkoušku přijetí. Přišlo mi toho poslední dobou až moc, prvně ona zkouška pak Hariuha.. jako by se ignis s námi nějak snažil divně komunikovat, něco co mě dělá problém. Trošku jsem se uchechtl pro sebe a pohlédl na nebe, chyběli mi hvězdy, byl jsme nucený to teď trošku omezit, abych se já doléčil a aby se o mě sestřička nebála, lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem byl lehce ve stresu z pocitu, že mi hvězdy potřebují něco říct, ale už mne nevidí pod nebem sedět tak jako dříve, ale měl jsem v plánu se brzo k ním zase dostat, abych dál plnil svůj úkol.

Pousmál jsme se nad jejíma slovama a náhlou energii.
,,mě tento režim vyhovuje."
Vydechl jsem a sledoval ji co dělá, naštěstí mě sestřička nemusela upozorňovat na trpělivost, měl jsme jí mnoho, již od narození, jako bych se s ní narodil. Taky se to hodilo, chvíli to Anjel chybělo, ale najednou se okolo nás objevila mlha, trošku jsem nastražil uši a snažil se jí stáhnout, myslel jsem totiž, že jsem omylem vypustil svojí mlhu, Anjel tedy mohla vidět v mojich očích nechápavost, než mi to došlo. Nastražil jsem uši a rozhlédl se po okolí.
,,nádherná práce sestričko."
Pousmál jsem se a prohlížel si mlhu, voněla jinak, žiji ve svojí celý svůj život, ale v téhle bych se díky pachu neschoval, můj pach je stejný jako moje mlha, pomáhá mi se tak v ní lépe schovat, bez toho, aby zvíře čekalo nebezpečí, v této bych se neschoval, ta byla spíše blíž k pachu Anjel než k mojí.

Snažil jsem se zhluboka dýchat, ale bolelo to, měl jsem slzy na krajíčku očí, nebyl jsme zvyklý na tuhle bolest. Trošku jsem se uklidnil, když jsem zaslechl hlas S'arika, měl v hlase zvláštní chlad, ano vždy byl chladný, ale toto.. byl to jiný chlad, na který jsem nebyl zvyklý, mrazil v zádech, ale zároveň pálel.
,,bolí mě ... hruď.. blbě dýchám.."
Odpověděl jsem na otázku vlka, ale zvedl jsem hlavu, nechtěl jsem, abych vypadal slabě, ale hlavně mě pálil ten pocit.. ten hlas S'arika, nebylo to něco na co jsem byl zvyklý a potřeboval jsem zjistit, jestli je v pořádku, taky jsme začal k němu natahovat čumák a očuchávat ho, jestli neucítím, že s emu něco stalo, zjišťoval jsem jestli není zraněný, to bylo pro mě v tuto chvíli přednější, prvně zjistit jestli je on v pořádku pak teprve se mohu starat o sebe. Pokusil jsem se zapřít předníma tlapama, ale jak jsme na ně dal váhu ač částečnou, rozklepali se, i přes to jsme jel proti bolesti.

Adrenalin postupně opouštěl mé tělo, mezitím co na mne S'arik mluvil. Kývl jsme na vlka, že jeho slovům rozumím a zase zmizel. Pomalu jsem roztáhl křídla, ale když se díky tomu páteř lehce prohnula, vykulik jsem oči nad tou bolestí. Křídla jsme znovu stáhl k sobě a zhluboka se nadechl.
,,tohle bude zajimavé.."
Zabrblal jsem si k sobě a rozešel jsem se pěšky ke kořisti. Došel jsem tam poměrně rychle a hlídal jsme si, abych zanechával co nejvíce stop šlo, aby jakékoliv stopující zvíře mělo problém mě najít. Došel jsme k místu s kořistí a opatrně jí vytáhl. Kořist jsem si přehodil přes záda a trošku přivřel oči nad bolestí.
,,nezklam mě.."
Zabrblal jsem ke svému tělu a poklusem jsem se vydal na cestu ke studánce, znovu zanechávající co nejvíce stop, nechtěl jsme riskovat příchod zvířat se kterými jsem měl dneska čest, né když nemohu létat a když jen tak tak popadám hluboký dech.
Cesta byla trošku delší, ale nakonec jsem se ke studánce dostal, ani jsem ze sebe kořist nesundal a hned jsem sebou švihl o zem s větším nářekem bolesti, samozřejmě to vyvolalo reakční vlnu a okolo studánky se objevila hustá mlha.

Kývl jsem na Hariuhu a ještě než odešel, popřál jsem mu hodně štěstí. Po té jsme s eusadil před jeskyni a pohlédl k hvězdám.
,,hvězdy, předkové naši.. ochraňujte ho při vidění."
Pošeptal jsem k objevujícím se hvězdám a vyčkával.

Čas ubíhal pomalu, ale já svůj úkol bral velmi vážně a seděl jsem pevně před vchodem, zevnitř jsem občasně slyšel škubnutí, občas i nějaké pazvuky však nic přesného. Noc utíkala a já pozoroval hvězdy, sledující znamení, souhvězdí, cokoliv. Noc byla nádherná a jasná obloha přesná na pozorování. Dost se mi nelíbilo když jsem zahlédl souhvězdí, které se velmi podobalo souhvězdí Malum. Snad se pletu.. pomyslel jsem si.

Ráno brzo přicházelo, první zpět ptáků se ozýval a slunce pomalu zářilo na vršky hor. Stejně jako se probírala země, tak se pomalu ozvaly první zvuky z jeskyně.
,,dobré ráno."
Okamžitě jsem se postavil, připraven vlkovi jakkoliv pomoc a poslouchal jsem jeho sen. Celým mým tělem projel chlad při poslouchání jeho slov. Takže to pravda může být.. Pomyslel jsme si, ale zachovával jsme stejnou tvář bez emocí.
,,dobře. Sen budu muset probrat s Noxem, ale ty jsi nyní volný a oficiálním členem naší rodiny. tedy.. dneska si odpočiň. dovedu tě zpět k noře a musíš dnes odpočívat."
Upozornil jsem vlka.

Povzdechl jsem si, ale pousmál jsem se.
,,víš že jsme chtěl jít spát ty malá mrško."
Zvedl jsem se a pořádně se protáhl, chtěl jsme ji něco ještě povědět, ale ona začala se svojí novou magií a to přitáhlo moji pozornost.
,,huh?"
Začal jsem. vlci mohou mít víc magii než jen jednu? jak je to možné? přemýšlel jsem a pak nedal.
,,tak to mě zaučte madam Anjel."
A lehce jsem se uklonil, spíše z takové srandy, aby si vlčka přišla důležitá, což pro mě byla.

Mlčel jsem, znovu jsem pohlédl před sebe a přemýšlel jsem, chtěl jsem sice jít spát, ale v tuto chvíli jsme již unavený nebyl. Nějakou chvíli jsem byl zticha, zabořen v myšlenkách. Po chvíli jsem se olízl a oklepal jsem ze sebe stres, který mi prolézal tělem až to bylo dost nepříjemné.
,,znovu... udělá to tobě radost?"
Dostal jsem ze sebe a pohlédl jsme zpátky na svojí sestru, jediné co mi záleží na tomhle všem je to, aby ona byla ráda, abych viděl její úsměv a případně slyšel její smích, to bylo to nejdůležitější pro mě.

pousmál jsem se nad jejími slovy.
,,děkuji Anjel."
Pověděl jsem vlčici vedle mě a po té naslouchal jejím slovům, která jsem moc v lásce neměl, byl jsem již zvyklý na svojí rutinu, nechtěl jsem ji moc měnit, ale zase udělalo by to Anjel radost, za což bych byl velice rád. Narovnal jsem se a pohlédl na zem.
,,já ti nevím.."
Povzdechl jsem si a pohlédl jsem na nebe. Moc jsem miloval noční oblohu a hvězdy a najednou bych to měl opustit? Znám Anjel, jeden den by to nejspíše nebylo..
,,udělalo.. by to Anjel radost..?"
Pohlédl jsme na svojí sestřičku.