Príspevky užívateľa

Bylo příjemné jak se o mne sestra opřela, hřálo to velice u srdce, příjemné teplo v hrudi.
,,kdyby cokoliv, vždy tu budu pro tebe, rád ti pomůžu ve všem a s čímkoliv."
Lehce jsem se o ní otřel hlavou a vydechl jsem trošku páry. Když se Anjel optala na moji práci s hvězdama pohlédl jsem k nebi.
,,víš.. naučil i ne.. je to někdy těžší než to vypadá, nemluvě že se učím sám.. musím najít určité souhvězdí, přemýšlet o čem je a pak zjišťovat, zdali je pravdivé a když ne, vymyslet něco jiného a zase hledat.. jsou to dny práce než jsi si jistá že k tomu souhvězdí patří onen osud."
Vysvětlil jsem sestřičce.

Poslouchal jsem její popis vlka, lehce se mi nelíbila představa moji dokonalé sestričky s nějakým tulákem, ale co s tím mohu dělat? jen podporu.
,,víš že upřimnost nade vše.."
Hleděl jsem do dálky.
,,nelíbí se mi ten vlk..."
Pohlédl jsem jí hluboce do očí.
,,ale jako ostatních.. jestli to dělá radost tvému srdci, jsem zde pro tebe a podpořím tě v tom."
Pousměju se na vlčici a lehce se k ní přitulím, aby věděla, že slova myslím vážně. A co že se mě vlk nelíbí? ona je šťastná a tím jsem i já.
Sestra pokračovala v tématu o tom co kdo dělá a já se musel pousmát nad její otázkou, pohlédl jsme zase po krajině a začal.
,,spíše v noci.. přes den spím a v noci sledují souhvězdí, poučuji se z nich a hledám jejich významy."
Pohlédl jsem na nebe.
,,vybrali si mne už jako vlče a já jim oddávám své srdce.."
Velká slova pro vlka, kdo nezná emoce..

Pomalu jsem docházel k jedné z mýtin zde v lese a už z dálky jsme cítil pach, pro mě lehce neznámý? Však nějaká nostalgie tam byla, ale kde jsem ten pach cítil? Kde naposledy? Jedno bylo jisté tento vlk či vlčice patřili k nám. Pomalu jsem došel na kraj mýtiny a zde se zastavil, když jsem ve slunečném světle zahlédl vlčici. Zhluboka jsem se nadechl, abych nasál pořádně ten pach a taky jak mi mé plíce povolili díky hrudníku a po té se mi objevila ona vzpomínka. Bavil jsem se s jejím bratrem i s ní, ale v té době nebyla tak aktivní a hlavně byla strašně malá. Ten čas utekl hodně rychle kdy jsem ji i jejího bratra viděl naposledy, vzato jejich otce potkávám téměř furt.
,, hezký večer, slečno Norek"
Kývl jsem jejím směrem a volným krokem jsem se rozešel k ní.
,, snad nějak neruším"
Pokračoval jsem, nebyl jsem zvyklý že by vlci u nás byli nějak aktivní v noci, víc rušno bylo za dne, kdy já spal po probdělé noci.

Když si Anjel sedla vedle mě stočil jsem svůj ocas okolo ní, stejně jako když byla malá, stejně jako dělám u všech který mám rád, toto je jedna z mála věcí, které všichni mohou vidět, jediná věc jak nejlépe projevim nějaké emoce, dotek. Hřálo mě v hrudníku když Anjel mluvila, že se má dobře, ale to příjemné teplo se změnilo na něco štiplavého, když promluvila o záhadném vlkovi, kdo to byl, s kým se moje sestřička stýkala?
,, kdo je ten vlk? "
Optal jsem se sestry, nechtěl jsem, aby se mojí sestřičce něco stalo, ne nějakým cizincem, kterého jsem ani nikdy neviděl a slyším zde o něm prvé.
Však, ale na její otázku o mně jsem začal taky.
,, vše v pořádku, jako vždy stejná rutina.. Už od mala."
Pohlédl jsem směrem kde jsou hranice.
,, vlastně .. Krom dvou příležitostí jsem ani jinak nebyl venku ze smečky.. A ani mě to nějak moc neláká "
Zacukal jsem ušima, vskutku jediný kdy jsem byl mimo bylo doprovodu Rio do nihilskeho království a po té výměnný pobyt u nich, kdy jsem tam ani moc neprochodil, přišel jsem si tam dosti cizí.. Mým domovem byla celým srdcem smečka přízračných, byl jsem zde mezi svými, cítil jsem se zde dobře a nikomu jsem nepřekážel i díky mému nočnímu režimu a nechci nějak výrazně měnit své zvyky.

Pousmál jsem se na moji malou sestřičku a povzdechl jsem si.
,,chybí moc.."
Pousmál jsem se a usadil jsem se.
,,ale když půjdeme trošku od tématu.. jak se máš Sestričko?"
Optal jsem se hnědobílé vlčice a pousmál jsem se, doufal jsem, že se vlčice má dobře, chtěl jsem vědět, že je v pořádku, alespoň o někom z celé mé rodiny, alespoň někdo z celé té šíře. Ach ta doba, když jsme její stranu rodiny nemusel.. ale Anjel mi tak moc přirostla k srdci a pak postupně i zbytek sourozenců, ale Anjel z jejího vrhu mi byla nejblízší od těch ostatních.

Pohlédl jsem na pískového vlka a mírně se pousmál, hned jsem se, ale rozhlédl, abych zjistil pozici mého Alfy a hned jsem uši nastražil, když jsem zahlédl že je v bezpečí. Pohlédl jsem po těch příšeřách a zafuněl jsem, ale nic jsem nedělal, můj pohled zkoukl zpět na vlka vedlejší smečky.
,,Je mi líto, že ani jeden nedostal úlovek, snad se ti povede ulovit jinačí."
Mírně jsem k němu kývl.
,,Sice nejsem nějaký milovník vaší smečky, však mohu i určit že ty taky ne.."
Odmlčel jsem se, napřímil jsem se, ale sklonil jsem lehce hlavu.
,,Opatrně se dostaň domů."
Mírně jsem se zamračil a pohlédl na Nimlogy.
,,tahle zvěř není sranda.."
Pousmál jsem se, začínal jsem cítit tlak na hrudníku, ale snažil jsem se mu nedávat pozornost, nakonec jsem se rozešel zpět do hor, k naší smečce, bylo mi jasné že se S'arik přidá když zahlédne že tím směrem jdu, něco mi říká, že mě čeká poučování.

Pomalu jsem procházel lesem, pozorujici okolí a nechávající mlhu proklouzavat okolím a vytvářet takovou strašidelnější scénu. Byla nádherná temná noc, nebe plné hvězd a země plná sněhu. Za takových hezkých nocí většinou polehavam u studny, ale neleží se dobře s nalomenymi žebry, ano již to není tak hrozné, ale ležet na tom furt není správné, proto jsem se rozhodl pro pomalou procházku kolem hranic.
Procházel jsem lesem a naslouchal zvukům temné noci a hlubokého lesu, hluboké nádechy doprovazel můj krok a hluboké světlé dvou barevné oči prohlíželi okolí.

<----- údolí

Pomalu jsme došli k jeskyni a já zastavil kousek od ní a pohlédl na nebe, teprve se stmívalo.
,,můžeš ještě chvíli počkat s prvníma hvězdama musíš dovnitř."
Pohlédl jsem na Hairuhu. Trošku jsem se srovnal, aby vlk věděl, že nyní budu mluvit vážně.
,,po vstoupení do jeskyně máš přísný zákaz vycházení z ní dokud se ráno neprobudíš. hvězdy a duchové skryté v nich ti ukážou cestu kterou se máš vydat, ukáží ti tvé povolání, tvé pravé představy o životě mezi námi. Já celou noc budu vzhůru a hlídat že vážně neodejdeš z jeskyně, ráno je tvojí povinností mi říct co se ti zdálo. taky se připrav že ti další den nebude úplně nejlépe."
Vysvětlil jsem vlkovi a sledoval jeho tělo, jeho reakce, všechno.
,,nějaké otázky, Hairuho?"
Dodal jsem.

Šel jsem po Boku Hariuha, již kousek od jeskyně a poslouchal jsem jeho slova.
,,chudáci tuláci."
Zamručel jsem, ta představa vlka zabít jen kvůli nevědomému vztoupnutí na území.. bylo to strašidelné. Pak vlk začal reagovat na mojí větu a já kývl.
,,byli zde. nevíme co chtěli.. S'arik, ale řekl že to vyřeší. snažím se tedy do toho nevmýsit.."
Řekl jsem vlkovi, ano, měl jsem mnoho chutí to řešit, ale S'arik věděl co dělá, S'arik to vyřeší a když bude potřebovat nějakou pomoc zcela určitě by si řekl, na to jsem ho alespoň trochu znal a důvěřoval jsem mu.

----> hvězdná jeskyně

Cukl jsem ušima když jsem zaslechl hlas S'arika, chtěl jsem už odletět pryč, ale všiml jsme si cizince jak je v obklíčení nimlogských stvůr. Nenech se ovládnout emocemi.. Projelo mi hlavou, koukl jsme na S'arika s pohledem já musím. Slétl jsem prudce k zemi, za nimlogy a tvrdým dopadem "vybouchla" mlha. Hustá mlha zahalila celé okolí, byla bílá jako sníh a tím házela efekt že září. Vběhl jsem do vnitra mlhy a proběhl mezi kopytníky, viděl jsme těžce, nebyl jsme zvyklý na tento typ mlhy, ale viděl jsme určitě lépe než nyní ty potvory. Adrenalin mi zabraňoval cítit jakoukoliv bolest a slyšel jsem svůj rychlý tep srdce až v hlavě. Rychle jsem našel igniského, opřel se lehce o něho a přes záda ho objal křídlem.
,,pojď, rychle."
Sikl jsem potichu k němu přísným hlasem a začal ho vézt ven z mlhy. Venku z mlhy, jsem rychle se otočil za sebe, viděl jsem tam mnoho stínu jak se mihnou a hledají kudy ven, téže se dost linulo řevu od nich, tahle mlha jim určitě příjemná nebyla. Doprovodil jsem vlka nevědomky kousek od S'arika a zhluboka dýchal, celé tělo se třáslo ze strachu o svůj i vlkův život. Pomalu jsem sundal křídlo z vlka a pohlédl na něj.
,,tak.. ta srna prej nebude ani jednoho.."
Pokusil jsem se s náznakem vtipu to hodit.
,,dobrý?"
Optal jsem se vlka pro jistotu.

Zamračil jsem se na vlka.
,,ano dohodnout."
něco co vy igniští asi neumíte. Pomyslel jsem se, sledoval jsem jak vlk vzletává nahoru, nic jsem nedělal, nechtěl jsem bojovat, chtěl jsem tohle mít za sebou, aby jsme oba z toho vyvázli v dobrém. Dříve než jsme, ale nějak stihl zareagovat, promluvi, vlk slétl, chtěl jsem uhnout, ale reagoval jsem pozdě a objevil jsem se pod vlkem, zhluboka jsem dýchal a sledoval vlka nad sebou. nechtěl jsem se vůbec rvát, ale tenhle vlk chtěl něco jiného.
,,tu srnu ti zde celou vážně nenechám."
Zavrčel jsem, zhluboka se nadechl a dost mlhy mu foukl do obličeje, využil jsem pak menší dezorientace, zkopl jsem ho ze sebe, rychle se zvedl a vrhl se k srně.
,,Taky ji potřebuji. stejně jako ty."
a narozdíl od tebe dnes nesmím lovit na území. Pomyslel jsem, chtěl jsem ještě něco říct, ale najendou jsme ucítil náraz a pod mojí hrudí se objevílo paroží.
,,WOAH!!"
Dostal jsem ze sebe, když jsem se najednou objevil ve vzduchu, rychle jsme roztáhl křídla a mávnul, koukl jsme pod sebe a zahlédl tři Nimlogy pod sebou.
,,sakra.."
Vydechl jsem trošku bolestně a mávl křídly, abych se dostal výš, když jsem zahlédl toho, který mě vyhodil do vzduchu jak se zvedá na zadní, aby na mě dosáhl, měl jsem jediné štěstí, že byl den, takže mě neviděl tak dobře rychle tedy ztratil zájem o mě.

Nastražil jsem uši když jsem zaslechl zavrčení, zvedl jsme pohled na okřídleného vlka. jak že mě to nazval. Zamračil jsem se. Vlk se ke mě začal přibližovat, stál jsem pevně a sledoval jeho pohyb svalstva. Viděl jsme napnutí a ve chvíli kdy vlk skočil, vystartoval jsem, neútočil jsem, využil jsem, že vlk vyskočil, proběhl jsem skrčeně po ním a ocitl se na druhé straně vlka. Na tohle sakra nemám čas! musím lovit.
,,Hej! nemohu za to, že jsme se oba zaměřili na jednu kořist! nemůžeme se nějak dohodnout?"
Zamračil jsem se a sledoval vlka v pevném postoji, připraven reagovat na cokoliv vlk udělá.

,,neboj sestři"
zachechtal jsem se, byl jsem rád, že se chtěla starat, ale zvládal jsem to. Když se po té usadila a začala mluvit, sedl jsem si vedle ni.
,,chybí ti.. taky mi chybí.. jsem rád, že jsou šťastný, ale bolí to.. ten pocit kolik nás bylo na začátku a kolik nás je teď.. je to divný, vyrůstáš ve velké rodině a než se nadáš, vše zmizí.."
Vydechl jsem a pohlédl na nebe.
,,ale snažím se myslet na to, že jim je dobře a myslí na nás."
Pousmál jsem se.

Pousmál jsem se.
,,zvládám to, přes den spím"
Zachechtal jsem se, slyšel jsme, že je něco v jejím hlase jinak, ale nedokázal jsem určit co.
,,to rád slyším, ale kdyby náhodou, nebudu ti to zakazovat."
Koukal jsme jí do očí a pak jsem se rozhodl zeptat se na něco, co určitě nás oba trápilo nejvíce.
,,jak to zvládáš..po odchodu? nejen rodičů, ale i ace..rozmarýn..připadně hunt.."
Sledoval jsem jí a zkoumal její pohyby. Sám jsem neměl s kým o tom mluvit, ale nyní jsem chtěl vědět jak na tom Anjel je, jestli ji něco netrápí, něco netíží, chtěl jsem, aby věděla, že může kdykoliv za mnou zajít a popovídat si o všem o čem bude chtít.

<---- půlnoční studánka

Tlapa střídala druhou, mezi horama jsem probíhal jak rychle to jen šlo, hledal jsme dobrý úkryt na kořist a vážně se mi tak povedlo! prasklina ve skále ve velikosti vlka, bude to dobré na zajíce a podobnou menší havěť, která by se zde mohla schovávat. Na něco většího to bude, ale zajímavé jsem věděl, že tohle ještě bude.
Vydechl jsem studený vítr, zvedl hlavu výš a začal větřit. Panenky se mi zúžili když jsem pocítil několik pachů naráz, prvně půjdu spíše po něčem menším, ať se rozehřeju, pak to pomalu budu zvyšovat a pak zase zmenším.
Zaměřil jsem se prvně na pach, který jsem dobře znal, zajíc. Nechal jsem mlhu okolo sebe lehce hustou a vydal se potichu po pachu. Výhodou mé magie bylo, že jsem neměl pach jako jiní vlci, můj život v mlze nechal můj pach smrdět jako samotná mlha, nebyl jsem lehká oběť na stopování natož, aby lovené zvíře vědělo, že v přicházející mlze na ně čeká smrt. Pomalu jsem se přiblížil k silnému pachu zajíce a pomalu se rozhlížel a našlapoval potichu, krok po kroku.
,,tady jsi."
Řekl jsem když jsem zahlédl siluetu zajíce a se slovy i zaútočil, zajíc neměl šanci nějak zaregaovat a s mým zkousnutím rychle pošel. Vzal jsem pevně zajíce a šel k díře, kde jsem zajíce uložil a vydal se pro další.
Podobným stylem jsem nalovil ještě dva, měsíc byl pomalu za horama, pomalu přicházel den. procházel jsme menším údolím a hned jsme nastražil uši, když jsem zaslechl kopyta. Rozhlédl jsem se a přemýšlel jsem odkuď jdou, ozvěna byla příšerná zde. Najednou kolem mě proběhl kamzík, no spíše proskákal. Nelenil jsem a vystartoval jsem po něm, bylo trošku těžší ho dostihnout, nechal jsme tedy mlhu zaplavit okolí a kamzík brzo znejistil kam jít a to byl bod, kdy jsme po něm skočil a pevně zkousl. Čekal jsem, Kamzíka jsme nikdy neulovil, nevěděl jsem pořádně jejich anatomii, kousl jsme špatně a kamzík se sebou lomcoval. Musel jsem zavřít oči, bolelo mě to, ale nyní musí určitě umřít, tohle by jinak byla velmi pomalá smrt. Kamzík brzo sebou přestal házet, když jsem neslyšel žádný dech pustil jsem ho a povzdechl si.
,,omlouvám se ti za tak krutou smrt."
sklonil jsem hlavu k němu. Nakonec jsem ho znovu vzal a vydal se k díře. Měl jsme velké štěstí, že kamzík nebyl až tak velký a do díry se vskutku vešel, ale nebylo to vše. mám den lovu. Slunce pomalu vycházelo, začínal den. Vydechl jsem a zavětřil vodní tok, ke kterému jsem se hned rozešel, byl jsem zadýchaný, kamzík mi vskutku dal dost zabrat. Došel jsem k vodě a rozhlédl se, zdali zde nikdo není, když jsem si byl jist, že se zde krev neprolije, došel jsme k vodě a hlubokými doušky začal pít.
Nenapil jsem se moc, abych neměl těžký žalůdek a vydal se dál na lovnou cestu.
Tlapa střídala druhou, stopoval jsem srnu, byla sama a už byla starší, její konec pomalu přicházel, věděla to, proto nebyla se svým stádem. Vylezl jsem na menší výstupek a konečně jí zahlédl. Mlhou jsem nechal schovat okolí a rozeběhl se, ani jsem se nesnažil být potichu, věděl jsem, že srna nebude zdrhat, na to už byla poměrně dost stará a já ji takhle zkracoval utrpení. Srna se přesně natočila když zaslechla mé kroky, skočil jsem jí hned po krku a stáhl ji k zemi, zardousil jsme jí jedním kousnutím, jo. Tento pohyb jsme nejvíce trénoval na srnách, věděl jsem přesně kde zarýt ty zuby, aby srna hned padla. Položil jsem ji a sklonil k ní hlavu.
,,moc děkuji za tvojí oběť budeš jistě dobře využita po své smrti."
Šeptal jsem a nechával jsem pomalu mizet mlhu.