Príspevky užívateľa

S uchechtnutím pokývla. "To doufám," příště, hm?
Nihil, udělala si mentální poznámku. "Tak to je dobře, á, jak to tam vlastně chodí? Jaká je tvá práce? Pokud nějakou tedy máš," zvídala se dále. Nebylo to tak dávno, co zjistila, že smečky umí být dost odlišné. Už po svých cestách potkala pár smečkových a pokaždé se dozvěděla odlišné věci. "Z daleka," uchechtla se nad svojí odpovědí. "Narodila jsem se ve smečce, ale větší část života jsem strávila na cestách," bohužel byla tím jedincem s tragickým příběhem, ale uměla okolo toho šikovně bruslit, aby nebyla žádným conversation killerem.
"Božínku, očividně nejsem o tolik slušnější! Elvira, říkej mi Elvira," přísahala by, že už své jméno vyřkla, ale očividně se sama zamotala v konverzaci s ryšavým, no teda!

Lenička věděla, že se tu s šedou nejspíš unudí k smrti. Má vůbec někoho blízkého? Jak se s ostatníma dorozumívá? Snad né jen kývání hlavou? "Ač monolog umím udržet dlouho, tak zcela upřímně nevím, jak tohle bude fungovat," packou ukázala k vlčici a zpátky k sobě. "Opravdu jen kývete hlavou? Celé dny?" musela vydechnout, protože taková představa pro ni byla sakra děsivá. "Musíte omluvit mou zvědavost, ještě jsem nikdy nepotkala někoho tak... Fascinujícího," musela se na chvíli umlčet, aby neřekla něco ještě více urážlivého.

Přivřela očka nad následujícími slovy a činy vlka. Cítila, jak jí ubírá svobody, ale ani sebou neškubla či by se jinak bránila, naopak nasadila široký úsměv. "Milý Reme, povězte mi, oč vám jde?" švihla ocasem, sledujíc ho ledovýma očkama. "Pokud se o něco pokusím?" musela se začít smát, hezky a upřímně. Je snad přesvědčen o tom, že by mu byla schopná něco udělat? Byla oproti němu poloviční, na těle neměla jedinou jizvu - určitě to byla děsná rváčka. "Jste hloupější, než se zdá. Víte, nejste jediný vlk s magií, riskujete. Co kdybych vám byla schopna zastavit srdce, bez jakéhokoliv doteku? Opravdu si myslíte, že jste tuhle situaci dostatečně přehodnotil? Ta paranoia vám nesluší," její původní záměry nebyly ani z části tak špatné, jak si barevný vlk musí myslet - chtěla uspořádat pořádné představení, ale tenhle klaun to nepochopil. "Též nejsem fanynka smeček, víte, moc zodpovědností, málo zábavy," i ona pokračovala tedy.

Lenka z něho vycítila, že jí to úplně nežere. Sledovala pozorně řeč jeho těla, každičký mírný pohyb, škubání ucha. Ugh, bože, nechala se nejspíš tak unést svou rolí, že do toho dala víc, než jen musela! Stane se, aspoň jí to ponaučí.
"Adeline, těší mě, ač byl začátek našeho setkání takový nešťastný," uchechtla se a dala se pomaličku do sedu. "Ano, zdá se, že vaše čáry máry pomohly," pokývala mu na otázku. Všimla si však odstupu vlka a její očko blýsklo - má pochyby. "Víte, nejsem léčitelsky zdatná, i malý škrábanec mě vystraší," hnedky vymýšlela historky, mluvíc však, jakoby to byla svatá pravda. "A představa zlomené nohy, bože, vyděsilo mě to! Být tulačkou už tak je dost těžké," mávla packou. "Jaký je váš příběh? Potulujete se tu u smečky, chcete se k ní snad přidat?" byla hnedky zvídavá.

Ano, jistě se v těhle dvou našel krásný kontrast - jeden by řekl, že nikdo nejsme dokonalí, ale všichni jsme nádherní nějakým způsobem a Lenka by nesouhlasila. Jen z pohledu na cizinku věděla, že do takového stavu se nikdy nesmí dostat a pokud se nedejbože zaplete do něčeho, bude jí mít v hlavě jako odstrašující příklad.
Ani hláska. Lenore hnedka vykulila očka - poprvé za pěkně dlouhou dobu jí něco zaskočilo nepřipravenou. Je němá! To byl ten chybějící puclík, proto z ní cítila šikanu - svět je krutý a vlčka je pro šikanátory skvělou obětí - pomyslila si Lenička.
"Tak, Šedivá, to budeme mít velice plodnou konverzaci," zavtípkovala s uchechtnutím. "Neumím si ani představit, že někdo by můj nádherný hlas nebyl schopen slyšet, musí to být těžké, že?" zvídala se.

Vlkova nevzdělanost jí hrála do karet! Schytat pravého léčitele, tak by si nejspíš neškrtla - tady se však chystala vyřádit. "Ach, má zadní nožka, vidíte? Snad je i oteklá!" pofňukla a ukázala na zadní levou nožičku, která byla ve stoprocentním pořádku.
Sledovala jej vyčarovat rostlinu - fascinující podívaná. Musela říct, že jí to zaujalo, ale role chudinky jí teď byla přednější. "Děkuji, jste mým zachráncem, opravdu," řekla, chvíli se dívajíc na rostlinu před ní. "Asi posoudíme dle té rostlinky," herci občas musí hrát i náročnější role a sníst ohavnou rostlinu možná byla jedna z nich, ale neodradilo jí to. Snědla ji, byť se u toho ksichtila. "Nemohu vám být vděčnější, ee, jak že se jmenujete?" zvídala se, už klidnějším hlasem.

Ta nervozita vlka ji dostávala, ale své pobavení nedávala tolika najevo. Už teď věděla, že s těmhle vlkem se dobře pobaví, hlavně byl tak slušivý- ale dost. "Ale klídek, klídek, nemohu říct, že bych nebyla zvyklá," mávla nad tím packou, stále vysmátá. "Ah, vidím," pokývala hlavičkou. "Takže smečka, hm?" nadzvedla obočí, snad se o ní něco přiučí, když je cizinec tak mimo.
"Kettu, hm? Ač je to krásné jméno, obávám se, že pro mě budeš už navždy Ryšavý," bylo pro ni typické dávat vlkům přezdívky dle jejich nejvýraznějších atributů, šetřila si tím místo v mozkovně a ztrapnění, kdyby si náhodou na jméno nevzpomněla.

Její taktika se jí moc pěkně vydařila - vlk se k ní dostal jako na bílém oři, takový zachránce to byl! Srdéčko měl na správném místě! Jediným zklamáním byl fakt, že nebyl smečkový, ale to nevadilo, neboť si s ním Lenička pohraje tak či tak.
"Upadla jsem! Bolí to, tolik to bolí!" hulákala a z líce si otřela jednu jedinou slzičku. Ležela na zemi, bezbranně, ani mu nevěnujíce tolika pozornosti, jako věnovala svému "zranění". Posvítí si na něho více později, základy si uměla odtušit jen od toho faktu, že sem vůbec přišel a nazval jí slečnou, panečku.

Nádherný to den, sluníčko svítilo, kytičky rostly - kor ty její! Cítila, že slunečné paprsky jim dělají dobře, tudíž i ona cítila klid na duši. Měla v plánu se slunit dále, než jí trkl do nosíku nový pach, čerstvý pach. Společnost! Zaradovala se, ihned stopujíc svou novou oběť.
Netrvalo vůbec dlouho, než se jí naskytl pohled na šedou, zjizvenou vlčku - až jí polilo, když ji viděla, neboť už si představovala, že by někdo takhle zohyzdil ji! Fujky. Začala ťapkat v vlčici blíže, né aby ji politovala, kdepak, chtěla ji poznat. "Zdravíčko, šedivá, co vy tady?" typicky pro ni měla přezdívku, o hodně mírnějšího rázu, než jí původně naskakovalo v hlavě. Nu, když už ji byla tak blízko, nemohla si nedovolit si jí očky pořádně vykoumat. Byla to vyhublá chudinka, ty rány typovala na nějakou nemilou potyčku, či snad šikanu? Ah, ráda by se v tom hloubš pošťourala!

Její cesty pokračovaly a její obzory se zvětšovaly. Už jí bylo jasné, že to nemá vůbec daleko k místní smečce, ale mísit se k nim nemínila. Smečky pro ní byly chrrr, sic v jedné vyrostla, ale v průběhu jejího krátkého života zjistila, že svoboda jí sluší více.
Brzy zaregistrovala, že zde není sama. Cítila dost čerstvý pach, a tak se rozhodla ihned jednat. Padla dramaticky k zemi, možná až moc dramaticky na to, že ještě nebyla na cizích očích. "Pomocte! Kdekdo, pomocte mi!" začala ječeti a držeti si zadní nožku.

Villain speech? Kdepak, tahle květinka v sobě přeci neměla jedinou špatnou kůstku! Byla svatoučkem, přeci. Když za sebou uslyšela kroky, drobátko nastražila ouška, ale jinak nedávala najevo, že cizího zaregistrovala. Nastalo ticho. Otočila se a své zraky ulehla na zrzka, než jej obdarovala hřejivým úsměvem. "Polkli jsme svůj jazyk? Nebo nemáme slušného vychování?" pronesla s uchechtnutím, samozřejmě jí to neurazilo, naopak, spíše polichotilo! "Jsi odtud, ryšavý?" zvídala se hnedka, packou hrabajíc ladně v hřejivém písku, ale nespouštějíc z vlka oči. Pozorovala jeho grimasy, zároveň zkoumala jeho jizvy, dle barvy tipovala, že to není tak dávno od jejich vzniku. Je to snad rváč? Nezdálo se jí, neměl na to postavu.

Náročná to cesta! Dívčina sotva pletla nohama, vyčerpaná, byť stále dokonale vypadající - i kdyby jí měl bagr přejeti, musela vypadat nejlépe, co kdyby jí zde někdo spatřil??? Byla by katastrofa, kdyby jí čouhal pouhý chloupek.
Začínala novou kapitolu život, nebavilo jí zdlouhavé cestování za nosem, ač potkala tolika fascinujících duší, která ji každá předala něco důležitého v životě, potřebovala taky místo, o které by se mohla "opřít". V těchto místech se mísily všelijaké pachy, vlčí pachy, což jí sem ostatně zavedlo. Chodila po pláži a nespouštěla své oči z identicky zabarveného moře. Po chvilince se zastavila a packou písek nabrala, sledujíc, jak jí propadá mezi polštářky. "Oh místní krajino, jak nádherná jen jsi!" pronesla k nebi, pouštějíc zbylý písek z packy. "Celou si tě dobiji, všude mě budou znát! To ti přísahám," znát "ji" nebudou, budou znát mnoho verzí jí, ale nikdy tu jednu jedinou, tu jedinou pravou.

- nechápu, že se ten art nepostnul v celé kvalitě, takže tady repete

Jméno:
Forsythia Lenore
Přezdívka:
Eleanora, Syth, Lena…
Věk:
dospívající
Pohlaví:
samice
Matka:
Deeliij’Raa
Otec:
Helianthos Dei
Sourozenci:
Asphodelle, Sassafras, Genlisea

Charakteristika

Drobounké tělíčko, upravená srst zdobená kvítky, slaďoučký, nevinný výraz - jeden by si musel říci, že se jedná o úplného andílka. Kdepak! Není to žádná naivní blondýna s jednou mozkovou buňkou, jak by mohla na první pohled někomu připadat.
Je to mstivá, inteligentní duše, nikdy nezapomínajíc na kdejaké křivdy, které jí byly způsobeny. Své komplexy si léčí skrze ubližování těm, kteří ji nějakým způsobem zradili nebo zranili. Né však fyzicky, nýbrž psychicky. Je si moc dobře vědoma své neobyčejné krásy a půvabu, což se naučila pěkně zneužívat ve svůj prospěch.
Její život je jedno veliké divadlo - je to vynikající herečka, která dennodenně odehrává různé osobnosti dle své potřeby - pro každou má vymyšlené vlastní jméno, povahu, příběh… Takže, setkat se s jejím “pravým já” se vám nejspíš nepovede. S lehkostí dokáže ovládat situace, vlka si totiž zvládne lehko přečíst a dle toho nadále improvizovat.
Své chování a manipulaci používá jako obranný mechanismus, který jí pomáhá vyrovnat se se strachem z opuštění a ze ztráty svých milovaných rodičů. Schválně se vyhýbá dlouhodobým vztahům, neupíná se tolika na druhé a pokud si k někomu vytvoří jakoukoliv hloubější citovou vazbu, zdrhá. Když nikoho nebude mít, tak jí nebude mít kdo opustit, logické, ne?
A její životní styl? Ten by jeden mohl popsat jako “bohémský” - je to volná duše, která se ráda baví různými způsoby. Nerada maká, tudíž smečky definitivně vyškrtla ze svého života, a raději vyhledává společnost podobně smýšlejících jedinců, se kterými by oslavila krásu svobodného žití.

Minulost

Její rané dětství bylo velice růžové, měla se totiž jako princezna na zámku - její rodiče byli velice uznáváni společností, otce znal každý a matka byla ceněná díky své magii. Společně se sestrami byla okolím rozmazlovaná, měla takřka vše, co jen chtěla, no prostě nádhera, že? Nu, ono to tak perfektní úplně nebylo. Ač se to rodiče snažili skrývat, bylo poznat, že se mezi nimi něco děje. Matka nebyla nejšťastnější a z otce šel často… respekt.
Bohužel, jednoho nebohého dne se jejich smečka dostala do neočekávaného boje. Jediné, co si z tohohle Lena pamatuje, je nekončící křik, pach krve a ještě jakousi figuru, která ji zoufale pobízela ať zdrhne a nikdy se nevrací. A tak taky učinila. Zdrhla a nikdy se už nevrátila.
Dlouhodobě žila jako obyčejný poutník, který neměl žádnou danou destinaci. Její život byl jedna velká horská dráha, po své cestě potkala několik vlků, nabrala spousta užitečných zkušeností… Nyní je však připravena se někde usadit a najít si svůj nový “domov”.

Zajímavosti
• Má velmi výrazný přízvuk, občas může být problém jí porozumět.
• Jméno “Lenore” si vymyslila, neboť nebyla se svým vlastním jménem tolika spokojená, v dnešní době však používá oboje (pokud zrovna neskrývá svou identitu)
• Za oušky jí rostou různé rostliny, je to charakteristický jev ze strany její matky. Jedná se o obyčejná, neužitečná kvítka, tudíž fungují jen na okrasu. Na jaro/léto vypadají půvabněji, než na zimu. Pro svůj růst čerpají rostliny energii z těla vlčky, tudíž se občas může zdát být unavenější.
• Miluje herectví, často o samotě nacvičuje různé herecké výkony, grimasy, proslovy…
• Je to rozená patologická lhářka, nejspíš vám zalže i o té nejméně podstatné blbosti.

Magie:

Memoriae

Tato magie umožňuje Leně proniknout do mysli jiného vlka, procházet jeho vzpomínky a popřípadně je i mazat. Jedná se o magii neskutečně náročnou, vyžaduje velkou mentální sílu a hlavně disciplínu - zdokonalit takovou magii může trvat celá léta.
První krok je navázání kontaktu, stačí obyčejný dotek. Po vstupu do mysli se Lena ocitne (tedy pouze její “duch”, její fyzické tělo zůstává nehybně na místě) ve vizuálním a emočním “prostoru” tvořeném vzpomínkami oběti. Tyto vzpomínky se mohou projevovat jako scény, místnosti nebo krajiny. Navenek to může působit jako proces krátký, zhruba na pár minut, ale uvnitř mysli může pouhé změnění jakéhokoliv detailu zabrat až desítky minut, či hodinu, dvě… Záleží na komplexnosti. - V mezičase cítí daná oběť nevolnost, mdloby… Není mentálně přítomna, jako pojistka, že o změně ve své hlavě nic nezjistí - tudíž ji není schopna přerušit. Po vykonání magie se oběť navrátí do normálního stavu bez vědomosti, že jí bylo něco způsobeno.
Jak bylo již zmíněno, Lena může měnit detaily vzpomínek, přidávat nové prvky nebo měnit emocionální tón. Může vytvářet úplně nové falešné vzpomínky nebo je kompletně vymazat, což způsobí, že oběť zapomene na konkrétní události nebo vlky… Do tohohle procesu se pouští ovšem jen zřídka, neboť je to pro ni šílená psychická ale i fyzická zátěž.
Originální či smazané vzpomínky nejsou nikdy doopravdy “pryč”. Z hlavy vlka je totiž převezme Lena do té své. Takto může získat kdejaká traumata, fóbie, může se v nich ztrácet a zapomínat, jaké jsou její a jaké cizí. Dále už je předávat nemůže, musí v ní zůstat. Stejně tak není možnost měnit či mazat ty své.
Je schopná pozměnit jen krátkodobé vzpomínky trvajíc nejdéle hodinu (a to až po dlouhém tréninku). Kdyby se pokusila o větší část, hrozilo by, že by ji vlk objevil, nebo by zůstala v jeho hlavě (respektivě v jakémsi časoprostoru) navždy uvězněná. Navíc při častém/opakovaném používání hrozí narušení vlastní mentální stability, fragmentace vlastních vzpomínek, další psychické poruchy… Musí s touto magií zacházet velice opatrně, neboť pokazit se může kdeco.

Další postavy na brlohu: Anjel, Dante
Discord: vojtechkliffordsky