Príspevky užívateľa

"Jó, mně je taky líp bez vás," věnovala vadné dcerce nemilý úšklebek. Dělalo jí radost to, jak trpěla, jak měla skoro až slzy v těch velkých vylekaných očkách. A také jí dělalo radost to, jak prosila, aby přestala, to ne! bylo jak hudbou pro její zlověstná ouška. Jen ať trpí, ať trpí všichni stejně jako ona. Ne. Ať trpí VÍC. Ať všichni litují toho, že přežili první nádech na tomto světě. Jen pak třeba bude tato šedivka šťastná. Teda, nebude. Ona už nikdy šťastná nebude.
Zprvu ale nářků Dory nedbala. Naopak. Využila pozice silnějšího a skutečnosti, že ji měla v zubech. Švihla její hlavu opět směrem do bahna, do špíny, snad, aby se chudák dítě ještě dusilo. Ne ale na dlouho. Jen na pár vteřin, které stejně nejspíše byly pocitově skoro až hodiny. A pak ji... pustila.
"Uteč a už se ven nikdy nevracej. Příště už nebudu tak milosrdná."

"Kdyby to bylo celé na mě, tak dávno nedýcháš," zavrčela temně. "Poděkuj svému prolhanému tatíkovi. Kdyby nebyl ulhanější jak zmije, tak by všem třeba bylo líp." Anebo taky ne. To už bylo fuk. Byl to šmejd a byla by ráda, kdyby zaplatil. Jaká to krásná myšlenka, jeho utrpení. Stejně jako utrpení tohoto spratka, že? Ale vidět kňučet Zatha by bylo ještě příjemnější, o tom nebyl pochyb.
Instinktivně zavřela oči, když po ní to drzé děcko hodilo špínu a bláto. A pak ucítila i jakýsi menší tlak na tlapce. Odfrkla si.
"Další lekce bude o tom, kdy bojovat a kdy se vzdát," zavrčela a zakousla se Doře do zátylku. Byl sice špinavý od bláta, ale to jí bylo fuk. Menší diskomfort teď opravdu přežije.
Samozřejmě onen kousanec nebyl silný, nebyl učiněn s úmyslem zabíjet. Pouze s úmyslem způsobit nepříjemnou bolest. Jen se vzdej, spratku. Pros o milost.

"Až vyrosteš," zopakovala její slova s povzdechem. "Myslíš si, že až vyrosteš, tak z tebe bude něco jiného než mrzák? Že ta noha bude stejná jeho všechny ty ostatní? Možná ano. Ale to jen v případě, že ti někdo zpřeláme i ty zbylé tři." Propichávala ji pohledem, svýma skoro až bílýma očima. Takto šikanovat děcko bylo skoro až ubožácké, však to byl tak snadný terč! Ale však co? Bavila se a co víc - spratek dostal lekci. Možná dokonce ani nebude od věci zabrat ještě více.
"Protože je čas, abys dostala lekci do života," odpověděla jí chladně. Dobře si všimla škubnutí v její noze, bolavost v její tváři. Samozřejmě, že se věděla trefit správně.
"Škoda, že tu není i tvůj otec, aby dostal tu samou lekci. On by si ji zasloužil snad ještě víc." A s těmito slovy se pokusila využít slabost a nestabilitu vlčete a pokusila se ji shodit do bláta. Pakliže se jí tak povedlo, vyřkla následující slova. "Oba dva byste se měli brodit špínou."

"Ale opravdu?" hrála překvapení a hraně se i rozhlédla. Pak opět pohlédla na spratka. "Zajímavé. Že nikoho v těsné blízkosti nevidím ani necítím. Možná tě tu nechali. Jsi přeci jen slabší článek. Takové Arrakis nemá rád." Není nad to ji potrápit, že? Trošku jí pomyslně šlápnout na krk. Ale, proč jen pomyslně? Právě teď a tady mohla i doslovně. Nebyl nikdo, kdo by ji mohl zastavit. Překvapivě ale nechtěla spratka zabít. To by bylo moc jednoduché, moc prosté. Ale kdo ví? Možná ten názor za chvíli přehodnotí.
"To máš pravdu. S tou nohou bys opravdu neutekla," střihla uchem a tlapou ji udeřila přímo na ono bolavé citlivé místo.

Gájel se ušklíbla. Pomalu a lehce se ke spratku přiblížila. Neproboří se přeci před jejíma očima jak nějaký hňup. Ne. Jestli někdo dnes ze sebe udělá hňupa, tak to bude to půlroční děcko, které tu bylo evidentně zcela bez dozoru.
"Co tu dělám já? Co tu děláš ty?" zeptala se temně a probodla Doru pohledem. "Sama, bez dozoru. Myslíš, že bys zvládla utéct před nebezpečím? S tou nohou?" věnovala jí na pár okamžiků zlotřilý úšklebek. "Tak snadno by tě tady někdo mohl zabít. A v močálech by tě ani nikdo nemusel najít," postrašila ji. Doufala, že spratek bude mít naděláno a sám odkráčí zpět domů. Opravdu by si nemyslela, že by si dovolila oponovat jejím slovům. A jestli by tak učinila, tak ji bude čekat lekce. Sice se o ni již oficiálně nestarala, ale krví stále rodičem byla. A jako rodič měla právo výchovy.

Bylo to několikero dnů, co byla vyhnána ze smečky. Jeden by si řekl, že jí samota bude vyhovovat, ale popravdě řečeno jí to brzo začalo lézt na mozek. Nejspíš tomu nepomáhalo to, že se cítila sama už dlouho předtím. Inu, to se stává, když vlk nemá žádný kamarády! Ale za to si tato harpyje mohla sama. Jak si ustele, tak si lehne, že?
Našlapovala opatrně, když se dostala blízko mokřadů. Bylo by docela mrzuté v nich uvíznout, že? Ne, že by jí na svém životě nějak záleželo, ale přesto, no... Takovou smrt by si dobrovolně nevybrala ani ona.
Ale v tom si na poněkud otevřenějším prostranství všimla tmavého spratka. Její oko medika si samozřejmě všimlo toho, jak jedna z jejích nohou byla slabší. Popravdě si ani nebyla jista, jak ji ostatní pojmenovali. Ostatně - to bylo stejně fuk. Prostě to byl spratek. Spratek s velkým S.
Chvíli ji propichávala pohledem, ale nic neříkala. Proč by taky, že? Proč by s ní *dobrovolně* měla mluvit?

Gájel protočila očima, když uslyšela příkaz, aby ji odvedl tady Nákaza Nákazovič. Ze všech těch volů zrovna on! Ale to stejně bylo v konečném důsledku docela buřt. Byli v hraničním lese a ten byl, vskutku nečekaně! U hranic. Doprovod tedy zajisté na dlouho nebude.
Po chvíli si všimla toho, jak za ní přiběhla Raneya. Netřeba dodávat, že z toho určitě radost neměla. Přivřela nelibě oči. "Kam si myslíš, že jdeš, děcko?" Ano, ani ji jménem neoslovila, protože popravdě se ani neobtěžovala ty spratky mezi sebou rozeznávat. Bezpečně by poznala akorát toho bílého potrata Vethnu - děcko číslo jedna.
Pak se ohlédla na A'Kazu. "No hurá, to trvalo," zamrmlala si. "Snad vás už v životě neuvidím." S těmito slovy se naposledy zašklebila do obecenstva a vydala se směrem *pryč*. Jestli za ní děcko č. kdovíkolik šlo, zatím nekontrolovala. Předpokládala, že mělo dost mozkových buněk na to, aby tak nečinilo.

Vmžiku protočila očima, když se ji nebohá Rivera snažila uklidnit. Možná by to bylo za mnoha okolností hezké gesto, Gájel o něj ale nestála. Nestála o nějaké další šance a pofoukání na bebí. Ty chyby, co udělala, se vrátit nedaly. To by bylo, kdyby to šlo! Při prvním setkání se Zathem by mu rovnou dala do držky, odešla by a žila by si dále svůj nudnej život. Ale bohužel, nebyla Kettu na to, aby viděla budoucnost. Smůla.
"Nechat se vyvést!" zasmála se falešně. "Jaká to přímo galantní nabídka! Ale ne. Já se raději vyvedu sama," ušklíbla se na něj. Smell ya later, snad by i řekla. Byla každopádně zvědavá, jestli ji nechá vyvést samotnou bez doprovodu. Přeci by ji tu už nedržel, či né? Nebo mu nakonec rupne žilka a udělá pro ťuťu Nihilany veřejnou popravu jak se sluší a patří?

Inu, asi jí vnitřně bylo jasné, že ze sebe akorát dělala blbce, ale co si budem - její reputace níže klesnout nemohla. Byla na samém dně, tak proč nepokračovat, že? Může už jít jen nahoru!! Což se stejně nestane, ale to je fuk.
"Není! Ach! To bych bez tebe nevěděla! Odpusť!" pronesla extrémně dramatickým tónem hlasu s otevřenými ústy a zeširoka otevřenýma očima. Magor.
"A ostudu si můžu dělat jak chci. Ostatně - nic lepšího ty spratky ani nečeká." Po těch slovech zašvihala ocasem a opět vyzývavě probodla Raka pohledem. "Tak na co čekáš, co?" Jen ať ji přijde zmydlit za rušení!! Pak bude neplecha dokončena a bude spokojena.

I ona tu byla. Jasně, musela tu bejt, protože by ji nikdo normální bez dozoru nenechal. A žádný Nihilčan si přece tuto klauniádu nenechá ujít, že?
Bohužel pro ně, náhubky tu neměli. Ale i kdyby je tu měli, Gájel nic neumlčí. Měla permanentně o kolečko navíc, což znamenalo to, že si eventuálně otevře hubu. A až se tak stane... Ach, chudáci její parchanti! Taková ostuda pro ně! Navíc - dobře věděla, že už žerou pevnou stravu. Její čas ve smečce se chýlil ke konci. Snad i to byl důvod udělat takzvaný poslední výstřel.
"Arrakisi!" houkla na panovníka, jako kdyby měla zrzavého šamana total v paži. "Přestaň z nás dělat blbce a nedělej, že na ty pŘeDkY věříš. Každej s funkčním neuronem pozná, že tak akorát pěkně kecáš!" A pak se jí rozzářila očka. There is more. Musí toho říct co nejvíc, než ji stráže vyvedou!! "Vlčice nihilské! Možná tady náš Ráček Karabáček využije fiktivní kydy těch našich pŘeDkŮ, aby vás provdal za prvního blbce, kterej ho napadne! Ať žijou jeho chodící dělohy! Užívejte, děvčice! Nebo spíš utíkejte!?" Byla totálně ztracená. A stejně neměla co ztratit.

Statečnost šedivé nechyběla a tvrdohlavost také ne. Určitě se nevzdá jen tak bez boje! Její pýcha mohla být ale i zdrojem problémů, nežli pouze pouhé energie. Bylo překvapující, jak moc její toulavý bratr oplýval silou, očekávala by, že jako tulák bude víc... vychrtlý. Očividně ho podcenila.
Jeho výpad shora byl dravý, ale nikoli neočekávaný. Uvědomila si, že v boji na čistou sílu nevyhraje, ergo jakmile jí došlo, oč se pokouší, tak se hned mrštně odkutálela pryč. Byla ve zranitelné pozici, ale přesto se sama rozhodla zbraní také udeřit. Mířila na jeho nohu, s cílem zasáhnout šlachu. Jestli se povede, bude nepochybně ve výhodě, ale jestli ne, tak inu, vyhnout se dalšímu bratrovu výpadu by mohl být problém.

Gájel mlaskla. "Možná to cítíš už teď po silnější námaze. Tu bolest, ztuhlost... A bude to postupně horší a horší. Až jednoho dne budou tvé klouby natolik zdeformované, že se bolestí budeš sotva moci hýbat a se svou kariérou se budeš muset rozloučit. Vlastně ta ti jen příchod tvého utrpení jen urychlí," řekla a zašeptala k oušku Darinky další slova. "Tvá vlčata to jednoho dne zdědí taky a budou trpět stejně jako ty," broukla jemně, ale s evidentním sadismem. Už už chtěla demonstrativně Darinku kopnout do kolene, ale v tom slyšela známý hlas. Ztuhla a skoro až se jí zježily chlupy. Ta krysa. Z hrdla se jí ozvalo hluboké zavrčení. A pak autor hlasu přišel. Nejraději by ho zaživa roztrhala.
"To jsi přišel," řekla jedovatě. A vycenila zuby. "Tak co? Cítíš se na sebe hrdě, ty kryso? Jak jsi mně bodnul kudlu do zad? CO?!" vyštěkla. "Vypadni, VYPADNI! ANI TA DĚCKA SI NEZASLOUŽÍŠ VIDĚT, TY ULHANÁ ŠPÍNO! BĚŽ!"

Odfrkla si. Kdy do háje řekla, že vedení smečky je uwu a ťuťu ňuňu? Ale k čertu, cožpak je taková doba, aby ji ti dva takto zaprodali? Bah! Dělali, jako kdyby tu někde bublala válka!
"Na toho králíka ti kašlu, zlato. A ty kecy o vedení smečky si taky strč do zadele, sama o tom víš h*vno. A doba fakt není taková, aby mě tu někdo prodával," zavrčela a probodla Darinu pohledem. A pak jí cosi napadlo - impulzivní to myšlenka. Ale jestli se tu má někdy odsud dostat živa, protože by se ostatně nedivila, kdyby si Ráček Karabáček neuspořádal její veřejnou popravu, tak musila trochu plánovat. Ne, že by o život stála. Nenáviděla ho. Ale taky nechtěla dělat Rakovi to potěšení a udělat si veřejnou slavnůstku.
Dotkla se jemně tlapy Dariny a aktivovala svou magii. A začala v ní číst. Hledat silné a slabé stránky. Její magie - gravitace - mohla být potenciálně silnou a problémovou, ale nebyl to úplný konec světa. Něco jí ale zaujalo o něco víc. Vada. Vada kloubů. Teď to sice nebylo tak horké, ale byla si jistá, že kdyby Darinku pořádně drbla do kolene, tak bude kňourat násobně víc než třeba taková Autumn Haunt. A bude se to jen zhoršovat. Až jednoho dne si ani nebude moct si zajít důstojně odskočit.
Přerušila kontakt a se skoro až sadisticky se usmála a olízla si potěšeně tlamu. Nastalé Schadenfreude bylo momentálně silnější jak únava, která přišla. "Plánujeme kariéru rytíře, Darinko?"

CW: sprosťárny:(

"Jooo, takže já jsem tu ta dementní p**a, jo?" odplivla si frustrovaně a vycenila zuby. Šla vyzývavě ještě blíž k Darině. "Joo, tak jsem asi teda naprosto blbá, íkvé šumící trávy, když jsem teda očekávala od svého pos**ného *partnera* TU ZÁKLADNÍ SLUŠNOST!! Nelhát mi do ksichtu a nechovat se ke mně jak ke kusu ho**a, které si může dle libosti odkopnout jakoby nic!" She was at her limit, dámy a pánové! Nejraději by tomu parchantovi urvala hlavu. A to netušila, že ten šmejd má ještě přijít! No té praskne žilka jak nic. Poteče krev. "Jestli takový chování k druhejm podporuješ, tak doufám, že zažiješ stokrát horší, ty nádhero," dodala a flusla Darince do ksichtu:)

"Furt mám větší důstojnost jak někdo, kdo je ochotnej rodit pro smečku, protože mu to nakázal nějaký spratek Arrakis," zavrčela. "Myslíš si, že tě panovník pod vlak nehodí? Myslíš, že ti dostatečné lození do jeho řitě zastřeší dobrý postavení? No, možná jo, vzhledem k tomu, jak určitě miluje to svý ego. Jen mu ho poškrabkej, ale pokud ho přestaneš bavit, tak na konci dne budeš stejně jen mrzkej poddanej." To je rant, co? Ona stejně byla ve stavu, kdy byla schopna prskat jed na absolutně kohokoli, ale Rak a Zath měli speciální místo. Speciální místo v jejím pekle. Ah, jak je nenáviděla.
"No, tak tato čEsT není nic pro mě. Tohle celé je jak za trest. Ale víš co? Určitě by to nebyla taková katastrofa, kdyby ten hajzl měl nějakou páteř a vzal mě k sobě do smečky!"