Príspevky užívateľa

Otráveně protočila očima. Zavři zobák, princezničko, pomyslila si. Cítila, jak má zní tiky. To si Přízrační neumí hrabat na svém písečku? Starat se o sebe? Co si jako myslí, že dokáže? Ta husa to má spočítané. Její boží intervence ji nezachrání.
"Aaah, velmi zábavné! Há. Há. Há. Vidíš, jak se směju," řekla jedovatě. Napřímila se. "Odpad? Jé, jaká to milá slůvka! Víš, že je neslyším poprvé?" řekla, vykulila oči a usmála se od ucha k uchu. Pak vzala do tlamy kradeného noža a pak ho "omylem" pustila na husu. Zbraň dopadla do otevřené rány. Zvíře se naposledy zaškubalo a zemřelo. Nebo zemřelo na vykrvácení kvůli přeťaté tepně. Vše je možné. Podívala se na Anjel. "Jeeejda," řekla s přehnaným falešným překvapením a zakryla si packou tlamu.

Vydala se poněkud daleko od smečky, což by někteří mohli považovat snad za nezodpovědné, když je léčitelkou. Sasha to stejně zvládne sama, pomyslila si. Tady Gájel totiž potřebovala... vypustit páru. Drámo u Černého jezera jí nestačilo. Naopak, to ji jen víc naštvalo. Potřebovala toho... víc. Sice nebyla na rozdíl od zbytku rodiny podělaná z emocí, ale stejně je nedovedla dobře zpracovávat a cítila je obvykle... velice ploše, řekněme. I snad proto potřebovala adrenalin. Aby něco cítila.
Měla s sebou preventivně postroj a zbraň po mamince. Alespoň k něčemu její smrt byla, že? Ale nebylo to všechno. Ještě předtím měla i talk se strýkem. Z jejich conva byla také... nepříjemně napružena. Nesnášela fakt, že fakt držela hubu a krok, bylo to přímo až ponižující. Hlavně skutečnost, že vlastně neměla na výběr. Jo, jasný, Žéra je starej dědek a brzy zaklepe bačkorama, ale má sám svý děcka. Nákaza má plný ruce práce s jinými věcmi, ale kdyby se dozvěděl, že se oficiálně vykákla na rodinu, tak by jí mohl dělat zle. U Přízračných by taky měla zle, všude by měla zle, takže pragmatickým rozhodnutím zde bylo mlčet a šoupat nohama. Jistě, mělo to i své... výrazné benefity. Třeba by mohla dostat zbraň. A čtení a psaní. Přesto jí to přinášelo frustraci. A tušila, že kdyby ji někdo z famílie viděl, jak zaživa kuchá zvířátka, tak by neměli moc velkou radost. Už tak ji Sára zcela evidentně guiltripoval, aby se nechovala jak nevděčný fracek, který opovrhuje rodinou.
Olízla si tlamu a nadechla se horského vzduchu. Vstříc za dobrodrůžem. Doufala, že tu najde něco mňamózního. Třeba tu uber ketku, která ukousla jejímu fotříkovi kebuli. Nebo cokoliv jiného. Vážně. Co by neudělala pro kus adrenalinu, že?

"Já taky," vyřkla směrem k Dantemu. Inu spíše doufala, že jako asistent jí bude hezky pořádně pomáhat. Víc tlap se na to bude hodit. Mučit zvířátka sám, to není snadné! Jeden přidrží a další provede říz! Pak shánění zvířátek, materiálů, provádění imaginárního zápisu... Věděla, že některá část její famílie umí psát. Ona neuměla napsat ani ň, ale tento skill by se aj hodil. Žel byla moc hrdá na to požádat o výuku.
Při honu na husu pozorovala kořist i Rakise. Vyčkala, než se dostane na místo. Husa zatím nic moc netušila. Jediné štěstí, že tito ptáci mají tak mizerný čmuch.
Jakmile byl Rak ready, tak se šla vydat odkládat pozornost husy. Vzala do huby šutr a hodila ho blízko huse. Husa, ač mrňavá a vůbec zvláštní, stále měla praví husí geny. Žádná srágora. Navíc ani nemohla uletět. Roztáhla svá směšně vypadající křidélka, poskočila na místě a zasyčela na šutr. Teď byla ta vhodná chvíle ji zakousnout, když vnímá jen ten šutr a ne své okolí, pomyslela si.

CW: mučení zvířátek, gore

Jakmile Gájel začala řezat do živé zoufalé husy, tak se všude rozlila její krev. Zkřivila se jí tvář. Takto husička brzy zdechne a pokus o vivisekci nebude úspěšný. Tlapami ji ránu stlačila a hubou s nožem pokračovala dál v řezu. Byl to velice awkward proces. Jak jinak, když chudinka nemá lidské ručičky? Husa rychle slábla, brzy neměla ani sílu na to se bránit. Sen Gájel byl ale vidět tlukoucí srdíčko v reálném čase. Co více si přát? Utrpení zvířete jí bylo naprosto jedno. Sama necítila bolest, takže i toto byl důvod, proč cítila tak pramálo empatie. Při své cestě k srdíčku ale narazila na tepnu, kterou omylem přeťala. Všude se rozstříkla krev. Měla jí plnej ksicht. A v tom se tu nachomýtla jakási otravná typka. Ale notak... pomyslela si frustrovaně. Podívala se na ni a toxicky se usmála od ucha k uchu.
"Dělám to pro vědu," blýskla očima. "Jednoho dne třeba pochopíš. Teď se mi kliď z cesty. Nemusí tě to zajímat, tak mě nezdržuj." Jde totiž o vteřiny!! Než dopindaj tak ta husa ofiko chcipne!

CW: krutost ke zvířátkům

Gájel byla ze všeho hotová. V tom špatném smyslu, samozřejmě. Po atentátu šlo všecko do kytek. Bellanna, její pančelka, byla vyhnána někam do tramtárie a její děcka taky šla někam do háje. Inu přišla tímto o další jedince, se kterýma se tak nějak bavila. Rodiče chcípli, Arkáda byl někde ve voidu a u Chalána čekala, než půjde na vzdělávací trip za Žerdou. Nebylo tedy divu, že bylo třeba svou přebytečnou energii... uvolnit.
Měla s sebou postroj, zbraň po máti a šamanovi ukradla jeho nožík. Určitě ho nebude teď postrádat. Vydala se totiž na lov husy límcové. Poslední její lov byl krásnej zážitek a chtěla si ho zopáknout. Teď ale sama.
Zbystřila jakmile uslyšela kejhání. Nebyla to ale husa límcová ale obyčejná husa. Jaké to zklamání. Přinesla si i s sebou pořádný kus mechu, aby měla v čem přepravit jedík, ale nevadí. Třeba se eventuálně objeví.
Začala tedy husu pronásledovat. Naštěstí netrvalo dlouho a dopadla ji. Nechtěla ji ale zabít, alespoň ne hned. Zakousla se jí do křídla a pořádně trhla, následně ji začala tlapou bušit do ksichtu, snažící se jí drápy oslepit. Husa se samozřejmě bránila jako o dušu, ale žel neměla moc šancí.
Následně si ji pořádně ještě tlapami přidržela a hubou si vytáhla z postroje zbraň. Říz mohl začít. Už zaživa.

Podívala se na Arrakise. "Je možné, že se reakce budou lišit, ale nemyslím si, že nějak extrémně hodně. Samozřejmě by vlčí pokusný králík byl lepší, ale... sehnat někoho takového, kdo by byl ochotnej, nebude úplně možné. A žádné zajatce nemáme," uchechtla se ke konci. Joo, mučeníčko na válečných zajatcích by se už dalo udělat! Ale byli v Nihilu. Ten se do války faaakt jen tak nedostane.
Se zájmem se podívala na Danteho. Ale ahoj! Překvapilo ji, jakou měl mladík chuť se pustit do něčeho takového. Oba bratři byli očividně jebnutý, ale každý jinak. Arrakis by tě zbil a Dante očividně otrávil a použil jako pokusnou myš. Pousmála se. "Samozřejmě můžeš být mým asistentem, budu ráda. Na tomto světě je toho spousta neprobádanýho, nejen ten jed," mrkla.
Byla ráda, že konečně na ten kousek narazili. Hurá. Husa to byla překvapivě mrňavá. Čekala větší kus.
"Oh, vypadá jako mrně. Zajímavé," zamumlala si pro sebe.
Šla tedy ještě kousek za husou a pak hlavou kývla na Raka, ať se rozdělí. Lov začíná.
Očkem pozorovala husu i Arrakise. Jakmile bude v dobré vzdálenosti, tak začne riskovat a pokusí se přehodit pozornost husy na sebe.

Gájel už měla pokrk toho hluku kolem. Už jí z toho praskala žilka, hlavně z toho spratka Bellanny, který se jí pokusil drze ukrást byliny. Inu, nejraději by mu zakroutila pořádně krkem. "Hej!" vyštěkla na něj. "Kdybyste tu furt nepindali, nemotali se a nechali mě v klidu dělat mou práci, tak bych už mohla bejt dávno u vaší matinky! A přestaň mi tu k čertu krást věci! Komu si myslíš, že tím pomůžeš, co?" Neměla pro to pochopení. Kdyby to samé, co udělala Bellanna, udělala Brisa, tak by jí to nechala pořádně sežrat. Žádný slitování. Bella svým mimískům pořádně pokákla život, pokud se tu teda rozhodnou zůstat. Ale asi si to neuvědomují.
Podívala se na mohutného nováčka. Z něj jí taky praskala žilka. Co si to jako dovoluje ji takto mansplainovat? "Dík za řebříček a fakt se neboj, jsem léčitelka a ne úplnej blbec, vím, na co a jak se používá."
Po těchto slovech se opět vrátila do práce, kterou již naštěstí dokončovala. Byla to fuška, ale aspoň bude panovnice v celku. Ale pokoj zdaleka mít nebude, protože ještě musí ošetřit Kettua.

Ani Ghaa'yel nebyla hluchá a slyšela vytí o pomoc. Co se to dělo? Drámo? Tady v Nihilu? No je to možný? Vzala si s sebou váček s bylinami a hned utíkala na místo, kde jí přivítala velice fascinující scéna. Zkrvácená panovnice, Bellanna a zkrvácenej Kettu a další vlci. Podívala se na Bellannu. Ty šílenej bastarde. Tys to fakt udělala. Její čin ji překvapil a zároveň vlastně ani nepřekvapil. Z jejich posledního pokecu šlo dovodit, že typce šplouchá trochu na maják, ale stále s ní souhlasila. Nesnášela monarchii a chtěla ji pryč. Škoda, žes to podělala, že? A škoda, že Ghaa'yel přijde už o dalšího vlka, se kterým si měla alespoň ždibec co říct. Osud ji měl velice rád, že? Nedalo se ale nic dělat. Bellanna si to podělala sama. Útočit na panovnici na nihilským území? Nemohla vymyslet nějakej víc inteligentní plán?
Věděla ale, že ať jsou její názory jakékoli, tak musí ošetřit panovnici nejdřív a Bellannu nechat napospas. Bránit ji by nepřineslo žádný prospěch, pouze zbytečnou útrapu navíc. Musela jednat logicky a logickým činem zde bylo pomoci chudáku Voltaire a Kettuovi.
Přiběhla tedy k panovnici a zhodnotila její stav. Bitka se nejspíše chvíli táhla, protože ztratila nemalé množství krve. Ale půjde ji zachránit. Začala rychle s čištěním a ošetřováním těch nejhorších ran, pokoušela se zastavit krvácení. Měla s sebou naštěstí dostatek řebříčku, tymiánu a jitrocelu. Udělala z nich rychle mast a aplikovala ji na rány Voltaire.

"Aaah, lítat. To je fajné. Pak mi to ukážeš, ju?" Věc se ale měla tak, že stále tak nějak záviděla všem, co měli křídla. Vždycky si je přála mít. Takovej dobrej bonus do života. Holt se narodila blbě. Nic s tím dělat nešlo.
Podivila se nad dalšími jejími slovy. Ale ne, vlastně do dávalo smysl. Bella působila jako někdo, kdo by byl helikoptérovej rodič. Furt kontrolovat svý děcka a nedejbože aby odněkud dostala bebí!! Bude muset holt Fäo seznámit s divočinou. "No tak pojď. Tu voda není zrovna hluboká, takže se určitě neutopíš, jo? Drž hlavu nad hladinou a kopej nohama. A nezastavuj se. Určitě to zvládneš."

"Jo, s těmi tuláky to bylo celkem divný. Jistě, Nihil je známej tím, jak je hrozně sluníčkovej, ale Voltajka mi s tím jejím ksichtem sluníčková nepřijde, ale přesto totoc udělá? Slušnej bizár. Možná by pak Iris žil, nenakazil by se, kdyby se sem ti chcípáci nepřivandrovali," protočila očima. "A jo, Nákaza mě taky neskutečně vytáčí! Týpek zbouchne královnu a myslí si pak, jakej je to pán světa, přičemž ví prdlajs. Woow, sbalí královnu, dejme mu rovnou taky korunku za snahu! Kdyby zůstal v Přízračnejch, tak je to nula beze jména, páč nic nedokázal! Teda ne, to kecám, jeho tatík by ho beztak povýšil na toho jejich kekse, či jak se jim tam nadává, protože famílie musí držet při sobě." Ano, jakmile se jednalo o Kazu či její rodinu vůbec, tak začala dobře sejřit.
Bylo jí jasný, že onen rozmazlenej fracek byl Arrakis. Byl to divnej kousek. Nepochybně zvrácenej. Vlastně přemýšlela nad tím, že by si ho dala na svou stranu, ale vyplatilo by se to vůbec? Nebylo by jednodušší ho někam uklidit?
"Že? To by bylo krásný. Aspoň by to bylo férový a byla by menší šance, že by se na trůn dostal někdo, kdo tam vůbec nemá co dělat. Je tu ale u nás vůbec někdo, kdo je schopnej?" Nepřišlo jí, že by smečka oplývala vůdčím talentem. Jaká to škoda!
"Ehm... protože si tak říkají? E?" nechápala, co na Azarynu bylo k nechápání. Asi bůmrovskej mindset. Změna neexistuje! Změna špatná! Ale vzhledem k tomu, co ohniví hoši natropili, tak se nemohla divit tomu, že jim stále říká Ignis. Ona je znala delší dobu jako Azaryn jak Ignis.
Přikývla na Bellanny slova. Škoda, že nemají možnosti rány sešít, to by byla paráda! Ale mohli být rádi, že jsou rádi. "Jdu pro ně," vyřkla, páč nějaký břečťan byl v přímo dohledové vzdálenosti. Mohly bejt rády, že se toto čoromoro nestalo někde uprostřed pouště, kde nic nerostlo.
"Hnědomodrej křídlák? No počkaat, toho znám! Narazila jsem na něj v zimě. Pěkně jsem ho provokovala, ale aj tak mi hlavu neukousl. Nepřišel mi jako klasický agresivní typ," vyřkla a podívala se Belle do očí.

Protočila očima nad slovy Arrakise. "No neříkej," Captain Obvious! Tušila, že kralevici se nebude dvakrát líbit, že s ním nemluví jako s bohem, ale odmítala s ním mluvit jako s někým, kdo je víc jak ona. Hlavně, když byl ještě děcko. Pak se podívala na kriplína. "No, najít nějaký živý myše a pak na ně kápnout vzorek jedu a zkoušet, co to s nimi udělá a jaký pak budou reakce při aplikaci různejch bylin a takových věcí. Páč vaší matince by se asi zrovna nelíbilo to zkoušet na našich pacientech," zazubila se. Ano! Proto šla na medika. Ne aby foukala bebí kňourům, kteří se pořezali o trní, ne, nikoli. Chtěla zkoumat. Vědět víc.
"Určitě. Je to husa, ne jedovatá houba. Ale radši hlavu a krk vynechat," uchechtla se. Husa k jídlu, jo? No snad bude dobrá. Bylo by mrzuté, kdyby po tom všem chutnala odporněji jak stará bota.
Poraněný límec. Fajn. To by mělo být snadný poznat, hlavně, pokud je poraněnej výrazně.
Začenichala a zamyslela se. "Tudy," zavelela a vydala se po pachu, který připomínal husu. Výhoda bejt starší a o něco zkušenější, když se jednalo o stopování. Přeci jen se nějakou dobu cvičila na rytíře, tak úplně marná nebyla.
Po chvíli chůze zaslechla kejhání. Ah! Že by? Konečně? Či snad jen planý poplach?

Toho dne byla poněkud dál od smečky. Potřebovala pokoj, který jí ale nemohl bejt dopřán, páč si uvědomila, že teď je naopak celkem blízko Přízračnejch. A asi by se střelila mezi oči, kdyby tu čirou náhodou potkala strýca Žeryka. Zadoufala, že dědek je tak zdravotně doomed, že není ani schopnej vstát na to, aby se vykadil.
Byl už podvečer, tedy nebylo už takové vedro. Hurá. Brzo bude ale tma a dom to už nestihne, takže... Až bude spát v nějakým křáči nebo tak něco. Jupí!
Zamračila se, protože ucítila pach vlka z Přízračnýho, Žéra to ale díky bohu nebyl, ale přesto... Nebyla zrovna ready na pokec s kýmkoli od nich. Povzdechla si. Ale pak ucítila další pach. "Ale no to snad ne-" vydala ze sebe skoro až zoufale, protože se už s ničím nechtěla piplat. Tento pach jí byl už velice dobře od zimy znám. Ano, začaly vylézat z nor ďasovci říční. A měli hlad.

Proč se k tomu nechala překecat? Kdo ví. Cítila se celkem trapácky být obklopena dvěma princátky, kterým ještě nedávno teklo mlíko po bradě. Ale zvědavost byla příliš silná a hlavně... Upe se nevyplatí si proti sobě poštvat budoucího panovníka, že?
Přinesla si s sebou zbraň po máti aj s postrojem. Umlátit s ní nějakou kačenu by měla bejt hračka. Jistě, finální kousanec chce zasadit malej kralevic, ale ten to može úplně v klídku podělat. Musí být ready na vše, páč je starší je ona, takže za ně tak nějak zodpovídá. Kdyby je přinesla dom mrtvé, tak by asi byla vymazána ze světa.
"Nás informovat nemusí, jestli na nás plivne jeda, tak to poznáme aj sami. Spíš ať je ready na pořádnej maraton na území pro Bellannu. Jinak to zní fajně. Budu ti věřit, že ten skok nepoděláš. Byla by celkem škoda tu zdechnout." I v posmrtným světě by se odstranila, kdyby ji zabila nějaká mrňavá kačena! A to jen protože ji vyhecovali haranti! Inu, její problém. Gájel prostě potřebovala pozdvižení. Tak moc, že kývla i na lov na husu, co plive jed.
"Možná bych pak mohla dom přinést menší vzorek jedu," řekla spíše po sebe. To znělo fajně, ne? Možná by přišla aj na nějakej epickej protijed!
"Oohh, tak to se neboj. Garantuju ti, že to zvíře se dalšího rána nedožije," blýskla očima. Herdek, to jí chybělo. Už dlouho neměla příležitost vykuchat nějakého tvorečka. Nesmělo se to podělat, protože pak by utrpělo i její ego. A to prostě nešlo.
A tak se trojice vydala hledat tajemnou husu límcovou. Naslouchala okolí, ale zatím žádný kejhání v okolí neslyšela. Někde tu ale jistě bude, že? Bylo by smutné, kdyby se vydala někam jinam. Nebo kdyby ju mezitím chytil jinej predátor.

Frustrovaně zafuněla. Dnes bylo *extra* vedro. A nebyla z toho vůbec nadšená. Kdyby cítila bolest, tak by nepochybně měla bolehlav. Ale žízeň cítila, a tak se vydala ke zdroji vody se pořádně osvěžit. Možná si aj zaplavat nebo tak. To znělo jako... zábava.
Nebyla tu ale sama. Ach, Fäoline! Tu nějakou chvíli neviděla. "Nazdárek," zazubila se. "Pěkněs za tu dobu vyrostla, víš o tom?" Herdek, ten čas utíkal tak rychle, že z ní bude brzo stará babka. A ta představa jí byla neskutečně odporná. Nechtěla bejt stará!! Stáří jí jen připomene to, že eventuálně prostě chcípne. A o to tak nějak nestála.
"Nevím jak ty, ale já se jdu smočit." A jak řekla, tak i udělala. Rychle vlezla do vody a pocítila alespoň trochu úlevy. Možná se tu věčně odstěhuje. Nebo alespoň do tý doby, než to vedro si sbalí svých pět švestek a půjde k čertu.

Na vteřinku se zalekla, že Bellu svou otázkou rozbila, když chvíli neodpovídala. Ale nakonec se dočkala. "Ach tak," řekla jen a následně se zamyslela. Machiavelli, jo? To muselo být mega dávno, někdy v pravěku. "To je děs. Vůdci smečky by měli svý vlky chránit, ne se na ně vykašlat. Bylo pěkně srabácký to neřešit." Kdyby nějakej zmrd z jiný smečky kuchnul někoho, na kom jí zaleželo (ale koho?), tak by pěkně zuřila, kdyby se to Voltajka snažila zamýst pod koberec. "Ale... když se to stalo tak dávno, tak není možný, že ta vražedkyně mezitím prostě chcípla či odešla pryč?" Dávalo by to smysl, hlavně, když ji od té doby nikdy neviděla. Její šance jí to spočítat byly každým dnem čím dál tím mizivější. A něco jí říkalo, že taková možnost pro ni prostě neexistovala.
"Že?" ušklíbla se. "Musí být krásný nikdy v životě nedřít a prostě se narodit do svýho postavení." Nebyla fanouškem smečkového systému dědění panovnického titulu. Co když příští vládce bude narcistickej hajzlík a nikdo s tím nic neudělá, protože se dobře narodil? Hah!
"Neříkám, ať se nebráníš, jen si nemyslím, že je zrovna řešením povraždit celej Azaryn." Co by její dětičky řekly na to, že by se z jejich maminky vyklubal několikanásobnej vrah? Ona by se teda cítila hustě, ale pochybovala, že by se tak cítili Faoline a spol.
"Hmm... Máme jeden kus," odpověděla na otázku ohledně tymiánu. Moc ho nezbývalo. Každopádně se zamyslela nad tím, z čeho by se mohl použít obvaz. Ano! Listy jitrocelu většího, které tu naštěstí byly. Teda, alespoň si myslela, že by se daly použít. V branži ještě přeci jen nebyla kdo ví jak dlouho. "Vrhnu se na to," vyřkla a začala s ošetřováním zraněné tlapy. Vyrobená desinfekce se hodila. Doufejme, že bude stačit. Dostat infekci by bylo velice nepříjemné. Jistě, teď v létě měli spoustu bylin, pomocí kterých by se dala řešit, ale nic není stoprocentní.
"Oh. Zajímavý. A ta samá na tebe zaútočila teď zase, či?" Jéžišmarjá, kolik vlků ji chce zavraždit? To snad není ani možný, ne?