Príspevky užívateľa

Moc často k moři nechodila. A když už, tak k lodi. Dnes se ale rozhodla jinak. Proč? Vlastně vůbec neměla tucha. Nic tu nebylo a písek smíšený se sněhem byl jen protivný. Přesto na tomto místě bylo cosi fascinujícího. Hlodala jí myšlenka, co v tom moři žilo. Co tam všechno je. Existují vlci moře? Asi ne. Nejspíše se to ani nikdy nedozví a asi by se o to ani neměla pokoušet. Odfrkla si a šla podél vody. Doufala, že aspoň najde něco zajímavého. Něco dobrého! Nebo nějaké pěkné ozdobné kostičky. Nebo by mohla narazit na... někoho zajímavého. Ale na koho zajímavého by narazila tady u pláže?

Divá řeka už nebyla tak divá jak byla v létě. Zima s ní udělala své. Jakpak asi přežívaj ryby v taký zimě? Chrápou jak ježci pod ledem? Ha! Beztak! Ušklíbla se nad tou myšlenkou a šla dál po cestě, dokud její oka nespatřila jakousi týpku. Další křídlák!! Jak je ráda neměla! Ta křídýlka by určitě líp slušela jí! Ale mohla si nechat jen zdát. Nu, přesto šla k cizince blíž.
"Co tu řeku tak hypnotizuješ?" ušklíbla se. "Myslíš, že roztaje pod tvým vroucím pohledem?" Možná její slova zněla trochu mean, ale to už prostě byla ona. Ahojkyy, jak se máš, nebylo nic pro ni. Aj kdyby poznala, že cizinka měla smutnou náladu, tak by nejspíš nekontrolovala svůj jazýček. I když, kdo ví?

Ah, jaká to škoda, že Gájel neuměla číst myšlenky, neb bojovou lekci by od tohoto velikána jistojistě uvítala! Jak by jinak mohla i zmlátit svého bratra, že?? Mu ukáže, kdo je tady pánem!
A to už začaly vylézat ty tmavé vřískající potvory smrdící rybinou. Uff. Podívala se na Gilla. "Všechno se dá sežrat, když jsi dost odvážnej," ušklíbla se. Ale to už vylezl i pár fakt velkejch kusů, skoro metr a půl dlouhých! Jéžišmarjá, co to jako jé? "Aspoň po nich nebude hlad," uchechtla se. Pokud se teda nechaj chytit. A pokud nechytí je, což taky byla pravděpodobnost. Tohle nebyly žádný malý lasičky! Ale ta představa nějakého žvance byla až moc... lákavá. I ve smečce byl hlad!

Gájely zvědavost se toho dne nevyplatila. Dostala se až moc na sever a na otevřenou pláň k tomu. A co víc - pořádně se zvedl vítr a začalo sněžit.
Přivřela oka. Měla pocit, že začíná vidět prdlajs, což bylo celkem blbý, vzhledem k tomu, že chtěla najít nějakej úkryt. Ježišmarjá, a co jako teď? Se nemože nechat pohřbít tou bílou blitkou! Co by si o ní doma pomysleli? Že je to srágora! Ha! Ani za nic!
Začala se tedy pohybovat náhodným směrem, doufající, že toto blbý počasí ustane. No jo. Jít směrem k ledovci nebyl zrovna 800 IQ nápad. Né, že by byla Gájel blbá jak tágo, ale... Potřebovala trochu reality check ohledně své nesmrtelnosti.

Gájel vůbec nebyla z této *zábavy* nadšená. Vlastně uvnitř bublala vzteky. Taková. Hloupost. Kdyby mohla, tak tady panovnici svleče z kůže a udělá z ní kabátek, protože to, co předvádí, bylo nevídané!! Ale nemohla udělat scénu. Ač by velice ráda.
Měla na ksichtě chladný, skoro až vražedný pohled, v očkách by šlo poznat, že rozhodně není dvakrát spokojená.
Začala pohledem skenovat panovnici a nemohla si nevšimnout, jak se klepe a zrychleně dýchá. Olízla si tlamu. Tak tahle čůza si říká panovnice, jo? Zaryla drápky do země. Vždyť tento skřet měl místo mozku piliny!! Nejdřív přikáže, ať si hrajou v jeskyni s barvičkama a teď si dělá mimina a svatbu! Ta tupá husa si snad žije někde v delululandu! Ale samozřejmě, že vůbec nemá o ničem šajnu, dyť je to panovnice, ta bude mít vždycky břicho plný, aj kdyby měl bejt konec světa. Zasloužila by si pořádnej reality check, ale ona jí ho dát nemohla. Nejraději by na ni flusla, ale bylo jí jasný, že flusnutím jen získá jednosměrnou jízdenku směr Háje. A do háje fakt jít nechtěla.
A jako kdyby toho nebylo málo, byla tu i její zatracená famílie od Přízračných. A tito si říkají experti na lOgIkU, joo? Co bylo u všech svatých logický na tom jít přes půlku světa na stupidní naprosto zbytečnou svatbu? Však koho by sakra zajímalo, že se mimina narodí jako nemanželský? Nic by se na tom nezměnilo. Byl to jen tupej nesmyslnej zkamenělej zvyk. Nedokázala by si představit jedinýho Nihiláka, který by s tím měl problém. Ale samozřejmě bylo důležitější, co si myslí tady Voltajka, né, co bylo actually důležitý. Radši si udělá sobecky svůj top dníček, než aby dělala nějakou užitečnou prácu.
Myslela si, že se její tělo vzteky rozprskne na částečky, když si všimla A'Kazy. Teda, Nákazy. Protože tento Žerykův otrok očividně hodlá svým ksichtem nakazit i Nihil, když si udělal mimina s panovnicí. To blbeček nemohl chvíli počkat? Nebo myslel jen dolním mozkem? Prokristapána. Zadoufala, že bude podobný lůzr jako její fotr a zůstane u Přízračných. A kde má vůbec ona fotříka? Aikana tu nikde neviděla. He? To ho už tak bolej klouby, že se na to vybod? Ha. Vůbec by se mu nedivila. Ale přesto jí to extrémně drbalo. Šeci tu přijdou a on ne? Mu jeho vlastní famílie ani nestojí za námahu? De***. Neskutečný tohle, fakt.
Zadoufala, že s ní nikdo nebude interagovat. Díkybohu očkem zahlédla, že Dýda byla o něco dál jak ona. Uf. Bezpečí.

"Přesně tak," zazubila se. Ale tak, každej měl nějakou magii. Její bratr měl i dvě!! Ta jedna byla totálně k ničemu, ale ta druhá? Poznávání jedů? To už k zahození nebylo, kdeže. "Z žádného zranění nezačnu fňukat. Ani slzu neuroním," mrkla. O své actual magii, tedy o diagnostikování všelijakých chorob, neřekla. Pochybovala o tom, že by z něčeho tak nudného byla paf. "A copak ty máš vůbec za magii?" Nebyla by to Gájel, kdyby se také nezvídala! Určitě i tohle dítko bylo něčím obdařeno.
"Ukážu ti místo, kde náš svět končí. Kde končí veškerá naše pevnina," pravila. Samozřejmě měla na mysli útesy, ze kterých je perfektní výhled na nekonečně rozpínající se moře. Pro Gájel žijící v Nihilu to už nebyl nějaký cool pohled, ale tomuto sheltered děcku, co beztak ani nikdy nevidělo pořádnou srnu, určitě spadne čelist.
"No... tak se o tom nikdo nesmí dozvědět. Já to nikomu určitě neřeknu," mrkla. Pochybovala, že ta jejich grupa cvoků měla perfektní přehled o všem, co se děje na území. Už jen by očko vypadalo to město fakt obrovsky a plný různých zákoutí! Cožpak by si dokázali všimnout, kdyby se jim na chvíli vypařilo děcko? Možná jo. Ale vlastně to nebyla ani už její starost.

Celkem ji pobavilo to, jak se začala čertit nad představou, že ji někdo bije. Ale bylo to celkem i... možná i hřejivé. Takovou starost naznačil snad jen Arkáda!
"Heh... bohužel. Ale nemusíš se o mě bát. Byla jsem obdařena nadpozemskou odolností," mrkla. Tou odolností myslela to, že necítí bolest. Facan mohl být jak z děla a Gájel by necítila skoro nic. Všichni se kvůli tomu o ňu báli, ale ona slavila. Aspoň nikdy nemusí kňourat, že má bebí.
"To teda," uchechtla se. Možná byla vůle onoho Hatiho, že ještě nechcípla. S její necitlivostí na bolest se mohlo zvorat tolik věcí! Mohla bejt fakt ráda, že ještě nebyla smazána ze seznamu postav.
Ale teď k tomu zajímavějšímu! Ano... K hříchu. "Ukázat," řekla šibalsky. "Pokud máš na to teda odvahu, samozřejmě. A rychlé nohy. To bych ti pak mohla ukázat... Konec světa," řekla tajemně.

"Fakt joo?" naklonila mírně hlavu do strany. No moc mu to nežrala, ale budiž. Proč by jí taky chtěl kecat, že? Moc by si nedokázala představit, jakej prospěch by z toho měl, tak mu bude věřit. "Na plese jsem vlastně byla taky." Ale radši vynechala to, jak se tam málem se Zathem upálila.
"Tak to je celkem škoda," ušklíbla se. Reálně jí to ale bylo zcela šumák, jen ho chtěla trochu potrápit, protože jí bylo naprosto jasný, jak je toto *naznačování* divný a awkward.
"A vůbec-" začala další větu, ale v tom uslyšela divný zvuk. Takový křik, ne moc hlasitý, ale určitě ne vlčí. A ozval se celkem blízko.
Ano. S příchodem tmy začali z nor vycházet *ďasovci říční*. A neměli zrovna radost, že tu nebyli sami.
"He? Co to jako je?" zamračila se při pohledu na velké obludky, co připomínaly zmutovanou vydru. Co když je to bude chtít sežrat?? Ne, že by se bála, ale...

"Tak to buď ráda," uculila se, "protože já to znám až moc dobře." Černá ovečka rodiny! Být rebelskej týnejdžr se moc v její rodině neslušelo. Teda vůbec. Více si cenili extrémně klidného chování bez jakýkoliv emocí. To se Gájel zrovna nelíbilo. Tedy... Bylo to zvláštní, ale vlastně vnitřně moc emoce necítila. A když necítí ani bolest, tak... Nu, nedalo se v tomto případě moc divit, že trollila a riskovala tolik svůj vlastní krk, aby něco cítila.
"Musíš zůstat co nejvíc v klídku. A tak jsem udělala i já. Když medvěd vycítí to, že máš naděláno, tak to ho jen bude motivovat k útoku. Snažila jsem se na něj nepoutat moc pozornost a neprovokovat ho. Medvěd si mě ale aj tak všiml a fakt nebyl nadšenej, že v jeho okolí se potuluje rival, co se žvance týče. Pořádně zabručel, asi mi tím chtěl říct, ať se klidím z cesty. Co si budem, fakt se mi to nelíbilo, ale co jsem mohla dělat, že? Vlci v těchto lesích nejsou pány světa. Když si tohle neuvědomíš, tak rychle skončíš jako něčí žvanec," ušklíbla se ke konci. Jak ironické. Gájel by sice medvědisko na 1v1 nevyzvala, ale... Drbnutá byla pořádně, takže kdo ví. "Tak jsem pomalu vodešla pryč a přitom jsem z něj nespustila oka. Kdyby se rozmyslel a chtěl mě sežrat, tak bych o tom aspoň věděla předem! Měla jsem ale štígro. Slyšela jsem totiž o těch, co ho neměli. Neskončili dobře." O žádných reálně neslyšela, ale určitě tací byli! A musela udělat nějaký bububu. To by nebyla Gájel. Vlastně jí i celkem bavilo povídat o takových random blbostech, co jí napadly. Hernajs, kdyby slyšela o moři nebo tak, to by se jí kebule zamotala! Měla náhle tendenci si tuhle sheltered čubu ukrást, páč by jistě žila lepší život kdekoli jinde jak v té zaprděné grupě pokakánků ze slunka.
"Chtěla bys něco ještě slyšet? Či snad... i vidět?" mrkla šibalsky. Tak schválně! Vyhraje generační bububu nebo dětská zvědavost?

"Kdeže. To jsem vůbec neřekla," opravila ji poněkud přísně. "Či ti snad dělá dobře, když si na tebe starší vlci vybíjejí svou zlost? Přijde ti to správné? Já to teda nikdy ráda neměla," zazubila se. A doteď to ráda nemá!! Jako jo, in a way bylo její minus, že se chovala tak, jak se chovala, ale co už s ní? Se svatozáří se nenarodila a teď ji jen blbě sežene.
Přikývla na její slova. "Ano, viděla," řekla, ale pěkně kecala. Něco o nich slyšela, ale že by ho potkala, to fakt nee. Ale typka ho taky nikdy neviděla, tak co? Mohla si vymyslet total cokoli! "Nemělo smysl s ním bojovat... Ale utéct taky jen tak nemůžeš. Kdybys začala dělat rychlý pohyby, tak by tě mohl vidět jako svou večeři." Utíkají přeci ušáci a srny, né bojovníci, že jo!
Hati?? Proboha živýho, to byl zas kdo? Tolik věcí, tolik bizárů!! Bylo by chytrý se už konečně přiznat, že tady vlčinu jen tahá za nos, ale měla pocit, že je v tom namočená celkem hluboko. Oops.
"Samozřejmě, že ochrání... Je důvod, proč jsi to zvíře ještě nikdy neviděla," mrkla. Oukej, a co teď? Jak se z této šlamastyky dostat? Aby si neuškvařila mozek!

Takže skupina magorů obvykle šmejdila na jednom místě a když šel někdo mimo, tak dostal mastnej flákanec. Oukej, super. A slunce?? Oni se bojí slunce? A co se dozví pak? Že mohou vykonávat potřebu jen směrem na západ?
"Vlci, co by si vylili zlost na vlčeti, nejsou silní vlci," vyplivla první moudro, co jí napadlo. Většina smeček si děcek cenila a myslila si, že to tu nebude moc jináč. "Slunce..." vydechla tiše. Mysli, mysli!"Netřeba se prozatím obávat. Měsíc obloze ještě bude vládnout nějakou dobu. Přeci jen, v zimě je nejsilnější," řekla vážně. Nemyslela si, že by mělo za chvíli svítat. Když sem šla na trip, tak ještě probíhal západ, který, jak je to v zimě obvyklé, se pak rychle změnil v noc. Ledaže by snad čas utíkal rychlej, než by si myslela.
"Ne, není to žádný vlk... Ale obávaná lesní bestie. Důvod, proč je to tu tak nebezpečné," řekla temně. A vlastně neměla daleko od pravdy, což? "Je o dost větší jak my dvě. Stačí mu jedno máchnutí tlapou a může vlka usmrtit, nebo mu při nejlepším zlomit všechny kosti v těle. Nejsme před ním v bezpečí ani na stromech, protože umí po nich i šplhat," začala povídat a následně nadzvedla svou packu, "a jeho drápy jsou ještě větší jak moje tlapa." Měla pocit, že upe vykládá nějakej hororovej příběh! Ale medvídka nechtěla zrovna potkat ani Gájel. Netušila ale, jak dlouho udrží tento naprosto seriózní fejs. Nebyla na to zvyklá, ale... Tohle bylo skvělý. Motivace! Ale proč si takhle vymejšlela, to netušila. Prostě to šlo upe samo!

Gájel se začala celkem bavit, protože bylo zcela evidentní, že ani jedna nemá šajnu, co se to sakra děje. Naštěstí to na ní kupodivu nešlo tolik poznat, protože se fakt snažila své pobavení skrýt. Konečně jsou jí ty pokerface geny k něčemu!
Tito joudové žijící v těch divnověcech a ruinách nesmí mimo území, jo? Božínku. Možná právě toto byl důvod, proč o nich eště neslyšela! Protože jim useknou pracky, když půjdou na výlet! To mrně muselo mít fajnou odvahu.
"Jsem jak stín," mrkla na vlčici, co vlastně taky vypadala jak stín. Zatím celkem fajnej roleplay! "A ne, nebojím se. Tento svět je sice plný nástrah, ale víš, co se říká? Kdo se bojí, nesmí do lesa," dodala a hačla si. Měla pocit, že tuhle vlčinu museli držet celej její život v nějakým kumbálu a až teď šla na procházku mimo domov. "Víš, co je to medvěd?" blýskla očima. Medvědi se určitě nezdržovali na takovém divném místě, pomyslela si.

Jak by ráda prošmejdila okolní ruiny! Co když se v nich skrývá něco epic? Třeba nějaký brnění či zbraň?? To by doma zejrali! Místo toho na ni začalo hučet nějaký děcko, a to ji celkem překvapilo. Aha, tak on v tom bordelu fakt někdo žije! No to jsou mi věci. Děcko, co bylo vlastně jen o několik měsíců mladší, se ptalo, jestli je z kultu. Heee? Z kama že?? A co dělá venku? Gájel není žádný mimino, aby měla nějaký večerky! A ještě, aby ju někdo buzeroval, co kde dělá! Pěknej drzoun.
"Nevím jak ty, ale já už domácí vězení nějakou dobu nemám," mrkla na černou kouli, co sotva šla vidět. No ještěže měla ty jasný voka!

Netrpělivě čekala, než se křídladej divnozrzek vrátí. Co když jim při tom čekání něco mezitím zdrhne, hmmm? Nerada by zdechla hlady! Už teď bude mít co dělat, aby případný úlovek hned na místě nesežrala. Ale to by jí přítomní hoši asi dali pořádnej flákanec.
Zrzek se naštěstí vrátil a oznámil, kde něco viděl. A to něco byla srna. Gájela zašvihala ocasem. Hurá! Naděje!
"Super!" blýskla očima a podívala se na soudruhy. "Tak co teď? Najdeme srnu a Iris ju k nám nažene svými stíny?" Zněl to jako krásnej plán. Ani se moc nebudou namáhat! I když... To pak neukáže ostatním své schopnosti! Kdyby nějaké měla, že...

Jó jó jó. Blá blá blá. Stačilo! Stačilo těch mouder, ať se už přesunou na ten real deal! V Nihilu je stejnak jen pět a půl blbců, takže stejně bude mnohdy makat sama, no né?
Další Solova slova ji pekelně urazila. Jak jako, že si nemyslí, že je to pro ni vhodný!! Jen závidí! "Myslím," zavrčela, evidentně ne moc spokojená s komentářem staršího vlka. "Díky tomu mě nezastaví žádné trapné chvatíky zaměřené na bolest!" blýskla očima. Přišla si jako jediná ve vesmíru, kdo tuto *poruchu* bral jako dar. Bude nezastavitelná. Každej se jí bude bát! No a však co, že si hned nevšimne zranění. Doktor si jich všimne a hezky je ošetří! Žel jí nenapadlo, že existuje něco jako vnitřní zranění. A že fakt může chcípnout, když své bolístky bude ignorovat. Už předtím jí dala Bella Ciao málem přes zadek, když se přerazila u skal a pak si tu vesele ťapala územím!
Konečně začátek! No hurá! Gájel samozřejmě moc dlouho nečekala a hned po Solovi skočila. To určitě bude hračka, když je zelenáč tak prťavej!