Príspevky užívateľa

"Šedá Ignisanka... Přiznám se, že na takou jsem ještě nenarazila. Kdys ji naposled viděla?" zvídala se. Ňákej norestskej sériovej vrah, či co! Bylo přirozené, že edgelord jako ona chtěla vědět víc. Ale nedalo by se říct, že by cítila nějakou extra lítost. Jo, bylo to smutný. Ale přesto přístup Bell jí přišel zajímavě extrémní... Jejího fotra zabila mega ketka a taky nechodí po horách je vraždit. Možná by měla začít?
"No tak moment, takže Voltaire bylo putna, že někdo ze smečky byl zabit? Prostě to nechala... plavat?" zamračila se. No tak to byl slušný bizár. Jo, tušila, že Voltajka se stará především o zdejší aristokracii a plebové jsou jí šumák, ale že až takto? Panečku.
"Oukej... Ale co když po zabití těch vrahů by pak po vás šli jejich přátelé a rodina? No aby to nedopadlo tak, že ty a tvoje děcka by se musela navždy ukrývat před ostatními vlky," vyřkla poněkud troufalou myšlenku. Bylo jí jasný, že capka myslí jen na pomstu, ale bylo ji třeba... alespoň trocha usměrnit. Tento lajfstyle ju brzy přivede do hrobu.
"Fajn, krk jsem ti ošetřila. Jdu na další rány," vyřkla následně Ghaa'yel. "Mělas to tam fakt nehezký, takže se teď šetři, jo?" Bylo by nemilé, kdyby se zdejší léčitelka zabila svými šarvátkami s Azarynem.
"Jo, děcka určitě ochráníš. Bude to dobrý, jo? Po děckách šla taky tam ta šedivá?"

Nadechla se. Přestaň sakra kňourat, pomyslela si frustrovaně, ale přesto bez keců poslechla Bellu a pokračovala s čištěním a ošetřováním vůbec už *jemněji*. Alespoň měla nějakej real nácvik, ne? Ale jistě by byla raději, kdyby byl... za jiných okolností, řekněme.
Proč furt sakra trvá na Ignisu? Capka žije v minulosti nebo co? Ale kupodivu se v tom dál neryla. Určitě jí hrabe kvůli zranění nebo tak něco. Nebo co když jí už bude hrabat věčně? Šmarja, to snad né! A pak přišla ta bomba. Vražda.
"Cože? To fakt?" řekla překvapeně. O tomto se neslyší každej den, že? "To je děsný. A víš, kdo konkrétně ji zabil? Se přeci nemože nechat jen tak." Pravdou ale bylo, že jí to bylo podezřele jedno, respektive jí zajímal jen ten tea. Možná to bylo tím, že přeci jen byla stále krví Milágou, kteří mají přirozeně otupělé emoce?
Napadlo jí ale, kdy se ta vražda její máti stala. Když se narodila, tak tu už stopro nebyla. A nikdy o ní neslyšela, respektive dnes to bylo poprvé, co se o její existenci vůbec dozvěděla. "A proč vůbec po vás jdou?" zvídala se dál. Faaakt nevěděla o tom, že by tu byl nějaký vražedný beef. Vždyť Azaryn byl aj pozvanej na plese! Na to si dobře pamatovala.
"Uuhhmmm..." Lhát či nelhát? Ne. Kdyby řekla, že je mrtvej, tak by chtěla vidět tělo. "Nikoho jsem neviděla."

Gájel si procházela velice... zajímavým obdobím. V tom špatném slova smyslu.
Zemřela jí matka. Neměla už žádný rodiče, zbytek rodiny se od ní distancoval (jako kdyby si za to nemohla sama, že?) a vůbec žila tak nějak sama. I proto byla poněkud víc nabroušená jak obvykle. Alespoň se trochu sblížila s Bell, když se stala její učednicí, že? To ale netušila, že za chvíli ani ji mít nebude.
Měla na sobě postroj se zbraní od matinky, ale i náramek, který získala po fotrovi. Alespoň k něčemu jejich chcípnutí bylo.
Při cestě alespoň sbírala nějaký kvítka, který našla. Tato část práce ji vůbec, ale vůbec nebavila. Rozhlédla se kolem. Zoufale si přála nějaké pozdvižení. A v tom si všimla jakéhosi vlka. Napnula svaly a oblízla si tlamu. Šla blíže k dotyčnému, či spíše k dotyčné. Ta tmavá srst, nic neříkající ksicht a zlatej šperk? No ty bláho, narazila na dalšího kriplína z famílie! A tu eště neviděla, takže musela přijít z toho Delululandu, no, Henobu! Panenko skákavá. Nedalo jí to a šla k vlčici. Nadechla se. "Henob ti už asi smrděl, co?" Ne zrovna vhodný způsob jak začít konverzaci s Milágou, ale to byl tak nějak účel.

Zaraženě se zamračila a pak se zachechtala. Heh? Parazit, ze kterého se stalo mimino? "No to mě štípni!" Normálně by řekla, že si z ní musí dělat prdel, ale... Kontrolovala Tima pomocí magie a fakt tam cosi divnýho měl. "Zajímalo by mě, jak se to konkrétně stalo. Respektive, když je něco takovýho fakt teda možný, tak se to může stát kdykoli komukoli znovu," vyřkla nahlas svou myšlenku. Nejraději by ohledně toho zahájila pořádný výzkum. Podívala se na Tulipánka. Perfektní pokusná myšička, pomyslila si. Věděla ale, že jeho... rodiče? Si ho tu dlouhodobě nenechají. Jaká to škoda!
Pak pohlédla na paroháče. Byla ráda za možnost si mimozemšťana prohlédnout. "Dobře," přikývla. Gájel a užitečná! No kdo by si to kdy pomyslel? Její pozornost se tedy opět přesunula na mímo. Šla blíže k němu. "Neboj se, jó? Nekoušu." Každý, kdo ji znal, věděl, že kousat opravdu umí, ale musela se naučit nejednat s pacienty jako s kusem hadru. Byla extrémně zvědavá na to, co se dozví. Nečekala tedy dále a Tulipánka se dotkla. A začalo první čtení.
Ghaa'yel se ve své magii zlepšovala, ale stále měla co dělat. Bylo velmi obtížné ji mistrně zvládnout, hlavně, když neměla žádnýho rádce. Fotr zdechl a radši se střelí do nohy, než aby šla za Nákazou.
Magie jí samozřejmě pošeptala tu nejvíc obvious informaci, a to sice, že Tulipánek byl chlapec. Ale mělo to háček. Byl to chlapec, který nikdy své vlastní potomky mít nebude. To jistě budou rodičové chtít vědět, že?
Dále si všimla toho, že... na něm vůbec bylo něco zvláštního. Jako kdyby z jisté části ani nebyl vlk, což dávalo smysl, vzhledem k tomu, jak přišel na svět.
Magie. U té se zastavila déle, protože bylo obtížnější ji vyčíst. Působila... nebezpečně. Destruktivně. Pokud by se nekontrolovatelně proměnil, mohl by ohrozit spoustu životů.
Už dál nemohla. Přerušila kontakt s Tulipánem a oklepala se. Ještě má na čem pracovat. Pohlédla na rodiče.
"Oukej, takže. Jak už oba asi tušíte, tak hošan opravdu není z jistý části vlkem, ale cosi jiného. Fakt nevím co. Ale má i tvoje geny, Timothée. Dozvěděla jsem se ještě, že je neplodnej, asi kvůli tomu genovýmu šílenství, kterým byl obdařenej. Ale hlavně..." začala kecat a pak trochu ztišila hlas, aby bylo složitější pro mrňouse jim rozumět. "Može bejt nebezpečnej. V případě nezvládnutejch emocí se může proměnit v jakousi dravou bestii, která je připravena sežrat všecko okolo. Všecko, to znamená i vás. Mohu se podívat na něj ještě jednou a dozvědět se toho ještě víc. Asi by to bylo třeba."

Bylo fascinující, jak jí tato vlčka připomínala sebe v dobách, kdy byla sama mimino. Jak dlouho jí tento elán vydrží? Těžko říct, ale byla rozhodně zvědavá, kam jí osud zavede. Kdo ví, možná nakonec skončí jako léčitelka, stejně jako její máti.
"Inu, třeba potomky panovnické rodiny si historie zapamatuje podstatně snadněji, a to i když sami nevládli a nic v životě nezvládli," vyřkla. "O to víc se prostí jedinci jako ty a já musí pořádně snažit!" blýskla očkama. No ať se nefláká!! Nic zadarmo v životě nedostane a čím dříve se to naučí, tím lépe.
"To nepochybně budeš," mrkla. Ale třeba s motivací opatrně. Co když pak bude lepčí jak ona?? Ne, ne, prosím vás! Nemůže už takto předem závidět malýmu špuntíkovi!
"Tak pojď za mnou," švihla ocasem a vydala se dál po lese. Vlastně ani nevěděla, co jí ukázat, protože neměla šajnu, co ten špunt viděl a co ne. Moře už si určitě okoukala. Možná trip k bažinám? Ale to bylo daleko a Bella Ciao by ji roztrhla jak hada.
Po chvíli se dostaly na mýtinu a pak si všimla čehosi zvláštního. Jakési gigantické houby. Ano, jednalo se o snovec královský z flóry. Oh? pomyslila si zmateně, neb nic takového nikdy neviděla. Ale snažila se alespoň působit sebevědomě, jako kdyby celou dobu věděla, že něco tak bizarního existuje.

Protočila očima. Všechno v pohodě? Ha! Koho si myslí, že obalamutí? Ale raději to neokomentovala. Alespoň ne hned.
Naštěstí se po chvíli dostaly k vodě. Jakmile se tak stalo, tak hnedky odběhla pro taštičku s bylinama, která naštěstí byla od nich jen pár kroků. Otevřela ji a hned vyházela její obsah. Našla v něm mimojiné i jitrocel a řebříček, užívané na rány, a další. Následně se vrátila k Bellanně. "Teď ti ošetřím ránu na krku, jo?" oznámila a začala s prací. Začala jí omývat ránu. Dělala svou práci dobře, ale nedalo se zrovna říct, že by byla... jemná. Jak necítila bolest, tak bylo pro ni těžší odhadnout, jestli není náhodou až moc surová.
"Takže," začala povídat, zatímco se věnovala ranám léčitelky, "co se teda přesně stalo s Azarynem?" Nečekala, že by její slova byla najednou rozumnější, ale zkusit to musela.

Zmateně se zaksichtila. Co to furt žblekotá? K čertu, musí být na tom fakt blbě, když mele takové nesouvisející věci. Inu, snad to bylo způsobeno především duševním šokem. Ať to bylo ale jakkoli, bude muset hezky máknout.
"Ignis?" zopakovala zmateně, dokud si neuvědomila, že je to vlastně starej název nynějšího Azarynu. Takže ji zbil někdo z ohnivé smečky? Jéminkote, to bude zas průšvih. Samozřejmě jí zajímaly detaily, ale teď nebyl čas řešit, kdo byl viníkem této situace.
"Vstávej a opři se o mě. Musím tě dát do kupy," řekla rázně. Její zranění vypadala nehezky, ale ne natolik, aby cápka neušla pár kroků k vodě. Dokonce si u vody všimla i taštičky na byliny. Snad tam budou nějaké, které by bylo možno použít. A kdyby ne, tak určitě v okolí nějaké najde. Nebyli přeci jen v mrtvé pustině.

Kývla na pozdrav Bellanně, která si k ní přisedla. Samozřejmě si všimla, jak předtím na tmavého rohatého vlka hučela. Jistě měli spolu nějakou minulost, ale bylo jí celkem putna jakou. Teda... ne, že by se bránila nějakým drbárnám! Každopádně se na léčitelku otočila. "Vidím, že si o této šaškárně myslíš své," ušklíbla se. Jinak by cápka neměla taký emoce, že? Ale obecně si myslela, že většinu jedinců zde takto akcička překvapila. Není to každý den, co by se v Nihilu bojovalo. A ještě k tomu na popud panovnice! Aj jí bylo celkem divný sledovat dva týpky v ringu, jak se snaží do sebe zakousnout. Co bude panovnica dělat, až nějaký rafnutí bude fatální, e? No nic, ale to ona, Ghaa'yel, bude mít práci navíc!!

Gájel byla na své pravidelné pochůzce. Neměla ve zvyku moc dlouho smrdět na jednom místě, to by se až moc rychle začala nudit. Tedy, ne, že by měla málo práce. Jakož medik jí měla plnou hlavu! A nesměla se prokázat jak lůzr, když očividně byla topkou svý rodiny. Což bylo celkem... trapný. Fotr zdechl, máti je jednou nohou v hrobě a bylo jí sníženo postavení. A z bratra Khalana se stal bojar!! No asi tolik k nejsilnějšímu sourozenci, pomyslila si s úšklebkem. A Arkáda... Kdo ví, co jemu je. Byla to zvláštní situace.
Náhle se ale zarazila. Její čmuch nebyl ten nejlepší pod sluncem, to aj ona musela uznat, ale přesto si povšimla pachu Belly, nějakýho Azaryňana a... krve. Zastříhala uchem. Co se stalo? Vydala se rychlejším krokem na místo činu, dokud barevnou okřídlenou vlčici nespatřila. A byla zcela evidentně od krve.
"Bellanno!" zvolala. Myslila si, že ji nějakej chuligán bezdůvodně zbil. Respektive si myslela, že by ona snad žádnou rvačku nevyvolala. Jistě, byla cáklá, to tušila tak i tak, ale až takto? Naaah.
"Jak se ti to k čertu stalo?" vyptávala se mezitím co v hlavě začala šrotit, co se všecko používá na zranění a kde to najít. Jo, pavučiny budou tady u lesa všude, to určitě něco najde. Ale nejdřív chtěla v rychlosti zhodnotit, jestli je cápka nějak při vědomí. Jako by očko její zranění nepůsobila smrtelně, ale zdání může velmi snadno mást.

Gájel byla z tohoto pozdvižení opravdu v šoku! Panovnica smečky měkkejšů a láskařů zve své soudruhy do ringu proti nějakýmu random cápkovi? Herdek, vypadá podobně jak ten od řeky! To je náhoda.
Proč s ním nedáš 1v1 ty, co? pomyslela si, když spatřila ostrý pohled Volt. Nadechla se. Nejraději by řekla, že to ona chce jít fajtit! Její divá duše se jen tak nezapře. Ale inu, její místo bylo nyní jinde. Teď bude její prací poskládat zpátky toho, kdo dostane nakládačku. Ale co když se nikdo nepřihlásí? Ani by se nedivila.

"Určitě ji dostaneš! Záchrana smečky... to se přeci nepodaří jen tak komu, že?" pokývala hlavou a na chvíli se posadila. Rozhodla se tomu mímu dát menšího broučka do hlavy. Vlastně ani nevěděla proč. Jaký by z toho neměla prospěch? Žádný. Asi jen chce vidět tu... reakci. "Vlci, kterým se podaří záchrana smečky, se mohou stát slavnými po celý generace! Ale... ne vždy se tak podaří. Víš, ne všichni tady si jsou tak nějak... rovni. Někteří se do bájů a legend dostanou podstatně víc snáz jak jiní, ačkoli v životě neudělali takřka nic užitečného." Nebyl tento talk moc hlubokej na její věk? Těžko říct. Furt to může být ale sranda, ne? Samozřejmě narážela na privilegia panovnické rodiny. Ano, závist smrdí, ale cožpak se dalo divit? Nechtěla se cítit jak mizernej plebejec vedle těch panovnickejch usmrkánků, co všude dělají bordel. Taky by se ráda chtěla dostat na trůn, aniž by hnula prstem! Jen se dobře narodit, no paráda. Neměla ale přesto v plánu být přímo škaredá na privilegované mimísky, naopak! Nač si život dělat ještě těžší? Toto byla větší sranda.
"Jednoho dne budeš třeba lepší lezec jak kdejaká veverka," prohodila, ale uvnitř jí bylo jasný, že se tak nestane. Normální vlk přeci po stromech nešplhá. To je práce kočičáků, medvědů a takovejch potvor.
Uchechtla se. Pobavil jí elán toho prcka. Vidno má ještě energie ažaž! "Hned? Tak dobře," ušklíbla se. Kam ji ale zavést? To otázka! Tahle ještě tolik daleko nejspíše neujde. Nebo ano?

Ušklíbla se, když si povšimla, že křídláček začínal být taky otrávený. Otrávený ksichty byly holt nakažlivý. Hlavně v tomto počasí, že? Budou rádi, když skončí v suchu. A bez omrzlin. Nerada by přišla o své prstíky! Nebo dokonce o celé tlapy!
Pokračovala každopádně dál v cestě. Působilo to nekonečně. Samozřejmě, taky se pohybovat ve sněhu a větru nebyla žádná sranda.
"Smečka, jó? Takže chceš bejt další vyžírka?" uchechtla se. Bylo to jasný. Dyť se to ani nesnažil skrýt! "Heleď, jestli nemáš co smečce nabídnout, tak se na to vybodni rovnou. Žrát a zabírat místo umí každej."

Zastříhala ušima, jakmile uslyšela kroky a ucítila nové pachy. Nu, nové pachy. Jeden z nich byl už známej! Jakmile konečně uslyšela nějaké hlasy, tak se otočila a vskutku - spatřila Tima! A s nějakým přerostlým vyžraným paroháčem a... bylo to snad malé mímo, co se schovalo??
"Jéžišmarjá, ty fakt žiješ! No to čumim, pánejo." Co si budem, Timkova šance na přežití nebyla tehdá kdo ví jaká. Přeci jen byl v něm uhnízděn parazit neznámého původu! A nezabíralo na něj skoro nic! Vidno na něco ale přišel, jinak by tu nebyl. Nebo by tu byl, ale vypadal by... více nezdravě. Ale pochybovala, že tu byl jen tak na menší NPC pokec."Takžes přišel na něco ohledně toho parazita? A copak je to vůbec za prcka?" ptala se zvídavě a naklonila se, aby lépe viděla na ono mimino. Upe jakoby Timovi z oka vypadnul! Si našel nějakou šťabajznu, jo? To jsou mi věci!

Protočila očima, ale né na znamení, že jí kecy toho mimina štvou, nikoli, naopak, že jí rozumí! "No klasika. Vlk by takto mohl zachránit celou smečku, a stejně by dostal na zadek!" ušklíbla se. "Některým vlkům tady se těžko zavděčíš," povzdychla si nad touto situací. No jo, ti energičtí jedinci to měli tady prostě těžký! Vlka tu mají rádi jen, když se o něm neví, tedy mlčí a šoupe nohama! Ale to Gájel nebyla. O ní musel vědět prostě každej.
"To nepochybně," mrkla, ale samozřejmě pochyby měla. No jistě! Ve svém srdíčku byla jednička jedině ona. Jakákoli jiná možnost by byla hlubokým šrámem pro její ego.
"Zítra taky den," okomentovala její neúspěch, co se dalšího šplhu týče. Takový miminoid musel bejt už z taký fyzický aktivity upe vyšťavenej!
A kamarádky? Šmarja, ona a neironicky se kamarádit s někým kdo ještě šišlá? Uuhhh! Ale... ale! Gájel si pomalu začínala uvědomovat to, že mít některé vlky zadobře bylo výhodou. A tento živel by si trochu mohla uplácat k obrazu svému... Samozřejmě mimo dohled Belly!
"Jistěže," mrkla na Fäoline. Budou přímo BFFS! "Ukážu ti pak spoustu věcí." Toto hyperaktivní děcko asi nebude těžký potěšit, že?

Bylo to nedávno, co přehodnotila své priority a změnila své povolání. Stále ale nevěděla, esli udělala dobře. Stále slyšela ten hlásek, že bejt rytíř je přeci víc epický a hustý. Víc drsný. A ona ráda byla drsná! Ale aj totoc bylo... zajímavý. Celkem. Nebyla v tom upe marná, alespoň co se poznávání kytek týče. Ale ještě si nezkoušela ten real deal, a to sice dávání dohromady někoho, kdo se rozbil! Vlastně tak trochu doufala, že ten den brzy přijde. Jo, tímto si vlastně přála neštěstí druhého, ale tak co? Někdy je třeba i myslet na sebe!
To ještě nevěděla, že jí čeká návštěva. Né Bellu či Sašenu. Ale jí!! Od samotného Tima, kterej přežil nákazu mysteriózního parazita! Kdo by to kdy čekal? Že ona, takovej spratek, bude užitečná?