Príspevky užívateľa

Nevěděla, jak na šok Belly reagovat. Nebyla nějak dobrá v uklidňování druhých. Teda, ne, že by v tom byla přirozeně naprosto marná. Spíše se s tím nechtěla obtěžovat. Bella se s tím bude muset nějak vypořádat. A fakt doufala, že se nějak dá dohromady, páč kdo by ju pak učil??
Měla co dělat, aby nevydala ze sebe povzdech, když se křídlatka zeptala, o čem to mluvili. To už jí měkne mozek neboco? No to se má na co těšit. Nic nemože bejtt ízy, což?
"Ehm, mluvili jsme o tom, že bych se chtěla trocha zaučit ohledně léčení a vědy," připomněla jí. Prosimtě prober se. Bude takto mimo věčně v případě, že ten onen Tim fakt zdechl na mysterózního parazita? To by bylo velice... nemilé. Hlavně když má děvocha i haranty! Voltéra jim chůvu určitě dělat nebude, na to má frňák až moc v oblacích.
"Sem připravena začít asik kdykoli," pokrčila rameny.

"Jo, to zní dobře," pokývala hlavou. Vlastně nečekala, že to půjde tak hladce. Přeci jen, domnívala se, že by s ní nikdo pracovat nechtěl. Ne, že by si stěžovala! Kdeže. Inu, uvidíme, jak dlouho Gájel vydrží. A kdo ví, třeba jí to fakt začne pořádně bavit a najde poslání v něčem jiném, jak v drzosti a chuti mlátit ostatní! Třeba by se pak dožila i dospělosti, že?
Překvapila jí reakce Bell na onoho Tima. Ale pak jí to došlo- ten týpek byl přecik na svatbě a ještě se o ní aj zmiňoval! Jeejda. To bylo nepříjemný. Vlastně řekla rohatce, že její kámoš může bejt pod drnem.
"Bylo to eště za zimy, takže celkem dávno. Bylo mu nedobře, říkal, že cítil tlak na hrudi, kašlal a tak. A asi sám něco podezříval, páč si dával aj odčervovací kůru, která očividně prd pomohla. No, dozvěděla jsem se to, že měl cosi živýho v hrudi. Né červa nebo tak, mělo to jinej tvar. A rostlo to. Muselo ho to tlačit i na plíce, když kvůli tomu kašlal." Raději nedodávala, že se bál, že zemře, jinak by vlčici asi přeskočilo. A u toho by faakt nerada byla.

Zamračila se. Joo, začalo jí docházet, že tady týpka pěkně kecala. Jinak by to z ní nešlo jak z chlupaté deky, že? To trapný ticho bylo skoro až vražedný. No jo, ale měla potřebu bejt hustá a krutopřísná, což by měla celkem chápat, když je na tom podobně. To neměnilo ale nic na tom, že jí to z principu pěkně štvalo. Aby nám brzy nezačala sejřit!
"Bejt tebou, tak si moc nevymejšlím," švihla ocasem. Jistě byla šance, že tmavá nekecala, ale to by musela vidět ty čáry a zaklínadla na vlastní oka.
Následující slova jí ale potěšila více. Pousmála se. "Dobře. Určitě toho nebudeš litovat," mrkla.

"Bingo, chytrolíne," odfrkla si frustrovaně. A teď ještě chce vědět magii!! No kdyby byla užitečná, tak ji použije, dyť to sám řekl! Ach jaj, ach jaj. Ani chvíli klidu mít nemože!
"Věř mi, že kdyby byla využitelná, tak už jsme dávno v suchu," zafuněla. Vítr opět na chvíli zesílil a vzal s sebou i sněhový vločky. Viditelnost byla opravdu mizerná.
Na další jeho slova protočila očima. Fakt neměla náladu na to slyšet to, jakej má typek hard lajf, protože čumí ostatním do hlavy.
"Přesně tak," ušklíbla se. Měla by myslet na něco víc chytrýho jak na trollení tohoto typka. Třeba na to, jak nechcípnout. Ale Gájel přeci nemože chcípnout, že?
"Co už zbejvá," zamrmlala si pod vousy. Cesta do lesa byla vskutku jejich jedinou nadějí.
Nasupeně se nadechla. Typek má i čas se představovat celým svým jménem? Hah! Nemože bejt pozadu! "Su Gwyndolin Dasurk Tah'reza-wanehar," vymyslela si, přičemž si vypůjčila přízviska své ze slavné famílie.
Nu, následně se vydala směrem les. Ale bylo to těžké. Silný vítr, špatná viditelnost a zima tomu fakt nepomáhali. Ale čím dřív se dostanou na normální místo, tím líp.

Pokrčila rameny. "Kdyby sis mě chtěl podat, tak to uděláš už dávno," ušklíbla se. A i kdyby si ji podal, tak by to určitě vyřešila tak, že by z toho vzešla ještě v klídku! No jo. Holt si myslela, že je nesmrtelná a nic extra špatnýho se jí stát nemůže. Může.
"Já se ven vyhnala sama! Stejně si mý nepřítomnosti nikdo beztak nevšiml. Však co. Já se o sebe postarat umím! Proto mě ještě nic nesežralo," blýskla očkama. Nu, bylo ale pravdou, že ji dřív nebo později vyžene domů hlad. Ah, jídlo! I ona věděla, že sama pořádný žvanec neskolí. Nevýhoda bejt smečkový zvíře.

"Ehhmm..." začala poněkud nejistě. Nerada by se zavázala úplně! Co když jí to vůbec nebude bavit nebo tak? Co si budem, moc jí netankovala představa, že by musela foukat bebí každému kňourovi, co by přišel. "Asi? Nevím. Víc jak samotný léčení by mě asi víc zajímal takovej, no, výzkum. Jako zkoumání vlčího těla, novejch léčiv a tak." Tento zájem v ní vzbudilo nejen pitvání myšiček, když byla mímo, ale i Tim. Typek, kterej nejspíš už ani nežije. I když, kdo ví?
"Noo, jsem v ní eště začátečník, ale podle mý famílie faakt hodně věcí. Zkoušela jsem to na Ar'Kadienovi a na nějakým týpkovi, co se jmenoval Timothée. U něj jsem se dozvěděla, že je nakaženej nějakým divnoparazitem, kterej se mu usídlil v hrudi. Fakt hnusný. Ani jsem nevěděla, že tací paraziti jsou," vyřkla. No jo, vždy měla v hlavě takovou tu klasiku, a to sice červíky ve střevech. Ale toto nějakej malej červíček nebyl! Jak záhadné. Ráda by actually šla na trip tam k němu, ale to by znamenalo se setkat se strejcem a spol, a to se jí nechtělo.

Na vteřinku se zamračila. To Bellce začíná drbat? Vypadala trocha mimo. Asi nějaký maminovský hormony, nebo tak něco. Blaaah! Nedokázala pochopit, proč by se někdo dobrovolně množil. Jako jo, oukej, děcka dokážou být *někdy* roztomilý, ale to tak max na pět minut. Pak jsou jen smradlavý, otravný a furt se chcou jen zabít. Děsila ji představa, že by ju chtěla famílie provdat. Ale tak, třeba si myslej, že je natolik vadná, že by bylo lepší se o nic nepokoušet. Oujé!
"Ah taak," vydechla a pokývala hlavou. To se dělá tady normálně? Ani nevěděla. Ale oukej, budiž. Aspoň budou menší šance, že nějakej soudruh vyhraje Darwinovu cenu.
"Vlastně jo. Mám žádost, která tě asik bude šokovat, tak se připrav," zazubila se. "Víš, chtěla bych se naučit něco málo o léčení a vůbec o vlčím těle a tak. Totiž, mám magiu, pomocí který mohu přečíst tělesný stav vlka, jako jaký má choroby, vady, jakou má magii a tak. Tak jsem si řekla, že bych toho mohla aj využít," vyřkla. Inu, snad nebude litovat.

"Há, to chápu. Když seš sama, tak se ani nemáš komu pochlubit, když se ti povede něco cool, co?" zazubila se. No jo, chápala to. Tedy, mnohdy byla raději sama, hlavně když dělala *velmi* pochybné věci. Věci, u kterých nikdo bejt nemusel. Ale jinak? Ráda ukazovala druhým svou neohroženost a své skills!
"Hm, nevíš, co je to rytíř? Oukej. Rytíři jsou týpci, co pro smečku lověj a bojujou. A ti nejlepší z nejlepších jsou fakt hooodně statečný." Ještě aby tu někdo takovej byl, co? Ha! Holt měla pochyby o svých soudruzích. Viděla samu sebe jako tu nejlepší. Jak jinak.
"Nó, kočka je takový zvíře, menší jak my a taky masožravý. A umí šplhat po stromech," vysvětlila jí, ale to už malá hodila hubu. Gájel byla ledově klidná, ač tušila, že by Bella Ciao ukončila její předplatný k životu, kdyby se dozvěděla, že se jí děcko zkriplilo při jejím dohledu. "Žiješ?" houkla na dítko.

I Gájel si po chvíli všimla svého drahocenného bratříčka. Úplně se jí blýsklo v očích! Cožpak mohla tuto možnost nechat plout? To nešlo! Musela ho hned jíti obtěžovat. A hezky si do něj rejpnout.
"Aaah! Jestlipak to není náš oblíbený sourozenec?" usmála se od ucha k uchu, přičemž bylo jasný, že to nemyslí zrovna v dobrém. Přišlo jí směšný, jak lezl do prdýlky rodovým tradicím a fotrovo rodině vůbec! A jistě se považoval za toho nejsilnějšího ze sourozenců. Nejraději by mu dala jednu pořádnou přes pysk!!
"Jakpak ti jde trénink, cooo? Tomu nejtalentovanějšímu a nejsilnějšímu z nás jistě skvěle! Tatík by byl jistě pyšneej. Nechceš si na mně vyzkoušet, co ses naučil, mm? Tobě to jistě půjde jak po másle." Samozřejmě to nemyslela vážně. Měla za to, že Khalan byl lůzr, který by neměl nic, kdyby nelezl strýkovi Žérovi do zadku. Neměl svou vlastní kebuli!! Jeho existence jí štvala. To ona má bejt hvězda, né on! Proto se chtěla trošku bít. Uklidnit se. Zklidnit hormon!

Zazubila se. Vidno měla tu čest s pořádnou uličnicou! Skvělé, aspoň to nebude nějaké nudné děcko, které musí jen úzkoprse dodržovat každý stupidní pravidlo. A navíc, takto bude mít skvělou příležitost ji trochu zkazit. Nihil potřebuje více zkažených jedinců. Aby tu nebyla tak sama, že!
"Pánejo. To se teda divím! Musí být těžké být ze sourozenců jediná statečná," pokývala hlavou. "Jestlipak nechceš bejt rytířkou?" mrkla. Z budoucích rytířů budou ještě lepší hříšníci!!
Následně začala pozorovat, jak malá začala šplhat. Jéje. "Hlavně nezapomeň, že nejseš kočka," vyřkla, když si všimla, jak se pokoušela se o kmen zaháknout drápy. Chvílu to jistě fakčit může, ale asi né věčně. I když, kdo ví?

Pohled na ten miminkovskej nasranej ksicht byl vskutku k popukání. Rak byl skoro až roztomilej, no panečku!! Děcko a roztomilé? Děs běs. Něco jí říkalo, že tento kus bude obzvlášť drzej. Také to princátko, kterému projde vše. Ale to z ní možná mluvily předsudky. Možná.
"Fajn. Ale musíš se mnou udržet krok," blýskla očima. Jen ať se to děcko hejbe!! Tahat ho nehodlá! "Uvidíš." Přeci mu všecko nevykecá, no né?
Vydala se tedy směrem k místu, kde mrtvolku myše naposled viděla. Bylo by takové zklamání, kdyby už nebyla! Ale byla. Díkybohu. I když, aj kdyby nebyla, tak by si něco vymyslela. Třeba by ho nedovedla k zaječím bobkům, které by mu dala k večeři. Nebo do koupele. Hmm... Koupel v bobcích... Let's go.
"Tady," vyřkla a ukázala tlapou na mrtvolu. Vypadala už fakt jetě. Nic extra fresh. Podívala se na Raka. "Jakmile budeš schopnej toto sežrat, tak budeš o krok blíže se stát ctěným dospělákem," sdělila mu. "Určitě budeš k tomu o krok blíž jak tví sourozenci," mrkla.

"Jako jooo, dávalo by to smysl, ale co já vím? Tohle na nádora nevypadalo, tohle bylo živý. A žádnej plicní a ani srdeční červ, či co to žblekotáš, to taky néni, protože to není ani na srdci ani na plicích. Co já vím, co to je?" Byla to záhada!! A Gájel z toho byla celkem hooked. Chtěla tomu přijít na kloub!! Aj kdyby se dozvěděla, co to je za věcičku, až z nějaký menší pitvy. Protože k ní asi dojde, páč fakt neměla šajnu, jak se toho zbavit. Sotva věděla, co si dát na bebí, natož aby měla řešení tohotoc!!
"No očividně ho to nezabilo. Možná potřebuješ nějakou spešl kůru, ne tu klasickou na střívka a tak. Ale s nějakým složením ti faakt neporadím." Možná by bylo dobrý se přiotrávit!! Málem zdochne a s ním aj ten divnej tvor! Ale to řict nahlas nemůže, že.

Fäo měla štígro, protože tady Gájel měla totálně na háku nějaký posvátný místa. Na žádný vyšší síly, duchy a kdesi cosi nevěřila. Přišlo jí to pěkně dementní. O hlouposti tradic, a to především nihilských, by jí ale ráda přednášku udělala! Trošičku ji... zkazit. Eventuálně.
"To máš recht, mladá. Nora je faaaakt děsný utrpení." I ona jako mimino to tam nenáviděla! Nic tam není! Cítila se tam totálně deprivovaně. 0/10.
Musela zadržet smích nad představou, že tomuto děcko utíká moč. Jo, neřekla to doslova a ani to tak nemyslela, ale její chorý mozek prostě musel mozkovat.
Podívala se na spadlý strom a následně zpátky na děcko. "Jako malá jsem tu furt šplhala. Z toho stromu je fakt pěknej výhled. Nechceš se tam juknout?" navrhla jí. S tím, že jí samozřejmě nepomůže se tam dostat. Chtěla vidět, jak moc to děcko mělo šikovný packy a hlavu. Případně to, jestli při neúspěchu hodí baby rage. Nemyslila si, že by v tomto věku už měla funkční křídla, ale kdo ví? Pokusit se malá jistě může... A když tak velmi rychle nabourá.

Uchechtla se. Jasný. A koho taky bavěj rodiče? Ju taky nikdy nebavili. Dementi se ještě rozhodli chcípnout. Teda, aspoň její fotr. Ale bylo jasný, že i její mutr bude brzy prdět do hlíny. Jaký to krásnej osud.
Zamračila se, jakmile jí došlo, že ji chce ožužlat. No tak to né jako!! Ona se nenechá. Na to byla moc hrdá. Odsunula tedy haranta tlapou. "Na to zapomeň," řekla mu důrazně. Ona ze sebe žvejkací hračku dělat nebude!! To ať si dělá Voltajka se Zubním kazem!
"Ale jestli chceš, mám něco lepšího na zub," mrkla na něj. Předtím při cestě sem narazila v trávě na zdechlou myš. Při troše štěstí bude ještě na místě. A minimálně bude vtipný sledovat toto mimino jak žužle nevábně vypadající zdechlinu.

Gájel pokračovala v pátrání, dokud konečně její frňák nezachytil Belly pach. No hurá! Nemusí trávit celej den stopováním jak totální hňup! Dala se tedy do kroku, aby typka nezdrhla. Přeci jen, měla křidýlka a ona ne. Vlastně byla stále naštvaná na osud, že ji křídly neobdařil. Jaká to nespravedlnost!
Bylo štěstí, že Belly kožich byl tak děsně výraznej. Jí by si aj slepej krtek všimnul! Inu vyrazila tedy za ní. Asi ji bude rušit, páč vypadala zaneprázdněně, ale tak co. Ona se kvůli tomu faaakt nebude cítit blbě.
"Brejden," pozdravila ji, přičemž si následně všimla jejího trhání pochybných jedovatých kytiček. He? "Chystáš se snad někoho otrávit?" neodpustila si poznámku a zazubila se. Doufejme, že si kvůli své prořízlé hubě nezavře dveře k medicíně!