Príspevky užívateľa

"To teda neplánuju," zazubila se. Proč by se takto střílela do nohy, có? To by se musela hodně nenávidět! A ona se měla aj celkem ráda. "Dík, že udržíš tajemství. Ale něco mi říká, že Khalan tak hodnej nebude, jak všem musí lozit do zadele," zabručela. Ah, proč musel bejt v tom Vissalis! Proč musel bejt u toho, když se zkoumaly ty mágie! Jako jo, Gájel se mohla cítit spešl, že má jinou variantu tý rodový magie. Funkční variantu. Ale asi by byla raději, kdyby měla tu obyč. Nebo líp, něco úplně jinýho!
Gájel si následně hačla blíže k bratrovi. Kdyby mohla, tak si promne packy jak mucha! A jakmile se cítila ready, tak se dotkla Arkády a začala se soustředit. A ejhle! Opravdu se jí aktivovala magie! Ale bohužel neměla také účinky, jak si představovala. Kvůli své nezkušenosti a zbrklosti samozřejmě nerozpoznala žádné relevantní informace. Jen jakýsi nečitelný informační šum. Vlčí tělo bylo složité. Jak by taky mohla něco vyčíst navíc, když mu sotva rozumí? Frustrovaně pak položila packu na zem, a tím přerušila kontakt. Ugh.

Již podruhé se vydala k řece Coně. Jak nepoučitelná to duše! Ale dalo se jí divit? Posledně viděla v dáli siluety jakýchsi prapodivných *věcí* a nebyla by to Gájel, kdyby to nechtěla prozkoumat. Jakmile byla blíž a blíž cíli, siluety začaly být o to ostřejší. A panejo, to byla scenérie! Sice už byla tma a tolik se toho vidět nedalo, ale Gájely bystrému oku to stačilo. O to větší dobrodrůžo to bylo! Ještě nevěděla, že ty vysoké divnověci se nazývaly jako domy. Jak z jinýho světa, panečku! Její čmuch jí prozradil i to, že v okolí se zdržovali *vlci*. Byla ale celkem v klídečku, protože eště nic o žádným Kultu magorů neslyšela. A tedy ani neslyšela o tom, že je vstup zakázán...

"No jó no. To je fakt pech. Buřit si budeme moct dovolit, až se dokážem o sebe postarat. Ale jako, aj tak bych nechtěla bejt tam venku sama. Ale jestli mi nic jinýho nezbyde..." Žít na vlastní pěst určitě žádná sranda nebyla. To věděl i tento edgelord s egem ve stratosféře. I ona měla v šišce nějakou kapku rozumu. No jo. To bylo jistě těmi milágovskými geny! Rodiče se úplně nezapřou.
"Fakt jó? Tak aspoň to. Já ju potkala jednou, no. Ale nějak extra jsme se nebavily," pokrčila ramínky. Asi by se raději bavila s ní jak s Dýdou. I když, těžko říct. Jak nad tím přemýšlela, tak vůbec ve smečce nebylo s kým hodit pokec. Možná by leda mohla někdy zas buřit Irise.
"Jako joo, ale chápej, já nechcu bejt medik, ale rytíř! Tohle je magie pro medika a ne pro rytíře, a to mě prostě mega štve. Co když přijde panovnica a autoritativně žblebtne, že prostě budu medik a basta?" Ona nechtěla životy zachraňovat, ale naopak je brát!! Samozřejmě né jen tak na random, ale prostě ničit nepřátele a vůbec ty, co ohrožujou smečku. Lovit a fajtit! Né bejt furt zalezlá u kvítek a u ukňouranejch pácošů. "Ale víš co, zkusit tu magii klidně můžu," ušklíbla se. No jo, dostala upozornění, že diagnostikovat může jen po zevrubném tréninku a blá blá blá. Ale v Nihilu žádnýho chábra z rodiny neměla, tak jak se to měla naučit, že?

Gájel přikývla. Byla ráda, že jsou v tomto na stejný vlně. Nedivila by se ale, kdyby její bratr Khalan monarchii vychvaloval do nebes! Ale to mu třeba křivdila. Těžko říct.
"Hej beztak," protočila očima. "Je to bizár. Přijde mi, že se Nihil snaží prezentovat jako smečka, kde si jsou všeci rovni, všechno je růžový a kdesi cosi. A pak přijdou s monarchií! To je důkaz, že některý si jsou víc rovni jak jiný. A to je prostě divný. Nelíbí se mi představa, že musím poslouchat někoho jen protože se dobře narodil. Na to jim kašlu," odfrkla si. Tušila, že za tato kacířská slova by mohla dostat od kytičkových soudruhů pořádnej flákanec. Ale Gájel mlátila puberta. A odmítala mlčet!! Určitě nemohou být sami s podobným pohledem na svět, no né?
"Hej, taky mi to přijde divný. Možná se ksichtí jak kakabus, aby měla aspoň pocit, že má nějakou autoritu? Přeci jen, typka je snad menší jak ty, jo," uchechtla se. "A ta její sékra Rivéra je ještě větší trmpajzlík, ale ta si aspoň na nic nehraje, mi přijde." Potkala ji u zmrzlý řeky a ta určitě žádný pokerface nedodržovala. Spíš ji přišlo, že má trochu Dýda energii. Ale jen trochu.
"A co si vlastně vůbec myslíš vo těch mašich magiích, co teda máme?" zeptala se. Změna tématu!

No jó. Kdyby se zrodili u Přízračných, tak jejich rod by měl jistě lepší význam. V Nihilu byli jen prosté a obyčejné nuly. Otázkou bylo, zdali je lepší býti nulou v Nihilu nebo milágou u Přízraků. Ani jedno jí dvakrát nevonělo.
"Že? Taky mi to přijde dementní. Nějakej jouda měl x let zpátky tak masivní ego, že prostě řekl, že bude vládnout jen on a jeho krev. A ty jeho ovečky prostě poslechly. Bizár. Co když se Voltaice nebo Riviéře narodí nějaký postih, co bude umět jen slintat a vydávat divný zvuky? Aj ten by nám vládnul? No fuj. Pěkně nedomyšlený," odfrkla si. Arkádova vidina *demokracie* byla vskutku zajímavější. Jo, vlci by si beztak odhlasovali nějakého blba, ale aspoň by to bylo v jejich prackách a ne v prackách, respektive v děloze, Voltéry.
"Jo, na to myslím furt, jak to bylo stupidní! Doteď mě to s prominutím sere. Prostě všeci vysmátý jak lečo a barvíkovali si noru, ale že by se dělalo něco užitečnýho, to nee," protočila očima. No jo, jí se to žblekotalo, když ještě nebyla dospělá. Ale i tak!! Ona by se ráda zapojila do echt dospěláckých záležitostí. No fakt.
Zazubila se nad divadelním vystoupením Arkády. Které bylo plné pravdy! No fakt jo. "To mi lichotí," uchechtla se. Teď ještě všem ukázat, že na to má!!

Arkáda byl evidentně stále až moc dobrej. I bratra by zachraňoval! Kdyby Gájel uměla číst myšlenky, jistě by nad tím zakroutila hlavou.
"Profesionální spáč by se mi líbil taky," zazubila se. "Ale to by ses musel narodit jako bratr Voltéry. Jako princátko by sis beztak mohl jen válet šunky a dělat prd," pomyslila si. Nevěděla totiž o tom, že by Riviéra dělala nějaký real povolání. Jo, jistě, pomáhala s bouráním ledu v řece, ale to bylo tak šecko, o čem věděla. Asi jediný, co musela dělat, bylo bejt nějak reprezentativní. Takže práca jednou do roka.
"Noo a zkoušel jsi vůbec lovit?" zamračila se. Nebo snad rovnou hází flintu do žita? No, vlastně by se ani extra nedivila. S tou fyzičkou asi moc neudělá. "I když ne, ještě bys u toho usnul a něco by se ti stalo," odvolala slova svá.
"No jo, ty alergie jsou pěkně blbý. Tak já nevim. Šaman? Ti asi nedělaj nic extra, jen si tahají ze zadele blbosti a tváří se u toho hrozně chytře. Nebo si můžeš nějakej džob vymyslet a pak to odprezentovat od panovnice nebo tak," pokrčila ramínky. No jo. Arkáda byl fakticky zapeklitej případ. Ještě, že ona měla jasno! Rytíř a nic jinýho.
"Jó no. Je to divný. Na druhou stranu... Nevím esli tu pravdu vůbec chceme znát," ušklíbla se. Mohlo to bejt divný. Tak moc divný, že oka nezamhouří.

Gájel se ani nechtěla obtěžovat se záchranou bratra. Bratr byl prostě doomed. A jestli ho bude chtít polknout ledová řeka, tak ať. Ona by mu už nepomohla. Teda, cože? Odkud přichází tyhle chladné myšlenky? Opravdu by byla schopná někoho nechat zemřít? Nebo to kňoural jen její edgy teenager?
"Neasi. Ale jestli chce bejt nula, tak dobrý pro mě!" blýsklo se jí v očkách. Čím méně konkurence, tím líp!! Bylo jí ale celkem jasný, že Khalan v očích druhých žádnou nulou nebude. Spíše naopak. A to ji neskutečně sralo.
"Joo, to se nedivím. Hmmm, co bys ty moh' dělat? Eee, baví tě vobec něco, nebo jen tak ňák přežíváš?" Třeba na něco společně přijdou! Ale tohle bude fakt velkej oříšek. Arkáda byl totiž už na první pohled zralej leda na invalidní důchod, ale na tuto možnost by se Voltajka moc šťastně netvářila.
"Heej, to snad né. Fotr je sice divnej, ale máti snad není tak pitomá, aby si někoho vzala a udělala si s ním na starý kolena děcka, jen protože to nějakej černej jouda přikázal," zavrtěla hlavou. Ale i pro ni to byla záhada. Proč? Jak se dali dohromady? Záhadné.
"Hej, no, snad máš pravdu," pokrčila ramínky. "Ale nemožeme na to spoléhat."

Lesík byl fascinující. Cítila tu dosti trochu starších pachů, hlavně těch tuláckejch. Ha, že by omylem kopla do něčí skrýše? Jako, někoho nasrat tak daleko od domova nebylo moc chytrý, ale Gájel neměla zrovna pud sebezáchovy. A co to? Čuchá čuchá snad Azaryn? Byl to podobnej pach jak Zatha, takže to musí být ono! Jéje, toho chtěla zase potkat a pěkně ho potrollit. Působil jako někdo, kdo by byl ochotnej s ní jít střemhlav do průseru.
Vydala se po pachu, dokud nenarazila na křídlatce. "Aha!" řekla. Už tě mám!! "Nazdárek. Seš na lovu? Či zdrháš před povinnostma?" tipla si. Zvláštní to způsob pozdravu! Ale to už byla Gájel. Že ju huba nebolí! Snad se jednalo o projekci? Sama chtěla původně něco dobrýho čmajznout, ale bylo jí jasný, že jen chtěla na chvíli zdrhnout, aby se vyhla Dýdě a dalšímu patlání barevných blbostí po jeskyni Nihilu.

Gájel se vydala na svou *další* procházku. Už nebyla žádný mimino, ale baron!! To jí celkem dodalo sebevědomí. Ale chtěla toho *víc*. Chtěla se dostat na vrchol co nejrychleji! Samozřejmě nejjistějším způsobem by bylo vlézt panovnici do tlustýho střeva, ale té myšlenky nebyla zrovna fanouškem. Rozhodla se tedy pročesat okolí, hezky ho prozkoumat. A třeba při svých toulkách najde i nějakou kořist! Nebo líp, nějakýho malýho zlobivýho tuláka, co potřeboval dát pár na zadek. Nebo si snad najde naopak nějakého spojence? Každá možnost dobrá!

"Přesně tak," zazubila se. Chytrej hošan! No, hošan... Byl moc velký na prostého hošánka. "Takže někoho z Nihilu ještě znáš, jo?" zvídala se. Kohopak asi? MUDr Bellánnu? Irisa? Či snad samotnou panovnicu? Šmarja, co když se ten týpek bude chtít nasáčkovat do smečky? Ne, že by byl nesympatickej, ale tento big boi by určitě chtěl na rytíře. A víte, co by to znamenalo? Konkurence!!
"Jó, tak aspoň to," pokrčila ramínky. "Takže máš nějakou babu, co?" zazubila se následně. S kým jiným by asi byl, že? Když na to nebyl sám? S rodinou? Pfff. Kdo má dnes stabilní famílii?

"Možná mu naočkovali, že bychom na něj měli špatnej vliv. Nebože máme tunu blech. Ale však co? Jeho minus," protočila očima. Ať si bratr nakašle! Ať si klidně za fotrem zdrhne k těm Přízračným, když ho má tak rád! Pche.
"No..." začala zamyšleně a vlastně ani nevěděla, co Arkádovi říct. Nikdy hlouběji nepřemýšlela nad tím, *jak* komunikovat s druhými. Prostě konala! "Nesmíš tolik dávat najevo svý strachy! Jakmile je vycejtí, tak tě nebudou brát tolik seriozně. A možeš zkusit s nima mluvit jak se mnou, co já vím? Pozdravit je, nevím, zeptat se, jak se maj? To ostatní asi maj rádi, i když osobně mi to přijde jako trapná otázka." To byl panečku brainstorming! Ale nemyslela si, že to bratrovi jakkoli pomůže. I když, kdo ví? Vidno to byl vlček mnoha tváří. Jednu chvíli mluví naprosté blbosti a druhou vyžblebtne nějaký extrémní moudro! S takým vývojem by se ani nedivila, kdyby z něj byl taky nějakej rytíř. Nebo špeh.
Gájel to nedalo a musela se zasmát. Slyšet od Arkády slova "snad postupně vymřou" bylo fakt epický. Nikdy by od něj taká slova nečekala! Božínku, ještě z něj bude slavný milágobijec! Prosím, ať je z něj milágobijec...
"Vidíš, a to se rozumu zcela očividně zastávaj! Fakt by mě zajímalo, co mají z toho, že se celý dny ksichtí stejně. Si myslí, že dosáhnou nějaký nirvány, když budou takto? Fotr by beztak ani slzu neuronil, kdyby někdo z nás chcípnul," odfrkla si. Možná by byl i rád! Kdo ví?
"Normálně bych řekla, že by se nás máma snad zastala, ale jak nad tím přemýšlím, tak... by nás asi nechala odvést."

Ha! Aj ten namakanej týpek ji pozdravil slušně! Dámy a pánové, tohle zatím vypadá slibně. Třeba Gájel kvůli své nevymáchané tlamě neskončí jako něčí rohožka. Ale co není, může být. Netřeba předbíhat událostem.
"To teda nejsu," zazubila se. Ona a nějakej tulák s prašivinou! Hááh! I když by se nedivila, kdyby ji ó svatá Voltajka Voltérovič eventuálně ze smečky vykopla. Mít prořízlou hubu se v Nihilu zrovna neslušelo.
"A ty tulák v tom případě budeš určitě," odtušila. Smečkovej týpek tohoto věku by už určitě rozeznal pachy. Nebo si to aspoň myslela. "Ty jo. Bejt sám v týto zimě musí bejt fakt nanic, co?" Nemyslela to ani nějak rýpavě či arogantně, kupodivu. Bolístky ze zimy sice neznala, takže s tímto problémem nemohla nějak soucítit, ale dobře věděla, že žvance bylo pomálu a že se začaly šířit nemoce. Taková Dýda kašle jak tuberák! Od ní rychle pracky pryč.

"Khalan? No ten nepochybně!" protočila očima. Šlo poznat, že se na bratříčka dívali jinak. Měl totiž perfektní vzhled. Vypadal velmi podobně jak ostatní členové rodinky. A neměl tu jejich prokletou bílou. Ha! Jako kdyby to mohli nějak ovlivnit!
I když její myšlenky ovlivňovala jistá rivalita. Chalán nebyl žádné nedochůdče jako Arkáda, kdeže. Představoval tedy jistou konkurenci. Ona chtěla bejt ta, co zazáří. A nechtěla bejt jen Chalánovým stínem. Však bude lepší rytíř jak on! Už jen to, že se narodila se schopností necítit bolest bylo nepochybně znamení, že byla předurčena k velkým věcem. Bolest je tak omezující! Vlk osvobozen z těch okovů musí mít fakt potenciál, no ne? Ha! Kdyby jen věděla...
Překvapeně zamrkala. "Na to, jak si šeci myslej, že máš místo mozku slámu, tak fakt umíš říkat chytrý věci." Vlastně ho pochválila, páč na jeho slovech aj něco bylo. No fakt!
"No a teď si představ, že totoc potlačování považujou za logický, i když se na konci vlastně jen rozbijou. To mi moc logický nepřijde." Jo, jistě, bejt otrokem svých emocí taky nebyla zrovna ideálka. Ale jít z extrému do extrému jí přišlo divný. Možná to fakt mělo nějakej smysl, ale ona ho neviděla.
Podívala se bratrovi do očí a přiblížila se k němu. "No tak ať! Nás nezlomí. Nikdy."

"No neasi!" vyřkla Gájel. "Jako, ten vzhled se ještě dá přežít, že jo. To se stane. Ale oni se aj chovaj stejně. I ten jeho otrok pod ním, ten Nákaza nebo co, se choval skoro až identicky. Je to divný." Nechtěla bejt jak přes kopírák! K čemu to bylo dobrý? To každej, kdo se vyučí té podělané lOgIcE, se bude chovat takto? Celkem bizár. Brainwashing! Teda, nó, né, že by byla logika špatná... Té by se mohla přiučit i panovnice Voltaire, které v duchu neřekne jinak jak Voltaren. Jen ona si může v rámci krize říct, ať jde celá smečka kreslit kraviny po zdech nory!! V tomto rozhodnutí žádná logika nebyla. Ale... no, sice její rozhodnutí považovala za dementní, ale i ona měla na ksichtě furt ten pokerface! Né tak neprůstřelnej jak u strýca Žeryka, ale přesto! Co to bylo za módu?
"Jo, nemaj nás rádi, protože jsme jiný. Lepší. My přemýšlíme, chápešto! Přemejšlíme nad světem a nežerem vše, co nám naservírujou," zazubila se. "A vejš ty co? Já si myslím, že ty emoce maj. Každej je má, nějaký. Ale myslí si, že je trapný je projevovat. Nelogický."

Ghaa'yel se dále procházela krajem, dokud nespatřila v dáli jakéhosi vlka. No jo, mít tak tmavej kožuch, když byl všude sníh, nebyla kdo ví jaká výhoda. Ale tak, brzy bude *tma*, takže se mu bude skrývat o něco lépe.
Rodiče sice mohou říkat věcíky jako "nemluv s cizími!" ale cožpak měla Gájel špetku rozumu? Tedy, blbá úplně nebyla, to zas ne. Měla v té mozkovničce potenciál. Ale bohužel jí, snad kvůli věku a nezkušenosti, scházel pud sebezáchovy. Vydala se tedy k cizinci. By očko to byl nějaký přerostlý týpek, ale to ji přesto zrovna nezastrašilo. Však by si poradila, no né? Jak mohou být reálně těžký fajtky? Ne, že by ho k něčemu chtěla vyprovokovat...
"Zdravím," pozdravila ho ještě kupodivu slušně. Kdyby to byl nějaký prcek typu Rivéra, tak by nejspíše užila slova *nazdar*. Tak schválně! Byla zvědavá, o jakýho typka se jednalo.