Príspevky užívateľa

Kdyby Gájel mohla, tak si fakt zaťuká prackou na čelo. Její bratr byl vskutku pozadu, co se vzdělání týče. Ale tak, holt bude suplovat roli jeho... starší sestry? Byli ze stejnýho vrhu, ale přesto se cítila o dost starší jak on. Jéžišmarjá. Jen ať z ní není brzo stará rašple!
"Nee, žádnej partner, ale fakt bratr! No fuuj, to by bylo nechutný, kdyby byli partneři! To se nedělá. Hlavně, když jsou vzhledově pomalu jak přes kopírák." Ale *proč* se to nedělá? Na to neměla jistou odpověď. Prostě je to divný. Tečka.
"Víš, že ani nevím?" zazubila se. Slova jako vole a podobné jsou snad už zakořeněna v DNA! Jako ano, logicky to někde slyšet musela, ale kde, to bylo záhadou i pro ni. "A ano, jsem součástí organizace pro zakázaná slova. Ale pouhé *vole* mezi ně nepatří," mrkla. Tato nadávka byla ještě moc tame! Ale nebudeme tu jako dlaždiči, žé?
Další pohlazení po egu! Jéžišmarjá, to potřebovala. Neironicky. Potřebovala se cítit chytře.
"Ha, fotrovi kumpáni nám nesahaj ani po kotníky!" Vždyť všichni vypadaj tak... ani to nedovedla popsat! Všichni byli stejní. Jak bezejmenní vojáčci. "Nechápu, co je logickýho na tom jejich chování," pronesla. Chtěla najít logiku v jejich logice! Ale to zní jako běh na dlouhou trať.
"Jooo, já tebe taky." Asi trochu jinak jak on ji, ale záleželo na tom?

Jakmile zaslyšela příkaz dědka, aby jeho otrok přinesl rodokmen, tak se vnitřně zděsila. Fakt bude hodina dějepisu! Ježíšku na křížku. Jen to né! Další nudu už faaakt nedá, jakože vůbec. Ale nuda nejspíše nebude, vzhledem k tomu, že fosílie Sára se rozhodl jim dát nějakou deep lekci. O tu ale rozjívenej harant moc nestál.
"Ne," odpověděla a podívala se vzdorovitě strejci do očí. Na blbou otázku blbá odpověď, né? Tak nějak čekala, že za toto odmlouvání dostane facana, ale pro ni to bylo stále pořádně worth. Ona se rychle postaví na všechny čtyři. To budou čubrnět! "To jídlo je tu snad jako dekorace?" dodala. No jo. Puberta, co se chování týče, přišla opravdu brzy. Ještě byla znásobena Nihilem a nedostatkem otcovské přítomnosti ve smečce!

Slova Arkády pochopitelně Gájelce krásně pohladila ego. Samozřejmě, že měla vždycky pravdu! Ale co si budem, tahle slova by se jí líbila více, kdyby byla vyřčena ještě někým jiným. Arkáda totiž nebyl v tomto zrovna žádnou autoritou. Kdyby jí takto pochválil ten prokletej strýko, to by bylo teprve něco...
Po dalším bratrově výroku ji málem mrtvica ranila. Že by táta podváděl mámu se strýcem?? SE STRÝCEM??? No to snad ne!!
"Cooo! To přeci nee!" vytřeštila oka. "To je... to je jako kdybys něco měl s Chalanem, chápešto!! To nejde. To je prostě moc divný. Úchylný," snažila se mu to vysvětlit. Tyto věci se nedělají. Ani chlap s chlapem a už vůbec né bratr s bratrem! Nebo to byl nějakej další divnozvyk její divný famílie? Ale né. To snad né...
"No, to je nadávka," vysvětlila mu. "Ale prosimtě, hlavně ju nepoužívej u panovnice a už vůbec jí neříkej, že to máš ode mě, oukej?"

"Balvaaan?" vytřeštila očka. Tyto dvě mikrotýpky chtěji shodit BALVAN?? A to ona se považovala za sebevědomou! Ale tak, možná balvany nebyly tak veliké, jak si je představovala. Třeba to fakt nebyl tak delulu nápad, jak si myslila.
"No nazdar," pozdravila Dýdu. Ježíšku, do čeho se nám to zas namočila!! Ale tak, když už tu je, tak zdrhnout nemože. By vypadala jak srab a hňup! A ona žádná srágora není.
"Tož jestli jste extra zoufalí, tak možu zkusit led zahřát svým tělesným teplem a pak to možem probořit nějakým šutrem nebo tak, ale nevím. A nebojte, na zimu jsem odolná," zazubila se. Její odolnost se už prokázala u základního vyšetření MUDr. Bellanny. Ale mudru to spíš znepokojovalo. Gájel to ale brala za pořádnou výhru v loterii. Ale nejlepší by bylo, kdyby za mudrou zašla a čmajzla jí ten rudej šutr pochybných tvarů, co hřeje. A měli by vyřešíno!
"A balvan faaakt nevím, jak chcete shodit." S magií by to asi šlo. Ale bez ní, no, celkem risk.
"Možná, když najdeme ostrej šutr, tak by se nám mohlo podařit udělat ručně nějakou díru. Ale to by asi bylo celkem na dlouho." To byl panečku brainstorming!

Kdyby Gájel mohla cítit bolístky, tak by nepochybně z kvíkotu bratra dostala ultimátní bolehlav. Jediné štěstí pro Arkádu! Jinak by nejspíše nebyla tak *trpělivá*.
"Ále prosím tě. Byl to jen sen, výmysl tvý kebule! Nic to neznamená. Tatík se na tebe fakt takto nevykváknul," snažila se ho uklidnit... po svém. Ale vlastně by se sama nedivila, kdyby na ně Aikan hodil bobek. Vždyť týpek žije na druhým konci světa! A je jasný, že nejraději měl ze sourozenců Chalána. Gájel a Arkáda byli spíše ostudnými jedinci. Ale však jim ukáže!! Všem vytře zraky!
"Jestli umrzl, tak asi máme toho nejtrapnějšího rodiče," ušklíbla se. No jó, jí se to řeklo, když zimu sotva cítila! Chudák neměla tušení, že ho už opravdu ale neuvidí. Ne však kvůli umrznutí...
"A víš ty co, taky by mě zajímalo, proč fotřík s náma není! Vole, udělá si děcka a ani se za nimi nepřestěhuje! No jó, jde vidět, že strejda Žeryk je pro něj asi důležitější," protočila očima.

Ha! No samozřejmě, že uměla používat tlapy i mozek! Sice si nejeden v okolí nepochybně myslil, že mozek nechala někde v křáči, ale koho zajímalo, co si myslej druzí, že? Ona se prostě eventuálně vyšvihne na topku. Fakt by tomu věřila.
"A týmovou prácu se taky teda někdy budem učit, co?" Jestli jo, tak to bude asi ta nejnudnější lekce. Raději by vše dělala na vlastní pracky!
"No já se cvičením ve sněhu problém nemám. Zima mě moc netrápí," zazubila se. Jak děvče necítilo bolest, tak ji ani krutě nízká teplota nedělala příliš problém. Což bylo samozřejmě nebezpečné. To, že necítila extrémní bolavé chlady totiž zdaleka neznamenalo to, že by se její tělo netrápilo. Blbka by byla schopná jít i na trip do hor, ze kterého by si odnesla omrzliny a následnou amputaci!
"Ha! Boj!" snad se jí i oka rozzářila! Skvělé. Tak přeci jen dnešek nebude trapný nůďo! "Jen tě musím varovat, že necítím bolest," zazubila se. No jo, kdyby to neřekla, tak by frau doktora Bella Ciao nebyla moc ráda.

Gájel toho dne také chrupkala v noře, jako hezky spořádaný člen smečky. Přeci by nechrápala na širým nebi, no né? Na rozdíl od bratra měla povětšinou celkem poklidný spaní. Bohužel ji náhle vzbudil jeho výkřík. Nasupeně pootevřela oka. Její spaní!! Její krásný spaní! Bude muset vynaleznout něco jako vlčí špunty do uší, jinak jí asi solidně drbne.
Vstala a podívala se na svého... poněkud zakrslého bratra. "He? Co se stalo?" zeptala se rozespale. Beztak nějaký mega bullshit jakože ho ve snu chtěl sežrat zmutovanej růžovej vrabčák.

Gájel se vydala mimo území. Statečné, nebo hloupé? Vzhledem k všudypřítomnému sněhu a její nezkušenosti spíše... hloupé. Ale stále si myslila, že jí se přeci nic stát nemůže. A nedalo se ani moc divit. Když vlk nikdy neucítil bolest, tak je těžké se nějak poučit. Kdy ale nastane den jejího reality checku? Kdo ví.
Šla kolem řeky a rozhlížela se. Doufala, že v okolí najde nějakýho polochcíplýho ušáka, kterého by se jí třeba podařilo ulovit! Ale to by si musela hejbnout kostrou, protože se tak nějak začalo stmívat. A jak bude tma, tak, nu, kdo ví, jestli něco najde! Holt chtěla domů přijít s něčím krutopřísným. Aby ukázala, že fakt má na to bejt ten nejlepší rytíř! Ha! A foter na ňu bude konečně pyšnej! No jo, kdyby jen věděla, že tatíka už nikdy neuvidí...

Gájel se ve zdejších končinách fakt cítila jak pořádný cizinec. Přímo vetřelec! Ta jejich pseudoslavnost, na který byla, kosublábláblá, byla tak nudná. Se ani Arkádovi nemohla divit, že začal kňourat. Každý příbuzný měl na ksichtu neprůstřelný pokerface, a to jí opravdu moc nebavilo. Holt nebyla na takový pohled zvyklá. Pokerface se v Nihilu přeci jen nenosil. Ale naštěstí i ona měla daleko k tomu, aby se gebila stejně jako Deetrah. Brr! Kdyby se chovala stejně jak ona, tak by nejspíše přivodila zdejším mrtvici.
Nakonec se i ona dostala do rodinného kumbálu, ve kterém už kempil strejda S'Arik, kterého i kupodivu pozdravila. Toho měla by očko ráda asi nejmíň. Působil jako striktní páprda, kterej si nikdy v životě nehrál a který by neustále říkal slova jako "za mých mladých let...".
Domněnky starého vlka, že bylo nebezpečné mít vlčata v Nihilu, byly tedy alespoň v tomto případě více než správné. Napravit napáchanou škodu nebude zrovna snadné.
Jakmile si její očko všimlo nachystaného žvance, tak si uvědomila, jak příšernej měla po tý nekonečný cestě hlad. Ani se strejdy Sáry nezeptala, jestli si může dát. Prostě si hned dala. Od toho to tu taky snad bylo nachystaný, né? Jak žvejkala, tak se jí samozřejmě hlavou honila velmi palčivá otázka. Tatiii, kdy půjdeme už domůůů? Ale vzhledem k tomu, že přišli i sem, tak odtušila, že hned jen tak neodejdou. Ach jaj. To zas bude kázání! Ugh. Ale kdo ví? Třeba jí konečně příbuzní narvou do hlavy rodinná moudra a konečně pochopí, že se furt tvářit jak kakabus nebude zrovna tak špatný.

Hurá, rytíř konečně na místo příšel! No snad to čekání stálo za to! Gájel totiž měla samozřejmě své... pochyby. Sol byl totiž fakt škvrně. Ale to i panovnická rodina byla plná skřítků. Safra, jak je má pak brát nějak seriózně? Na to by potřebovala další trénink! Ugh. Svět byl nespravedlivej.
"Dobrej den," pozdravila ho. Joo, mamča jí už jistě učila o nějakých těch oslovováních. Ale prostě, slovo *sir* jí nešlo přes pusu. Nu, snad tento Sol moc na těchto záležitostech nebazíroval, jinak by jistě neudělala zrovna dobrej dojem. Ale tak, to ji nejspíše aj tak moc netrápilo.
"Kdyby se boje s bratrem počítaly, tak jo," zazubila se. Ale nepočítaly. Dát Arkádovi přes pusu by zvládlo i mimino. "A co se lovu týče, nó, sama jelena asi neskolím," pokrčila ramínky. Zatím, pomyslila si. Jako typická teenka se považovala za nesmrtelnou a za někoho, kdo zandá eventuálně prostě všechno. Všechno všecičko! Ale realitou bylo, že reálné bojové zkušenosti neměla a ty lovecké taky moc né. Spíše se nimrala v mrtvolách. Ale to zelenáčovi říct přeci nemohla! "Ale celkem dost se hejbu a tak, takže výdrž a rychlost asi nebudu mít k zahození." Od mimina se nezastavila. Skoro. Chudáci rodiče.

Gájel už byla velká holka. Pěkně se vytáhla! Ale s jejím věkem už přicházely i další povinnosti. Jako třeba to, že musela začít makat. Přirozeně se chtěla vydat cestou rytířství. Nebude přeci žádná máčka! A musí si dokázat, že je přeci lepší jak její bratr Khalan. A proto chtěla začít se cvičením teď hned. I proto se domluvila s rytířem Solem a teď na něj čekala. Poněkud netrpělivě. Už chtěla začít!! A ať to stojí za to! Zelenej týpek už je kníže či co, takže nemože být nějakej marnej, no né? Samozřejmě by raději cvičila s Irisem, ale to si říkala, že až později. Ať na něj může zaflexit, jak je už šikovná!

Gájel byla také u ledu. Ale né přímo u Dýdy a Rivery. Dělala si... své věci. Zkoušela tloušťku ledu. Nevypadalo, že by led chtěl prasknout. Ušklíbla se a položila na ledový povrch další packu. Holt si chtěla... zabruslit? Bylo celkem vtipný, jak to klouzalo a jak se po tom nedalo chodit. Dokonce i na ledě uklouzla a spadla na frňák! Na povrchu se objevila menší prasklina, ale naštěstí to neruplo úplně. No jo. Asi znamení, že by se měla doplazit zpátky, což tak učinila. A pak raději šla směrem pryč. Ale to samozřejmě potkala Zlo jménem Dýda. A Rivéru. Ježišmárja! To ta flekatá mikrotýpka musí bejt všude?? No, teď určitě neuteče. Osud ji snad neměl rád!
"Co tu děláte?" zeptala se jich.

Gájela dobře věděla, k čemu se schylovalo. K smečkovýmu lovu! A nebyla by to ona, kdyby skupinku chvíli nepronásledovala. A jakmile se zastavili, tak za nimi hned přiběhla. Prostě se přidá. Bez debat! Žádné ne neexistuje!
"Nazdar!" pozdravila je a pohlédla na ně. "Je mi jasný, že potřebujete další pomocnou tlapu, takže jsem přišla!" ušklíbla se. Ani by si nepomyslila, že by mohla snad... překážet. Nemožné! Ona a překážet? Leda ve snu. Už to byla přeci velká holka, no né? Nemusíte mi děkovat, že jsem přišla.

Gájel trpěla. Fakt jo. Div nedělala ofuky jak typický obtěžovaný harant! Ona se nic učit faaakt nechtěla!! Se upe styděla! Má z ní bejt bojovník jak cyp a bojovníci si přeci nehrajou s barvičkama, no né? Urrghhh! Ať už to má hlavně za sebou. Ať je konec!
"No a v čem teda potřebuješ pomoct, když ti to tak jde, he?" optala se a zvědavě pohlédla na Dýdu. No, jde... Radši se snažila potlačit vědomost, že tento párek s nohama měl reprezentovat ji. Takhle si ji budou následující generace pamatovat? No to jako nene! Příšerná to představa! No jo. Musí bejt těžký se cítit jako jediný "normální" v týto bandě.

V duchu si ťukala na čelo, když si všimla, jak se všichni chopili této nelogické "práce"! Boha jeho! Kde se to jen narodila? Cožpak je tu jediná normální? Kde má fotra, když se mu potřebuje postěžovat?! Taky famílie total k ničemu!!
Když už se chtěla preventivně schovat a zašít, tak slyšela slova Dýdy. K čertu s tím! NEeEEE! Nadechla se, aby nevypadala jako typický nasratý děcko poté, co se mu řekne, ať konečně umeje to smradlavý nádobí.
"Coooo? No nevím, jak bych ti pomohla, dyť já malovat neumím!" vykulila očiska. Kristepane!! Proč ona? Co ona komu udělala??