Príspevky užívateľa

"Mhmm..." vydala ze sebe. Nebojovala sama. Ale cožpak to potřeboval tento týpek vědět? Nepotřeboval. Normálně by si pomyslila, že toto bude jejích pět minut slávy, ale s tím, jak vypadala, tak to moc na slávu ani neviděla. "Ale nechcípnu, ne?" zeptala se. Jasně že nechcípne! Je to Gájel, tu nějaký vydrýsek sundat nemůže! Ale... Její velmi hluboký vnitřní hlásek měl jakési pochyby, protože... Protože když ty rány sotva cítila a když je jasný, že je to bídný, tak by prostě mohla úplně random lehnout a skoro nic nečekat!
"Ještě, aby tě on kdy považoval za rodinu," odfrkla si. On, strýko Žeryk, otrok Nákaza a spol. nebyli zrovna známí svou vřelostí a rodinkovostí. Tak proč byl tento cápek tak sluníčkovej? Divný.
Unaveně zabručela, když cizinec začal pindat, ať je opatrná a proč si tu tak vykračuje. "Já to necejtím, oukej?! Necejtím vůbec nic!" vybouchla a několikrát zafuněla. Jak jí bylo zle, tak byla paradoxně trochu výbušnější. Snad protože se cítila skoro až zranitelně. A to nešlo. "Sorry," zamručela a lehla si.

Gájel vůbec nedocházelo, jaká hvězda se z ní díky plesu stala! Helena si ji pamatovala díky plesu, tento roháč taky... A ten den už měla pomalu až v mlze, ale pamatovala si hooodně ohýnku a typka, kterého hecovala. Zath... Zathrian? Jak se mu asi žije teď?
"Jó, tam u Cony. Je jich jak much," pokrčila rameny. Na to, jak ho měla poškrábané, jí ten pohyb vůbec problém nedělal! I wonder why.
"He? A to jak víš?" zamračila se. "Seš ňákej jasnovidec? Nevěřim, že by Aikan s někým kecal o mně. Áh, už mi to začíná bejt jasný... Si na mě stěžoval, có?" protočila očima. Následně se jí zamotala hlava a na okamžik se jí zamlžily zraky. "No mně je zle..." utrousila. Nelíbilo se jí to. Nebyla na takový pocit zvyklá. Se cítila jak úplnej slabčák!!

"No super," protočila očima, když se dozvěděla, že týpek žádnou užitečnou magii neměl. Parádka. To tu može bejt rovnou sama! Ale bohužel.
"Tak mi laskavě do hlavy nelez, jasný?" odfrkla si. Ňákej úchylák, co umí číst myšlenky! No to jí tak chybělo. Kategoricky začala myslet na ty nejvíc random blbosti jen z principu, aby typka potrollila. Jo, měla důležitější věci na práci. Třeba nezdechnout. Ale holt byla tvrdohlavá a dospívající rebel. Nebo spíše plevel.
"Znám to tu natolik, abych ti řekla, že k lesu je to ještě dálka," řekla a přikrčila se, jakmile vítr opět zesílil. Jméno mu neřekla. Na to není čas, no né? A ani energie. Když si to panáček umí vyčíst z kebule, tak ať se snaží! Ale to by na něj musela myslet, a to se jí upe nechtělo.

"Aah, tak to je celkem pech." Pád v bažině nezněl kdo ví jak... vábně. Ještě by byl celej vlk špinavej od bahna!! I když to bahno by v tomto počasí bylo pěkně tuhý. No nic.
"Když budeš opatrná, tak snad nespadneš," pokrčila rameny, ale pracku do ohně by za to nedala. Joo, led tu byl tenčí jak jinde, ale taky to nebyla žádná mini vrstva. Pokud typka nebude dělat kraviny, tak třeba aj přežije!
Byla celkem překvapená, že fakt šla na led. Tušila by, že srabácky odstoupí! Tak ten strach asi nebude tak horkej? Ještě aj řekla, že to pomáhá! No panejo. Asi... asi dobrý?
Ale samozřejmě se něco muselo podělat, protože led začal křupat. Ajéje.
"Hlavně žádný náhlý pohyby, oukej?" hukla na ni. Kdyby začala rychle zdrhat pryč, tak se určitě vykoupe naposled ve svém životě. A ona by za ňou fakt neskočila, aby ji zachránila!! Kdo by pak zachránil je? No nikdo! Nu netušila, že cizinka naopak pociťovala opačný problém, a to sice totální zamrznutí, kdy ani brvou hnout nemohla. Ajeje.

Netrvalo dlouho a cizinec se k ní přiblížil. Proč by to jako dělal? Vždyť ji vůbec nezná!
"Nazdar," zafuněla. Poněkud neslušný pozdrav, ale Gájel už tak obvykle přes pusu něco jako dobrý den prostě nešlo, natož když byla v takovém stavu!
"Nějaký zmutovaný přerostlý vydry se rozhodly, že mě tu nechcou," odfrkla si. Nu, pravda byla sice trošičku jiná, ale to ho zajímat nemuselo, no ne? Z vydrýsků měla být sváča, ale ejhle, vydrýsci se bránili více než dost. Ponaučení pro příště?
"Proč bys mi pomáhal?" Vždyť ju vůbec nezná! A ona jeho už vůbec ne! No, odmítnout úplně nemohla, to bylo jasný, ale to neznamenalo, že neměla své pochybnosti.

Ha, ňáký umírání zevnitř! Umíraj přeci lůzři, ne vlci jako ona. Ona určitě random nelehne dolů. Nikoli. Ona zhyne, jakmile se sama rozhodne. Ano. Takovou měla moc!
Nu, momentálně měl ale moc v tlapách zelenáč, protože se zmetek jejímu výpadu vyhnul!! No toto. Však nemůže hopsat jako ušák věčně, no né? Ona ho dostane. Však jak moc zkušeností může mít někdo celkem mírumilovnej? No, mírumilovnej. Věděla o něm prdlajs, ale pochybovala, že to byl nějaký proslulej vrahoun nebo tak něco.
Hned se otočila za ním. Musí ho zničit!! Jinak to její main character já přecik nedá. Potřebuje to pohlazení na egu.
Pohlédla na zadní nohy Solovy, ale nakonec na poslední chvíli se vrhla po jeho předku.

Zazubila se. Zmatení křídláka se jí líbilo víc než dost! A proč toho dál nevyužít, že? Jistě, starší vlk by ji mohl realisticky pořádně zbušit, ale to ji extra nestresovalo. Život ve strachu přeci nebyl žádnej život!!
"No, lov. To je taková ta aktivita, kterou dělají klasicky dospěláci. Vyčmuchaj nějakou sváču, uloví ji a donesou smečce. Neznáš?" řekla s jistou dávkou sarkasmu. Faakt by jí zajímalo, proč ten týpek působil, jako kdyby z višně spadl. Dyť aj koktal!! Cožpak vypadala jak nějakej duch? Nebo mu nějakej démon vycucal paměť?

Bylo to nedávno, co se utkala s tlupou vzteklých zmutovaných vydrýsků. Bolí to na dušičce, ale, co si budem, extra vítězně nevyšla. Hlavně z toho důvodu, že schytala pár nehezkých zranění. Moc je necítila, samozřejmě, bolest jí byla zcela cizí. Ale cosi cítila... Únavu, ale jinou než tu, kterou zažívala po dlouhém dni. Byl to zvláštní pocit. Cítila se slabě. Bylo to snad poprvé, kdy si začala uvědomovat svou smrtelnost. Ale ne, přeci takto skončit nemůže. To není možné! Vždyť... vždyť to sotva vnímá. Jistě, tušila, že je na tom celkem blbě, ale tušila by, že by bylo více varovných znaků než je ta divná únava. Snad od toho byla ta bolest? Aby vlku řekla yo typku, za chvíli lehneš a budeš vymazán z cenzu. Sorry.
Zastavila, aby se vydýchala. Zdálo se jí to, nebo viděla kohosi v dáli? A kde to jako vůbec byla?

Jeden jedinec zdrhl a další přišli! Á sakra. Pocit vítězství se vytratil. Bestie byly velké a v početní převaze, jak by si mohla myslet, že má šanci? Ale byla až moc tvrdohlavá na to, aby si uvědomila, že je nejvyšší čas se na to vykašlat, nic nepokoušet a jít domů. Místo toho pokračovala ve fajtce, kterou nemohla vyhrát. A i kdyby ji nějak vyhrála, tak by to nebylo zadarmo. Škrábance i škaredé kousance neschytala nejen ona, ale vidno i cizinec.
Mohutný ďasovec se jí zakousl do nožky a začal ji tahat směr voda. Bylo jasné, proč. Ve vodě byli ve svém živlu. A pak by byla večeře pro změnu z ní!

"Fakt, opravdu? To je úleva, že nejste mý halucinace," protočila nad slovy Belly, že tu není sama. No jasný, že tu není sama!! To ví aj bez ní! Je to prostě hlavička.
Na další slova už raději nic neřekla. Tahle křídlatka jen kecá a nemaká!! A toto je jedna z nejvýše postavenejch typek tady, jó? Pff. To je tedy spravedlnost!! Ale tady si nikdo roven nebyl, ač většina říkala jinak. V Nihilu bylo nerovností až až.
Ale pak už nevydržela a musela něco vyřknout. No jo. Zalepit jí hubu prostě není jednoduchý.
"Já ti řeknu plán útěku," ušklíbla se. "A ten plán je se vyhrabat ven, protože, šok, jiná možnost není! Pokud si teda nemyslíš, že by bylo rychlejší se prožrat kameny na druhý straně jeskyně. Ale já bych nerada byla ve svých nejlepších letech bezzubka." Holka holt byla poněkud impulzivní, zatímco chudák Belle si chtěla vidno vše nejdřív promyslet! Škoda, že šedivka nebyla více po rodince, ale nihilský syndrom už byl hluboko v její hlavičce. Jak by taky mohla být po otcový straně rodiny, když je doteď sotva vídala?
I přes její nekonečný pindy ji chtěl zdejší ranhojič zkontrolovat. Povzdechla se a pohlédla na Dýdu. "Ale dyť to nic není!" No jo, pro ni je vše irelevantní bebí. Kdyby ale byla *normální*, tak by nejdřív zafňukala bolestí. Mít bebí na pacičkách nemohlo být nic příjemného!
"Jú," vydala ze sebe, když roh Belly Ciao začal zářit jak ten od Twilight Sparkle!! Následně si všimla i zářicího levitujícího střepu. "Ten snad po mně nehodíš," ušklíbla se. Kdyby to uměla po někom yeetnou velkou rychlostí, to by bylo krvičky, kdyby se náhodou trefila do místa, kde je nějaká tepénka!
Nu každopádně zvedla jednu packu. Počká si na verdikt, kterej ji nestresoval. Žádná amputace přeci nehrozí!

No jó, matinka by se jí líbila! Bohužel jí nějaká rodičovská starost tak trochu minula a rostla jako plevel. A podle toho to tak i vypadalo. Napravovat škody této výchovy bude jistě nesnadné a co si budem, většina by se na to vykašlala už předem. Toto už nikdo nespraví.
Protočila očima. "Že? Všude jinde bych byla ta nejoblíbenější," ušklíbla se. Ah, vyroste vůbec někdy tento živel? Dospěje? Nebo je to už marný?
"Samozřejmě. Nehodlám tu přeci chcípnout," zamračila se. Musí se *eventuálně* dostat ven, no né? Nemůže přeci zgegnout, to je nemožné. Její duše je věčná a předurčena k velkým věcem! Třeba k tomu porazit Žeryka a jeho otroka Nákazu, pak šéfit rodu a total ho zreformovat! Nebo, hm, hm... zdeformovat?
"Tak snad ten domeček přežije případné blízké setkání se stromem," uchechtla se. By bylo celkem blbý, kdyby se jim to tu rozpadlo.
Každopádně se rychle protáhla a hned hopla zpátky na válendu. "Ale co se stresovat, có? Stejně prd naděláme. Radši si na chvíli lehnout do pohodlíčka, ne?" Bylo to trochu drzé, ale to už byla ona. Její válenda nyní. Nemá bejt tak pohodlná!!

Přivřela očka. No sakra!! Už doufala, že to její není. Nebo jen kecala? Těžko říct. Určitě neměla dost informací na to, aby se s ní začala hádat o vlastnickým právu! Ač by ráda. Z tohoto baráčku by byla dobrá skrýš pro případ toho, že by si potřebovala dáchnout od smečky.
"Kdyby někoho podezřívali, že mě unesli, tak budou slavit a ještě dotyčnýho obdarujou. Nekecám," ušklíbla se. Dobře tušila, že ji valná většina jedinců ráda nemá. Až na bratra Arkádu, ale ten na tom nebyl o moc lépe. Ale no co. Bylo to vzájemný. Ona je taky ráda nemá!! A určitě je nepotřebuje. Nebo... nebo jo?
Zvenčí se zas ozval randál přírodního původu. A pak to tu pěkně ztmavlo. Huh? To jak? To tu jsou fakt... uvězněný?
"Asi si budeme muset začít rozumět, protože se teď asi ven jen tak nedostanem," zazubila se, ale uvnitř málem vyletěla z kůže. Dyť jsou pohřbený!! A tato podělaná chata je teď jejich rakev! Kdyby to byla aspoň její soukromá hrobka, ale musela tu být ještě s nějakou děvuchou! Před chvíli to byly srandičky a fórečky, ale teď měla po prdeli.

Gájel si vskutku myslela, že královská rodina na své poddané hodí bobek, ale vidno nebyla taková konspirátorka jako MUDr Bellanna, která by si pomyslila, že Volt o lavině snad mohla i vědět! Jaká to škoda, že si nemohly číst myšlenky, jistě by z toho byl zábavný talk.
"Případně?" zopakovala její slova. "Tak to né. Soudruhům tam venku nevěřím tolik jako věřím sobě. Nemůžeme čekat, že nás někdo fakt zachrání." Celkem pesimistický pohled, ale stála si za ním. Nemohou ze sebe dělat bezbranné chudáčky. Vždyť jim jde o kejhák!
Podívala se na Dýdu. No hurá! "Každá pomocná tlapa dobrá, supr," kývla hlavou. Aspoň ta co k čemu byla! Nechce se tu uzavřeně válet a čekat na osud, na rozdíl od někoho.
Následovala otázka ohledně zranění. Jéžišmarjá!! Už zase? Ugh. "Tak jsem asi šlápla na nějakej ledovej střep, nó," protočila očka. "Budu v cajku. Máme teď trochu důležitější věci na práci," mávla nad tím tlapou a šla hned hrabat, čímž si svou ránu vlastně dál dráždila. Holt když si porovnala možnou smrt na rány od střepů se smrtí kvůli pohřbení sněhem, tak se jí ta druhá možnost zdála kapáánek víc pravděpodobná.

"Jó, to nejseš jediná," pokrčila ramínky. Spíš komu ta zima nelezla na nervy? Byla by v šoku, kdyby narazila na někoho, kdo tohle počasí zbožňuje. A hned by se s dotyčným chtěla spřátelit, páč takovýho cvoka vlk jen tak nenajde, no né?
Přivřela jedno očko, jakmile uslyšela další slova vlčiny. He? To jako si chce z ní udělat ňákýho terapeuta? Typka spadla z višně, né?
"A tos jak dlouho přežívala bez vody, hm?" naklonila kebuli mírně do strany. Jéžišmarjá, tahle křídlatka byla tak divná!
"Neboj se. Zbavit se strachu je ízy jak nic," ušklíbla se a šla k ledu. Několikrát do něj co nejsilněji udeřila tlapou a čekala, než zmetek křupne. Nemělo by to být nějak těžký, no ne? Led tu byl evidentně podstatně tenčí jak jinde. Přeci jen, tahle řeka nebyla zdaleka tak macatá jako taková Cona.
A co vlastně měla pro cizinku v plánu? Nejraději by ji sama *málem* utopila. Exposure therapy!! Na to jediný věřila.
"Anebo víš co? Mám ještě lepší nápad. Stoupni si na ten led. Ale na jiný místo než na to pomlácený." Chození po zmrzlý vodě može být taky součást jejího milovanýho exposure therapy! Nebo se jen chtěla podívat na to, kolik toho ten led unese...

Prohlédla si vlčku. Hmmm. Zajímavé. "Pěkné. S neslyšnou chůzí a tak tmavou srstí si tě jen tak někdo nevšimne, což?" mrkla. Řekla to vlastně jako takové... nenápadné popostrčení k hříchu. S takovým sneakem si vlci sotva všimnou její existenci na území, natož mimo něj, že? Ale vlastně, proč tak toužila svést tuto pro ni naprosto cizí vlčku na scestí? Byla to sobecká touha po menším adrenalinu nebo jí snad bylo vlčky i líto, že život, který prožívá tak uzavřená, není ani život? Sama přeci jen považovala za důležité mít tu možnost si rozhodnout, kdo bude a jaký bude vést život. Ne, že jí osud nadiktuje od A do Z rodina či smečka.
Kouzla? Povytáhla své imaginární vlčí obočí. Až tak, jo? "A jaká kouzla?" zvídala se. No moc šťastlivců, co by mělo dvě magie, nebylo. Ale věděla, že to možné je. I Arkáda to měl!
"Chápu tě. Otázkou ale je, jestli nějaké jednou ještě bude," pověděla vážně s jistou dávkou melancholie. "Pro mladé nejsou takové následky jako pro dospělé." Předpokládala, že jen pár vyvolených magorů může jít na výlet z toho jejich měsíčního magorlandu. Jinak by nebyla moc pointa dělat bububu ohledně světa mimo, no né?