Príspevky užívateľa

Úplně se jí oka rozsvítila. "Já a hlad? To mám vždy!" Hlavně hlad po adrenalinu! A nemůže přeci vypadat před týpkem jak nějaká malá srágora. Sice nevěděla, že typek má pěkně nefér boost v podobě bojový magie, ale co by nadělala, že.
Jakmile si ďasovci pořádně uvědomili, co se dělo, tak je hnedky obklíčili, přičemž jejich pozornost byla zaměřená na Gilla. Jeden z těch větších, metr a půl dlouhá samice, se po něm vrhl. A pak šli i další. Gájel cítila, jak jí adrenalin začíná ovládat mozek. "Tak jdeme na věc!" štěkla a hned se vrhla po první bestii, kterou spatřila. Myslela si, že to bude pro ni ízy stejně jako pro tmavého týpka. Bude to jako křupnout gigantickou superveverku, no né? No, tak jednoduché to nečekaně nebylo. Ďasovci nebyli žádní malincí bezbranní tvorečci. Gájel by to poznala, jakmile ji protivník kousnul. Žádnou varovnou bolest ale necítila, a tak se bila s příšerkou dál. A dokonce úspěšně! K zabití sice nedošlo, neb dotyčný zvolil úprk, ale to byl aj tak tučnej úspěch. Ou jé! To se doma bude vychloubat! To kdyby věděla, že doma je bude zajímat především ten nádhernej kousanec, co schytala.

Gájel pár okamžiků zpracovávala, co se sakra stalo. A jak rychle se to stalo. Hned tlapama nahmatala okolní sníh, který je zasypal. Kdyby bylo dost světla, jistě by si hned všimla, jak se kapánek zbarvil doruda. Ano, trošku se ledíkem pořezala, ale to bylo poslední, co ji nějak trápilo. Ohlédla se na Dýdu. Jak někdo mohl bejt tak tupej?
"Jak ses lekla, že umřeš?" uchechtla se. "Copak ti to nedochází? My tu chcípnem. Ale pomalu. Veeelmi pomalu. Buď se udusíme, umrznem, nebo chcípnem hlady, pokud se nesežerem navzájem. Dobrý, ne?" Posadila se. "A né, nikdo nás nezachrání, to ti říkám rovnou. Panovnica a paňprinceznička se pro nějaké irelevantní joudy nepředřou. Sorry jako. Koho tu máme dál? Moje máti z týto informace dřív chytí infarkt jak nám pomože. Stará jak vesmír sám. Sašena a Sol svými mrňavými těly těžko vodhrnou takovou kopu sněhu. Zrzkovo ezobláboly o osudu a hvězdách nám taky prd pomožou. Možná by byl použitelnej Iris a Tošin, ale to jsou *dva* vlci. Dobrý, ne? Se už dřív vyhrabeme samy!" Takovej hejt na královskou rodinu mohl být rizikový, ale at this point jí to bylo už celkem fuk, neb její pomyslný pohár trpělivosti přetekl. Měla už toho akorát plný zuby. Už upe slyší fotra nebo Žeryka, boo hoo, taková *emoční* reakce se jejich vznešenému rodu nesluší. Do háje, proč na ně furt myslí? Jsou jí přeci fuk.
Zhluboka se nadechla. Neměla vlastně strach, že zemře. Až samotnou jí to celkem překvapilo. Snad stále měla v mozku tu ideu, že ona přeci zemřít nemůže. Ale proč měla náhle takový delulu reakce?

CW: sprostá slova, nadávky

Gájel uklízela poněkud nakáknutě jeskyni po svatbě. Né, že by byla nějakej dobrej samaritán, kdeže. Tahle práca ji šíleně drbala. Jak služka!! Ale potřebovala přenést své *emoce* na jiné místo. Ano, emoce, u milágy, jaké to rouhačství!! Nu, tou emocí byl vztek, protože Gájel většinu času stejně nic moc jinýho necítila. Byla nasraná na svého fotra, který se rozhodnul chcípnout tou nejvíc trapáckou cestou vůbec. Zabila ho nějaká podělaná ketka! Ketka, do háje!! Takovej odkaz bude nosit? Ten, koho ulovil nějakej podělanej Garfield? No to tak! Ostuda. Neskutečná ostuda. Ani mu nemohla do ksichtu říct, jak ho nenávidí. Jak nenávidí tu celou jejich podělanou famílii. Boo-hoo. Jen ať si Chalán vleze do jejich řitního otvoru jak ve Vissalis! Ať si volíze samou láskou ty dementní rodokmeny, ve kterejch byli vyzobrazený dement vedla dementa. Jako kdyby se z těch joudů z dob dinosaurů měla posadit na zadek. Proč by jako měla poslouchat ty stupidní tradice? Protože tak řekl dědek milion let zpátky? Ne. Ona si bude dělat co chce. A žádnej blbej Nákaza jí v tom nezabrání. Nebo ano? Jeho smradlavá existence hodila do jejího života pořádný vidle. Takhle měl strýko Žeryk kontrolu i tady. A ještě ten hňup měl bejt koncil či co! Do háje už se vším. Fakt doufala, že ten prvok se bude věnovat exkluzivně svým postihnutým budoucím harantům a na ňu a sourozence zapomene. Hernajs, to by bylo tak krásný.

Schválně se nedávala do řeči tady s Dýdou, protože jí bylo total jasný, že jakmile s ní naváže byť na milisekundu oční kontakt, tak bude jako utržená ze řetězu a vymluví jí kráter do hlavy. A o to faaakt nestála.
Náhle ucítila jakési *otřesy*. Vzhlédla hore a všimla si, jak se klepou rampouchy, co byly na stropě už v době svatby.
"A do haj***," vydala ze sebe tiše a ohlídla se na ty dvě. "Bacha!" vyštěkla a hned zdrhla do rožku, kde jí nehrozilo napíchnutí. Bohužel padající rampouchy nebyly jedinou hrozbou, protože otřesy ještě zesílily a najednou - sníh zavalil vchod. Rampouchy spadly a kousky ledu ležely po zemi. Všude byla naprostá tma.
Gájel se rozběhla k zavalenému východu. Při cestě nepochybně šlápla na několik kousků ledu a jistě si nevědomky pořezala packy.
"K****!" vyštěkla naštvaně, jakmile si uvědomila, že není šance úniku. Hlavou jí bzučely všelijaké nekřesťanské nadávky. Ne. Ona teď nechcípne. Tohlecto přeci není v jejím osudu, no ne?

Jak dělala šmejděníčko šmejdění, tak si sotva Hel všimla! No to bylo překvapení. Trochu... nemilé překvapení. Ale vlčice se nebála. Asi stále žila ve vesmíru, že ona přeci umřít nemůže. Chyba.
"Ale zdravíčko," ušklíbla se familiárně, ač vlastně vůbec nevěděla, co je to za typku. Z plesu si ji total nepamatovala. Jak by si řekla, ona si pamatuje jen zajímavé jedince. A Helenka tehdá pro ni zajímavou nebyla.
"Tohle bydlo je teda tvoje, jó? Nebo ses sem dostala náhodou?" zeptala se zvědavě. Skoro až zapomněla, co se tam venku děje!! Ale brzy nastal tučný reality check, protože z venku se náhle ozval pěkněj náraz na zem. Nejspíše začaly kvůli vichru padat větve.
"Juuuj," hvízdla po těch děsivých zvucích. Ano. Ani teď neměla z této situace kdo ví jaký respekt. Chyba. Dokonce i sněžení zesílilo!! Ale holt musela bejt prostě drsná.

Gájel se ale nemohla nějak stresíkovat tím, že tu někdo žije, no né? Radši se k někomu vloupat, než chcípnout tam venku! I když, vzhledem k tomu, jaká vichřica tam venku byla, tak by se nedivila, kdyby se tento barák rozpadl i s ní. Ale taak, kdo ví, kolik zim tento domeček přežil, takže co by se měl rozpadnout zrovna tuto! Radši si udělat čas na... čumendu. Protože uvnitř byla kopa zajímavých věcí! Hnedka skočila na válendu. Snadná to oběť. A... celkem pohodlná? Co to jako jé? Dyť na tomto by se aj dalo dobře chrápat! O dost lepší jak zem v noře a v jeskyni! Hernajs, a jak by se to dalo dopravit k nim? Asi pěkně blbě.
Bylo hezké, že její mozek se zaměřil na takovou blbost, ač venku řádil armageddon a ještě k tomu tu aj někdo blízko byl!! A co víc, samotnej majitel nemovitosti! Ajéje.

He? Fakt tu slyšela druhou dušu? Přes sněhovou bouři šlo vidět skoro prdlajs, ale hluchá ještě nebyla! Normální jedinec by asi slavil, že tu nechcípne sám, ale Gájel ne. Gájel by si pomyslila, že je to další kus, na kterýho by musela brát vohledy!!
"Jó!" zahučela na cizince. "Doufám, že máš ňákou ohnivou magii!" dodala hnedka. Když už se tu shodou okolností courá někdo druhej, tak ať k něčemu je, né? Ohnivá magie by bodla, protože by z nich pak nebyli dva rampouchy. A Gájel odmítala cípnout tak trapně, že jo. Když už jít na onen svět, tak hezky ve stylu!!

Vítr ji přepadl už na pláni posledních sobů. Nepříjemná zkušenost, ale oproti tomu, co bylo teď, to byl vánek pro malý mimísky. Jéžišmarjá, měla už fakt pocit, že ji ten vítr odnese někam na moře!! A ještě nebyla ready jít na onen svět, to fakt né. Bude bojovat do posledního dechu, opravdu. I proto se jí oka rozzářila, když spatřila potenciální skrýš. Záchrana, záchrana!! Připomínalo jí to ty divný baráky, co byly v kultu, ale tento byl hezčí, ale... působil poněkud křehčeji. Čert to vem!! Moje nyní!
Rychle se doplazila k chajdě a hledala vchod ven. A to rychle! Okolní stromy se ohejbaly natolik, že by se nedivila, kdyby jí nějakej spadl na kebuli. Nebo kdyby ji pohřbil sníh! Ale konečně spatřila kus naděje. Okýnko!! Nebo spíš ďura dovnitř. Na nic nečekala a hned vyskočila dovnitř. Hurá! Jakmile se pořádně oklepala, tak si uvědomila, že to tu celkem slušně smrdí po vlcích. Ježišmarjá, on tu beztak někdo žije!! A to už doufala, že by si tuto boudu mohla nechat pro sebe! Ale tak... možná majitel mezitím zdechl při tom blizárdu tam venku. To by bylo super.

Moc často k moři nechodila. A když už, tak k lodi. Dnes se ale rozhodla jinak. Proč? Vlastně vůbec neměla tucha. Nic tu nebylo a písek smíšený se sněhem byl jen protivný. Přesto na tomto místě bylo cosi fascinujícího. Hlodala jí myšlenka, co v tom moři žilo. Co tam všechno je. Existují vlci moře? Asi ne. Nejspíše se to ani nikdy nedozví a asi by se o to ani neměla pokoušet. Odfrkla si a šla podél vody. Doufala, že aspoň najde něco zajímavého. Něco dobrého! Nebo nějaké pěkné ozdobné kostičky. Nebo by mohla narazit na... někoho zajímavého. Ale na koho zajímavého by narazila tady u pláže?

Divá řeka už nebyla tak divá jak byla v létě. Zima s ní udělala své. Jakpak asi přežívaj ryby v taký zimě? Chrápou jak ježci pod ledem? Ha! Beztak! Ušklíbla se nad tou myšlenkou a šla dál po cestě, dokud její oka nespatřila jakousi týpku. Další křídlák!! Jak je ráda neměla! Ta křídýlka by určitě líp slušela jí! Ale mohla si nechat jen zdát. Nu, přesto šla k cizince blíž.
"Co tu řeku tak hypnotizuješ?" ušklíbla se. "Myslíš, že roztaje pod tvým vroucím pohledem?" Možná její slova zněla trochu mean, ale to už prostě byla ona. Ahojkyy, jak se máš, nebylo nic pro ni. Aj kdyby poznala, že cizinka měla smutnou náladu, tak by nejspíš nekontrolovala svůj jazýček. I když, kdo ví?

Ah, jaká to škoda, že Gájel neuměla číst myšlenky, neb bojovou lekci by od tohoto velikána jistojistě uvítala! Jak by jinak mohla i zmlátit svého bratra, že?? Mu ukáže, kdo je tady pánem!
A to už začaly vylézat ty tmavé vřískající potvory smrdící rybinou. Uff. Podívala se na Gilla. "Všechno se dá sežrat, když jsi dost odvážnej," ušklíbla se. Ale to už vylezl i pár fakt velkejch kusů, skoro metr a půl dlouhých! Jéžišmarjá, co to jako jé? "Aspoň po nich nebude hlad," uchechtla se. Pokud se teda nechaj chytit. A pokud nechytí je, což taky byla pravděpodobnost. Tohle nebyly žádný malý lasičky! Ale ta představa nějakého žvance byla až moc... lákavá. I ve smečce byl hlad!

Gájely zvědavost se toho dne nevyplatila. Dostala se až moc na sever a na otevřenou pláň k tomu. A co víc - pořádně se zvedl vítr a začalo sněžit.
Přivřela oka. Měla pocit, že začíná vidět prdlajs, což bylo celkem blbý, vzhledem k tomu, že chtěla najít nějakej úkryt. Ježišmarjá, a co jako teď? Se nemože nechat pohřbít tou bílou blitkou! Co by si o ní doma pomysleli? Že je to srágora! Ha! Ani za nic!
Začala se tedy pohybovat náhodným směrem, doufající, že toto blbý počasí ustane. No jo. Jít směrem k ledovci nebyl zrovna 800 IQ nápad. Né, že by byla Gájel blbá jak tágo, ale... Potřebovala trochu reality check ohledně své nesmrtelnosti.

Gájel vůbec nebyla z této *zábavy* nadšená. Vlastně uvnitř bublala vzteky. Taková. Hloupost. Kdyby mohla, tak tady panovnici svleče z kůže a udělá z ní kabátek, protože to, co předvádí, bylo nevídané!! Ale nemohla udělat scénu. Ač by velice ráda.
Měla na ksichtě chladný, skoro až vražedný pohled, v očkách by šlo poznat, že rozhodně není dvakrát spokojená.
Začala pohledem skenovat panovnici a nemohla si nevšimnout, jak se klepe a zrychleně dýchá. Olízla si tlamu. Tak tahle čůza si říká panovnice, jo? Zaryla drápky do země. Vždyť tento skřet měl místo mozku piliny!! Nejdřív přikáže, ať si hrajou v jeskyni s barvičkama a teď si dělá mimina a svatbu! Ta tupá husa si snad žije někde v delululandu! Ale samozřejmě, že vůbec nemá o ničem šajnu, dyť je to panovnice, ta bude mít vždycky břicho plný, aj kdyby měl bejt konec světa. Zasloužila by si pořádnej reality check, ale ona jí ho dát nemohla. Nejraději by na ni flusla, ale bylo jí jasný, že flusnutím jen získá jednosměrnou jízdenku směr Háje. A do háje fakt jít nechtěla.
A jako kdyby toho nebylo málo, byla tu i její zatracená famílie od Přízračných. A tito si říkají experti na lOgIkU, joo? Co bylo u všech svatých logický na tom jít přes půlku světa na stupidní naprosto zbytečnou svatbu? Však koho by sakra zajímalo, že se mimina narodí jako nemanželský? Nic by se na tom nezměnilo. Byl to jen tupej nesmyslnej zkamenělej zvyk. Nedokázala by si představit jedinýho Nihiláka, který by s tím měl problém. Ale samozřejmě bylo důležitější, co si myslí tady Voltajka, né, co bylo actually důležitý. Radši si udělá sobecky svůj top dníček, než aby dělala nějakou užitečnou prácu.
Myslela si, že se její tělo vzteky rozprskne na částečky, když si všimla A'Kazy. Teda, Nákazy. Protože tento Žerykův otrok očividně hodlá svým ksichtem nakazit i Nihil, když si udělal mimina s panovnicí. To blbeček nemohl chvíli počkat? Nebo myslel jen dolním mozkem? Prokristapána. Zadoufala, že bude podobný lůzr jako její fotr a zůstane u Přízračných. A kde má vůbec ona fotříka? Aikana tu nikde neviděla. He? To ho už tak bolej klouby, že se na to vybod? Ha. Vůbec by se mu nedivila. Ale přesto jí to extrémně drbalo. Šeci tu přijdou a on ne? Mu jeho vlastní famílie ani nestojí za námahu? De***. Neskutečný tohle, fakt.
Zadoufala, že s ní nikdo nebude interagovat. Díkybohu očkem zahlédla, že Dýda byla o něco dál jak ona. Uf. Bezpečí.

"Přesně tak," zazubila se. Ale tak, každej měl nějakou magii. Její bratr měl i dvě!! Ta jedna byla totálně k ničemu, ale ta druhá? Poznávání jedů? To už k zahození nebylo, kdeže. "Z žádného zranění nezačnu fňukat. Ani slzu neuroním," mrkla. O své actual magii, tedy o diagnostikování všelijakých chorob, neřekla. Pochybovala o tom, že by z něčeho tak nudného byla paf. "A copak ty máš vůbec za magii?" Nebyla by to Gájel, kdyby se také nezvídala! Určitě i tohle dítko bylo něčím obdařeno.
"Ukážu ti místo, kde náš svět končí. Kde končí veškerá naše pevnina," pravila. Samozřejmě měla na mysli útesy, ze kterých je perfektní výhled na nekonečně rozpínající se moře. Pro Gájel žijící v Nihilu to už nebyl nějaký cool pohled, ale tomuto sheltered děcku, co beztak ani nikdy nevidělo pořádnou srnu, určitě spadne čelist.
"No... tak se o tom nikdo nesmí dozvědět. Já to nikomu určitě neřeknu," mrkla. Pochybovala, že ta jejich grupa cvoků měla perfektní přehled o všem, co se děje na území. Už jen by očko vypadalo to město fakt obrovsky a plný různých zákoutí! Cožpak by si dokázali všimnout, kdyby se jim na chvíli vypařilo děcko? Možná jo. Ale vlastně to nebyla ani už její starost.

Celkem ji pobavilo to, jak se začala čertit nad představou, že ji někdo bije. Ale bylo to celkem i... možná i hřejivé. Takovou starost naznačil snad jen Arkáda!
"Heh... bohužel. Ale nemusíš se o mě bát. Byla jsem obdařena nadpozemskou odolností," mrkla. Tou odolností myslela to, že necítí bolest. Facan mohl být jak z děla a Gájel by necítila skoro nic. Všichni se kvůli tomu o ňu báli, ale ona slavila. Aspoň nikdy nemusí kňourat, že má bebí.
"To teda," uchechtla se. Možná byla vůle onoho Hatiho, že ještě nechcípla. S její necitlivostí na bolest se mohlo zvorat tolik věcí! Mohla bejt fakt ráda, že ještě nebyla smazána ze seznamu postav.
Ale teď k tomu zajímavějšímu! Ano... K hříchu. "Ukázat," řekla šibalsky. "Pokud máš na to teda odvahu, samozřejmě. A rychlé nohy. To bych ti pak mohla ukázat... Konec světa," řekla tajemně.

"Fakt joo?" naklonila mírně hlavu do strany. No moc mu to nežrala, ale budiž. Proč by jí taky chtěl kecat, že? Moc by si nedokázala představit, jakej prospěch by z toho měl, tak mu bude věřit. "Na plese jsem vlastně byla taky." Ale radši vynechala to, jak se tam málem se Zathem upálila.
"Tak to je celkem škoda," ušklíbla se. Reálně jí to ale bylo zcela šumák, jen ho chtěla trochu potrápit, protože jí bylo naprosto jasný, jak je toto *naznačování* divný a awkward.
"A vůbec-" začala další větu, ale v tom uslyšela divný zvuk. Takový křik, ne moc hlasitý, ale určitě ne vlčí. A ozval se celkem blízko.
Ano. S příchodem tmy začali z nor vycházet *ďasovci říční*. A neměli zrovna radost, že tu nebyli sami.
"He? Co to jako je?" zamračila se při pohledu na velké obludky, co připomínaly zmutovanou vydru. Co když je to bude chtít sežrat?? Ne, že by se bála, ale...