Príspevky užívateľa

"Já těbe ky!" pískla na Irise. Nakonec s ním byla i celkem sranda. Hlavně s těmi stínovými zvířátky! Škoda, že si je neuměla udělat sama. A až se uvidí, tak mu ukáže, co se naučila a dozvěděla? Ha, to bude čumět! Hodlala se naučit vše, všecičko. Chtěla být nejlepší! Žel pravdou bylo, že učení se nebylo vždy zrovna zábavné. Nu, nezbývá nám nic jiného, než doufat, že jí to neomrzí a nestane se z ní línej zdechlej týnejdžr.

Zklamaně se tedy vydala domů. Snad tím správným směrem. Jak byla všude tma, tak bylo trochu složitější se orientovat jak za dne. Bylo to jistě tím, že byla aktivní především ve dne a v noci moc ven nechodila. Možná byl čas to změnit! I když, čím častěji bude chodit ven, tím rychleji se jí vše okouká... A co pak? Pak to bude den co den furt jedno a to samé! Možná právě proto byli dospělí tak nudní? Protože už je vše kolem nich nudné? To snad ne!

Kettua sotva poslouchala. Tedy, poslouchala ho, ale snažila se ho total nevnímat. Nenechá se takto přeci poučovat! A proč by jí mělo být líto nějakého zdechlého ptáka? Už je po něm. Je mu jedno, že ho teď někdo škube na holátko! Proč to nikdo nechápe? Myslila si, že podobnou blbost by jí řekli snad všeci. Možná Zath by jí rozuměl! Ten byl jejího věku, takže by mohl mít troško rozumu, že?
"Jó jó jó," zamručila. Může to už skončit? Chce pryč! "Chápu, stačí."

Úplně jí svrběly tlapky. Její tělo chtělo vstát a prchnout! Cítila se úplně jak ve vězení. Ah, snad ji někdo osvobodí! Ale nikdo široko daleko nebyl, bohužel. Smůla.
Na zrzkova slova jen pokrčila rameny. Bylo jí to putna, že to chápe. Nechápe! Dospěláci nic nechápou. Snad neskončí jak oni, až bude starší!
"A ploč jako?" řekla, ačkoli už teď věděla, že její pohled zrzkova slova určitě nezmění. Alespoň ne teď.

Protočila očima. Zas ti sourozenci!! To s nimi nikdo nedá ani pokoj! Stačilo!
"Já si s nimi nechcu hlát neustále!" zamračila se. Ale když už, tak si raději hrála s Arkádou. A proč? Bylo snadný ho porazit a zničit! Ale nikdo jiný ho porážet nesměl. Jenom ona mohla!
"A doma je to nuda!" dodala rovnou. Tedy, ne vždy to tam byla nuda. Ale raději pobíhala svobodně po venku. Jen aby jí to zůstalo do dospělosti! Mohla by pak být celkem tělesně zdatná.

Stále nechtěla říct pravdu, samozřejmě. Zavrtěla se, když hačala. Ugh! Proč se tak zajímá? Vždyť mu to může být jedno! Kdyby právě teď nezlobila, tak by to šla nabonzovat. Gájelka žel takto nikdy bonzovat nemohla, protože zlobila furt. Holt nemohla mít vše!
"No tak jsem si hlála no," zamručela velmi neochotně. Zadoufala, aby do toho Zrzek už nerýpal. Ale bylo jí jasné, že se bude zvídat dál. Ugh! Ať jí už dají pokoj! Ale v tom si pomyslila, že by si vlastně mohla půjčit pár peříček i od toho dospěláka...

Protočila očkama. To si myslel, že to chce sníst? Ha! Co by jedla ptáčky! Z těch se ani najíst nedá! Těžko ale říci, čím ji přesně krmili doma. Ale nejspíše se opravdu nejednalo o pipísky. Cožpak to jsou nějaký ketky? Kdeže!
"Němám!" zamračila se. "A ulovit si něco umím i sama!" ušklíbla se. Neuměla. Teď na podzim si mohla ulovit leda nějaký spadlý list. Ani nevěděla, proč to řekla. Asi chtěla jednoduše naznačit to, že už je veliká a že tedy může odejít. Nepotřebuje přeci dozor!! I když si mnozí mysleli opak...

Nazlobeně zafuněla. Proč každé dobrodrůžo musel zkazit nějaký dospělák? A křídlák k tomu!! O to byla ještě naštvanější. Nejraději by zdrhla, ale už jí bylo jasné, že neměla žádnou šanci úspěšného úprku. Už aby byla veliká! Až bude veliká, tak uteče i tomuto podivínovi.
"Nic!" zabručela a zašvihala ocasem. Nic hříšného! Nemohla mu přeci vysvětlit, o co se snaží, no né? Dospělák by to nepochopil! Na to byli moc nudní. A ten zrzek určitě nebyl žádnou výjimkou.

Na chvíli se vydýchala a pokračovala ve škubání. Až dokonce červená tekla! Pipískovi, samozřejmě. Ale vypadala jinak, jak u ní. Bylo to snad kvůli tomu, že už umřel, když ho našla? Netušila, ale jistě to byla fascinující myšlenka. Co kdyby... co kdyby ho prozkoumala blíže? O ptáčcích přeci nic nevěděla! I když, Gájela byla mimino. Obecně nic moc nevěděla. A tedy měla přirozeně touhu se pořádně vzdělávat! Mohla by se podívat dovnitř, ale jinak. Jinak, než kdyby ho chtěla sníst!
Sotva však začala, tak i skončila. Uslyšela totiž kroky a po chvíli spatřila zrzka, co k ní utíkal.
"Hej!" pískla naštvaně.

Gájelka dostala po chvíli další nápad. Prostě by si křidýlko mohla vyrobit, že? A každý křidýlko má přeci peří. A kdo má peří? Tento opeřenec! Začala mu tedy ze křidýlka trhat peří, až ho musela z tlamy vyplivovat. To už nestačila mořská voda na divný pocit v ústech? Ale musela zatnout zuby a dokončit dílo! Žel to bylo podstatně težší, než se zdálo. Oškubat kuře přeci není jen tak! Po chvíli to tedy vzdala. Teda ne, nevzdala se! Určitě to byla jen přestávka. Řím taky nepostavili za jeden den, no né? Jestli vydrží, tak přijde domů do nory jako... jako... Něco! Nevěděla jak to sice nazvat, ale bráškové jí jistě budou závidět!

Sedla si k rackovi. Ani nevěděla, co dělat. Dá se to jíst? Ha, vždyť ani hlad neměla! Alespoň prozatím. Ale v tom si uvědomila, že to má vlastně křidýlka. Ta prohnaná křidýlka! Jak to vlastně vypadá? Packou si mrtvolku přidržela a druhou se snažila ono křidýlko natáhnout, hezky v celé své kráse. Možná... možná, že kdyby ho urvala, tak by mohla mít své vlastní? To by bylo boží! Zakousla se tedy do křidýlka a začala tahat. A tahat. Samozřejmě se jí křidýlko nepovedlo oddělit od těla. Jaké to zklamání! Naštvaně si odfrkla. Chce prostě křidýlko!! Chce lítat jako třeba Bella! Hrůza děs běs. Veliká nespravedlnost. Ale co teď? Neměla nejmenší tušení!

Pochopitelně ji po chvíli písek přestal bavit. Děcko jak ona dlouho nevydrží jen u jedné věci! Přicupitala tedy hnedky k mořské vodě. Toho dne naštěstí bylo ještě hezky teplíčko, takže nehrozilo, že by jí ve vodě zmrzly packy. Alespoň něco. Žel byla vzrůstem ještě malá, proto i ty drobnější vlny byly pro ni celkem pecka. Mořská voda žel taková pecka už nebyla. Chutnala odporně! Fuuuj! Raději od vody odběhla. Už nikdy víc! A tak ťapinkala dál po břehu, dokud nespatřila cosi v dáli. Jednalo se o mrtvého racka. Naštěstí nebyl mrtvý dlouho, takže tu ještě nebyla tuna much a červů. Nu, pro Gájelku to byl vskutku fascinující pohled. Racka takto zblízka dlouho neviděla!

"Ijis! Ano, tento, tak se jmenoval!" pokývala hlavičkou jakož potvrzení. Zázrak, že si nějaké jméno zapamatovala, což? Mimina nejsou zrovna známá nějakým pamatovákem, ale za to asi spíš mohli někteří rodičové, kteří všechny cizí označovali jako tetky a strejdy.
"Ano!" potvrdila. V žádném případě si nemyslela, že by to byla nějaká neužitečná magie! I když to bylo asi tím, že ještě měla poněkud naivní představy o síle průměrné magie. "A ulčitě mocná! Kdybych se změnila ve zmiji, tak by se všichni báli!" řekla a vypnula hruď. Nebo v něco víc než zmiji! Žel neznala názvy všech jedovatých hadíků na tomto širém světě. A snad to tak i zůstane.
"Nene, není to kouzelné! Je to děs! Ploč je jedni mají a další ne? Není fél! Já tžeba nemám vůbec nic!" Závist smrdí, ale holt se takto tento malý špunt cítil. Všichni v okolí vypadali tak zajímavě, ale zrovna její rodinka musí být prostě... šedá! Nijaká! A ona nechtěla být nijaká. Chtěla být výrazná!
"Ahaaa..." zamumlala zamyšleně. "Snad budu za chvíli vědět, jakou mám já!" pískla. To bude mrzení, až jí dojde, že v rodině má tak nějak každý stejnou magii. Všeci jak přes kopírák! Pásová výroba! Jak se má pak dostat na výsluní? Až pořádně nastane tvrdá výchova, tak to bude velký špatný, ji ukočírovat. A hlavně bude vzteká, jak budou všichni zbožňovat Khalana, který vypadá jak echt představitel rodiny.
"Už mě to tu neba!" prohlásila rozhodně. "Pudem někam?"

Netrvalo tedy dlouho a dorazila k pláži. Šla hnedky zkoumat písek, co obklopoval okolí. Dumala nad tím, jak je možné, že takové částečky mohou být tak otravné! Rozhodně na dotek nebyl písek příjemný jako taková lesní půda. Odkud se vzal? Proč je zrovna tady? Netušila! V ten okamžik by asi byla ráda za dospěláka, co by jí vysvětlil, proč to tak je. Jenže ten by jí beztak řekl, že toto pochopí až bude starší! Příšerná to nespravedlnost. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než přijít na to, co a proč. Sama. Nepotřebuje přeci ostatní! Bude to nejlepší badatel a rytíř všech dob. Všem ukáže!! Žel pro ni, na výcvik boje byli třeba dva. Cvičit to sama nemělo moc smysl, že? Nebo může porazit nějaké zvíře! Pro bezpečí Gájelky ale doufejme, že na žádnou bestii nenarazí. Asi by jí byla i škoda, že?

Oku příliš zvědavé Gájel nemohlo uniknout to, že jakási skupinka vlků jde směrem k horám! A jí samozřejmě zajímalo kam a proč. Co když se plánuje něco velkolepého! U toho musela přeci být! Jinak by to přeci nebylo ono. Nebyla by to Gájel, kdyby nemusela do všeho strkat nos. Žel pro toto vlče, byla už tma, byla celý den vzhůru a k tomu bylo po plesu! Samozřejmě se musela držet dál, aby ji nenašli, jenže kvůli tomu je pak poněkud brzy ztratila. Ráda by je hledala dál a jistě by je našla, protože tiško zrovna nešli, ale už po té celodenní aktivitě dokonce zamlženě viděla! Ať se jí to líbilo či ne, byl čas jít domů. Zítra je taky den, no né? To dožene jak nic!