Príspevky užívateľa

Gájel se vydala na svou *další* procházku. Už nebyla žádný mimino, ale baron!! To jí celkem dodalo sebevědomí. Ale chtěla toho *víc*. Chtěla se dostat na vrchol co nejrychleji! Samozřejmě nejjistějším způsobem by bylo vlézt panovnici do tlustýho střeva, ale té myšlenky nebyla zrovna fanouškem. Rozhodla se tedy pročesat okolí, hezky ho prozkoumat. A třeba při svých toulkách najde i nějakou kořist! Nebo líp, nějakýho malýho zlobivýho tuláka, co potřeboval dát pár na zadek. Nebo si snad najde naopak nějakého spojence? Každá možnost dobrá!

"Přesně tak," zazubila se. Chytrej hošan! No, hošan... Byl moc velký na prostého hošánka. "Takže někoho z Nihilu ještě znáš, jo?" zvídala se. Kohopak asi? MUDr Bellánnu? Irisa? Či snad samotnou panovnicu? Šmarja, co když se ten týpek bude chtít nasáčkovat do smečky? Ne, že by byl nesympatickej, ale tento big boi by určitě chtěl na rytíře. A víte, co by to znamenalo? Konkurence!!
"Jó, tak aspoň to," pokrčila ramínky. "Takže máš nějakou babu, co?" zazubila se následně. S kým jiným by asi byl, že? Když na to nebyl sám? S rodinou? Pfff. Kdo má dnes stabilní famílii?

"Možná mu naočkovali, že bychom na něj měli špatnej vliv. Nebože máme tunu blech. Ale však co? Jeho minus," protočila očima. Ať si bratr nakašle! Ať si klidně za fotrem zdrhne k těm Přízračným, když ho má tak rád! Pche.
"No..." začala zamyšleně a vlastně ani nevěděla, co Arkádovi říct. Nikdy hlouběji nepřemýšlela nad tím, *jak* komunikovat s druhými. Prostě konala! "Nesmíš tolik dávat najevo svý strachy! Jakmile je vycejtí, tak tě nebudou brát tolik seriozně. A možeš zkusit s nima mluvit jak se mnou, co já vím? Pozdravit je, nevím, zeptat se, jak se maj? To ostatní asi maj rádi, i když osobně mi to přijde jako trapná otázka." To byl panečku brainstorming! Ale nemyslela si, že to bratrovi jakkoli pomůže. I když, kdo ví? Vidno to byl vlček mnoha tváří. Jednu chvíli mluví naprosté blbosti a druhou vyžblebtne nějaký extrémní moudro! S takým vývojem by se ani nedivila, kdyby z něj byl taky nějakej rytíř. Nebo špeh.
Gájel to nedalo a musela se zasmát. Slyšet od Arkády slova "snad postupně vymřou" bylo fakt epický. Nikdy by od něj taká slova nečekala! Božínku, ještě z něj bude slavný milágobijec! Prosím, ať je z něj milágobijec...
"Vidíš, a to se rozumu zcela očividně zastávaj! Fakt by mě zajímalo, co mají z toho, že se celý dny ksichtí stejně. Si myslí, že dosáhnou nějaký nirvány, když budou takto? Fotr by beztak ani slzu neuronil, kdyby někdo z nás chcípnul," odfrkla si. Možná by byl i rád! Kdo ví?
"Normálně bych řekla, že by se nás máma snad zastala, ale jak nad tím přemýšlím, tak... by nás asi nechala odvést."

Ha! Aj ten namakanej týpek ji pozdravil slušně! Dámy a pánové, tohle zatím vypadá slibně. Třeba Gájel kvůli své nevymáchané tlamě neskončí jako něčí rohožka. Ale co není, může být. Netřeba předbíhat událostem.
"To teda nejsu," zazubila se. Ona a nějakej tulák s prašivinou! Hááh! I když by se nedivila, kdyby ji ó svatá Voltajka Voltérovič eventuálně ze smečky vykopla. Mít prořízlou hubu se v Nihilu zrovna neslušelo.
"A ty tulák v tom případě budeš určitě," odtušila. Smečkovej týpek tohoto věku by už určitě rozeznal pachy. Nebo si to aspoň myslela. "Ty jo. Bejt sám v týto zimě musí bejt fakt nanic, co?" Nemyslela to ani nějak rýpavě či arogantně, kupodivu. Bolístky ze zimy sice neznala, takže s tímto problémem nemohla nějak soucítit, ale dobře věděla, že žvance bylo pomálu a že se začaly šířit nemoce. Taková Dýda kašle jak tuberák! Od ní rychle pracky pryč.

"Khalan? No ten nepochybně!" protočila očima. Šlo poznat, že se na bratříčka dívali jinak. Měl totiž perfektní vzhled. Vypadal velmi podobně jak ostatní členové rodinky. A neměl tu jejich prokletou bílou. Ha! Jako kdyby to mohli nějak ovlivnit!
I když její myšlenky ovlivňovala jistá rivalita. Chalán nebyl žádné nedochůdče jako Arkáda, kdeže. Představoval tedy jistou konkurenci. Ona chtěla bejt ta, co zazáří. A nechtěla bejt jen Chalánovým stínem. Však bude lepší rytíř jak on! Už jen to, že se narodila se schopností necítit bolest bylo nepochybně znamení, že byla předurčena k velkým věcem. Bolest je tak omezující! Vlk osvobozen z těch okovů musí mít fakt potenciál, no ne? Ha! Kdyby jen věděla...
Překvapeně zamrkala. "Na to, jak si šeci myslej, že máš místo mozku slámu, tak fakt umíš říkat chytrý věci." Vlastně ho pochválila, páč na jeho slovech aj něco bylo. No fakt!
"No a teď si představ, že totoc potlačování považujou za logický, i když se na konci vlastně jen rozbijou. To mi moc logický nepřijde." Jo, jistě, bejt otrokem svých emocí taky nebyla zrovna ideálka. Ale jít z extrému do extrému jí přišlo divný. Možná to fakt mělo nějakej smysl, ale ona ho neviděla.
Podívala se bratrovi do očí a přiblížila se k němu. "No tak ať! Nás nezlomí. Nikdy."

"No neasi!" vyřkla Gájel. "Jako, ten vzhled se ještě dá přežít, že jo. To se stane. Ale oni se aj chovaj stejně. I ten jeho otrok pod ním, ten Nákaza nebo co, se choval skoro až identicky. Je to divný." Nechtěla bejt jak přes kopírák! K čemu to bylo dobrý? To každej, kdo se vyučí té podělané lOgIcE, se bude chovat takto? Celkem bizár. Brainwashing! Teda, nó, né, že by byla logika špatná... Té by se mohla přiučit i panovnice Voltaire, které v duchu neřekne jinak jak Voltaren. Jen ona si může v rámci krize říct, ať jde celá smečka kreslit kraviny po zdech nory!! V tomto rozhodnutí žádná logika nebyla. Ale... no, sice její rozhodnutí považovala za dementní, ale i ona měla na ksichtě furt ten pokerface! Né tak neprůstřelnej jak u strýca Žeryka, ale přesto! Co to bylo za módu?
"Jo, nemaj nás rádi, protože jsme jiný. Lepší. My přemýšlíme, chápešto! Přemejšlíme nad světem a nežerem vše, co nám naservírujou," zazubila se. "A vejš ty co? Já si myslím, že ty emoce maj. Každej je má, nějaký. Ale myslí si, že je trapný je projevovat. Nelogický."

Ghaa'yel se dále procházela krajem, dokud nespatřila v dáli jakéhosi vlka. No jo, mít tak tmavej kožuch, když byl všude sníh, nebyla kdo ví jaká výhoda. Ale tak, brzy bude *tma*, takže se mu bude skrývat o něco lépe.
Rodiče sice mohou říkat věcíky jako "nemluv s cizími!" ale cožpak měla Gájel špetku rozumu? Tedy, blbá úplně nebyla, to zas ne. Měla v té mozkovničce potenciál. Ale bohužel jí, snad kvůli věku a nezkušenosti, scházel pud sebezáchovy. Vydala se tedy k cizinci. By očko to byl nějaký přerostlý týpek, ale to ji přesto zrovna nezastrašilo. Však by si poradila, no né? Jak mohou být reálně těžký fajtky? Ne, že by ho k něčemu chtěla vyprovokovat...
"Zdravím," pozdravila ho ještě kupodivu slušně. Kdyby to byl nějaký prcek typu Rivéra, tak by nejspíše užila slova *nazdar*. Tak schválně! Byla zvědavá, o jakýho typka se jednalo.

Kdyby Gájel mohla, tak si fakt zaťuká prackou na čelo. Její bratr byl vskutku pozadu, co se vzdělání týče. Ale tak, holt bude suplovat roli jeho... starší sestry? Byli ze stejnýho vrhu, ale přesto se cítila o dost starší jak on. Jéžišmarjá. Jen ať z ní není brzo stará rašple!
"Nee, žádnej partner, ale fakt bratr! No fuuj, to by bylo nechutný, kdyby byli partneři! To se nedělá. Hlavně, když jsou vzhledově pomalu jak přes kopírák." Ale *proč* se to nedělá? Na to neměla jistou odpověď. Prostě je to divný. Tečka.
"Víš, že ani nevím?" zazubila se. Slova jako vole a podobné jsou snad už zakořeněna v DNA! Jako ano, logicky to někde slyšet musela, ale kde, to bylo záhadou i pro ni. "A ano, jsem součástí organizace pro zakázaná slova. Ale pouhé *vole* mezi ně nepatří," mrkla. Tato nadávka byla ještě moc tame! Ale nebudeme tu jako dlaždiči, žé?
Další pohlazení po egu! Jéžišmarjá, to potřebovala. Neironicky. Potřebovala se cítit chytře.
"Ha, fotrovi kumpáni nám nesahaj ani po kotníky!" Vždyť všichni vypadaj tak... ani to nedovedla popsat! Všichni byli stejní. Jak bezejmenní vojáčci. "Nechápu, co je logickýho na tom jejich chování," pronesla. Chtěla najít logiku v jejich logice! Ale to zní jako běh na dlouhou trať.
"Jooo, já tebe taky." Asi trochu jinak jak on ji, ale záleželo na tom?

Jakmile zaslyšela příkaz dědka, aby jeho otrok přinesl rodokmen, tak se vnitřně zděsila. Fakt bude hodina dějepisu! Ježíšku na křížku. Jen to né! Další nudu už faaakt nedá, jakože vůbec. Ale nuda nejspíše nebude, vzhledem k tomu, že fosílie Sára se rozhodl jim dát nějakou deep lekci. O tu ale rozjívenej harant moc nestál.
"Ne," odpověděla a podívala se vzdorovitě strejci do očí. Na blbou otázku blbá odpověď, né? Tak nějak čekala, že za toto odmlouvání dostane facana, ale pro ni to bylo stále pořádně worth. Ona se rychle postaví na všechny čtyři. To budou čubrnět! "To jídlo je tu snad jako dekorace?" dodala. No jo. Puberta, co se chování týče, přišla opravdu brzy. Ještě byla znásobena Nihilem a nedostatkem otcovské přítomnosti ve smečce!

Slova Arkády pochopitelně Gájelce krásně pohladila ego. Samozřejmě, že měla vždycky pravdu! Ale co si budem, tahle slova by se jí líbila více, kdyby byla vyřčena ještě někým jiným. Arkáda totiž nebyl v tomto zrovna žádnou autoritou. Kdyby jí takto pochválil ten prokletej strýko, to by bylo teprve něco...
Po dalším bratrově výroku ji málem mrtvica ranila. Že by táta podváděl mámu se strýcem?? SE STRÝCEM??? No to snad ne!!
"Cooo! To přeci nee!" vytřeštila oka. "To je... to je jako kdybys něco měl s Chalanem, chápešto!! To nejde. To je prostě moc divný. Úchylný," snažila se mu to vysvětlit. Tyto věci se nedělají. Ani chlap s chlapem a už vůbec né bratr s bratrem! Nebo to byl nějakej další divnozvyk její divný famílie? Ale né. To snad né...
"No, to je nadávka," vysvětlila mu. "Ale prosimtě, hlavně ju nepoužívej u panovnice a už vůbec jí neříkej, že to máš ode mě, oukej?"

"Balvaaan?" vytřeštila očka. Tyto dvě mikrotýpky chtěji shodit BALVAN?? A to ona se považovala za sebevědomou! Ale tak, možná balvany nebyly tak veliké, jak si je představovala. Třeba to fakt nebyl tak delulu nápad, jak si myslila.
"No nazdar," pozdravila Dýdu. Ježíšku, do čeho se nám to zas namočila!! Ale tak, když už tu je, tak zdrhnout nemože. By vypadala jak srab a hňup! A ona žádná srágora není.
"Tož jestli jste extra zoufalí, tak možu zkusit led zahřát svým tělesným teplem a pak to možem probořit nějakým šutrem nebo tak, ale nevím. A nebojte, na zimu jsem odolná," zazubila se. Její odolnost se už prokázala u základního vyšetření MUDr. Bellanny. Ale mudru to spíš znepokojovalo. Gájel to ale brala za pořádnou výhru v loterii. Ale nejlepší by bylo, kdyby za mudrou zašla a čmajzla jí ten rudej šutr pochybných tvarů, co hřeje. A měli by vyřešíno!
"A balvan faaakt nevím, jak chcete shodit." S magií by to asi šlo. Ale bez ní, no, celkem risk.
"Možná, když najdeme ostrej šutr, tak by se nám mohlo podařit udělat ručně nějakou díru. Ale to by asi bylo celkem na dlouho." To byl panečku brainstorming!

Kdyby Gájel mohla cítit bolístky, tak by nepochybně z kvíkotu bratra dostala ultimátní bolehlav. Jediné štěstí pro Arkádu! Jinak by nejspíše nebyla tak *trpělivá*.
"Ále prosím tě. Byl to jen sen, výmysl tvý kebule! Nic to neznamená. Tatík se na tebe fakt takto nevykváknul," snažila se ho uklidnit... po svém. Ale vlastně by se sama nedivila, kdyby na ně Aikan hodil bobek. Vždyť týpek žije na druhým konci světa! A je jasný, že nejraději měl ze sourozenců Chalána. Gájel a Arkáda byli spíše ostudnými jedinci. Ale však jim ukáže!! Všem vytře zraky!
"Jestli umrzl, tak asi máme toho nejtrapnějšího rodiče," ušklíbla se. No jó, jí se to řeklo, když zimu sotva cítila! Chudák neměla tušení, že ho už opravdu ale neuvidí. Ne však kvůli umrznutí...
"A víš ty co, taky by mě zajímalo, proč fotřík s náma není! Vole, udělá si děcka a ani se za nimi nepřestěhuje! No jó, jde vidět, že strejda Žeryk je pro něj asi důležitější," protočila očima.

Ha! No samozřejmě, že uměla používat tlapy i mozek! Sice si nejeden v okolí nepochybně myslil, že mozek nechala někde v křáči, ale koho zajímalo, co si myslej druzí, že? Ona se prostě eventuálně vyšvihne na topku. Fakt by tomu věřila.
"A týmovou prácu se taky teda někdy budem učit, co?" Jestli jo, tak to bude asi ta nejnudnější lekce. Raději by vše dělala na vlastní pracky!
"No já se cvičením ve sněhu problém nemám. Zima mě moc netrápí," zazubila se. Jak děvče necítilo bolest, tak ji ani krutě nízká teplota nedělala příliš problém. Což bylo samozřejmě nebezpečné. To, že necítila extrémní bolavé chlady totiž zdaleka neznamenalo to, že by se její tělo netrápilo. Blbka by byla schopná jít i na trip do hor, ze kterého by si odnesla omrzliny a následnou amputaci!
"Ha! Boj!" snad se jí i oka rozzářila! Skvělé. Tak přeci jen dnešek nebude trapný nůďo! "Jen tě musím varovat, že necítím bolest," zazubila se. No jo, kdyby to neřekla, tak by frau doktora Bella Ciao nebyla moc ráda.

Gájel toho dne také chrupkala v noře, jako hezky spořádaný člen smečky. Přeci by nechrápala na širým nebi, no né? Na rozdíl od bratra měla povětšinou celkem poklidný spaní. Bohužel ji náhle vzbudil jeho výkřík. Nasupeně pootevřela oka. Její spaní!! Její krásný spaní! Bude muset vynaleznout něco jako vlčí špunty do uší, jinak jí asi solidně drbne.
Vstala a podívala se na svého... poněkud zakrslého bratra. "He? Co se stalo?" zeptala se rozespale. Beztak nějaký mega bullshit jakože ho ve snu chtěl sežrat zmutovanej růžovej vrabčák.

Gájel se vydala mimo území. Statečné, nebo hloupé? Vzhledem k všudypřítomnému sněhu a její nezkušenosti spíše... hloupé. Ale stále si myslila, že jí se přeci nic stát nemůže. A nedalo se ani moc divit. Když vlk nikdy neucítil bolest, tak je těžké se nějak poučit. Kdy ale nastane den jejího reality checku? Kdo ví.
Šla kolem řeky a rozhlížela se. Doufala, že v okolí najde nějakýho polochcíplýho ušáka, kterého by se jí třeba podařilo ulovit! Ale to by si musela hejbnout kostrou, protože se tak nějak začalo stmívat. A jak bude tma, tak, nu, kdo ví, jestli něco najde! Holt chtěla domů přijít s něčím krutopřísným. Aby ukázala, že fakt má na to bejt ten nejlepší rytíř! Ha! A foter na ňu bude konečně pyšnej! No jo, kdyby jen věděla, že tatíka už nikdy neuvidí...