Príspevky užívateľa

Zasupěla, když ji hoch obvinil z toho, že se ohně ani nedotkla. No toto!! To přeci nebyla pravda! Nebo byla? Ne, ne! Ještě jí úplně pomate hlavu a co pak? To se nesmí stát! Určitě se ho nějak dotkla. A i kdyby se ho nedotkla úplně, tak furt mu byla blíž jak on!
"To není plavda!" zamračila se a šťouchla do něj packou. Zrovna tou, která se s plameny na chvíli seznámila. Ona si toho nevšimla, ale právě ta byla celkem nepříjemně cítit a co víc! Byla i trochu popálená. "Tak si to zkus sám, když jsi takový odvážný!" řekla významně. "Tžřeba packu stlčíš hloub do ohně jak já!" zachechtala se. Nemyslela si, že tento vymlouvač by šel tak blízko k plamenům! Jistě, byly naprosto neškodné, respektive si to myslila, ale kdyby chtěl, tak je dávno v nich a vychloubá se, jak je hustej! Nebo ne? Ale co kdyby tak fakt učinil? Nu, nezbývalo by jí nic jiného než to překonat. Ale hlavně rychle! Bylo tu v okolí pár dospěláků a ti byli určitě schopni jim jejich zábavičku překazit. Holt se velikáni vůbec neumí bavit. Ale kdo ví? Třeba nějaký magor s jednou mozkovou buňkou se k nim i přidá.
Každopádně chvíli na to si všimla, že její packa vypadala jaksi... Nu, ne zrovna v nejlepší kondici. "Jejda," pronesla, jako kdyby se mělo jednat jen o nějakou špínku jak od bláta! Ah, kdyby jen věděla, jakou tato zranění dokážou způsobit neplechu.

Pokrčila naštvaně čumáček. No jistěě! Ale jejich doktoři určitě nebudou zdaleka tak objektivní jako ti nihilští! Jinak to nešlo. Chyba prostě byla na jeho straně, šlus! Ona určitě nebyla tak mrňavá, že by si jí nikdo nevšiml. I velikáni jako Iris by si jí určitě všimli! Ah, v rámci tohoto sporu by se jim jistě hodil echt znalecký posudek, ale o něm si mohli jen nechat zdát.
"No tak to dokaž!" zachechtala se. Tohle hecování dokázala být dobrá zábava! Nakonec se budou buřit natolik, oba že budou po setkání s ohněm vypadat hůř jak Deadpool. A to by nebylo zrovna reprezentativní, což?
Nakonec se vlček k ohýnku více přiblížil a pobídl ji, ať začne. Hmpf. No fajn! Natáhla tedy packu k ohni. Byla velmi blízko plamenů, tak moc, že by už průměrný jedinec skučel bolestí, ale zároveň neměla packu přímo v nich, aby se z ní okamžitě stala živoucí pochodeň. Gájelka na pacce cítila pouze jakési mírné teplíčko. Odfrkla si. Měla za to, že se oněch plamenů dotkla, tak dala packu dolů. Nejspíš celkem smrděla, ale její nos by to nezachytil. "To nic nebylooo!" skoro si až postěžovala. Čekala něco cool! Ne takovou trapárnu! To do toho ohně musí vlézt celá, aby něco cítila a zažila??

Zhluboka se nadechla. Ne!! On neví nic! Ani to, jestli vidí! To by řekl každý, no né? Nikdo by si nepřiznal, že sotva vidí před čumák! "To ví jen medik!" zazubila se. Za svůj krátký život byla u doktorů tolikrát, že byla přesvědčena o tom, že ti by byli schopni hnedky říct, jestli je roháč slepýš nebo ne. Ale co když fakt není?? Hmpf! Radši se do toho už nezabrušovat, jinak se z toho ani jeden nevybrousí.
"No ukážu!" blýskla vyzývavě očima a pyšně se vyprsila. Přeci nebyla žádná srágora! Všem ukáže, že i Nihil umí být drsnej. A ona ze všech byla nejdrsnější. Kam se hrabe chrabrost rytířů! I ti by se z ní posadili na zadek!
Celkem rychle se k hranicím blížila, proto se ohlédla, zdali za ní vlček stále jde. A všimla si, že je jaksi pozadu! Cožpak se mu k ohýnku nechtělo? To aby ho pobídla! "Jééé, my se sňad bojíméé?" řekla provokativně a vyplázla jazyk. Hodlala ho vybuřit, ať se taky ukáže, jak to s ohněm umí! Ale... co když má nějakou ohnivou superschopnost? To už by pak tuto výzvu nevyhrála! Neeee!

Gájel si frustrovaně uvědomila, že tato debata absolutně nikam nevede! On opakuje to samé a ona taky. Ale co jiného taky mohla dělat, že? Týpek prostě kecal! A ona mluvila pravdu! Kdyby věděla, co to jsou brýle, jistě by mu je doporučila. Prostě to byl slepýš a basta! Žádná jiná možnost nebyla možná!
"Já nelžu!" dupla si a podívala se vlčkovi do očí. "To ty!" A teď mít ty důkazy, že? Ale žádné nebyly! A bohužel ještě nebyla natolik velká a schopná, aby si je nějakým zázrakem božím mohla zfalšovat. Holt se bude muset v následujících měsících posnažit. Ale zpátky k tomu zajímavému, tedy ohni.
"Ha!" ušklíbla se. "To zvládnu na lozdíl od tebe i ve spaní!" Neměla absolutně nejmenší tušení, jak tento přírodní úkaz mohl být nebezpečný. Všichni se toho tak báli, ale proč? Bylo to hezky tancující světýlko, co se živilo dřívím! Pohodka, nee?
Podívala se očkem na Zatha a začala si hezky vykračovat k hranicím, aby dokázala, že svá slova myslí vážně! Neukáže na sobě ani náznak strachu, nene! Hodlala toto kolo vyhrát. Mu ukáže!! Klidně do těch hranic vletí i celá! Ale to by Voltaren a spol asi nebyli moc nadšení... A rozzlobit panovnici, to bylo horší jak rozzlobit rodiče!!

Ťapkala i s Irisem směr nora. Teda, kdo ví jestli. Ona měla sotva šajnu, jestli jde dobře nebo ne. I když, sama si nemohla moc svobodně rozhodnout, kudyma přesně jít, neb Iris jí to vždy nějak šikovně vyblokoval. Celkem ji to štvalo, ale kupodivu se neozvala. Snad z toho důvodu, že by nevěděla, co přesně říci. Holt vykomunikovat to, co má vlček na srdíčku, není vždy snadnou a prostou záležitostí! Hlavně pro mimísky, kteří ještě zdaleka neznají všechna slůvka.
Na slova Irise prv nereagovala. Nějaká myšlenka, že by mohla umřít, byla pro ni naprosto nepředstavitelná. Nelze! Smrt neexistuje. Alespoň ne pro ni a pro rodinku. Ale přesto jí došlo, že se nechat zaživa stáhnout z kůže asi nebyl ten nejchytřejší nápad.
"Ťak jooo..." zabručela. Že se to časem dozví? No jen aby!! "Šibješ?" Toto slůvko mohlo znít jako dotaz, jestli mu náhodou nešibe, ale nebylo tomu tak. Byl to pokus o slibuješ. Chtěla se samozřejmě vše dozvědět! A slova, že se to dozví až *časem*, ji moc neuspokojovala.
Nu, po chvíli už konečně poznala známý kraj. Již se blížili k noře. "Jeee!" pískla, jakmile jí došlo, kde jsou. Tu cestu si musí zapamatovat! Ale marná snaha, její miminkovská paměť ještě nebyla natolik silná, aby udržela v sobě něco takového.
Ono jeee jí ale rychle přešlo. No. To, že už byli tady, znamenalo, že končí zábava!

Švihla ocasem. Ne. Tak snadno se nenechá vyprovokovat! Nebo nechá? Měla co dělat, aby se mu do té packy nezakousla. Bylo to tak lákavé! Stačilo skočit, trefit se zoubky a pořádně zaklapnout. Určitě by roháč pak brečel jak malá holka!! Žel neměla kolem sebe svědky, kteří by potvrdili, že si o to chlapec říkal. Bez nich jí bude čekat domácí vězení! A maminka s tatínkem by byli zklamaní, že takto buří... Ale však co! Jejich problém!
"To nemůžeš vědět! Něvykecáš se z toho!" blýskla vyzývavě očkama. "Postě nevidíš a ani utíkat neumíš!" Přemýšlela, co mu říct dál. Prostě musí mít ve všem poslední slovo a dokázat, že prostě má pravdu! Nejraději by ho i vyzvala. Ne na 1v1, ale... na něco jiného! Jen nevěděla na co. Prostě si chtěla prokázat, že je *lepší*. Najednou si za Zathem všimla jakési skoro až červené záře. To už se pálila hranice. "Hele, hele!" štěkla, jako kdyby viděla jednorožce, a ukázala packou směrem plamínek. To musí vidět zblízka!

Gájel rychle protočila očkama. Tuhle otázku *nesnášela*. Vždyť odpověď určo zná! Rodiče by jí tohle nikdy bez dozoru nepovolili. Noo. A co!! Nemohla za to, že prostě byla *šikovnější* jak zbytek svých sourozenců, kteří by takovou štreku nedali! Nebo alespoň v to doufala. Musela si prostě dokázat, že je lepší jak její bráško Khalan. Klasická sourozenecká rivalita. Soutěžit s druhým bratrem naštěstí nemusela. Ten mohl být rád, že ještě nenatáhl brka.
"Nééé, no," zamručela a podívala se Bell do očí. "Ale chodit na půzkum sám je plostě lepší! Ostatní jsou moc pomalí!" snažila se svůj čin odůvodnit. Arkáda by neustále kýchal a spinkal a Khalan... No, určitě by byl pozadu!! Nebyla jiná možnost. I za cenu ultimátního pomlácení by chtěla být ve všem prostě první. Svět se zajímá jen o vítěze!
"Moc ne," pokrčila ramínky. Čtyřměsíční harant přeci nemohl výt tak nahlas jako třeba tady Bell! A hlavně, vytí o pomoc znělo moc trapně. Proč by to dělala, když může vstát a někoho v klidu najít? Jó jó, další zranění, infekce a blá blá blá. Nůůda. Má přeci na víc! Ona je přeci nesmrtelná.
Na varování jen kývla hlavičkou, načež byla její packa ponořena do vody. Ghaa'yel ani nepípla. Ani sebou neškubla! Jako kdyby se jí nic nedělo. A ono se asi mělo něco stát? Jistě, trochu studena cítila. Ale ne moc. Určitě ne natolik, aby jí to bylo nějak nepříjemné. Rozzářila se jí očka. Ano! Znamení, že byla prostě *drsná*. Takový Khalan by se na jejím místě určitě uplakal! Ale ona ne. Jedna nula!
"Jó, jó. Dva! Ajkádu a Kalana. Venku mi ani jeden nestačí!" pochlubila se. Nemusela to být sice nutně pravda, aspoň co se Khalana týče, ale cožpak by něco mohla tady Bella tušit? Teda, průměrnýmu dospělákovi by asi došlo, že toto děcko jistě přehání, ale to Gájelce zatím úplně nedocházelo.

No ten měl dost! Měla co dělat, aby nezačala supět. Takový drzoun! To si přeci nemůže nechat líbit. Jistě, může zavolat rodinku a tohoto šmejda vykázat, ale cožpak by to byla taková zábava? Radši ho porazí sama! Hezky holýma prackama! Musí hned vymyslet nějakou cool urážku, ze které se jen tak nevzpamatuje! Ale to se snadněji řekne, než udělá, že? Ale ona se nedá, nene! A kdyby bylo slov málo, tak se mu pořádně zakousne do zadku!
"Jéééé, ťak on tu někdo špatně vidí!" ušklíbla se a rovněž vyplázla jazyčisko. Přeci nebyla tak malá, aby nešla vidět, no né? Byla *veliká*. A všem do jednoho to dokáže. I tomuto rohatci! "To se ďoma budou divit!" zachichotala se. Stejně jako se u nich doma diví nad zdravotním stavem jejího bratra Arkády. I ten měl prý rozbité očičko! Tak ten je má rozbité asi obě. Hihi.

"Jojo utíkala!" zazubila se. Však co by neutíkala, že? Den je krátký, musí toho tolik stihnout! Co by ztrácela čas pouhou chůzí. Ha! "Asi ne," pokrčila ramínky na dotaz, zdali jí to bolí. Co ona věděla? Doteď ani pořádně netušila, o jaký pocit se přesně jedná. A bylo to snad špatně? Neměla nejmenší tušení, že neschopnost cítit bolest je v kategorii velký špatný. Nejspíš ji tahle skutečnost dojde až později, kdy bude její život skutečně na vlásku!
"Mě taky," řekla, protože ji jistě doma učili, že je to slušnost. Jinak by nejspíše v ten moment mlčela. Slušňácký kecy jí moc nebavily. "Bisa a Aikan!" vyřkla jména svých rodičů. Předpokládala, že je jistě zná oba. Minimálně podvědomě ale věděla, že táta bydlí jinde, přesto si myslila, že ho tady určitě zná každý. Musel! Určitě to byla velká celebritka, i když se furt ksichtil jak kakabus.
Následně dorazili k vodě a Bella položila Gájel na zem. Čas první pomoci! Hezky se pyšně vyprsila, když ji Bella pochválila. Ano!! Med pro její ouška. Chválu by mohla poslouchat denně! Neustále! Ale přesto se po slovech Bell trochu zarazila. "Ale kdybych zůstala na místě, tak mě nikdo něnajde!" protestovala. By čekáním zkameněla!! A navíc, čekání je přííšerná nuda. To si packu radši rozbije trochu víc!

Přikývla. Hurá! Konečně splnila svou povinnost. Teď se jí někdo podívá na bebí a jakmile bude mít toto za sebou, tak bude moct opět pokračovat ve svém tripu do nebes. Žel netušila, že nejspíš dostane zákaz všech těchto capin. Se zraněním si přeci hrát nemůže! Teď ještě, aby tato slova zastavila její neutišitelnou energii.
Byla celkem ráda, že se jí divnotýpka zeptala na to, odkud sebrala ono zranění. Ukáže jí, jakej je to nebojácný dobrodruh! "No, šla jsem na výlet! Tam k hojám!" začala povídat a ukázala packou na Východní hory. "Aaa jak jšem šla po kamení, tak jsem ukluzla a špadla! No a všimla jsem si, že mám na pacce čelvenou. A ta je asi špatná. Tak jsem utíkala někoho najít!" Doufala, že pak od někoho dostane pochvalu, že udělala správnou věc a nepokračovala v cestě na vrchol! Sice by se na vrchol nikdy nedostala, ale Gájel byla moc tvrdohlavá na to, aby si to přiznala.
"Ťak jo!" zavrtěla ocáskem. "Jsem Ghaa'yel. A nevím, kde jsou máma a táta." To nevěděla vlastně nikdy, protože jí to tolik nezajímalo. Dělat aktivity s rodiči bylo pro miminka. A ona už byla přeci veliká!
Už by se rozběhla směr voda, ale naštěstí ji Bella popadla do zubů. Díky bohu. Jinak by si ještě něco zase udělala.

"A jak?" přivřela oka. Dělala, jako kdyby to šlo uzdravit jen mávnutím proutku! A kdo ví, možná i šlo. Ona na to žádný expert nebyla. Byla svědkem jenom jednoho zásahu medika, a to když Arkáda sežral pruhovanou bestii se žihadlem. A to žádná rychlovka nebyla! Sic mu dala něco do huby, ale že by se otok hned zmenšil, se říci nedalo. Ale třeba má tato týpka nějaký superschopnosti! No to byla zvědavá. Bude ji sledovat!
"Nabíjení čumáku k tomu patší!" zazubila se. Prostě důkaz obtížného terénu! A o to se vlk lépe cítí, když pokoří nějaký mega kopec.
"Dýt?" zopakovala. Dýt? To je divný jméno. To znamená jakože je tydýt? Zachichotala se nad tou myšlenkou. "Já jsem Ghaa'yel!" představila se.

Utíkala dál a dál, dokud náhle neuslyšela volání. Vlče! Hlas z nebes vskutku nečekala, nebylo tedy divu, že přestala dávat pozor, kam šlape a *zase* hňápla. Holt miminkovské tlapky měly ke hbitosti a zručnosti daleko. Ale aspoň si je teď neustále cvičila, že? Za pár měsíců ji nic nezastaví! Možná...
Jakmile tedy spadla, tak hnedky vstala a oklepala se. Jejda, teď ta její rána je ještě víc pokryta bordelem jak předtím! Ale to určitě bude v pohodě. Teď jí víc zajímalo, odkud se vzal ten hlas. Začala tedy skenovat okolí, dokud si nevšimla bytosti ve vzduchu! Nějaký vlkopták? Taky chtěla umět létat! Kde je spravedlnost? Žel nemohla okounět moc dlouho, neb zvláštní vlčice přistála. Nezahálela a hned za ní přiťapala.
"Teče mi kjev!" oznámila jí a ukázala ji zraněnou přední packu. Vzhledem k tomu, jak s tím zraněním závodila, tak rána vypadala o něco škareději jak na počátku. Ještě měla ranky na ramínku a zadní nožce, ale o těch ani nevěděla.
"Kam s tím mám jít?" optala se, neb netušila, že vlčice před ní byla shodou okolností medikem. Věděla jen o Rio, která je nejspíš momentálně někde ve voidu. Jistě mohlo působit zvláštně to, že takto dotlučená a dolámaná chce ještě někam utíkat! Ah, jeden by mohl její energii závidět.

Ušklíbla se, když rohatec po šťouchnutí pořádně nabral vědomí a posadil se. Tak přeci jen neumřel a ani nebyl ke smrti blízko! Alespoň prozatím. Kdo ví, do čeho se namočí za chvíli, že? Žel Gájelce ušklebek zmizel, jakmile se hošan zeptal, jestli to byla ona, kdo mu stál v cestě. Stál v cestě?? No toto! Tento jouda určitě žádné zdejší cestičky nevlastnil! Pche. Dá mu přes ušiska! Sice zde byl problém ten, že momentálně byla drobnější, ale cožpak by jí to mohlo zastavit?
"Ne-e!" přivřela oka. Tohle a býti její chyba? Nikdy. I kdyby byla, tak si to jen tak nepřizná. Nu, v tom si byli podobní. Což asi nebylo dobře, protože tímto se zvýšila šance na štěněcí výměnu názorů. Snad se tu nebudou uprostřed slavnosti kočkovat! Nuž, alespoň by měli dospěláci nějaké komediální představení. "To ty jen něumíš utíkat!" zazubila se. Ano. Nakonec se ho rozhodla *trochu* potrollit. Holt rohatý chlapec musí umět lépe manévrovat! Určitě bych to zvládla stokrát lépe jak on, myslila si. Samozřejmě. Nebyla by to Gájel, kdyby neměla sebevědomí až někde ve stratosféře a svědomí dole v zemské kůře.

Gájel natahovala hlavičku, snažila se vidět, co se v okolí děje, ale byl to marný boj. Všude tu byla velká spousta velikánů. Až se trochu obávala, že do takových výšek sama nenaroste! Ale tyto počáteční obavy hned hodila stranou. *Určitě* hodně vyroste. A všichni budou čumět! Bude větší jak táta, musí být!
A jak se snažila najít nějaký dobrý flek, tak postupně přestala vnímat své okolí. Hlavním cílem bylo vidět, co je to ten oheň zač! Nebylo tedy divu, že jak plně nedávala pozor, tak se lekla drcnutí od cizince. Automaticky vypískla a stejně jako on žuchla na zem. Zakašlala, protože se jí do čumáčku dostal prach a jiné částečky ze země. No toto!! Náraz to byl pořádný, protože starší dítko udělalo dobrých pár kotrmelců. Au. Gájel se naštěstí vzpamatovala celkem rychle díky neschopnosti cítit bolístky, však za normálních okolností by zafňukala, jak jí bolí u žebírek! Vstala, oklepala se a přiťapala za hříšníkem, co do ní naboural. Byl taky dítkem, však o něco starším, tedy byl větší a mohutnější jak ona. Byl černobílý s jakýmisi žlutými pruhy a růžky. Rohatců už pár viděla, tuto variantu však poprvé. Proč tu má tolik vlků rohy, křídla, lebky a ona nic? Nespravedlnost! Najednou jí napadla možnost, že by mohla vlčkův roh ukousnout a nechat si ho na ozdobu. To by jí slušelo! Nebyla však takovým bláznem, aby se o to opravdu pokoušela. Místo toho do vlčka šťouchla packou, jestli ještě vůbec žije.
"Heeejj!" pískla na něj a šťouchla ho ještě do tváře. Na chvíli si pomyslela, že ho to fakt zabilo, ale rychle jí došlo, že toto nebude ten případ. No, aspoň nedostane od rodičů zaracha!

"Niiiiii!" vypískla, když ji Deet chňapla za packu. To neee! Byla zastavena. Ani bránit se nemohla. Tedy mohla, ale víme, jak by to dopadlo. Deet sice byla malá, ale ne natolik malá, že by se jí nepodařilo zastavit mimino! Holt jediné, na co se zmohla, bylo menší vrtění se. Na dotaz, zdali jí to nebolí, jen ramínky pokrčila. "Asi o," zamručela nakonec. Ale nejednalo se samozřejmě o real bolístku. Jen jí to na šišce trošku začalo svědět. Nebo bylo to vůbec svědění? Možná si jen něco vsugerovala!
Zavrtěla ocáskem, když vlčice uznala možnost, že eventuálně bude možná zašlápnuta. Hihihi! A bude mít po srandě!
"A poč?" zeptala se hlasitěji a podívala se Deet do oček, jako kdyby ji chtěla vyzvat na 1v1. "Můžu už teď!" Žel neměla zatím moc představu, jak moc je svět actually velký. A že s těma miminkovskýma pacičkama ho opravdu celý neprojde. Safra, i kdyby měla metr na výšku, tak by neměla šanci!