Príspevky užívateľa

Bystré oko Gájel si všimlo jakýchsi barviček kolem pacek Rivery. Zavrtěla ocáskem. Iris něco podobného taky uměl, ale ty obláčky byly černé, skoro až kouřové, ale tyto byly jiné, barevné. Cožpak taky v budoucnosti bude umět něco takového? Nu, možné to bylo. Ale jakmile přijde s rodinkou na talk ohledně rodu, magie a tak, rychle pochopí, že v tomto bude mít smolíčka. Nebo spíše štěstí?
A protože se dělo pozdvižení, tak u toho musela být. Její smysly však vnímaly především barvičky a ne to, co Rivera žblekotala. Dokud teda neuslyšela slova *kdokoli, kdo se nebojí ohně*. Zbystřela. Ať už byl oheň cokoli, tak ona se určitě nebála!! Než však mohla docupitat na místo a hlasitě si říct o flek, bylo pozdě. Ona trojice byla příliš rychlá. To vůbec ale vůbec nebylo fér!! Chtěla být středem pozornosti jako ta, co se nebojí ohně! No toto. Sice na onu aktivitu byla nejspíše moc malá, ale cožpak ji to zajímalo? Ani ve snu!

Nebyla by to Gájel, kdyby nestrkala nos tam, kam nemá. Mimina na ples nepatří. Ale myslíte si, že to tuhle šedivku zajímalo? Nezajímalo. Ani omylem. Zvědavost byla příliš silná. Chtěla vidět, co se na tomto plese děje! Zatím tedy viděla spousty vlků, jak byli zvláštně načančaní. Hlavně se zdobili kvítky. Přišlo jí to skoro až směšné. Dávat si do srsti kvítí! Kdo by to dělal? Kdyby bylo na ní, dala by si tam *lebku*. Protože je to edgy malej harant, co je drsnej jak hladká mouka. Ale ona z toho vyroste, určitě ano.
Koukala očkama, jestli tu nespatří nějakého špunta svého věku. Nebo kohokoli, koho by šlo potenciálně otravovat. Ale jak se mezi ostatní vmísit, aby si toho nevšimli tací, kteří by ji chtěli uklidit do nory? Třeba máma s tátou! Ti nesmí nic tušit. I když, kdo ví, těm by možná její přítomnost ani nevadila. Alespoň v tom lepším případě. Ale cožpak se vyplatilo takto riskovat? A byla by to sranda, kdyby měla skutečně od rodičů oficiálně zelenou? Hah! Nu, teď bylo třeba hlavně doufat, že tu nepřijde nějaký pochybný jedinec, co by si chtěl nějaké zatoulané mimino ukrást...

Nebyla by to Gájel, kdyby se zas do něčeho nezapletla. Jak typické. Kdyby aspoň tolik neutíkala a nedělala vše sama! Ale co se stalo, stalo se. Nedalo se však očekávat, že by se toto malé dítko kdy poučilo. Nemělo však na výběr, protože jestli trochu nezmoudří, tak ji budou brzy žrát muchy a červíci. Co se ale teď konkrétně přihodilo? Jak již bylo obvyklé, Gájel se vydala na jakési dobrodružství směrem k horám. Bohužel v těle mimíska ještě nebyla dvakrát obratná, tak bylo jen otázkou času, než se něco stane. A stalo se. Podklouzly jí packy a sletěla dolů. Naštěstí ne z moc velké výšky, ale přesto byly následky zřetelné. Byla celá potlučená a přední packu měla škaredě sedřenou do krve a vůbec to nevypadalo dobře. Možná měla i jiná zranění, ale těch si nebyla vědoma.
Vzpomněla si na slova Deet o tom, jak tělo má vydávat jakési bolestivé signálky, že je něco špatně. A taky, že krev je špatná, že se může objevit nějaká infekce, ať to teda bylo cokoli, a blablabla. Signály necítila, ale červenou ano. Naštvaně zafuněla a podívala se směrem do hor. Ah, jak by ráda pokračovala ve svém sebevražedném výšlapu! Ale kdyby se dom vrátila ještě víc zmlácená, než je teď, bylo by všem výpravám útrum. A to nechtěla, kdeže! Bude muset rychle najít někoho, kdo jí pofouká bebí. Třeba tam ta divná Rio! Určitě tu někdo taký bude!
Rozběhla se tedy po louce, hezky hledající druhou bytost. Ano, rozběhla. Nevěděla, že tím tu svou zraněnou packu trápí ještě víc, ale jak by něco takového mohla tušit, že? Hlavně to už mít za sebou!

Pořádně poslouchala slova Deet, no moc moudřejší z nich nebyla. Nějakou mysteriózní reakci těla na něco špatného ještě nezažila. A to jí už nejednou tekla červená a nejednou do něčeho nabourala! Nu, muselo to tedy znamenat, že tyto věci ji na životě neohrozily, že? Tak dobrý! Až něco tedy ucítí, tak bude vědět. A když nic cítit nebude, tak to znamená, že je vše ok a že nemusí poslouchat hysterčení dospěláků kvůli červené, když jí tělo říká, že se nic zlého neděje!
Jenže jako další příklad Deet právě použila upadnutí a následnou krev. Omg!! Proč nic nedává smysl? Zafuněla, protože mimina jen těžko skryjí svou frustraci. Frustrace také pramenila z toho, že ještě neuměla vyartikulovat to, co cítila a proč si myslila, že všichni melou nesmysly. Místo toho si packou sáhla na svou mozkovničku, kde měla údajně ono bebí, a začala packou ono místo třít. Snad chtěla na truc způsobit krvácení?
Probodla vlčici pohledem. "Něěě!" Ona je veliká, prostě je!! "Blzy tě zašlápňu!" dupla si. Za měsíc určitě bude veliká jako Iris a všechny zničí. Všem ukáže!!
"Ale já neču domůůů!" Ježišku, takto to mohlo vypadat, že je doma nějak týraná nebo zanedbávaná, ale kdeže. Rodiče ji měli velice rádi! Ale její nekonečná energie a touha objevovat věci byla moc silná. Nemluvě o jejím neexistujícím pudu sebezáchovy.

Přikývla, ačkoli se jí to zrovna nelíbilo. Myslila si, že by je rodiče nepustili. Nebo že řeknou, aby šli leda na nějakou mýtinku, hezky za norou, kde zhola nic není. To by byla přeci nuuda! Malý špunt holt ztěžka chápe nějaký koncept bezpečnosti a smrtelnosti. A co si budem, i starší děcka se považují za nesmrtelný jedince. Snad to v budoucnu nebude i případ Gájel. Byla by škoda kvůli nějaké hlouposti přijít o život, což?
Takže maso a kůže hlavu chrání, je špatné, když ne, ale on se narodil už takto? To je divný, jak je to možné? To je porušování pravidel, a to není fér!! Taky chtěla porušovat pravidla! Ale kůžičku z hlavy si asi na truc nestáhne. Doufejme. Přeci jen, u ní bylo možné vše, hlavně, když ji nezastaví bolestivá stopka.
"Tivní!" pískla. Úplně jí to vrtalo hlavou. Furt samé haló, že nesmí téci červená, že hlavičku musí chránit kůže, jinak je zle, ale tento velikán žije i s obnaženou lebkou, vidno bez nějakých následků? To aby brzy začala pochybovat o všem, co jí dospěláci říkají, protože tu něco na jejich slovech prostě smrdělo.
"Šo py s-stalo dy-by ně-e?" zajímalo ji. Ano. On si žije v pohodě, takže mít hlavičku bez kůže a masa by asi nebyla taková tragédie, no ne? Nebo byl snad tady Iris... *speciální*? Jako hrdinové z pohádek? No to snad ne!! To teda ne! Ona chtěla být speciální! Jen ona a nikdo jiný! Pche!

Střihla ouškem. Nu, jistě by jí táta a máma mohli něco naučit. Jenže u toho by museli být i další sourozenci. Ne, že by je neměla ráda, kdeže! Ale chtěla být ve všem napřed jak oni. Bylo snadné být šikovnější jak její poněkud zakrslý bratr Arkáda, ale takovej Khalan? Khalan mohl být opravdickou konkurencí. A to se jí moc nelíbilo. Holka se holt musela blyštit ve všem, jinak bude zle.
"Ale ťo je nuda!" zopakovala svá slůvka. "Žádné doblodužství!" S rodiči se přeci nedá pořádně zlobit. A jaká je pak pointa, když musí být hodná a poslušná? Její otec má furt na ksichtě pokerface, a to jí vůbec neba. To taky bude jako velká stejná jak on? No to snad ne-e! To by bylo příšerné a skandální!
"Gáááel!" představila se. Následně se konal onen útok na Solovu osobu. A jakmile ji pobídl, aby ho dostala? Jeho osud byl tímto zpečetěn! Zavrtěla ocáskem a rozběhla se za ním. Ona ho dostane!! Vyhraje! Ha!

"Výpaja!" vydechla. Ano!! Výprava! Velice ráda by na nějakou šla, to samozřejmě. Jak jinak taky ukojit toho jejího zvídavého ducha? Když nepůjde někdo na výpravu s ní, tak na nějakou půjde sama, hezky bez dozoru. Holt by chvíli na zadku v klidu neposeděla. Noční můra všech rodičů. Furt to utíká a furt pokouší svou domnělou nesmrtelnost! Bylo jen otázkou času, než si opravdu ublíží. Nu, snad onen osudový den nenastane brzy. Byla by škoda se zmrzačit sotva jako batole!
Doufala, že výprava bude někde mimo území smečky. Na území je prý totiž relativně bezpečno. A taková výprava přeci není správnou výpravou! Alespoň zde byla výhoda v podobě toho, že tento špunt ani neví, kde začínají a končí smečkové hranice.
"Di a kam?" optala se následně s neskrývanou zvídavostí. Bodejť by nechtěla vědět detaily! Kdyby nevěděla, kdy se má jít, tak by to mohlo znamenat, že se by se šlo, až bude stará a vetchá, a to ne-e!
A teď opět k lebce, kterou právě našla.
"Faaakt?" zamrkala. Takže to, co má v hlavě, vypadá podobně jako to, na co zrovna narazila? Páni. Teď by moc ráda viděla i tu svoji lebku! Ale jak na to? Hmm... Na to určitě eventuálně přijde, určitě! A jak se tak stane, nejspíše z toho chudákům Irisovi a rodičům drbne. Jistě, bylo řečeno, že je dobře, že je lebka ukryta pod kůží. Ale Gájel je prostě Gájel.
"A poš ji ťam něě-váš?" zamračila se. Když Iris může mít lebku mimo maso a kůži, tak ona taky!! Jen tak to může být přeci spravedlivé.

"Jo!" pískla aj s přikývnutím. Ano. Proč by to mělo bolet? To byla teprve otázka! Doufala, že se jí dostane vysvětlení, ale myslila si, že ji toho stejně moc nevysvětlí. Dospěláci neumí vysvětlovat. Nebo jí to alespoň tak přišlo. Jak se to vždy snaží zjednodušit, tak to dělají jen divnější a komplikovanější!! A co si budem, teď to nebude o moc jiné. Jak taky vysvětlit dítěti něco, co je bolest? Nepříjemný pocit na zraněném místě? Možná. Co ale není možné, ale přímo jisté, jest to, že by s podobnou odpovědí moc spoko nebyla.
"Ne ne!" zamračila se. "Nešu malá!!" Byla *veliká* a především *dospělácká*. Žádný mimino, co potřebuje dozor!! Kdy už to všichni pochopí? Však jim ukáže a bude!

"Ne-e!" zopakovala. Nic tam nemá! Co by tam taky měla být? Nic tam přeci jen necítila. A i kdyby tam něco bylo, tak bude drsná. Nějaká červená ji přeci nezastaví! A proč by taky měla? Nechápala, proč se kolem červené furt dělalo takové haló.
Na pobídku, aby počkala, se jen zašklebila a s funěním dále "sprintovala". Žel tohle nebyl závod, který by mohla vyhrát.
"Něbolí!" zamračila se. Hrozně ji tyto dotazy vadily. Všichni v okolí totiž věděli, o co se jedná, a ona ne! Trochu se kvůli tomu cítila hloupě, a to opravdu nechtěla. Žel hrdost ji znemožňovala se na toto téma optat. Ale mohla by to aspoň nenápadně naťuknout, no ne? "Poč by melo?" optala se tedy.
"Něvím," pokrčila ramínky. Bylo jí to vlastně celkem fuk. "Někde ďole!" Možná v noře nebo vůbec někde pod horami. Netušila.

Zamrkala, když se kolem tlap Irise objevila jakási černá mlha a s ní i zvláštní pocity. Co to je? Proč to je? Pokusila se k obláčku natáhnout packu, jako kdyby si ho chtěla ohmatat. Byla tím tak fascinována, že zprvu ani Irisova slova moc nevnímala. Ale dalo se divit? Byla to vlastně její první interakce s magií! Jen o tom prozatím nevěděla. Přivřela očka. Co když je to nějaké temné znamení, že je tu v okolí opravdu nějaký bubák? Nebo je to něco, co umí každý? Bylo by super mít u pacek takový černý kouř, co nesmrdí!
Konečně zvedla hlavičku, když zaregistrovala prosbu vlka, jestli by mu ukázala noru. Ah jo. Ona ještě nechtěla domů! Doma je nuda. Ale co jí zbývalo?
"Ťak o," řekla poněkud neochotně a otočila se. Nečekaně její orientační smysl nebyl žádná sláva, takže si moc nepamatovala, odkud přišla. Ale to ji nebránilo se vydat směrem na jihozápad od stromu. Někde prostě skončí! A kde, to už bude věc jiná.
Po chvíli ťapkání si čehosi všimla v dáli. Nečekala na reakci vlka a hned se k oné věci rozběhla. Zvědavost je prostě mocná! Netrvalo dlouho a spatřila onen tajemný předmět. Byla to lebka mrtvého tvora. Poskočila na místě. Sice je teď na ni velká, ale určitě do té lebky doroste a bude vypadat stejně drsně jako Iris!

"Ne-e!" pískla Gájel jakož odpověď pro Deet Beep. Nu, aspoň si myslila, že se jí nic nestalo. Pravdou ale bylo, že na hlavince měla na miminko škaredou odřeninu a vůbec byla celkem potlučená. To ale bohužel nebylo nic, co by jí mohlo zastavit! Vstala tedy a začala ťapkat nahoru po kopci, jako kdyby se jí vlastně nic nestalo. Nejspíš za pár okamžiků i zapomene, že vůbec nějak nabourala. Vskutku záviděníhodné. Přeci jen, průměrné mimi se rozpláče i z toho nejmenšího bebí! Takový Arkáda, jejda, to by byl jekot, chudáček malej. Asi štěstí pro Deet. Kdyby někoho přilákal její pláč, nejspíš by flekatá vlčice měla utrum.
Ťapala tedy svýma malinkýma nožičkama po kopci, dokud se konečně nedostala tam, z kama se začala kutálet dolů. Hurá!

Gájel byla celkem ráda, že ji konečně tatík vytáhl ven. Tedy, samozřejmě, být na výpravě sám bylo víc adidas, ale teď aspoň neriskovala nějaký sekec mazec, že leze ven bez povolenky. A taky jí teď seznámí s pěkně cool místem!
"Joooo!" řekla nadšeně a ani nečekala na další pokyny a hned vletěla dovnitř. Tohle bylo něco úplně jinýho jak les a louky! A samozřejmě to bylo zajímavější jak nějaká nora. Jeskyně! Třeba se tam skrývá nějaká příšera, co je bude chtít sežrat! To by bylo supr, co si budem. Už chtěla spatřit nějakou real obludu. To by jí bráchové záviděli! Tedy, Arkáda asi moc ne, ale i tak! Ještě by bylo lepší, kdyby tu příšeru i zamordovala. Nevěděla sice jak, ale na to by se přišlo, no ne? Boj přeci nemůže být tááák těžký!
Po chvíli se zastavila a ohlédla se na fotříka, jestli jde taky nebo ne. Hmmmm... Možná by se mohla i schovat! Aha!

Poslouchala slova Irisova. Naše území je bezpečné? Ale i tak se sem někdo může dostat a ten někdo může být zlý? Aha! Zavrtěla ocáskem a hned jí hlavičkou začaly svištět nápady, jak zdejší kraj udělat ještě bezpečnější. Jak si někdy skládala v noře kamínky k sobě, ale v o dost větším! Mega kamenná stěna! Větší jak ten strom, o kterém Iris teď básnil! Nikdo nevyžádaný by se sem nedostal. Haha! Už otevřela pusinku, že by vyžvatlala svůj super inteligentní plán, ale hned ji zavřela. Nene! Tohle si nechá pro sebe. Ještě by jí vynadal! Nebo by jí plán ukradl!!
"Šeny oláním!" vypískla. Ano. Vskutku všechny ochrání. Ale hlavně své *dobré jméno*. Až bude starší, jistě jí to hrdinství přejde.
Zamrkala, když se běloch začal smát. To nebyl fóreček, ona to myslela vážně!! Být strom je nůůůda! Anebo ne? Začala tedy poslouchat to, co měl ohledně toho Iris na srdci. Většina těch slov byla pro ni hodně, nu, abstraktních. Stovky let? Neměla tušení, o jakou dobu šlo. A zemětřesení? Země se může třást? Ona se i někdy bojí?? Čeho se může země bát? Tolik informací pro tak mladý mozek! Až jí z toho šla hlavinka kolem.
"Hmmmm..." zamručela zatímco zpracovávala tu hroudu informací. "Jako neeštelý?" optala se konečně. O nesmrtelnosti jistě slyšela v nějakých pohádkách nebo tak něco. Vlk, co žije věčně a vše přežije! Prostě sen.

Měla co dělat, aby neprotočila očima! Já? No samozřejmě, kdo jiný! A že se přišla kamarádit? To vážně? Další takový? To už aby si fakt začala myslet, že žádní zlosyni, které je třeba porazit, neexistují! To už pohádkové zlo bylo fakt vymýceno? Nemožné. Ale fajn, budiž. Jenže ona si hrát nechtěla. Chtěla real deal! Skutečnou fajtku na život a na smrt! Hry jsou pro mimina a ona přeci žádné mimino dávno není. Je to velká holka přeci. Než však mohla něco chytrého zažvatlat, tak se Deet Beep velice vžila do své role a vyskočila ke Gájel! A Gájel se samozřejmě instinktivně pokusila výpadu vyhnout. Bohužel její tělo mimíska nebylo dvakrát obratné, proto rychle při pohybu ztratila rovnováhu a začala se kutálet z prudší části kopce dolů. Ona nehoda naštěstí neměla dlouhého trvání, protože ji zastavil jakýsi random šutr. Au. Sakra! S takto trapnými moves ani žábu neporazí!

Přivřela oka. Co ze sebe dělá hloupou!! Vždyť je jasný že onen narušitel je ona. Tedy, působila samozřejmě jako o dost menší bubák než třeba Iris. Ale no a co? Bubáci a narušitelé jsou všech velikostí. Všech!!
"Je!" blýskla svýma dětskýma očima a ukázala packou na Deet. "Ti!" dodala smrtelně vážně. Copak to musí říkat nahlas! To si neuvědomuje, že je narušitel? Děs běs! Tací jsou nejhorší. Vše jim vysvětlovat! Zašvihla svým chlupatým ocáskem a začala kroužit kolem Deet jako kdyby byla nějakej predátor. Jo. Brala to seriózně. Ještě aby ne! Jednalo se o její budoucnost! "Ždeejse!" štěkla a poskočila na místě. Pokud se nevzdá, tak zaútočí a urve vlčici celý ocas! Trofej z toho bude! To budou bráchové zejrat. Ale kdo ví? Třeba to skončí jak s Irisem. Žádný bubák/narušitel, ale prostě... další vlk, kterého lze otravovat. Ale tak to končí furt! Kdy jen vyhraje svou první fajtku?