Príspevky užívateľa

Byla zklamaná. Že není nikdo, kdo by to dokázal vysvětlit? Ah ne! Neměla ráda záhady a otevřené konce. Moc jí hlodaly mozek! Ale vtom se jí rozzářila oka. "Ťak já to jednoho dně vysvětlím!!" řekla rozhodně. Ano! Přijde na záhadu měsíce. A kdo ví, možná na něm jednoho dne i skončí. To by bylo hustý, co? Sice nemožný, ale vlče může snít dál, že.
Zabručela. Takže ať udělá cokoli, tak se to rodičové dozví. Vůbec se jí to nelíbilo. Ale neměla jinou možnost. Frustrovaně zašvihala ocasem. "No ťak faaajn no," zamrmlala. Dokud bude moci opravdu ťapat po okolí, tak to nějak přežije. Doufejme.
"Ty máš soulozence? A koho?" optala se. Netušila, že celá její rodinka je jaksi fuč. Ups.
"Joooo!" pískla. Jak by mohla odmítnout? Vždy chtěla slyšet jakýkoli příběhy. A o to líp, když jsou postavený na realitě! Jenže realita dovedla být i celkem nudná. Nu, tak snad to tak nebude i v tomto případě.

Gájelka se na otcova slova zazubila. Silná slova, však co! "Aue pavdivá!" zavrtěla ocáskem. Vskutku věřila, že zvládne naprosto všecičko. A že jí nic nezastaví! Dostane se na výsluní a bude jeden z nejslavnějších nihilských vlků vůbec. Teda ne! Ne jeden z nejslavnějších. Ale přímo *nejslavnější*. Ha! Všem to natře!
Pak opět její pozornost laplo naříkání jejího mladšího naříkajícího bratra. No, mladšího. Dělilo je od sebe jen několik minut! Ale přesto se cítila *podstatně* starší. Nejspíše to bylo tím, že ona s Khalanem byli vidno vývojově více napřed než chudák zakrslý Arkáda.
Poskočila, když se otec zeptal, co chtějí vědět, či poznat. Chtěla vědět vše a zkusit vše!! Ale co teď? Z čeho si vybrat!
"Booou! Booouovad!" pískla. Chtěla bojovat!! Typický děcko. Furt by se jen s někým packovalo!

Přivřela oka, když se k ní její malinký bratr přitulil a zabořil do její srsti hlavu. Jako kdyby mu měla dělat maminu! A ona není mamina, ale velká ségra. A velký ségry své sourozence mají mlátit, né se o ně starat! Či se snad mýlila? Gájelka měla chuť ho zmlátit ještě víc, když Arkáda začal opravdu hlučet. Její ouška! Taký bugr! Jak ráda by mu chtěla dát pořádný důvod k breku! Jenže byli tu rodiče. Kdyby ho začala mlátit, tak by ji zmlátil tatínek. Nebo maminka. Nebo nějaký jiný přítomný jouda. Tak ho nějak poplácala po kebuli. Takový menší pat pat. Co už s ním, že.
"Ale to zvládneš!" řekla mu. Musel. Nechtěla tu z něj ohluchnout! A jestli to nezvládne, tak... mu strčí mech do huby. Aby nemohl brečet. Ha!

Gájel měla šestý smysl, když se jednalo o jejího zakrslého brášku. Měla ho ráda! Alespoň svým způsobem. Ráda ho šikanovala. Ale nesměl ho mlátit nikdo jinej, jinak by dotyčného sama zbušila. Arkáda byl jen její!! Její boxovací pytel! Nebylo tedy divu, že hned uslyšela jeho tichučký nářek. Zbystřila. Všimla si, jak je Arkáda celej nešťastnej schoulenej. Přivřela očka a přiťapala k němu. No toto! Proč jako bulí? Však mu dá!! Šťouchla do něj packou. Celkem silně. Jak sama necítila bolest, tak nemohla zrovna posoudit, co už je moc a co ne. "Co ti jeee?" ptala se.

"A čím jiným?" zazubila se a zavrtěla ocáskem. "Nebo... bych mohla zkusit něčo jiného?" dodala zamyšleně. Tatínek i maminka měli jakési zbraně... Kdyby je ukradla, jistě by s nimi mohla ofinu přestřihnout! I když, s tím taťkovým udělátkem by nejspíš ufikla nejen srst, ale celou hlavu. Ups. Za to by ji Nihil asi rád neměl. "Ale něboj, bolet to nebudeee! No, možná..." Možná.
"No jo!" řekla a zamračila se, jako kdyby ta informace měla být naprostou samozřejmostí! Odkud by taky asi byla, že? Z jiný planety? Kéž by! Aspoň by se měla čím chlubit.
"A ty?" optala se rovněž a naklonila hlavičku. Hmm? Odkud vetřelec přichází? Smrděl trochu jako Zathrian z plesu, ale protentokrát by za to pracku do ohně nedala. Na plesu bylo tolik vlků a tolik pachů!

Gájelka byla samozřejmě nadšená, že ji čekal velký rodinný výlet! Při cestě viděla tolikero věcí! Bohužel jak cesta byla daleká, tak postupem času byla čím dál tím víc rozmrzelá. Kdy tam budeeem? No, naštěstí už přišli na místo. Nožičky ji nebolely, jak by taky mohly! Ale jistou únavu přesto cítila. A vlastně i zklamání! Čekala něco podobně epickýho jak ples. Bohužel pro ni byla tato událost více... soukromá. A že ji čeká i toto? No, uvidíme!
Rozhlédla se kolem a vyhlížela svou budoucí oběť. Když už tu byla, tak si to tu chtěla nějak užít! Žel jakož vlče ještě byla poněkud více... emotivní a hyperaktivní, jak ostatní soudruzi z rodiny. Nu, doufejme, že taťkovi neudělá moc ostudu!

Konečně se dostala poprvé ve svém živůtku mimo území! Dobrodružství! Bohužel místo dobrodružství následovalo zklamání. Očekávala asi nějaký epický kraj. Ne... louku. Kde nic není. Fičelo tu sice pořádně, ale to bylo tak vše! Kdyby chtěla vidět louku, tak by mohla normálně zůstat doma. V Nihilu je jich víc než dost. Možná někde dál bude něco zajímavého? Ale už se jí moc pochodovat nemělo. Měla celkem hladýnku. A sice se mohla vidět jako vlka, co zvládne vše, žel jídlo si přesto sama úplně neobstará. Jaká to škoda! Výletu byl konec. Možná si od nich obecně dá pauzu, alespoň na nějakou dobu.

Toho dne hačala a pozorovala sílu zdejšího moře. Hezky z bezpečné vzdálenosti. Tedy, ne moc bezpečné. Stačilo by uklouznout a moře by ji spolklo. Ne, že by ji to příliš trápilo. Naštěstí však už byla poněkud umírněnější. Rostla! Bylo jí čerstvě celého půl roku, což znamenalo, že už nemluví jak trouba. Konečně může při hovoru působit trochu inteligentně! Teď ještě, aby i ta konkrétní slova byla inteligentní. Ale tak, s milágovským mozkem bylo možné vše. Úplně tupá snad nebude! Ale impulzivní ano. Nezbývá nic jiného, než doufat, že rod z ní ty emoce krásně vymlátí.

Zazubila se. "Já poznám všechno!" řekla pyšně. Pozná každého vetřelce. I ten, co vetřelec není, se po setkání s tímto špuntem vetřelcem stane. Nedalo se nic dělat. Možná by maximálně panovnici ani ze srandy vetřelcem nenazvala. I když, u Gájelky bylo možné vše. Byla možná až moc hravá. A drzá.
"Já mám plavdu vždy!" vyplázla hravě své jazyčisko a poskočila na místě. Následně se zahihňala, když si všimla, jak cizinci zavazela jeho ofina. Normálně by mu toto háro záviděla, ale jak rychle viděla jeho nevýhody, tak se tak nestalo. Spíše jí to teď přišlo vtipné. "Mohla bych ti to ostžíhat, jestli chceš!" uchechtla se. Vypadal by sice pak jako bezďák, ale aspoň by neměl chlupiska v očích!

Ušklíbla se. Možná na slovech bílého podivína něco bylo, ale to neznamenalo, že se jí to líbilo! Zlobilo ji, že ji znal sotva pár minut a už dělal takové závěry! Ona je přeci tajemná, mysteriózní a kdo ví co ještě, nemohla být přeci takto jako otevřená kniha!! Být jako otevřená kniha bylo moc trapné. A Gájelka odmítala být trapák. A hlavně, pak by nemohla dělat se Zathem další výdržový challenge! Čas provést nějaký manévr.
"Dyť mě znáš jen chvíli a nevíš, čím to je!" zazubila se. Nenene, hlavně né rodiče!! Nesmí za nimi dojít! Musí něco vymyslet, něco bystrého. Něco, co bělocha přesvědčí, že je naprosto ok, v pořádku a že za rodičema vůůůbec jít nemusí. "Naši už o tom dáávno ví. A vůbec, jsme známí tím, jak dokážem všecko potlačit!" blýskla očkama. Hlavně emoce, že? Ale teď i bolístky. Zadoufala, že ta slabá vyhovorka přesvědčí bělocha, aby za rodičema nešel. Jistě, mohl žblekotat, jak zajistí to, aby si ples užila, ale prostě final autoritou byla rodina, né on.
"Jinak jsou tam, jestli se moc nudíš. Aikan a Bisa," zamručela a packou ukázala směr Brisa a Aikan.

Gájelka jakžtakž vnímala slova otcova. Opravdu! Vnímat je ale žel neznamená se podle nich řídit. Bohužel.
"Na území je ale bezpečí ne?" zeptala se, zatímco zkoumala okolí. Bohužel čím hlouběji vlk v jeskyni byl, tím méně tu bylo světla. Takto se bude zkoumat blbě! Ne, že by ji to mohlo zastavit nebo tak něco. Na to byla příliš tvrdohlavá. "A já bych ulčitě všechno nebezpečí odehnala!" zazubila se. Věřila si. Až moc. Nejspíš ji tento mindset jednoho dne pořádně kousne do zadku.
"A žije tu něco?" ptala se hnedky dál. Nějaké příšery? Bájní tvorové? Či jen nějaké myše? Ať to bylo cokoli, musela to vědět!

Cítila se trochu zklamaně, ne, že ne. Možná v ní stále dřímala ta kapka naděje, že skončí ve vzduchu. Samozřejmě, že neskončí. Bez šance. Nikdy nepozná, jaké je to být ptáčkem! Navíc, už ho a další dospěláky měla prokouknutý. Možná někdy znamená *nikdy*. A to téměř bez výjimky.
"To už budu babka!" ušklíbla se na něj a protáhla si nožky. Začala si mapovat okolí. Chtěla totiž prchnout. Bohužel nihilské území mělo jednu velkou nevýhodu. Jeho většina tvořila pláně. Na nich se blbě zdrhá před dospěláky.

Cítila se jako rukojmí. Samozřejmě nechtěla jít se zrzkem *někam* na procházku s tím, že *třeba* něco najdou. Chtěla určitě něco najít! Bezcílně bloumat může i sama! Na to nepotřebovala nikoho druhého. Hlavně né někoho takového! Nebo, možná mohl bejt fajn. Mohl. Jen ji prostě vyrušil ve velmi nevhodnou dobu a neumí zavřít zoban!
"Ledaže bys mě povozil a letěl!" ušklíbla se a vyplázla jazyk. Chtěla letět!! A když odmítne, tak ať si trhne nohou. Prostě zdrhne. A basta.

Pokrčila rameny. Nechtěla říct, že jí taky těší, protože jí opravdu netěšilo. Jistě, kdyby tu byl takový tatínek, tak ten by se na ni jistě velmi škaredě podíval. Ale on tu nebyl, takže si mohla dělat vše, co chce! Ha!
"Ale nebojí!" ušklíbla se. Ona je přeci nesmrtelná. To neví? Bude je muset všechny obratem poučit. "Už jsou zvyklí a ví, že se mi nic nestane!" Ah, ale jakmile jim Bella řekne, že neumí cítit bolest, tak se bát rychle začnou. A to, že jsou zvyklí? Co ona věděla?

"Abych...abych..." začala, však nevěděla, jak přesně vyřknout své myšlenky, aby to Deet dávalo smysl! "No abych byla ta nejsilnější! A když budu nejsilnější, tak... budu slavná a všechny zachláním!" Dávalo to smysl? Kdo ví. Moc nevěděla, jak dát své myšlenky do slov tak, aby to dospělák pochopil.
"Né no," zazubí se. Slepýš? S takovým jménem beztak ani nevidí! A kdo by se bál nevidomého? No ona určitě ne! "Těch bych se ani myš nebála!" A ty se bojí pomalu všeho! Proto taky zmiňovala super zmije a né cringe slepýše.
"U nás není nic zajímavého," pokrčila ramínky. Žádné rohy, parohy, či křídla. Prostě zhola nic! Ani cool rodové jméno neměla! Jistě, sice byla z významného rodu, ale nějaké jméno dostane, když něco dokáže. Prostě to neměla free jako jiní!
"Myslíš?" zamrkala. Fakt si Dýda myslela, že je hezká? I když na ni nebylo nic moc speciálního? Ah, to bylo hezké!
Gájelka byla velmi natěšena na den, kdy objeví svou magii. Doufala, že to už bude brzo. Co nejdřív! To bohužel nevěděla, že mergery se projevují až kolem prvního roku života. Holt si bude muset ještě nějakou dobu počkat. A ona čekání ráda neměla!
"Něěěě!" zamračila se. "Za nimi nee! Já za nimi ještě nechcu. Později, né teď!" Ještě pět minuuut! Nebo u ní spíš pět hodin. "Můžeme jít víc naholu!" navrhla rychle. Čím budou hlouběji v kopcích, tím dýl pak bude trvat se dostat dolů domů!