Príspevky užívateľa

Střihla uchem a otočila se za zdrojem zvuku. Mimi? No toto!! Najednou za ní jak střela běžela jakási malá flekatá vlčice s jakýmisi nádory na kebuli. To byl její tatík jelen? No fuj!! Nad tou představou musela ohrnout frňák!
Hrdě se vyprsila a pozorovala cizinku. Ona neuteče!! A když bude třeba, bude se i rvát! Ano! Její další vítězství! Bude ta nejznámější rytířka široko daleko. Ano. Věřila, že měla talent. A všem to dokáže!!
"Navušitel!" pískla bojovně. No joo, samozřejmě se doslechla, že Nihil moc narušitele nevede. No a?? Bez nich je to nuda. Tahle podivínka prostě narušitel byla a basta. A dá jí co proto!! A jejím jelením kamarádům taky!

Vydala se opět pryč z nory, ale směrem ke kopcům. Tam ještě nebyla! Teren byl však na její zatím ještě krátké nožky poněkud náročný. Však co? Dobrodružství, ne? Určitě se tu bude skrývat něco zajímavého! Proč by toto místo bylo pak špatně přístupné, že? Navíc tu bude i skvělý výhled na území smečky! Bude se cítit, jako kdyby pokořila nějaký velký milník. Bude však zázrak, pokud se někde nepřizabije. Tak malý špunt tu neměl co dělat. Žel si téměř vůbec neuvědomovala, že by tu mohlo být nějaké vážné nebezpečí. Ah, kdy ta holka chytne rozum? Hned to nejspíš nebude, bohužel.

Někam... spadnout? A kam? Někam dolů? Třeba, hm... Nevěděla. Viděla teda pár menších dolíků a tak, ale vyloženě nějakou hlubokou díru? Nějakou musí najít! Třeba na spodu bude nějaký nový svět! Nebo si jen teda nějak ublíží, či co. Takže by musela jít... s někým? Ale ještě ji něco zaujalo! Že by jí někdo mohl *ublížit*. A kdo? Když jí neublížil ani tento přerostlý bubák kostlivec? Cožpak tu může být něco většího a horšího? "A do?" optala se tedy a zavrtěla se. Očekávala nějaký bububu příběh, který však nebude pohádkou, ale realitou. Nějaká obluda, co tu opravdu žije v lese! Nebo nějaký zlovlk, co chce ovládnout svět? Ale ne, to je furt jako z pohádky. Ale ty jsou třeba fakt postavené na realitě!
Podívala se následně na onen strom, jak ji pobídl Iris. A následně se podívala zpět na vlka a opět na strom. Vlastně se na něj podívala trochu jako na blbečka. Kdo chce být jako *strom*? Je to strom. Nic neumí a nic nedělá!
"Ně," řekla. *Nechceš* být jako strom. Rozhodla to za něj. Když neumí dělat dobrá rozhodnutí, musí je dělat za něj! A basta. "Neee-í siný. Ně to mom." Holt stromy nepovažovala za silné. Ale bylo husté jak byly obrovské, to jo. Moment. To chtěl být stejně veliký jako strom? To by ale všechny zašlápl!

Gájel zavrtěla ocáskem, když ji zelenáč nazval jako odvážnou. Ano! Byla odvážná! Dělalo ji radost, když i její okolí vidělo pravdu o její existenci. Bude z ní hrdinka jako v pohádkách. "Joooo!" potvrdila slova Sola. "Mama a tata nuďa!" Tatínek byl až moc *formální* a *klidný*. Radši zlobila a hřešila. Hezky mimo oči rodičů, aby nedostala dělo, byť jen slovní! U rodičů nejde pořádně zlobit, že. Tady se rošťačilo lépe.
Zazubila se, když vlček řekl, že umí pěkně štípnout. A opět po Solovi začala "bojově" skákat a bit ho packama. Nebo hravě? To asi záleží na tom, jak si to Sol interpretuje. Gájelka nechtěla vyloženě Solovi ublížit. Ale co s ní, když neví, že to, co dělá, může bolet! Hlavně si hrát a hrát. Něco dělat! Neposedět!

Gájel chtěla zpátky k prameni, kde byla s tatínkem a sourozenci. Nemyslela si, že je malá na plavání. Ne. Byla velká *tak akorát*. Všem ukáže! Ukáže, že se naučí plavat i sama!! A i tatínek z toho bude paf.
Bohužel šla trošku jiným směrem a skončila na trochu jiném místě. Ale i tu byla voda. Nu, trochu víc vody. Zamrkala. Kdyby přeplavala na druhou stranu, určitě by všichni čuměli jak puk! Ale... Rozhlédla se. Nikoho neviděla. Jaký má smysl udělat něco tak hrdinského bez obecenstva? Napučeně si sedla na zadek. Ale notaaak! Co teď? V tom si všimla čehosi v travičce! Přiťapala k oné věci. Objevila mrtvou myšku. Zamrkala a šťouchla do ní. Ty jo. Proč se nehýbe?

Gájel byla ráda za záchranu asi tak vteřinu. Nevděčné to dítě! Ani si neuvědomilo, jak bylo blízko smrti! Její kraťunký život mohl skončit už teď. Nepoučitelná. A ještě si tatínek dovolil ji peskovat, že nedává pozor!! Tedy, nebylo to moc peskování. Ale pro ni ano! Ona umí vnímat! Ona umí vše!! Jen se *rozhodla*, že nebude vnímat. Ano! Otče, pochop!
Nazlobeně se jí zkřivila tvářička a probodla tatínka pohledem. "Ně!" pískla a ukázala packou na svou existenci. "Žááá-nuše!" Chtěla říci, že *zvládne vše*. Tedy že už vše umí! I vnímat každé slovíčko! Vážně! Následně se oklepala, neb byla celá mokrá.
Ještě se jí nelíbilo, jak tatínek používal zvláštní slova. Vjemy? Cotoje? Kdo to říká? Ale zlepšilo jí náladu to, jak nabídl plavecké lekce. "Joooo!" Už je velká! Chce plavat, chce! Chce a bude!
Následně si všimla, jak Arkáda sebou mrská ve vodě. Zamrkala a přihopsala k němu. Zachichotala se a začala se na břehu mrskat stejně jako on. Sranda, nee? Aspoň se na rozdíl od bratra netopila. Zatím.

Gájel zamrkala. Průzkum a nebezpečný? A že by jí měl někdo hlídat záda? A proč? Nic moc se jí ještě nestalo! A i kdyby, co by se mohlo stát? Neměla nejmenší tušení. Nevěděla, že vlci nejsou pány tvorstva, na vrcholu všeho. Že i jiný tvor jim může vážně ublížit! Samozřejmě si třeba teď na počátku myslela, že bubák je zlý a že chce všechny sežrat. Ale nebylo to tak, že si myslela, že by je doslova mohl sežrat. Tento ji třeba nesnědl!
"A poč?" zeptala se tedy a naklonila hlavičku. Gájel potřebovala reality check. Že život není med! Slova nebezpečný ji nic moc neříkala, bylo to poněkud abstraktní. Snad by se hodil nějaký konkrétnější příklad? Ale možná ani ten ji nepřesvědčí. Děcko jako ona si nejdřív musí spálit packu, aby pochopilo, že se to nedělá! Ale jak postupovat, když spálení pro tuto bytost nic neznamená?
"Ťak o," pokývala hlavičkou a zavrtěla ocáskem. Aspoň si může na koho vlézt, až se jí nebude chtít dál ťapat po svých. Od toho společnost je, no ne?? Musí se využít a zneužít!

Gájel přikývla na slova Rio. Ano. Vskutku myslela tu kulatou bouli na její hnátě. Zdali je tam ten obklad, protože boule špatná. Předtím tam nebyla, takže asi byla. Takže boule je ekvivalentní bolesti? Asi ano. Za chvíli na to kápne! Určitě!
"Něěěě!" vypískla načuřeně, když ji vlčice blízla. To může jen maminka! A to jen někdy! Pche. Teď má mokrou tvářičku!
Gájel zavrtěla hlavičkou a pokrčila ramínky, když se Rio zeptala, kde má maminku. No, ona někde bude! Ale kde, to ji úplně netrápilo. Myslila si, že bude blízko. Určitě byla někde blízko, kde by přeci byla? Přeci by je neopustila! Nebo jo? Oklepala se a zívla. Na rozdíl od chudáka Arkády to moc nestresovala.

Gájel zavrtěla svou makovicí, když se jí podivínka zeptala, jestli jí nebolí packa. Nic moc necítila! Jen viděla, že je to takové divně kulaťoučké. Nateklé. To asi bylo špatně? Podívala na Rio a ukázala na packu. "Tu bubu?" Myslela, *tu bouli*? Je ta boule tou špatnou bolístkou, která musí zmizet? Nebo o co tu šlo? Bylo to tak matoucí?
Následně přiťapala za Arkádou, jako kdyby jí žádný bodanec na tlapě netrápil, a také si k němu lehla. Musela zkontrolovat, jestli se mu nedějí nějaké nepravosti! A taky trošičku záviděla to mazlinkání, no. Ale to nedá najevo, nene!! Ona je velká holka, samostatná, nepotřebuje nikoho! Kdyby teď odkráčela do světa, určitě by se o sebe postarala jak nic. Tedy, až na to, že vůbec.
Byla trochu zmatená a fascinována z reakcí Arkády. Její bráška všechno tak moc prožíval! Jak je to možné? Vůbec tomu nerozuměla. A asi tomu nikdy rozumět nebude.

Ťapinkala u otce, vskutku natěšená, kam je přesně vezme! Energie na rozdíl od Arkády měla přebytek. Nožičky nebolely, takže cupitání bylo až moc snadné. Ale jak to bývá, samozřejmě při cestě párkrát spadla na čumák. Ale nebylo to nic, z čeho by začala plakat. Prostě vstala a pokračovala dále. Až nakonec dorazili k vodě! A jak to bývá, Gájelka pořádně vnímala jen první slova. Vody se nemusíte bát. Nic vám neudělá. Jooo! Zavrtěla ocáskem a hned se rozběhla k vodě. Ty jo, ta byla studená! Až z toho pčikla. Pláč Arkády ji moc nestresoval. Naopak! Díky němu vycítila příležitost jít dále do vody. Ale to už přestala cítit packy na pevnině... Ups.

Pomoct? Bylo to možné? Moc jí to nepřišlo jako pomoc! Spíš to vypadalo, že chce brášku zničit! Ale vzhledem k tomu, že okolí, předpokládejme, že nějaké je, vůči zásahu neprotestovalo, tak na tom možnáá něco bylo. Ale furt jí přišla divná! Alespoň prozatím.
"Ně!" pískla na otázku, zdali nemá bolístky. Nevěděla, co to znamená, když někoho něco bolí, ale odtušila, že to bude něco špatného. Ale ona se špatně necítila. Jen se zlobila, že jí někdo reje do brášky! To asi bolest není, ne? Nebo je?
Nazlobeně vypískla, když ji vlčice přitiskla packou k zemi. Tohle je válka!! Proč ji nikdo nebrání? Nikdy neměla té cizince věřit! Pomooooc! Chtěla se vyvléknout, ale žel marně. Nakonec se jí ale po chvíli podařilo a všimla si, že má na pacce jakýsi divný obklad. Zamračila se na Rio. "Poč?" Vskutku tomu nerozuměla. Proč má na pacce toto cosi? Ona to tam nechce!

Vosa uštědřila Gájel ještě jednu ránu. Bohužel, nebo možná i bohudík, si toho ani nepovšimla, protože jiný vjem byl o dost zajímavější. Cizí vlčice!! A ukradla brášku! To ne jako! Bráška je jen a jen její. Tohle nesmí dopustit. Musí Arkádu zachránit před touto cizí bestií! Ona jí ukáže!! Zaštěkala a rozběhla se zpátky k noře. U toho zakopla o menší kamínek a přerazila si zas čumák, ale to ji nezastavilo. Jak by mohlo, že? Bolest ji zastavit nemohla, protože ji neznala.
A tak se celá pobodaná a potlučená vrátila k noře za cizinkou a bráškou. A ta vlčina bráškovi strkala celou tlapu do jeho chřtánu! To se přeci nesmí! Jak by pak mohl dýchat? Dupla, přiběhla k Rio a začala ji mlátit packou, ať Arkádu nechá být! Tohle se nedělá! Kde jsou rodiče? Kde je maminka? Musí tomuto zabránit!

Ani ji netrápilo, když ji málem zašlápl jakýsi zelený vlk. Ten byl o dost menší jak bubák s lebkou! Ale aspoň vypadal vtipněji. Z něj by si mohla udělat taxíka, ano! Po něm se bude lozit podstatně snadněji. Ale nejdřív ho musí zbit, aby pochopil, kde je jeho místo. Dole. Dole pod ní!! Gájel je tu vládce všech moří!
"Aoj!" vypískla nahlas a jakoby důležitě. Poskočila na místě. Vidno měla ještě energie dost a nožičky nebolely. "Ně!" odpověděla následně hnedky na jeho otázku a zavrtěla ocáskem. Ona a bát se? Nikdy!! Ona je velká a silná! Zazubila se a skočila po Solově pacce s úmyslem se do ní zakousnout. S víceméně hravým úmyslem. Možná.

Gájel pokývala hlavičkou. Takže červená je uvnitř a musí zůstat uvnitř, jinak je to špatné! A když je venku, tak musí za nějakým léčitelem! Nevěděla však, co se stane, když by za ranhojičem nezašla. V tomto věku jí holt byl koncept smrti ještě cizí. Teda, věděla, že malá zvířátka, co se papají, umírají. Ale že by i vlci mohli umřít? Nemožné. Jsou přeci věční a nesmrtelní!
Zamračila se, když jí Iris zakázal se drbat v oné rance. Ale když to bylo tak hypnotické! A ta barvička byla hezká! Ale no jó. Je to nebezpečné a bláblá.
"Ťak o!" ušklíbla se. Souhlasila s tím, že to byl trouba. Možná i malý. Určitě ho jednoho dne přeroste a porazí! Přeroste všechny!!
Na jeho otázku zavrtěla hlavou a lišácky se zazubila. Ona a žádat se svolení? Ha! Žádné nepotřebuje! Dokud nedostane pořádně na zadek, což se ještě nestalo. Zatím. "Puukum!" Ano, mělo se jednat o *průzkum*. Šla na průzkum. A na ty se chodí sám! Procházka s maminkou nebo tatínkem průzkumem být nemůže, protože tak chybí to pravé dobrodružství.

Byla to vskutku fascinující podívaná. Hlavně, když se k tomu hmyzákovi vrhl její bratr a... sežral ho! Ty jo. A byl aspoň dobrý? Měla by ho taky ochutnat? Než se však nadála, její mrňavý bro hlasitě vypískl. To nevypadal jako radostný písk! Co se stalo? Bylo to nedobré? Následovalo Arkádovo agonické válení se po zemi a jeho otékající tlama. Kdyby věděla, že smrt existuje i pro vlky, tak by si myslela, že si došla i pro něj. Ale teď to byla spíše sranda. Taky to chtěla zkusit! Začala cupitat kolem, než taky našla nějakou pruhovanou bestii. Nechtěla ji ale sníst. Vidno hezky nechutnala. Tak co s ní teda chtěla dělat? Nevěděla. Možná, že když se jí dotkne, tak taky divně oteče! Začala tedy hmyzáka, v tomto případě nikoli včelu, ale vosu, otravovat. A vosy, nu... nejsou to kamarádi. Nenechají si to líbit! Abychom to trošičku zkrátili, Gájel si vykoledovala pořádný bodanec nad packu. Ten pak taky otekl, ale nebylo to tak hardcore jako Arkádova oteklá huba. Gájel se zachichotala. To je hustý! Co by se stalo, kdyby ji bodli *všude*? Byla by dvakrát taková? To musí zkusit!! Přišlo jí také vtipný, že Arkáda reagoval na pruhohmyz tak silně a ona cítila jen takové ani ne zašimrání! Holt prostě byla *silná*.