Príspevky užívateľa

Gájelka se zazubila. Těšilo ji, že má v tomto více vědomostí jak její bráška! Toho musí využít.
"No fakt!" potvrdila a pokračovala dále v cestě. Už budou blízko! "Bylo mu tisíc let a kdysi sahal až do oblak!" Aspoň jí to takto řekla Bellanna. A i kdyby to nebyla úplně pravda, tak co? Znělo to hustě, tak to musela přeci sdělit a pochlubit se svými vědomostmi! Dodnes jí vlastně fascinoval koncept, že by se něco mohlo dožít takového věku, když vlci obvykle umírají v patnácti letech. Ale ona v patnácti neumře, nene. Byla odhodlaná vymyslet nějaký lektvar nesmrtelnosti nebo tak něco. Bude jí trvat nějakou dobu, než si přizná svou vlastní smrtelnost.
"Tady je!" zvolala a rozběhla se k obrovskému spadlému stromu. Na něj musí vylézt! Když je spadlý, tak by to nemělo být tak těžké, ale stále to nebyla žádná mini břízka. Zadarmo to nebude!

Gájelka se vydala i se svým bráškou Khalanem směrem... od nory pryč! Bylo jen otázkou času, než ti dva spolu něco podniknou. A kdo ví, možná i svého brášku trošku zkazí? Ona byla ta zlobivá a on působil moc jako tatík. Slušňáček. Možná se mýlila, ale tuhle myšlenku měla prostě v mozku vypálenou! Úplně se děsila toho, že Khalan bude to oblíbené dítě. Na Arkádu ani nemyslela. Chudáček malej, furt nemocnej, neměl proti nim moc šancí. Ale Khalan? To byl teprve rival! A možná i on ji bral podobně? Nebo byl naopak normální. Také možnost. Holt šedivka odmítala být na druhém místě! Ale se svou náturou by měla být ráda, jestli bude vůbec na jakémkoli místě. Jestli se brzy nezklidní, tak se na ni zbytek rodinky moc hezky koukat nebude.
"Ha! Tady to už znám!" zavrtěla ocáskem. Byla tu přeci kdysi s Irisem. "Blízko by tu měl být velký spadlý stjom!" dodala a zadoufala, že to bude pro bratra nějaká nová informace, aby si trošku zvýšila své sebevědomí a naděje.

Dorazila až sem. Byla unavená. Toho dne šla podstatně dál nežli normálně. Vlastně se dostala k samým hranicím smečky, do hraničního lesa! Žel nevěděla, kde se vlastně nacházela. Nebo spíše bohudík? Kdyby tušila, jistě by se přinutila jít dál a dál! Místo toho si lehla pod stromeček a zívla. Rozhodla si dát nap a nabrat trochu sil. Vlastně už měla celkem i hlad. Ale musela vydržet! Bude to dobrý. Když vydrží, určitě to bude stát za to. Nebo ne. Stále doufala, že najde další pecku. Moře bylo jedno z velice fascinujících míst, ale doufala, že tu bude více hustých míst! Zavřela tedy konečně oka a šla chrupkat. Doufejme, že tuhle tulaňu nic mezitím nezblajzne.

Sedla si k vodičce a oddechla si. Vzpomněla si na to, jak její sourozenci a ona šli s tatínkem k prameni řeky! Je stále ve hvězdách, co se tam vše (ne)stalo, ale určitě to tam byla... sranda? Jistě ano. Doufejme, že bude více příležitostí na takové krásné rodinné interakce.
Strčila packu do vody a pozorovala ji. Cítila, že už byla celkem studená, ale pochopitelně ji to dvakrát zrovna neobtěžovalo. Skoro až poskočila, když si její oko bystré všimlo, že ve vodě byly rybičky. Rozbušilo se jí srdíčko. Jak se loví, jak se jen loví? To by byla pecka, kdyby se vrátila domů s takovou ňamkou! Bohužel její hlavinka nemohla přijít na to, jak se tací šupinatci loví, tak poněkud frustrovaně vstala a od řeky odešla. A v tom si u keříků všimla jakéhosi myšáka! Samozřejme i toho chtěla chňapnout. Žel byla jak štěně, tak velmi zbrklá, tak hlodavec rychle prchl do bezpečí. Ach jaj.

Gájel si tu v okolí ťapkala a celkem se nudila. Nihilské území se jí už okoukalo. Alespoň ta nížinná část. Hory moc neznala, pochopitelně. Na ty byla ještě příliš malá! Jistě se nejednou pokoušela je pokořit, ale vždy víceméně neúspěšně. Naštěstí. Kdyby se dostala příliš vysoko, nejspíše by nepřežila. Náročný terén a zima nejsou pro každého! A už vůbec ne pro malé štěndo.
Místo toho se vydala k řece pozorovat tekoucí vodu. Tady potkala Lokkiho! Žel Lokki zahynul na neaktivitu a je jen ve hvězdách, jak by ona hra dopadla. Jistě zajímavě! Tak třeba příště.

Zívla. Už jí to unavovalo. Chtěla jít zkoumat dál a dál! Ah, kdyby ten zrzek byl aspoň zajímavý jako třeba Iris. Kéž by se on ukázal! To by bylo super.
"Ghaa'yel," představila se a pokrčila ramínky. "A ně! Máma neví, že tu su," řekla rovnou. Bylo jí jasné, že na to přijde řeč. Vždy na to přišla řeč. Už všechny dospěláky měla prokouknuté! Jen zadoufala, že by se zrzek hned nerozhodl ji odnést domů. To by se bránila zuby nehty!! Možná... Při nejhorším se ho pokusí aspoň ukecat na hru, ačkoli si myslila, že s ním by to byla těžká nuda.

Jakmile Iris odešel, tak si lehla na zem a protáhla se. Byla už celkem unavená. A dalo se divit? Celý den furt utíkala po lese a honila stíny! To by byl unavený kde kdo, natož malé děcko. Už se jí zavírala očka, ale přesto se jí spát nedařilo. A tak opět vstala a rozhlédla se. Doufala, že by našla Arkádu! Ne, že by měla náladu na další endless hry, ale chtěla se mu pochlubit, kde všude byla a co všechno zažila! Malý děcka přeci jen neumí moc držet pysk. Bohužel.

"Já těbe ky!" pískla na Irise. Nakonec s ním byla i celkem sranda. Hlavně s těmi stínovými zvířátky! Škoda, že si je neuměla udělat sama. A až se uvidí, tak mu ukáže, co se naučila a dozvěděla? Ha, to bude čumět! Hodlala se naučit vše, všecičko. Chtěla být nejlepší! Žel pravdou bylo, že učení se nebylo vždy zrovna zábavné. Nu, nezbývá nám nic jiného, než doufat, že jí to neomrzí a nestane se z ní línej zdechlej týnejdžr.

Zklamaně se tedy vydala domů. Snad tím správným směrem. Jak byla všude tma, tak bylo trochu složitější se orientovat jak za dne. Bylo to jistě tím, že byla aktivní především ve dne a v noci moc ven nechodila. Možná byl čas to změnit! I když, čím častěji bude chodit ven, tím rychleji se jí vše okouká... A co pak? Pak to bude den co den furt jedno a to samé! Možná právě proto byli dospělí tak nudní? Protože už je vše kolem nich nudné? To snad ne!

Kettua sotva poslouchala. Tedy, poslouchala ho, ale snažila se ho total nevnímat. Nenechá se takto přeci poučovat! A proč by jí mělo být líto nějakého zdechlého ptáka? Už je po něm. Je mu jedno, že ho teď někdo škube na holátko! Proč to nikdo nechápe? Myslila si, že podobnou blbost by jí řekli snad všeci. Možná Zath by jí rozuměl! Ten byl jejího věku, takže by mohl mít troško rozumu, že?
"Jó jó jó," zamručila. Může to už skončit? Chce pryč! "Chápu, stačí."

Úplně jí svrběly tlapky. Její tělo chtělo vstát a prchnout! Cítila se úplně jak ve vězení. Ah, snad ji někdo osvobodí! Ale nikdo široko daleko nebyl, bohužel. Smůla.
Na zrzkova slova jen pokrčila rameny. Bylo jí to putna, že to chápe. Nechápe! Dospěláci nic nechápou. Snad neskončí jak oni, až bude starší!
"A ploč jako?" řekla, ačkoli už teď věděla, že její pohled zrzkova slova určitě nezmění. Alespoň ne teď.

Protočila očima. Zas ti sourozenci!! To s nimi nikdo nedá ani pokoj! Stačilo!
"Já si s nimi nechcu hlát neustále!" zamračila se. Ale když už, tak si raději hrála s Arkádou. A proč? Bylo snadný ho porazit a zničit! Ale nikdo jiný ho porážet nesměl. Jenom ona mohla!
"A doma je to nuda!" dodala rovnou. Tedy, ne vždy to tam byla nuda. Ale raději pobíhala svobodně po venku. Jen aby jí to zůstalo do dospělosti! Mohla by pak být celkem tělesně zdatná.

Stále nechtěla říct pravdu, samozřejmě. Zavrtěla se, když hačala. Ugh! Proč se tak zajímá? Vždyť mu to může být jedno! Kdyby právě teď nezlobila, tak by to šla nabonzovat. Gájelka žel takto nikdy bonzovat nemohla, protože zlobila furt. Holt nemohla mít vše!
"No tak jsem si hlála no," zamručela velmi neochotně. Zadoufala, aby do toho Zrzek už nerýpal. Ale bylo jí jasné, že se bude zvídat dál. Ugh! Ať jí už dají pokoj! Ale v tom si pomyslila, že by si vlastně mohla půjčit pár peříček i od toho dospěláka...

Protočila očkama. To si myslel, že to chce sníst? Ha! Co by jedla ptáčky! Z těch se ani najíst nedá! Těžko ale říci, čím ji přesně krmili doma. Ale nejspíše se opravdu nejednalo o pipísky. Cožpak to jsou nějaký ketky? Kdeže!
"Němám!" zamračila se. "A ulovit si něco umím i sama!" ušklíbla se. Neuměla. Teď na podzim si mohla ulovit leda nějaký spadlý list. Ani nevěděla, proč to řekla. Asi chtěla jednoduše naznačit to, že už je veliká a že tedy může odejít. Nepotřebuje přeci dozor!! I když si mnozí mysleli opak...

Nazlobeně zafuněla. Proč každé dobrodrůžo musel zkazit nějaký dospělák? A křídlák k tomu!! O to byla ještě naštvanější. Nejraději by zdrhla, ale už jí bylo jasné, že neměla žádnou šanci úspěšného úprku. Už aby byla veliká! Až bude veliká, tak uteče i tomuto podivínovi.
"Nic!" zabručela a zašvihala ocasem. Nic hříšného! Nemohla mu přeci vysvětlit, o co se snaží, no né? Dospělák by to nepochopil! Na to byli moc nudní. A ten zrzek určitě nebyl žádnou výjimkou.