Príspevky užívateľa

Gájelka místy cestu tolik nevnímala, ale jakmile si všimla nových podnětů v podobě stínových zvířátek, hnedky zbystřila. Jako typický harant se hnedky po nich vydala! Utíkala za nimi, skákala po nich, prostě cokoli, aby je mohla dostat. Sem tam při této pohybové aktivitě spadla na frňák, ale to ji nezastavilo a vždy se okamžitě postavila a pokračovala ve svém "lovu". Ani by jí nenapadlo, že je to typická dospělácká taktika, jak unavit děcko, aby už neotravovalo a šlo spinkat! A co si budem, po dnešním tripu určitě bude spinkat dlouze.
"Jo!" pískla trochu zadýchaně. Lov stínových zvířátek brala velice *seriózně*. Bylo zázrakem, že vůbec vnímala Irisovu otázku. Tedy, opravdu ji vnímala? Kdo ví. Dobré pro něj bylo ale to, že za chvíli bude mít od hlídání pokoj. Hurá!

-------> nora

Gájel čekala, co se stane. A nic moc se nestalo, měla pocit. Jen slyšela funění Deet a její následné au. Nechápala, co se stalo. Si z ní dělá srandu? Nebo o co přesně jako šlo? Její novou ránu na šišce neviděla. Přec jen, tady Deet byla stále větší jak čtyřměsíční špunt. Je to s podivem, ale bylo tomu tak.
Zavrtěla ocáskem, když Deet položila onu otázku. "Ne!" řekla pyšně. Díky tomu, jak se flekatá vlčice divila, se cítila o to drsněji. Všichni říkají au a takové věci a ona ne. Ona vydrží vše!!
"Hhhrrhhhh," zamručila, když jí vlčice vysvětlila, že když bude rozbitá moc často, tak už nebude ani moci kam chodit. Ah jo! Proč musí být tělo v tomto tak nudný a slabý?
"Tak jo," řekla a posadila se. "A umíš taky něco supel a divnýho? Znám vlka, co umí dělat čelný koužř!" Ne, nedošlo jí, že to, co Deet teď dělala, byly fakt nějaký čáry. Holt si absolutně žádného rozdílu nevšimla. A i kdyby ano, tak by to stejně potřebovala vysvětlit!

Bohužel se tu neobjevil jen divný bělouš, ale i nějací dva jeho přerostlí bodyguardi. A co hůř! Měli netopýří ucha, protože vidno slyšeli její šepot, byť tu v okolí byl už tak bugr. Plán utěku selhal. Tiše zavrčela. Hnedky se snažila vymyslet plán B, ale věci se žel děly až moc rychle. Hlavně, když tu bylo tolik vlků, co je probodávali pohledem! Jeden z nich, ten bez křídel, promluvil k roháči. Tak Zathrian se jmenuje, jo? Divný jméno. A prej že hlášení! Sotva potlačila zachichotání se. Zathriane, hlášení! Jako kdyby to měl být nějaký vojáček! No počkat. To už má snad nějaké normální postavení? Nene, nemožné! To by se ten podivín neksichtil, jako kdyby je chtěl vykuchat zaživa. Byl jí celkem nesympatický. Působil jako klasický dospělácký rozumbrada, co by všechno zakázal! Blbý pro roháče, že s tímto musí doma žít. Nedivila by se, kdyby ten vlk chtěl, aby šli po tomto všem z plesu domů. Ale tak, tito z její smečky nebyli, takže jí rozkazovat nemohli! Pokud by teda nenašli někoho od ní. Ach jaj. Co teď?! Naštěstí se Hel ozvala, že se jistě jednalo jen o omyl, když si hráli. To by jim mohlo zachránit kožuch. Ale to neznamenalo, že by jí odpustila!! Kdyby do toho nestrkala nos, tak by nic takého říkat nemusila.
Pohlédla opět na bělocha a frustrovaně zašvihala ocasem. Jó furt!! Už slyšela dost strašení, stačilo!
"Tak jo," zamrmlala a nastavila packu. Vůbec z této situace neměla radost. Chtěla pryč! Úplně jí z toho packy svrběly. Prosím, ať je po tom všem pošlou domů! Ale netrvalo dlouho a Gájelce se opět rozzářila očka, když si všimla zářivého světla. "To chcu umět taky!" hnedky pronesla. Chtěla taky zářit! Ne furt vypadat jak ta nejvíc obyčejná šedá myš.
Slova ohledně brnění, svědění a opatrnosti samozřejmě tak nějak odignorovala. Hlavně, že to zranění, ze kterého se všichni mohli pokáknout, bylo pryč.
"Můžu už jít?" zeptala se nedočkavě.

Tiše zamručela. Ne, není lepší si počkat! Ona neumí čekat. Vše by chtěla mít nejraději hned. Čas v tomto utíká tááák pomalu! Ale přesto jí slova Belly zaujala. Žel trochu v jiném smyslu. Úplně se jí blýsklo v očkách! "A ploč se hladina može zvyšuje a snižuje?" zeptala se nadšeně. O tomto vůbec nevěděla!!! A hodlala se o tom dozvědět. Čím to je? Musí to vidět na vlastní oka, jestli je to pravda! Žel by to bylo pro ni asi násobně nudnější podívaná, než si teď myslila. Holt to pro její miminkovské já znělo skoro až... mysticky.
Na dotaz pokrčila ramínky. "Asi né?" odpověděla nejistě. Měla by cítit rozdíl? Hmm, možná ho cítila? Asi bylo fakt jiné běhat se zraněnou packou než s tou normální... Nebo si to teď jen namlouvá? Vůbec netušila! Tohle přemýšlení jí jen namáhalo mozek.
Poslouchala další slůvka vysoké okřídlené vlčice. Nic moc z popisovaného necítila. Na chvíli jen pocítila napětí, že s ní fakt něco je! Ale ten pocit zmizel a vystřídal ho jeden úplně jiný. Zavrtěla ocáskem. Jestliže má průměrný vlk tak silné reakce a ona ne... Znamenalo to jen jediné. Je nadprůměrně odolná a drsná. Přežije *vše*. Nikdo a nic nemá šanci. Bude z ní neohrožená legenda. Holt se miminkovsky cítila jako main character vesmíru.
"Ne!" pronesla skoro až pyšně. "Jsem plostě tak skvělá." Až se to smečka dozví, tak z ní určitě udělají nějakého rytíře už teď! Ha! Nač mít nějaký trapný rohy, lebky, vlasy a křídla, když může být *nesmrtelná*? Žel neměla nejmenší tušení, že tato anomálie ji naopak činila velmi zranitelnou.
"Aha," zareagovala na Bellino povídání o kvítkách, ale úplně nejmoudřejší z toho nebyla. "A to je na všechno nějaká kytka?" zvídala se přesto dál. Je i kytka na... a... na hlavu? Nebo kytka, po které vyrostou křídla a zase odpadnou! Nebo, hm... Kytka na ještě větší odolnost!
"Ono jsou další místa?" zamračila se a naklonila hlavičku. Nevěděla, že byla odřená na více místech. Věděla jen o pacce, protože ji měla před očima. Ups.
"A fakt mu bylo tisíc let?" zamrkala. "A může mi být taky tisíc let?" zvídala se dál. Tušila, že odpověď bude ne, ale přesto to zkusila.

Hysterák barevné vlčice jí čím dál tím víc lezl na nervy. Čím víc mluvila, tím víc u ní ztrácela respekt! Tudíž její bububu mělo pro Gájku naprosto mizivou hodnotu. Že prý přijde o nohu! Háááh! No to tak! Kecy v kleci! Bohužel vlčice začala ječet, jestli tu není nějaký léčitel. To ji popudilo ještě víc. Omg, však teď bude kvůli ní veškerá pozornost plesu u nich! Panebože, to se nesmí stát, dyť to uvidí aj rodiče! Musela rychle přemýšlet. Hned začala skenovat pohledem okolí, kudyma by mohli zdrhnout, ale bohužel, než to mohla rychle vykomunikovat Zathovi, tak k nim přišel nějaký bělouš a začal se vyptávat, o co go. Zamračila se. Myslila si, že týpek je uklidí z plesu, dá jim na rány nějakou pastu z kytek a pošle je domů. Tedy, konec plesu pro ně. A to nešlo! Noc je ještě mladá!
Mírně se naklonila k Zathovi, ale její pohled směřoval k lesům. "Zdjháme?" špitla doufajíc, že ji nikdo jiný neslyšel. Rovněž doufala, že mu dojde, že místo, na které čumí, bude jejich cílem. Jestli to byla ale ta nejlepší možnost, to nevěděla. Rovněž neměla tušení, že Zatha bude jeho packa asi bolet, tudíž pravděpodobně nebude taková střela jako na začátku jejich setkání. Ale kdo ví? Naděje umírá poslední!

Zamručela. Tohle už slyšela tolikrááát! A nikdy nebyla přesvědčena o pravdivosti oněch slovech. "No jóó, ale když mě něco zajímá, tak mi akorát žeknou, že jsem na to malá a že to pochopím později! Ale já to chcu chápat hned!" postěžovala si. Její otec by na to jistě řekl nějaký moudro ohledně trpělivosti. To byl prostě celej on. 24/7 stejný výraz a až moc chytrý vyjadřování se. Bylo její noční můrou, že by skončila jako on!! To nesmí dopustit.
"No joo, ale zlanění mě nijak neomezujou!" zamračila se. Jo, musela se vyléčit a kdesi cosi, ale že by kvůli tomu byla nějak pohybově omezená se říci nedalo. Prostě nač čekat jak tydýt, když může vstát a jít aktivně hledat pomoc? Už párkrát slyšela, že tělo by jí dalo znamení, že už nemůže pokračovat! A když to znamení necítí, tak bude dělat jakože nic. Lepší někoho najít i za cenu zhoršeného zranění než čekat jak pecka, no né? Nu, medikové by měli jiný názor. A šedé mimino bylo zatím moc tvrdohlavé na to ho přijmout.
Přikývla na tip, ať příště začne výt a ať se to hezky naučí. Někdy jistě provede! Nebo na to taky zapomene. Taky možnost. Přeci jen, vytí děcko jako Gájel zabaví jen na pár minut.
A zpátky k mytí packy ve vodě. "Nooo, jen tlošičku!" pískla. Rozhodně necítila pocit na zmrznutí. Jen takový menší chládek. "Jinak nic moc asi necítím. Nebo mám?" pronesla zamyšleně. Možná fakt něco cítila, jen to nebyla schopná identifikovat a popsat! No jo, hledat něco, co není, je holt trochu složitou záležitostí.
Následovalo lovení bylinek z jakéhosi balíčku. Co tam je? Co tam je?! Ha! Prý nějaký tymián na rány. Na povel si k němu přičichla. Pro průměrného jedince by jeho vůně byla celkem výrazná, pro Gájel však moc ne. Ale stále něco samozřejmě cítila, to ano. "A jak to dělá?" zvídala se. Jak může takové kvítečko mít takové schopnosti? Vůbec nechápala, jak by něco takového mohlo fungovat! Chudák Bell, ta za chvíli bude mít tolik bylinných otázek, že by z toho kde komu praskla hlava. Holt děti. Zvědavé a hubu nezavřou!
"Líbilo se mi u vody... a tam!" řekla a packou ukázala směrem, kde se měly nacházet Klenovské kopce. Ještě neznala přesné názvy lokalit. Ale pak si vzpomněla na další! "Ještě ten veliký stlom!" pískla. Ano, myslela ten tisíciletý, co už chudák spadl.

Zavrčela, když si vlček stále trval na svém. To má tam vlézt jako celá? No tak fajn!! Má to mít! Takto nebude moci říct, že se ho nedotkla. Ale pak by si určitě vymyslel nějakou novou výmluvu! No jo, vyhrát tuhle hádku zní jako nemožná věc. Ale ona se jen tak nevzdá. Ale on taky ne. Prostě to byla dvojka, která by se byla schopná hecovat a hádat 24/7. Pro dospěláky by to mohlo být zprvu rozkošné, ale rozkošnost v tomto případě brzy zmizela, jak brzy uvidíme.
Pozorovala roháče. Tak strčí tam tu pracku, nebo né? Nedočkavě vyčkávala, ale v tom uslyšela hysterák jakési dospělačky. Ach ne!! Zrovna v ten nejlepší moment! Kde je spravedlnost!
Podívala se naštvaně na vlčici. Co si to dovoluje, takto jim kazit zábavu?
"Myslíme!" řekla poněkud vzdorovitě. Vždyť se ještě nic moc nestalo, no né? Nač takto ječet? "A ploč? A kam?" zamračila se na Helču. Jí se za doktorem opravdu, ale opravdu nechtělo! No jo, ta packa vypadala divně, ale to přeci počká! Žádná akutka.

Zasupěla, když ji hoch obvinil z toho, že se ohně ani nedotkla. No toto!! To přeci nebyla pravda! Nebo byla? Ne, ne! Ještě jí úplně pomate hlavu a co pak? To se nesmí stát! Určitě se ho nějak dotkla. A i kdyby se ho nedotkla úplně, tak furt mu byla blíž jak on!
"To není plavda!" zamračila se a šťouchla do něj packou. Zrovna tou, která se s plameny na chvíli seznámila. Ona si toho nevšimla, ale právě ta byla celkem nepříjemně cítit a co víc! Byla i trochu popálená. "Tak si to zkus sám, když jsi takový odvážný!" řekla významně. "Tžřeba packu stlčíš hloub do ohně jak já!" zachechtala se. Nemyslela si, že tento vymlouvač by šel tak blízko k plamenům! Jistě, byly naprosto neškodné, respektive si to myslila, ale kdyby chtěl, tak je dávno v nich a vychloubá se, jak je hustej! Nebo ne? Ale co kdyby tak fakt učinil? Nu, nezbývalo by jí nic jiného než to překonat. Ale hlavně rychle! Bylo tu v okolí pár dospěláků a ti byli určitě schopni jim jejich zábavičku překazit. Holt se velikáni vůbec neumí bavit. Ale kdo ví? Třeba nějaký magor s jednou mozkovou buňkou se k nim i přidá.
Každopádně chvíli na to si všimla, že její packa vypadala jaksi... Nu, ne zrovna v nejlepší kondici. "Jejda," pronesla, jako kdyby se mělo jednat jen o nějakou špínku jak od bláta! Ah, kdyby jen věděla, jakou tato zranění dokážou způsobit neplechu.

Pokrčila naštvaně čumáček. No jistěě! Ale jejich doktoři určitě nebudou zdaleka tak objektivní jako ti nihilští! Jinak to nešlo. Chyba prostě byla na jeho straně, šlus! Ona určitě nebyla tak mrňavá, že by si jí nikdo nevšiml. I velikáni jako Iris by si jí určitě všimli! Ah, v rámci tohoto sporu by se jim jistě hodil echt znalecký posudek, ale o něm si mohli jen nechat zdát.
"No tak to dokaž!" zachechtala se. Tohle hecování dokázala být dobrá zábava! Nakonec se budou buřit natolik, oba že budou po setkání s ohněm vypadat hůř jak Deadpool. A to by nebylo zrovna reprezentativní, což?
Nakonec se vlček k ohýnku více přiblížil a pobídl ji, ať začne. Hmpf. No fajn! Natáhla tedy packu k ohni. Byla velmi blízko plamenů, tak moc, že by už průměrný jedinec skučel bolestí, ale zároveň neměla packu přímo v nich, aby se z ní okamžitě stala živoucí pochodeň. Gájelka na pacce cítila pouze jakési mírné teplíčko. Odfrkla si. Měla za to, že se oněch plamenů dotkla, tak dala packu dolů. Nejspíš celkem smrděla, ale její nos by to nezachytil. "To nic nebylooo!" skoro si až postěžovala. Čekala něco cool! Ne takovou trapárnu! To do toho ohně musí vlézt celá, aby něco cítila a zažila??

Zhluboka se nadechla. Ne!! On neví nic! Ani to, jestli vidí! To by řekl každý, no né? Nikdo by si nepřiznal, že sotva vidí před čumák! "To ví jen medik!" zazubila se. Za svůj krátký život byla u doktorů tolikrát, že byla přesvědčena o tom, že ti by byli schopni hnedky říct, jestli je roháč slepýš nebo ne. Ale co když fakt není?? Hmpf! Radši se do toho už nezabrušovat, jinak se z toho ani jeden nevybrousí.
"No ukážu!" blýskla vyzývavě očima a pyšně se vyprsila. Přeci nebyla žádná srágora! Všem ukáže, že i Nihil umí být drsnej. A ona ze všech byla nejdrsnější. Kam se hrabe chrabrost rytířů! I ti by se z ní posadili na zadek!
Celkem rychle se k hranicím blížila, proto se ohlédla, zdali za ní vlček stále jde. A všimla si, že je jaksi pozadu! Cožpak se mu k ohýnku nechtělo? To aby ho pobídla! "Jééé, my se sňad bojíméé?" řekla provokativně a vyplázla jazyk. Hodlala ho vybuřit, ať se taky ukáže, jak to s ohněm umí! Ale... co když má nějakou ohnivou superschopnost? To už by pak tuto výzvu nevyhrála! Neeee!

Gájel si frustrovaně uvědomila, že tato debata absolutně nikam nevede! On opakuje to samé a ona taky. Ale co jiného taky mohla dělat, že? Týpek prostě kecal! A ona mluvila pravdu! Kdyby věděla, co to jsou brýle, jistě by mu je doporučila. Prostě to byl slepýš a basta! Žádná jiná možnost nebyla možná!
"Já nelžu!" dupla si a podívala se vlčkovi do očí. "To ty!" A teď mít ty důkazy, že? Ale žádné nebyly! A bohužel ještě nebyla natolik velká a schopná, aby si je nějakým zázrakem božím mohla zfalšovat. Holt se bude muset v následujících měsících posnažit. Ale zpátky k tomu zajímavému, tedy ohni.
"Ha!" ušklíbla se. "To zvládnu na lozdíl od tebe i ve spaní!" Neměla absolutně nejmenší tušení, jak tento přírodní úkaz mohl být nebezpečný. Všichni se toho tak báli, ale proč? Bylo to hezky tancující světýlko, co se živilo dřívím! Pohodka, nee?
Podívala se očkem na Zatha a začala si hezky vykračovat k hranicím, aby dokázala, že svá slova myslí vážně! Neukáže na sobě ani náznak strachu, nene! Hodlala toto kolo vyhrát. Mu ukáže!! Klidně do těch hranic vletí i celá! Ale to by Voltaren a spol asi nebyli moc nadšení... A rozzlobit panovnici, to bylo horší jak rozzlobit rodiče!!

Ťapkala i s Irisem směr nora. Teda, kdo ví jestli. Ona měla sotva šajnu, jestli jde dobře nebo ne. I když, sama si nemohla moc svobodně rozhodnout, kudyma přesně jít, neb Iris jí to vždy nějak šikovně vyblokoval. Celkem ji to štvalo, ale kupodivu se neozvala. Snad z toho důvodu, že by nevěděla, co přesně říci. Holt vykomunikovat to, co má vlček na srdíčku, není vždy snadnou a prostou záležitostí! Hlavně pro mimísky, kteří ještě zdaleka neznají všechna slůvka.
Na slova Irise prv nereagovala. Nějaká myšlenka, že by mohla umřít, byla pro ni naprosto nepředstavitelná. Nelze! Smrt neexistuje. Alespoň ne pro ni a pro rodinku. Ale přesto jí došlo, že se nechat zaživa stáhnout z kůže asi nebyl ten nejchytřejší nápad.
"Ťak jooo..." zabručela. Že se to časem dozví? No jen aby!! "Šibješ?" Toto slůvko mohlo znít jako dotaz, jestli mu náhodou nešibe, ale nebylo tomu tak. Byl to pokus o slibuješ. Chtěla se samozřejmě vše dozvědět! A slova, že se to dozví až *časem*, ji moc neuspokojovala.
Nu, po chvíli už konečně poznala známý kraj. Již se blížili k noře. "Jeee!" pískla, jakmile jí došlo, kde jsou. Tu cestu si musí zapamatovat! Ale marná snaha, její miminkovská paměť ještě nebyla natolik silná, aby udržela v sobě něco takového.
Ono jeee jí ale rychle přešlo. No. To, že už byli tady, znamenalo, že končí zábava!

Švihla ocasem. Ne. Tak snadno se nenechá vyprovokovat! Nebo nechá? Měla co dělat, aby se mu do té packy nezakousla. Bylo to tak lákavé! Stačilo skočit, trefit se zoubky a pořádně zaklapnout. Určitě by roháč pak brečel jak malá holka!! Žel neměla kolem sebe svědky, kteří by potvrdili, že si o to chlapec říkal. Bez nich jí bude čekat domácí vězení! A maminka s tatínkem by byli zklamaní, že takto buří... Ale však co! Jejich problém!
"To nemůžeš vědět! Něvykecáš se z toho!" blýskla vyzývavě očkama. "Postě nevidíš a ani utíkat neumíš!" Přemýšlela, co mu říct dál. Prostě musí mít ve všem poslední slovo a dokázat, že prostě má pravdu! Nejraději by ho i vyzvala. Ne na 1v1, ale... na něco jiného! Jen nevěděla na co. Prostě si chtěla prokázat, že je *lepší*. Najednou si za Zathem všimla jakési skoro až červené záře. To už se pálila hranice. "Hele, hele!" štěkla, jako kdyby viděla jednorožce, a ukázala packou směrem plamínek. To musí vidět zblízka!

Gájel rychle protočila očkama. Tuhle otázku *nesnášela*. Vždyť odpověď určo zná! Rodiče by jí tohle nikdy bez dozoru nepovolili. Noo. A co!! Nemohla za to, že prostě byla *šikovnější* jak zbytek svých sourozenců, kteří by takovou štreku nedali! Nebo alespoň v to doufala. Musela si prostě dokázat, že je lepší jak její bráško Khalan. Klasická sourozenecká rivalita. Soutěžit s druhým bratrem naštěstí nemusela. Ten mohl být rád, že ještě nenatáhl brka.
"Nééé, no," zamručela a podívala se Bell do očí. "Ale chodit na půzkum sám je plostě lepší! Ostatní jsou moc pomalí!" snažila se svůj čin odůvodnit. Arkáda by neustále kýchal a spinkal a Khalan... No, určitě by byl pozadu!! Nebyla jiná možnost. I za cenu ultimátního pomlácení by chtěla být ve všem prostě první. Svět se zajímá jen o vítěze!
"Moc ne," pokrčila ramínky. Čtyřměsíční harant přeci nemohl výt tak nahlas jako třeba tady Bell! A hlavně, vytí o pomoc znělo moc trapně. Proč by to dělala, když může vstát a někoho v klidu najít? Jó jó, další zranění, infekce a blá blá blá. Nůůda. Má přeci na víc! Ona je přeci nesmrtelná.
Na varování jen kývla hlavičkou, načež byla její packa ponořena do vody. Ghaa'yel ani nepípla. Ani sebou neškubla! Jako kdyby se jí nic nedělo. A ono se asi mělo něco stát? Jistě, trochu studena cítila. Ale ne moc. Určitě ne natolik, aby jí to bylo nějak nepříjemné. Rozzářila se jí očka. Ano! Znamení, že byla prostě *drsná*. Takový Khalan by se na jejím místě určitě uplakal! Ale ona ne. Jedna nula!
"Jó, jó. Dva! Ajkádu a Kalana. Venku mi ani jeden nestačí!" pochlubila se. Nemusela to být sice nutně pravda, aspoň co se Khalana týče, ale cožpak by něco mohla tady Bella tušit? Teda, průměrnýmu dospělákovi by asi došlo, že toto děcko jistě přehání, ale to Gájelce zatím úplně nedocházelo.

No ten měl dost! Měla co dělat, aby nezačala supět. Takový drzoun! To si přeci nemůže nechat líbit. Jistě, může zavolat rodinku a tohoto šmejda vykázat, ale cožpak by to byla taková zábava? Radši ho porazí sama! Hezky holýma prackama! Musí hned vymyslet nějakou cool urážku, ze které se jen tak nevzpamatuje! Ale to se snadněji řekne, než udělá, že? Ale ona se nedá, nene! A kdyby bylo slov málo, tak se mu pořádně zakousne do zadku!
"Jéééé, ťak on tu někdo špatně vidí!" ušklíbla se a rovněž vyplázla jazyčisko. Přeci nebyla tak malá, aby nešla vidět, no né? Byla *veliká*. A všem do jednoho to dokáže. I tomuto rohatci! "To se ďoma budou divit!" zachichotala se. Stejně jako se u nich doma diví nad zdravotním stavem jejího bratra Arkády. I ten měl prý rozbité očičko! Tak ten je má rozbité asi obě. Hihi.