Príspevky užívateľa

"Jojo utíkala!" zazubila se. Však co by neutíkala, že? Den je krátký, musí toho tolik stihnout! Co by ztrácela čas pouhou chůzí. Ha! "Asi ne," pokrčila ramínky na dotaz, zdali jí to bolí. Co ona věděla? Doteď ani pořádně netušila, o jaký pocit se přesně jedná. A bylo to snad špatně? Neměla nejmenší tušení, že neschopnost cítit bolest je v kategorii velký špatný. Nejspíš ji tahle skutečnost dojde až později, kdy bude její život skutečně na vlásku!
"Mě taky," řekla, protože ji jistě doma učili, že je to slušnost. Jinak by nejspíše v ten moment mlčela. Slušňácký kecy jí moc nebavily. "Bisa a Aikan!" vyřkla jména svých rodičů. Předpokládala, že je jistě zná oba. Minimálně podvědomě ale věděla, že táta bydlí jinde, přesto si myslila, že ho tady určitě zná každý. Musel! Určitě to byla velká celebritka, i když se furt ksichtil jak kakabus.
Následně dorazili k vodě a Bella položila Gájel na zem. Čas první pomoci! Hezky se pyšně vyprsila, když ji Bella pochválila. Ano!! Med pro její ouška. Chválu by mohla poslouchat denně! Neustále! Ale přesto se po slovech Bell trochu zarazila. "Ale kdybych zůstala na místě, tak mě nikdo něnajde!" protestovala. By čekáním zkameněla!! A navíc, čekání je přííšerná nuda. To si packu radši rozbije trochu víc!

Přikývla. Hurá! Konečně splnila svou povinnost. Teď se jí někdo podívá na bebí a jakmile bude mít toto za sebou, tak bude moct opět pokračovat ve svém tripu do nebes. Žel netušila, že nejspíš dostane zákaz všech těchto capin. Se zraněním si přeci hrát nemůže! Teď ještě, aby tato slova zastavila její neutišitelnou energii.
Byla celkem ráda, že se jí divnotýpka zeptala na to, odkud sebrala ono zranění. Ukáže jí, jakej je to nebojácný dobrodruh! "No, šla jsem na výlet! Tam k hojám!" začala povídat a ukázala packou na Východní hory. "Aaa jak jšem šla po kamení, tak jsem ukluzla a špadla! No a všimla jsem si, že mám na pacce čelvenou. A ta je asi špatná. Tak jsem utíkala někoho najít!" Doufala, že pak od někoho dostane pochvalu, že udělala správnou věc a nepokračovala v cestě na vrchol! Sice by se na vrchol nikdy nedostala, ale Gájel byla moc tvrdohlavá na to, aby si to přiznala.
"Ťak jo!" zavrtěla ocáskem. "Jsem Ghaa'yel. A nevím, kde jsou máma a táta." To nevěděla vlastně nikdy, protože jí to tolik nezajímalo. Dělat aktivity s rodiči bylo pro miminka. A ona už byla přeci veliká!
Už by se rozběhla směr voda, ale naštěstí ji Bella popadla do zubů. Díky bohu. Jinak by si ještě něco zase udělala.

"A jak?" přivřela oka. Dělala, jako kdyby to šlo uzdravit jen mávnutím proutku! A kdo ví, možná i šlo. Ona na to žádný expert nebyla. Byla svědkem jenom jednoho zásahu medika, a to když Arkáda sežral pruhovanou bestii se žihadlem. A to žádná rychlovka nebyla! Sic mu dala něco do huby, ale že by se otok hned zmenšil, se říci nedalo. Ale třeba má tato týpka nějaký superschopnosti! No to byla zvědavá. Bude ji sledovat!
"Nabíjení čumáku k tomu patší!" zazubila se. Prostě důkaz obtížného terénu! A o to se vlk lépe cítí, když pokoří nějaký mega kopec.
"Dýt?" zopakovala. Dýt? To je divný jméno. To znamená jakože je tydýt? Zachichotala se nad tou myšlenkou. "Já jsem Ghaa'yel!" představila se.

Utíkala dál a dál, dokud náhle neuslyšela volání. Vlče! Hlas z nebes vskutku nečekala, nebylo tedy divu, že přestala dávat pozor, kam šlape a *zase* hňápla. Holt miminkovské tlapky měly ke hbitosti a zručnosti daleko. Ale aspoň si je teď neustále cvičila, že? Za pár měsíců ji nic nezastaví! Možná...
Jakmile tedy spadla, tak hnedky vstala a oklepala se. Jejda, teď ta její rána je ještě víc pokryta bordelem jak předtím! Ale to určitě bude v pohodě. Teď jí víc zajímalo, odkud se vzal ten hlas. Začala tedy skenovat okolí, dokud si nevšimla bytosti ve vzduchu! Nějaký vlkopták? Taky chtěla umět létat! Kde je spravedlnost? Žel nemohla okounět moc dlouho, neb zvláštní vlčice přistála. Nezahálela a hned za ní přiťapala.
"Teče mi kjev!" oznámila jí a ukázala ji zraněnou přední packu. Vzhledem k tomu, jak s tím zraněním závodila, tak rána vypadala o něco škareději jak na počátku. Ještě měla ranky na ramínku a zadní nožce, ale o těch ani nevěděla.
"Kam s tím mám jít?" optala se, neb netušila, že vlčice před ní byla shodou okolností medikem. Věděla jen o Rio, která je nejspíš momentálně někde ve voidu. Jistě mohlo působit zvláštně to, že takto dotlučená a dolámaná chce ještě někam utíkat! Ah, jeden by mohl její energii závidět.

Ušklíbla se, když rohatec po šťouchnutí pořádně nabral vědomí a posadil se. Tak přeci jen neumřel a ani nebyl ke smrti blízko! Alespoň prozatím. Kdo ví, do čeho se namočí za chvíli, že? Žel Gájelce ušklebek zmizel, jakmile se hošan zeptal, jestli to byla ona, kdo mu stál v cestě. Stál v cestě?? No toto! Tento jouda určitě žádné zdejší cestičky nevlastnil! Pche. Dá mu přes ušiska! Sice zde byl problém ten, že momentálně byla drobnější, ale cožpak by jí to mohlo zastavit?
"Ne-e!" přivřela oka. Tohle a býti její chyba? Nikdy. I kdyby byla, tak si to jen tak nepřizná. Nu, v tom si byli podobní. Což asi nebylo dobře, protože tímto se zvýšila šance na štěněcí výměnu názorů. Snad se tu nebudou uprostřed slavnosti kočkovat! Nuž, alespoň by měli dospěláci nějaké komediální představení. "To ty jen něumíš utíkat!" zazubila se. Ano. Nakonec se ho rozhodla *trochu* potrollit. Holt rohatý chlapec musí umět lépe manévrovat! Určitě bych to zvládla stokrát lépe jak on, myslila si. Samozřejmě. Nebyla by to Gájel, kdyby neměla sebevědomí až někde ve stratosféře a svědomí dole v zemské kůře.

Gájel natahovala hlavičku, snažila se vidět, co se v okolí děje, ale byl to marný boj. Všude tu byla velká spousta velikánů. Až se trochu obávala, že do takových výšek sama nenaroste! Ale tyto počáteční obavy hned hodila stranou. *Určitě* hodně vyroste. A všichni budou čumět! Bude větší jak táta, musí být!
A jak se snažila najít nějaký dobrý flek, tak postupně přestala vnímat své okolí. Hlavním cílem bylo vidět, co je to ten oheň zač! Nebylo tedy divu, že jak plně nedávala pozor, tak se lekla drcnutí od cizince. Automaticky vypískla a stejně jako on žuchla na zem. Zakašlala, protože se jí do čumáčku dostal prach a jiné částečky ze země. No toto!! Náraz to byl pořádný, protože starší dítko udělalo dobrých pár kotrmelců. Au. Gájel se naštěstí vzpamatovala celkem rychle díky neschopnosti cítit bolístky, však za normálních okolností by zafňukala, jak jí bolí u žebírek! Vstala, oklepala se a přiťapala za hříšníkem, co do ní naboural. Byl taky dítkem, však o něco starším, tedy byl větší a mohutnější jak ona. Byl černobílý s jakýmisi žlutými pruhy a růžky. Rohatců už pár viděla, tuto variantu však poprvé. Proč tu má tolik vlků rohy, křídla, lebky a ona nic? Nespravedlnost! Najednou jí napadla možnost, že by mohla vlčkův roh ukousnout a nechat si ho na ozdobu. To by jí slušelo! Nebyla však takovým bláznem, aby se o to opravdu pokoušela. Místo toho do vlčka šťouchla packou, jestli ještě vůbec žije.
"Heeejj!" pískla na něj a šťouchla ho ještě do tváře. Na chvíli si pomyslela, že ho to fakt zabilo, ale rychle jí došlo, že toto nebude ten případ. No, aspoň nedostane od rodičů zaracha!

"Niiiiii!" vypískla, když ji Deet chňapla za packu. To neee! Byla zastavena. Ani bránit se nemohla. Tedy mohla, ale víme, jak by to dopadlo. Deet sice byla malá, ale ne natolik malá, že by se jí nepodařilo zastavit mimino! Holt jediné, na co se zmohla, bylo menší vrtění se. Na dotaz, zdali jí to nebolí, jen ramínky pokrčila. "Asi o," zamručela nakonec. Ale nejednalo se samozřejmě o real bolístku. Jen jí to na šišce trošku začalo svědět. Nebo bylo to vůbec svědění? Možná si jen něco vsugerovala!
Zavrtěla ocáskem, když vlčice uznala možnost, že eventuálně bude možná zašlápnuta. Hihihi! A bude mít po srandě!
"A poč?" zeptala se hlasitěji a podívala se Deet do oček, jako kdyby ji chtěla vyzvat na 1v1. "Můžu už teď!" Žel neměla zatím moc představu, jak moc je svět actually velký. A že s těma miminkovskýma pacičkama ho opravdu celý neprojde. Safra, i kdyby měla metr na výšku, tak by neměla šanci!

Bystré oko Gájel si všimlo jakýchsi barviček kolem pacek Rivery. Zavrtěla ocáskem. Iris něco podobného taky uměl, ale ty obláčky byly černé, skoro až kouřové, ale tyto byly jiné, barevné. Cožpak taky v budoucnosti bude umět něco takového? Nu, možné to bylo. Ale jakmile přijde s rodinkou na talk ohledně rodu, magie a tak, rychle pochopí, že v tomto bude mít smolíčka. Nebo spíše štěstí?
A protože se dělo pozdvižení, tak u toho musela být. Její smysly však vnímaly především barvičky a ne to, co Rivera žblekotala. Dokud teda neuslyšela slova *kdokoli, kdo se nebojí ohně*. Zbystřela. Ať už byl oheň cokoli, tak ona se určitě nebála!! Než však mohla docupitat na místo a hlasitě si říct o flek, bylo pozdě. Ona trojice byla příliš rychlá. To vůbec ale vůbec nebylo fér!! Chtěla být středem pozornosti jako ta, co se nebojí ohně! No toto. Sice na onu aktivitu byla nejspíše moc malá, ale cožpak ji to zajímalo? Ani ve snu!

Nebyla by to Gájel, kdyby nestrkala nos tam, kam nemá. Mimina na ples nepatří. Ale myslíte si, že to tuhle šedivku zajímalo? Nezajímalo. Ani omylem. Zvědavost byla příliš silná. Chtěla vidět, co se na tomto plese děje! Zatím tedy viděla spousty vlků, jak byli zvláštně načančaní. Hlavně se zdobili kvítky. Přišlo jí to skoro až směšné. Dávat si do srsti kvítí! Kdo by to dělal? Kdyby bylo na ní, dala by si tam *lebku*. Protože je to edgy malej harant, co je drsnej jak hladká mouka. Ale ona z toho vyroste, určitě ano.
Koukala očkama, jestli tu nespatří nějakého špunta svého věku. Nebo kohokoli, koho by šlo potenciálně otravovat. Ale jak se mezi ostatní vmísit, aby si toho nevšimli tací, kteří by ji chtěli uklidit do nory? Třeba máma s tátou! Ti nesmí nic tušit. I když, kdo ví, těm by možná její přítomnost ani nevadila. Alespoň v tom lepším případě. Ale cožpak se vyplatilo takto riskovat? A byla by to sranda, kdyby měla skutečně od rodičů oficiálně zelenou? Hah! Nu, teď bylo třeba hlavně doufat, že tu nepřijde nějaký pochybný jedinec, co by si chtěl nějaké zatoulané mimino ukrást...

Nebyla by to Gájel, kdyby se zas do něčeho nezapletla. Jak typické. Kdyby aspoň tolik neutíkala a nedělala vše sama! Ale co se stalo, stalo se. Nedalo se však očekávat, že by se toto malé dítko kdy poučilo. Nemělo však na výběr, protože jestli trochu nezmoudří, tak ji budou brzy žrát muchy a červíci. Co se ale teď konkrétně přihodilo? Jak již bylo obvyklé, Gájel se vydala na jakési dobrodružství směrem k horám. Bohužel v těle mimíska ještě nebyla dvakrát obratná, tak bylo jen otázkou času, než se něco stane. A stalo se. Podklouzly jí packy a sletěla dolů. Naštěstí ne z moc velké výšky, ale přesto byly následky zřetelné. Byla celá potlučená a přední packu měla škaredě sedřenou do krve a vůbec to nevypadalo dobře. Možná měla i jiná zranění, ale těch si nebyla vědoma.
Vzpomněla si na slova Deet o tom, jak tělo má vydávat jakési bolestivé signálky, že je něco špatně. A taky, že krev je špatná, že se může objevit nějaká infekce, ať to teda bylo cokoli, a blablabla. Signály necítila, ale červenou ano. Naštvaně zafuněla a podívala se směrem do hor. Ah, jak by ráda pokračovala ve svém sebevražedném výšlapu! Ale kdyby se dom vrátila ještě víc zmlácená, než je teď, bylo by všem výpravám útrum. A to nechtěla, kdeže! Bude muset rychle najít někoho, kdo jí pofouká bebí. Třeba tam ta divná Rio! Určitě tu někdo taký bude!
Rozběhla se tedy po louce, hezky hledající druhou bytost. Ano, rozběhla. Nevěděla, že tím tu svou zraněnou packu trápí ještě víc, ale jak by něco takového mohla tušit, že? Hlavně to už mít za sebou!

Pořádně poslouchala slova Deet, no moc moudřejší z nich nebyla. Nějakou mysteriózní reakci těla na něco špatného ještě nezažila. A to jí už nejednou tekla červená a nejednou do něčeho nabourala! Nu, muselo to tedy znamenat, že tyto věci ji na životě neohrozily, že? Tak dobrý! Až něco tedy ucítí, tak bude vědět. A když nic cítit nebude, tak to znamená, že je vše ok a že nemusí poslouchat hysterčení dospěláků kvůli červené, když jí tělo říká, že se nic zlého neděje!
Jenže jako další příklad Deet právě použila upadnutí a následnou krev. Omg!! Proč nic nedává smysl? Zafuněla, protože mimina jen těžko skryjí svou frustraci. Frustrace také pramenila z toho, že ještě neuměla vyartikulovat to, co cítila a proč si myslila, že všichni melou nesmysly. Místo toho si packou sáhla na svou mozkovničku, kde měla údajně ono bebí, a začala packou ono místo třít. Snad chtěla na truc způsobit krvácení?
Probodla vlčici pohledem. "Něěě!" Ona je veliká, prostě je!! "Blzy tě zašlápňu!" dupla si. Za měsíc určitě bude veliká jako Iris a všechny zničí. Všem ukáže!!
"Ale já neču domůůů!" Ježišku, takto to mohlo vypadat, že je doma nějak týraná nebo zanedbávaná, ale kdeže. Rodiče ji měli velice rádi! Ale její nekonečná energie a touha objevovat věci byla moc silná. Nemluvě o jejím neexistujícím pudu sebezáchovy.

Přikývla, ačkoli se jí to zrovna nelíbilo. Myslila si, že by je rodiče nepustili. Nebo že řeknou, aby šli leda na nějakou mýtinku, hezky za norou, kde zhola nic není. To by byla přeci nuuda! Malý špunt holt ztěžka chápe nějaký koncept bezpečnosti a smrtelnosti. A co si budem, i starší děcka se považují za nesmrtelný jedince. Snad to v budoucnu nebude i případ Gájel. Byla by škoda kvůli nějaké hlouposti přijít o život, což?
Takže maso a kůže hlavu chrání, je špatné, když ne, ale on se narodil už takto? To je divný, jak je to možné? To je porušování pravidel, a to není fér!! Taky chtěla porušovat pravidla! Ale kůžičku z hlavy si asi na truc nestáhne. Doufejme. Přeci jen, u ní bylo možné vše, hlavně, když ji nezastaví bolestivá stopka.
"Tivní!" pískla. Úplně jí to vrtalo hlavou. Furt samé haló, že nesmí téci červená, že hlavičku musí chránit kůže, jinak je zle, ale tento velikán žije i s obnaženou lebkou, vidno bez nějakých následků? To aby brzy začala pochybovat o všem, co jí dospěláci říkají, protože tu něco na jejich slovech prostě smrdělo.
"Šo py s-stalo dy-by ně-e?" zajímalo ji. Ano. On si žije v pohodě, takže mít hlavičku bez kůže a masa by asi nebyla taková tragédie, no ne? Nebo byl snad tady Iris... *speciální*? Jako hrdinové z pohádek? No to snad ne!! To teda ne! Ona chtěla být speciální! Jen ona a nikdo jiný! Pche!

Střihla ouškem. Nu, jistě by jí táta a máma mohli něco naučit. Jenže u toho by museli být i další sourozenci. Ne, že by je neměla ráda, kdeže! Ale chtěla být ve všem napřed jak oni. Bylo snadné být šikovnější jak její poněkud zakrslý bratr Arkáda, ale takovej Khalan? Khalan mohl být opravdickou konkurencí. A to se jí moc nelíbilo. Holka se holt musela blyštit ve všem, jinak bude zle.
"Ale ťo je nuda!" zopakovala svá slůvka. "Žádné doblodužství!" S rodiči se přeci nedá pořádně zlobit. A jaká je pak pointa, když musí být hodná a poslušná? Její otec má furt na ksichtě pokerface, a to jí vůbec neba. To taky bude jako velká stejná jak on? No to snad ne-e! To by bylo příšerné a skandální!
"Gáááel!" představila se. Následně se konal onen útok na Solovu osobu. A jakmile ji pobídl, aby ho dostala? Jeho osud byl tímto zpečetěn! Zavrtěla ocáskem a rozběhla se za ním. Ona ho dostane!! Vyhraje! Ha!

"Výpaja!" vydechla. Ano!! Výprava! Velice ráda by na nějakou šla, to samozřejmě. Jak jinak taky ukojit toho jejího zvídavého ducha? Když nepůjde někdo na výpravu s ní, tak na nějakou půjde sama, hezky bez dozoru. Holt by chvíli na zadku v klidu neposeděla. Noční můra všech rodičů. Furt to utíká a furt pokouší svou domnělou nesmrtelnost! Bylo jen otázkou času, než si opravdu ublíží. Nu, snad onen osudový den nenastane brzy. Byla by škoda se zmrzačit sotva jako batole!
Doufala, že výprava bude někde mimo území smečky. Na území je prý totiž relativně bezpečno. A taková výprava přeci není správnou výpravou! Alespoň zde byla výhoda v podobě toho, že tento špunt ani neví, kde začínají a končí smečkové hranice.
"Di a kam?" optala se následně s neskrývanou zvídavostí. Bodejť by nechtěla vědět detaily! Kdyby nevěděla, kdy se má jít, tak by to mohlo znamenat, že se by se šlo, až bude stará a vetchá, a to ne-e!
A teď opět k lebce, kterou právě našla.
"Faaakt?" zamrkala. Takže to, co má v hlavě, vypadá podobně jako to, na co zrovna narazila? Páni. Teď by moc ráda viděla i tu svoji lebku! Ale jak na to? Hmm... Na to určitě eventuálně přijde, určitě! A jak se tak stane, nejspíše z toho chudákům Irisovi a rodičům drbne. Jistě, bylo řečeno, že je dobře, že je lebka ukryta pod kůží. Ale Gájel je prostě Gájel.
"A poš ji ťam něě-váš?" zamračila se. Když Iris může mít lebku mimo maso a kůži, tak ona taky!! Jen tak to může být přeci spravedlivé.

"Jo!" pískla aj s přikývnutím. Ano. Proč by to mělo bolet? To byla teprve otázka! Doufala, že se jí dostane vysvětlení, ale myslila si, že ji toho stejně moc nevysvětlí. Dospěláci neumí vysvětlovat. Nebo jí to alespoň tak přišlo. Jak se to vždy snaží zjednodušit, tak to dělají jen divnější a komplikovanější!! A co si budem, teď to nebude o moc jiné. Jak taky vysvětlit dítěti něco, co je bolest? Nepříjemný pocit na zraněném místě? Možná. Co ale není možné, ale přímo jisté, jest to, že by s podobnou odpovědí moc spoko nebyla.
"Ne ne!" zamračila se. "Nešu malá!!" Byla *veliká* a především *dospělácká*. Žádný mimino, co potřebuje dozor!! Kdy už to všichni pochopí? Však jim ukáže a bude!