Príspevky užívateľa

"Ne-e!" zopakovala. Nic tam nemá! Co by tam taky měla být? Nic tam přeci jen necítila. A i kdyby tam něco bylo, tak bude drsná. Nějaká červená ji přeci nezastaví! A proč by taky měla? Nechápala, proč se kolem červené furt dělalo takové haló.
Na pobídku, aby počkala, se jen zašklebila a s funěním dále "sprintovala". Žel tohle nebyl závod, který by mohla vyhrát.
"Něbolí!" zamračila se. Hrozně ji tyto dotazy vadily. Všichni v okolí totiž věděli, o co se jedná, a ona ne! Trochu se kvůli tomu cítila hloupě, a to opravdu nechtěla. Žel hrdost ji znemožňovala se na toto téma optat. Ale mohla by to aspoň nenápadně naťuknout, no ne? "Poč by melo?" optala se tedy.
"Něvím," pokrčila ramínky. Bylo jí to vlastně celkem fuk. "Někde ďole!" Možná v noře nebo vůbec někde pod horami. Netušila.

Zamrkala, když se kolem tlap Irise objevila jakási černá mlha a s ní i zvláštní pocity. Co to je? Proč to je? Pokusila se k obláčku natáhnout packu, jako kdyby si ho chtěla ohmatat. Byla tím tak fascinována, že zprvu ani Irisova slova moc nevnímala. Ale dalo se divit? Byla to vlastně její první interakce s magií! Jen o tom prozatím nevěděla. Přivřela očka. Co když je to nějaké temné znamení, že je tu v okolí opravdu nějaký bubák? Nebo je to něco, co umí každý? Bylo by super mít u pacek takový černý kouř, co nesmrdí!
Konečně zvedla hlavičku, když zaregistrovala prosbu vlka, jestli by mu ukázala noru. Ah jo. Ona ještě nechtěla domů! Doma je nuda. Ale co jí zbývalo?
"Ťak o," řekla poněkud neochotně a otočila se. Nečekaně její orientační smysl nebyl žádná sláva, takže si moc nepamatovala, odkud přišla. Ale to ji nebránilo se vydat směrem na jihozápad od stromu. Někde prostě skončí! A kde, to už bude věc jiná.
Po chvíli ťapkání si čehosi všimla v dáli. Nečekala na reakci vlka a hned se k oné věci rozběhla. Zvědavost je prostě mocná! Netrvalo dlouho a spatřila onen tajemný předmět. Byla to lebka mrtvého tvora. Poskočila na místě. Sice je teď na ni velká, ale určitě do té lebky doroste a bude vypadat stejně drsně jako Iris!

"Ne-e!" pískla Gájel jakož odpověď pro Deet Beep. Nu, aspoň si myslila, že se jí nic nestalo. Pravdou ale bylo, že na hlavince měla na miminko škaredou odřeninu a vůbec byla celkem potlučená. To ale bohužel nebylo nic, co by jí mohlo zastavit! Vstala tedy a začala ťapkat nahoru po kopci, jako kdyby se jí vlastně nic nestalo. Nejspíš za pár okamžiků i zapomene, že vůbec nějak nabourala. Vskutku záviděníhodné. Přeci jen, průměrné mimi se rozpláče i z toho nejmenšího bebí! Takový Arkáda, jejda, to by byl jekot, chudáček malej. Asi štěstí pro Deet. Kdyby někoho přilákal její pláč, nejspíš by flekatá vlčice měla utrum.
Ťapala tedy svýma malinkýma nožičkama po kopci, dokud se konečně nedostala tam, z kama se začala kutálet dolů. Hurá!

Gájel byla celkem ráda, že ji konečně tatík vytáhl ven. Tedy, samozřejmě, být na výpravě sám bylo víc adidas, ale teď aspoň neriskovala nějaký sekec mazec, že leze ven bez povolenky. A taky jí teď seznámí s pěkně cool místem!
"Joooo!" řekla nadšeně a ani nečekala na další pokyny a hned vletěla dovnitř. Tohle bylo něco úplně jinýho jak les a louky! A samozřejmě to bylo zajímavější jak nějaká nora. Jeskyně! Třeba se tam skrývá nějaká příšera, co je bude chtít sežrat! To by bylo supr, co si budem. Už chtěla spatřit nějakou real obludu. To by jí bráchové záviděli! Tedy, Arkáda asi moc ne, ale i tak! Ještě by bylo lepší, kdyby tu příšeru i zamordovala. Nevěděla sice jak, ale na to by se přišlo, no ne? Boj přeci nemůže být tááák těžký!
Po chvíli se zastavila a ohlédla se na fotříka, jestli jde taky nebo ne. Hmmmm... Možná by se mohla i schovat! Aha!

Poslouchala slova Irisova. Naše území je bezpečné? Ale i tak se sem někdo může dostat a ten někdo může být zlý? Aha! Zavrtěla ocáskem a hned jí hlavičkou začaly svištět nápady, jak zdejší kraj udělat ještě bezpečnější. Jak si někdy skládala v noře kamínky k sobě, ale v o dost větším! Mega kamenná stěna! Větší jak ten strom, o kterém Iris teď básnil! Nikdo nevyžádaný by se sem nedostal. Haha! Už otevřela pusinku, že by vyžvatlala svůj super inteligentní plán, ale hned ji zavřela. Nene! Tohle si nechá pro sebe. Ještě by jí vynadal! Nebo by jí plán ukradl!!
"Šeny oláním!" vypískla. Ano. Vskutku všechny ochrání. Ale hlavně své *dobré jméno*. Až bude starší, jistě jí to hrdinství přejde.
Zamrkala, když se běloch začal smát. To nebyl fóreček, ona to myslela vážně!! Být strom je nůůůda! Anebo ne? Začala tedy poslouchat to, co měl ohledně toho Iris na srdci. Většina těch slov byla pro ni hodně, nu, abstraktních. Stovky let? Neměla tušení, o jakou dobu šlo. A zemětřesení? Země se může třást? Ona se i někdy bojí?? Čeho se může země bát? Tolik informací pro tak mladý mozek! Až jí z toho šla hlavinka kolem.
"Hmmmm..." zamručela zatímco zpracovávala tu hroudu informací. "Jako neeštelý?" optala se konečně. O nesmrtelnosti jistě slyšela v nějakých pohádkách nebo tak něco. Vlk, co žije věčně a vše přežije! Prostě sen.

Měla co dělat, aby neprotočila očima! Já? No samozřejmě, kdo jiný! A že se přišla kamarádit? To vážně? Další takový? To už aby si fakt začala myslet, že žádní zlosyni, které je třeba porazit, neexistují! To už pohádkové zlo bylo fakt vymýceno? Nemožné. Ale fajn, budiž. Jenže ona si hrát nechtěla. Chtěla real deal! Skutečnou fajtku na život a na smrt! Hry jsou pro mimina a ona přeci žádné mimino dávno není. Je to velká holka přeci. Než však mohla něco chytrého zažvatlat, tak se Deet Beep velice vžila do své role a vyskočila ke Gájel! A Gájel se samozřejmě instinktivně pokusila výpadu vyhnout. Bohužel její tělo mimíska nebylo dvakrát obratné, proto rychle při pohybu ztratila rovnováhu a začala se kutálet z prudší části kopce dolů. Ona nehoda naštěstí neměla dlouhého trvání, protože ji zastavil jakýsi random šutr. Au. Sakra! S takto trapnými moves ani žábu neporazí!

Přivřela oka. Co ze sebe dělá hloupou!! Vždyť je jasný že onen narušitel je ona. Tedy, působila samozřejmě jako o dost menší bubák než třeba Iris. Ale no a co? Bubáci a narušitelé jsou všech velikostí. Všech!!
"Je!" blýskla svýma dětskýma očima a ukázala packou na Deet. "Ti!" dodala smrtelně vážně. Copak to musí říkat nahlas! To si neuvědomuje, že je narušitel? Děs běs! Tací jsou nejhorší. Vše jim vysvětlovat! Zašvihla svým chlupatým ocáskem a začala kroužit kolem Deet jako kdyby byla nějakej predátor. Jo. Brala to seriózně. Ještě aby ne! Jednalo se o její budoucnost! "Ždeejse!" štěkla a poskočila na místě. Pokud se nevzdá, tak zaútočí a urve vlčici celý ocas! Trofej z toho bude! To budou bráchové zejrat. Ale kdo ví? Třeba to skončí jak s Irisem. Žádný bubák/narušitel, ale prostě... další vlk, kterého lze otravovat. Ale tak to končí furt! Kdy jen vyhraje svou první fajtku?

Střihla uchem a otočila se za zdrojem zvuku. Mimi? No toto!! Najednou za ní jak střela běžela jakási malá flekatá vlčice s jakýmisi nádory na kebuli. To byl její tatík jelen? No fuj!! Nad tou představou musela ohrnout frňák!
Hrdě se vyprsila a pozorovala cizinku. Ona neuteče!! A když bude třeba, bude se i rvát! Ano! Její další vítězství! Bude ta nejznámější rytířka široko daleko. Ano. Věřila, že měla talent. A všem to dokáže!!
"Navušitel!" pískla bojovně. No joo, samozřejmě se doslechla, že Nihil moc narušitele nevede. No a?? Bez nich je to nuda. Tahle podivínka prostě narušitel byla a basta. A dá jí co proto!! A jejím jelením kamarádům taky!

Vydala se opět pryč z nory, ale směrem ke kopcům. Tam ještě nebyla! Teren byl však na její zatím ještě krátké nožky poněkud náročný. Však co? Dobrodružství, ne? Určitě se tu bude skrývat něco zajímavého! Proč by toto místo bylo pak špatně přístupné, že? Navíc tu bude i skvělý výhled na území smečky! Bude se cítit, jako kdyby pokořila nějaký velký milník. Bude však zázrak, pokud se někde nepřizabije. Tak malý špunt tu neměl co dělat. Žel si téměř vůbec neuvědomovala, že by tu mohlo být nějaké vážné nebezpečí. Ah, kdy ta holka chytne rozum? Hned to nejspíš nebude, bohužel.

Někam... spadnout? A kam? Někam dolů? Třeba, hm... Nevěděla. Viděla teda pár menších dolíků a tak, ale vyloženě nějakou hlubokou díru? Nějakou musí najít! Třeba na spodu bude nějaký nový svět! Nebo si jen teda nějak ublíží, či co. Takže by musela jít... s někým? Ale ještě ji něco zaujalo! Že by jí někdo mohl *ublížit*. A kdo? Když jí neublížil ani tento přerostlý bubák kostlivec? Cožpak tu může být něco většího a horšího? "A do?" optala se tedy a zavrtěla se. Očekávala nějaký bububu příběh, který však nebude pohádkou, ale realitou. Nějaká obluda, co tu opravdu žije v lese! Nebo nějaký zlovlk, co chce ovládnout svět? Ale ne, to je furt jako z pohádky. Ale ty jsou třeba fakt postavené na realitě!
Podívala se následně na onen strom, jak ji pobídl Iris. A následně se podívala zpět na vlka a opět na strom. Vlastně se na něj podívala trochu jako na blbečka. Kdo chce být jako *strom*? Je to strom. Nic neumí a nic nedělá!
"Ně," řekla. *Nechceš* být jako strom. Rozhodla to za něj. Když neumí dělat dobrá rozhodnutí, musí je dělat za něj! A basta. "Neee-í siný. Ně to mom." Holt stromy nepovažovala za silné. Ale bylo husté jak byly obrovské, to jo. Moment. To chtěl být stejně veliký jako strom? To by ale všechny zašlápl!

Gájel zavrtěla ocáskem, když ji zelenáč nazval jako odvážnou. Ano! Byla odvážná! Dělalo ji radost, když i její okolí vidělo pravdu o její existenci. Bude z ní hrdinka jako v pohádkách. "Joooo!" potvrdila slova Sola. "Mama a tata nuďa!" Tatínek byl až moc *formální* a *klidný*. Radši zlobila a hřešila. Hezky mimo oči rodičů, aby nedostala dělo, byť jen slovní! U rodičů nejde pořádně zlobit, že. Tady se rošťačilo lépe.
Zazubila se, když vlček řekl, že umí pěkně štípnout. A opět po Solovi začala "bojově" skákat a bit ho packama. Nebo hravě? To asi záleží na tom, jak si to Sol interpretuje. Gájelka nechtěla vyloženě Solovi ublížit. Ale co s ní, když neví, že to, co dělá, může bolet! Hlavně si hrát a hrát. Něco dělat! Neposedět!

Gájel chtěla zpátky k prameni, kde byla s tatínkem a sourozenci. Nemyslela si, že je malá na plavání. Ne. Byla velká *tak akorát*. Všem ukáže! Ukáže, že se naučí plavat i sama!! A i tatínek z toho bude paf.
Bohužel šla trošku jiným směrem a skončila na trochu jiném místě. Ale i tu byla voda. Nu, trochu víc vody. Zamrkala. Kdyby přeplavala na druhou stranu, určitě by všichni čuměli jak puk! Ale... Rozhlédla se. Nikoho neviděla. Jaký má smysl udělat něco tak hrdinského bez obecenstva? Napučeně si sedla na zadek. Ale notaaak! Co teď? V tom si všimla čehosi v travičce! Přiťapala k oné věci. Objevila mrtvou myšku. Zamrkala a šťouchla do ní. Ty jo. Proč se nehýbe?

Gájel byla ráda za záchranu asi tak vteřinu. Nevděčné to dítě! Ani si neuvědomilo, jak bylo blízko smrti! Její kraťunký život mohl skončit už teď. Nepoučitelná. A ještě si tatínek dovolil ji peskovat, že nedává pozor!! Tedy, nebylo to moc peskování. Ale pro ni ano! Ona umí vnímat! Ona umí vše!! Jen se *rozhodla*, že nebude vnímat. Ano! Otče, pochop!
Nazlobeně se jí zkřivila tvářička a probodla tatínka pohledem. "Ně!" pískla a ukázala packou na svou existenci. "Žááá-nuše!" Chtěla říci, že *zvládne vše*. Tedy že už vše umí! I vnímat každé slovíčko! Vážně! Následně se oklepala, neb byla celá mokrá.
Ještě se jí nelíbilo, jak tatínek používal zvláštní slova. Vjemy? Cotoje? Kdo to říká? Ale zlepšilo jí náladu to, jak nabídl plavecké lekce. "Joooo!" Už je velká! Chce plavat, chce! Chce a bude!
Následně si všimla, jak Arkáda sebou mrská ve vodě. Zamrkala a přihopsala k němu. Zachichotala se a začala se na břehu mrskat stejně jako on. Sranda, nee? Aspoň se na rozdíl od bratra netopila. Zatím.

Gájel zamrkala. Průzkum a nebezpečný? A že by jí měl někdo hlídat záda? A proč? Nic moc se jí ještě nestalo! A i kdyby, co by se mohlo stát? Neměla nejmenší tušení. Nevěděla, že vlci nejsou pány tvorstva, na vrcholu všeho. Že i jiný tvor jim může vážně ublížit! Samozřejmě si třeba teď na počátku myslela, že bubák je zlý a že chce všechny sežrat. Ale nebylo to tak, že si myslela, že by je doslova mohl sežrat. Tento ji třeba nesnědl!
"A poč?" zeptala se tedy a naklonila hlavičku. Gájel potřebovala reality check. Že život není med! Slova nebezpečný ji nic moc neříkala, bylo to poněkud abstraktní. Snad by se hodil nějaký konkrétnější příklad? Ale možná ani ten ji nepřesvědčí. Děcko jako ona si nejdřív musí spálit packu, aby pochopilo, že se to nedělá! Ale jak postupovat, když spálení pro tuto bytost nic neznamená?
"Ťak o," pokývala hlavičkou a zavrtěla ocáskem. Aspoň si může na koho vlézt, až se jí nebude chtít dál ťapat po svých. Od toho společnost je, no ne?? Musí se využít a zneužít!

Gájel přikývla na slova Rio. Ano. Vskutku myslela tu kulatou bouli na její hnátě. Zdali je tam ten obklad, protože boule špatná. Předtím tam nebyla, takže asi byla. Takže boule je ekvivalentní bolesti? Asi ano. Za chvíli na to kápne! Určitě!
"Něěěě!" vypískla načuřeně, když ji vlčice blízla. To může jen maminka! A to jen někdy! Pche. Teď má mokrou tvářičku!
Gájel zavrtěla hlavičkou a pokrčila ramínky, když se Rio zeptala, kde má maminku. No, ona někde bude! Ale kde, to ji úplně netrápilo. Myslila si, že bude blízko. Určitě byla někde blízko, kde by přeci byla? Přeci by je neopustila! Nebo jo? Oklepala se a zívla. Na rozdíl od chudáka Arkády to moc nestresovala.