Príspevky užívateľa

tw: porod a evil myšlenky

Tim si ty ksichty mohl pro ni za ni klidně strčit do zadele, no, hlavní bylo to, že poslechl. Hodnej kluk. Na týto situaci má sám svůj podíl, sice menší, ale ať se aj tak stará!! Kdyby podporoval pro choice movement, tak by tady nikdo nemusel bejt.
Když řekl, že si vede dobře, tak rychle protočila očima. No jo, ty klasický léčitelský npc kecy, hlavně, že něco mele. Však bylo jasný, že si vede děsně. A bude hůř.
A tak začal porod. Gájel vycenila zuby, ne z fyzické bolesti, jasně, že ne, ale protože už jí z toho všeho šplouchalo na maják. Žádný bolesti, stahování, nic, podle čeho se jako měla řídit, co? Nenáviděla ty spratky, tuze je nenáviděla.
Trvalo to, alespoň z pohledu Gájel, naprostou věčnost, ale nakonec vylezlo na svět první děcko. S naprostým znechucením na něj, teda na ni, pohlédla. Ani se neobtěžovala ji začít čistit. Jen ať se v tom vaku udusí. Na něco tak odporného sahat nehodlá.

A víte vy co? Ona by mu ty spratky do batohu i strčila, aj kdyby byla o hladu. Však von si nějak poradí, ne? A jestli ne, tak blbý. Nikomu chybět nebudou. Vážně.
"Mák! Ten by moh' pomoct. Ale já ho potřebuju víc, aby mi zabral. Obecně mi všude zabíraj až vyšší dávky, asi to bude součást mého postižení." Nebo to byla jen výmluva, aby mohla bejt při porodu out. Kecy o maliníku jí samozřejmě připomněly to, co měla dělat, herdek, však by to aj bez Tima věděla, nebyla přeci úplně blbá. Jen poslední týdny byla ráda, že vůbec sebrala vůli na to jen 24/7 nechrápat jak nějaká troska. Byla ráda, že se udržela naživu (a proč vlastně?), natož, aby hledala po lesích maliník.
Směs hned zblajzla a doufala, že to zmírní její agónii. Bohužel jen ale měla pocit, že je jen napruženější. Jako kdyby chtěla vyskočit z kůže. Zrychlilo se jí dýchání. "To je nekonečný, to je nekonečný, nesnáším to, jak já to nesnáším, chci pryč..." Měla pocit, jako kdyby vteřiny byly pro ni hodiny. Nekonečná muka. Trvalo to nějakou dobu, ale plodová voda se nakonec ukázala.

Když jí ránu vyblokoval, tak se pořádně nohama zapřela, aby neztratila balanc, což se jí naštěstí povedlo. Také se jí povedlo vyblokovat jeho další útok k jejímu krku. A nebyla by to Gájel, kdyby na další útoky nereagovala sama útoky, byť ne úplně nejefektivnějšími a nejvražednějšími. Chtěla bratříčka vyčerpat. Jeho totiž svaly bolet budou, jí ale ne. Jenže až jí svaly vypoví službu, tak se nejspíše domů doslova nebude mít jak doplazit. Radši tuto potupu, než potupu v boji!
Při svých výpadech, byť nejspíše byly vyblokovány, se pomalu posouvala kolem Khalana a vyčkávala příležitosti. Na tu bude nejspíše jen malinké okénko, ale možná se naskytne? Pořádný zásah do achillovky by jistě byl pořádným bebíčkem, na které ještě nikdo neumřel.

Kdyby Gájel někdy pokračovala ve své kariéře, což asi nebude, tak by určitě všem maminám doporučila předčasné vypuzení těch plodů, protože nic dobrýho nemohly přinést. Kdo by to dobrovolně jako chtěl? Snad i proto bude mít do budoucna vůči Timovi zášť - jemu se to kecá, když to nemusí rodit ani kojit!!
"Větší muka jsem nezažila." Už aby byl konec. Jenže tohle byl jen začátek - to na tom bylo to nejhorší. Možná ty spratky opravdu zadusí, až přízračný léčitel odejde. Možná právě tou dečkou, kterou přinesl. "Máš tu s sebou nějaký oblbováky?" zeptala se. Chtěla být při porodu *co nejméně mentálně přítomna*. Pro dobro všech okolo. Ona žel mezitím neměla moc síly hledat. Ještě by našla durman a dostala by dost blbej nápad.

Zašvihala nervózně ocasem. Jo, jsou to její a jeho vlčata, no a? Cožpak si neuvědomuje, co to znamená? Jaký to může mít důsledky? Jistě, byl to chlap, mohl otcovství popřít a nikdo by nemohl dokázat opak. Zatímco ona nemohla utéct a to na tom bylo to nejhorší. Byla v pasti, odkázána na Zathovu milost. Ale on ji v tom nenechá, že ne? Určitě jí pomůže, sám to říkal!
"Díky," zachraptěla z toho, jak jí v krku vyschlo. Pohlédla mu do očí. "Zathriane... vzal bys mě prosím k tobě? Do Azarynu? S těmito vlčaty nemohu v Nihilu zůstat." Přeci by ji neodmítl, ne? I kdyby se rozhodl, že děcka za svá nepřijme. Ranilo by ji to, teda ne, sralo by ji to, ale stále to byl násobně lepší osud, než cokoli vysvětlovat vlkům od svý rodiny.

Gájel se za dobu své březosti o sebe příliš nestarala. Nějaký self care? Neexistoval. Chudera byla na konci svejch sil. Díkybohu, že jí aspoň moc blbě nebylo. Fyzicky, teda. Psychických neduhů měla teď až až. A co víc, cítila se jak balón, i když kdo ví jak dobře živena nebyla, vzhledem k tomu, jak se vyhýbala nihilskýmu území. Jenže jak dlouho se zvládne vyhýbat? Dokud neakceptuje to, že je z ní bezďák?
Každopádně při svých cestách objevila tuto boudu. Skvělé místo, které jí zaručí soukromí. Opravdu totiž nechtěla, aby tam kdokoli s ní byl. Jistě, byla domluvena s Timem, ale i toho litovala a nejraději by ho vyhnala pryč. Cítila se odporně, poníženě a nejraději by těm malým parchantům urvala ty malinké hlavičky. Jenže Tim... ten ji nenechá. Neměla bejt tak blbá a měla si vyvolat si bylinama potrat, aj když by u toho mohla chcípnout. Protože toto, toto byl teď pro ni osud horší jak smrt. Vážně. A ano, byla teď *velice* dramatická, a to z toho důvodu, že začala cítit, že spratci půjdou brzy na svět.

Poslechla si Zathovu žádost a pak pohlédla na budoucí kolegyni. Zadoufala, že bude schopná, protože ona si servítky brát nebude. "Těší mě, Valencie," řekla ze slušnosti. A pak pohledem zamířila na svůj vak s bylinami. "Není čas ztrácet čas, že?" řekla si spíš pro sebe, váček ze sebe sundala a vysypala jeho obsah před Valencií. Zkouška mohla začít! Nebo aspoň... její část.
Před budoucí léčitelkou se nacházeli kostival, měsíček, rozmarýn, řebříček, tymián, jitrocel a pampeliška.
"Takže. Poznej byliny, co jsou před tebou, a řekni mi, na co všechno bys je mohla použít. A neztrácej čas - budou tě čekat situace, kdy nebudeš moci hodinu dumat, jestli to před tebou je jedovatej bolehlav nebo obyčejnej fenykl."

Když dal děd svolení k počátku boje, tak ještě nezaútočila, jen propichovala povedenějšího bratra očima. Pořádně si ho prohlížela a začala kolem něj opisovat pomalu kružnici. Khalanův předek byl perfektně chráněn warou, ale zadní část těla byla ve větším ohrožení, že? Hlavně s mohutnou warou se mu bude pomaleji pohybovat. Snad by stačil pořádný zásah do Achillovky, aby mu způsobila pořádné bebí.
Najednou pak udělala rychlý ostrý pohyb, jako kdyby na něj chtěla vpadnout, ale ne, byl to jen planý poplach. Chtěla si s ním trochu pohrát, že? Jak za starých časů. Bratříček určitě byl naučen očekávat logické pohyby a rozhodnutí, čehož chtěla využít. Její hbitost a chaos by mohly být k něčemu, hmm?
Další její útok zbraní už byl reálný a mířil na krk. Očekávatelný začátek! To aby si s ním mohla pohrát potom.

Musela se několikrát zhluboka nadechnout, aby aspoň trochu dostala pod kontrolou ten stres, který se jí zmocňoval. Žila v noční můře, ze které se nemohla probudit. Ale... ale Zath jí určitě pomůže, že? Otřela se o něj hlavou a ještě stále na několik okamžiků mlčela. "Zathriane-" hlesla pak slabě a podívala se mu do očí. "Potřebuji pomoct. Čekám... čekám tvoje vlčata," hned vyšla s pravdou ven. Nechtěla o tom mluvit, nesnášela o tom mluvit, ale bylo jí jasné, že chodit kolem horký kaše smysl nemělo. Měla strach. A i to jí štvalo. Ghaa'yel přeci nikdy nesmí cítit strach. Bylo to skoro až ponižující, ale nemohla si pomoct. Na tuto situaci ji nemohl nikdo připravit, že?

Ghaa'yel sžíral stres zaživa. Potřebovala najít Zatha - hned. Byla i ochotna riskovat a vydat se až ke vřesovišti, blízko hranic Azarynu. Ano, mohl je někdo vidět, ale kde jinde ho najít? Tady měla nejlepší šanci.
Ulevilo se jí, když zachytila jeho pach. Hned se po něm vydala, dokud Zatha nespatřila. Vydechla a hned se za ním rozběhla. Moc, moc doufala, že jí nějak pomůže. Jakkoli. Třeba by mohla za ním do Azarynu? Určitě by ji neodmítl, ne? Bohužel neměla nejmenší tušení o dohodě, co Zath s Arrakisem uzavřeli.
Nejraději by vykřikla jeho jméno, ale udržela se. Nemohla na sebe upozorňovat ještě více, už tak riskovala hodně.

Přísahy příbuzných poslouchala jedním uchem tam a druhým ven. Bylo jí to naprosto buřt, jen doufala, aby to už měla za sebou a mohla se vrátit domů. Jakmile ale zaslechla své jméno, tak přirozeně zbystřila. Blýsklo se jí v očích, když jí došlo, že bude mít za úkol zmlátit bratra. Konečně. Vybrala si tedy zbraň. Nikoli ale waru - snad jako podvědomou revoltu? Místo toho si vzala něco lehčího - tu zbraň, kterou si vlastně vyslouží! Ghaa'yel byla podobné výšky jako Khalan, ale jakož medik úplně nestrávila den co den cvičením. Úplná máčka ale nebyla. Nikdy jí moc nebavilo sezení na zadku a kytičkování, takže si sama čas od času zašla na lov. Na nějaký adrenalin. Aby se cítila naživu!! Měla ale přeci jen trochu obavy. Její pýcha jí nedovolovala proti bratrovi prohrát. Bylo dost možné, že půjde za své hranice, jen, aby sama sobě dokázala, že není úplná nula.

"To si piš, že potopila!" vyštěkla. Nechtěla na Tima takto škaredě zvyšovat hlas, ale pod tíhou emocí se sotva dokázala ovládat. No jo. Všechno, jen né se chovat podle rodovejch zásad, že? Nebo se chová jako takovej low-life, že mu ani nedošlo, z jaký rodiny je. "Však nejsou Milagy půlka tý vaší přízračný chásky? Dobře víš, jaký jsou. No a podobný jsou aj u nás v Nihilu. A velí smečce. Já prostě... nemám kam jít!" Neměla sílu na to čelit následkům. Fakt ne. Dobře totiž věděla, že to budou pořádně rozmazávat a že si to hezky slízne. Kdyby ji vyhodili předtím kvůli tomu, že se chová jak buran, tak by to nějak přežila. V pohodě. Ale fakt nechtěla, aby ji viděli takto. Cítila se odporně a poníženě. A vůči nenarozeným cítila čistou nenávist.
"Hm," odfrkla si. "Tak si prostě najdu někoho, kdo by ochotnej byl." Jenže dobře odtušila, že nikdo takej v jejím okolí neexistoval. Aj Bellanna by ji poslala k šípku, kdyby tu ještě existovala. Ta měla přeci jen už předtím mlíko v mozku. "Fajn. Teoreticky. A co bych pak jako dělala? Šla zpátky do smečky? S něma? A i kdyby, tak... Já se o ně nedokážu starat! Nechci se o ně starat! Nemůžu!" Opravdu se v roli matky nedokázala představit. Nešlo to. Cokoli ohledně děcek se jí naprosto znechucovalo.

cw: sprostá slovíčka :(

Její mozek byl natolik usmažen, že žel Timův vnitřní klid zrovna nepomáhal. Je ale pravdou, že kdyby tu měl hysterák, tak by to bylo asi stokrát horší.
"Já nechci, aby u toho kdokoli z Nihilu byl. Nemám tam nikoho, nikoho! Já ty smrady ani mít nemám, chápeš? Jo, vím na co myslíš, no, tak jsem prostě **** blbá! Blbá! Fotr ze smečky není a to si piš, že nebyl rodem schválenej. Do ha*** s něma! Já prostě nemám sílu na to to řešit, prostě nemám!" Bylo vidět, že se potápěla jen hloubš a hloubš, nemluvě o tom, jak mlela páté přes deváté. "Mladá silná, mladá silná... No fajn teda. Tak do toho. Máš tu s sebou... šmarja, libeček nějakej? Šalvěj? Cokoliv?" Ano. Její uškvařený mozek to ve víru emocí pochopil jako *asistenci při potratu*. No jo. Prostě co chtěla slyšet, tak slyšela!!! Dokonce si i na libeček vzpomněla, herdek.

cw: myšlenky na smrt a na potrat

Nadechla se. No jo. Co taky měla čekat? Že rohatej léčitel the porodní expert bude rozdávat rady, jak se zbavit budoucího života? Hah! Ale zkusit to musela. Ve víru emocí měla naprosto zamlženou mysl. Mozek nemozkoval. A ani tomu nepomáhal moc fakt, že v oboru porodnictví měla minimální zkušenosti, protože v Nihilu nebyla porodnost kdo ví jaká. Spíše neexistující.
"Jo, jo. Problém s bolestí, přesně ten. Já vím, že jsou způsoby, ale, prostě. Já nevím. Jestli se o něco pokusím a něco se zvrtne, tak se o tom nebudu mít jak dozvědět, protože nebudu cítit žádnou podezřelou bolest. Nic. Chcípnu. Jen tak," žblekotala a začala lapat po dechu, přičemž se snažila potlačit slzy. Bože, kdyby ji takto někdo viděl!! Styděla se za sebe už teď. "Jo, pravda. Radši to risknout a chcípnout, než si takto zk***** život děckama. Jo, jo..." Nádech, výdech. Moc se teda neuklidňovala. Spíš naopak. Sice říkala, že by radši chcípla, jenže ona chtěla žít. Neměla svůj život ráda, ale do kelu, měla ho celej ještě před sebou! A těmi spratky by jen všechno spláchla do záchoda. Nechtěla umřít, ale tento osud jí snad přišel horší jak smrt.

Trochu se lekla, když si uvědomila, že tu není sama. Dotyčného vlka ale nakonec poznala. No ovšem. "Zdravím, Timothée," řekla, přičemž sotva mohla skrýt nervozitu. Uvědomila si záhy, že tady Tim byl přeci léčitelem. A léčitelé snad dokážou udržet lékařské tajemství, no ne?
"Poslyš. Nechci chodit kolem horký kaše, ale... měla bych dotaz," začala, jinak by jí ta otázka, co měla na jazyku, vyžrala mozek. Věděla, že nemusí oznamovat, že čeká vlčata. To on už určitě poznal, o tom nepochybovala. "Nevíš o způsobu jak... se jich bezpečně zbavit?" Doufala, že mu dojde, oč je tu řeč. Naivní to představa, že mimískumil jako Tim to pochopí! Asi to nebyl zrovna topový start nové konverzace, ale někdo jako Gájel na to sotva mohl myslet. Ještě v tomto stavu!! Chudera měla nervy v kýblu.
"Nikomu o tom prosím hlavně neříkej. Prosím," dodala rychle. Fakt nechtěla řešit kecy dědka, co ještě dejchal. Nebo kecy zbytku chásky od Přízračných.