Príspevky užívateľa

Gájel byla tak docela v průšvihu. V pěkně masivním průšvihu. Dlouho si to nechtěla přiznat, nalhávala si, že se jí to jen zdálo. Že to přejde. Že to bude dobrý. Ale nic nepřecházelo. Jen to bylo horší. Jak by řekli dnešní zoomeři, byla cooked.
Ano. Tady Ghaa'yel byla v očekávání. V její mysli v očekávání smrti. Sotva tento fakt byla schopna rozdejchat. K čertu, co by dala za to, aby se mohla s někým o tomto celém svěřit, ale sakra, neměla na tomto širým světě nikoho. Jo, Zatha, samozřejmě, ale on byl tak nějak důvodem tohoto průšvihu. A nejdřív musí vyzkoušet všechny možnosti, než za ním půjde a sdělí mu, jak se věci mají. Pěkně blbě.
Zoufale doufala, že někde najde kytky. Nejlépe jedovaté kytky. To aby se mohla přiotrávit a tím se zbavit vetřelců. Mělo to ale háček, a to sice její postižení. Co když nepozná, že moc dobře neodhadla dávku? Smrady nenáviděla, ale... byla ochotná kvůli tomu zhynout? No, na chcípnutí jí bylo, to bezpochyby. Ale vždyť má celej život před sebou!! Nemůže si ho takto zničit! A co budou říkat ve smečce? No v tajnosti březost dlouho neudrží. A budou otázky. S kým, taková husa, by si mohla udělat mimina? S někým z Nihilu? Haaa, těžko, těžkoooo!

Další yapování chlapů poslouchala jedním uchem tam a druhým ven. To aby si zachovala špetku duševního zdraví, co jí zbývala. Škoda, že nevěděla o tom, že dědka dráždil nějakej pánbíčkář u nich ve smečce. Alespoň by se pořádně pobavila. Ale dneska byla zábava zapovězena, bohužel pro ni. Ah, proč se musela narodit zrovna do takové chásky?
Střihla uchem, když S'Arik zmínil přijetí léčitele Azarynem. Skoro se až lekla!!! To byl totiž její skoro-tajnej plán. Sbalit si kufřík a léčit v Azarynu, kde bude spoko a bude hepi a růžový a všechno. Ale bylo jí jasný, že to zatím bylo docela sci-fi. Zatím. Však jednoho dne se to podaří.
Na další dědkova slova přikývla. "Dobře, provedu." No představa, že bude muset makat s Ivarem, ji moc netankovala. Ale jsou i horší osudy, že? A navíc - domnívala se, že se oba shodnou na tom, že bude výhodnější, když budou zprvu pracovat každý sám.
A pak následoval velký S'Arikův proslov. Měla pocit, že to trvalo věčně. Fakt se divila, že na to stařec měl ještě energii. Neměla ho ráda, ale toto celkem respektovala, takovej zápal pro věc. Blbý, že ho moc nesdílela. Dneska to ale musela aspoň předstírat. Čím déle S'Arik žvanil, tím více se cítila, jako kdyby sem nepatřila. Ale to vlastně nebylo nic nového. Gájel nebyla blbá, překvapivě, ale její buranství bylo prostě příliš silné a pro příbuzné velice nežádoucí. Bože, ať už je konec.
Emoce by neměly ovlivňovat rozhodování. Její rozhodování ale ovlivnily a konečně se cítila spokojeněji. A tak v nich hodlala pokračovat. Ah, jaká to chyba!! Brzy tohoto hloupého rozhodnutí bude litovat.

Zbystřila, jakmile Arrakis konečně přerušil zábavičku. Ah, ano. Vlastně. Hostina. Úplně by na ni zapomněla! Vlastně už měla hlad, pravdaže. Jediné štěstí, že v Nihilu, ač byl mrňavý, nebyli samí budižkničemové. Jinak by asi hosti byli o hladu a byl by to jen nepříjemný trapas.
A také to znamenalo to, že slavnost brzy skončí. Jaká to škoda! Ne, že by se nějak socializovala, kdeže. O to fakt neměla zájem, se kamarádíčkovat s nějakými randomy, na jejichž jména stejně do týdne zapomene. Ale byla to příležitost se zase setkat se Zathem, ač dnes nemohli být spolu dlouho. To aby to nebylo nějak podezřelý, že? Nemohla si dovolit se před ostatními vyoutovat!! Ah, kdyby jen věděla, co pro ni mají Rakisko se Zathem nachystáno...

Vydala ze sebe nenápadný úsměv a zašvihala ocasem, když jí sdělil, že taky byla krásná jako vždy. Pár měsíců zpátky by si v životě nepomyslela, že bude jednoho dne takto pozitivně reagovat na taková slova. Či taková slova vůbec kdy uslyší. Bylo to velice příjemné, opravdu. Škoda, že tu byli na veřejnosti. A že Zath jako alfa se nemohl z plesu nenápadně vypařit.
"Já taky," blýskla očima a švihla ocasem. "Možná jsem povoláním ranhojič, ale žádná máčka nejsem. Jakmile bude příležitost s tebou skolit nějakou bestii, tak určitě neodmítnu. Naopak." Zajít se Zathem na nějaké spicy dobrodrůžo znělo skvěle. Možná krapet nezodpovědně, ale... Však co? Žili jen jednou. A žít jak srab zalezlá furt v noře prostě nebyl její styl. Hlavně protože věděla, že vzhledem ke svému postižení mohla skonat takřka náhle.
"Taky jsi mi chyběl," rovněž zašeptala. "Škoda, že tady nemáme moc soukromí. Sice je tu tolik vlků, že si nás nejspíše nikdo nevšímá, ale i tak. Budeš mít někdy po plese zase čas? Jen pro nás dva?" ptala se. Čas na nějaké... soukromější setkání. Byla to už nějaká doba, co spolu byli sami, že? Bohužel vzhledem k jejich životní situaci se to prostě dalo čekat. Ale to neznamená, že by Gájel nechtěla víc!! Chtěla. A jakmile bude moci, tak si sbalí kufry do Azarynu. Musí to vyjít. Musí.

Gájel se samozřejmě doslechla o povyšování Ezikyela. Popravdě se jí moc zúčastňovat nechtělo - na to byla vlastně až moc sebestředná. Ale přesto potlačila pýchu a došla na místo. No jo, tohle se od ní prostě čekalo. A ač byla tvrdohlavá jak mezek, tak nechtěla mít u Arrakise zbytečný vrub. Nač si pro pár minut času navíc zbytečně komplikovat život, že? Ah, kéž by si přesně na tato slova vzpomněla, až bude se Zathem!
A tak pozorovala mohutného vlka, jak skládá přísahu. Vlk působil celkem kompetentně, tak snad nebude zdání klamat, že? Nihil nějaké další máčky fakt nepotřeboval.

Byla na pochůzce okolí, přičemž s sebou již tradičně měla váček s bylinami, které by mohly přijít vhod v případě první pomoci. Zbystřila, když ucítila známý pach. Zathrian. A k jejímu zklamání ještě někdo další. Jaká to škoda - dnes soukromí mít nebudou. Přesto se musela této příležitosti chopit. Navíc, určitě zde byl důležitý důvod, že se nacházeli tak blízko hranic.
A tak se tedy vydala po pachu, dokud nespatřila dva Azaryňany. Švihla ocasem. "Zathriane," oslovila ho rázně a pohlédla mu do očí. Bylo to takové popostrčení, aby vysvětlil svou přítomnost. Protože jí bylo jasný, že ji určitě nevyhledával. Ah, jak se vlastně mýlila!

Poprosila bych slot na vlče jakožto speciální odměnu + vánoční magii pro Hariho.

DRŽ UŽ ZOBÁK, pomyslela si frustrovaně. Nechtěla se v týto problematice rýt. A proč? Jak prosté! Protože se, co se týče rodových kekelů, naučila naprostej prd. Tedy, no... Ne, že by nic nevěděla. Ale její názor na to všechno zůstal stejný. Bylo asi příliš pozdě na to z ní to buranství vymlátit. Asi si bude muset vytáhnout ze zadele nějaké bezduché nicneříkající kecy, které tady nikoho neurazí. A díky bohu (překvapivě!), dědek žblekotal dál, od čehož se mohla odpíchnout a udělat menší manévr pryč.
"To bych zajisté mohla," řekla. "Pomocí magie již umím odhalit vrozené i získané poruchy a další vlastnosti. Určitě bych zvládla i odhadnout pravděpodobnost, co všechno by mohli zdědit i případní potomci, což by zajisté bylo užitečné v rámci mýcení nechtěných vlastností." Ano, snažila se mluvit nějak, aby ty pokerfejsy v okolí potěšila. "Pak bych mohla udělat základní vyšetření vlčatům, abychom znali i jejich fyzické vlastnosti a mohli s nimi dále pracovat. Jsem schopna se dozvědět mnohé - a fyzično ovlivňuje v životě vlka spoustu věcí." A tadá, tímto i řekla, že její trénink v rámci magie hezky pokročil! Aj její mindset ohledně pomáhání rodu, ač to byla jen velká snůška keců. "Také hodlám dále pokročit ve výzkumu ohledně zdejší fauny, flóry a nových léčebných postupů, co by mohly být k užitku."

Ghaa'yel se tu cítila zatím poněkud... znuděně. Nebyla tu ráda. Bohužel už nebyla malý smrad, který tu mohl dělat kraviny a nechat se omylem upálit. A navíc, spatřila tu i dědka a další milágovský soudruhy, takže se furt musela chovat rEpReZeNtAtIvNě. Už ji prostě nebavilo mít furt na sobě masku! Nebyla duší milágou, ale prchnout ze řetězů tady nemohla, protože dostat sekec na veřejnosti fakticky nechtěla. Snažit se být jako oni mohla, ale na vymlácení buranství už bylo holt příliš pozdě.
Náhle v davu spatřila Zathriana a trochu se jí rozjasnil pohled. Ale jen *trochu*. Nemohla se chovat moc nápadně. Ale nebyla by to ona, kdyby nechtěla riskovat. Když tak si nachystá nějakou výmluvu, že? A navíc - hah, kdo by si kdy myslel, že zrovna ONA bude ve vztahu s azarynským alfou? Totální scifi.
A tak se vydala k němu a očkem se při cestě rozhlédla, jestli jsou příbuzní dostatečně mimo jejich dosah.
"Ahoj, Zathe," pozdravila ho a švihla ocasem. Bohužel pro ni, nemohla se na něj tady přede všema vrhnout. "Ta kůže ti pěkně sluší. Úspěšný lov?" mrkla. "Škoda, že jsem u něj nebyla." Stále ji chyběl adrenalin spojen s rytířstvím. Jistě, ranhojičství a vědátorství bylo zajímavý. Ale stále, kdyby bylo čistě na ní, tak by radši lovila a mlátila druhé.

I Ghaa'yel byla na plese, ale nebyla tolik načančaná jako jiní účastníci. Nebyla moc typ, co by se krášlil - byl by zločin, kdyby měla vypadat jak panenka!
Byla otrávená z toho, že na plese bude i zbytek její famílie, takže bude muset držet hubu a krok. Aspoň někde!! Chtěla být sama sebou, ale bohužel. Za normálních okolností by se nejspíše ani nezúčastnila, ale letos měla *důvod*. Chtěla vidět Zathriana. Od jejich posledního setkání už uběhla nějaká doba. Bohužel ples nebyl ideálním místem, ale lepší něco než nic, že? Jen se nesměla nechat omylem nabonzovat svým chováním. Jak riskantní!

PŘESTAŇTE UŽ ŽVANIT A ZDRŽOVAT, chtělo se Ghaa'yel v duchu křičet. Boha jeho!! To tu budou žvanit o mezinárodní politice celou věčnost? Totálně o ničem!! Každý přeci ví, že mezinárodní právo veřejné moc nefunguje, no né? Jakákoli mezismečková smlouva byla těžko vymahatelnej cár papíru!! Ale ne, samozřejmě jí mezinárodní dění nebylo buřt, sama měla přeci zájem na to, aby vztahy byly co nejvíc oukej. Jen to nechtěla řešit teď a tady. Protože to bylo pro ni jaksi nebezpečné téma.
Snažila se zaměstnat svou mysl počítáním prasklin trosek, aby omylem nebouchla. Ale to jí moc nešlo, spíše naopak jí to ještě víc brnkalo na nervy.
Byla ráda, že se to tu už začalo trochu hejbat, respektive, že se už přemisťovali do podhradí. Bohužel pro ni, dědek i spratek přesto stále žblekotali. Hrůza, že?
Bohužel se stalo to, v co opravdu nedoufala. S'Arik promluvil k ní. Hlavně klid, hlavně klid! Jak jí jde učení? Určitě přímo bombasticky. Poté, co Bella Ciao udělala ádios, tak se zhostila větší části povinností medika. Jen - nebylo moc koho léčit, když ve smečce je pět a půl klauna, že? "Dobře. Jsem nyní v léčitelství dost kompetentní," řekla stroze a doufala, že toto mu bude stačit. Něco jí ale říkalo, že nebude.

Bylo pro Gájel nezvykem držet hubu a krok. Normálně by ji nikdo nepopsal jako tichou a zamlklou, že? Bohužel zde neměla na výběr. Arrakis mohl všem tady vymluvit díru do mozku, ale ona ten luxus neměla. Ne, že by to měla zakázané, ale její sebeovládání bylo... Inu, prostě měla stále na čem pracovat. Dokud nebude mluvit, bude vše oukej. Jenže Arrakis evidentně dělal vše, aby situace byla nok a nikoli ok.
NEČUM NA MĚ TAK BLBĚ TY SPRATKU JEDEN. Dobrý začátek, že? Její myšlenky začínaly být extrémně hlučné. Až nebezpečně! Měla co dělat, aby Rakovi oplatila pohled *normálně* a aby ho místo toho neprobodla. Ježišimarja, nemohla si dovolit, aby pozornost byla na ní!! A co když... Co když ten zmetek něco věděl? Co když Zathovi ujela huba? No, snad ne. To by s ní řešil pak nějak blíže, ne? Určitě byla paranoidní, ale... Cožpak se jí dalo divit? Byla momentálně ve velmi nepříjemné pozici. A jestli se nebude dost ovládat, tak se omylem dřív nabonzuje sama. A to nešlo.
Ať už drží zobák a ať už je konec!!! Zanadávala si v duchu.

Protočila očima. "Už jsem měla možnost tě prásknout a neudělala jsem to, takže," pokrčila rameny. Gájel sice byla svině, ale když bylo třeba, uměla mlčet jak partyzán. Alespoň, když v tom viděla smysl. Pokud se ale Daněk projeví jako svině a zrádce, tak by opravdu nezaváhala, vyhledala by jeho fotříka a zaprodala ho.
Jakmile se zrzek vydal zcela opačným směrem, tak nehnula ani brvou a stála na místě. Čekala, jestli mu to dojde. A ejhle! Došlo!
"Nejdeš," ušklíbla se. "Otoč se na druhou stranu. A pojďme," řekla a vydala se následně *opravdu* k zelenému lesu. Prostředí zatím bylo klidné, tak doufala, že budou úspěšní. Jsou nedaleko od vody, to jim dává dobré šance, ne?
Po chvilce cesty si všimla na zemi jakéhosi napůl sežraného ptáka. "Někdo měl tady už vidno větší štěstí," řekla si spíše pro sebe.

Rychle pochopila, že stařec byl opravdu... jaksi napružený. O dost víc jak normálně. To jeho skoro-zasyčení? Aj. Nepříjemné. Rovněž nepříjemný byl jeho proslov o těch vykázaných z rodů. Osud, který ji může dost dobře čekat. Proč vůbec vydědil Norek? Věděla o ní buřt, o to byla zvědavější. Co holka udělala, že byla vykopnuta dřív jak ona? Ale kdo je zvědavý, bude brzo starý. A nerada by byla jako tady děda.
Pomohla by Arkádovi, kdyby se sem objevil? Jistě, teď to měla zakázaný, ale cožpak by si nad tou myšlenkou nemohla pohrát? Inu, stejně došla k závěru, že spíše... ne. Vybodl se na ni a šel si ven chcípnout. Což byl další důvod - stejně nebude pomáhat zdechlině.
"Ar'Kadien ji také nemá. Respektive nemá funkční verzi," doplnila. Jeho magie byla tak rozbitá, že se určitě nedala nazvat jako merger animo. Leda jako germer omina. Navíc - mrtvola mít děcka stejně nemůže, takže pro staříka dobrý. To samé se al asi nedalo říct o té oné Norek.
Málem jí kleplo, když Arrakis nezapíral a nemlčel jak partyzán, místo toho na plnou hubu řekl o dohodě. Na tváři to znát nedala, ale stálo to fakt obrovský úsilí. Preferovala by, kdyby... o tom rodinka nevěděla. Nebo aby se o tom dozvěděla mimo její přítomnost. Holt byla trošičku paranoidní z toho, co by se mohli z její mozkovny dozvědět, kdyby chtěli. Což snad chtít nebudou, že? A Arrakis přeci o ničem neví, hm? Jestli by někým chtěli šmejdit, tak Rakem.

Také si pro sebe poprosím libovolnou magii