Príspevky užívateľa

Gájel protočila očima, když viděla Arrakise, jak husou hází, přičemž ta se stále bránila. Asi se nemohla divit, je to ještš mladý chlapec, který nemá moc s lovem zkušenost. Kdo ví, možná to bude jeho první usmrcená kořist.
"Už jsi hotovej?" zeptala se, přičemž samozřejmě měla na mysli to, ať si s mordem už sakra pohne. Pomoct mu nehodlala. Ještě by se dostala před husu a plivla by na ni jed! Ale to vlastně bylo jedno. Husa se bránila, vrtěla sebou a instinktivně část jedu stejně vyplivla. Snad jako jakousi marnou poslední naději, než bude po všem.

Gájel hledala adrenalin, ale vlastně si adrenalin našel ji, jakmile hned poté, co ucítila azarynský pach, na ni někdo skočil, snad s úmyslem ji popravit. Proč taky jinak, že? Tohle nebyl žádný hravý hop.
Zathrian byl vyšší a mohutnější, a tak není divu, že se mu šedou podařilo povalit na zem. Gájel zavrčela, vycenila zuby a okamžitě co nejsilněji kopla zadníma nohama do protivníka. A pak si uvědomila, kdo ji vlastně šel bit. To je ten rohatej parchant z plesu! To ji snad rozproudilo ještě víc.
"Ty blbče rohatej, co si jako myslíš, že děláš?!" vycenila na něj zuby. "Jestli hodláš někoho zbit do krve jen z nudy, tak sis našel špatnýho protivníka! Či si mě snad už nepamatuješ, co?" blýskla očima. Zadoufala, že si ji hňup s někým spletl, protože s tou páskou přes oko byl beztak napůl slepej. Aby mu ještě nechyběla aj půlka mozku, když dělá takové skopičiny!!

Naštvaně zafuněla a hned se rozběhla pryč. Jistě, nejraději by jim dala pořádný dělo a jejich kožuch aj se zubama by si odnesla domů, ale po jejich posledním setkání si tak nějak uvědomila, že jich je jak krys a že je sama nedá. Jak ponižující. Ona, Ghaa'yel, by se neměla nechat zastrašit nějakýma vodníma krysama! Bylo velmi těžké pro ni udělat rozhodnutí, které by udělal normálně smýšlející jedinec. Hned na to uslyšela i volání ďasovců. Boha jeho, to fakt dou po mně? Při svém rychlém odchodu pryč narazila i na onoho mladíka co smrděl Přízračnými. No to mi tak chybělo!
"Jestli se nechceš nechat sežrat zmutovanýma vydrama, tak bych tu být tebou nezůstávala," ušklíbla se na něj.

"Kdo říkal, že jsem spása světa? Proboha, nemáš nic lepšího na práci, jak pindat na někoho, koho ***** vidíš poprvé, protože řezal do husy, která ti může bejt totálně šumák? To na tebe doma nikdo nečeká, že takto marníš svůj čas, co? Nuda musí být fakt zabiják. Nebo vás u Přízračnejch učili plivat na každýho, s kým nesouhlasíte? Děláš, jako kdybych vraždila vlčátka!" Je ale pravdou, že kdyby tato chorá mysl měla příležitost, tak by si do nějakého aj řízla. Studie vlčího těla je ta nejdůležitější, žel je málo příležitostí ji uskutečnit. Ostatní vlci obvykle nechtějí, aby se jim řezalo do milovaného, který jim chcípnul. Byť by to mohlo pomoci dalším generacím. Hloupé to od nich.
Zachechtala se, jakmile cizinka dala najevo své zmatení ohledně svého hryznutí do vlastní tlapy.
"Kdybych ti rozkřápla lebku, tak bych v ní viděla ještě víc prožranej mozek. Můj mozek si aspoň uvědomuje to, že nemá smysl se hádat!! S cizíma ohledně STUPIDNÍ HUSE a ještě jim říkat, jací to jsou největší zmrdi vesmíru. Očividně jsi žila celej svůj život v květinovým pelíšku, že žblebtáš takové hlouposti a ještě je říkáš nahlas! " Můžeš bejt ráda, že jsem ještě normální a je to jen husa. S takovou to bude příště někdo, na kom ti záleží.
Opět se začala smát. "To seš teda hvězda, co? Říkat mi, jak mě celej vesmír nesnáší a že nikom na mně nezáleží? Bože, ty seš taky pěkně zvrácená, jen to skrýváš za tím svým roztomiloučkým ksichtíkem. Až tuhlectu stránku dáš najevo i ostatním, tak se na tebe taky vykašlou. A budeš fňukat jak malý vlčátko." Napřímila se. "Na rozdíl od tebe jsem samostatná a nezačnu brečet, že na mně nikomu nezáleží. A abys věděla, šok! Jsou vlci, který mě aj maji rádi! Ah, co s tím jen budeš dělat?!" Ale kdo ji má rád? Byl tu vůbec někdo? Kdysi to byl Arkáda, ale ten byl fuč. Nejspíš někde chcípnul a jeho tělo někde hnije.
"Už mě přestáváš bavit," dodala o poznání chladnějším hlasem.

"Ano. Jen husa," pokrčila rameny. "Husy na nás zdaleka nemaj. Ani jiná zvířata. Jsou primitivní a vlastně, její utrpení ani zas až tak dlouho netrvalo. Jedná se o vyšší dobro! Zkoumat, jaké jsou uvnitř. Srovnat pořádně jejich vnitřnosti s ostatními. Zkoumat, jestli se nedají použít na léčbu něčeho! Ale to primitiv jako ty samozřejmě pochopit nedokáže. Myslet na bebí zvířátek nedává žádnou logiku," odfrkla si. Ano. Ostatní zvířátka brala za něco méně. Nemyslela si, že by měla tak komplexní myšlenky jako vlci. A kdyby ano... Nezastavilo by ji to.
Protočila očima. "Jó, to věřím, že sis to podělala sama. A víš, to, že dopadnu stejně, je mi jasný. Bylo mi to řečený už od mimina," vyřkla a začala se smát jak nějakej jokair, zakousla se do své tlapy a trhla. Udělala si tam ránu, která začala krvácet. A nehlo to s ní ani brvou. Bolest necítila.
"Vždycky jsem byla pro ně zklamáním. Nic novýho," odplivla si. Pak se začala k Anjel přibližovat a bodavě se jí podívala do oček. "O co ti vůbec jde, hm? Kdybys mě chtěla zmlátit, uděláš to dávno. Myslíš, že mě tvé bláboly přesvědčí o tom, jaká jsem prohnilá špína? A že budu prosit o odpuštění?" sykla. Kdyby nedala S'Arikovi slib, že se polepší, tak by se po ní vrhla. Ale kdyby si to u rodiny podělala ještě víc (to jde?), tak by jí mohl čekat rodový vyhazov. Ne, že by tolik stála o to být součástí rodu, ale příbuzných je tu v Norestu dost a jak se dozvěděla, tak přichází i noví. Byla z toho totálně doomed. Z toho, že nebylo útěku. Cítila se jak psisko zahnaný do kouta. A to nesnášela. Chtěla se cítit silně, chtěla mít pocit, že má svobodu se rozhodnout. Ano, být součástí rodu mělo své benefity. Ale nechtěla se cítit jako něčí poslušná figurka.

"Já?" zachechtala se. "Nesváděj to na mě. Já jsem si hleděla svýho a pak ses tu přimontovala kázat rozumy, o které nikdo nestál. Musíš být u vás oblíbená, co? Proboha živýho, je to jen husa. Kus žrádla. Ty snad nikdy nelovíš, hm? Žereš místo masa borůvky a trávu jak nějaká srna? Jestli ne, tak drž hubu a šoupej nohama." Jako kdyby si zvířátka lov užívala! Jistě, vivisekce byla trošičku... krutější, ale uštvání jelena snad krutý nebylo? Kus žvance jako kus žvance. Cápka se fakt musí hodně nudit.
"Ooohh! Očividně jsem zasáhla do citlivého místa!" reagovala na vlčin vztek ohledně svého ksichtu. "Kdopak je jejich autorem? Medvídek? Ne, to bys tu nebyla... či snad ano? Nebo to bylo od nějaké kočičky?" Herdek, takto dlouho do nikoho nerýpala. Ale užívala si to. Konečně se cítila naživu. Adrenalin byl opravdu jako droga.
"Si tomu nevěř. Nic se na tom nemění," pokrčila rameny s nezájmem. Teď ale vysoká jebla pro změnu na její bebí. "Rodiče! Haaah, moji rodiče jsou mrtví! Mrtví!" začala se dead inside chechtat. "Takže těm je totálně u p****, co dělám. A vždy jim to bylo ukradený. A si piš, že jsem hvězda. To díky MNĚ je ještě naše panovnice naživu!"

"Já že mám přestat?" uchechtla se. "Ale já jsem nic nezačala, zlato. To ty." Jakmile Anjel dostala kopanec, tak Gájel vzala příležitost do pačesů a vlčici se vysmekla. Nyní byla opět na nohou. Díky magii alespoň věděla, proč typce tak záleželo na té pitomé huse. Zvířátka ji milují a ona je nazpátek! Ale tu jizvu od vlka neměla, to věděla i bez magie. "Proč se tak biješ za zvířátka, když se zvířátka za tebe bít nebudou? Tvůj ksicht toho budiž důkazem," ušklíbla se. Jizvy vypadaly jak drápance od nějaké přerostlé ketky. Nebo od čehokoli, co mělo drápy.
"Co dělám v Nihilu? Hele nevím, možná jsem se tam narodila?" řekla jí drze. "Nihil není plnej ňufáčků a sluníček. Donedávna tam byl ještě větší bastard jak já." Tím měla na mysli Bellannu. Gájel jen vraždí bezdůvodně zvířátka, zatímco Bella byla ready kuchnout panovnici! Celkem respekt, kdyby... kdyby to nepodělala. Kdyby chtěla, mohla při léčení Voltaire zasadit finální ránu, ale proč? Jen by si lajf podělala podobně jako nyní bývalá kolegyně. A to se jí nevyplatilo. Nebyl by to logický tah.

Gájel se ani neobtěžovala vyhnout výpadu mohutné vlčice. Spadla na zem a podívala se na ni. Blázen! Hned se nenápadně dotkla tlapou její tlapy a začala v ní číst pomocí magie. Hyperfocus. To tím adrenalinem, který konečně pocítila. Bylo to skvělé. A chtěla víc. Víc!
"Vidím, že ti tluče srdíčko," řekla a usmála se tak, že jí zuby šly vidět. Nejraději by vystřelila své tlapy na její ksicht, respektive na její oči, žel cápka nebyla velikosti mimina. Místo toho silně kopla směrem na její slabiny.

Otráveně protočila očima. Zavři zobák, princezničko, pomyslila si. Cítila, jak má zní tiky. To si Přízrační neumí hrabat na svém písečku? Starat se o sebe? Co si jako myslí, že dokáže? Ta husa to má spočítané. Její boží intervence ji nezachrání.
"Aaah, velmi zábavné! Há. Há. Há. Vidíš, jak se směju," řekla jedovatě. Napřímila se. "Odpad? Jé, jaká to milá slůvka! Víš, že je neslyším poprvé?" řekla, vykulila oči a usmála se od ucha k uchu. Pak vzala do tlamy kradeného noža a pak ho "omylem" pustila na husu. Zbraň dopadla do otevřené rány. Zvíře se naposledy zaškubalo a zemřelo. Nebo zemřelo na vykrvácení kvůli přeťaté tepně. Vše je možné. Podívala se na Anjel. "Jeeejda," řekla s přehnaným falešným překvapením a zakryla si packou tlamu.

Vydala se poněkud daleko od smečky, což by někteří mohli považovat snad za nezodpovědné, když je léčitelkou. Sasha to stejně zvládne sama, pomyslila si. Tady Gájel totiž potřebovala... vypustit páru. Drámo u Černého jezera jí nestačilo. Naopak, to ji jen víc naštvalo. Potřebovala toho... víc. Sice nebyla na rozdíl od zbytku rodiny podělaná z emocí, ale stejně je nedovedla dobře zpracovávat a cítila je obvykle... velice ploše, řekněme. I snad proto potřebovala adrenalin. Aby něco cítila.
Měla s sebou preventivně postroj a zbraň po mamince. Alespoň k něčemu její smrt byla, že? Ale nebylo to všechno. Ještě předtím měla i talk se strýkem. Z jejich conva byla také... nepříjemně napružena. Nesnášela fakt, že fakt držela hubu a krok, bylo to přímo až ponižující. Hlavně skutečnost, že vlastně neměla na výběr. Jo, jasný, Žéra je starej dědek a brzy zaklepe bačkorama, ale má sám svý děcka. Nákaza má plný ruce práce s jinými věcmi, ale kdyby se dozvěděl, že se oficiálně vykákla na rodinu, tak by jí mohl dělat zle. U Přízračných by taky měla zle, všude by měla zle, takže pragmatickým rozhodnutím zde bylo mlčet a šoupat nohama. Jistě, mělo to i své... výrazné benefity. Třeba by mohla dostat zbraň. A čtení a psaní. Přesto jí to přinášelo frustraci. A tušila, že kdyby ji někdo z famílie viděl, jak zaživa kuchá zvířátka, tak by neměli moc velkou radost. Už tak ji Sára zcela evidentně guiltripoval, aby se nechovala jak nevděčný fracek, který opovrhuje rodinou.
Olízla si tlamu a nadechla se horského vzduchu. Vstříc za dobrodrůžem. Doufala, že tu najde něco mňamózního. Třeba tu uber ketku, která ukousla jejímu fotříkovi kebuli. Nebo cokoliv jiného. Vážně. Co by neudělala pro kus adrenalinu, že?

"Já taky," vyřkla směrem k Dantemu. Inu spíše doufala, že jako asistent jí bude hezky pořádně pomáhat. Víc tlap se na to bude hodit. Mučit zvířátka sám, to není snadné! Jeden přidrží a další provede říz! Pak shánění zvířátek, materiálů, provádění imaginárního zápisu... Věděla, že některá část její famílie umí psát. Ona neuměla napsat ani ň, ale tento skill by se aj hodil. Žel byla moc hrdá na to požádat o výuku.
Při honu na husu pozorovala kořist i Rakise. Vyčkala, než se dostane na místo. Husa zatím nic moc netušila. Jediné štěstí, že tito ptáci mají tak mizerný čmuch.
Jakmile byl Rak ready, tak se šla vydat odkládat pozornost husy. Vzala do huby šutr a hodila ho blízko huse. Husa, ač mrňavá a vůbec zvláštní, stále měla praví husí geny. Žádná srágora. Navíc ani nemohla uletět. Roztáhla svá směšně vypadající křidélka, poskočila na místě a zasyčela na šutr. Teď byla ta vhodná chvíle ji zakousnout, když vnímá jen ten šutr a ne své okolí, pomyslela si.

CW: mučení zvířátek, gore

Jakmile Gájel začala řezat do živé zoufalé husy, tak se všude rozlila její krev. Zkřivila se jí tvář. Takto husička brzy zdechne a pokus o vivisekci nebude úspěšný. Tlapami ji ránu stlačila a hubou s nožem pokračovala dál v řezu. Byl to velice awkward proces. Jak jinak, když chudinka nemá lidské ručičky? Husa rychle slábla, brzy neměla ani sílu na to se bránit. Sen Gájel byl ale vidět tlukoucí srdíčko v reálném čase. Co více si přát? Utrpení zvířete jí bylo naprosto jedno. Sama necítila bolest, takže i toto byl důvod, proč cítila tak pramálo empatie. Při své cestě k srdíčku ale narazila na tepnu, kterou omylem přeťala. Všude se rozstříkla krev. Měla jí plnej ksicht. A v tom se tu nachomýtla jakási otravná typka. Ale notak... pomyslela si frustrovaně. Podívala se na ni a toxicky se usmála od ucha k uchu.
"Dělám to pro vědu," blýskla očima. "Jednoho dne třeba pochopíš. Teď se mi kliď z cesty. Nemusí tě to zajímat, tak mě nezdržuj." Jde totiž o vteřiny!! Než dopindaj tak ta husa ofiko chcipne!

CW: krutost ke zvířátkům

Gájel byla ze všeho hotová. V tom špatném smyslu, samozřejmě. Po atentátu šlo všecko do kytek. Bellanna, její pančelka, byla vyhnána někam do tramtárie a její děcka taky šla někam do háje. Inu přišla tímto o další jedince, se kterýma se tak nějak bavila. Rodiče chcípli, Arkáda byl někde ve voidu a u Chalána čekala, než půjde na vzdělávací trip za Žerdou. Nebylo tedy divu, že bylo třeba svou přebytečnou energii... uvolnit.
Měla s sebou postroj, zbraň po máti a šamanovi ukradla jeho nožík. Určitě ho nebude teď postrádat. Vydala se totiž na lov husy límcové. Poslední její lov byl krásnej zážitek a chtěla si ho zopáknout. Teď ale sama.
Zbystřila jakmile uslyšela kejhání. Nebyla to ale husa límcová ale obyčejná husa. Jaké to zklamání. Přinesla si i s sebou pořádný kus mechu, aby měla v čem přepravit jedík, ale nevadí. Třeba se eventuálně objeví.
Začala tedy husu pronásledovat. Naštěstí netrvalo dlouho a dopadla ji. Nechtěla ji ale zabít, alespoň ne hned. Zakousla se jí do křídla a pořádně trhla, následně ji začala tlapou bušit do ksichtu, snažící se jí drápy oslepit. Husa se samozřejmě bránila jako o dušu, ale žel neměla moc šancí.
Následně si ji pořádně ještě tlapami přidržela a hubou si vytáhla z postroje zbraň. Říz mohl začít. Už zaživa.

Podívala se na Arrakise. "Je možné, že se reakce budou lišit, ale nemyslím si, že nějak extrémně hodně. Samozřejmě by vlčí pokusný králík byl lepší, ale... sehnat někoho takového, kdo by byl ochotnej, nebude úplně možné. A žádné zajatce nemáme," uchechtla se ke konci. Joo, mučeníčko na válečných zajatcích by se už dalo udělat! Ale byli v Nihilu. Ten se do války faaakt jen tak nedostane.
Se zájmem se podívala na Danteho. Ale ahoj! Překvapilo ji, jakou měl mladík chuť se pustit do něčeho takového. Oba bratři byli očividně jebnutý, ale každý jinak. Arrakis by tě zbil a Dante očividně otrávil a použil jako pokusnou myš. Pousmála se. "Samozřejmě můžeš být mým asistentem, budu ráda. Na tomto světě je toho spousta neprobádanýho, nejen ten jed," mrkla.
Byla ráda, že konečně na ten kousek narazili. Hurá. Husa to byla překvapivě mrňavá. Čekala větší kus.
"Oh, vypadá jako mrně. Zajímavé," zamumlala si pro sebe.
Šla tedy ještě kousek za husou a pak hlavou kývla na Raka, ať se rozdělí. Lov začíná.
Očkem pozorovala husu i Arrakise. Jakmile bude v dobré vzdálenosti, tak začne riskovat a pokusí se přehodit pozornost husy na sebe.

Gájel už měla pokrk toho hluku kolem. Už jí z toho praskala žilka, hlavně z toho spratka Bellanny, který se jí pokusil drze ukrást byliny. Inu, nejraději by mu zakroutila pořádně krkem. "Hej!" vyštěkla na něj. "Kdybyste tu furt nepindali, nemotali se a nechali mě v klidu dělat mou práci, tak bych už mohla bejt dávno u vaší matinky! A přestaň mi tu k čertu krást věci! Komu si myslíš, že tím pomůžeš, co?" Neměla pro to pochopení. Kdyby to samé, co udělala Bellanna, udělala Brisa, tak by jí to nechala pořádně sežrat. Žádný slitování. Bella svým mimískům pořádně pokákla život, pokud se tu teda rozhodnou zůstat. Ale asi si to neuvědomují.
Podívala se na mohutného nováčka. Z něj jí taky praskala žilka. Co si to jako dovoluje ji takto mansplainovat? "Dík za řebříček a fakt se neboj, jsem léčitelka a ne úplnej blbec, vím, na co a jak se používá."
Po těchto slovech se opět vrátila do práce, kterou již naštěstí dokončovala. Byla to fuška, ale aspoň bude panovnice v celku. Ale pokoj zdaleka mít nebude, protože ještě musí ošetřit Kettua.