Príspevky užívateľa

Ani Ghaa'yel nebyla hluchá a slyšela vytí o pomoc. Co se to dělo? Drámo? Tady v Nihilu? No je to možný? Vzala si s sebou váček s bylinami a hned utíkala na místo, kde jí přivítala velice fascinující scéna. Zkrvácená panovnice, Bellanna a zkrvácenej Kettu a další vlci. Podívala se na Bellannu. Ty šílenej bastarde. Tys to fakt udělala. Její čin ji překvapil a zároveň vlastně ani nepřekvapil. Z jejich posledního pokecu šlo dovodit, že typce šplouchá trochu na maják, ale stále s ní souhlasila. Nesnášela monarchii a chtěla ji pryč. Škoda, žes to podělala, že? A škoda, že Ghaa'yel přijde už o dalšího vlka, se kterým si měla alespoň ždibec co říct. Osud ji měl velice rád, že? Nedalo se ale nic dělat. Bellanna si to podělala sama. Útočit na panovnici na nihilským území? Nemohla vymyslet nějakej víc inteligentní plán?
Věděla ale, že ať jsou její názory jakékoli, tak musí ošetřit panovnici nejdřív a Bellannu nechat napospas. Bránit ji by nepřineslo žádný prospěch, pouze zbytečnou útrapu navíc. Musela jednat logicky a logickým činem zde bylo pomoci chudáku Voltaire a Kettuovi.
Přiběhla tedy k panovnici a zhodnotila její stav. Bitka se nejspíše chvíli táhla, protože ztratila nemalé množství krve. Ale půjde ji zachránit. Začala rychle s čištěním a ošetřováním těch nejhorších ran, pokoušela se zastavit krvácení. Měla s sebou naštěstí dostatek řebříčku, tymiánu a jitrocelu. Udělala z nich rychle mast a aplikovala ji na rány Voltaire.

"Aaah, lítat. To je fajné. Pak mi to ukážeš, ju?" Věc se ale měla tak, že stále tak nějak záviděla všem, co měli křídla. Vždycky si je přála mít. Takovej dobrej bonus do života. Holt se narodila blbě. Nic s tím dělat nešlo.
Podivila se nad dalšími jejími slovy. Ale ne, vlastně do dávalo smysl. Bella působila jako někdo, kdo by byl helikoptérovej rodič. Furt kontrolovat svý děcka a nedejbože aby odněkud dostala bebí!! Bude muset holt Fäo seznámit s divočinou. "No tak pojď. Tu voda není zrovna hluboká, takže se určitě neutopíš, jo? Drž hlavu nad hladinou a kopej nohama. A nezastavuj se. Určitě to zvládneš."

"Jo, s těmi tuláky to bylo celkem divný. Jistě, Nihil je známej tím, jak je hrozně sluníčkovej, ale Voltajka mi s tím jejím ksichtem sluníčková nepřijde, ale přesto totoc udělá? Slušnej bizár. Možná by pak Iris žil, nenakazil by se, kdyby se sem ti chcípáci nepřivandrovali," protočila očima. "A jo, Nákaza mě taky neskutečně vytáčí! Týpek zbouchne královnu a myslí si pak, jakej je to pán světa, přičemž ví prdlajs. Woow, sbalí královnu, dejme mu rovnou taky korunku za snahu! Kdyby zůstal v Přízračnejch, tak je to nula beze jména, páč nic nedokázal! Teda ne, to kecám, jeho tatík by ho beztak povýšil na toho jejich kekse, či jak se jim tam nadává, protože famílie musí držet při sobě." Ano, jakmile se jednalo o Kazu či její rodinu vůbec, tak začala dobře sejřit.
Bylo jí jasný, že onen rozmazlenej fracek byl Arrakis. Byl to divnej kousek. Nepochybně zvrácenej. Vlastně přemýšlela nad tím, že by si ho dala na svou stranu, ale vyplatilo by se to vůbec? Nebylo by jednodušší ho někam uklidit?
"Že? To by bylo krásný. Aspoň by to bylo férový a byla by menší šance, že by se na trůn dostal někdo, kdo tam vůbec nemá co dělat. Je tu ale u nás vůbec někdo, kdo je schopnej?" Nepřišlo jí, že by smečka oplývala vůdčím talentem. Jaká to škoda!
"Ehm... protože si tak říkají? E?" nechápala, co na Azarynu bylo k nechápání. Asi bůmrovskej mindset. Změna neexistuje! Změna špatná! Ale vzhledem k tomu, co ohniví hoši natropili, tak se nemohla divit tomu, že jim stále říká Ignis. Ona je znala delší dobu jako Azaryn jak Ignis.
Přikývla na Bellanny slova. Škoda, že nemají možnosti rány sešít, to by byla paráda! Ale mohli být rádi, že jsou rádi. "Jdu pro ně," vyřkla, páč nějaký břečťan byl v přímo dohledové vzdálenosti. Mohly bejt rády, že se toto čoromoro nestalo někde uprostřed pouště, kde nic nerostlo.
"Hnědomodrej křídlák? No počkaat, toho znám! Narazila jsem na něj v zimě. Pěkně jsem ho provokovala, ale aj tak mi hlavu neukousl. Nepřišel mi jako klasický agresivní typ," vyřkla a podívala se Belle do očí.

Protočila očima nad slovy Arrakise. "No neříkej," Captain Obvious! Tušila, že kralevici se nebude dvakrát líbit, že s ním nemluví jako s bohem, ale odmítala s ním mluvit jako s někým, kdo je víc jak ona. Hlavně, když byl ještě děcko. Pak se podívala na kriplína. "No, najít nějaký živý myše a pak na ně kápnout vzorek jedu a zkoušet, co to s nimi udělá a jaký pak budou reakce při aplikaci různejch bylin a takových věcí. Páč vaší matince by se asi zrovna nelíbilo to zkoušet na našich pacientech," zazubila se. Ano! Proto šla na medika. Ne aby foukala bebí kňourům, kteří se pořezali o trní, ne, nikoli. Chtěla zkoumat. Vědět víc.
"Určitě. Je to husa, ne jedovatá houba. Ale radši hlavu a krk vynechat," uchechtla se. Husa k jídlu, jo? No snad bude dobrá. Bylo by mrzuté, kdyby po tom všem chutnala odporněji jak stará bota.
Poraněný límec. Fajn. To by mělo být snadný poznat, hlavně, pokud je poraněnej výrazně.
Začenichala a zamyslela se. "Tudy," zavelela a vydala se po pachu, který připomínal husu. Výhoda bejt starší a o něco zkušenější, když se jednalo o stopování. Přeci jen se nějakou dobu cvičila na rytíře, tak úplně marná nebyla.
Po chvíli chůze zaslechla kejhání. Ah! Že by? Konečně? Či snad jen planý poplach?

Toho dne byla poněkud dál od smečky. Potřebovala pokoj, který jí ale nemohl bejt dopřán, páč si uvědomila, že teď je naopak celkem blízko Přízračnejch. A asi by se střelila mezi oči, kdyby tu čirou náhodou potkala strýca Žeryka. Zadoufala, že dědek je tak zdravotně doomed, že není ani schopnej vstát na to, aby se vykadil.
Byl už podvečer, tedy nebylo už takové vedro. Hurá. Brzo bude ale tma a dom to už nestihne, takže... Až bude spát v nějakým křáči nebo tak něco. Jupí!
Zamračila se, protože ucítila pach vlka z Přízračnýho, Žéra to ale díky bohu nebyl, ale přesto... Nebyla zrovna ready na pokec s kýmkoli od nich. Povzdechla si. Ale pak ucítila další pach. "Ale no to snad ne-" vydala ze sebe skoro až zoufale, protože se už s ničím nechtěla piplat. Tento pach jí byl už velice dobře od zimy znám. Ano, začaly vylézat z nor ďasovci říční. A měli hlad.

Proč se k tomu nechala překecat? Kdo ví. Cítila se celkem trapácky být obklopena dvěma princátky, kterým ještě nedávno teklo mlíko po bradě. Ale zvědavost byla příliš silná a hlavně... Upe se nevyplatí si proti sobě poštvat budoucího panovníka, že?
Přinesla si s sebou zbraň po máti aj s postrojem. Umlátit s ní nějakou kačenu by měla bejt hračka. Jistě, finální kousanec chce zasadit malej kralevic, ale ten to može úplně v klídku podělat. Musí být ready na vše, páč je starší je ona, takže za ně tak nějak zodpovídá. Kdyby je přinesla dom mrtvé, tak by asi byla vymazána ze světa.
"Nás informovat nemusí, jestli na nás plivne jeda, tak to poznáme aj sami. Spíš ať je ready na pořádnej maraton na území pro Bellannu. Jinak to zní fajně. Budu ti věřit, že ten skok nepoděláš. Byla by celkem škoda tu zdechnout." I v posmrtným světě by se odstranila, kdyby ji zabila nějaká mrňavá kačena! A to jen protože ji vyhecovali haranti! Inu, její problém. Gájel prostě potřebovala pozdvižení. Tak moc, že kývla i na lov na husu, co plive jed.
"Možná bych pak mohla dom přinést menší vzorek jedu," řekla spíše po sebe. To znělo fajně, ne? Možná by přišla aj na nějakej epickej protijed!
"Oohh, tak to se neboj. Garantuju ti, že to zvíře se dalšího rána nedožije," blýskla očima. Herdek, to jí chybělo. Už dlouho neměla příležitost vykuchat nějakého tvorečka. Nesmělo se to podělat, protože pak by utrpělo i její ego. A to prostě nešlo.
A tak se trojice vydala hledat tajemnou husu límcovou. Naslouchala okolí, ale zatím žádný kejhání v okolí neslyšela. Někde tu ale jistě bude, že? Bylo by smutné, kdyby se vydala někam jinam. Nebo kdyby ju mezitím chytil jinej predátor.

Frustrovaně zafuněla. Dnes bylo *extra* vedro. A nebyla z toho vůbec nadšená. Kdyby cítila bolest, tak by nepochybně měla bolehlav. Ale žízeň cítila, a tak se vydala ke zdroji vody se pořádně osvěžit. Možná si aj zaplavat nebo tak. To znělo jako... zábava.
Nebyla tu ale sama. Ach, Fäoline! Tu nějakou chvíli neviděla. "Nazdárek," zazubila se. "Pěkněs za tu dobu vyrostla, víš o tom?" Herdek, ten čas utíkal tak rychle, že z ní bude brzo stará babka. A ta představa jí byla neskutečně odporná. Nechtěla bejt stará!! Stáří jí jen připomene to, že eventuálně prostě chcípne. A o to tak nějak nestála.
"Nevím jak ty, ale já se jdu smočit." A jak řekla, tak i udělala. Rychle vlezla do vody a pocítila alespoň trochu úlevy. Možná se tu věčně odstěhuje. Nebo alespoň do tý doby, než to vedro si sbalí svých pět švestek a půjde k čertu.

Na vteřinku se zalekla, že Bellu svou otázkou rozbila, když chvíli neodpovídala. Ale nakonec se dočkala. "Ach tak," řekla jen a následně se zamyslela. Machiavelli, jo? To muselo být mega dávno, někdy v pravěku. "To je děs. Vůdci smečky by měli svý vlky chránit, ne se na ně vykašlat. Bylo pěkně srabácký to neřešit." Kdyby nějakej zmrd z jiný smečky kuchnul někoho, na kom jí zaleželo (ale koho?), tak by pěkně zuřila, kdyby se to Voltajka snažila zamýst pod koberec. "Ale... když se to stalo tak dávno, tak není možný, že ta vražedkyně mezitím prostě chcípla či odešla pryč?" Dávalo by to smysl, hlavně, když ji od té doby nikdy neviděla. Její šance jí to spočítat byly každým dnem čím dál tím mizivější. A něco jí říkalo, že taková možnost pro ni prostě neexistovala.
"Že?" ušklíbla se. "Musí být krásný nikdy v životě nedřít a prostě se narodit do svýho postavení." Nebyla fanouškem smečkového systému dědění panovnického titulu. Co když příští vládce bude narcistickej hajzlík a nikdo s tím nic neudělá, protože se dobře narodil? Hah!
"Neříkám, ať se nebráníš, jen si nemyslím, že je zrovna řešením povraždit celej Azaryn." Co by její dětičky řekly na to, že by se z jejich maminky vyklubal několikanásobnej vrah? Ona by se teda cítila hustě, ale pochybovala, že by se tak cítili Faoline a spol.
"Hmm... Máme jeden kus," odpověděla na otázku ohledně tymiánu. Moc ho nezbývalo. Každopádně se zamyslela nad tím, z čeho by se mohl použít obvaz. Ano! Listy jitrocelu většího, které tu naštěstí byly. Teda, alespoň si myslela, že by se daly použít. V branži ještě přeci jen nebyla kdo ví jak dlouho. "Vrhnu se na to," vyřkla a začala s ošetřováním zraněné tlapy. Vyrobená desinfekce se hodila. Doufejme, že bude stačit. Dostat infekci by bylo velice nepříjemné. Jistě, teď v létě měli spoustu bylin, pomocí kterých by se dala řešit, ale nic není stoprocentní.
"Oh. Zajímavý. A ta samá na tebe zaútočila teď zase, či?" Jéžišmarjá, kolik vlků ji chce zavraždit? To snad není ani možný, ne?

"Šedá Ignisanka... Přiznám se, že na takou jsem ještě nenarazila. Kdys ji naposled viděla?" zvídala se. Ňákej norestskej sériovej vrah, či co! Bylo přirozené, že edgelord jako ona chtěla vědět víc. Ale nedalo by se říct, že by cítila nějakou extra lítost. Jo, bylo to smutný. Ale přesto přístup Bell jí přišel zajímavě extrémní... Jejího fotra zabila mega ketka a taky nechodí po horách je vraždit. Možná by měla začít?
"No tak moment, takže Voltaire bylo putna, že někdo ze smečky byl zabit? Prostě to nechala... plavat?" zamračila se. No tak to byl slušný bizár. Jo, tušila, že Voltajka se stará především o zdejší aristokracii a plebové jsou jí šumák, ale že až takto? Panečku.
"Oukej... Ale co když po zabití těch vrahů by pak po vás šli jejich přátelé a rodina? No aby to nedopadlo tak, že ty a tvoje děcka by se musela navždy ukrývat před ostatními vlky," vyřkla poněkud troufalou myšlenku. Bylo jí jasný, že capka myslí jen na pomstu, ale bylo ji třeba... alespoň trocha usměrnit. Tento lajfstyle ju brzy přivede do hrobu.
"Fajn, krk jsem ti ošetřila. Jdu na další rány," vyřkla následně Ghaa'yel. "Mělas to tam fakt nehezký, takže se teď šetři, jo?" Bylo by nemilé, kdyby se zdejší léčitelka zabila svými šarvátkami s Azarynem.
"Jo, děcka určitě ochráníš. Bude to dobrý, jo? Po děckách šla taky tam ta šedivá?"

Nadechla se. Přestaň sakra kňourat, pomyslela si frustrovaně, ale přesto bez keců poslechla Bellu a pokračovala s čištěním a ošetřováním vůbec už *jemněji*. Alespoň měla nějakej real nácvik, ne? Ale jistě by byla raději, kdyby byl... za jiných okolností, řekněme.
Proč furt sakra trvá na Ignisu? Capka žije v minulosti nebo co? Ale kupodivu se v tom dál neryla. Určitě jí hrabe kvůli zranění nebo tak něco. Nebo co když jí už bude hrabat věčně? Šmarja, to snad né! A pak přišla ta bomba. Vražda.
"Cože? To fakt?" řekla překvapeně. O tomto se neslyší každej den, že? "To je děsný. A víš, kdo konkrétně ji zabil? Se přeci nemože nechat jen tak." Pravdou ale bylo, že jí to bylo podezřele jedno, respektive jí zajímal jen ten tea. Možná to bylo tím, že přeci jen byla stále krví Milágou, kteří mají přirozeně otupělé emoce?
Napadlo jí ale, kdy se ta vražda její máti stala. Když se narodila, tak tu už stopro nebyla. A nikdy o ní neslyšela, respektive dnes to bylo poprvé, co se o její existenci vůbec dozvěděla. "A proč vůbec po vás jdou?" zvídala se dál. Faaakt nevěděla o tom, že by tu byl nějaký vražedný beef. Vždyť Azaryn byl aj pozvanej na plese! Na to si dobře pamatovala.
"Uuhhmmm..." Lhát či nelhát? Ne. Kdyby řekla, že je mrtvej, tak by chtěla vidět tělo. "Nikoho jsem neviděla."

Gájel si procházela velice... zajímavým obdobím. V tom špatném slova smyslu.
Zemřela jí matka. Neměla už žádný rodiče, zbytek rodiny se od ní distancoval (jako kdyby si za to nemohla sama, že?) a vůbec žila tak nějak sama. I proto byla poněkud víc nabroušená jak obvykle. Alespoň se trochu sblížila s Bell, když se stala její učednicí, že? To ale netušila, že za chvíli ani ji mít nebude.
Měla na sobě postroj se zbraní od matinky, ale i náramek, který získala po fotrovi. Alespoň k něčemu jejich chcípnutí bylo.
Při cestě alespoň sbírala nějaký kvítka, který našla. Tato část práce ji vůbec, ale vůbec nebavila. Rozhlédla se kolem. Zoufale si přála nějaké pozdvižení. A v tom si všimla jakéhosi vlka. Napnula svaly a oblízla si tlamu. Šla blíže k dotyčnému, či spíše k dotyčné. Ta tmavá srst, nic neříkající ksicht a zlatej šperk? No ty bláho, narazila na dalšího kriplína z famílie! A tu eště neviděla, takže musela přijít z toho Delululandu, no, Henobu! Panenko skákavá. Nedalo jí to a šla k vlčici. Nadechla se. "Henob ti už asi smrděl, co?" Ne zrovna vhodný způsob jak začít konverzaci s Milágou, ale to byl tak nějak účel.

Zaraženě se zamračila a pak se zachechtala. Heh? Parazit, ze kterého se stalo mimino? "No to mě štípni!" Normálně by řekla, že si z ní musí dělat prdel, ale... Kontrolovala Tima pomocí magie a fakt tam cosi divnýho měl. "Zajímalo by mě, jak se to konkrétně stalo. Respektive, když je něco takovýho fakt teda možný, tak se to může stát kdykoli komukoli znovu," vyřkla nahlas svou myšlenku. Nejraději by ohledně toho zahájila pořádný výzkum. Podívala se na Tulipánka. Perfektní pokusná myšička, pomyslila si. Věděla ale, že jeho... rodiče? Si ho tu dlouhodobě nenechají. Jaká to škoda!
Pak pohlédla na paroháče. Byla ráda za možnost si mimozemšťana prohlédnout. "Dobře," přikývla. Gájel a užitečná! No kdo by si to kdy pomyslel? Její pozornost se tedy opět přesunula na mímo. Šla blíže k němu. "Neboj se, jó? Nekoušu." Každý, kdo ji znal, věděl, že kousat opravdu umí, ale musela se naučit nejednat s pacienty jako s kusem hadru. Byla extrémně zvědavá na to, co se dozví. Nečekala tedy dále a Tulipánka se dotkla. A začalo první čtení.
Ghaa'yel se ve své magii zlepšovala, ale stále měla co dělat. Bylo velmi obtížné ji mistrně zvládnout, hlavně, když neměla žádnýho rádce. Fotr zdechl a radši se střelí do nohy, než aby šla za Nákazou.
Magie jí samozřejmě pošeptala tu nejvíc obvious informaci, a to sice, že Tulipánek byl chlapec. Ale mělo to háček. Byl to chlapec, který nikdy své vlastní potomky mít nebude. To jistě budou rodičové chtít vědět, že?
Dále si všimla toho, že... na něm vůbec bylo něco zvláštního. Jako kdyby z jisté části ani nebyl vlk, což dávalo smysl, vzhledem k tomu, jak přišel na svět.
Magie. U té se zastavila déle, protože bylo obtížnější ji vyčíst. Působila... nebezpečně. Destruktivně. Pokud by se nekontrolovatelně proměnil, mohl by ohrozit spoustu životů.
Už dál nemohla. Přerušila kontakt s Tulipánem a oklepala se. Ještě má na čem pracovat. Pohlédla na rodiče.
"Oukej, takže. Jak už oba asi tušíte, tak hošan opravdu není z jistý části vlkem, ale cosi jiného. Fakt nevím co. Ale má i tvoje geny, Timothée. Dozvěděla jsem se ještě, že je neplodnej, asi kvůli tomu genovýmu šílenství, kterým byl obdařenej. Ale hlavně..." začala kecat a pak trochu ztišila hlas, aby bylo složitější pro mrňouse jim rozumět. "Može bejt nebezpečnej. V případě nezvládnutejch emocí se může proměnit v jakousi dravou bestii, která je připravena sežrat všecko okolo. Všecko, to znamená i vás. Mohu se podívat na něj ještě jednou a dozvědět se toho ještě víc. Asi by to bylo třeba."

Bylo fascinující, jak jí tato vlčka připomínala sebe v dobách, kdy byla sama mimino. Jak dlouho jí tento elán vydrží? Těžko říct, ale byla rozhodně zvědavá, kam jí osud zavede. Kdo ví, možná nakonec skončí jako léčitelka, stejně jako její máti.
"Inu, třeba potomky panovnické rodiny si historie zapamatuje podstatně snadněji, a to i když sami nevládli a nic v životě nezvládli," vyřkla. "O to víc se prostí jedinci jako ty a já musí pořádně snažit!" blýskla očkama. No ať se nefláká!! Nic zadarmo v životě nedostane a čím dříve se to naučí, tím lépe.
"To nepochybně budeš," mrkla. Ale třeba s motivací opatrně. Co když pak bude lepčí jak ona?? Ne, ne, prosím vás! Nemůže už takto předem závidět malýmu špuntíkovi!
"Tak pojď za mnou," švihla ocasem a vydala se dál po lese. Vlastně ani nevěděla, co jí ukázat, protože neměla šajnu, co ten špunt viděl a co ne. Moře už si určitě okoukala. Možná trip k bažinám? Ale to bylo daleko a Bella Ciao by ji roztrhla jak hada.
Po chvíli se dostaly na mýtinu a pak si všimla čehosi zvláštního. Jakési gigantické houby. Ano, jednalo se o snovec královský z flóry. Oh? pomyslila si zmateně, neb nic takového nikdy neviděla. Ale snažila se alespoň působit sebevědomě, jako kdyby celou dobu věděla, že něco tak bizarního existuje.

Protočila očima. Všechno v pohodě? Ha! Koho si myslí, že obalamutí? Ale raději to neokomentovala. Alespoň ne hned.
Naštěstí se po chvíli dostaly k vodě. Jakmile se tak stalo, tak hnedky odběhla pro taštičku s bylinama, která naštěstí byla od nich jen pár kroků. Otevřela ji a hned vyházela její obsah. Našla v něm mimojiné i jitrocel a řebříček, užívané na rány, a další. Následně se vrátila k Bellanně. "Teď ti ošetřím ránu na krku, jo?" oznámila a začala s prací. Začala jí omývat ránu. Dělala svou práci dobře, ale nedalo se zrovna říct, že by byla... jemná. Jak necítila bolest, tak bylo pro ni těžší odhadnout, jestli není náhodou až moc surová.
"Takže," začala povídat, zatímco se věnovala ranám léčitelky, "co se teda přesně stalo s Azarynem?" Nečekala, že by její slova byla najednou rozumnější, ale zkusit to musela.

Zmateně se zaksichtila. Co to furt žblekotá? K čertu, musí být na tom fakt blbě, když mele takové nesouvisející věci. Inu, snad to bylo způsobeno především duševním šokem. Ať to bylo ale jakkoli, bude muset hezky máknout.
"Ignis?" zopakovala zmateně, dokud si neuvědomila, že je to vlastně starej název nynějšího Azarynu. Takže ji zbil někdo z ohnivé smečky? Jéminkote, to bude zas průšvih. Samozřejmě jí zajímaly detaily, ale teď nebyl čas řešit, kdo byl viníkem této situace.
"Vstávej a opři se o mě. Musím tě dát do kupy," řekla rázně. Její zranění vypadala nehezky, ale ne natolik, aby cápka neušla pár kroků k vodě. Dokonce si u vody všimla i taštičky na byliny. Snad tam budou nějaké, které by bylo možno použít. A kdyby ne, tak určitě v okolí nějaké najde. Nebyli přeci jen v mrtvé pustině.