Príspevky užívateľa

V životě by si nemyslela, že se v jejím životě taková událost stane. Ghaa'yel přeci jen byla ta bez nějakých kamarádů nebo tak. Jistě, svým způsobem si za to mohla sama, ale její temperament už byl prostě takový, jaký byl. A teď našla někoho, kdo by ji takto akceptoval. Někoho, s kým si tolik rozumí! Ano, spolu by mohli dobýt Norest. Nebránila by se proti tomu, naopak!
Uchechtla se. "Víš, že nejsi vlastně daleko od pravdy?" Jak směšné! Ale inu, bylo tomu tak. "Rod má striktní pravidla ohledně partnerství. Buď se takový partner musí schválit, či ti nějakého najdou sami. Záleží jim na povaze i vzhledu. Už je navíc problém to, že jsi z Azarynu. Ale to je jedno - jejich názor mě teď opravdu nezastaví," řekla a pohlédla Zathovi vášnivě do očí. "Nějak se to pokusím vyřešit. Udělám cokoli, aby nám nedýchali na záda." Kdyby rodinu milovala, tak by to bylo zajisté obtížnější rozhodnutí, ale to neznamenalo, že to bylo tak prosté jako zavřít oka. Byla to stále její rodina, byla všude a měla i moc. Kdyby se něco podělalo, měla by pak zbytečně obtížnější život. Ale jakmile S'Arik pojde, bude všechno snazší. Aspoň v to doufala.
"Ano," švihla ocasem. "Zbavili jsme se slabých kusů a zrádců. Je to proces, ale brzy už nebudeme známí jako ti sluníčkovští kytičkáři, co by ani mravenci neublížili." Alespoň doufala, že takto smečka skončí. Jako ta lepší. Ne jako boxovací pytel! Věřila, že Arrakis to povede správným směrem. I protože by to dalo pak naději snazšího setkávání. "A setkání by se určitě dalo nějak domluvit."

Ghaa'yel byla na cestě ke Kotlině. Její příbuzný Evar'la jí povyprávěl nějakou pohádku o tom, že tam roste houba velká jak strom. Hah! Znělo to skoro až směšně, ale věděla, že jedinci z rodu by zajisté nelhali o něčem takovém. Navíc to bylo něco velmi specifického a byla si jistá, že tady Evar'la takovou bujnou fantazii určitě neměl. Musela tedy takový bizár vidět na vlastní oka. Bohužel pro ni, kotlina byla takřka na druhém konci planety.
Při své cestě na nikoho moc nenarazila, až na teď. Jakýsi typek, co smrděl Přízračnými. No fuj. Jediný, nad kým by neřekla fuj, byl Tim. Ale to protože to byl kolega, že ano!
Dotyčný působil, že něco hledal. Asi byl na lovu. Přivřela oka. "Neztratil ses náhodou?" houkla na něj. Samozřejmě, že ne! Ale cožpak by to byla Gájel, kdyby konverzaci začala milou a příjemnou cestou?

Byla ráda, že cizinka byla alespoň pokorná a ne drzá. Dobré znamení. Kdyby zaslechla byť jen špetku arogance v jejím hlase, tak by i uvažovala nad tím, jestli ji vůbec léčit. Inu, naštěstí se tak nestalo.
Ještě jednou si prohlédla hlavu vlčice, ale nějaké rány, která by mohla způsobit její stav, nenašla.
"Hm. Dobře. Mluvíš srozumitelně, neomdléváš, takže zatím to nevypadá tak, že bys měla s hlavou něco vážného - mimo té ztráty paměti. Po žádný zdejší smečce cítit nejdeš, takže kdo ví, odkud seš." Ztracená cizinka z druhé strany světa! Inu, alespoň měla jistotu, že ji určitě někdo hledat nebude. No, skoro určitě. Staly se i divnější věci, že?
"Za normálních okolností bych doporučila zůstat v noře ranhojičů pár dnů na pozorování ale... Do Nihilu nepatříš," přivřela oči a pak nasměrovala pohled na Kettua. O tuto část byrokracie ať se postará on jako vévoda.

Sotva byla schopna zpracovat to, co se právě událo. Bylo to tak náhlé! Ale cožpak toho litovala? Ne. Alespoň... prozatím ne. Tato událost byla čisté bláznovství, jinak se to nazvat nedalo. Kdo by takové spojení čekal?
Vyloudila ze sebe něco nemyslitelného - úsměv! Když jí dal na tlapku polibek. Byla schopná úšklebků, výsměchů, otrávených ksichtů, ale úsměvu? To byla novinka. Novinku, kterou z ní vydoloval úspěšně tento hoch.
"Souhlasím, zvládneme to. Musíme. Nějak... nějak to vymyslíme." Byla ale nervózní. Dobře totiž věděla, že to nebude snadné. Na vteřinu opět proklela svou krev. Kdyby se zrodila nějakým náhodným jedincům, tak by to bylo o dost snažší. Mohla by utéct, jak navrhoval. Podívala se mu do očí a svou tlapkou se dotkla té jeho.
"Já bych tak ráda, ale... Nemůžu. Alespoň ne teď." Kdo ví, možná později? Jednoho dne... "Moje rodina je striktní a má prsty všude. Ve vedení Přízračných i Nihilu, ale hlavně Přízračných. Hlava rodu byl jejich alfou. Obávám se, že bych Azarynu pak jen způsobila starosti navíc, kdybych odešla teď, aniž bych cokoli vyřešila. Ale..." Dostala nápad. Byl náhlý, poněkud impulzivní. "Možná by bylo možné spojenectví s Nihilem a Azarynem. Vím, že to zní šíleně, ale věř mi, Nihil se mění. Rychle. K lepšímu." Kdyby mezi smečkami bylo spojenectví, jejich setkávání by bylo o dost... méně podezřelé. Možná i v pořádku. A jistě, Arrakis byl také součástí té děsuplné rodiny, ale byl jiný. Ambicióznější. A hlavně - Přízrační mu začali docela smrdět, rodina nerodina.
V jejich očích byla po těchto slovech naděje, vášeň, ale v její dušičce byla i jakási kapička krutosti. Kdo ví, jaké by pak byly možnosti?

Měla co dělat, aby neprotočila očima. Už tak její chování bylo přes čáru, alespoň teda na interakci s příbuzným. Ale měla to čekat. Pro její rodinu je myšlenka toho, že i vlci mimo rod mohou mít své vlastní touhy a myšlenky, byla naprosté scifi.
"Zapomínáš na to, že na zplození potomků je třeba dvou vlků," upozornila ho. "A zapomínáš na to, že toto není *bájný* Henob, ale Norest. Norestští vlci se řídí láskou, chtíčem a emocemi vůbec. Jen naprosté minimum vlků ti dá potomka bez lásky, jen protože hezky poprosíš o umělé partnerství. Zdejší chtějí cítit lásku, být chtěný, tyto blbosti. S tímto očividně stále neumíte kalkulovat. Domluvené partnerství A'Kazy s Voltaire vyšlo jen díky shodě náhod, a to sice to, že Voltaire potřebovala nástupce a sama nebyla moc... emoční. Ale něco takovýho je jen výjimka a s výjimkami se radši moc nepočítá." Ona sama věděla, že kdyby k ní přišel někdo z rodu, že jí našel potenciálního partnera, tak by se jí zvedl kufr. Ne, že by toužila po lásce - vlastně toužila, jen o tom teď nevěděla - ale odmítala mít děcka s někým už jen z principu, že splňuje nějaký kritéria. A vůbec nechtěla mít vlčata. Představa se o ně starat a vychovávat je se jí nelíbila. Stejně tušila, že ji do toho nikdo nutit nebude. Nebo v to alespoň doufala. Přeci jen, byla ta vadná. Vadná, ale s jinou variantou rodové magie...
"Minimálně bych díky magii mohla odhadnout... kompatibilitu dvou partnerů, aby se zamezilo nechtěným znakům do budoucna," řekla. "Samozřejmě bych celkově mohla pomoci mýtit nechtěné znaky, ale jak už víme, ne všeho se dá tak snadno zbavit."
Né, že by byla dobrý samaritán, ale vědět o zdravotním stavu druhých bylo více než užitečné. Dalo by se toho hezky i potenciálně zneužít. A co víc - každý záminka na menší experiment byla dobrou záminkou.
Bylo roztomilé slyšet následující slova. Říkala tomu malý milagovský vztek. Neukáží na ksichtě nic, ale přesto jde ze slov poznat ta krásná nelibost. Chtěla na ně reagovat, ale už ji předběhl dalšími slůvky.
"Kosuth'laes?" zopakovala. Božínku. Velké rodinné setkání. Na posledním se docela předvedla a udělala čurbes. Na tom letošním si to žel už nebude moci dovolit. "Dobře. Vyřídím to příbuzným z Nihilu." Něco jí ale říkalo, že někdo z rodinky doma zůstane. Aby zároveň odešli panovník i s koncilem, jaká to hloupost!

Nebyla kdo ví jak nadšená z povolání, aby ošetřila jakousi tulačku. Proč by měla ošetřovat někoho, kdo k nim nepatří? Ledaže by z ní byl nový rekrut, které Nihil velice potřeboval. A navíc, Kettu měl vyšší postavení, bohužel pro ni. Bylo třeba doufat, že to nebude příliš na dlouho.
"Zdravim," řekla, když spatřila vlčici. Měla s sebou vak s léčivkama. Snad budou stačit.
Přivřela oka, když si povšimla řeči těla vlčice. Musela být nervózní. Blbé pro ni. Nehodlala se k ní chovat jako ke křehkému lístečku. Ne, že hodlala být na ni aktivně zlá, ale na přetvářky úplně náladu taky neměla.
Evidentně ohrožena na životě nebyla. A tak začala s prohlídkou. Samozřejmě měla už pár informací od Ketta. A ano, mohla použít magii, ale to až kdyby to bylo horší. Nač si takto plýtvat energií?
"Udeřila ses do hlavy?" ptala se. "Každopádně, na dřevěnost nohou se neumírá. Eventuálně tě to přejde. Zlomené nic nemáš, to je taky dobré znamení." Kdyby takové zranění měla, tak by jistě naříkala bolestí. Přesto jí dala jakýsi mix bylinek obsahující především rozmarýn. "Sněž to, trochu se ti uleví," řekla. Nebylo to nic silného, ale mělo by to na případné menší bolesti stačit.

Kdyby ostatní soudruzi viděli Gájely vnitřní emoce, nejspíše by ji poslali někam do polepšovny, či rovnou vyhnali. Ano, je to zvláštní. Ona a toto? Také z toho byla v šoku. Věc se ale měla tak, že byla svým způsobem zranitelná. Byla tak nějak zvyklá na to, že ji snad nikdo neměl rád. Dnes to bylo snad poprvé, co slyšela o své osobě hezká slova. Samozřejmě, že po nich skočí.
"Budu. Chci to," hlesla. Když byla se Zathem, tak měla pocit, že může být sama sebou a není za to souzena jak jinde. Nemusí se před ním tolik schovávat. Cítila svobodu - něco, po čem toužila. Ale vlastně nevěděla, co od takového vztahu očekávat. Přeci jen, její rodina nebyla v tomto zrovna... ukázková.
"Ale..." Možná v tuto nestřeženou chvíli byla svým způsobem naivní, ale stále si uvědomovala, že život není pohádka. "Jak to uděláme, když jsme oba z jiných smeček?" Byla to více než důležitá otázka. Dobře věděla, že kdyby utekla, tak jí čeká definitivní vydědění. Už tak k němu měla blízko. Ne, že by jí kdovíjak záleželo na přijetí rodu, ale nevěděla, jestli je připravena přetrhnout pouta teď a tady. Hlavně, když ani nevěděla, jestli všechno ostatní půjde hladce.

"Nemám tušení," řekla rovnou. Vlčí magie byly zajisté pestré, ale ještě neslyšela o takové, která by zvládla takto začarovat věci. Jisté bylo ale to, že kdyby takovou schopnost měla, tak by jí využívala velice ráda. Sice trollení druhých by bylo poněkud dětinské, ale aspoň by měla pocit kontroly, že? A způsob jak se zabavit.
Na to, co přišlo pak, ji nikdo nepřipravil. V životě by si nemyslila, že taková slova kdy uslyší. Zamrkala. Byla naprosto stunned. V jiném vesmíru by se mu určitě vysmála, ale tato slova přišla tak znenadání, že vůbec nevěděla, co se stalo a odkud to přišlo.
"To... to myslíš vážně?" zeptala se, rýpavost překvapivě kamsi vymizela. Ani si neuvědomila, že ty směšné brejle už byly pryč.

"Málokterá... Minulou zimu Norest prohnala nová neznámá nemoc, na kterou nebyl znám lék. Taková situace není tedy zas tak nepravděpodobná. Ale ano. Ostřejších praktik se neštítím. Kdyby se každý bál zkoušet nové postupy, tak bychom nevěděli zhola nic. A navíc - když jde o život, tak i pacient žebrá o cokoli." Poslední dobou byl jakýsi klid, mimo atentátu na Voltaire, který přežila. Ošetřovat ale popáleniny Bellanny, to by byla teprve lahoda! Takové se nevidí každý den. Byly vskutku odporné. Vlastně by se nedivila, kdyby kvůli nim měla komplikace. Nebo by se spíše divila, kdyby nebyly. Normálního smrtelníka by přepadla infekce a pak smrt.
"Ale jak chceš úpadku zabránit, hm?" ptala se. "Aby krev byla kvalitní a pokračovala, je třeba zdravých silných partnerů. S'Arik a další si mohou říci, že řešením jsou domluvené svazky. Ale to já třeba považuji za něco... naivního."
Přivřela oči. Experimentu? "Jak to přesně myslíš?" optala se. Rod spíše považala za... sociální experiment. Dobře totiž věděla, že zvyky a předepsané chování Milág bylo pro průměrného vlka totální nepochpitelné scifi.
"Ztráty... Ach, ztráty. Khalan odešel. Možná mu bylo proti srsti zůstat ve smečce, která už není tolik silná, jako dříve," řekla pohrdavě. "Opravdu si vybral skvělý moment, kdy odejít. A hrozby nejsou." Nadechla se. "A teď ty. Slibovals ohledně informací hory doly, ale zatím jsem jen od tebe slyšela, že tráva je zelená a nebe je modré."

Na jeho slova nic zprvu neřekla. Neslyšela je poprvé, takže zlomené srdíčko z toho neměla. Byla to přeci jen pravda. Nechápala to. Zvyky rodu jí přišly velice... zkostnatělé.
"Já nemám ambice dosahovat velkých věcí. Jestli si mě další generace nebudou pamatovat, tak ať. Nemám ani ambice rod měnit. Mám i lepší věci na práci." Lepší věci na práci? Třeba řezat do zdechlin a pindat na ostatní? Pindat na ostatní mohla, ale přesto neměla ambice dělat revolty a revoluce a kdesi cosi. Jistě, líbilo by se jí, kdyby se zvyky změnily. Samozřejmě. Ale že by se nějak aktivně snažila něco změnit a otevřít debatu ohledně efektivitě zvyků? Naaah. Navíc - bylo jí jasné, že nikdo z této sebranky ji poslouchat nebude.
Při další otázce se na chvíli odmlčela. "Všichni jsme nahraditelný. Ale... Tvůj otec je hlavní představitel rodu a vlk by musel být velmi naivní, aby si myslel, že po jeho smrti úpadek nenastane. Udělat novou generaci si i s bratrem vzpomněl, jakmile z něj byl geront, což mělo svoje následky. Zdravotně je spousta z nás vadnější jak půlka Norestu - taky jsem ostatně kripl. Další generace se těžko budou pyšnit pověstnou dlouhověkostí. A A'Kaza těžko S'Arika nahradí. Je slabý. Budoucnost bude jistě zajímavé sledovat." A když rod pomře - tak ať. Jak již pochopila, příroda se slabých kusů vždy eventuálně zbaví.
"Průzkum fauny a flóry zní jistě užitečně. Taky na něm plánuji dělat, ale... sehnat subjekty, na kterých by se dalo testovat, je nesnadné." A na sobě experimentovat nehodlala. Za a, účinky by nejspíše poznala jen blbě a za b, sobecky nechtěla umřít. Proč ohrožovat sebe samu, když může ohrožovat ostatní?
Že opomíjí informace? To ty taky, chlapečku. Hodlala mu tedy říci víceméně to, co řekl on. Nadechla se. "Smečka se stále zotavuje po atentátu na panovnici. Žádná komunikace s Azarynem a Kultem. Minimální komunikace s Přízračnými."

Měl snad tady Ivar daddy issues? Nedivila by se. Jistě, byly by potlačený, jako každá další emoce v jeho hlavě, ale přesto. Myslela si, že jen chce sám sebe přesvědčit, že jeho rozhodnutí odejít bylo správné. Kdyby tuláctví bylo tak nedoceněné, tak proč žebrá otce o znovupřijetí do smečky? Jí osobně se myšlenka tuláctví hnusila. Kdyby se ale narodila u Přízračných, tak by tuto cestu nejspíše sama zvolila. Aby měla boží klid.
"Mám dojem, že si snažíš jen nalhávat to, jaké bylo tuláctví benefiční. A navíc - svoboda názoru se doma stejně moc nenosí, hm?" vyřkla. "Či se snad mýlím?" Neplánované tuláctví. Hah! Nedokázala si představit vesmír, ve kterém by za to Sára byl rád. Jestli to s ním ani nekonzultoval, tak mu teď musel zulíbat pracky, aby ho přijal zpět. Krása.
"To bych bez tebe opravdu nevěděla," řekla suše, ale přesto s jakousi dávkou sarkasmu. Ona a černá ovce rodiny! Kdo by to kdy tušil? No ona rozhodně ne.
Ano, smečkové výhody. Jak jinak. Tmavý měl mizernou imunitu, jeho tělo, byť velmi vysoké, zcela evidentně nebylo stavěno na boje. Byla přesvědčená, že by byla schopna mu teď a právě dát nakládačku. Nebo to z ní mluvila jen arogance?
"Doufáš, že tě otec před smrtí přijme zpět?" Dobře věděla, že S'Arik je seschlej dědek, co zažil dinosaury, a s jeho věkem brzy zaklepe bačkorama. V genech mohli mít dlouhověkost, ale ani on nebyl nesmrtelný. Vlastně by si tak ráda vyzkoušela magii na něm! Určitě by se dozvěděla spoustu... roztomilých věcí.
"Vědec? A co ty zkoumáš?" Určitě nic užitečného, pomyslila si. Beztak nějaké historické žvásty, které nikoho nezajímaly. V medicíně ale byla budoucnost!
Jakmile Ivar začal dávat report, tak přišlo zklamání. Opravdu to otvírá tímto? Informacema z dob starověku? Božínku! Inu, alespoň to pak měla ízy. Když se tam na severu děl prd, tak tady taky.
"Ano. Hlava naší smečky by si taky přála s fortis sejít," řekla. Samozřejmě nezmínila ten fakt, že Arrakis moc nevidí budoucnost ve spojenectví se smečkou, která hostí rodinu zrádkyně. Ale proč teď kazit překvapení?

Nevydržela to a musila ze sebe vydat dlouhé povzdechnutí. "S'Arik je tvůj otec. Žije u Přízračných. Narodil ses tedy u Přízračných. Do rodu Milaga. Průměrná životní trajektorie vlka tvého původu není odchod ze smečky a pak se zoufale pokoušet do ní vrátit. Nepřijde mi to jako něco, z čeho by byl spokojený. Chápeš, kam tím teď mířím?" A doufala, že už pochopí její myšlenkové pochody, protože podruhé to vysvětlovat nehodlala. Už tak byla z této konverzace otrávená natolik, že z ní padala už tak mizerná maska. Nebude trvat dlouho a její jazyk se vrátí do její buranské normy.
Měla pocit, že se ve výrazu Evar'ly cosi změnilo, ale vlastně se nezměnilo skoro vůbec nic. Musel by se stát zázrak, aby vlk vyčetl z těchto ksichtů cokoli. Ale nebylo to poprvé, co s nimi přišla do kontaktu, že? No, to bylo jedno. Cokoli si domýšlet u Milag nemělo smysl. Nejspíš v té hlavě nic moc emočně zabarveného stejně nebylo.
"Jsem léčitelka a ano, taky to používám pro vědu. Tělo ti toho může vyzradit i více jak samotná mysl. Jen musíš vědět, kde hledat." A hledání v těle dokázalo být i nechutně náročné. Kdyby chtěla, mohla by se dozvědět i Ivarův jídelníček - ale za cenu toho, že si umrtví svůj apetit na dobu neznámou. Zrychlený tep taky mohl prozradit i paniku, že?
Věc se ale stále měla tak, že Gájel měla stále ráda... práce, kde se víc maká tělem jak hlavou. Vždyť jejím snem bylo stát se rytířem, že? Bohužel kvůli svému postižení musela přesídlit jinam.
"Dobře, přijímám. Začni," řekla stroze. Měla na mysli jakési zlo, snad jakousi odplatu rodině. Nemohla si pomoci. Dobře jí docházelo to, že chlapce poslali Přízrační a že bude potřebovat cokoli, s čím se bude moci vrátit domů, aby nevypadal jak totální budižkničemu před otcem. V tomto obchodě měla navrch a mohla si určit podmínky - pokud se teda tmavý nerozhodne své štěstí zkusit jinde. Zároveň se jí kategoricky nelíbila myšlenka vyzrazovat o Nihilu citlivější informace - třeba vyhnání panovnice. Přízračným totiž jaksi nevěřila. Však poskytli azyl rodině Bellanny, ne?

Přišel jí divný. Jako fakt divný. Divnější jak Kaza a S'Arik. Proč ji udivuje, že nežije u Přízračných? Eeehh? Upadl na hlavičku silněj jak ona? Ale už už se to vlk pokusil více rozšířit.
"Samozřejmě, že mě to udivuje. Nebo snad známe jiného S'Arika?" řekla a švihla ocasem. A teď se snaží dostat zpátky k němu! Hááh! Tak to je zvědavá. Nebo jen blbě vyčetla situaci. Přeci jen, moc interakcí se strécem neměla. Ale z toho, co měla, poznala, že by nějaké tuláky útěkáře neměl moc v lásce. Asi si potřeboval něco vyžehlit, nebo tak něco. Těžko říct. Byla to jistě zajímavá situace, ale přesto ne natolik zajímavá, aby se tolik aktivně zajímala.
"To ano. Jsem Ghaa'yel. Předpokládám, že jsi už něco o mně slyšel," pravila a potlačila úšklebek.
"To chci," řekla a hned se vlka dotkla. A to i když věděla, že o něm se nic moc nedozví. Ale Gájel byla holt Gájel. Nemůže své já potlačovat dlouho. Druhým důvodem byla skutečnost, že tady Ivar určitě bude zmaten. Magie funguje víceméně na obou stranách, ale tmavý jistě bude čekat zcela jiné informace než ty, ke kterým se dostane.
Začala se soustředit. Samozřejmě - měl rodovou magii. Dospělý samec s naprosto mizernou imunitou a zdravím vůbec. Jak vtipné. Mladí vlci rodu byli vidno povětšinou... poškození.
Po chvíli přerušila kontakt. "Ah, zapomněla jsem, že o důvěře nezjistím nic. Moje chyba," řekla a pohlédla vlkovi do očí. "Zima přichází. Být tebou, tak si seženu teplý kabátek ze zvířecí kůže, jinak lehneš pokaždé, co na tebe zavane studenej vítr. Sice jsi několik zim už přežil, takže už o tom něco víš, ale... stačí jen menší komplikace."

Měla co dělat, aby nad jeho slovy neprotočila očima. Strč si ty hluboký kecy někam, na tohle fakt nemám čas, pomyslila si, přičemž se velice snažila, aby její ksicht byl co nejvíce nijaký. Což bylo pro ni těžké, pochopitelně. Velikán by si mohl povšimnout poněkud intenzivnějšího výrazu v očích.
A pak přišla ta druhá část. To měla pro změnu problém udržet v sobě to znechucení, které cítila. Ah, proč jen ona? Nemůže mít pokoj? Proč je její rodina všude? Horší jak plevel, opravdu. S'Arik měl prsty všude.
"Syn S'Arika, který nežije u Přízračných? Možná proto se tato zpráva ke mně nedonesla," řekla a dlouze mrkla. Ráda by řekla něco rýpavějšího, ale cožpak teď mohla? Mohla. Ale hošan by určitě něco takového nabonzoval tatíkovi. Jakej byl vůbec jeho příběh? Moc si nedovedla představit, že by mohl být S'Arik spokojený s tím, že by jeho synek byl prachobyčejným tulákem.

K její smůle se k ní dotyčný začal přibližovat. Zprvu to nesla s nelibostí, ale pak... Ta stavba těla, uší, tmavá srst. Neznala ho, ale vypadal podezřele podobně jako ostatní soudruzi z rodiny. Zadoufala, že se jí to jen zdálo. Ale normální vlk by při hovoru projevil nějakou emoci, zatímco i zdejší tráva měla víc emocí jak tento jedinec.
K čertu. Co teď? Opravdu, opravdu neměla teď náladu na to se preventivně chovat jako robot, aby nedejbože někoho neurazila.
"Zdravím," pozdravila ho. "No, tak jsi člena našel. Gratuluji. Přízračnými ale moc nesmrdíš. Proč bych ti měla věřit? Hm?" I kdyby měl silný smečkový pach, tak by se moc netvářila na nějaký důvěrnější pokec. Přízrační totiž ubytovali část rodiny Bellanny. To už byl důvod se mít na pozoru, že?
Snažila se každopádně znít co nejvíce neutrálně, ale pochopitelně její výkon neměl na ten vlka, co stál před ní.