Príspevky užívateľa

Neměla ráda introspekci. Respektive nerada myslela nad sebou samou. A když byla sama a neměla toho moc na práci, tak myšlenky snadno utíkaly nesprávným směrem. Je snadnější nadávat na druhé jak na sebe, že? Ale i tohoto burana někdy přemůže pocit jakéhosi osamění. Když si nemá moc s kým pokecat, tak se nedá moc dělat. Může si za to ale sama. Svým chováním a přístupem všechny vyháněla, tak jak se mohla divit, že je pak sama? A když od mimina kategoricky odmítala jakékoli učení rodiny? V tomto jí svým způsobem chyběl Arkáda. Byl to sice kripl a celkem budižkničemu, ale aspoň mohli spolu na rodinu pindat. Teď mohla ventovat tak akorát kytkám a náhodným zdechlinám, což, nečekaně, nebyla značka ideál. Ale jakási zloba byla nejspíše v poškozených genech Gájel už zakořeněna. I kdyby se na hlavu stavěla, tak si nedokázala představit být hodný sluníčko. Nebo ideál rodiny, chodící šutr. Moc jí ta představa stejně nelákala, respektive by pak měla pocit, že je jako každej jinej z rodiny. Jen s jinou magií, wow šok. Vlastně si svou budoucnost v rodině ani moc představit neuměla. Jistě, před strýcem Žérou by na chvíli pokerface asi udržela. Ale doma? Před Kazou? Ani ve snu. Na to ho až moc málo respektovala.
Při pochůzce začichla pach vlka. Instinktivně protočila očima a zadoufala, že ji nikdo otravovat nebude.

Gájel fascinovalo, že mu chyběla. Jak může mět k někomu city, když mu z něj všechny doma vymlátili? Navíc věděla, že to nebyl ani sňatek z lásky. Bylo to zajímavé. Možná se k nim nějak přinutil, nebo tak něco. Nebo taky ne - přeci jen, jeho postup byl typu it iiis what it iiis.
"Fakt si myslíš, jo?" podivila se. "Teda samozřejmě mně chybět nebude, ale vlk nemusí být genius na to, aby mu to došlo. Ale komu by ještě chyběla? Vašim děckám? To asi taky ne." Děckám myslela samozřejmě především Arrakise. A nedivila by se, kdyby podobný pohled měli i ostatní.
"Tak by mě ještě zajímalo... Nevíš, jak je na tom S'Arik?" zeptala se. Dobře si vybavovala jejich out-rp letní talk. A taky dobře věděla to, že je to už seschlej dědek, který to nemá daleko k cestě do nebes. Ona samozřejmě věděla kulový o tom, co se dělo tam na druhým konci Norestu. Ale tady Nákaza by mohl něco vědět, že?

"Nejdou ti dát dole, jo?" zopakovala. Wtf? Pochopitelně tomu sotva uvěřila, a proto se musela přesvědčit. Dotkla se tlapou brýlí a zatahala. K jejímu překvapení ale zůstaly na místě. Bylo to nepřirozené. "Musí být začarované nějakou magií." Ale jakou? A kdo je začaroval? Ani nevěděla, že jdou i věci na takovou dobu začarovat. Jak to zlomit? Rozbít sklíčka?
Než ale mohla brainstormovat dál, tak ji Zath přerušil. Něco jí musí říct? Eh? "A co mi chceš říct?" ptala se. Ani v tom nejdivočejším snu by ji nenapadlo to, co se za chvíli nejspíše odehraje.

Tak Gájel by taková myšlenka nenapadla, ač s chorobami pracuje. No, pracuje. Jak je tu dva a půl blbce, tak tu moc chorých není. A ani zraněných. Takže ve volném čase si řezala do mrtvých zvířat a... sbírala byliny neznámého účinku. Škoda, že tu už nebyl její postižený bratr. Mohla by ho jimi krmit.
"Vskutku? Přiznám se, že jsem o tom nic moc neslyšela. Alfa Přízračných vám o nich řekla, či jste se to dozvěděli čirou náhodou? Každopádně, jo, souhlasím, že je to problém. Pokaď je předtím Bellanna už nějak naindoktrinovala, tak těžko říct, co jim všechno nakecali... A jestli pak Přízračným bude ještě možný důvěřovat." Moc nevěděla, jaký názor na to všechno měla děcka Bellanny. Méně nepochybně důvěřovala Toshimu. Ten o něčem vědět určitě musel, že?
"Hele, to si teď tvrdit nedoufám. I kdyby ju fakt někdo zabil, tak je víc, než možný, že dotyčný je už fuč. Ale považuji to za podezřelé, to jo." Gájel sice uměla být drzá a buranská, ale ještě nebyla tak ztřeštěná na to, aby obviňovala někoho z vraždy, když nemá žádný hmatatelný důkaz.
"Háh! To mě ani nepřekvapuje. Vlastně to i dává smysl. A o to je to horší. Nebýt Žeryka, tak je doteď nějaký irelevantní lůzr u Přízračných. Vlastně se divím, že na to partnerství Voltaire přikývla. Asi jen ze zoufalství, aby si odbyla povinnost mít nástupníky," uchechtla se. Ale moc jí do smíchu nebylo ze skutečnosti, že v jejich rodu domluvené sňatky nebyly ničím neobvyklým. Velice doufala, že ji toto obloukem mine. S'Arik je už starej dědek, než dospěje, tak určitě zaklepe bačkůrkama. A co se A'Kazy týče... O tom věděla, že s ní chce komunikovat jak nejméně to šlo. Znamenalo to, že byla v tomto v suchu? Doufejme.
"Možná by si pofňukla u Přízračných, ale tam už jsou vlci od Bellanny, v Azarynu by takové zoufalce snad nebrali a Kult... je Kult. Takže dlouho asi žít nebude." Však doteď všechnu tvrdou práci za ní dělali poddaní. Nemusela umět lovit, bojovat ani léčit. A co víc - mezi tuláky nebude smetánka, ale ubohej bezďák bez jména. Nádhera.

Gájel smrděla představa, že by se jich někdo jiný zmocnil. Nad touto alternativou nikdy moc nepřemýšlela, páč - proč by to kdo dělal? Chápala to, že se někdy packovali Přízraci a Azaryn, protože to byli sousedi. Ale Nihil byl od ostatních smeček víc izolovaný.
"Jediný štěstí, že ostatní smečky nemaj momentálně moc důvod na nás provádět nájezdy, jinak bychom byli ve velkým průs***. A navíc, nemáme ještě nějaký to spojenectví s Přízraky? No, to je jedno. Měli bychom se sebou začít něco dělat." No kdyby tu nějaké nájezdy od Azarynu nebo Kultu byly, tak by si nepochybně sbalila svých pět švestek a zdrhla pryč, což samozřejmě nahlas teď říkat nebude. Ale dalo se jí divit? Byla by to předem prohraná bitva. A když může, tak si ráda zachrání kůži.
"To teda musí. Vlastně aj Deetrah, pamatuješ si na ňu? I ta zemřela jaksi prapodivně. Neříkám, že ji někdo zabil, ale nevěřím, že byla fakt tak tupá, aby omylem spadla z kaňonu dolů." A taky to nikdo neřešil, nic! Ne, že by to chtěla, jo, Dýda ji pěkně štvala, ale přesto, no... Prdlajs, nechyběla jí!
Všechno toto bylo důkazem, že Nihil nepříjemnosti raději ignoruje, zamete pod kobereček a předstírá, že se nic nestalo. Co kdyby zdechla ona? Taky by byla hned zapomenuta? Nejspíš ano. A tato představa ji pěkně vytáčela. Dobře věděla, že na rozdíl od ostatních může zdechnout tak nějak kdykoli, bez varování. Každá minutka mohla být její poslední. Jistě, je hodně symptomů, které s bolestí nesouvisí, ale co si budem, bolest je silnej varovnej signál.
Přikývla. A tak jí vlastně napadlo, kdepak asi její rodinka skončila? Odešli z Norestu? Či si tu žijí ubohým tuláckým životem?
"Vskutku. Jediný důvod, proč je koncilem, je stejně to, že sbalil panovnicu. O smečce ví kulový a přesto dělá rozumy. Ale jak nad tím přemýšlím - nemyslím si, že zdrhne i s tvou máti. Na to z něj byly moc vymlácený emoce a jeho rodová pýcha by mu nedovolila žít jako podřadný tulák."

Protočila očima. "Jo, to jsem já." Divila se, že stále byl v jeho očích strach. Ať se dělo cokoli, bylo to přinejmenším *podezřelé*. Vidět u něj strach nebylo jen tak, že? Musela tomu přijít nějak na kloub.
"Hlavně v klidu, jo? Nic z toho, co vidíš, je reálný. Tvůj mozek je jen zmatený a nedokáže moc zpracovat vjemy kolem sebe. Nejspíše protože ses někde otrávil, nebo někdo otrávil tebe. Nebo na tebe někdo použil magii. Příčinu se mohu hned dozvědět, jen musíš teď bejt v klidu, jo?" Ano, chtěla na něj použít magii. I proto se k němu začala přibližovat. "S jedama si umím poradit, takže se o život bát nemusíš," dodala. Pravdou ale bylo to, že byly i jedy, se kterými by nezmohla zcela nic. Ale proč tu rozsévat beznaděj? Počkat cože? Rozsévání beznaděje měla být přeci její expertíza! Co by jí mělo záležet na hochovi z jiné smečky? "Teď se nelekni."
A tak se Zatha dotkla ramene a aktivovala svou magii. Hnedky viděla spoustu věcí, i těch zajímavých - kdo má tři magie? Ale musela se soustředit na jedy. Jenže z toho, co viděla, byl Zath zcela v pořádku. Žádná otrava, nic. Žádná nemoc, žádný divnonález na mozku. Vše bylo tak, jak má být. Nerozuměla tomu a cítila se z toho hloupě. Říkala mu, jaký je expert, ale prd z toho! Musela tedy po chvíli kontakt přerušit, protože nebyla schopna se toho moc dozvědět. Kousla se do jazyka.
"Kdes sehnal ty brejle?" ptala se dál.

Něco tu nehrálo. Proč měl Zath na sobě ty směšně vypadající brejle a proč tak jančil? A pak jí to došlo. Aha! Musel se něčím otrávit, určitě. Nebo... dávalo by to smysl. Pokud si z ní tedy nedělal srandičky a fórečky, což se u něj nedalo vyloučit. Dávalo by to rozum, Zath snad není takový trouba, aby žral neznámý kytky. Nebo byl?
"Tos na mě zase zapomněl nebo si ze mě děláš p****?" odfrkla si skoro až uraženě. Při posledním setkání si myslela, že by mohla konečně najít někoho, s kým by si mohla rozumět. Možná to tak moc nevypadalo, ale byla přímo hladová po nějakém kontaktu. Přeci jen, ve smečce si nebylo s kým pokecat. Možná tak s Rakem, ale ten měl plný brejle jinejch starostí.
Ale tak... možná mu fakt něco bylo, jako zdravotního. Sice se nejdřív urazila, ale teď měla dokonce i trochu starost. Jak neslýchané!
"Sežrals nějakou bylinu?" začala se ptát a následně šla pomalu blíž k němu.

Gájel poklidně šmejdila lesem, dokud nezaslechla vzteklou nadávku. Zbystřila. Tento hlas jí byl *velice* povědomý. Zathrian? Co ten tu zas kňourá jak malý děcko? Tiše se tedy přiblížila na místo, kde potkala Zathriana, jak se na zádech zoufale pokoušel o... cosi. Vypadal jak koťátko co si hraje s klubíčkem. Gájel na Milágu neměla zrovna dobrou sebekontrolu, takže nahlas vyprskla smíchy.
"Co to máš sakra na hlavě?" smála se, když si všimla jeho ksichtu. Hah, nikdy by si nepomyslela, že ho uvidí takto! To je podívaná. Najednou vypadal úplně jinak. Víc roztomile.

Včera se tu po Norestu rozlehla hustá mlha. Ne, že by mlhy byly vzácný jako jednorožec, ale... Cosi bylo jinak, ale úplně nemohla nahmatat, co přesně. Nakonec se ale rozhodla nad tím příliš nedumat, protože to bylo naprosto hloupý a zbytečný. Ještě, aby se z ní stal nějaký pověrčivec! Tak místo toho raději šla dělat zásoby léčivek na zimu. Případně si v průběhu chytit nějakou menší mňamku. V Nihilu bylo vlků pomálu, takže se určitě nebála si... ušpinit pracky i jinak. Navíc ve smečce teď jistě nastanou nějaké hezké změny, protože Voltaire si konečně sbalila svých 5 švestek a pádila pryč. Bylo by fajn, kdyby se Nihil konečně postavil na nohy. Nechtěla by sice udělat Khalan move, ale co jí zbyde, pokud se smečka nedá do kupy a rozpadne se?

Ghaa'yel dobře tušila, co se stane. S Arrakisem se o tom už nedávno bavila. O jeho brzkém nástupu a menší změně režimu. V duchu se ušklíbla nad jeho projevem. Jsme koneckonců rodina. Bylo jí jasný, že toto byl pro něj jen planý kec, aby nevypadal tolik chladnokrevně za to, co se bude dít. Nihil nikdy nebyl rodinka. Alespoň to tak ona brala.
Odhalila úsměv po dalších slovech tmavého hocha. Opravdu se činil! A nekecal! Vskutku vyhnal svou matku. Tady přede všemi. Všichni mlčeli. Buď souhlasili, nebo měli natolik naděláno v gatích, že ani pípnout nemohli. Doufala v první možnost. Bylo by smutný, kdyby po tom všem tu byl někdo, kdo by bývalou panovnici chtěl mít ve svých řadách.
Podívala se na Voltaire. "Slyšela jste ho," řekla vážně, jakož nějaké popostrčení po panovnici, že toto je real a je čas si sbalit svých pět švestek a jít konečně k čertu.

"To musí. Při nejlepším to ukázalo to, že fakt, že se někdo dobře narodil, neznamená, že má na to vládnout. Volt na to dle mýho názoru neměla. Neříkám, že já bych byla na jejím místě ta nejlepší panovnice, ale určitě bych v zimě nebyla tak mimo, abych chtěla po ostatních si malovat po zdech jeskyně jako nějaký blbý vlčátko. A to zametení vraždy pod kobereček je vůbec šílený. Teda, pokud se bavíme o tom samým. Bellanna mi kdysi řekla o její mámě, že ju zabil nějaký Azarynec a nic se s tím neudělalo. To se sice stalo už před Voltaire, ale i tak, jde vidět, že bídný vladaři tu už jsou dlouho. Ještě myslím zdech' ten bratr od Sola, že ho někdo zabil, ale moc se to taky neřešilo. Takto nevypadáme jak smečka, ale jako banda blbců, která si nechá nakálet na svou hlavu. Každá normální smečka by s tím něco udělala, ale smetánka byla moc podělaná na to řešit konflikt, tak radši nechá své poddané vychcípat," řekla s jakýmsi náznakem úšklebku na konci. Přišlo jí to šílený. A beztak, beztak!! kdyby zemřela nějaká Rivéra, tak se šlechta pokákne a půjde to řešit, ale když zdechne nějakej pleb, tak se nic přeci neděje. Nebo tak nějak. Nedivila by se. Arrakis byl v očích Gájel lepší jak ostatní z aristokracie, ale stále velmi privilegovaný aristokrat. Bude muset pěkně máknout.
"Skvělé. Je skvělý vidět, že ukážeš, že pravidla platí opravdu pro všechny, ne jen pro některé. Aspoň to namotivuje ty, co doteď dělali prd, aby začali makat." Co dělala třeba Rivera, že? Nevěděla o tom, že by se učila na cokoli. Prostě jen... existovala? Nebo z ní mluvila jen zášť.
"Myslíš, že tvůj tatík bude následovat Voltaire, když ji vyženeš?" zvídala se. Nákazu v tomto jistě znal lépe jak ona. Nevěděl, jak velké k ní choval city. A kde vězela jeho loajalita. Přeci jen, do Nihilu se přidal jen kvůli sňatku, ne protože by to bylo nějaké snové místo k žití.

"To nepotřebujeme," přikývla. Už tak tu měli dost vyžírek a málo užitečných jedinců. Ona se makání nebála! Ani se nebála dělat něco mimo léčitelství, přec jen se i chvíli cvičila na rytíře. Ale představa, že by musela makat za druhé, se jí stále tolik nelíbila. Respektive se jí nelíbila myšlenka, že ona bude dřít a zbytek si válet šunky.
"Skvělé. Řád je tu třeba. Kdyby tu nějaký byl, tak by se nestalo... toto všechno," myslila si. Kdyby Volt nestála za starou belu, tak by Bellu ani nenapadlo udělat to, co udělala. V průměrné smečce by si to nikdo nedovolil.
Ale taky záleželo na tom, jaký řád měl hoch na mysli. Extrémně svazující pravidla by taky zrovna neuvítala.
Po dalších slovech se jí skoro až oka rozzářila. "Vskutku?" To ji příjemně překvapilo. Chlapec se toho nebál. A tak to má být. "Skvělé. Potom, co všechno natropila, si nezaslouží nic jiného. Stejně by na nižším postavení nic užitečného nedělala." Jako tulačka beztak zdechne, pokud se nějak nevzchopí. A navíc, dlouhý roky nemusela dělat udělat nic užitečnýho.

Bylo to... fascinující. Ale docela se bavila. Smečka byla sice atom od rozpadu, ale však co? Proč si s tím dělat nervy? Volt nemusela, tak byla ráda, že je fuč. Ale co víc!! Tímto se zvýšila šance, že Nákaza udělá takzvaný Khalan move - sbalí si svých pět švestek a půjde se vyfňukat S'Arikovi do kožuchu. Což by znamenalo pro ni jediné, a to sice svobodu. Měla by pokoj!
A co se nestalo? Spatřila ho v celé své kráse. Zašvihala ocasem. Možná by mohla vyštípání urychlit? To znělo *krásně*. Nadechla se a vydala se za ním. Hezky tiše, ze zálohy. Ne, že by se úplně plížila, ale bylo by vtipný, kdyby se Kaza lekl, řekla si.
"Nazdar," pozdravila ho. "Doufám, že se ti po ženušce moc nestýská." Její tvář byla na ni překvapivě neutrální, ale z hlasu šlo stále poznat, že si do hocha docela reje.

Pokrčila rameny. Nějakou touhu po klidu na přemýšlení nikdy neměla, resp. věděla, že klídek smečku pohromadě neudrží, ale kupodivu neměla potřebu do toho rejt. Pokud mě Arrakis rozum, tak musel sám vědět, že smečka je velice slabá. A navíc, léto končí a zima tu bude co nevidět. Nic příjemného.
"Ar'kadien nepochybně ne." Ano, mívala ho celkem ráda, respektive měl mnohdy podobný pohled na svět jak ona. A co víc! Dělal jak štěkla. "Fascinuje mě, že vůbec odešel. Neumí nic. Nejspíš už ho žerou vrány," ušklíbla se. A Khalan? Ten umí jen papouškovat to, co mu dali soudruzi z rodu do hlavinky. Pochybovala, že se dostane v životě daleko. Ale kdo ví? Třeba se mýlí a jen z ní mluví jakási sourozenecká rivalita. Přeci jen, pro rodinu byl stále on tím perfektním dítkem.
Doteď nevnímala úplně na sto procent, ale teď se její zájem až stonásobil. "Oh?" vydala ze sebe fascinovaně. Bah! Makala jak blbec, aby panovničku zachránila, ale stejně se na to srabácky vykvákne! Jistě, zcela evidentně nebyla kompetentní, ale i tak. "Takže teď na trůn půjdeš ty, co?" Chlapec se musel pochlubit! Jak hezké. "Předpokládám, že už máš nějaké plány? A co vůbec s tvojí máti bude dál?" Byla by tak ráda, kdyby z ní byl bojar! Nebo vůbec nějakej smečkovej lůzr.
Doufala, že tady Arrakis bude... chytřejším panovníkem. Laťka nebyla kdo ví jak vysoko, ale stále byl ještě velmi mladým a nezkušeným. Jo, mluvil chytře, ale to nutně neznamenalo, že i jeho rozhodnutí budou chytrý.

Zaslechla pozdrav a zastřihala uchem. Hlas poznávala - byl to Arrakis. Ohlédla se a spatřila ho, zprvu z menší dálky, než se trocha přiblížil. "Zdravím," pozdravila ho. Pamatovala si na tu hezkou příhodu, jak s jeho pokripleným bratrem lovili husu. Už v té době byl statný, ale teď se snad vytáhl ještě víc. Nepochybně byl v rodině jeden z největších. Určitě toho bude eventuálně zneužívat, pomyslela si na okamžik.
"Je tu poslední dobou pěkný ticho, co?" prohodila. Samozřejmě narážela na ten nedávný exodus, po kterém tu zbylo jen pár jedinců. Tušila, že Arrakis jakož následovník z toho úplně nadšený nebude. Pokud teda neměl osud smečky u zadnice, což doufala, že tak nebylo. Nebo alespoň doufala, že to bude mít v hlavě více srovnané jak jeho matinka. Zašvihala ocasem. "O mně se ale bát nemusíš. V tomto jsem překvapivě lepší jak moji bratři," ušklíbla se. "No, to je fuk. Co novýho?" Předpokládala, že se nic novýho nestalo. Jak se mýlila!