Príspevky užívateľa

Toho dne sbírala byliny. Podzim už klepal na dvířka, takže byl čas se zásobit. Ale ne... nějak moc. Přeci jen, ve smečce teď bylo tak dva a půl pitomce. Zrovna, když měla pocit, že by Bella Ciao mohla být její první kamojda pod sluncem, tak udělala tak stupidní věc a nechala sebe i svou famílii vyhnat kdo ví kam. Pak si sbalil svých pět švestek Arkáda, který beztak někde chcípnul. Dobře mu tak. Neměl udělat tak stupidní rozhodnutí. A k šoku všech, až na to, že vůbec, se na to vybodl i její chabrej bráška Khalan. To mu nechá sežrat. Říká si o sobě, jakej je to čestnej Milága, ale na rodnou smečku se vykákne v moment, kdy je nejslabší. No jo, hlavně, ale vylízal zadek strýku Žerykovi. Snad mu bude chutnat.
No, a kdo zbyl? Voltajka, který tak trochu šplouchá na maják, její sékra, která se celý dny beztak fláká, a její děcka, která se celý dny taky flákaj, až na Rakise, samozřejmě. Nebo aspoň doufala - bylo blbý mít za budoucího panovníka někoho, kdo nehne ani prstem.
Pak tu byla Sašena, její kolegyně. Ta asi byla oukej, ale moc se s ní nebavila. Neměla o to zájem, protože charakterově byly úplně jiný. Pak tu byl zrzek. Enkidu - ten by moh' bejt užitečný, ne? Kusek naděje. Roháč Ezekiel, Zye'ra, Tae'ha... No, moc jich nebylo. Řekla by si, radši mít malou smečku schopnejch borců, než mít narvanou grupu budižkničemů. Problém byl ten, že měla pocit, že tak půlka smečky tu dělala prdlajs. Jo, samozřejmě měla na mysli panovnickou rodinku. Asi teď smetánka bude muset zdvíhnout zadek, protože půlka otroků šla jinam.
Vlastně by preferovala, kdyby se smečka ještě zúžila. Kdyby vypadl Nákaza, tak by konečně byla svobodná. Ne zcela, ale přeci! Byla by to krásná úleva.

Odfrkla si. Není nic nad omluvy *přímo od srdíčka*, že? Však mu zmehne... Jednoho dne, určitě. Potěšilo jí ale, jakmile si všimla, že tady Zadek stáhl uši a pokrčil frňák. Ale ale! Vidno mu nabrnkla nervík. Teda, hoch se snažil udržet neutrální výraz, ale u něj šlo hned poznat, že je něco špatně, když se nešklebí či si z něčeho neutahuje!
"Oooo... Zaďrian! Už si vzpomínáám," ušklíbla se. "Ale ale, potřebuješ vyšetřit očíčka? I slepej krtek by si všiml, že oproti tobě nejsem žádnej chrobák. Ale klidně si žij v tý svý snový zemi, kde seš dva metry vysokej a zbytek ti nesahá ani po kotníky." Chlapec musel mít zajímavej mindset, když se jeho sebevědomí opíralo o jeho výšku. Jo, jasně, byl vyšší jak ona, o tom nebylo sporu. Ale Gájel dobře věděla, že mezi vlky žádným mrňousem stále nebyla, byť ji prvotní poznámka o tom, že se scvrkla, na chvíli poněkud vykolejila.
"Tak ty eště máš aj něco proti Nihilu? Juzísku, copak jsme ti udělali? Furt nejseš schopnej dostat z hlavinky to, jak ses málem na plese upek, nebo co?" zazubila se. Jistě, Nihil nebyl zrovna... nejmocnějším místem. Věřila ale, že Arrakis, byť byl pro ní vlastně děckem, eventuálně sjedná ve smečce pořádek, jakmile Voltarena natáhne bačkůrky. Což se tak málem stalo, takže kdo ví? Možná zubatá zas brzo zaklepe.

"Scvrkla?" zopakovala skoro snad uraženě. "No dovol?" Jistě, byla bohužel menší jak on, ale to neznamená, že si nechá ze sebe dělat srandu! Ještě takovou smradlavou existencí jakou byl on! Nehodlala se po sobě nechat šlapat, kdeže. "Jsem Ghaa'yel," představila se nakonec poněkud neochotně a švihla ocasem, "a ty seš... Za, Za... Zadek?" ušklíbla se. "Jak jinak. Takové jméno by ti vskutku sedlo." Nebyla by to ona, kdyby nebyla na druhé alespoň trošičku zlá. Nehodlala tohoto týpečka jakkoli respektovat. I když, ona nehodlala respektovat snad nikoho. Jen předstírat oukej chování S'Arikovi, aby ji nevydědil nebo tak. Dědek stejně brzy chcipne, tak do té doby zvládne trochu polknout pýchu.
"Je mi jasný, že ta tvoje omluvila není dvakrát upřímná, co?" uchechtla se.

Ghaa'yel dále klusala, přičemž za ocasem měla pro změnu vzrostlejší děcko. Děcko, které si myslelo, že si z něj dělala prču, očividně. Také její krok zvolněl a podívala se na něj. "Si myslíš, že bych ti takto kecala, eh?" probodla ho pohledem. "Nebo ti sou ještě tři měsíce a všechno je pro tebe miminkovská hra? To je mi teda výchova u vás u Přízračnejch!" Nebyla by to ona, kdyby si nenechala aspoň vteřinu času na to si kopnout do smečky, ze které pocházel její ó slavný tatík. Úplně jako kdyby zapomněla na to, že po nich jdou jakési hladové bestie! Ale rychle dostala reality check, jakmile slyšela blížící se zvuky.

"Jen zdánlivě?" naklonila hlavu a podívala se vlčici do očí. Dle její reakce poznala, že se trefila. Fakt to byla henobská cápka, nehalucinovala! Teda, kdyby se o vlčici z rodu nejednalo, tak by byla fakt překvapená. Takový ksicht nemá jen tak kdo. "Ukrást? Ne. Kdybych chtěla něco od Milág ukrást, tak to *logicky* bude wara a ne šperk," vyřkla s důrazem na slovo logický. Slůvko, které tento rod tak zbožňuje! "Říká vám něco méno Aikan Tah'reza-wanehar?" optala se následovně. Byla zvědavá. Nedivila by se, kdyby její fotřík byl i v té jejich dědině total no-name. Hvězdou vždy byl strýc Žaryk.

Gájel kupodivu dokázala být někdy... milá. Je milá na jedince, kteří sdílí podobně zvrácený pohled na svět jako ona. Mívala celkem ráda svého bratra, byť to byl postih. Jeho bratra už ale nebylo, takže místo toho trávila čas s děckama, byť by se mohlo zdát, že to bylo pod její úroveň. Z jednoho děcka ale bude budoucí panovník a druhé děcko také rádo řezalo do těl, takže... By z toho mohlo být i něco dobrého, že?
"Jo? A z jakejch, třeba?" protočila očima. Jo, dělala to, protože je to kripl. Štvalo ji to? Celkem ano. Ale už si zvykla. Tato práce měla i své výhody. "A co vůbec děláš ty, hm? Očividně nic důležitýho, že máš STÁLE čas se mnou bezúspěšně pindat o nesmyslech," ušklíbla se provokativně. Beztak to byla nějaká nulka na chvostu hierarchie. Nějakej vysoko postavený jedinec by určitě nedělal vítr kvůli huse.
"Jeee, děkuji moc za kompliment! Své hérecké schopnosti jsem celej svůj život pilovala přímo na tento den, víš? Bude ze mě hérecká legenda, no fakt jo! Aspoň někdo si mě bude pamatovat," žblekotala zatímco se Anjel dívala do očí jako nějakej blázen. Sice byla jak dlaždič, ale přesto se držela. Stará Gájel by se už pokoušela vlčici rozcupovat na cucky. Nová Gájel už pomalu chápe, že to není upe dobrej nápad, hlas staré ale stále chce jí nakopat zadek. Jaká to složitá situace!
Začala se neovladatelně, byť tiše smát, když Anjel jak pavián začala vřeštět. Se řízem ale nepřestávala. "Jooo? Nebo co? Zavyješ a zavoláš husí stráž, která mě ztrestá? To bude podívaná století! Už se třesu strachy."

Zhluboka se nadechla. Z cizinky by byl pěkný kožíšek a z rohů by taky byla krásná ozdůbka, ale kdyby ji vykuchala, tak by Tim s ní už nikdy nepromluvil a co hůř! Strýko Žéra by ju vydědil jak blbca. Inu tušila, že k tomu jednoho dne nejspíše dojde, ale... proč mu to dělat snadné, že? Nebo by se mohla přesunout na lepší plán. Strýčkovi ukončit trápení a Kazu někam... odklidit. Ta druhá část by přitom byla podstatně složitější, protože Nákaza nebyl dědek kdesi z pravěku, ale byl ve svých nejlepších letech.
"Si piš, že na mě doma se čeká," odplivla si. Jo. Na ni jako na medika. Bohužel. Přivřela oka. "Jsem medik, proboha. Kdybych neměla žádnej morální kompas, tak jsou všichni mý pacienti po smrti!" vyštěkla na ni. Umřela jí leda máma. Na nemoc. Nebo jí prostě žádný byliny nedala a pozorovala, jak se z ní vytrácí život?
Uchechtla se. "Jak jsem tě slyšela předtím, tak tu zcela evidentně mámo právo žblekotat jakékoli *****, které tě napadnou!" Bože, to nemůže přestat pindat? Hodně na tu čubku někdo deku a zavřete ji do klece! Absolutně šílený! Nejraději by ji forcefeedovala nějaké lysohlávky, to by byla pak tak mimo, že by ji nechala dělat snad cokoli. "Ohh, vážně! Ach ne! Co budu jen dělat? Úsměv neznamená, že mě má dotyčnej rád! Bééééé, nikdo mě na tomto krutým světě rád nemá! Kňuuu, co jen budu dělat?" Packama si schválně utírala část kolem očí, jako kdyby si chtěla utřít své imaginární slzičky. Pak už přestala s tou šaškárnou a opět nasadila kamennej výraz. "Skvělý. Jestli dovolíš," vyřkla, otočila se na husu, opět popadla noža do huby a hned začala co nejrychleji řezat. To jen, aby tuto ochránkyni zvířat pořádně potrollila.

Gájel protočila očima, když viděla Arrakise, jak husou hází, přičemž ta se stále bránila. Asi se nemohla divit, je to ještš mladý chlapec, který nemá moc s lovem zkušenost. Kdo ví, možná to bude jeho první usmrcená kořist.
"Už jsi hotovej?" zeptala se, přičemž samozřejmě měla na mysli to, ať si s mordem už sakra pohne. Pomoct mu nehodlala. Ještě by se dostala před husu a plivla by na ni jed! Ale to vlastně bylo jedno. Husa se bránila, vrtěla sebou a instinktivně část jedu stejně vyplivla. Snad jako jakousi marnou poslední naději, než bude po všem.

Gájel hledala adrenalin, ale vlastně si adrenalin našel ji, jakmile hned poté, co ucítila azarynský pach, na ni někdo skočil, snad s úmyslem ji popravit. Proč taky jinak, že? Tohle nebyl žádný hravý hop.
Zathrian byl vyšší a mohutnější, a tak není divu, že se mu šedou podařilo povalit na zem. Gájel zavrčela, vycenila zuby a okamžitě co nejsilněji kopla zadníma nohama do protivníka. A pak si uvědomila, kdo ji vlastně šel bit. To je ten rohatej parchant z plesu! To ji snad rozproudilo ještě víc.
"Ty blbče rohatej, co si jako myslíš, že děláš?!" vycenila na něj zuby. "Jestli hodláš někoho zbit do krve jen z nudy, tak sis našel špatnýho protivníka! Či si mě snad už nepamatuješ, co?" blýskla očima. Zadoufala, že si ji hňup s někým spletl, protože s tou páskou přes oko byl beztak napůl slepej. Aby mu ještě nechyběla aj půlka mozku, když dělá takové skopičiny!!

Naštvaně zafuněla a hned se rozběhla pryč. Jistě, nejraději by jim dala pořádný dělo a jejich kožuch aj se zubama by si odnesla domů, ale po jejich posledním setkání si tak nějak uvědomila, že jich je jak krys a že je sama nedá. Jak ponižující. Ona, Ghaa'yel, by se neměla nechat zastrašit nějakýma vodníma krysama! Bylo velmi těžké pro ni udělat rozhodnutí, které by udělal normálně smýšlející jedinec. Hned na to uslyšela i volání ďasovců. Boha jeho, to fakt dou po mně? Při svém rychlém odchodu pryč narazila i na onoho mladíka co smrděl Přízračnými. No to mi tak chybělo!
"Jestli se nechceš nechat sežrat zmutovanýma vydrama, tak bych tu být tebou nezůstávala," ušklíbla se na něj.

"Kdo říkal, že jsem spása světa? Proboha, nemáš nic lepšího na práci, jak pindat na někoho, koho ***** vidíš poprvé, protože řezal do husy, která ti může bejt totálně šumák? To na tebe doma nikdo nečeká, že takto marníš svůj čas, co? Nuda musí být fakt zabiják. Nebo vás u Přízračnejch učili plivat na každýho, s kým nesouhlasíte? Děláš, jako kdybych vraždila vlčátka!" Je ale pravdou, že kdyby tato chorá mysl měla příležitost, tak by si do nějakého aj řízla. Studie vlčího těla je ta nejdůležitější, žel je málo příležitostí ji uskutečnit. Ostatní vlci obvykle nechtějí, aby se jim řezalo do milovaného, který jim chcípnul. Byť by to mohlo pomoci dalším generacím. Hloupé to od nich.
Zachechtala se, jakmile cizinka dala najevo své zmatení ohledně svého hryznutí do vlastní tlapy.
"Kdybych ti rozkřápla lebku, tak bych v ní viděla ještě víc prožranej mozek. Můj mozek si aspoň uvědomuje to, že nemá smysl se hádat!! S cizíma ohledně STUPIDNÍ HUSE a ještě jim říkat, jací to jsou největší zmrdi vesmíru. Očividně jsi žila celej svůj život v květinovým pelíšku, že žblebtáš takové hlouposti a ještě je říkáš nahlas! " Můžeš bejt ráda, že jsem ještě normální a je to jen husa. S takovou to bude příště někdo, na kom ti záleží.
Opět se začala smát. "To seš teda hvězda, co? Říkat mi, jak mě celej vesmír nesnáší a že nikom na mně nezáleží? Bože, ty seš taky pěkně zvrácená, jen to skrýváš za tím svým roztomiloučkým ksichtíkem. Až tuhlectu stránku dáš najevo i ostatním, tak se na tebe taky vykašlou. A budeš fňukat jak malý vlčátko." Napřímila se. "Na rozdíl od tebe jsem samostatná a nezačnu brečet, že na mně nikomu nezáleží. A abys věděla, šok! Jsou vlci, který mě aj maji rádi! Ah, co s tím jen budeš dělat?!" Ale kdo ji má rád? Byl tu vůbec někdo? Kdysi to byl Arkáda, ale ten byl fuč. Nejspíš někde chcípnul a jeho tělo někde hnije.
"Už mě přestáváš bavit," dodala o poznání chladnějším hlasem.

"Ano. Jen husa," pokrčila rameny. "Husy na nás zdaleka nemaj. Ani jiná zvířata. Jsou primitivní a vlastně, její utrpení ani zas až tak dlouho netrvalo. Jedná se o vyšší dobro! Zkoumat, jaké jsou uvnitř. Srovnat pořádně jejich vnitřnosti s ostatními. Zkoumat, jestli se nedají použít na léčbu něčeho! Ale to primitiv jako ty samozřejmě pochopit nedokáže. Myslet na bebí zvířátek nedává žádnou logiku," odfrkla si. Ano. Ostatní zvířátka brala za něco méně. Nemyslela si, že by měla tak komplexní myšlenky jako vlci. A kdyby ano... Nezastavilo by ji to.
Protočila očima. "Jó, to věřím, že sis to podělala sama. A víš, to, že dopadnu stejně, je mi jasný. Bylo mi to řečený už od mimina," vyřkla a začala se smát jak nějakej jokair, zakousla se do své tlapy a trhla. Udělala si tam ránu, která začala krvácet. A nehlo to s ní ani brvou. Bolest necítila.
"Vždycky jsem byla pro ně zklamáním. Nic novýho," odplivla si. Pak se začala k Anjel přibližovat a bodavě se jí podívala do oček. "O co ti vůbec jde, hm? Kdybys mě chtěla zmlátit, uděláš to dávno. Myslíš, že mě tvé bláboly přesvědčí o tom, jaká jsem prohnilá špína? A že budu prosit o odpuštění?" sykla. Kdyby nedala S'Arikovi slib, že se polepší, tak by se po ní vrhla. Ale kdyby si to u rodiny podělala ještě víc (to jde?), tak by jí mohl čekat rodový vyhazov. Ne, že by tolik stála o to být součástí rodu, ale příbuzných je tu v Norestu dost a jak se dozvěděla, tak přichází i noví. Byla z toho totálně doomed. Z toho, že nebylo útěku. Cítila se jak psisko zahnaný do kouta. A to nesnášela. Chtěla se cítit silně, chtěla mít pocit, že má svobodu se rozhodnout. Ano, být součástí rodu mělo své benefity. Ale nechtěla se cítit jako něčí poslušná figurka.

"Já?" zachechtala se. "Nesváděj to na mě. Já jsem si hleděla svýho a pak ses tu přimontovala kázat rozumy, o které nikdo nestál. Musíš být u vás oblíbená, co? Proboha živýho, je to jen husa. Kus žrádla. Ty snad nikdy nelovíš, hm? Žereš místo masa borůvky a trávu jak nějaká srna? Jestli ne, tak drž hubu a šoupej nohama." Jako kdyby si zvířátka lov užívala! Jistě, vivisekce byla trošičku... krutější, ale uštvání jelena snad krutý nebylo? Kus žvance jako kus žvance. Cápka se fakt musí hodně nudit.
"Ooohh! Očividně jsem zasáhla do citlivého místa!" reagovala na vlčin vztek ohledně svého ksichtu. "Kdopak je jejich autorem? Medvídek? Ne, to bys tu nebyla... či snad ano? Nebo to bylo od nějaké kočičky?" Herdek, takto dlouho do nikoho nerýpala. Ale užívala si to. Konečně se cítila naživu. Adrenalin byl opravdu jako droga.
"Si tomu nevěř. Nic se na tom nemění," pokrčila rameny s nezájmem. Teď ale vysoká jebla pro změnu na její bebí. "Rodiče! Haaah, moji rodiče jsou mrtví! Mrtví!" začala se dead inside chechtat. "Takže těm je totálně u p****, co dělám. A vždy jim to bylo ukradený. A si piš, že jsem hvězda. To díky MNĚ je ještě naše panovnice naživu!"

"Já že mám přestat?" uchechtla se. "Ale já jsem nic nezačala, zlato. To ty." Jakmile Anjel dostala kopanec, tak Gájel vzala příležitost do pačesů a vlčici se vysmekla. Nyní byla opět na nohou. Díky magii alespoň věděla, proč typce tak záleželo na té pitomé huse. Zvířátka ji milují a ona je nazpátek! Ale tu jizvu od vlka neměla, to věděla i bez magie. "Proč se tak biješ za zvířátka, když se zvířátka za tebe bít nebudou? Tvůj ksicht toho budiž důkazem," ušklíbla se. Jizvy vypadaly jak drápance od nějaké přerostlé ketky. Nebo od čehokoli, co mělo drápy.
"Co dělám v Nihilu? Hele nevím, možná jsem se tam narodila?" řekla jí drze. "Nihil není plnej ňufáčků a sluníček. Donedávna tam byl ještě větší bastard jak já." Tím měla na mysli Bellannu. Gájel jen vraždí bezdůvodně zvířátka, zatímco Bella byla ready kuchnout panovnici! Celkem respekt, kdyby... kdyby to nepodělala. Kdyby chtěla, mohla při léčení Voltaire zasadit finální ránu, ale proč? Jen by si lajf podělala podobně jako nyní bývalá kolegyně. A to se jí nevyplatilo. Nebyl by to logický tah.

Gájel se ani neobtěžovala vyhnout výpadu mohutné vlčice. Spadla na zem a podívala se na ni. Blázen! Hned se nenápadně dotkla tlapou její tlapy a začala v ní číst pomocí magie. Hyperfocus. To tím adrenalinem, který konečně pocítila. Bylo to skvělé. A chtěla víc. Víc!
"Vidím, že ti tluče srdíčko," řekla a usmála se tak, že jí zuby šly vidět. Nejraději by vystřelila své tlapy na její ksicht, respektive na její oči, žel cápka nebyla velikosti mimina. Místo toho silně kopla směrem na její slabiny.