Príspevky užívateľa

"To se neboj. Mě jen tak něco nevytočí. Jeden by se musel opravdu snažit, aby mě vyprovokoval." zalhal. Nerad by přiznal, že má problém s hněvem a vlastně ho dokáže vytočit i jen menší náznak chaosu. Kdyby se necítil zahanbeně kvůli jejich nezvyklému setkání, určitě by se už začal durdit. Hold na tom bude muset ještě zapracovat, aby netropil ty samé chyby, co se odehráli v minulosti.
"Děkuji mockrát za typ. Určitě se tam někdy půjdu podívat." pousmál se vděčně. Napadlo ho, jestliže je to tak romantické místo, mohl by tam někoho vzít. Ale to by musel ještě toho někoho potkat.
Na chvíli se odmlčel, aby se zamyslel. "Asi je to mé postižení z předešlých konfliktů, že nikomu cizímu nevěřím a snažím se prokouknout dřív, než si je pustím k tělu." usoudil nakonec a pohlédl na tmavá mračna. "Možná ani pršet nebude, ale jeden neví. Kdyžtak můžeme přidat do kroku."

Taky se zasmál. "Takže sis taky toho mládí neužila? Tak to budeme muset dohnat."
Vydal se hned za Malachiel, když v tom se na chvíli zarazil. Všiml si jak po jejími packami tráva umírá. Nevěřícně zamrkal, aby se ujistil, že se mu to jenom nezdá. Jestli to není náhodou nějaký blud, který si tma vytvořila. "Zdá se mi to, nebo tráva pod tvými packami umírá?" poznamenal a vyskočil na břeh. A opravdu. Porost pod jejími packami byl úplně mrtvý. A tam kam šel, tam to pod ním umíralo. Gill si byl jist, že takový detail by mu přeci neunikl. A ejhle. Zkušené Gilgameshovi oči přeci jen něco málo vynechali. Ale buďme k sobě upřímný. I mistr tesař se jednou utne.

Vítězně se pousmál, když nakonec kývla. Natáhl k němu hlavu a oplatil objetí. Jakmile se jen chloupkem dotkli, pocítil jak se energie z celého jeho těla přesouvá přes místo dotyku a proudí pryč. Nebylo to však nic velkého. Jakmile se zase oddálily necítil se tolik unavený, jak se obával. Určitě to na něm něco zanechalo, ale stačilo se jen z toho vyspat. Ale za tu oběť to stálo. Byl rád, že se Malachiel odhodlal udělat takový krok. Nemohl si pomoct a na tváři mu zazářil hrdý úsměv. Kdyby to uměl, zářil by podobně jako ty květiny.
"Nikam to nespěchá. Jen mě to zajímalo." poznamenal. "Prozatím si můžeme užít letošní ples."
Zavrtěl oháňkou a pousmál se. "To nemusíš. Mě by postačili i nějaké pěkné suché větvičky. Nepotřebuju zářit barvami jako jarní louka."

"Nikoho ohrožovat opravdu neplánuju. Teda pokud k tomu nebudu mít důvod. A to by mě ještě museli pořádně vytočit." pousmál se. Vlastně ho stačilo jen nějak lehce naštvat a věci by šli rychle z kopce. Ale to černomodrý vlk vědět nemusel. Stejně tak i spousty jiných kazů, které černý vlk měl.
"U pobřeží jsem zatím ještě nebyl. Tak alespoň vím jakým směrem mířit svůj výlet." Zahleděl se k nebi. Nad jejich hlavami se honilo pár mračných beránku a sem tam zakryli letní slunce a házeli stín na planinu vysoké trávy. V dálce se mraky začali kupit a šednout. "Vyplatí se jim vůbec být takhle otevřený ke všem? Přeci jenom se tu najdou tací, kteří toho jednoduše zneužijí." poznamenal mimoděk. "Ale co já můžu soudit? Jsem tu jen chvíli." Ke svém dodatku připnul i menší úšklebek. Tyhle politické řeči nebyly zrovna jeho parketa, možná už jen proto, že neměl žádné zkušenosti z téhle oblasti. Ale když s ním někdo souhlasil a byl stejného názoru, dalo se o tomhle tématu muvit.

"Dva roky? Myslel jsem, že ti je víc." zarazil se "působíš rozumně a zkušeně." A ještě k tomu byla tak vysoká! Zkrátka vyřkl svoje důvody, kvůli kterým usuzoval, že je Mal starší.
Noc se během jejich rozhovoru začala prohlubovat a vrátil se i větřík, který teď byl studenější než když Gilgameshe naváděl k podivné šmouze na druhé straně řeky. Jako by se snažil oba vyhnat z proudící vody, která už sama o sobě ztrácela teplo.
"Možná bychom mohli vylézt z vody. Ať se nenachladíme." poznamenal, když mu tělem projel mrazivá vlna. To by se mu ještě hodilo, aby nachladl v létě. Když byl vlk tulákem, tak pro něj jakákoliv nemoc znamenala možnou smrt. Teda pokud neměli žádné v vzdělání v lékařství, což Gilgamesh neměl.

Nedalo mu to a začal Mal přemlouvat. "Jen jedno malinké obejmutí. To mě snad nezabije." Přeci neseschne jak stará švestka, kvůli malému obejmutí. A při nejhorším stojí ve stínu stromů a dost možná si nikdo nevšimne, kdyby Gill zkolaboval. No to by bylo, kdyby ho při tom viděl jeho bratr!
"Takže se tu plesy konají často? To abych tě příště pozval. A lépe se vystrojil." pousmál se a zadíval se na ten veselý hlouček vlků. Jak jich moc neznal, tak nedokázal rozeznat kdo je z jaké smečky. A to možná byl i záměr, aby se na jeden večer vymazali všechny ty odlišnosti a všichni si užívali života. I přes svého bojovného ducha si tento mírový počin zamiloval.
"Moc jsem přípravě nedal. Příště se vynasnažím víc." poznamenal. Začal se cítiti trochu trapně, když stál vedle vystrojené Mal a on na sobě neměl ani jeden okvětní lístek a ani žádný blyštiví kamínek a ani kosti na ozdobu.

Zamával oháňkou na pozdrav. Tušil, že se tu Mal objeví už jen proto, že tuhle akci pořádá Nihil. Ale i tak měl cestou k plesu pochyby, zda-li se Malachiel odváží přidat k většímu uskupení vlků, vzhledem k magii, která je i jeho handicapem.
"Asi mi osud přichystal tebe." neodpustil si a posadil se. Pochyboval, že donutí Mal k tanci, tak si udělal pohodlí.
"Zase bych se z jednoho malého obejmutí nezhroutil, ne?" vyzval jej. Sám Gill se považoval za silnějšího jedince a jeho tvrdohlavost mu dovolila si usmyslet, že přežije cokoliv. I objetí, které by z něj vysálo všecičku energii a zbyla by z něj jen krusta. Ale to nebyl jeho jediný důvod. Chtěl u Malachiel zabodovat. Tak jak už tomu bylo u jakýkoliv vlků, který se mu alespoň trošku líbili. To by přeci nebyl on, kdyby k někomu neprojevil svou náklonost.
"Zaslechl jsem, že se tu pořádá ples. Tak jsem to chtěl omrknout a pobavit se." dodal mimoděk.
Když se tak na Mal díval, všiml si, že se pro dnešní den vystrojila. On ani nevěděl, jak se má na tu událost upravit a tak se jen umyl v řece. Ale mohl se na tuto akci připravit líp a hodit se do parády, jak tomu udělala Malachiel. "Dneska ti to opravdu sluší." pochválil ji, aby nezíral tupě a beze slov na její maličkost.

Procházel lesem přímo k seskupení vlků. K jeho překvapení se tam sešlo dost vlků a již z dálky poznal i nějaké ty známé tváře. Dokonce tam někde zahlédl i svého bratra. Už to byla nějaká ta chvíle kdy ho naposledy viděl, ale neměl se moc k tomu, aby si s ním popovídal.
Trochu jím otřásla nervozita, neboť tolik vlků pohromadě neviděl. No jo, když Gill potká jen jednoho nebo dva vlka, tak je z něho hrdina a může si dovolit cokoliv. Teď se musí držet, aby po někom nevyjel a neroztrhal je. Furt to byla akce v míru vedená. Všichni by ho nenáviděli, kdyby si tady něco dovolil. Hold zatne zuby a bude se držet dál od provokatérů.
Výzdoba byla vskutku nádherná. Škoda, že nikoho z Nihilu neznal, rád by výzdobu vychválil přímo jejímu tvůrci. Ale třeba ho Mal s někým seznámí. A když už ne tady, tak třeba někdy v budoucnu.
Když se blížil k plesu přestal se plížit stíny a k paloučku přišel jako civilizovaný vlk. Vyhlížel, zda-li se tam už někde neobjevil Malachiel. Ale kde nic, tu nic. A zrovna Mal nejde tak těžko přehlédnout. Napadlo, že se bude nejspíš schovávat někde v lese, než aby se někde s někým bavila. Otočil se tedy o 90 stupňů a obcházel ples dokola, dokud na vysokého vlka nenarazil. "Tak jsme se opět shledali."

S tím svým vzpomínáním si připadal jako staříček, který je na smrtelné posteli a před jeho očima se promítá celý jeho život. Při tom tomu nebylo zas tak dávno, kdy překročil hranici dospělosti. Ale už toho stihl vyvést spoustu.
"Tři roky. Zas tak starý nejsem, abych vzpomínal na staré časy. Jen jsem si toho moc v mládí neužil. Ale teď to konečně můžu všechno vesele dohnat." usmál se a hned, aby konverzace nestála, doplnil otázku: "A kolik je tobě?"
Usuzoval, že se od sebe tolik lišit nebudou a nepřekvapilo by ho, kdyby vlčice byla starší. Působila rozumně a zkušeně. Nejspíš už si něco zažil a něco mu v hlavě utkvělo. A taky byl hodně vysoký, což mu na dospělosti jen přispívalo. Ale taky se mohl Gill mýlit.

Trochu se uklidnil z toho všeho adrenalinu. "To bych asi neměl. Nečekal jsem, že ještě dostanu lekci." pousmál se a taky po Mal lehce šplíchl vody svou tlapou. Hlavně aby měl poslední slovo.
Přišel trochu blíž, aby dal na jevo, že už je po rvačce. Zároveň byl každý jeho sval připravený k úhybu a k útoku. "Vskutku jsem probudil v sobě to vlče. Je to doba, co jsem kdy mohl takhle řádit." poznamenal, jako kdyby už měl jít za chvíli na věčný odpočinek. Ovšem on jako mladý takhle nemohl dovádět a většinou takhle vyváděl za zády svého otce. Teda pokud se mu zrovna chtělo to riskovat. Teď byl konečně volný a mohl si dělat co chtěl a kdy chtěl.

Než stihl cokoliv dodat k jejímu proslovu stříkla mu voda do obličeje. Byl tak zaskočen, že mu ani nedošlo co se momentálně stalo. Když nabyl vědomí hned plánoval, co mu provede na oplátku.
"Co to? Taková zrada?" zasmál se z plna hrdla a přikrčil se ke skoku. Nemohl to přece nechat jen tak být! V tenhle moment už veškerou slušnost hodil za hlavu a útok oplatil ještě tvrdším útokem. Přiskočil k Mal a své velké tlapy zaryl do vodní hladiny tak, aby vytvořil vlnu, která vlka řádně pokropí. A hned jak tak učinil, odskočil dál od něj, aby měl nějaký odstup od útočníka.

Travnatou loukou se prohnal vítr. Ten samí se kterým Gilgamesh závodil. Na nějakou tu dobu mu bude připomínat jeho neobvyklé setkání s Timem s tím pocitem studu. A to všechno jen tak z hlavy nedostane a před každým spaním se mu to připomene.
"Alespoň vím, že vám nemám lézt na zahrádku pokud nechci dostat přes čumák." věnoval se konverzaci a ne svým trapným myšlenkám.
Odvrátil pohled na vlnící se trávu. "Ještě se mi nenaskytla ta příležitost někoho z Nihilu potkat, ale předpokládám, že to dlouho trvat nebude, když budu vandrovat Norestem. Určitě by mě zajímal i jejich pohled na ostatní smečky. I když se nejspíš nebude tolik měnit od toho vašeho, když je to vaše spřátelená smečka." pousmál se. Ještě toho má dost co objevovat. Připadalo mi, že za každým rohem se ukrývá něco nového a jemu neprobádaného. Zároveň nechce celý život jen chodit po světě a objevovat. Chtěl by se taky někde usadit a mít kolem sebe jen ty, co miluje.

"Takže máš v plánu se tam vrátit?" zeptal se po chvíli a mezitím blouznil ve svých vzpomínkách. Když se Mal zmínil o své rodině, nemohl nepomyslet na tu svou. Nemohl zapomenout na svého despotického otce a sebestředného bratra. Ale také nemohl zapomenout na svou matku, která ho vychovávala jen krátce, ale pořád tam byla. Každý z nic tam v Gillově hlavě bude mít místo. Ale rozhodně nemá v plánu se vracet. Už nikdy. Vzpomněl si, jak se mu ulevilo, když hranice jeho domovské smečky opustil a vydal se vstříc neprozkoumanému světu. A i přesto všechno trápení s hledáním nového domova, byl rád za své rozhodnutí.

Zatím měl tu čest se setkat jen s jedním ignisanem a přízračným, a z Nihilu nepotkal nikoho. Ale pravdou bylo, že mu toho ještě zbývalo mnoho k prozkoumání a spoustu vlků ještě ve svém životě musí potkat.
"O Ignisanech jsem snad neslyšel nic dobrého. Asi je tu opravdu nikdo nemá rád." přesvědčil se. I když to zatím slyšel jen od dvou vlků...
"Ještě jsem se s nikým z Nihilu nepotkal, ale podle tvého popisu usuzuji, že to budou pohodáři." poznamenal. Vydal se kousek dál do řeky a sledoval říční dno. "Jsem si vědom, že tu nejsi dlouho, ale kdybys sis musela vybrat mezi smečkami, kam by ses připojila?" zeptal se mimoděk a sledoval jak ryba proplula kousek před jeho čumákem.

Úsměv mu z tváře zmizel definitivně. Trochu stáhl uši. "Musím se přiznat, že i já pár vlků v minulosti zabil. A ne vždy jsem to tak opravdu zamýšlel." přiznal se, že taky není zrovna dvakrát čistý. Už bylo i pro něj nepříjemný zabruslovat do tohohle tématu. "Není to příjemný o tom mluvit i pro mě. Změňme téma."
Na chvíli se odmlčel a zamyslel se. "Co třeba o zdejších smečkách? Už jsem něco málo o nich slyšel, ale zajímalo by mě, jestli náhodou toho nevíš o něco víc." změnil téma, aby ulehčil situaci. O jejich strastech si můžou popovídat až někdy potom. Teď se to nehodí. Nebudou si kazit tak krásný večer, který si tak moc vychvalovali jen pár minut předtím.