Príspevky užívateľa

Trochu sebou škubl. Opravdu se mýlil. Ale to ještě nic neznamenalo. On taky nebyl bůhví jaký andílek. Akorát, že na rozdíl od Mal k němu vlci chodili pro poslední tlapu nedobrovolně. Vlastně byl ještě horší než Malachiel.
"Takže jsi jim pomohl přes duhový most, když byly na sklonku svého bytí?" zeptal se, aby si to ujasnil. Všiml si, že je z toho nervózní, ale jeho to tolik zajímalo. Vždycky se snažil citlivým tématům vyhnout, ale občas mu přišlo, že kdyby se s ním ostatní svěřili se svými problémy, možná by jim mohl pomoct. Ale to byla jen domněnka. Tady neměl vůbec ponětí s čím se momentálně setkává a že ji nebude moct nijak pomoct.

Pousmál se. Myslel si, že má Mal malé sebevědomí a o sobě mluví, jako kdyby nic neznamená. Jak tohle Gill nenáviděl! Slýchával to pořád. Ale to ještě netušil, co ta slova vskutku znamenají a že nejsou ve vzduchu jen tak.
Své lehké znechucení nedal nijak najevo a spíše celou situaci odbyl s úsměvem. "Proč? Nosíš snad smůlu? Měl bych se bát?" lehce se zasmál. "Zatím nevidím důvod proč bych měl litovat."
Pravdou bylo, že jeh pozornosti neunikly květy na jejím těle, které zatím jen svítili. Furt věřil tomu, že výrazné tělesné modifikace většinou značí silnou magii. Jenomže čím déle trávil čas s Mal tím více mu připadalo, že je neškodná. To ještě nevěděl o tom kostlivci ve skříni, kterého jeho nový společník schovává.

Pohledem Malachiel sledoval jak vstupuje do řeky. Naslouchal každým jejím slovům, přikyvoval hlavou a nechal ho až domluví. Samozřejmě, že neotálel a Mal následoval. Stejně už byl promočený od toho, jak k druhému vlku plaval. A navíc mu další koupání nijak neublíží.
"Už teď mi osud dovolil tě potkat. V tak nádherný večer." poznamenal. Nemohl si odpustit lichotku. To by nebyl on.
Sestoupil do řeky hned za ním. Přetvářka nebyla nikdy jeho věcí. Vyjadřoval věci napřímo. A tak tomu bylo i dnes. Byl vskutku rád, že někoho potkal a může s někým trávit čas. Vlastně by mu dneska nikdo nevadil. Byl v nezvykle dobré náladě a když mu to jeho "slušné vychování" dovolovalo, dal to na sobě znát. Například doposud nestáhl uši dozadu a všem slovům naslouchal.

Vydal se hned po jeho boku. Zhruba věděl kam jdou, neboť mu Tim ukázal, kde se jeho smečka zhruba nachází. Gill byl rád, že může využít té situace a popovídat si. Ale v zásobě již neměl otázky o Timově maličkosti, spíše se týkali smeček. Ale odkud jinud dostat informace o smečkách, než právě od členovi jedné z nich.
"Nevadilo by vám mi něco povědět o vaší smečce? Rád bych si udělal přehled o smečkové situaci tady v Norestu. Teda pokud vám to nedělá nějaké potíže. Vím, že existují zásady vůči tulákům, a ne každá smečka je otevřená k cizincům a pochopil bych, kdyby se vám o tom nechtělo mluvit." rozpovídal se a tím zavrhl konverzaci o životě a smrti. I když jemu nevadila, přišlo mu, že Timothée se o tomto tématu, tolik bavit nechce. Gill to uznal. Ne každý to nesl dobře, kor ti, kteří smrti nahlédl do očí.

Odvrátil pohled a zadíval se k řece. "Dneska je vskutku výjimečný den. Nikdy bych so po celodenní chůzi necítil tak energicky jako zrovna dnes. Tohle místo má vskutku zajímavé působení na vlka. Až magické." poznamenal a opět se zadíval na Mal. A vskutku. Nikdy se necítil tak dobře jako v dnešní večer. Bylo příjemně a ani komáři tolik neotravovali jak tomu bývalo při letních večeř.
"Ale zatím bych nedokázal ohodnotit Norest celkově. Jsem tu zatím jen chvíli a ještě mě toho spoustu čeká. Teda doufám, že si pro mě osud něco připravil." poznamenal. Doufal, že se zde ohřeje dýl jak na rok. Rád by si našel svoje místo. A možná právě Norest mu tuto příležitost nabídne. Nebo možná taky ne.

"Již třikrát? Vy jste teda měl v životě štěstí." Byl šokován. Nikdy o život nebojoval. I když to občas tak na počátku dění vypadalo, ze všeho se vylízal relativně brzo a zpětně situaci nepovažoval za života ohrožující. Ale ve výsledku byl rád, že mu nikdy o krk nešlo a ze všechny rány se mu hezky zahojili a schovali pod černou srstí. "Nejspíš vás pro něco osud potřebuje, že vás takhle šetří." pousmál se.
"Omlouvám se, že jsem vás zdržel. Už jste dávno mohl být na cestě domů, kdybych vás nevyrušil." omluvil se. Nerad by ho zbytečně zdržoval. Co když ho zrovna někdo ve smečce potřebuje? Ani Gilgameshe tahle skutečnost nenapadla. Ale jeden zkrátka nemůže myslet na všechno. Proto se za to ani tolik nestyděl jak za jiné prohřešky slušného vychování. Pořád se mu podařilo přímo vrazit do Tima a tím ho zbytečně vyděsit. Ale když to všechno shrnul, byl vlastně rád, že na něj takhle neobvykle narazil. Jméno tohoto mladého černomodrého vlka přistane na Gillgameshově bílé listině.

"Nejsem zdejší. Přišel jsem z daleka." začal "ani tu nejsem tak dlouho. Ještě mi toho zbývá hodně objevit."
Povšiml si jak květy na Malachiel zasvítili. Již, když plaval k ní, si jich mohl povšimnout. Měl podezření, že tento vlk bude nositelem silné magie, jak tomu napovídá tělní modifikace, která pro něj častokrát naznačovala silnou magii. Květy, rostoucí ve vlčí srsti, nikdy neviděl a nedokázal si pořádně představit, co tyto květy zvěstují. Možná se právě k němu dostavila jeho smrt.
"A co ty? Jsi zdejší nebo je vaše domovina daleko za hranicemi Norestu?" zeptal se.

Byl nadšen, když Tim jeho nabídku přijal. Dodalo mu to jakési sebevědomí, že přeci jenom nepůsobí tolik jako vrah. Ale věděl pramálo o tom, co se Timovi mohlo honit hlavou. Jestli náhodou nepřijal nabídku jen kvůli tomu, že nedokáže říct ne. Na to Gill opravdu nemyslel. Přeci jen si Tim nevymýšlel, aby se z nabídky vykroutil a po chvilce mu na to kladně odpověděl.
"Taky bych nerad ukončil svůj život zde. Ještě je tolik toho, co bych rád prozkoumal a zažil. Taky bych rád věděl, jaký by byl můj účel v tomhle životě. A taky bych si přál někde patřit." pousmál se a pokračoval ve sběru. Nenapadlo ho, že by jeho vtipkování bylo nevhodné. Byl prostě v dobré náladě a tak to chtěl dát nějak najevo, Málokdo od něj na první setkání uslyší nějaký vtip. Pravdou bylo, že toto setkání bylo již od počátku výjimkou. Možná, kdyby se po pastvině nerozběhl a vydal se spíše cestou stínů, by na Tima vůbec nenarazil.

Již se tolik neponořoval do svých myšlenek a hned se nabídl: "Mohu vás doprovodit k hranici vaši smečky, až se budete vracet. Stejně nemám nic lepšího na práci." Byla by to pro něj maličkost. Silný a ochotný je dostatečně a rád by se i něco dozvěděl o Timově smečce, kdyby se po cestě našla chvilka. Byl by pro něj ideální, aby si zmapoval situaci o zdejších smečkách, komu se nejlépe vyhýbat a s kým vycházet vstříc.
Když si povšiml, že jeho černomodrý společník začal trhat luční kvítka, přidal se taky. Nemusí přeci celou dobu jen sedět na zadku a plkat. O léčivých rostlinách věděl pramálo, a tak se nejdříve díval, jaký kvítí Tim sbírá, pak se přidal a sbíral ty samé.
"Těžko říct, co si pro mě osud přichystá v těchto končinách. Třeba za chvíli na nás něco vyběhne a zabije nás to oba." poznamenal mimoděk když se věnoval sbírání květin.

Jak to tak vypadá v Norestu se rozhodně nudit nebude. Krom zabijácké smečky tady mají i zabijáky samotáře. On sám mohl působit jako hrozba, když pořádně nedokázal ovládat svou magii. Ale to Timovi neříkal. Nechtěl ho strašit. A navíc to svým způsobem to nebyl až tak velký problém. Magie ho nijak netrápila, když byl v klidu a o krk mu nešlo. Ani když byl nabit adrenalinem a číhal na kořist. Zkrátka se nesmí dostat do úzkých, kdy se ho magie pokusí ochránit svou nekontrolovanou verzí.
Opustil svůj myšlenkový prostor a obrátil se opět k Timovi. "Takže po Norestu ještě pobíhají samotářští šílení vlci? Tady se jeden opravdu nudit nebude. Možná mě přeci jen bude někde potřeba." pousmál se.

Pravdou bylo, že nad svým budoucím povoláním tolik nepřemýšlel. Mimo svou domovskou smečku se v jiném společenství se moc neohřál, aby vykonával nějakou práci. I když si občas nedal říct a nadělával si potíže sám, když ho někdo vytočil. Občas to bylo tak, že mu nikdo nevěřil. Asi za to mohl jeho hrubý vzhled nebo se mezi smečkami prohodili nějaké řeči. Zkrátka už mu to lezlo na nervy a společně se svým bratrem se vydal nejdál co mohl. Až dorazili do Norestu, kde se jejich cesty rozešli a kde Gilgamesh doufá, že již konečně najde své místo.
Všiml si rány na Timově rameni až ve chvíli kdy na ni poukázal. "Kdo vám to udělal? Snad to nebyl nějaký nevychovanec z Ignisu?" zeptal se. Většinou se Gill na rány neptal. Většino sebou nesli špatné vzpomínky a kazilo to dobrou konverzaci.

I přesto, že svůj pohled na účel vyjádřil, otevřeli se mu ještě jedny vrátka. Gilgameshovo vyjádření účelu bylo otázkou společnosti a jak si ho budou další generace pamatovat. Jenomže to se týče jen vlčí společnosti. Mimo něj jsou jen němé tváře a mlčící příroda. Co když se tu nachází i jiný účel, pro který tu on existuje. Bohužel pro něj a všechny ostatní, se svůj hlavní účel dozví až ho vyplní.
"Ujdu v boji, ale nejsem moc dobrý v lovu." Spíš se mu lovit nechce, ale tahle by to o sobě neřekl. "Možná bych posloužil jako ochrana nebo bojovník. Na medika jsem bohužel krátký. Vím jen, co jíst nemám, abych se neotrávil." poznamenal.
Nemohl to nechat jen tak být a tak doplnil svoje řeči o sobě otázkou na Tima: "Jak vy vidíte účel? Je vašim účelem léčit vlky nebo očekáváte, že to bude něco většího, mimo váš obor? Že to bude součástí vašeho osudu?"

Otázka o účelu ho na chvíli zamrazila. Musel uznat, že si vskutku nebyl jist, jaký je jeho účel v těchto končinách. Vždycky si myslel, že potřebuje být ve smečce, kde bude mít nějaký úkol a on je bude plnit do svého skonání. Ale přeci se dalo žít i bez takového úkonu. Sám teď tak žil. Mohl si jít kam chtěl. Mohl dělat co chtěl. Ale nebyl tu někdo, kdo by to ocenil nebo pro koho by to dělal. Onen účel pro něj znamenalo zavděčení se druhým, aby na něj mohli vzpomínat v dobrém, až odejde do věčných lovišť.
"Rád bych našel takový účel, jako máte vy." prozřel ze svého zamyšlení. "Máte nějakou roli, kterou plníte. Máte nějaký účel, proč jste zrovna tady." sdílel svůj pohled. Nikdy by do sebe neřekl, že se dokáže nad něčím tolik zamyslet. Většinou bral věci povrchově. Jenže jakmile se již po několikáté objevil na honbě za neznámem, začal se sám sebe ptát, jaký je skutečně jeho cíl.

Pousmál se: "Jestli vám mám tykat, tak vy tykejte i mě, prosím." Mávl svým huňatým ocasem. To bylo snad poprvé po dlouhé době, kdy ho někdo žádal o tykání při tak slušném setkání. Nijak se tomu vysmíval, spíše ho to potěšilo. Cítil jako by byl o krok blíž k vysokému vlku, i když pořád seděl na tom stejném místě. Již nebylo úniku a přepadla ho touha poznat Malachiel blíž. Poznat jeho minulost a jeho místo na tomto světě.
"Jmenuju se Gilgamesh." představil se jednoduše. Nechtěl se vyptávat jako první. Neslušilo se to v přítomnosti dámy, i když Gill toto nepsané pravidlo častokrát v minulosti porušil.

Trochu sebou cukl. I Když ho povídání o vražedné smečce zamrazilo v zádech musel uznat, že v téhle krajině se opravdu nudit nebude. Co by to bylo za život, kdyby byly všichni kamarádi? Ale bylo pravdou, že se krev prolívat nemusela.
Podobně jako Tim i on zapomněl na to se představit. Jejich setkání bylo natolik chaotické, že slušnost byla kde tam. A navíc konverzace o Ignisu ho zaujala natolik, že všechnu důstojnost odložil na chvíli bokem. Teď když se začalo mluvit o bylinkách, rovzpomněl si na slušné vychování i Gill. "Já jsem Gilgamesh. Zatím bez domova a bez účelu." představil se. "Být medikem není žádná sranda, viďte? Mít ty nervy a cit. To nemá jen tak každý. Nechcete abych vám pomohl se sběrem?" zeptal se. Povídat si mohou i při sbírání a nemusí tady jen tak marnit časem.