Príspevky užívateľa

Dal se do pohybu. Nastala změna. Gill začal kolem Roo kroužit. Avšak při každém kroku byl blíž a blíž. Své dvoubarevné oči z vlčice nespouštěl. Jeho pohyby byly plynulé a jeho kroky tiché. Jakoby byl jen stín, co se míjí kolem vlčice. Jako by byl černý přízrak, co ji neustále pozoruje. Jako by byl noční můra, která ji pohltí.
Avšak jak jistě vypadal na povrchu, v svém nitru sváděl boj. Již ho jeho úzkost ze samoty opustila a mučil ho hlad. Toužil po její krvi, která by mohla ono mučení na nějakou chvíli umlčet. Zavrhl to hned co m to vlítlo na mysl a dal volnou cestu k jiným myšlenkám.
"Co bych potřeboval? Ani jsem tě o nic nechtěl žádat." poznamenal. "Jen jsem rád, že jsi tu se mnou. Ani jsme se pořádně neseznámili a ty už chceš abych odešel? Jsem až tak moc nesnesitelný?" Zaduněl jeho hlas.

Za celou tu dobu co vlčici spatřil z ní nespustil oči. Proto mu ani neunikla ta jiskřička nejistotu, co se zablýskla v jejích blankytně modrých očích. Z toho Gill mohl jedině usoudit, že je tu vlčice opravdu sama. Nebo ten kdo by ji tu mohl dělat společnost, není tak zdatný jak se Gill na první pohled zdál. Černý vlk usoudil, že má tedy na vrch a může si dovolit i riskovat.
Narovnal svou hlavu a udělal krok blíž. Již byl už jen skok od vlčice. "Gilgamesh." přestavil se "zkráceně Gill."
Obloha se zatemnila a setmělo se i všude kolem nich. Stíny splynuly v jeden. Vítr ustal a nastalo hrobové ticho. I když tomu nebyla ani minuta, co Gill naposledy promluvil, zdálo se to jako věčnost. "Roo... Není to ale nádherné jméno? Krátké a výstižné. Na rozdíl od toho mého. Málokdo nevyužije zkráceninu." lehce se zazubil.

Když se k němu vlčice otočila udělal pár kroků v před. Byly to pomalé a jisté kroky. Když mu vzdálenost přišla přijatelná dovolil si promluvit jako první. "Tebe jsem ještě neměl příležitost potkat." začal zlehka. Jeho hlas byl sice hluboký, ale zněl spíše zaujatě, dokonce snad i špetka zvědavosti se dala najít. V jeho tváři se objevil i náznak úsměvu, ale nedalo se to moc poznat. Ne že by to chtěl nějak skrývat, jen to nikdy moc neuměl. Dokázal básnit květnatými verši a vyznávat někomu lásku, ale měnit výraz v obličeji mimoděk, aby nevypadal pořád tak podrážděně, bylo pro něj obtížné.
"Jaké je vaše jméno?" Naklonil hlavu lehce na bok a zastříhal ušima aby ukázal, že je jen zvědavý a nic špatného nezamýšlí. Což byla i pravda. Chtěl se jen seznámit a taky poznat její smečku. Její pach ji přišel povědomí. Vzpomněl si jak několik dnů zpátky procházel kolem území jemu neznámé smečky. Tenkrát neměl náladu se s někým vůbec bavit a tak jen proklusal kolem. Možná, že měl radši zůstat a číhat na někoho tam, než se o pár dnů později honit za jinými pachy. Ale co tenkrát mohl tušit. Teď byl rád za jakoukoliv společnost.

Plížil se stíny jako přízrak. Klusem šplhal skalky a různé výčnělky jako by nic. Čumák držel těsně nad zemí se snahou najít jakoukoliv čerstvou stopu. Byl poháněn hladem. Ale nebyl to jen hlad, který tohoto zdatného jedince trápil. Od doby, co se s bratrem rozdělily, nenarazil na jinou vlčí duši. Samota ho sužovala natolik, že se domníval, že propadá šílenství.
Když zachytil sebemenší pach neznámé smečky řítil se kupředu. Nevadilo mu, že se bude muset přebrodit řeky, nebo se prodírat ostnatými křovisky či jako dnes, šplhat přes hory. Jeho výdrž, vytrénovaná pomocí jeho otce a dlouhého cestování, byla špičková. Byl schopný cestovat tak dlouho, dokud mu to jeho tělo dovolovalo. Dokázal se zničit, za den se dát do kupy a pokračovat.
Avšak je sousta věcí které nedokázal. Jeho hlavní slabinou bylo ovládání sebe sama. Ať už ho honil hlad nebo jakýkoliv jiný chtíč, nedokázal si pomoct, ani na chvíli zastavit. Jako by ho sami nohy nesli. Jako by ho sám čumák směroval. Jako by jeho oči sami hledali...
Najednou se jeho tělo zastavilo. Pach... Signál projel od čumáku do hlavy bleskově a dal tak podmět k dalšímu jednání. Instinktivně se přikrčil a očima pátral po zdroji pachu. Pomalu a tiše se plížil k neznámému vlkovi. Nebo spíš vlčici jak později vycítil. Jaké to štěstí, že se zrovna ocitl za jejími zády. Narovnal se a pronikavým, ale především zkoumavým pohledem se na druhého vlka zadíval. Když už ji měl dostatečně prohlédnutou, schválně šlápl na větvičku, aby na sebe upozornil.

Již se na bratra neotočil. Tohle znamenalo pro něj sbohem. Nebo spíš na viděnou? Je těžké říct jaký bude jejich osud a jestli se ještě vůbec někdy setkají tváří v tvář před svým posledním výdechem.
Gilgamesh si oddychl. Přiznal, že už to bylo potřeba. Konečně mohl být chvíli sám a vyléčit se z bratrova mrmlání. Už se mohly rozdělit dříve, ale cosi mu říkalo ať ještě chvíli počká. Možná to byla právě tato část neprozkoumaného světa, která se ukrývala za horami. Těžko říct.
Zbytečnými přemýšlením se již nechtěl zabývat. Nic by mu to nepřineslo. Sklonil proto čumák k zemi a snažil se zachytit jakýkoliv pach, který nepatřil jemu a ani jeho bratrovi. Víceméně hledal nový cíl za kterým se hnát. Ať už by to byla budoucí večeře nebo společnost, Gill chtěl najít nový smysl své cesty světem.

Ještě se zastavil a pootočil se na svého bratra. Už to mohl mít za sebou a vydat se na dobrodružství sám a v klidu, ale nemohl nechat svého bratra mít poslední slovo. Hlavně když se jednalo o jejich otce. Nedokázal pochopit, proč ho Enkidu viděl jako čiré zlo. Všechno, co vlk potřeboval k získání základních potřeb, je naučil právě on. Nebylo to ideální, ale po jejich fyzické stránce to bylo dokonalé. Oba disponovali vytrénovanými svaly, které se skrývali pod jejich tmavou srstí. Oba věděli jak si ulovit něco k snědku. Oba byly šampióny v boji. Nebo to si alespoň Gill myslel o sobě a svým bratrovi.
"Však ty si vzpomeneš na jeho slova, až budeš chrlit krev." zavrčel a pokračoval. O jeho matce se nezmiňoval. Nemělo to cenu. I když znamenala pro Gilla jediný zdroj milosti, který mu byl dopřán v jeho dětství, nebyla tam dostatečně dlouho, aby si pamatoval její učení, její slova.

"Už zase tyhle řeči?" poznamenal znechuceně. "Otec nás vychovával, když matka umřela. To že jsem následoval jeho stopy je přirozené. Nikdo jiný tam nebyl, koho jsme mohly následovat." poznamenal a postavil se na všechny čtyři, aby poukázal na svou fyzickou stránku a neseděl jako brambora uprostřed vyšlapané cestičky.
"Otec nás toho spoustu naučil a já jeho výuku beru vážně. Kolikrát mě jeho slova vytáhla z nesnází.
Taky jsem tam nebyl dvakrát šťastný, ale to neznamená, že to byla jen muka a strach. Ty zkušenosti, co nám otec předal, nás provedou životem až do našeho skonání." opět zamručel. Hádku měl rád tak stejně jako boj. Když byly argumenty, tak ho to samozřejmě bavilo. Ale když se jednalo o tu stejnou záležitost, už to taková zábava nebyla-
"Teď máme prostor a čas najít to co nám scházelo. Jenže to by jsme se museli přestat vracet do minulosti a hledat to tam." odfrkl si a pokračoval v cestě. Dal tak najevo, že hádka skončila. Byl si však vědom, že s jeho bratrem to není tak jednoduché a že tohle bude ještě nějakou chvíli pokračovat.

Užíval si svatého klidu a svěžího čerstvého horského větru. Byl si vědom, že to nepotrvá věčně když je na cestě právě se svým bratrem. Slovy nedokázal popsat jak moc trpěl Emkiduovo ego při každém slově, které vypustil jeho bratr z tlamy. Bylo mu však jasné, že spolu jen strávili až moc dlouho času. A už taky bylo na čase se rozdělit a dát si jeden od druhého pokoj.
Už ho měl plný zuby, ale ještě se držel. Neměl zapotřebí se s bratrem prát na neznámém území, kde by je mohl napadnout někdo třetí, až se vyčerpají navzájem.
"Ale chováš se tak." zamručel a věnoval svému bratrovi krátký pohled z očí do očí. Pak si sedl a poškrábal se za uchem. "Jak můžeš vědět, že to byla jen napodobenina, když jsi jiný domov ještě ani neměl?" poznamenal mimoděk.
Jakmile skončil s drbáním porozhlédl se po okolí a poslouchal každé zašumění, zdali se nejedná o narušitele. I když nebyla potřeba jakékoliv obezřetnosti, neboť oba bratři jsou schopní, silní a mladí vlci. Nějaký narušitel by oběma nedělal žádný problém. Ale kdyby se schylovala k dlouhé nesmyslné hádce, měl alespoň jistotu, že je nikdo a nic nenapadne, když jejich vnímání zatmavý vztek.

Semie x Tiam


Malachiel x Gilgamesh


Anjel x Roihu


Saturejka x Hariuha


Bellanna x Semie


Mendriko x Gilgamesh

Stav může trvat max deset minut (a to pouze při kontrolovaném vyvolání).

Jméno: Gilgamesh
Přezdívky: Gill
Věk: 3 roky (21. 12.)
Pohlaví: samec
Matka: Neznámá
Otec: Neznámí
Sourozenci: Enkidu

Charakteristika:
Vlk, který buď miluje nebo nenávidí. I přesto, že se jedná o rozhodující záležitost o budoucím přátelství či rivalitě, je zpočátku skryta. Na první setkání je Gill neutrální a všem dává šanci ukázat své pravé já. Na opatrnosti však nepostrádá a dává si od cizích vlků dostatečný odstup.
Když se dostanete skrz první vrstvu a podaří se vám získat trochu přízně, Gilgamesh ukáže svou gentlamenskou slušnost (hlavně vůči samičkám). Je to jeho způsob jak vyjádřit svůj respekt k ostatním. V tomhle ohledu je pro vás schopný udělat cokoliv, oč ho žádáte. Dokonce vám přispěchá na pomoc v nouzi. Ale nezvykejte si dlouho! Gill má svou hlavu a dobré a zlé rozděluje podle svého vlastního uvážení. Bude si vždy stát za svým názorem a málokdy uzná vlastní chybu.
Aby toho špatného nebylo málo, je velice jednoduché Gilgameshe naštvat. A ještě jednodušší ho vyprovokovat k nějakému souboji. Není radno si s ním zahrávat. Pod jeho hustou srstí se schovává vytrénované svalstvo a mnoho pozůstatků z předchozích bojů, které za sebou nenechali jen rány, ale také zkušenosti. Nesmí se taky opomenout jeho magie, která mu dodává ještě větší sílu.
I přes všechny tyto špatnosti, je Gilgamesh pečlivý a postarat se o štěňata či raněné pro něj není problém. V lásce je odborník i když se ne vždy trefí do zálib své družky.
Je velice obětavý, přizpůsobivý a nevadí mu jak být tulákem tak i žít ve smečce.
V lovu již moc nevyniká. Jak už to není boj s akcí a reakcí a musí oběť nahánět, ztrácí zájem.
Narodil se společně se svým bratrem Enkidem ve smečce, kterou vedla jeho matka. Avšak život s oběma rodiči netrval dlouho. Maminka po letech psychického týrání svého partnera spáchala sebevraždu. Výchova pak pokračovala despotickým otcem. I přesto Gilgamesh svého otce bere jako vzor a vždy vzpomíná na jeho lekce, když se najde příležitost. Díky němu se naučil bojovat a hlavně slušnému vychovaní. Když utekl od svého zbytku rodiny, měl těžké chvíle hledání nového útočiště. Když se mu naskytla nějaká příležitost začlenit se do smečky, dlouho se tam neohřál. Buď se s někým porval nebo někomu svedl partnerku či zlomil srdíčko. Ať už to nebo to, Gill se nevzdává v hledání nového domova a životní lásky. Svého bratra bere jako oporu a spoléhá na něj. Ať už mu Enkidu provedl v životě cokoliv, nikdy by si nedovolil se k němu otočit zády i když to občas vypadá, že si navzájem zákoutí krkem.

Zajímavosti: Nenávidí chaos, radši má věci uspořádané.
Je zastáncem sarkastického a černého humoru.
I přes své nadání v boji, je jeho nejoblíbenější činností spánek.

Magie: Stav zuřivosti
Jestli si vážíte svého vlastního kožichu, nedoporučuje se štvát Gilgameshe. Již bez používání své magie je schopný z vaší kůže udělat cedník. Když se setká s někým silnějším vyvolá stav zuřivosti. Oproti klidnému stavu se stane mnohonásobně silnějším, dravějším a odolnějším. Jako hlavní výhodou tohoto stavu je zvýšená síla stisku čelistí. Kdyby se zakousl do nohy svého protivníka je schopný ji rozdrtit natolik, aby po povolení upadla.
Stav zuřivosti Gilgamesh vyvolává buď kontrolovaně nebo nastana spontánně vlivem nějakého stresu. Při kontrolovaném vyvolání si Gill uvědomuje každou svou činnost a každé své rozhodnutí. Při spontánním vyvolání toto vědomí postrádá. Na druhou stranu je silnější, než kdyby stav byl vyvolán kontrolovaně.
Čas, který je využit k tomuto stavu, je omezený na Gilgameshově energii. Stav může trvat max půl hodiny (a to pouze při kontrolovaném vyvolání). Málokdy se stává, že by stav byl schopný vyvolat víc jak dvakrát denně. Po skončení stavu je zpravidla unavený a dostavují se následky poranění, vzniklé během stavu. Občas se dostaví bolest svalů a migrény, které mohou trvat pár hodin nebo se mohou protáhnout na několik dní.

Reference sheet:

Profil:



ToyHouse link: https://toyhou.se/20848839.gilgamesh-rpg

Další postavy: Mensis