Hariuha se na první pohled může zdát jako silný ostřílený vlk, který si nebere servítky. A někdy se tak i skutečně chová. Moc nemluví a jeho kamenný výraz rovněž naznačuje, že nemá dvakrát zájem o čemkoli si povídat. Nedejbože, když má druhý vlk prořízlou tlamu a takovou hyperaktivitu, že by i normálnímu vlku explodovala hlava. To už umí být i velice nepříjemný, i zuby by vycenil! Vyloženě agresivní ale moc často nebývá, to byste ho museli přistihnout ve velice nepříjemnou chvíli. Nebo být z Ignisu. Nu, je však pravdou, že vybuchne podstatně snadněji než v dobách, kdy byl velice stydlivým vlčátkem. A to ho vlastně tak trochu i děsí.
Jistě vás nepřekvapí, že je poněkud nedůvěřivý, nejspíš z důvodu nepříliš šťastného dětství. Trvá mu velice dlouho se s něčím hlubším svěřit. Preferuje raději své nepříjemné pocity dusit v sobě a nic najevo nedat. Poslední, co by si přál, je ukázat slabost, které by mohl někdo zneužít. Jeho nepřístupnost a drsnost je vlastně takovou maskou, kterou už nosí tak dlouho, že mu už na tvář snad i přirostla. A sundat ji by znamenalo ukázat své velice zranitelné já, své vnitřní štěndo, které jen toužilo po bezpečí a pochopení.
Svých přátel by si velice cenil, možná by pro ně i svým životem zariskoval! Nu, ale to by nejdříve musel nějaké dobré přátele mít. Za ty měsíce samoty si až příliš zvykl na to nikoho nemít. A nikdo neví, jestli se z toho druhého vlka najednou nevyklube jedinec dariovského typu! Samozřejmě vnitřně velice touží mít po boku někoho, na koho by se mohl spolehnout a s kým by si mohl povídat a tak, ale jeho vnitřní hlas mu to neustále zakazuje. Přeci se nevyplatí riskovat a upínat se na cizí vlky! Nebo ano?
Nikdy by se nesmál vlku nešikovnému či postiženému. Sám totiž dobře ví, jaké to je, být nešikovné trdlo, co pokoní vše, na co sáhne. Také z duše nesnáší šikanu. Možná by mu vnitřně i trochu ruplo, kdyby něčeho takového byl svědkem. Honem všem takovým dát přes tlamu!
Velice nečekaně, Hariuha je duševně poněkud nestabilním jedincem. Na vině jsou hlavně jeho velice nepříjemné vzpomínky, které neměl šanci jakkoli zdravě zpracovat. Těžko odhadnout, co se mu neustále honí hlavou. Vlk ho často může spatřit, jak se zadívá do dáli, duševně vypne, po chvíli se restartuje a náhle se vrátí do reality. Nevydrží moc dlouho vnímat a často má období, kdy je většinu dne unavený. Vlastně obecně preferuje více noc než den. Rovněž nemá zrovna v lásce náhlé změny, hůře se mu na ně zvyká.
Má velice rád přírodu, kytičky i zvířátka, a to již od útlého dětství. Baví ho je poznávat a pozorovat je. Avšak již to nedělá s takovým zápalem jako když byl malý špunt.

Hariuha se narodil do Ignisu společně se sourozenci Dariem a Raymondem. Už při děložním vývoji měl smůlu, neboť se geny rozhodly mu šlupnout bílou barvu kožichu po matce. To by samo o sobě nebyl problém, jenomže chlapec se zrovna musel narodit do rodiny Heltyrů, kde frčela černá, nikoli bílá (rasisti jedni). Navíc už od malička postrádal povahové znaky typické pro tento rod - nebyl ambiciózní, spíše pravý opak, všeho se bál, byl křehký a citlivý, a to nejhorší, božínku, neměl rád násilí. Nepřekvapí vás tedy, že se brzy stal terčem šikany, konkrétně ho tedy trýznil jeho šikovnější bratr Darius, což mu nečekaně způsobilo nejedno trauma. Hariuhu kdysi dokonce málem utopil v říčce. Chudákovi skoro šlo každý den o život, takže když měl příležitost se někde toulat, tak ji velice rád využil. Při svých toulkách narazil na území Přízračných na jistou Remeezu, která se stala jeho druhou mamčou a podpořila ho i v lásce k přírodě! Rovněž v těch dobách potkal i Tima, ale ten posléze, stejně jako Hari, vymizel z tohoto světa do neznáma. Ah, ano, rovněž musím zmínit i fakt, že jako dítko byl unesen nějakou Vindictou. Nu, prostě a jednoduše, na jeho kožuch se permanentně lepila smůla.
Vše to vyvrcholilo dnem, kdy si malý Hari našel pavoučího kamaráda! Nejspíše se jmenoval Dobromysl, ale tak daleko má paměťová karta žel nesahá. Nu, onoho osminohého satanáše si přivedl i do tábora smečky, a co se nestalo! Darius si toho všiml a nebyl by to on, kdyby nechtěl rozcupovat kousek Hahariho štěstí. Zkráceně byl pavouk zamordován velice krutým způsobem, až jeho vnitřnosti byly všude! Hari se vlivem vzteku proměnil v medvěda a byl z toho velice fascinující humbuk. Pochopitelně ani v této hrůzostrašné podobě Ignis nevykuchal, tak byl poražen a raději utekl pryč.
Po útěku se nějakou dobu ještě zdržoval v Norestu, ale posléze i z něj odešel. Žití bylo pro něj velice náročné, neb nikdy nebyl kdo ví jak talentovaným lovcem či bojovníkem. Byly i chvíle, co se chudák i mršinami musel živit! Neměl to hoch vůbec snadné.
Jednoho dne se mu podařilo ulovit dosti šťavnatou kořist, zrovna v období, kdy něco takového bylo vzácností! Ale najednou ho vyrušil odporně známý pach. Darius. Jeho milovaný bratříček vidno také odešel ze smečky, kdo ví proč. Jedno však bylo jisté. Měl hlad a byl více než ochotný se o ňamku porvat do krve.
Zpočátku to pro Hariho vypadalo velice bledě. Darius byl vidno zkušenějším bojovníkem, a tak mu zasadil spoustu bolavých ran, včetně té na ústech, ze které má doteď jizvu. Když měl Hari pocit, že nemá šanci vyhrát, tak se alespoň pokusil proměnit - jediná šance aspoň utéct a nechcípnout někde na vykrvácení. A hoch měl z pekla štěstí. Najednou byl o dost vyšší, natolik, že i Darius vypadal jako drobek. Když viděl jeho zděšený pohled, uvědomil si, co se vlastně stalo. Nevěděl tedy, v jakou příšeru se proměnil, ale to bylo vlastně jedno, neb byl teď natolik silný, aby Dariovi pořádně pocuchal kořist. Ucítil ve svém nitru nával sebevědomí a chuť se mstít. A tak se mstil. Velice se mstil. Ani nepřemýšlel nad tím, co vlastně dělá. Snad není nutno dodávat, že to rozhodně nebyl příjemný pohled.
Jakmile bylo dílo vykonáno, Hari padl vyčerpáním. I s novou dekorací - parožím, co vypadalo úplně stejně jako to, co měla ona příšera, nimlóg.
Následující dny byl úplně mimo. Nejspíš ani doteď úplně nezpracoval, co se vlastně stalo, co udělal a kým se vlastně stal. Jedno však bylo jisté, změnil se. Nasadil neprostupnou masku a využíval svůj poněkud zastrašující vzhled, aby se od něj další jedinci drželi dál. Podstatně se zlepšil v lovu i boji. Ale uvnitř stále byl tím vlčátkem, které jen stálo o lásku a pochopení.
Nu, věci se staly, komu se to chce safra furt vymýšlet, a po nějaké době se rozhodl se konečně vrátit do Norestu. Co se mu stane tam? Nu, nechme se překvapiti.

-má jizvu přes tlamu
-je vysoký a existence paroží nimlóga tuto skutečnost ještě zvýrazňuje
-nenávidí Ignis.
-tučňák byl prvním zvířetem, ve které se kdy proměnil
-zná docela dost bylinek (hlavně díky Remeeze)
-rodové jméno Heltyr de Zereas už raději nepoužívá

Proměna

Hariuhova magie spočívá v tom, že se dokáže proměnit v různé živočichy. Ne však v jakékoli - nedokáže se proměnit ve tvory příliš velké, takže v Norestu (nejspíše naštěstí?) nespatříte žádného slona, či nějakou velrybu uprostřed lesa. Taky se z něj určitě nestane nějaký prvok, či jiný organismus mikroskopického charakteru. Proměnit se ve většinu členovců však dokáže.
Na první pohled se tato magie může zdát snová a snad příliš dobrá, ale skrývá se v ní spousta nevýhod. První nevýhoda je vlastně v samotné síle této magie, tedy v jejích obrovských možnostech. Živých tvorů, ve které se může proměnit, je velké množství, tudíž se ne vždy stane, že se promění zrovna ve zvíře, ve které se proměnit chce. V zápalu boje se může chtít změnit v medvěda hnědého, ale místo toho se z něj stane neškodná panda červená. Či v rámci úprku se bude chtít proměnit v sokola, ale místo toho se z něj stane kakapo. Svou přesnost může zvýšit častým tréninkem, ale nikdy svou magii neovládne na 100 %.
Pakliže je ve své zvířecí formě, nemůže se hned přeměnit na další zvíře. To by se nejdříve musel změnit ze zvířete opět na vlka a až pak na to další zvíře. Takové časté proměny samozřejmě žerou spoustu energie, takže není zrovna chytré tohle provádět často. Pochopitelně je taky náročné být delší dobu v cizí zvířecí formě. Obvykle je pro něj snazší být proměněn ve zvíře vlku podobné, než ve zvíře, které je úplně jiné. Tedy kupříkladu v podobě lišky vydrží mnohonásobně déle než v podobě soba. Rovněž v podobě menších zvířat vydrží déle, než kdyby se změnil v nějaké zvíře velké (pokud se nejedná o extrémy).
Když jde v rámci magie nad své časové limity, mohou se přihodit při přeměně zpátky, nu, poněkud nepříjemné věci. Může nastat jistá “chyba”, tedy, že přeměna zpět na vlka neprojde zrovna hladce a něco si přenechá z podoby onoho zvířete. Pokud bude třeba příliš dlouho v podobě králíka, tak se může stát, že když se přemění zpátky ve vlka, bude mít místo typicky vlčích uší uši králičí. Takové chyby lze napravit, pakliže se co nejdřív promění zpět v to dané zvíře a pak zase ve vlka. Čím déle tak zdráhá učinit, tím je větší šance, že ona chybička bude permanentní. Teoreticky taková chyba může být výhodná, jak esteticky, tak prakticky: kdo by třeba nechtěl mít vlivem “chyby” ostré kočičí drápy, či dokonce křídla? Jenomže je větší šance, že chyba bude spíše ke škodě, a v jistých případech dokonce smrtící. Co by chudák dělal, kdyby přišel o zuby, o zrak, či by měl najednou místo vlčích končetin rybí ploutvičky? Co si budem, nejspíš by moc dlouho nepřežil.
Další nevýhodou je neschopnost komunikace s vlky. Ve zvířecí podobě vlčím soudruhům rozumí, ale oni nerozumí jemu. A on zas nerozumí zvířatům daného druhu, ale oni zas rozumí jemu, v rámci možností.
Změny v jeho vzhledu nejsou dědičné.

Krev

Tato schopnost spočívá v přeměně vody na krev a naopak. Aktivuje se myšlenkou. Vlk dokáže proměnit maximálně litr za den a nedokáže proměnit krev nacházející se uvnitř těla. Proměněná krev je teplá a je identická s krví majitele magie, nepochází však z jeho těla. Proměněná voda je pitná a studená.