Príspevky užívateľa

Hari byl poněkud překvapen reakcí mladého vlčka. Očekával by určitě větší úlek, nějakou reakci. Místo toho byl ale velice pohotový. To by tak ale nemělo moc být, že? Co kdyby se totiž z fellow Přízračného stal zrádce, který si usmyslil, že černého vlčka prostě zakousne? Byl by s ním ámen. Holt mu nedocházelo, že Ravonny strach prostě necítí.
"Samozřejmě," řekl a hned z mladíka slezl, aby mu nějak víc neublížil. "A v pořádku, že ses chystal. Jako bojovník musíš být neustále ve střehu, mít oči na stopkách a být připraven kdykoli zasáhnout. Nikdy totiž nevíš, kdy se z přítele stane nepřítel a kdy uvidíš na území vetřelce," začal mu vysvětlovat. "Území je sice bezpečné, ale ne vždy. Už tu několikrát byli vetřelci, co byli připraveni někomu od nás vzít život, či jim život přímo vzali. A není to tak dávno - přeci jen, ještě nevíme, kdo měl na svědomí ten útok na Apollyona." Jestli vůbec někdo, že? Mohla to stále být nešťastná náhoda. Vlastně v ní doufal. Opak by mohl znamenat spoustu nepříjemných věcí, ale on jakož coelo by neměl před nimi schovávat hlavu do písku, že?
"Řekni mi - jak si myslíš, že se mi tě tak podařilo přepadnout?" optal se ho. Ah, na stáří nějak začínal víc a víc yapovat! Ale ta otázka měla smysl, alespoň si to tak myslel. Jako umbra bude muset čas od času hlídkovat u hranic, což znamenalo, že se bude muset naučit si všímat všech podezřelých věcí a mít přehled nad okolím.

Hari ve verzi drobného ptáčka naštěstí nemusel vyčkávat dlouho, neb se mladičký vlk brzy ukázal na scéně, vidno zmaten, že je tu sám. Tušil, že okřídlenec nebude podezřívat nějakou sýkoru, které tu i v zimě byly relativně běžné. Hopsl na další větev a vyčkal na ten nejlepší moment. Jakmile pohled Ravonnyho nesměřoval směrem k ptáčkovi, tak Hari honem vzlétl jeho směrem a jakmile byl dostatečně blízko, tak se opět změnil ve vlka, aby mohl na mladíka celou svou váhou dopadnout. Inu, snad mu tím nezpůsobí zástavu srdce! Ale hoch se musel nejdříve naučit, že nebezpečí může být všude a že je třeba být neustále připravený na vše.

"Páni," vyjádřil také údiv nad tou sochou, "to je fakt z ledu?" zeptal se spíše pro sebe. Dobře věděl, že by toho nikdy nebyl schopen. Jeho hrubá motorika byla dobrá, respektive byl schopen někomu rozbít ciferník, ale jeho jemná motorika byla velký špatný. Kdyby se o něco takového pokoušel, tak by ten led do minuty křápl.
"Tobě to taky sluší, Time," pousmál se. "Ten plášť ti hodně sedí ke kožichu." Nebyl by to Hari, kdyby na Timka neházel komplimenty!! A hlavně, ty vždy byly zasloužené. Tmavý Estrelák byl prostě módní hvězdou. Měl by vyhrát krále plesu nebo něco takového!!
I on byl v blízkosti Asteriho, stejně jako jeho druh, pochopitelně. Mladík určitě musel být nervózní! Nebo on sám by alespoň byl.
"Přesně tak, není se čeho bát," povzbudil mladého hocha.

Hari dorazil i společně s ostatními Přízračnými na místo. Držel se ale především po boku Tima. Velice se těšil na to, jak si s ním tady konečně zatančí! A nenechá si zkazit náladu zdejšími Ignisany, teda Azaryňany. Ne, letošek nic nezkazí.
Měl na sobě rudý šat od Tima a smečkový přívěsek s peříčkem. Velice pravděpodobně ho i Timek ozdobil kvítečky a věnečky, jak to rád dělával! Takže tu určitě za lůzra nebyl, kdeže.
Své dva mazlíky raději nechal doma, protože by tu dělali nepořádek a byl by nerad, kdyby byl kvůli nim nějaký nepříjemný trapas.
Moc se nehodlal seznamovat s druhými, ale kdo ví? Pokud k němu někdo přijde, nejspíše dotyčného do háje nepošle.

hlásím se

Hari stál jak zkoprnělý, vůbec nevěděl, co se to sakra dělo. Nejdřív Guláš vstane z hrobu - to jak? Přeci byl mrtvý? Jo, asi by si dokázal představit situaci, kdy by vlk působil mrtev. Ale jen na okamžik! Ne na několik hodin! Pak slyšel jakési žblekotání o bohu a - to se podržte! Vzácný S'Arikův vztek, kdy i na vlče cenil zuby. Opravdu to nebyl jen nějaký sen vlivem Hvězdné jeskyně?? Co se to dělo? Čím to všechno bylo? Bude se to opakovat?
Do reality ho naštěstí dostala Ryumee svým pokynem, který hodlal vykonat. Ohlédl se na ostatní. "Jdeme!" zvolal a vyčkal, než se ostatní rychle nachystají na odchod.

Meno postavy: Hariuha
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ: osvoboditel
S kým a kde hrala: Asteri a Berry v troskách + s Ryumee pohřeb
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: cca 4 + 5
Krátke zhrnutie príbehu: Hari se rozhodl vzít dítka Ryumee na menší výlet, který započal již v jehličnatém lese. Poučil je o bezpečnosti, aby se nic nestalo, ale jakmile došli k troskám, stejně k incidentu došlo. Asteri si vzal rouno a změnil se v zajíce. Hari i s Berrym se snažili Asteriho lapnout a nakonec se tak i podařilo.
Co se pohřbu týče, Hari nejdříve uslyšel volání Ryumee a došel na místo, kde spatřil mrtvolu Guláše. Byl z toho nešťastný a v šoku, no eventuálně ho společně s Ryu a Everettem odnesli k půlnoční studánce, kde byl zahájen proslov. Následně i pomohl odnést tělo na louku vlčích máků, kde Guláše pohřbili.
Dopad na postavu: Více se sblížil s vlčaty Ryumee. Nedošlo mu, že se Asteri změnil vlivem rouna, myslí si tedy, že objevil novou magii. Magii, ze které má Hari radost, protože je to ta stejná, jako má on! Ah, čeká ho zklamání.
Co se pohřbu týče, byl samozřejmě ze ztráty Guláše raněn. Ještě větší šok ale přišel po jeho oživení, které si nebude dlouho moci vysvětlit. Magie? Ale jak by to mohla být magie, když mrtví nemohou magii používat? Oživil ho nějaký třetí neznámý vlk? Či za to může nějaká vyšší moc, bůh, jak naznačoval Apollyon? Holt bude mít hodně pochyb nad tím, jak svět vlastně teda funguje, hlavně v tom kontextu, kolik prapodivných věcí se začalo dít

Hari si poslechl slova Ryumee a následně se přidal k žalostnému vytí. Byla to tragédie. Čím si chudák zasloužil takový osud? Udělal by cokoli, aby tento osud mohl zvrátit! Ale nemohl. Nemohl přetočit čas. Nezbývalo jim nic, než se s touto tragédií... smířit. Ale to bude trvat dlouho. Velmi dlouho.
Pomohl odnést Ghulassovo tělo a pomohl ho i pohřbít. Po pohřbu ustoupil od nového hrobu, zavřel oči a chvíli seděl v tichosti, jakožto poslední rozloučení. Po pár okamžicích otevřel oči. A najednou - spatřil Ghulasse. Stojícího na všech čtyřech. Živého. Snad netřeba říkat, že byl v šoku. V obrovském šoku. Jeho mysl byla sotva schopna tento vjem zpracovat. Ani nic neřekl. Ne, ne... To se mu muselo zdát. Snil? Šel snad do Hvězdné jeskyně pro radu od hvězd a ty mu daly... tuto vizi? Tak živou vizi? Čekal, kdy se vzbudí. Ale nevzbudil se. Stále byl tady... A zíral na živoucí mrtvolu.

Ušák se bránil, co mohl, ale nakonec sevření neunikl a Hari ho dotáhl z keře pryč. Hurá! To už ale cítil, že ušák začínal být čím dál tím těžší, až to bylo natolik nepříjemné, že ho musel pustit. A hle! Z prostého býložravce se opět stával Asteri. Harimu se ulevilo, že chudák nezůstal v té podobě navždy. Smečka nepotřebovala další tragédie, že? A navíc - nikdy by si to neodpustil.
Vzhledem ke svému životnímu příběhu mu nedošlo, že za Asteriho trable mohlo opravdu to, že sahal na to, na co neměl. Místo toho měl jinou teorii.
"Nic tě nebolí? Nemotá se ti hlava, nebo tak?" začal ho i s Berrym bombardovat dotazy. "No, každopádně jsme asi přišli na tvou magii!" dodal na ulehčenou a pousmál se.

Nelíbilo se mu, že zajíc Asteri stále prchal pryč. Možná mu v této podobě nerozuměl a jen slyšel štěkot? Chudák se musel hrozně bát! Tušil, jak se cítil. Sám se docela vyděsil, když se poprvé změnil v jiného tvora.
Kličkoval mezi zídkami, dokud nedoběhl i s Berrym ke keři, kde se Asteri schovával. Mohl se sám změnit v drobnějšího tvora a dostat se k hochovi rychleji, ale o to by se chudák víc vyděsil. A nemusel ho tolik strašit, že? Připravil se tedy na bolest, přivřel oči a hned se začal prodírat keřem, dokud se k ušákovi nedostal. Hned ho lapl do zubů a začal ho tahat pryč. Bohužel bolístky od trnů byly nevyhnutelné, ale nedalo se nic dělat. Zažil o dost horší věci. Jen doufal, že se chudák dostane zpátky do své normální podoby a bude všechno v pořádku.

Sotva tomu dokázal uvěřit. Sen to ale nebyl, protože by se už dávno vzbudil. Jednalo se o krutou realitu. Čas zármutku.
Položil tělo Ghulasse se na místo určené. Ubohý hoch. Měl celý svůj život před sebou. Byl na jeho samém začátku!
Na slova Ryumee přikývl a nic na ně neřekl. Samozřejmě, že by rád věděl víc, protože to celé bylo přinejmenším podezřelé. Věděl ale, že teď na toto opravdu není vhodná doba. I proto se poněkud přísně podíval na Ancunína. Řešit špehování snad mohou až po pohřbu, ne?
Pohled na zarmouceného Tima mu pochopitelně trhalo srdce. Dobře věděl, že Ghu'lass byl pro něj jako druhým synem. Měli k sobě velmi blízko. "Moc mě to mrzí, Time," řekl mu a tlapkami svého druha objal. Samozřejmě i on sám byl ze smrti nešťastný, ale Tim to měl samozřejmě horší - a hodlal tu být pro něj.
K zaplétání květů se samozřejmě také přidal, ač jeho tlapky nebyly zdaleka šikovné jako ty Estreláků. Ale cožpak hodlal fňukat? Ne. Udělá tu nejlepší práci, jakou může.

"Kdo ví?" pokrčil rameny. Inu, dobře věděl - sám nebýval zrovna tím... nejlepším vlkem. Původem outsider tehdejšího Ignisu, vadný Heltyr, co se barvou týče. A tehdy vlastně i náturou. Jen stavba těla byla... adekvátní. Hari žádným prckem nebyl. "Někteří se takto prostě narodili, i to je možnost." Nebylo to dobré vysvětlení a věděl to, ale prostě si nechtěl s děcky vykládat o psychologii záporáků při výletě na trosky! "Inu, ne každý si zvládne říci o pomoc. Pro některé může být snažší si vše brát silou." Tak! A tam to už utne!
"Hlavně pomalu!" snažil se ukočírovat hochy, když se dostali na místo. Božínku! Díky hvězdám, že aspoň Berry byl v klidu a neměl energie co Asteri, jinak by mu ruplo v hlavě. Ale samozřejmě byl rád, že hochům se místo líbilo a že výlet nebyl úplný mizerný propadák.
Už už chtěl odpovědět Asterimu na otázky, ale to už byl u rouna. "Asteri, notak, co jsme si řekli? Na nic nesaháme!" pokáral ho, ale to už bylo pozdě. Asteriho nebylo - místo něj viděl zajíce. Hari si hned pomyslel, že to musí být magie. Však má taky takovou! "Asteri!" houkl na něj, když začal utíkat. Pohlédl na Berryho. "Je z něj zajíc, musíme ho rychle najít. Drž se u mě!" Musel jednat rychle, protože Asteri jako zajíc byl zranitelný. Co když ho něco uloví? Nesmí zemřít!
Rychle se rozběhl za zajícem. "Asteri! Stůj! Nic se neděje, nemusíš se bát!"

Hari byl momentálně na obchůzce území. Jistě, Přízrační si možná svůj píseček nehlídali tak zevrubně jako Azaryn, ale to neznamenalo, že se tak nedělo nikdy. Přeci jen, cizí vlci nejsou jediným možným nebezpečím. Co kdyby se tu z hor zatoulal nimlóg, že? Sice se to moc neděje, ale jeden nikdy neví! Radši se preventivně posnažit než pak brečet nad tragédií.
Navíc jistě slyšel o zranění, co utrpěl Apollyon. Zranění, které mohlo být způsobeno někým ze smečky. Ta představa ho... děsila. Kdo by mohl být tak zlotřilý, aby ublížil vlčeti? Nikdo takový ho nenapadal. To na tom bylo asi to nejhorší. Nedávalo to smysl.
Při obchůzce každopádně zatím nic podezřelého nenašel. Naštěstí.
Samozřejmě nezapomněl na to, že si s jistým mladíkem, Ravonnym, domluvil trénink boje, který měl být zahájen ve starém hvozdě v době, kdy bude slunce nejvýše. A tato doba nastala. Rozhlédl se, změnil se v ptáka, konkrétně v sýkoru, a vzlétl na strom. Hodlal vlčka... překvapit.

------> Jehličnatý les

Hnedka bylo poznat, kdo je mluvkou rodiny a kdo tou tichou myškou. Berry za cestu ani nepípl, za to Asteri házel otázku za otázkou. Harimu to ale samozřejmě nevadilo. Přišlo mu to milé.
"Ano. Ne každý vlk je hodný a má dobré úmysly. Proto je třeba být vždy obezřetný, když se bavíš s někým cizím. Takový zoufalý tulák je schopen udělat pro mnohé nepředstavitelné věci." Ale raději nespecifikoval jaké. Stačí, když se ti dva naučí, že není moudré věřit každému, koho potkají. Děcka jsou v tomto přeci jen naivnější.
"Uvidíte. Bude to něco úplně jiného, než na co jste zvyklí," mrkl. Popsat vzhled trosek mu znělo kontraproduktivně. To pak sebere ten šok! On jako děcko byl taky tímto místem naprosto fascinován. Jako kdyby to byl pozůstatek čehosi nadpozemského. Nepřirozeného.
"Už tam budeme," řekl děckám, jakmile spatřil v dáli siluetu trosek. Byl rád, že cesta proběhla v klidu a nenarazili na žádné divné individuum nebo na nějakou nebezpečnou bestii. To ale nevěděl, co toto místo teď skrývá.
"Tomuto místu se říká trosky Othamu," představil chlapcům místo, jakmile na něj vskutku dorazili. Cosi bylo ale jinak. Válely se tu jakési předměty, na které si nepamatoval.

Hari samozřejmě hodlal respektovat přání Ryumee. Muselo to být pro ni extrémně těžké. A pro Everetta taky. Byla to velká ztráta a smečka určitě bude dlouze truchlit. Pohlédl na ty dva, přikývl a šel popadnout Ghulasse, aby ho mohli odnést. Samozřejmě počkal na pomoc.
V ten moment ho ani nenapadla možnost, že by smutek mohl Ryu zničit natolik, že by zanedbala v budoucnu vedení. Takové myšlenky by byly v tento moment velmi necitlivé! Vlastně byl sotva schopen v tuto chvíli na něco koherentního myslet. Byl holt... v šoku. V životě by si nepomyslel, že by se teď stalo něco takového. A beze stop. Až na ten azarynský pach, samozřejmě. Věděl ale, že Ryumee má mysl plnou smutku a tragédie, nikoli hlouposti - určitě o pachu věděla. A předpokládal, že eventuálně na něj přijde řeč.