Príspevky užívateľa

"Ano," souhlasil tiše, "odešel důstojně." Tedy, alespoň v to doufal. Doufal, že neměl na konci svého bytí příliš silné bolesti. Dokázal si představit, že by je před ostatními skrýval.
Pak si pohledem tělo změřil. Bylo třeba ho odnést do smečkového tábora a oznámit, že lex zemřel. A pak ho odnést dále směrem ke studánce, kde by mělo proběhnout oficiální rozloučení.
S'Arik sice již vlivem věku a zdravotního stavu nebyl zrovna nejmohutnějším, ale drobným stále nebyl. Přeci jen, vždy byl vzrůstem dost vysokým. Protáhne se.
"Budu potřebovat tvou pomoc," sdělil jemně Timovi. Samozřejmě se po něm neopovážil čekat výkon jak od kulturisty! Ale co si budem, tahat mrtvé tělo bylo jiné jak tahat živého - o dost těžší.
Pak popadl již zesnulého lexe do zubů tak, aby ho udržel, ale zároveň tak, aby příliš nepoškodil kůži. Přivřel oči. Bude mu chybět. Byl to přeci jen on, S'Arik, kdo ho tehdy přijal do smečky.

Čekanka rostla jako z vody! Až z toho byl Hari vnitřně smutný, jak rychle vyrostla. Ale takový byl život, ne každý mohl zůstat roztomilým vlčetem!
A jak Čekanka rostla, tak přirozeně rostla i její zvědavost. Byl tedy čas ji vzít na menší cestu po Norestu, aby se seznámila s jeho prostředím. Měl celou dobu oči na stopkách, kdyby se náhodou něco dělo. Cesta naštěstí byla klidná. Díkybohu.
"Hm? Copak bys mi chtěla povědět?" pousmál se, ale vnitřně trochu znervózněl. Takto obvykle začalo přiznání, že se stalo něco nemilého! Opravdu doufal, že se nejednalo o nic vážného.
Ale pokus o přiznání cosi přerušilo. Obloha potemněla a Hari instinktivně přitáhl Čekanku k sobě, aby ji ochránil před jakýmikoli vlivy! Rychle se rozhlédl kolem, aby zhodnotil situaci.
"Zatmění," hlesl, když si všiml úkazu na obloze, ale pak rychle odvrátil pohled. "Moc se tam nekoukej," varoval ji. Možná byla tma, ale... ale! Cožpak snad bylo zdravé i tak koukat na temné slunce? Byl by nerad, aby Čekance bolely oči. Ale to pak jeho pohled spočinul na jezero, které bylo najednou plné jakýchsi temných potvor.

Hari slyšel od Tima smutnou domněnku, že se lex smečky vydal na svou poslední cestu. Byl to stále šok a doufal, že to opravdu byla jen domněnka a ne krutá realita. Uvnitř však ale dobře věděl, že S'Arik byl velmi starý a ztráta oka a další zranění jeho zdraví určitě nepomohla. Jestli si pro něj smrt nepřišla dnes, tak by si pro něj přišla zítra nebo vůbec o pár dnů později.
Mrzelo ho, že jeho čas přicházel zrovna v době, kdy smečka byla otřesena z nedávných tragédií. Tušil, že by raději odešel v době prosperity, ale vlk si holt smrt nevybere.
Jakmile i s Timem dorazili k močálům, tak spatřil v trávě tmavé nehybné tělo, nepochybně patřící S'Arikovi. Vydal se pomalu blíže k němu. Cítil se skoro až zdrcen.
"Doufám, že je na lepším místě. I když na nic takového nepochybně nikdy nevěřil," zamumlal. Věřil na něco takového ale Hari? Těžko říci. Úplně tu myšlenku nezatracoval, ale taky mu to spíš přišel jako koncept, který si vlk vymyslel, aby umírání bylo alespoň trochu méně děsivé.

Hari v podobě sokola letěl kolem a bystrým ptačím okem sledoval okolí, zdali nenajde onoho hledaného vraha. Bohužel, kraj se zdál pustoprázdný, co se vlků týče. Samozřejmě si všiml aktivity kořisti, ale úplně si netroufal lovu v cizí podobě. A stejně, takový úlovek by nejspíše byl stejně jen svačinou. Musel se soustředit na to důležité! Bohužel to moc co k čemu nebylo.
Po chvíli přistál na zemi a proměnil se zpátky ve vlka, aby si trochu odpočinul. Možná... možná by mohl zavítat blíže k azarynským hranicím, jestli neví něco více. Cítil k nim nechuť, ale holt je někdy třeba hodit dlouhodobé předsudky za hlavu, že?

Hariuha byl na bezpečností pochůzce okolí. Musel zajistit bezpečnost smečky a taky najít toho šedivého blázna. Doteď se bil za to, že nebyl toho dne u ostatních při výslechu. To by pak snad byl Apollyon mrtev a nenechal by za sebou takovou paseku. Rovněž ho frustrovalo to, že se jakoby ze země vypařil. Ano, někdy jeho stopu nalezl, ale pak se prostě vypařila, jako kdyby přestal existovat, což nedávalo smysl. S'Arik se však nikdy nezmiňoval o magii, pomocí které by se mohl skrýt, tak to bylo asi něčím jiným. Nebo prostě tím, že jeho stopařské skills nebyly zcela perfektní. Kdo ví?

Chlapec se sotva dokázal vyhnout. Vlastně, zásah dostal, ale zdaleka ne tak vážný, aby ho to vyřadilo ze hry. Ještě, že tak! Cítil by se špatně, kdyby ho vážně zranil, ale musel mít na paměti, že cvik by měl být co nejvíce autentický. Pokud by došlo k tomu, že by měl tu čest s agresivním losem, tak by se dotyčné zvíře nemuselo zrovna držet zpátky, že?
Všiml si, že se ho Asteri pokoušel obcházet a sám ho tedy nepustil z očí. Hari však nečekal moc dlouho a opět se po vlkovi ohnal parožím. Jestli se trefil či nikoli, je nyní ve hvězdách!

"Někdo s vyšším postavením, až budeš větší a silnější. Teď by tě i orel mohl unést!" poškádlil ji, ale domněnka, že by se něco takového mohlo stát, byla děsivá. Jistě, nemyslil si, že by se to opravdu mohlo stát. Avšak, tady možné bylo všechno. Pár let zpátky ani nevěděl, že existence okřídlených šavlozubých koček je možná a ejle! Je možná víc než dost. Tak proč by nemohl existovat i nějaký orel, který loví vlčata?
Čekanka měla nápadů víc než dost, bohužel ani jeden nebyl zrovna... realizovatelný. Jaká to škoda! "Bohužel nová zvířata vymyslet nemůžu," zasmál se. "Ale dokážeš si představit, jaká by byla paráda, kdyby to šlo? Co by všechno za tvorečky pobíhalo v okolí?" Jen ať její dětská fantazie pracuje na plné obrátky! Dokud to jde, že. S věkem tohoto silly přemýšlení bohužel jen ubývá a ubývá.
"Ah ne! Královno, smilujte se nade mnou!" pronesl dramaticky, když Čekanka zuby vycenila.
"Tak se mi to líbí!" pousmál se. "S takovým zápalem budeš jednoho dne nejsilnější bojovnicí široko daleko," povzbudil ji dále. No nebylo by to krásné? Kdyby se uměla ubránit natolik dobře, že by byla schopná dát nakládačku kdekomu?

I Hari byl o něco klidnější, když ani po několika chvílích cizinec neprojevoval známky agresivity. Žel klid neměl dlouhého trvání z důvodu pachu medvěda. Medvěda, který se zrovna přibližoval k nim. Inu, nebylo divu. Přeci jen, byli u zdroje vody a šok! I medvědové někdy mívají potřebu uhasit si žízeň. Smůlou bylo, že si zrovna vybrali tu stejnou část řeky. A že byl medvěd vlastně proklatě blízko, protože než se Hari s cizincem mohli vydat k čertu, tak se objevil v celé své kráse. No, kráse. Byl to starý zjizvený samec, který se mohutnými kroky přibližoval k řece.
"Hlavně v klidu," špitl Hari cizinci. Domníval se, že kdyby začali zdrhat jak nějaká kořist, tak by na sebe jen zbytečně upozornili, což by nemuselo být úplně dobré.

Samozřejmě i Hari slyšel Timovo vytí! Rychle přiběhl na scénu a vyslechl si jeho slova. Jak se zdálo, žádné dobré zprávy se nekonaly. Právě naopak. Měl tam být. Kdyby tam byl, tak by třeba neutekl. I z toho důvodu byl o to odhodlanější ho najít a ujistit se, že již nikdy nikomu neublíží.
Byl sobecky rád, že Tim byl relativně vcelku, ale co zbytek? Určitě se na to Tima pak v soukromí zeptá. Jako coelo to musel vědět.
Následně se podíval na Evar'lu. "Najdi si k sobě ještě někoho na cestu. Možná je Apollyon zraněný, ale nemůžeme nic riskovat. Já ho samozřejmě budu hledat a vynaložím do toho maximální úsilí, ale nemůžeme nic podcenit." Jestli byl mladík opravdu tak nebezpečný, tak by nebylo moudré hubeného věčně nemocného vlka pouštět samotného; mohl by být snadným terčem. Hlavně, když Nihil byl vzdálen kus cesty. Nerad by přišel o dalšího jedince.

Ajéje, že on něco zmiňoval! Kdo ví, kam se pak zatoulá! "Určitě najdeš, ale nejdřív musíš mít povolení jít z území," mrkl. Musel jí to hezky připomenout!! Nejdřív musí vyrůst a až pak může objevovat svět. Ale aj tak se bude Hari bát. Avšak on by se nejspíše bál aj v době, kdy by byla dospělá!
"Velkých zvířat s křídly moc ale není, Čekanko!" zasmál se. Takto holt příroda fungovala. Ne každého tvora křídla unesou! Je důvod, proč okřídlení byli převážně lehouncí ptáčci. A pak tu byly anomálie, jako někteří okřídlení vlci a irbisové. Uf.
"To si nemyslím," řekl zamyšleně. "Respektive mám za to, že se v Nihilu musíš už jako princezna narodit a svatba na to nemá vliv." Z takového Kazy, původem od Přízračných, se přeci nestal druhý panovník či princ! Ale tlapu do ohně by za to všechno nedal. Jistě, Nihil byl spojenecká smečka, takže něco věděl, ale žádným expertem fakt nebyl. A určitě by nechtěl nabádat Čekýska, aby šla nabalovat nějakého šohaje! Na tohle je ještě malá, nemože přeci skončit jako Anjelka!!
"Rád," pousmál se. "Ale trénink boje není jen tak, je to běh na dlouhou trať. Nenaučíš se to za pár lekcí, je to každodenní dřina! Ale pak výsledky stojí za to." Dobře tušil, že Čekanka bude na vše hrr hrr, tak jí rovnou dal reality check. V šesti měsících opravdu nebude mít takovou sílu, aby mohla jít sama až do Nihilu, to fakt ne-e!

"Já tebe taky, zlatíčko," usmál se na cérku. Ah, jak byl rád, že tu byla s nimi! Bez její přítomnosti by tu ve smečce bylo smutno a veliké ticho, což?
"Vidíš ty lístky na stromech, jak rostou? Tak přesně takové oči máš. Zelené," popsal. Její zvídavosti samozřejmě rozuměl. Bylo přirozené chtít vědět, jak přesně vypadá. On v jejím věku nebyl o tolik jiný, ale přesto byl aspoň v tomto... umírněnější.
"Svůj odraz můžeš vidět u vody, ale tam je to takové... hodně neostré. Ale slyšel jsem o jedné věci, která jakoby odráží okolní obraz, okolí, a to hodně ostře. Něco takového jsem ale ještě neviděl, takže netuším, jestli tato věc opravdu existuje." Ano, měl na mysli zrcadlo! Možná by se skrývalo u trosek Othamu, ale nechtěl jí dávat nebezpečné nápady. Přeci jen, v jejím okolí se Asteri změnil v ušáka. To místo bylo prokleté!
Zasmál se. "Už nejsi tak lehučká jak pár měsíců zpátky!" Byla ještě menší, ale drobkem už zdaleka nebyla! Rostla jako z vody, což bylo jedině dobře.
"Princezny jsou vlčice, co se narodí panovníkovi či panovnici Nihilské smečky. Takové prvorozené princezně, či prvorozenému princi, pak bude náležet Nihilský trůn. Takže v tomto smyslu bohužel princezna být nemůžeš." Jaké to špatné zprávy pro ni! Ale chtěl jí trochu zlepšit náladu a dát jí trošičku naděje. "Ale to neznamená, že nemůžeš mít grácii princezny!" mrkl na ni.

Hari se zazubil a mírně se poklonil. Pak se narovnal a tlapkou Čekance pocuchal srst na hlavě. Jen ať si to užívá! Za chvíli bude na takove skopičiny už stará.
Byl každopádně rád, že jeho starosti chápala. Snad ho opravdu poslechne a nepokusí se udělat nějakou blbost. Neodpustil by si, kdyby se jí něco stalo.
Její žádost ho každopádně docela překvapila. "Zlatíčko, ale Nihil je moc daleko!" Pak se ale trochu uklidnil a hravě ji šťouchnul tlapkou do nožky. "Ještě ti nožky musí trochu povyrůst, jinak tak daleko nedojdeš! Bych tě po půli cesty musel tahat," uchechtl se.

"Vzdávám se, vzdávám se!" zasmál se a následně počkal, než z něj Čekanka sleze. Ta měla opravdu divokou dušičku! Doufejme, že jí energie zůstane i do dospělosti. Na druhou stranu... s takovým temperamentem se může snadno dostat do potíží. A očividně na potíže i myslela! Naštěstí ji s Timem vidno vychovali dobře, protože některá vlčata by se neptala. Rovnou by jednala.
"Sama? To ještě budeš muset pár měsíců počkat, Čekanko," řekl jemně. "Mimo území je totiž o dost větší pravděpodobnost toho, že se dostaneš do nebezpečí. Agresivní zvířata, agresivní vlci... Nikdy nevíš, na co narazíš. Takže samostatné průzkumy jedině, až se zvládneš o sebe lépe postarat." Opravdu totiž nechtěl, aby skončila jako Ghulass. Či jako Aikan, ač ten vlastně stejně zemřel na smečkovém území. Uf.
"Ale jestli si přeješ, tak se můžeme ven podívat spolu," navrhl jí kompromis.

Hari jistě mezitím ucítil blízký známý pach. Jak by také nemohl poznat svou adoptivní dcerku? Bohužel v ten moment nedával úplně pozor, neb hleděl na růžového ohnivce v korunách stromů. Ale co osud nechtěl! Hravá Čekanka se na něj vrhla jak tygr. Inu, ještě že hned poznal, že šlo o ni, jinak by měl asi infarkt. Hravě spadl na zem, čehož na vteřinku zalitoval, neb tam někde byl menší kámen. Jauvajs. Holt už mu nebyly dva roky na to, aby to vůbec necítil.
"Pomóc!" pokračoval dál ve hře, aby se malá zabavila! No, malá. Rostla jak z vody. Kdo ví, třeba bude za nedlouho větší jak Tim! Nebo možná i větší jak on?

Poslední dobou byl život poněkud... těžší. Často myslel na úmrtí nebohého Guláše. Nezasloužil si zemřít, vůbec ne. A ten obraz jeho těla nejspíše z hlavy nikdy nedostane. Jaká to tragédie, že nedorazili dříve, že si nevšimli něčeho dříve. Ale toto dumání nikomu nepomáhalo. Co se stalo, stalo se. Už mladého Estrelu zpátky nepřinesou.
Byl zrovna na průzkumu okolí, jestli je vše tak, jak má být. Co se týče stop pachových, vše se zdálo býti v pořádku. Žádní vetřelci ani pochybní predátoři, co by mohli někoho zranit. Ale to si náhle všiml v korunách stromu jakéhosi... růžového ptáka. Zvláštní.