Príspevky užívateľa
< návrat spät
Netrvalo dlouho a onen Ignisan, kterého cítil, se opravdu ukázal. Byl vidno ještě velmi mladý, ale přesto už celkem vzrostlý. Přivřel oka. Nezahlédl ho snad i na plese, nebo se mu to jen zdálo? Hm. To nejspíše bylo jedno.
"Zdravím," pozdravil ho nazpátek. Měl co dělat, aby ze sebe nevydal nějaké pasivně agresivní nazdar. Bylo to přeci jen vidno ještě děcko. A aj slušně ho pozdravilo! To se dneska jen tak nevidí. Hlavně u Ignisanů.
"Nebudou tě soudruzi z Ignisu za chvíli hledat?" neodpustil si přesto úšklebek. Účel této poznámky nemělo být si rýpnout, opravdu ne! Jen si Hari tak nějak uvědomoval, že kdyby je našel někdo z ohnivé smečky, tak... Nu, jistě by to nebylo příjemné setkání. Jejich děcko a vlk nepřátelský smečky! Krásný to pohled.
Harimu se tento nápad zatím příliš nelíbil. Jistě, situace byla kritická. Ale celé stádo agresivních prasat, co jsou větší než vlci? Šílenost!
"Není příliš riskantní jít k celému stádu, když jsou ta zvířata schopná zaútočit sama od sebe? A když nějaké bylo schopno najít Ciela ukrytého ve sněhu a bez provokace opravdu zaútočilo?" zeptal se. "Jestli se něco pokazí a stádo si nás všimne, tak to může být náš konec. Jistě, Finn má, co se pachu týče, výhodu mlhy, ale tu nemá každý," domníval se. Ano, high risk, high reward. Je třeba vícero vlků na skolení, to znamená víc těl, víc hluku, víc pachu. Finn dokáže ostatní skrýt mlhou, ale pach a zvuky neskryje. A vzhledem k tomu, jaký divočáci mají rypák, tak by se nedivil, kdyby jejich čich byl obzvlášť dobrý. Ale mohl jen špekulovat. Toho tvora ještě neviděl. Asi to bylo dobře. Kdyby to prase na steroidech viděl, asi by mu kleplo.
"Potravy je málo, ale musíme být opatrní. Jestli dojde k útoku stáda a něco se nám stane, tak už tuplem nic neulovíme. Jediná naděje je snad ta, že by se nějaký kus sám od sebe zatoulal dostatečně daleko od stáda. Ale na to se zase nedá spolehnout." Jestli je to agresivní tvor větší jak vlk se stavbou těla divočáka, tak to nebude žádná sranda. I jeden by jistě dal zabrat, natož se potenciálně potýkat se stádem! Hari měl svůj život kupodivu rád a úplně se mu na sebevražednou misi nechtělo, pokud ten plán nebude dost propracovanej.
"Nic akutního nepotřebuji," ujistil Aikana. Žádný průšvih se neděje! Díkybohu. Ale situace se mohla kdykoli změnit, že?
"Jen bych se vás chtěl zeptat, zdali bychom si nedali nějaký trénink," navrhl. Jako bojovníci by měli udržovat kondičku, aby byla smečka v bezpečí. Hari v tomto určitě nechtěl zaspat! Stále si totiž vybavoval to, jak nějaká šílená tulačka chtěla zavraždit Tima. Na tomto území! Co když se něco takového opět stane? Musí být připraveni.
"Konkrétně bych rád potrénoval svou magii. Umím se měnit ve zvířata, ale není vždy snadné se proměnit v konkrétní zvíře, co chci, a pak se v jeho těle nějak efektivně hýbat." Magii často využíval v boji, proto v ní chtěl být co nejlepší.
Zadoufal, že toho nebude litovat. Holt to s dítky tolik neuměl. Jak takové hyperaktivy uhlídat, že? Bohužel už hned ze začátku to podělal, když jeho pozornost zaujal jakýsi červený předmět. Mladý vlček už lovil imaginární štiky a on byl mimo! Ale pak se naštěstí probral, restartoval. Uf! Co že se děje? Aha! Guláš!
"Skoro, skoro?" vyhrkl rychle. "To je super, eventuálně ji určitě chytneš!" Ani nevěděl, co plácá. Ale Gulášek nebyl žádný blbeček. Došlo mu, že si ho moc nevšímal! A vidno ho to zlobilo. Ajeje. Nu, naštěstí i jeho oko zaujal onen zvláštní předmět.
"To netuším," přiznal se. "Ale podíváme se, co ty na to?" mrkl na něj. Radši zkoumat jakousi jasně červenou věc, než mrznout ve vodě a hledat vražedné ryby.
Inu, i Hari slyšel ordovo zavytí a šel na místo. Tušil, oč půjde. Situace byla kritická. Teploty nízké, snih všude, ale kořist naopak nikde. Bylo třeba to nějak řešit. Jenže jak? Ano. Smečkovým lovem. Hariuha se ho samozřejmě hodlal účastnit. Byl na to silný dost. Alespoň prozatím. Kdo ví, co bude potom, že? Ne každý bude schopen za takového počasí fungovat.
I Zlomysl byl s ním. Jakožto pták vyskytující se v horách neměl s krutým počasím takové problémy. Ale i on začínal mít hlad. A to pořádný. Někdy i do mršin se pustil! Jakmile zakrákal krkavec, tak i on se ozval se svým kííá. O něco otravnější než krákání.
Hari se každopádně podíval na Ciela a čeká, co spustí. Doufal, že mladý venator našel nějakou dobrou potenciální kořist. Ale stopování je věc jedna. Lov je věc další a vzhledem k tomu, že všude byl nedostatek potravy, tak bylo možné, že dané zvíře si už vyčíhlo zvíře jiné.
Hari tu neměl rodinu, která by po něm házela mrkačáky pokaždé, co by mluvil s Timem. Díky bohu. Jeho rodina by se mu beztak vysmála. A pak by se k této situaci nikdy nedostal. A to by byla vlastně velká škoda, že?
Polkl. V okolí byla pekelná zima, ale on měl pocit, že se vaří. To vnitřní vedro bylo k nevydržení. To je tedy lék na krutou zimu! Stačí být nervózní a stydět se jak malá holka!
Po těch všech vyřčených slovech už tušil, ba přímo i věděl, kam tato konverzace směřuje. Držení pocitů pod pokličkou, dvoření se... I auťákovi jako Harimu by to došlo. Snad proto se cítil tak příšerně paralyzovaný. Tohle byla snad jeho nejobtížnější konverzace v jeho životě. A to je mu 6 let!! Starej pardál normálně.
Nervózně přešlápl na místě. Musel něco říct! Musel něco říct! Tim si tu vyléval srdce, a on tu jako hlupák mlčel. Vražedné ticho. I jeho to brzy zabije.
"Já se je taky snažil v sobě udusit... Nešlo to. Myslel jsem si, že zešílím," přiznal se a opět se odmlčel. Nadechl se. Co teď? Má od toho tématu prchnout, utnout ho, nebo konečně strhnout tu starou náplast?
"A-asi vím, kam míříš," zakoktal. Skoro metrovej umbra smečky nám tu koktá!! Chlapec byl holt u Tima měkkej jak máslo. "Nikdy jsem si nemyslel, že takové pocity jsou... normální." Ach ty gej myšlenky! Plné hříchu! "Ale už nemá smysl je potlačovat... že?" zamumlal a konečně se podíval Timkovi do očí. Měl pocit, že jeho dušička za chvíli opustí jeho tělo. Nemyslil si, že by takový den kdy přišel. "Uhm, no..." Někdo z nich se musí vymáčknout. A bolelo to. Tak moc to bolelo! "Mám tě rád, Time," řekl tak rychle, jak to jen šlo. A i tak se chtěl studem propadnout do země. A už z ní nevylézt.
Hari na okamžik mlčel. Holt jeho dušička pociťovala jakýsi zkrat. A kdyby jen věděl, co pak bude následovat! Tato situace byla náročná na jeho srdíčko. No jo, Timek by měl srdíčka léčit, ale teď se děje spíše opak! Ale to se jistě za pár okamžiků změní.
"To nic, byla to maličkost," řekl rychle. Cítil se awkward, když mu někdo říkal, že je vděčný za XY, či že se mu něco povedlo a takové blbosti. A ještě horší to bylo, když mu to říkal Tim!
Ani nevěděl, co cítit, když se Tim přiznal, že má podobný problém s emocemi jako měl on. Možná se cítil... lépe, že v tom nebyl sám? Ale následovala bomba, která Harimu rychle sebrala dech. Že se pocity týkaly... jeho? A že těm pocitům dal tolik prostoru, že jim to pokazilo přátelství?
Samozřejmě. Od doby, co mu dal ten rudý plášť, se jejich vztah celkem změnil. Jeho intruzivní myšlenky začaly být častější a intenzivnější. A chtěl je potlačit. Považoval je za nepřirozené. Nechtěl je mít. Nechtěl si ty pocity přiznat. Myslil si, že dočasné odloučení od Tima pomůže. Že ty myšlenky pak zmizí. Nebo že se alespoň zmírní. Ale nestalo se. Dokonce mu to ani nevydrželo a šel mu pomáhat s workshopem! Je to holt s chlapcem hrůza a děs.
Nechtěl, aby trapné ticho trvalo moc dlouho. Ale bylo to tak těžké! Na takovou situaci nebyl připravený! Co říct? Jak se k tomu postavit? Tato konverzace změní vše! Už to nemohl dál odkládat. Muselo to ven.
"Já..." nadechl se. Zavál studený vítr. "Mám vlastně stejný... problém. Pocity ohledně tebe. Vůbec nevím, co znamenají. Mám pocit, že mě jimi někdy mozek až dusí," řekl poněkud nejistě, protože nevěděl, jak se vyjádřit. No jo. To je holt když se tento auťák neumí vyznat! "Asi proto jsem se tě stranil... Protože to bylo moc a nevěděl jsem, co s tím."
"Jo. To věřím," uznal. Kdyby se vrátil ve stejný čas jako tady Verd, nepochybně by byl sám velmi zmatený, co všechno se za tu dobu změnilo. Jistě by to bylo jako se vrátit na vlastně cizí místo. Vlk by ho měl poznat, ale přesto by působilo velmi cize.
Na další poznámku jen pokrčil rameny. Moc toho o kultu vlastně nevěděl. Jistě věděl o jeho existenci, ale nějaké podrobnosti? Kdeže.
"Kult se stále moc v okolí nereprezentuje. Nebo aspoň o tom nevím. Takže se ani moc nezměnilo? I když, jak se nad tím zamýšlím, tak na nihilském plese snad někdo od nich byl? Či snad byli obecně pozvaný? Netuším, nikdy jsem s nimi teda nemluvil. Ty máš s Kultem snad nějaké zkušenosti?" zvídal se.
Povzdechl si. Ach, proč musí být vlčata takto? Zkoušet všechno, ať už je nebezpečí jakékoli? Si furt myslí, jak jsou nesmrtelní! Jako jo, rád by s malým Gulášem podnikl něco... zajímavého. Ale kdyby se mu něco stalo, tak by si to neodpustil. Jistě, jako umbra by ho zvládl ubránit před mnoha věcíky, jenže... U děcek stačí mrknout a už jsou v nějaké bryndě.
"No tak fajn. Ale budeš mě poslouchat, dobře?" pravil a následně udělal pár krůčků směrem ke břehu, dokud omylem nekopl do čehosi zvláštního v trávě. Zamračil se a podíval se, co to bylo. A všiml si v trávě jakéhosi zvláštního červeného předmětu. Zamračil se. Co to k čertu je? Byl z toho tak zaražen, že přestal vnímat, co Guláš vlastně dělá. Snad ne nic špatného!
Hari se snažil vypnout myšlenky, ale bylo to skoro nemožné. Nedalo se mu na nic soustředit! Měl pocit, že z toho brzy vyletí z kůže. Ah, proboha, proč vždycky musí takto stupidně vypnout? A zrovna u něj? Život ho opravdu vidno neměl moc rád!
Přikývl. Samozřejmě, že udělá vše proto, aby všichni byli ok! Nebyl by to Tim, kdyby něco zanedbal, no ne? Bylo málo dříčů jako byl on. Tedy ne, že by všichni byli líní a zdechlí, ale...
"No... nemohl jsem tě v tom přeci nechat samotnýho," řekl trochu nejistě. Ah jaj, co na to říct! Měl pocit, že z úst vypouští samé ptákoviny. Byl na sebe naštvaný. Jak rád by se prezentoval více... více... Ježišmarja! Proč by se chtěl nějak prezentovat před Timem? Nu, všichni víme, proč. Ale pro Hariho bylo těžké si to nahlas přiznat. A aby to neměl jednoduchý, tak se Tim opravdu zmínil o tom, jak se Hari poslední dobou celkem stranil smečky. A Tima. Švihl ocasem. Cítil, že začíná bejt rudý jak rajče. Nu, aspoň mu to horko z trapnosti trochu zahřeje prdel.
"Uhm..." Co říct, co říct? Na co se vymluvit? Vůbec nevěděl! Ale něco říct musel. "No... měl jsem toho hodně na mysli. A nějak nevím, jak se s nějakými pocity, no... vypořádat?" dostal ze sebe celkem rychle. Nechtěl se v tom dále rýpat. Nechtěl mluvit o svých pocitech. Styděl se za ně. Ne, že by se styděl za Tima, ale... Ksakru s tím! Cítil se jako šílenec. "Zažils něco podobného?" zeptal se hnedky, aby dostal čas na to si promyslet, co s touto šlamastykou. Nechtěl ze sebe všechno dostat. Co když by se pak jejich vztah zničil?
Poprosím magii pro Kettua
Hari už seděl ve zdejším údolíčku. Sníh už byl snad všude a byla celkem zima. Jediné štěstí, že jeho srst byla celkem hustá. Zachvěl se při pomyšlení, že by mohlo být hůř. Přeci jen, sotva skončil podzim a už je všude nasněžíno!
Ano, radši myslet na sníh a zimu, než na to, co ho bude brzy čekat. Talk s Timem. Poslední dobou se mu celkem vyhýbal a tušil, že na to přijde řeč. Přešlápl nervózně na místě. Co by mu na to jako měl říct? Že... že... Dyť sotva věděl, jak popsat, proč to vlastně dělal! Uvnitř věděl, ale jak to dát do slov? Do háje. Domlouvat si tuto schůzku byla chyba. Ale už bylo moc pozdě na to, aby srabácky utekl, protože Tim už přišel na místo určené. Nadechl se.
"Hezký den, Time," pozdravil ho tedy. Honem navést NPC téma nebo téma o něm! I když i tak tušil, že konfrontaci se stejně nevyhne.
"To je," uznal a sám se očkem podíval na čistou oblohu. Kvůli své nervozitě ale nedokázal moc vnímat hvězdy. Jak by v takové situaci mohl ocenit pěknou oblohu? Podíval se zpátky na Timka.
"Uhm..." Rychle něco vymyslet! Něco s kytkama! Ano! "Ten bylinný workshop se ti opravdu povedl. Jsem rád, že jsem toho moh' být součástí. Na zimu určitě bude smečka ve tvých packách v bezpečí, co se léčení týče..." Hnedky, jak ta slova vyřkl, se začal cítit trapně. Tak se mu vyhejbá, zázrakem mu přijde pomoci s workshopem a teď mu říká takové komplimentíky? Jistě, byly to *pravdivé* komplimentíky, ale i tak! Šmarja, tohle setkání bude awkward. A tohle byl jen začátek. Uvnitř ale tušil, že nemůže sám sobě lhát věčně. Jenže... Jenže co s tím? Buchne, jestli své pocity bude dusit věčně!
Toho dne se vydal mimo hranice smečky. Ale ne příliš daleko. Nemohl si dovolit chodit často příliš daleko od domova. Co když by se něco stalo, že? Jistě, dlouhodobě byl klid, ale bylo jen otázkou času, než se opět něco přihodí. Dokud žil v blízkosti Ignisu, musil být připraven na vše. Neodpustil by si, kdyby někdo další dopadl jako Sil. Třeba Tim. I ten málem kvůli druhému přišel o život! Sice útočník byl v tom případě tulák, ale i tak. Neodpustil by si, kdyby se mu něco stalo. Ach, neměl by se přeci jen vrátit domů dříve? Otočil se tedy a pomalu se vydal pryč. Najednou ale zavál větřík, který s sebou přinesl povědomý pach. Ignis? Zastavil se a zbystřil. Přivřel oka. Byl příliš zvědavý na to, aby to nechal být. Snad toho nebude litovat.
"Opravdu?" řekl celkem překvapeně. Respektive ho překvapovalo, že byl prvním, na koho narazila. Jaká to náhoda! Ah, ale jestli je prvním, koho potkala, tak... Tak by jí měl asi pak vysvětlit, jak to tu chodí. A důrazně nedoporučit chodit k Ignisu!
Všiml si, že její oka spočinula na jeho parozích. Nu, nestalo se mu to poprvé, ale přesto se pokaždé cítil tak... zvláštně. Skoro by se až zastyděl!
"Byl to spíš jen edukovaný tip," uchechtl se. "Nejste totiž cítit po žádné ze smeček. A majorita zdejších vlků v nějaké už žije," vysvětlil. No jo, být dlouhodobě tulákem nebylo zrovna atraktivní. Hlavně, když se blíží zima. Být v tomto období na vše sám není zrovna něco záviděníhodného.
"Jsem Hariuha. A vy?" představil se. Chudák zatím neměl tušení, že má tato vlčice v plánu ho začít manipulovat!
Celkem ho potěšila nevíra Verd. Nebyl by to Hari, kdyby ho na srdíčku nehřál úpadek ohnivé smečky. Ah, kdyby jen věděl, že za pár měsíců od tohoto dne Ray odstoupí z vedení smečky a srabácky odejde pryč! A ještě s tím, že nechá ve smečce svá děcka! To by byl... minimálně velice překvapen. Každopádně tak či tak doufal, že to s Ignisem stále půjde od desíti k pěti.
Pokrčil rameny. "Není. Ale to už je jejich věc. Já za to vlastně můžu být jen rád." Proč by taky měl doufat v zesílení nepřátel, že? To by bylo velice hloupé. Sice ohnivá smečka už nebyla to, co bývala, ale to neznamenalo, že si mohli vůči nim vyskakovat.
"Jestli ti jde o žití v Ignisu jak za starejch dob, tak to smysl nemá, to ano," přikývl. I kdyby byl ale jiného názoru, tak by se i tak vyjádřil stejně. Byl by hloupý, kdyby naváděl druhé na to se přidat do nepřátelské smečky.
"Ano. Je z nich už vlastně docela jiná smečka." Možná dokonce ještě hloupější jak předtím! Jinak by neudělali tak stupidní scénu po smrti toho jejich blbečka. "Obecně se ale smečky celkem změnily," dodal. Přízrační se také změnili dosti. Už z nich nebyli takoví měkkýši. Dokonce ani tuláci už nemohli na jejich území.