Príspevky užívateľa

Poslední dobou byl v okolí relativně klid, nepočítáme-li ono fiasko v Nihilu. Byla celkem děsivá představa, že i tu by mohl být nějaký blázen, který by chtěl hlavu Ryumee, ale Přízrační v tomto byli snad *lepší*. Minimálně tu bylo snazší jakékoli problémy vykomunikovat, případně předat žezlo jinému.
Dorazil k jezeru a nadechl se. Vzduch tu již byl chladnější jak přes léto a byl na chvíli rád, než si uvědomil, jak příšerná a nekonečná minulá zima byla. Snad se to nebude opakovat. Kdyby ano, tak... Ani nechtěl myslet na to, kdo by mohl o život přijít tentokrát. Inu nezbylo mu nic jiného, než jen doufat.
Začichal. Necítil tu žádné vetřelce, díky bohu. Ucítil ale pach vodního ptactva - jistě, vždyť byl u vody! Ale žádné ptáky neviděl. Či ho snad jen šálil zrak? Byl přeci ještě moc mladý na to, aby se mu začal zhoršovat!

Přikývl. "Ano, je tu někde poblíž. Teď bude tvým úkolem ji pomocí pachu a dalších stop najít. A pak, jak říkal táta, ji chytit," vyřkl. "Srny mají ale dobré smysly, takže při hledání je třeba být nenápadný, jo? Když jde vlk na lov a blíží se k cíli, musí si dávat pozor, kam šlape. Křupnutí jediného klacku může způsobit útěk zvířete," vysvětlil Tulipánkovi. Ne, že by synovi nevěřil, ale tušil, že dnešní lov tolik úspěšný nebude. Chlapec se učil pomalu, takže nečekal zázraky, ale třeba se opravdu vydaří. On sám jako malý se učil celkem pomalu a vůbec byl oproti vrstevníkům celkem pozadu. Dospěl pozdě, ale přeci. Možná něco podobného bude i s Tulipánkem. Opravdu doufal, že eventuálně ostatní dožene a nebude pak tolik... zaostalý.

Tiše si povzdechl. Rodičovství si mohl představovat všelijak, ale určitě ne takto. Netušil, že to bude tak... zvláštní, obtížné. Tulipánek byl pomalejší než ostatní vlčata a Hari si s tím mnohdy nevěděl moc rady. Nebyl dobrý ve vysvětlování, vlastně obecně ani nebyl zrovna dobrým učitelem. Ale nemohl to jen tak vzdát, že?
"Ano, naše pachy tu samozřejmě jsou, ale je tu i spousta jiných," řekl jemně a vydal se dál po lese, dokud nenarazil na místo, kde pach srny byl podstatně silnější. Musela se tu nějakou chvíli zdržovat. "Přičichni si k tomu keři, Tulipánku. Cítíš ten pach? Patří srně," pokusil se mu vysvětlit a zadoufal, že teď už úspěšněji.

"Jen jsem si myslel, že sis mě mohl všimnout dřív," pokrčil rameny, ač mu bylo jasné, že bylo pro něj takřka nemožné si ho všimnout. Trochu si z něj střílel, ač to z tónu jeho hlasu moc nešlo poznat. Inu, to byl Hari. Nemohl být na Ignisana úplně milý.
"Ostatní se ale s tebou očividně rvou," poznamenal při pohledu na četné jizvy mladíka. Nemít jizvy v Ignisu je jako nežít, že? "Snad se vaší smečce nikdo nemstí?" naklonil zvídavě mírně hlavu do strany. No od nich to nikdo nebyl. Alespoň co věděl. Kdyby někdo od nich zbušil nějakého Ignisana, tak by se to určitě dozvěděli. Snad chudáka nezmlátil nějaký prašivý tulák? Jak vtipné.
"Opravdu? To bych nevěděl, Ignisane. Jak že ti říkají?" Pták Loskuták? Trošičku riskoval s deadnamováním, nejednoho ohniváka by to mohlo nakrknout. Ale přesto šlo vidět jakési polepšení se. Předtím by byl podstatně více spicy.

Byl klidný, když vlk na něj hned zavrčel. Asi se ho lekl. Dávalo by to smysl, musel se pro něj zjevit jak z čistýho vzduchu, jak duch.
Obhajovat se ale nehodlal, kdeže. Podíval se vlkovi do očí. "Chceš se snad rvát, Ignisane?" zamračil se. Ano, stále používal výraz Ignisan. Ohnivou smečku bude deadnamovat dlouho, protože měl za to, že pouhou změnou jména se nezmění.
On ale o rvačku samozřejmě nestál. Neměl zapotřebí lít olej do ohně, co se smečkových vztahů týče. "Nevím jak ty, ale já o to teda nestojím." Všiml si i jeho jizev, takže vlk měl s bitkami nepochybně zkušenost, a to ne příliš dobrou. Někdo mu musel dát pořádnou na zadek.

Tohoto dne se Hari, Tim i Tulipánek vydali na menší rodinný výlet. Respektive se oba shodli, že je vhodný čas jejich synečkovi ukázat základy lovu. Hari normálně neměl příliš velký problém někoho něco naučit, ale jakmile se jednalo o Tulipánka, vše bylo najednou o dost obtížnější. Snad z důvodu, že byl zázrakem i jeho krve, a také z důvodu, že měl furt na mozku kontrolku, která oznamovala, že se z malého miláčka může kdykoli stát šílená vražedná bestie.
Začenichal a ucítil pach srny, ale i starší pach lišky. Odtušil, že liška už mezitím raději utekla pryč. Žádný takový zrzek by snad nezůstal dlouho na místě, které je plné vlčího pachu. Ale přesto se odhodlal být preventivně na pozoru. Lišák by si na ně nedovolil, ale mohl by se stát průšvih, kdyby se Tulipánek zatoulal někam, kam nemá.
Podíval se na synka. "Tak co, poznáváš nějaké pachy?" pousmál se na něj.

Život v Přízračných se poslední dobou vskutku rychle měnil. Nejdříve dostal synka, pak odstoupil S'Arik a nastoupila Ryumee a následně se odehrál atentát v Nihilu, kvůli kterému se sem odstěhovali pár jejich vlků. Co bude pak? Vymyslí si teď něco Azaryn? Od nich teď dlouho bylo jakési podezřelé ticho. Nevěřil, že by se z nich teď stali dobří vlci. Ne, to nešlo. Nemohli se úplně změnit, že? Ne, že by si přál nějaký mezismečkový konflikt, to vůbec, ale... Vlk se musí mít vždy na pozoru.
Byl zrovna v podobě káněte a chvíli brouzdal vzduchem, dokud si jeho bystré dravčí oko nevšimlo okřídleného vlka. Toho jsem už někde viděl, uvědomil si. Vzhledem k tomu, že byl ve vzduchu a ptáci vůbec neměli kdo ví jaký čmuch, tak necítil jeho Azarynský pach.
Zamával křídly a přistál několik metrů za vlkem. Pak se proměnil zpět ve vlka a hned ho do čumáku udeřilo několikero pachů. Mimojiné i ten Azarynský. Zamračil se a přišel blíže k okřídlenému, zatímco si zvykal na starou podobu. Ne, teď si bolehlav dovolit nemohl! Teď musí být ve střehu!

Bylo to zvláštní, že ten den opravdu přišel. Den, kdy starý ordo předal žezlo moci Ryumee. Bude to nezvyk, ale věřil, že vlčice bude dobrou alfou - fortis. Nebo v to spíše doufal.
Samozřejmě na místo přivedl i Tulipánka, který mu poslední dobou přinášel starosti. Furt měl v mozku slova té vlčice z Nihilu, že může být nebezpečný a že zčásti není ani vlkem, ale cosi jiného. Co když se v něm teď ta bestie probudí a někomu ublíží? Byl tak ztracen v myšlenkách, že málem i přeslechl S'Arika, který je pokynul, aby si šli pro přívěsek. Naštěstí se tak nestalo. Poděkoval starému vlku a vydal se zpět na místo, vstříc nekonečnému dumání.

"Těší mě," kývl hlavou na Bellu, jakmile je Tim představil. Už teď ale věděl, že se moc do konverzace zapojovat nebude. Vlčici neznal, tedy si neměl s ní moc co říci. Všiml si ale, jak se Tulipánek zkouší k němu přemístit, snad aby se schovat před tou skupinkou cizích vlčat. Naprosto mu v tomto rozuměl a v jeho věku by měl stejnou reakci. Taky by se chtěl schovat a být neviditelný. Ale jak mu pomoci? Byl by nerad, kdyby mu z toho tady bylo nedobře! Přikrčil se k němu a řekl mu tiše, respektive tak, aby ho slyšel jen Tulipánek. "Nemusíš si s ostatními hrát jestli nechceš, dobře?" Nechtěl, aby na něj byl v tomto nějak vyvíjen tlak, nebo aby se tak cítil. Pak se opět podíval na Bellannu.
"Opravdu?" pronesl překvapeně. Oni že se někdy viděli? I když... jak nad tím přemýšlel, tak měl dojem, že tento kožich už někdy spatřil. "Jak nad tím přemýšlím, tak na tom něco bude. Možná na workshopu?" Dávalo by to smysl, když to taky byla léčitelka. Jinak nevěděl, kde jinde by se mohli setkat. Možná na plese?
Každopádně ho zajímalo, jak se Tim nakonec rozhodne. Řekne své kamarádce nakonec pravdu? Jestli ano, asi by bylo dobré, aby to ta banda vlčat neslyšela. Kdo ví, co by si mohla myslet, že? Ale možná se jen zbytečně strachoval.

Po proměně zpátky si oddechl a opět si zvykal na svou starou podobu. Uf. A za chvíli zase repete, dokud to nevyjde! A snad to už vyjde. Musí. Aby mohl vypadat alespoň trochu... reprezentativně.
Jeho očko si ale všimlo vlčího kožuchu. Oh. Někdo ho tu pozoroval. A ten někdo je vlče od Anjel! V duchu si povzdechl. Zadoufal, že se ho nezačne kvůli tomuto bát nebo tak něco. On by v jejím věku určitě znepokojen byl.
"Uhm... ahoj!" pozdravil vlče a zamyslel se nad tím, jak se malá jmenovala. Anjel mu to nepochybně již někdy řekla. "Jsi Světluška, že? Já jsem Hariuha," představil se a zadoufal, že toto setkání nebude tak awkward, jak si myslel. V tu chvíli by dal nohu za nějaké lepší komunikační schopnosti, ale co můžeme chtít od tohoto auťáka, že?

Hari měl toho hodně na mysli. Hlavně kvůli tomu, co se stalo v Nihilu. Respektive, co všechno se tam dozvěděli. Byl z toho nedobrý. Už tak se sotva zvládl přenést přes to, že Tulipánek málem při svém zrození zabil Tima, ale to... to další? Jistě, nemohl za to, jak přišel na svět. Nejspíš. Bude třeba ho vychovat tak, aby bylo všechno dobré. Ale měl pocit, že jako... otec? Celkem selhává. Jistě, nikdy se nebránil myšlence se starat o dědičky, kdeže, naopak! Ale když už ten čas nastal, tak vše bylo jinak. Ale musel se snažit. Tim ani Tulipánek za tuto situaci nemohou. Určitě vše dobře dopadne! A jakmile Tulda trochu poroste, tak určitě budou spolu chodit na výlety, kde budou sbírat hezké květinky... A zkoumat zákoutí světa!
Každopádně se i dozvěděl o tom, jak se zbavit těch svých ohavných tlap. Musí se opět proměnit v to dané zvíře. A to co nejrychleji, neb čím déle to bude oddalovat, tím je větší šance, že to bude mít navěky. A to opravdu nechtěl. Jistě, byly zde výhody kočičích tlap, ale je důvod, proč vlci mají jiné. Rozhodl se tedy se jich dnes zbavit. Či se o to pokusit. Zadoufal, že tu v okolí moc nikdo nebude a že... Že se nestane další chyba. Dostat takový kočičí frňák, tak se nikdy neukáže na veřejnosti.
Nadechl se a začal si v hlavě představovat irbise. A jakmile byl připraven, změnil se. Jakmile se ale podíval po proměně na své tlapy, tak mu došlo, že to opět nevyšlo. Nebyl bílý s fleky, ale zlatý! Těsně vedle. Trochu se protáhl, neb již věděl, že okamžitá proměna zpátky by paradoxně snědla o trochu více energie. Vyčkal tedy pár desítek sekund navíc a opět se změnil ve vlka.

Nadechl se. Cítil, že tato konverzace bude poněkud awkward. Kdo by taky věřil, že tento mrňavej drobek býval parazitem uhnízděným v Timově těle? I proto snad ihned chtěl potvrdit jeho slova. Fakt nekecají! Je to skutečný!
"Opravdu mluví pravdu. Byl jsem u jeho... zrození. Maličký, říkáme mu Tulipánek, se jednoho dne prodral z Timova těla. Za záchranu vděčíme jednomu zelenému vlkovi od vás." A i toho by rádi navštívili a vzkázali mu ještě jednou své díky! Snad ho najdou.
"Jak asi tušíš, tak jsme přišli, abychom tě požádali o použití tvé magie na Tulipánka, abychom věděli, jak je na tom zdravotně. I na Tima, protože... kdo ví, jestli nemá z toho všeho nějaké skryté následky." Prohlídku Timkovu naplánovanou zrovna neměli, ale přesto o ni právě teď požádal. Bál se o něj. Mít v těle něco takového, hlavně, když na konci pak málem umřel... Co když má teď kvůli tomu slabší srdce nebo tak něco?

Hari byl z návštěvy celkem nervózní. Děsil se toho, co se dozví. Na jednu stranu by se mu ulevilo, kdyby mu bylo řečeno, že Tulipánek je vlastně zcela normální, jen jeho příchod na svět byl jaksi mimo normu. Na druhou stranu mu bylo jasné, že to tak jednoduché asi nebude.
"Jsi perfektní léčitel i bez nějakých schopností navíc," pousmál se na Timka. Ale chápal to, samozřejmě. Na jeho místě by měl stejné myšlenky. Mít takové schopnosti musí práci hodně usnadňovat. Otázkou je, jak moc byly přesné. O tom se musí přesvědčit až na vlastní oka.
"To by bylo skvělé... Snad opravdu na něco přijde, jejich existence mě fakt trápí," povzdechl si. Nebylo to to nejhorší, ale co si budem, je důvod, proč vlci měli jiné tlapky jak velké kočky. Nechodilo se mu zrovna dobře. Jistě, mohl lozit po stromech, ale cožpak si chce hrát na nějakou veverku? Kdeže!
Následně také spatřil jakýsi tmavý kožuch. Odtušil, že to bude ta ona Ghaa'yel. Šel tedy za ní.
"Zdravím Vás," pozdravil ji. Zadoufal, že se bude jednat o někoho, s kým bude normální řeč. Předpokládal, že ano. Jinak by na ni Tim tolik nespoléhal, že?

Hari si zvykal na novou a poněkud zvláštní etapu svého života, kdy společně s Timem vychovával malého emzáka, kterému říkali Tulipánek. Chtěl ho mít rád, a jak moc! Ale bylo to obtížné, když mu každý pohled na malého připomněl ten den, kdy Tim málem zemřel. Všude krev, viditelné orgány. Ty emoce! Kdyby nepřišel onen Sol, tak by Tim nepochybně zemřel. Příšerná představa, která v jeho hlavě žila rent-free. Ještě byl nervózní z návštěvy oné doktorky, která umí šmejdit ve vlčím těle. Co když se dozví něco, co by bylo lepší radši nevědět? Co když má Tulipánek nějaké vady, kvůli kterým může předčasně umřít? Ah, tolik otázek!
Pohlédl na malého. "Kdykoli si můžeme dát pauzu," pravil, když se Timck ptal, zdali Tulipánka nebolí nožičky. Jistě, už byli u cílové rovinky, ale Tulipánek byl ještě malinkej a křehkej.
Opravdu doufal, že by si našel ve zdejších končinách nové kamarády. Ale také se bál alternativy, a to sice, že by ho snad mohli šikanovat! Ano, Hariho hlavička byla plná starostí. Musí se taky někdy uvolnit! Ale sám jako děcko byl šikanovanej, takže se jeho starostem nejspíše nedalo divit.
"Ano, ano, všechno dobré," pousmál se, ale zrovna hej mu nebylo. Nechtěl však Timka zbytečně zatěžovat, hlavně, když už byli na místě! Také spatřil v dáli onu vlčici. Neznal ji, ale znala dobře Tima, takže to asi bude trochu awkward. Ale to on přežije. Pokračoval tedy dál v cestě za nihilskou matkou. "Zdravím vás," vyřkl.

Co navrhuje? Netušil. Opravdu neměl sebemenší tušení. Bylo to složité. Vskutku se bál, že tato drobná kulička může být potenciálním zdrojem problémů v budoucnosti, ale cožpak ho mohl snad zabít?
"Netuším," povzdechl si unaveně. Taky neměl zrovna žaludek na to ho nechat napospas osudu, ale co když toho budou opravdu litovat? Furt mu v hlavě svítila kontrolka, že když si ho nechají, tak nastane průšvih. Ale jak již bylo řečeno, nemohl přeci usmrtit vlče!
"Já bych to taky nedokázal, ale... Jak říkáš, co bychom jim řekli? No oba víme, že kdyby pravdu, tak nám nikdo neuvěří. Možná to, že jsme ho někde našli? Ale... on je ti na to moc podobný. Asi by si mysleli, že sis ho udělal s nějakou tulačkou. Ale nález je asi jediná výmluva, kterou bychom mohli použít." Holt žádná možnost nebyla zrovna dvakrát ideální. Nechtělo se mu zrovna lhát svým soudruhům, ale cožpak měli jinou možnost? Jistě, měli svědka v podobě Sola z Nihilu, ale toho po ruce opravdu jen tak mít nebudou. Jaj.
"Uhm... Když už si ho teda, no, necháme, tak bychom ho nějak měli pojmenovat," vyřkl a pohlédl na vlče. Ah, nikdy by si nemyslel, že by někdy pojmenoval vlče! Natož vlče, co není ani vlče. "Možná by mu slušelo jméno po nějaké rostlině," navrhl a pousmál se. Dobře věděl o Timově lásce ke kytičkám! Proto ho to taky napadlo.