Príspevky užívateľa

Nakonec se i Hari odhodlal přijít. Kupodivu. Měl zrovna poněkud uzavřené samotářské období. Ples nejspíš pro něj znamenal socializaci na rok dopředu. I když tam vlastně skoro nic nedělal.
Jakmile se Hari blížil na místo, tak už slyšel Timův hlas. Vidno přišel poněkud pozdě. Většina vlků už byla na svých místech. Nechtěl je nějak rušit, takže se posadil a sledoval je tak nějak zpovzdálí. Neměl moc náladu na to se s někým bavit, tak zadoufal, že si ho nikdo nevšimne. Co by ostatním taky řekl? Neměl si s druhými vlastně ani moc co říct. Nebo si to alespoň myslel. Ani plášť si na sebe dnes nevzal! Příliš mu připomínal Timka. A nechtěl na něj myslet. A myslet na to, jak na něj často myslí! Přijít sem bylo v tomto smyslu *velice* kontraproduktivní. Ale co už s ním, že. Hari nebyl zrovna známý zdravými rozhodnutími. Nu, však co si budem, kdyby sem nepřišel jako jediný, tak by to bylo minimálně velice trapné.

Přišlo mu, že toto setkání trvá věčnost a že nikdy neskončí. Ne, že by opravdu trpěl. Netrpěl. Nebo ano? Určitě mu hej nebylo. Všechna ta nervozita, měl pocit, že z kůže vyletí! Nikdy ho nikdo nepřipravil na takový den. Ale co si budem, valná většina vlků něco takého ani nezažije! Taký krásný dar.
Následovalo poučení o tom, jak si ten pláštík hezky zavázat. Sotva se mohl soustředit, jak mu mozkem utíkalo tolik myšlenek! Ježiši marja, jak bude vypadat, až to bude muset zkoušet? Kdyby měl aspoň nějaký přirozený talent na věci, co vyžadují jemnou motoriku! Ale on byl v tomto prostě mizernej. Hrubá motorika, tu měl více než v pořádku. Ale jeho hrubé packy nebyly stvořeny pro jemnou práci. Snažil se vnímat Timkovo povídání o průvlecích, jak to jen šlo. V takové situaci opravdu nechtěl ze sebe udělat debila, ale něco mu říkalo, že tak opravdu skončí.
"Dobře, dobře," ozval se konečně na pobídku Tima, ať si to zkusí. Nemohl být furt jako němý, že! Zhluboka se nadechl a šel do práce. Jak byl nervózní, tak mu to šlo mizerně. Jako kdyby měl nějaký blok. Vůbec mu to nemyslelo a packy ho neposlouchaly! Cítil, jak mu tělem projela vlna frustrace. Ne!! Musí to zvládnout! Povzdechl si. Ne. Bylo to s ním marný. "Asi potřebuju s tím trochu pomoct," přiznal se a hned se zacítil velice, velice trapně, že nezvládne něco tak prostého!

Poslouchal slova vysokého podivína. A úplně s nimi nesouhlasil. Jistě, každý někdy chcipne a nic se s tím dělat nedá. Samozřejmě. To se rozporovat nedalo. Ale pokud měl dotyčný přání, tak bylo třeba ho splnit? Ani za zlaté prase. "Hm. Záleží na daném přání, řekl bych," pravil a snažil se znít co nejvíce neutrálně. "Modré z nebe bych jim nedal. Nemá to smysl. Jsou mrtví a s tím se nedá nic dělat. Ono splněné přání neuvidí, takže se jedná spíše o... skoro až sobecký čin, abychom si *my* ulevili." Ty jo, takové moudro vyplodil po sakra dlouhé době! Hoch holt na posmrtný život nevěřil. Tedy, bylo by hezké, kdyby byl. Ale nemyslil si, že by něco takového opravdu bylo.
"Jistě. Onen smutek a šok stejně mohou přijít až po nějaké době po smrti," zamyslil se. Když Darius zemřel, tak byl nějakou dobu mimo. A až po pár dnech mu došlo, co se actually stalo. "Vlastně ani nevím," zalhal. Nemohl říci, jak byl nešťastný a tak. Normálně by mu lež nedělala zas až takový problém, ale teď to bylo něco jiného. Taková slova mu nešla přes pusu. "Svůj osud si asi tak nějak zasloužil. Dráždil hada tak dlouho, dokud ho neuštknul," pravil poněkud metaforicky.

Snad nechytne i to, co chytnout nemá, pomyslil si Hari při pohledu na předávání si pochodní a pálení hranic. Oheň byl nevyzpytatelný, nebezpečný, ale přesto vlastně celkem fascinující. Díval se na něj, ale pak ho z toho začala bolet oka a radši přemístil pohled na soudruhy s pochodněma. Netrvalo dlouho a i na něj přešla řada. Ohnivé žezlo mu předal Ignisan s pláští. Uchopil tedy předmět do tlamy a šel směrem na své místečko. Dával pozor, aby se nepopálil. Tedy, on ať se klidně popálí! Ale dar od Tima musí zůstat netknut. Kdyby ho poškodil, tak by to asi nedal. Byl to originál!! Originál přímo od srdíčka. Ale ne, božinku, teď na Tima nesmí myslet!
Každopádně přišel ke své části hranice a i tu zapálil. Dílo bylo dokonáno. Hurá! Očkem se podíval na zbytek skupiny. A teď co? Rozchod? Kdo ví.

Princezna je nakonec pobídla, ať jdou za ní. To se taky dalo očekávat, což? Na vteřinku trochu zalitoval, že se přihlásil. Bylo to od něj zbytečně impulzivní. Ale už tu byl, takže holt bude muset sklidit to, co si zasel. Určitě to nebude na dlouho, že? Ale v tom princezna se začala ptát na jména. Tělem mu na okamžik projela hrůza. Samozřejmě. Small talk. Začne to jmény a skončí to kdo ví kde. Neměl kdo ví jaké konverzační schopnosti. A když je nezískal za ty roky, tak je nezíská nikdy. Marnej boj.
"Jsem Hariuha," představil se a úplně očekával to trapný ticho, co bude následovat. Nebo nebude? Třeba se hned přejde na zadání, v tom lepším případě. No, alespoň se jednalo teď o menší komunikaci ve skupince. Kdyby mimo ohně museli něco pronést přede všemi, to by byla teprve noční můra!

Na slova, že si ho trochu vybavuje, jen kývl hlavou. Nechtěl se v tom moc zabrušovat, protože by pak skončil jako pan Rozner. A hlavně, proč si tu dobu zbytečně připomínat? Nebylo na ní nic dobré. Alespoň pro něj ne. Pro ni jistě ano. Přec to byla cerka samotného Zora a Justice. Co si pamatoval, tak jejich děcka měla snad i speciální postavení. Rozmazlenci. Nebylo divu, že Nereovi stouplo do hlavy a začal dělat... zajímavé věci. U kterých věděl naštěstí jen z doslechu.
"Hm, něco málo vím. Třeba to, že celá tvoje rodina je stále pryč." Teda, toto nevěděl jistě. Ale kdyby tam ještě někdo zbyl, tak by jistě vládli oni a ne Rej, který ani nebyl tmavý natolik, aby mohl svým potenciálním potomkům předat jméno. "Jak se Nereus chopil vlády, tak se půlka smečky sbalila a šla pryč a po nějaký době se i on vypakoval. Dnes vládne Ray, kterého si asi ani nepamatuješ, a zrušili ceremoniál pro omegy. Ale své vrahy si samozřejmě chrání dál." Tím měl na mysli Kariho, který úplně random zabil vlčici od Přízračných, Sil. "Nejspíš tam už není nikdo, koho bys pořádně znala. Ale dnes berou snad každého. I zrakově postižené a i ty, co by porazila i veverka." Tento poněkud ableist komentář řekl schválně. A nevymýšlel si ho. Když bylo mezismečkové drama, tak se tam ozýval jakýsi bílý vlk, co se koukal úplně mimo a vůbec měl tušení, že něco s očima měl. I kdyby se mýlil, tak co? Chtěl vidět na to reakci. Ignis byl hrdým místem a nemyslil si, že by se za vlády Zora přijímali takto zranitelní jedinci.

Neměl co dělat. Co si budem nalhávat. Nebyl expertem na navazování nových vztahů, takže jakmile zbystřil a zaslechl hlas Rivery, spatřil v tom příležitost. Příležitost, aby nemusel sedět na zadku. A aby nedošlo k nějakému awkward setkání. Přec jen, všiml si zde existenci *Tima* i *Saturejky*. Čím méně je bude mít momentálně na očích, tím lépe. Navíc se krásně zaneprázdní. I když, kdo ví, co se bude dělat, že? Něco s ohněm. Mohou přijít ti, co se ho nebojí. Hari měl pochopitelně z ohně respekt. Ale jeho mozek do něj furt ryl, že oheň taky symbolizuje Ignis a on se Ignisu nebojí!!
"Rovněž bych se rád přihlásil," řekl a zadoufal, že nikdo s ním nepromluvil zároveň. Nu, nevypadalo to tak. Takže půjdou on, vlčice na kterou narazil u Igny a přerostlý typek z Ignisu. Stejně jako oni, i on šel směrem blíže k vlčicím a mírně se poklonil. Zaujalo ho, jak tady princezna Ri... Riviera? byla velmi drobného vzrůstu. Chudák se musela cítit jak mravenec mezi těmi všemi giganty kolem.

Hari byl ze dnešní akce poněkud nervózní. Nejspíše to bylo těma dotěrnýma myšlenkama na Tima. A co jen na Tima! I Saturejky měl plnou hlavu. Všeho měl plnou hlavu. A štvalo ho to. Velice ho to štvalo. Nechtěl na ně neustále myslet! A hlavně... *takto*. Takové myšlenky byly... nepřirozené. Nechtěl je mít. Jako kdyby ani jeho nebyly! Stop!
Vůbec tomu nepomáhalo to, že se ozdobil překrásným darem od Tima. Rudým pláštěm! Takový skvost tu neměl jen tak někdo. Cítil se tímto až příliš výrazně. Valná většina na sobě ani kus látky neměla! Určitě byl jako pěst na oko.
Před cestou necestou se i pokoušel udělat květinový věnec. Hezky podle Timkových instrukcí, které si zapamatoval. Ale ať se snažil jakkoli, vždy to dopadlo... buďme si k sobě upřímní, katastrofálně. A byl moc tvrdohlavý na to, aby si šel za Timem pro pomoc. Vlastně měl tendence se mu i dokonce vyhýbat! Sejde z očí, sejde z mysli, že? A o to šlo! Aby se mu mozek uklidnil, když se jednalo o toho jemného Estreláka. Ale tato taktika nebude dnes použitelná, neb i tu Tim byl. A doufal, že spolu komunikovat příliš nebudou. Byl z toho moc nervózní! Bylo to moc awkward! Jeho vnitřní hlásek mu sice tiše našeptával, ať sebere kuráž a pozve ho, ale odmítal tak učinit. Nemohl to přeci udělat! Zve se opačné pohlaví. Tečka. Konec diskuze. Něco jako láska mezi dvěma chlapy neexistuje. Počkat, jaká láska? Proč u všech čertů myslí na to slovo? Ne!! O žádnou lásku se nejednalo. Proč na to furt myslí! Proč myslí na takové nepravdy! Stačilo, když ho jako mimino furt šikanoval Darius, cožpak ho teď musel šikanovat i mozek? Daria se sice krásně zbavil, ale tu hmotu v lebce jen tak nevyhodí, bohužel.
Ale raději už odbočme od tématu a vraťme se k Hariho věčné vášni. Ignis. Slyšel o tom, že i ten byl pozván, ale domníval se, že to byl jen hoax. Ale šeredně se mýlil. Byla to krutá realita, kterou vnitřně dokázal sotva rozdýchat. To si panovník Nihilu dělal srandu? Však u konfliktu byl i ten nihilský letec, určitě vše musel vyslepičit. Určitě musel říct o té vraždě. Proč by Nihil posílal na svůj ples bandu vrahů a jejich obhájců? Neskutečné. Neskutečné!! Kdyby měl onen Kariáš drzost se tu ukázat, tak asi udělá scénu jak pořádná Karen a najde si manažera v podobě Volt. Tohle udělat svým spojencům!! To byl Nihil tak slabý, že nebyl schopný říct ohnivákům ne? To byli teda spojenci za všechny prachy, opravdu. Ale nemohl tu přeci vztekle funět, alespoň ne *teď*. Teď nasadí co nejvíc neutrální gesicht a bude se chovat v rámci možností slušně. Už teď se z toho cítil vyčerpaný. Dlouhá cesta, otravné myšlenky a teď ještě toto!! A navíc ani nevěděl, za kým se vecpat, takže tu seděl jak pecka. Skvělé. Zatím to působilo, že většina tu nějaký svůj kroužek má. Ach jaj. Musel si někoho hned vyčíhnout! Nebo ještě lépe, někdo by si mohl vyčíhnout *jeho*. Jinak by bylo možné, že si ho dřív vyčíhne Tim a, no... Na takovou konverzaci určitě nebyl ready. Minimálně ne teď!

Zajímavé. Když se jedná o smečky, tak chytá těžkej hysterák, ale starší rodinné příslušníky poslouchá a respektuje? Ačkoli s tím rozhodnutím nemusí sám úplně souhlasit? Zadoufal, že onen starší bratr podědil trochu víc rozumu než tento týpek. Něco mu říkalo, že i toho eventuálně potká.
"Budiž, to asi dává smysl," pokrčil rameny. "Vlk má přeci jen pouze jednu rodinu." V jeho případě to bylo spíše dobře. Pokrevní rodina mu příliš nechyběla. Spíš mu chyběl... *koncept* rodiny. Jistě, objektivně to nebyla ta nejvíc dysfunkční famílie na světě. Otec byl dobrý. Bratr ale velký špatný. Smečka velký špatný. Širší rodina velký špatný. Hurá, že ta byla pryč. Alespoň něco pozitivního.
"Měl jsem bratra. Ale už je mrtvý," odpověděl mu kupodivu s klidem. O druhém bratru se nezmiňoval. Proč taky, že? Kdyby se zmínil o živém sourozenci, jistě by se řeč přesunula i na něj. A to nechtěl. Nechtěl se o něm bavit. Ne, že by konverzace o mrtvole byla záživnější. "Už je to nějaká doba, co zemřel," dodal.

Snažil se uklidnit a chovat se co... nejnormálněji! Ale jak, když tato situace byla tak bizarní? Jistě, Timek nemusel mít žádná očekávání, co se oplátky týče, ale přesto by bylo neslušné mu nic nedát, no ne? Takto ostatní fungují. Nemohl přeci jen brát a nic nedávat! Ach jaj, ach jaj. Z tohoto ani oka nezahmouří!
"Ještě jednou ti moc děkuju, muselo to dát fakt hodně práce," poděkoval eště jednou nervózně. V životě by netušil, že by od kohokoli dostal tak veliký dar! Nebo vůbec jakýkoli dar. A nejhorší na tom bylo to, že měl poslední dobou ohledně Timka hodně vtíravých myšlenek a tato událost je určitě nezastaví, právě naopak! Jakoby ho život chtěl pořádně potrollit. To snad nestačí trollení Rojžana, probůh?
A přišlo na pořádnou zkoušku. Ne v převlékací kabince v soukromíčku, ale hezky spolu. Byl trochu nervózní. Teda, buďme si k sobě upřímný. Byl trochu víc nervózní. Ah, kéž by byl v jeskyni, tam všechny jeho úzkosti zmizely! Ne, na tohle není zdrávo myslet. Začne to myšlenkami a skončí to činy! Každé své duševní bebí si bude léčit výpary! A to se nesmí stát, přátelé. To se nesmí stát.
Pečlivě poslouchat Timkovy instrukce. Třeba kde a jak se to zapíná. Na toto by asi došel sám, i když, kdo ví. Na takové věci byl vždy nemehlo. Jemné pacičky holt postrádal.
Zamrkal, když uslyšel to, že dal na *rady Ryumee*. Takže tohle i konzultoval s ostatními? Úplně se mu rozmazalo před očima. Tolik práce, tolik úsilí! Takové krásné věci dělají vlci svým partnerům, ne kamarádům! Pokud ten kamarád teda nebyl... speciální? Ale v čem on by byl tak speciální?
"Ne, ne, samozřejmě, že se mi to líbí!" vyhrkl. Jak by se mu to taky mohlo nelíbit? I kdyby to bylo... objektivně nevzhledné, což samozřejmě nebylo, tak by se mu to líbilo, protože do toho Tim vložil lásku! Teda, lásku? Neeeeee.
Po pár okamžicích byl plášť uvázán. Vydechl. Byl to hrozně zvláštní pocit. Nezvyk, cítit jakousi látku na svém kožichu. Měl pocit, že vyletí z kůže. Ani ne kvůli textuře, jako spíše kvůli té nervozitě, co cítil.
Byl čas se pokochat sebou samým v odrazu vodním. Polkl a šel ke břehu studánky a hodil očko na onen odraz. Lepší zrkadlo přeci jen jen tak nenajdou. Byla to škoda. Stálo by za to se pořádně vidět. Bohužel, realita byla krutá a Hahariáš měl v tomto holt smolíka. Ale i přesto to málo, co voda nabízela, stačilo k tomu, aby ten úkaz běloušovi skoro až dych vyrazil! Zas a opět, já vím, my víme. Ale není to každý den, kdy je chlapec nějak načančanej. A plášť, ten nemá jen tak někdo!
"Je to krásný. Moc děkuju," zamumlal. Bylo zvláštní se takto vidět. Ani nevěděl, jak své popisy popsat. Bylo jich příliš. Byly matoucí. Byly overwhelming. Podíval se na Tima. "Ano, budu moc rád, když mi ukážeš, jak si to zavázat," řekl opět poněkud tiše. Nerad by Tima obtěžoval pokaždé, co by si chtěl plášť vzít. To by bylo, nu, trapné? Cringe? Ale nejspíše se dalšímu cringy nevyhnout. Možná... možná se při zkoušení si to zavázat d-dotknou packama!!
Bylo mu trochu blbé, jak se zdaleka nevyjadřoval tolik jako Timek. Ale holt neměl slov. A čím déle je hledal, tím méně jich nacházel. Všechna se rozprchla na místa, na která nemohl dosáhnout. Tento okamžik se mu navěky vštípí do mozku. A bude mu věčně připomínat to, jak trapácky se zachoval. Bude hučet, co měl říci a co místo toho řekl. Agónie.

Nedivím se, pomyslil si. Kdo by takového hulváta rád poznával, že? Jestli se podobně jak k němu choval ke všem ostatním, tak nebylo pochyb o tom, že na tomto světě nebude nikdo, kdo by ho měl nějak rád. Enkidu a mít kamarády? S touto náturou? Pokud opravdu někoho takového měl, rád by dotyčného poznal. Nebo ne, radši ne. Aby si zachoval svůj duševní stav.
"Takže tě bratr takto donutil, jo?" Takže buření od smečky je pro něj no-go, ale pro bratra udělá výjimku, jo? Jak roztomilé. Ale počkat! Bratr? Ono to má bratra? Tady? Bože kriste. Jestli bude podobný kvítko jako tento jedinec, tak... nu, nezvěstilo to nic dobrého! "A proč bys jako nemoh' odejít?" Mistr svobodný a něco nemůže? To se ten jeho bráško v průběhu zmrzačil a teď se o něj musí starat, nebo co jako? Ne, to nebude ono. Tak čím to bylo, hm? To by ho zajímalo!

Stáda? Proč... stáda? Proč nepoužije normálně slovo smečka? No jo, to ty teenky. Úplně se hrozil toho, že by Rojžanovu mluvu někdy podvědomě pochytil. Že by třeba začal říkat slovo čajina! Nebo brotci! To by mu drblo.
"Možná," pokrčil rameny. "Dřív nebo později si význam toho snu uvědomíš." Anebo taky ne. I to byla možnost.
Možná byl trochu zklamaný, že hvězdy neřekly, ať si tady chlapec sbalí svých pět švestek a odejde. I když, ne. Měl by se uklidnit. Nemusel ho mít rád, ale přát si něco takového už nebylo vhodné. Už holt byl ve smečce dobrých pár měsíců, pravidla ještě neporušil, mohlo být podstatně hůře.
"Hm? Sis myslel, že by tě hvězdy mohly odmítnout?" Ha! Že by z něj mluvilo svědomí? Kéž by. Ale i tak byl celkem překvapenej, že z něj vypadlo zrovna tohle. "Zatím jsem neslyšel, že by se to kdy stalo," pokrčil rameny. Ale vše jednou musí být poprvé, že? Třeba se něco takového fakt stane. Kdo ví?
"Tohle je každopádně ode mě vše. Seš volnej." Nehodlal s ním strávit ani minutu navíc! Ani minutu!! Už se těšil na boží klid. Doufejme, že toto bude poslední interakce s rožkem na dlouhou dobu.

Byl z vlčice poněkud zmatený a pochopitelně si začal domýšlet, proč. Jistě, jednou z možností bylo, že se vyděsila jeho ksichtu, a ačkoli to nebyla ta nejvíc estetická věc na tomto světě, nemyslil si, že by to bylo tím. Rozhlédl se. Stále to vypadalo, že v okolí jsou jen oni dva. Podíval se opět na vlčici. "Sleduje tě snad někdo?" zeptal se. Dávalo by možná i smysl, že? Kdyby po ní někdo šel. To, jak se lekla, jak si myslela, že je někdo jiný. Hah! Tak mladá a už jí jde o kejhák! Čímpak si to asi zasloužila? Ale ne, nepředbíhejme událostem. Třeba po ní fakticky nikdo nejde. Třeba je vše úplně jinak! A to se jistě vše brzy dozvíme, přátelé.

Takže se nemýlil. Nezdálo se mu to. Tato zvláštně zbarvená vlčice vskutku byla Verdandi Heltyr de Zereas. A vrátila se zpět do Norestu. Jaképak asi byly její motivace? Zvědavost? Touha jít zpět domů? I když, z toho domova téměř nic nezbylo. Leda tak... vrahoun Kari, Rej Koranteng a Stadley, pokud ten teda ještě žil. Kdo ví, možná ještě někdo, ale jistě věděl jen o těch třech. A odtušil, že si tato vlčice na tuto trojici taky bude sotva pamatovat. I když, kdo ví?
"Ano," přivřel oka. Bohužel. Mohl být jen rád, že tohle bylo už dávnou minulostí. Boha, ten život tak rychle utíkal. Nebude trvat dlouho a už bude prdět do hlíny. A teď říci své jméno! Pravdou bylo, že se mu příliš nechtělo. Jako kdyby v tomto případě bylo jeho jméno jakýmsi nositelem studu. Přeci jen, v dobách, kdy žil v ohnivé smečce, byl nešikovným chcípákem. Trvalo chvíli, než se konečně vytáhl a dospěl. "Jsem Hariuha. Ale možná ti to jméno nic neříká ani tak, hm?" Vůbec by se nedivil. Zdaleka nebyl takovou hvězdou jako jeho nechvalně proslulý bratr Darius, že.

Měl pocit, že se tato konverzace bude velmi brzy točit v kruzích. Smečky jsou na nic! Néé, mýlíš se, nejsou tak špatné! A to samé dokolečka. Bude třeba tento kruh přetrhnout, ale jak? A chtělo se mu takto přemáhat?
"Tak si to nechápej dál. Můj problém to není," protočil očima. Měl co dělat, aby nebyl příliš kousavý. Tušil, že tomuto jedinci stačilo málo, aby mu ruplo v bedně. A dobře viděl jeho stavbu těla, žádnej měkkýš to nebyl. Kdyby došlo na nějaký stupidní konflikt, bylo by to... minimálně nemilé.
"Fajn, Enkidu. Rád tě poznávám," řekl a mírně přivřel oka. Měl fakt co dělat, aby se přinutil neříct *nerad* tě poznávám. Protože zatím jeho nejsilnější touhou bylo vzít si svých pět švestek a jít zpátky dom, kde nebude mít z druhých vlků bolehlav. "Předpokládám, že jsi do těchto krajin dorazil nedávno?" optal se, načež zadoufal, že z těchto krajů i brzy odejde. Ah, kdyby na takového blbce narazil Tim! To by byla hrůza!