Príspevky užívateľa

Harimu se z těch všech myšlenek úplně hlavička zamotala. Svatba!! No bylo to možné? Nemohl na ni říct ne. To nešlo! Ale přesto uvnitř cítil jakousi nejistotu a nervozitu. Ale to ho brzy jistě přejde.
"To by... to by bylo úžasné!" vyhrkl s rozzářenýma očkama. On teda na žádný svatbě nebyl, takže si úplně nedokázal představit, co to všechno obnáší, ale... Určitě z toho mohla být velkolepá událost! I když... chtěl by něco velkého? Trochu pochyboval o tom, že by většinu smečky zajímala svatba dvou cápků. On sám neměl moc přátel, které by mohl pozvat! Ale mít něco menšího stále může být super, ne? Ježišmarjá! Tolik organizačních otázek!!
"Snad proti nebude. Přeci jen, jsme trochu nestandardní pár," uchechtl se poněkud nervózně. Né, že by o rodu Estrela moc nevěděl, ale vůbec netušil, jaký je rodový postoj ohledně stejnopohlavních párů. Asi ne moc zlý, vzhledem k tomu, že Timck působil klidně. Asi to moc overthinkuje.
"A byl jsi už na nějaké svatbě? Já se přiznám, že... že úplně nevím, co všechno se tam má klasicky odehrávat." Awkwaaard. Ale stejně by šlo rychle poznat, že zrovna neví, co a jak. Božínku!!

Moc vzdělaně zatím nepůsobíš, pomyslel si skepticky. Vzdělaný vlk by takto neplival na vzhled druhých!! Nebo si to alespoň myslel. Tento jedinec měl možná jinou definici vzdělání.
"A kdože je tvůj otec?" zamračil se. "Protože ať je to kdo je to, v Přízračných ho nejspíš už nenajdeš." Silně pochyboval, že je to šéfovo ztracené dítě, protože jako on vůbec nevypadal. A ostatní vlci... u nich by to nedávalo smysl. Tvářičku nejspíš čekal silnej reality check. Hari vlastně zažil něco podobného. Když se vrátil, valná většina jeho rodiny byla fuč. Zbyl mu jen bratr, ale aj on to už zabalil.
"Jo? A na jakých?" optal se poněkud skepticky. Jaké otázky mohl tento týpek mít? Jak si neušpinit srst v blátě? Ne, ne... Určitě to bylo něco více sofistikovaného. Hari měl holt velké potíže typka brát seriózně. Hlavně, když pak hodil hubu na zem. Ušklíbl se. Karma.
"Měl by ses ke svému okolí chovat slušněji, když chceš žádat o pomoc." Tahle entitled nátura mu byla vskutku silně nesympatická a to méně se mu chtělo pomáhat. Jen ať si to slízne. Možná se pak naučí pokoře! I když... typek už nebyl žádný týnejdžr. Ztracený případ.
"Do tepla? O teplu si můžeš tady jen nechat zdát. Jedinou šancí je vylézt tímto směrem ven z hor. A i tam bude zima. Všude je."

Hari se zamračil. To vážně?? Za jeho mladých let by dotyčného za takové chování ztřískali natolik, že by se další den na prdel neposadil! Nebo jen křivdil dávným dobám?
"Být alfou Ignisu, tak se asi do země propadnu," uchechtl se. A ano, stále jim říkal někdy Ignis. Zvyk byl železnou košilí. A hlavně, změna jména z nich nedělá žádný miláčky. Historii nesmažou, byť se o to jistě mohli snažit.
Jakmile došlo na další slova Timkova, tak Hari na chvíli snad úplně oněměl. Ani nedýchal! Nebyl připraven na takovou konverzaci, ale... On by nikdy nebyl 100% připraven. Ale přesto někdy řeč o tom přijít musí. A dnes byl ten den.
"Jakože... jakože bychom se vzali?" ujistil se. Cítil, jak měl v ústech najednou příšerné sucho. To z té nervozity!! Nikdy v životě by si nemyslel, že by mohl nosit stejné jméno jako Tim. Estrela do Norte. Jak by mohl odmítnout? Znělo to tak... překrásně. Neuvěřitelně. Že by mohli být svoji i takto. Opravdu se mu to jen nezdálo? Štípněte ho někdo!

Přikývl. Joo, bylo by fajn, kdyby se toto Roižnovi fakt povedlo. Kdyby se konečně zklidnil. Týpek byl přeci jen dospělej. Alespoň věkem. Tak by se tak mohl i chovat, ne?
"To bylo," potvrdil jeho slova. "Narodil jsem se do rodu, který v Ignisu dlouhodobě vládnul. A jakmile je v takové rodině někdo, kdo se vymyká jejich obrazu... tak to není zrovna příjemné." Jéžišmarjá, tito dva si tu ještě udělají therapy session a řeknou si svý nejvíc deep tajemství! Ještě ž nich budou největší bros!! Jak se to mohlo stát? Děsivé!
Na další dotaz se musil ušklíbnout. "Šéf se přeci neumí na nic tvářit. Ale... Možná je důvod, proč mi dal za úkol v rámci přijímaní do smečky jít do hor zkoumat počty nimlógů..." Sebevražedný to úkol. Stačilo, aby se něco pokazilo a mohl být mrtvý. Sám by neměl proti nim žádnou šanci.

"A co vlastně vůbec dělal?" zvídal se. Ah, jaká škoda, že u toho nebyl! Alespoň by se slušně u toho pobavil. Nebo by naopak ztratil nervy, což... by nebylo v takové situaci dvakrát žádoucí.
"Je fascinující, co je vlk schopen udělat, když je zamilovaný." I on by pro Timcka udělal první poslední!! Aj by se nechal Azarynem zajmout, kdyby to bylo nutný! Jestli by tak opravdu učinil, se doufejme nikdy nedozvíme. Bylo by to příšerné pro všechny zúčastněné.
Pousmál se. "Budu tě podporovat ve všem, co to půjde." Fakticky! Teda, nejspíše by ho nepodporoval v takové vraždě, ale možná, za velmi specifických podmínek... kdo ví? Kdo ví, co se jim v životě všechno stane?
Zašvihal ocasem, jakmile uslyšel slůvka, že je to fajn. Bylo skvělé, jak si oba nyní mohli užívat vřelého pohlazení! Mohlo být na tomto světě něco snad lepšího? Bohužel jeho hlavinka v obláčcích se hned vrátila na povrch, když Tim řekl, že o něčem přemýšlel. Znervózněl. O co se jednalo? Udělal snad něco? Ne, ne, to určitě ne. Jinak by se takto nemazlinkali, ne?
"A... a o čem?" zeptal se trochu nervózně. Opravdu doufal, že to nebylo nic vážného a že byl jen hloupě paranoidní!

"Fakt, jo?" podivil se. Možná měl své pochyby právě proto, že mu byl poněkud... nesympatický. Což bylo asi oboustranný. Ale tak, už předtím si pomyslil, že má dotyčný celkem estreláckej ksicht, takže... Možné to bylo? Ale odmítal si přiznat, že by byla možnost toho, že by byl fakt od nich. To by pak měl lepší vychování!! Za chvíli mu bude brnkat na nervy jak Roižn, ale v princátkovský verzi! "A shodou okolností se ti v týto zimě zastesklo po domovu?" neubránil se úšklebku. Beztak další vyžírka! I když... typek byl očividně nějakou dobu sám, tak asi nebude marnej, co se týče lajf skills, ale těžko říct.
Měl co dělat, aby po něm nezačal nadávat, jakmile mu řekl, že mu ty parohy kazej image!! Probodl ho pohledem. Ne, ne... Musel zůstal v chillu. Samozřejmě by mu nerozbil zobák kvůli tomu, že mu řekl, jakej je to fuglísek, ale... Furt nedosáhl takovýho zenu, aby neřekl zhola nic. "Asi by měly lepší image, kdyby byly ve tvém krku, co?" blýskl očima. Možná to znělo trochu jako vyhrožování, ale tento tajtrlík mu nestál za špinavé parohy a za... hlodající pocit viny.
"A teď je ti někdo s na hovno imagem dobrej, co?" ušklíbl se. Ha! Takovému ksichtu opravdu nepomůže. Samozřejmě, kdyby šlo fakt do tuhého, tak by ho nenechal umřít. Ale taky si nechce nechat kadit na hlavu tímto blbounem.
"Hodně štěstí. Čím déle tu jsi, tím je větší pravděpodobnost, že tak skončíš. Tik tak, tik tak..." Vlastně vůbec netušil, že mu skočí na takovou věc. Ale očividně mu nejvíc záleželo na tom, aby si nepošpinil svou srst. Smutná to existence. Snad kvůli tomu se ani necítil blbě, že ho takto trollil.

Několik let zpět by Hari nikdy nečekal, že se jeho život takto obrátí... k lepšímu. Jako malý si myslel, že je osudem předurčen k věčnému utrpení a samotě. A že se eventuálně sám zničí. Nikdy by si nemyslel, že bude mít tak skvělého partnera jako je Tim. Že nebude věčně sám. Že ztracená polovina jeho srdíčka bude nalezena. Bylo to skoro až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, co se mu všechno v životě pokazilo. Ale... co když tohle štěstí opravdu nebude věčné? Co když se něco stane? Co když opět skončí sám?
"Přesně ten," přikývl. Bylo směšné, že z toho hrůzného strašlivého rodu Heltyrů v Ignisu, respektive v Azarynu, nezbyl nikdo. Pokud se tam teda nevrátila Verd. Ha, to kdyby věděl, o co se holka pokoušela! "Pěkný srab," odfrkl si dále. Byl samozřejmě rád, že ohniví byli nepochybně odchodem velitele nějak oslabeni, ale přesto... Ani nevěděl, co cítil. Bylo to zvláštní. A na vteřinku se mu zastesklo i po otci.
Přikývl na další Timova slova a vnitřně trochu znervózněl. Stále měl na mysli pečení Mornie. Jistě, kdyby se Azarynové chtěli z tohoto incidentu nasrat, tak se naserou už dávno. Stalo se to na jaře!! Tak proč být z toho furt paranoidní? Možná se z toho potřeboval vykecat, ale... Nechtěl tím zatěžovat druhé. Dobře věděl, že to bylo na jeho straně selhání. Jistě, neudělal to schválně a vlčina si potyčku začala. Zaútočila první. Ale... furt to byl on, kdo ji možná zabil. Nebo zmrzačil.
"Takže si na jednání vzali *dva* mládence, jo?" uchechtl se. "Vlk by si pomyslel, že vezmou nějaké více reprezentativní kusy." Třeba takový Timek byl více než reprezentativní, že!! Jemu by to slušelo na každičkém jednání.
"Odchod tvé sestry je určitě... minimálně zvláštní. Nechápu, co na té smečce mohla vidět. Jo, mohu to samé říct o tom, že v Ignise nechápali, proč jsem odešel sem, ale přesto. Asi ji dotyčný okouzlil natolik, že by se pro něj přestěhovala i k nim." Když už měla toho synka, tak ho s někým taky musela mít, že. Odchod pro lásku? Jak poetické. Ale byl v té smečce snad někdo, kdo by si zasloužil lásky?
"Ty? Ty zvládneš všechno," pousmál se a položil packu na Timkovo tělo a několikrát s ní přejel po srsti. Měl ji tak hebučkou!

"Ah, tréninky..." pronesl se skoro až... nostalgickou jízlivostí? Jak by taky mohl zapomenout na ty slavný výcviky! Jistě, tehdá ho trénovala Justice, která je už dávno mimo cenzus, ale určitě je to doteď jeden a ten samej drill. "Ještě aby k něčemu byly, co?" rýpl si. V Ignise se tehdá naučil naprosté minimum. Nebo mu to tak alespoň přišlo. Nejspíš to bylo kvůli tomu, jak jeho tělo bylo neustále v stresovém modu, kdy mu furt šlo o kejhák. Nějaký relevantní lajf skills se musel naučit až sám po útěku. Div, že nechcípl. Ale neměl k tomu daleko.
"Aaah, alfa!" skoro se mu až oka rozsvítila. Samozřejmě né čistokrevným veselím. Spíše zvědavostí. Fakt o něm Rayko povídal, jo? To jsou mi věci. I když, ne, ne... Ten roháč ho určitě tahal za nos. Ale to neznamenalo, že by nemohl mladému udělat binec v hlavě. Jistě by nečekal, že samotný alfa má zapomenutého bratra jinde. "Stýská se mu snad po rodině? Nevěřím," ušklíbl se. Chudák neměl šajnu, že týpek před ním byl Rayovým synkem a že si Rej svých pět švestek už před nějakou dobou sbalil a nechal ho tu tady. Jak... chladnokrevné.

"To se vůbec nedivím," uchechtl se. Kdyby se mu takto přerazil Tim, tak by mu taky už začalo stresem šplouchat na maják. Díkybohu Tim nebyl Roihu, a tak si mohl být celkem jistej, že nebude dělat potíže s jinými jedinci. A určitě mu někdo neuhryzne prst. Doufal, že mu nikdo neuhryzne prst...
"Ale to, jak se o tebe bojí, je fakt důkaz toho, že tě má opravdu ráda," dodal. Jo, byl to celkem obvious fakt, ale rád by ho vypíchl. Anjel se přeci nestrachuje jen tak, že! Tak snad typek nepřijde o další část nějaký končetiny.
"To najdou, no," pokrčil rameny. Třeba právě barvu srsti! Nebo divný chování. Cokoliv. "Ne, fakt jsem tulák nebyl. I když, asi by bylo aj lepší se jak tulák narodit. Jsem původně z Ignisu," sdělil mu. O svý ignisácký minulosti moc s ostatními nemluvil, ale neviděl důvod, proč z toho dělat nějaký tajemství, že.

Hari hned poslechl Timovy pokyny a tlapy zabořil do hroudy sněhu. Měl pocit, že to vůbec nepomáhalo. Stále měl co dělat, aby nefňukal jak malá holka. Lapal po dechu a snažil se tu bolest potlačit. Alespoň neměl pocit, že se poblije. Ale co není, může být, že?
Po chvíli mrznutí ve sněhu měl dojem, že se to alespoň trochu zlepšilo. Ale furt to byl příšerný pocit. To se díky bohu Tim vrátil i s bylinami. Svou dávku máku hned bez keců sezobl. Ještě aby ne! Doufal, že to zabere. A to co nejrychleji.
Při popadání dechu už i začal přemýšlet nad tím, co sakra teď. Z těch bolístek měl ale pořádnou mlhu a nenapadlo ho zhola nic.
"Škoda, že jsme tak... daleko od nory," zaúpěl. Představa, že by musel v tomto stavu dojít až tam, byla děsivá. Ale co mu zbývalo?? Jeho opravdu Tim na záda nevezme. To už by byli dva pacienti. Ale kdo ví? Možná ho Timova dávka máku porazí natolik, že se odbelhat zvládne.

"Věřím, že i déle jak na chvíli," pousmál se. Nebylo by to krásný, mít svoje *vlastní* místečko? Kde by mohli trávit čas jen spolu? Jistě, Přízrační nebyli tak obrovská smečka, ale přesto! I v noře dokázal být pořádný humbuk.
Rovněž si lehl. Zem byla poněkud studená, ale na to si brzy zvykne. A navíc jistě nebude trvat dlouho, než si seženou kožíšky!
"Fakt jo?" podivil se. "Zajímalo by mě, kde skončil Ray..." zamumlal zamyšleně. Bylo zvláštní, že vlastně... zbyl tak nějak sám. I když, vlastně ne. Byla tu tamta... Verdandi. Ale furt to bylo divný. Jako malej by si nikdy nepomyslel, že Heltyr rod skončí takto.
"Nestraš," uchechtl se. Oni a ordo? Skoro až nepředstavitelné! "Ale tak..." začal, ale myšlenku už nedokončil. Napadlo ho, že Ordo nebyl už zrovna... nejmladší. V jeho pokročilém věku se už mohlo stát cokoliv. Zavrtěl hlavou. Radši se v tom nemotat.
"No... moc se s nimi teda nevybavuju," řekl opatrně, neb si jeho mozek hned vybavil tu vlčinu, kterou nejspíš spolkl oheň při požáru. Nebo taky ne. Kdo ví? Nejraději by předstíral, že se nic takového nestalo.
"Fakt?" zamrkal. Synovec!! "Uměl se aspoň chovat?" uchechtl se, snad aby utišil těch miliontero myšlenek, co právě měl!
Přikývl. Šmarjá, snad to celý dopadne dobře!! Anjelka si už v životě nezaslouží další tragédie.
"No, snad se jí brzy udělá líp, abys toho neměl tolik na práci," pousmál se a otřel se o Timcka hlavou. Timck si zasloužil menší workload!! Musí si taky někdy odpočinout.

"Ah... takže jsi tu asi nový, což?" odtušil. Cestování v týto zimě chtělo celkem kuráž, ale dotyčný asi neměl na výběr. Kdo ví, co ho tu sem vyhnalo, což? Pěkně blbá doba na to bejt sám. Ale typek nepůsobil, že každou chvíli lehne, takže na tom byl evidentně dobře. Alespoň prozatím, neb Harimu se moc nelíbilo, jak se na něj začal blbě ksichtit. Jo, tak nějak to očekával, ale přesto!
"Hezké, že jsi v šoku z jiných tlap, ale paroží nimlóga ti přijde naprosto normální," ušklíbl se. Jistě, parohy obecně mělo vícero jedinců, ale přesto! Cožpak tento vlk ještě nikdy nepoznal bizár? Kdo ví, z jakých krajů je. Hari si to mohl odůvodnit jakkoli, ale přestože byli norestští vlci různých tvarů a barev, kočičí tlapy byly žhavou novinkou! A nejspíše ne pro všechny líbivou.
"A ano, je to normální. Jakmile jsi v těchto horách dlouho... začneš se měnit. Pokud tě dřív nedostane nějaký větší a hladovější tvor." Jo, dělal si z něj tak trochu prdel. Blbý komentář za další blbý komentář, ne?

Hari se konečně rozhodl jíti pozdravit Anjel a její mimísky. Bylo načase, že? Už to byly celý dva tejdny!! Jen to bude poněkud trapné, hlavně kvůli jeho... nehodě. Byl z ní frustrován, ale dokud nepřijde na to, jak se toho zbavit, tak se holt bude muset naučit s tím žít. Navíc, Anjelka se mu určitě nevysměje a děcka taky ne. Ta na to byla ještě příliš malá!
Inu, vešel tedy do nory a vskutku, nová rodinka tam stále byla, včetně Roižna, což bylo trošičku awkward. Ale jen trošičku.
"Zdravím," pousmál se, "neruším?" Kdo ví, třeba právě přišel nevhod!! To by se pak hned samozřejmě spakoval pryč.

Harimu bylo poněkud nesympatické to, jak vlk celkem tajnůstkařil ohledně svých schopnostech. Takže buď byl naprosto k ničemu nebo měl naopak děsivé eso v rukávu. Tak či tak by to rád věděl, pochopitelně. Týpek chce k nim do smečky, přidat se do jejich velké famílie, tak by se mohl trochu víc v tomto otevřít, hm?
"A proč se o té představě teda nepodělíte?" optal se narovinu, ne však nějak agresivně. Byl opravdu tento vlk typem, že umí od všeho trochu, ale nic pořádně? Inu, možné to bylo.
"Jsem umbra smečky. Tedy bojovník," sdělil mu své povolání. "Těch nikdy není dost," dodal následně, a to zcela seriozně. Aikan je mrtvej, šéf stárne a co slyšel, tak se Kaza bude balit do Nihilu. Netipoval si však Kunína jako budoucího bojovníka. I když, kdo ví? Neměl by jeho fyzično podceňovat. Né každý Estrelák musel být bylinář, což?

Byla to už nějaká chvíle od doby, co získal vlivem chyby své magie tlapy irbisa. Stále si na ně nezvykl. Měl pocit, že v nich vypadá jako blb. Pochopitelně. V jakýkoliv jiných tlapách by vypadal jak blb. Ještě by mohl bejt rád, že nemá kopýtka či dokonce ptačí nožky. To už by tuplem nikam nedošel.
Jednu výhodu to alespoň mělo. Nebyla mu taková zima na nožky. A to se v těchto horách hodilo.
Bylo celkem nebezpečné tu býti, to dobře věděl. Přeci jen, v horách se vyskytovali šavlozubí irbisové, nimlózi a kdo ví co ještě. I to byl jeden z důvodu, proč šel na rychlý průzkum. Nedalo mu to spát. Musel vědět, jestli jich je víc.
Místo kočičáka či masožravého jelena na steroidech ale narazil na jakousi vlčí existenci. Dle pachu tulák. Díkybohu. Ještě, aby narazil na Azaryňana. Šel blíže k němu. Stavbou těla mu celkem připomínal Estreláky, ale barvou srstí už tolik ne. No jo, chudák holt na ně furt myslí, že! A proč asi.
"Zdravím," pozdravil cizince hezky ze slušnosti. A jak už bylo zvykem, v duchu se pomodlil, aby to nebyl nějaký další magor. "Co vy tu v horách?" optal se, neb by čekal, že běžné tuláčisko raději půjde někam, kde je... tepleji.