Príspevky užívateľa

Hari už začínal být ready na přepadení super čuníka. Už cítil v kostech, že toto bude vhodná chvíle. To ale nevěděl, co se dělo o několik metrů dál. Uslyšel Roihovo zahalekání a na vteřinu ztuhl. Sakra. Probojoval se svým počátečním zamrznutím a podíval se, co se sakra dělo. A byl to opravdu děsivý pohled. Mladší kanec se s bytostným nasráním rozběhl proti Roihovi. A měl pocit, že ho brzy dožene. Sakra.
"Musíme ho zachránit!" sykl po svých kolezích a opět se otočil směr Roihu. Nemohl čekat na pokyny šéfů této akce, tady šlo o vteřiny. Byla to celkem sebevražda, ale hned se za chudákem bezprstým rozběhl. Toho si samozřejmě všimlo i starší prase, které už ale stejně bylo nakrknuté z jekotu Roihovo. I to začalo rychlým burácivým krokem jít na místo pozdvižení. Snad netřeba zdůrazňovat, že to byl průser jak mraky. Ale cožpak mohl Hari nechat Roižna zdechnout? Jo, sral ho a dělal pěkný kokotiny, jako třeba teď, ale to neznamenalo, že ho měl snad nechat pojít.
Jakmile se dostal do dostatečné vzdálenosti, začal po agresivním mladším samci hlasitě štěkat, aby rychle odvrátil pozornost. Pekelně blbej nápad. Ale věděl, že on má větší šanci zdrhnout jak Roižn. Normálně to bylo jistě naopak, ale typek s čerstvým zraněním asi daleko nedojde.
Jakmile si uvědomil, že po něm jde mladší kanec, ale aj ten starší ho má v hledáčku, tak si pomyslel to samé, co Roihu. A do hajzlu. Hned začal zdrhat a přemýšlet, co dál. Nenapadlo ho žádný zvíře, které by mohlo rozbít jednomu kanci hubu, natož oběma!! Jistě, nimlóg by mohl zandat nějakej kritickej zásah, ale se svým štěstím by se změnil akorát v jelena.
Jelen! To bylo ono! Když ho nemože sundat hrubou silou, tak čuníky aspoň může nalákat na místo určené. I když, místo určené teď bylo celkem pasé. Nejdůležitější bylo teď z toho vyjít živý. Zdrhnout. A jelínci uměli zdrhat dobře.
A tak se i proměnil. Rychle. Nedosáhl však těla jelena, ale nějaké gazely. Ale Hari neměl čas se zkoumat. Musel zdrhat.
A tak zdrhal, směr údolí. Měl pocit, že se mu proplétaj kopýtka, ale nesměl zakopnout. To by chudák skončil v rakvi!
Starý samec po chvíli zpomalil. Gazela na něj byla rychlá a navíc - už po ní šel mladší a silnější jedinec. A co kdyby tu byl ještě někdo další, že? Nějaké další ohrožení?
Hari si při běhu všiml, jak se k přibližuje ke skále. A to rychle. Bude ji muset rychle obejít. Pomyslil si ale, že kdyby to riskl a vyhl se jí na poslední chvíli, tak by náhlou změnu směru nemuselo mohutné zvíře zvládnout. Polkl a šel do risku. Jakmile se dostal dost blízko kusu šutru, tak na poslední chvíli změnil směr. Gazela Hari bohužel dostal smyk a pořádně hodil hubu a chvíli se kutálel dolů. Nejspíš však nebyl jediný, neb uslyšel náraz. Vrazilo prase do skály, či taky uklouzlo? Či to byl zvuk naprosto jiného původu? Nevěděl. Raději se ale změnil zpět ve vlka, neb v cizím těle byl příliš dlouho. A únava byla znát. Snad byl nějakej další kolega nablízku!

"Fakt?" řekl překvapeně. Jak čertík!! A od uhle špinavý k tomu! "To, abych se začal bát, v co se proměním příště," uchechtl se. Očividně to dnes byl bizárek vedle bizárku! A jen to ukazuje to, kolik tvorů na tomto světě je. Snad proto bylo obtížné se proměnit v toho jednoho konkrétního, kterého měl na srdci. Ale věděl, že se cvikem se přesnost podstatně zlepšuje.
Usmál se, jakmile dostal šťouchanec čumákem do ramene. "Tak pro tebe zůstanu věčně při zemi." Tim už za život dostal infarktů dost, ještě, aby mu přidělával další!!
"Je fakt, že jsem celkem unavený, ale když trénuju, tak aspoň ty tři proměny po sobě dávám. Ale pak přestanu, slibuju." Bylo mu jasné, že si Timek dělal starost, a byl za to rád. Hřálo to na srdíčku! A nerad by mu přidělával další starosti.
A tak došlo k další proměně. Měl radost, když slyšel Timovo potvrzení, že se dostal opravdu blízko. Tak přeci jenom to cviko k něčemu bylo!! Příště... příště se to třeba fakt povede.
Následně si Hari ve své podobě hezky pohrál. Bylo fascinující, jak se kočky oproti vlkům celkově jinak pohybovaly. Tak agilně! Ale brzy mu bylo jasné, že toto tělo nebylo stvořené na dlouhé výdržové běhy. Ketka holt svou kořist neuštve. Musí ji pořádně přepadnout!
Samozřejmě se pak po chvíli proměnil zpět. Tim měl pravdu, měl by si odpočinout, sám to cítil. Už nebylo moudré se násilím držet v jiné formě.
A pak se to stalo. Hari na zemi a změna jeho paciček.
Hari měl co dělat, aby chudák nevyjeknul, když Tim vzal jeho nové tlapy do těch svých. "Všude... všude!" zalapal po dechu. "Jako kdyby mi hořely!"
Bolest to byla pro něj hrozná a svým způsobem neznámá. Asi se těžko dalo divit. Měl přeci jen tlapy úplně jiného zvířete! Tlapky s jinou stavbou! A navíc vypadaly podstatně větší jak ty vlčí. Zalapal po dechu. Proboha, co teď s tím? Jak se toho zbavit?? Nejraději by si je uřízl, ale to nepřicházelo samozřejmě vůbec v úvahu. A nejhorší na tom bylo to, že toto se mu nestalo poprvé. I ty parohy získal díky magii. Daný incident se stal léta letoucí zpátky a furt je má... Znamená to, že i tyto tlapy bude mít navěky? To snad ne! To nejde!

Přikývl. Jo, dávalo by smysl, kdyby Hari v podobě ketky slyšel od Tima jen štěkot, ale nebylo tomu tak. A byl za to rád. Ač by bylo nepochybně zajímavější rozumět tomu, co si mezi sebou špitají myšky, ale... To by se pak cítil víc jako zvíře než jako vlk. A to by ho děsilo. Nechtěl se cítit jako cizí tvor, ale jako on sám!
"Zajímalo by mě, jak vypadá kraj, ve kterém to zvíře žije," pravil. Takový teplý místo u nich je snad jen u moře a v poušti, a to né vždy! Celkem ho mrzelo, že nikdy dané místo nespatří. Muselo být fakt... zajímavý.
"Taky mě to celkem mrzí, nebudu lhát. Ale vlk nemůže mít vše, že?" uchechtl se. Holt si může prostě vypomoct leda vodním odrazem, ale co si budem, aj ten stojí za prd. By hoši museli ukrást nějaké zrcadélko z Kultu! Ale riskovat krk kvůli tomu snad ani jeden nechtěl.
Následně došlo k již řečené proměně tam i zpět.
"To bylo až tak špatné?" zamrkal, když Tim sdělil, že toto zvířátko nebylo zrovna lichotivé. Ach ne!! Nechtěl před Timem vypadat jako nějakej smradlavej fuglísek!
"Medvídka?" řekl překvapeně. Jako medvěd se teda vůbec necítil! Božínku. Zvířena tohoto světa byla fakt plná záhad. Šílený. Jak moc mohl být tento svět velkej a rozsáhlej? "Na šplhání po stromech si asi ještě moc netroufnu v jakékoli podobě," uchechtl se. V návalu adrenalinu? Jistě. Ale jen tak?? Ještě by si narazil frňák!
Škoda, že ani jeden z nich neuměl psát. Tyhle vědomosti mohly mít hodnotu zlata, přátelé!! Cožpak by si mohl průměrný brložan říct, že na vlastní oka spatřil nějakýho binturonga?
Oklepal se. Už cítil únavu z magie, ale byl si jistý, že aspoň jednu proměnu ještě dá. Pak si bude muset odpočinout. "Tak... do třetice všeho dobrého?" pousmál se. Nemyslel si, že se to podaří. Evidentně to bylo složitější, než si myslil. Ale lepší makat než nemakat vůbec!!
Zavřel tedy oka a začal se opět pekelně soustředit. Něco mu říkalo, že určitě dojde k nějakému posunu. Musí! Brzy bude totální expert na ketky. A bude se ho bát celej Norest! Ať jako hlavní umbra za něco stojí.
A opět se proměnil. Otevřel oka. K jeho zklamání byl opět menší, byť stále větší jak předešlé dvě šelmy, a křídla necítil. Jakmile se ale podíval na své packy, tak se zarazil. Ty nožky vypadaly úplně stejně jak ty šavlozuba! Ano. Harimu se podařilo změnit v irbise, ale v toho obyčejného. Švihl ocasem a podíval se hned na Timka. Že by posun?! Teď se nechtěl hned změnit ve vlka, ne. Chtěl tuto podobu... Okusit. Seznámit se s ní hloubš. Začal utíkat kolem. Byl skoro až v šoku jak... snadno to šlo. Jako kdyby se nepohyboval po hloupým sněhu, ale po obláčcích! Panejo... Jestli se podobně cítí i ten mega irbis, tak se nedivil, jak byl nebezpečnej. Rychlý pohyb po sněhu? Ta barva kožuchu? Tvor do zimy jak stvořený. Chtěl ještě zkusit další věci, ale už cítil vyčerpání. Ne! Ještě chvíli!
Přikrčil se a na zkoušku vyskočil. A skoro se až lekl! Šelma skočila tak vysoko, že měl fakt pocit, že na chvíli letí. Božínku, snad nevylekal Tima!! Dopadl na zem a pohlédl na svého přítele. Už se musí proměnit zpět, jinak ten bolehlav nedá. Joo, kdyby se v irbise proměnil hned napoprvé, tak by si mohl poskakovat podstatně déle, ale bohužel.
Proměnil se tedy zpět ve vlka a udělalo se mu naprosto mdlo. Hlava ho bolela, cítil únavu, ale to nebylo vše... Cítil i ukrutnou bolest v nohou, respektive v tlapách, že ho to srazilo na zem do sněhu.
"Auauauauau!" zajíkl se bolestí. Měl pocit, že jeho všechny čtyři tlapy jsou v jednom ohni. A až teď měl odvahu otevřít oka a podívat se na ně. Byl by mnohem rád, kdyby měl oka zavřená, protože to, co viděl... Opravdu nečekal. Už neměl tlapy vlčí, ale tlapy irbise.

Hari se z těch slov skoro až zastyděl! Jako kdyby si tento dar nezasloužil. Nu, byla pravda, že tato magie byla... dobrá. Lepší jak mnohé. Díky ní měl tolikero možností, jak poznávat svět, jak se bránit... "Je to určitě zvláštní. Ale taky celkem náročný. Jak je vlk zvyklý na své tělo, tak může být zvláštní jakoby přepnout do něčeho jiného," pousmál se. Třeba jak se kdysi proměnil v hmyzáka, to ani nevěděl, kde je nahoře a kde je dole!! Nikdy více, přátelé. Nikdy více. Složená očka nejsou pro každého. "Je to tak. Jak v podobě srny pochopíš, jak vnímá svět, tak se ti celkem změní pohled na lov." Žádnej venator nebyl, ale to neznamenalo, že čas od času nešel něco chňapnout! Smečka potřebovala každou pomocnou tlapu, hlavně teď v zimě.
Ustaraně po proměně zpět pohlédl na Timka. "To chápu, ale nemusíš se bát... Sice jsem vypadal jinak, ale uvnitř jsem to byl furt já. Jinak co se týče tvé otázky, tak jsem ti rozuměl, ale jak jsi slyšel... Tak jsem ti nic říct nemohl. Taková menší nevýhoda. I když, asi by bylo podezřelé slyšet kočku štěkat," pověděl Timkovi, přičemž se ke konci uchechtl.
"Jo, ta srst dávala smysl... Hodně brzo mi začala být zima, takže tohle zvíře určitě nežije v horách někde na severu," odtušil. To, že byla menší, se dozvěděl rychle. Byly všechny kočky až na toho šavlozuba malé? Pochyboval o tom. Určitě existovaly i velké bestie. Možná i větší, jak ten irbis. Děsivá myšlenka. Kočičák byl sice menší jak Hahari, ale přesto by ho zvládl vymazat ze seznamu postav. "Moc ti děkuji za popis," pousmál se a následně se protáhl. "Zkusím to ještě jednou," řekl rozhodně. Jinak se to nikdy nenaučí, že? Nekecat a makat! Nevěděl však, kolikrát se ještě za tento session zvládne proměnit. Velice ambiciózní by bylo se pokusit čtyřikrát... Ale nechtěl, aby se mu něco stalo. A navíc, takový delulu nápad by Timck určitě rychle zatrhl.
Inu, Hari se pokusil proměnit. Bohužel mu do toho vidle hodil náhlý větřík, který mu celkem pocuchal soustředění se. Nebo to byl jen cope, proč se mu to nepovedlo? Proměnil se totiž v tvora, který průměrnou kočku moc nepřipomínal. Měl delší čumák, kulatá očka, dlouhou tmavou srst a od pohledu silný ocas. Podíval se na své packy. Nevypadaly vůbec jako ty, které měl v předešlé podobě. Šly mu vidět i drápy! Tohle žádná ketka nebyla. Jednalo se vlastně o binturonga, ale cožpak to mohl vědět? Podíval se na Tima. No to se před ním teda znemožnil!
Rozhodl se, že nemá smysl dále lebedit v tomto zvířeti a proměnil se zpět ve vlka. Úplně se mu zamotala hlava a udělalo se mu na chvíli nevolno. "Uf.... Co to bylo?"

Pousmál se. Ještě řekněte, že taková slova na srdíčku nezahřejou! Si pište, že zahřejou. A to je v týto zimě fakt třeba. Teplo na srdíčko bylo snad důležitější než teplo na ostatních místech!
Čas zodpovědět na otázečky! Hari byl za ně velice rád. Jistě, mluvit o tom nebylo zrovna snadné, ale byl rád, že se Timek fakt zajímal. "Vnímám svým způsobem... jako to zvíře. Když se změním v jestřába, tak vidím jako jestřáb, slyším jako jestřáb a mám čich jako jestřáb. Co se týče čichu, tak je to pro mě vždy šok. Jako kdybych o něj v ten moment přišel. Jako pták necítím vůbec nic. A co se týče medvěda... Tak první proměny bylo pro mě celkem těžký jako medvěd chodit, jak mají úplně jiné tlapy." No, díky bohu, že tu otázku pochopil trochu jinak. Jinak by si vzpomněl na to, jak se v podobě nimloga choval jak zvíře a, no... Bylo asi pochopitelný, že by nerad Timka takto strašil.
"Taky jsem zvědavý," pousmál se. Kdo by nebyl, že? O to víc ho i zajímalo, jak to vypadá v jiných zemských končinách. Možná jsou někde i lítající ryby, nebo tak!!
Nu, a pak nastala proměna. Hari se zmenšil, a to celkem podstatně. Bylo zvláštní být menší jak Timck!
Podíval se na své packy a následně si zívl, čímž odhalil děsivě velké zoubky na takovou ketku. Pak uslyšel Timovu otázku. "Ne," řekl. Ale pro Tima se ozvalo jen roztomilé mňouknutí. No jo. Hari teď vypadal jako všechno, jen ne jako nabušený big boi! Ale nemyslete si, i tahle ketka byla schopna udělat paseku. Friend shaped but not a friend.
Oklepal se. V podobě této ketky mu začala být sakra zima. Rozhodl se tedy změnit zpět ve vlka.

Jednoduchý úkol to vskutku nebyl. Nestoři sice byli velice chytří, ale... sví. Hariuha nepochyboval o tom, že tato slepica ví, co se po něm chce, ale přesto se aktivně rozhodne, že poslouchat prostě nebude.
"To teda. Jiná zvířata by se asi trénovala hůř, ale abych pravdu řekl, moc o tom nevím. Vlastně ani nevím o mnoha vlcích, co by nějakého... mazlíčka měli." Až na Anjel, samozřejmě. Ale ta byla z jiného vesmíru. Anjel mělo rádo *každé* zvířátko. Až na jistou škaredou kočičku.
"Tak těmito slovy našeho orda asi moc neoslovíte," uchechtl se. No jo, dobře si pamatoval na svou přijímačku! Výslech, co málem skončil popravou v podobě úkolu!! "Respektive určitě bude chtít slyšet, co vám jde. Jestli boj, lov, léčení, takové věci. Něco, čím dokážete smečce přispět," vysvětlil mu.

Ano, Hari se cítil vskutku zvláštně, že by se dostal na pozici coelomu. Jistě, dávalo to smysl, protože... Aikan už nebyl a A'Kaza měl teprve nedávno po zkouškách. Ale přesto! Nu, tak snad soudruhy nezklame. I proto chtěl nelenit a chtěl se eště zlepšit. Protože bylo vždy co zlepšit.
"Ty a nebýt nápomocný? Ale prosím tě," pousmál se. Tim si musí začít i trochu věřit!! Jistě, jako doktor si byl sebejistý, ale to neznamená, že by si nemohl trochu věřit i v jiných oblastech! "Jsem fakt rád, žes mi na to kývnul. Moc mi tvá přítomnost pomáhá," řekl stále poněkud... stydlivě. Ano, i doteď sotva strávil to, že jsou spolu!! Přišlo mu to naprosto surreal. Ale v dobrém, samozřejmě. I kvůli tomu se Hari fakt neplánoval nějak moc zrakvit. By z toho Timka mohlo klepnout! Ale nemyslel si, že se něco stane. Nejspíše by mohl leda tak omdlít, pokud by to fakt přehnal.
"V kočky jsem se vlastně skoro nikdy neměnil, takže mi to asi nepůjde hned..." začal mluvit k tomu, proč sem vlastně přišli. Proč by se taky měnil v ketky, že? Kočka divoká a rysové, nejčastější micinky zde, nebyly zrovna... zajímavé natolik, aby měl důvod se v ně měnit. Když byl průšvih, volil cestu medvědí. Ty měl zmáknuté podstatně lépe. A ptáky! I když, i ty by měl někdy procvičit. Moc mu nešlo se měnit v konkrétní druh, ale to ho doteď vůbec netrápilo. Dokud to má křídla a umí to letět, tak to plní účel.
"A několikrát se mi stalo to, že jsem se změnil v něco a vůbec jsem neměl tušení, v co. Jakože... jsem se změnil v tvora, kterej tu vůbec nežije, víš? A myslím, že se mi to stane i teď. Takže bych byl rád, kdybys mi pak popsal to, v co jsem se změnil." Čím více vědomostí o zvířatech, tím lépe pro něj! Kdyby se naučil se efektivně měnit v bestii, co tu ani nežije, tak by to jistě mohlo sloužit jako fakt dobrá zastrašovací taktika. Teda, divé kočky a rysové kdo ví jak creepy nebyli, ale ten šavlozubák? Šílená bestie. A nedivil by se, kdyby podobně šílená ketka žila na druhém konci zeměkoule.
Následně dal pochopitelně Timkovi znamení, že se jde na věc. Zavřel oka a začal se pekelně soustředit. Velká kočka, skvrnitá šedobílá srst, křídla, velké zuby... Nejvíc se soustředil na tu hlavní část, na tu kočičí. A ejhle! Proměnil se. Ale ne v to, co chtěl. Žádnej masivní irbis, ale levhart obláčkový. Žádná hrůzostrašná bestie, dokonce... dokonce byl i k poňufání!

Hari, novopečený coelo, se domluvil s Timem na... menším tréninku, řekněme. Hari se chtěl zlepšit ve své magii. Přeci jen, musí být vždy připraven na případné kočičí nebezpečí! A z toho důvodu ho napadlo, že by byl chytrý nápad, kdyby se naučil v tuto okřídlenou bestii měnit. V takové podobě by dokázal vyhnat kde co. A určitě by proměna v kočku nebyla tak overwhelming jako podoba nimlóga. Do toho by se nechtěl dobrovolně změnit. Stačilo jednou a naposled!!
A nač bylo třeba Tima? Na feedback, samozřejmě. A taky, kdyby se mu něco stalo, že. Zahrávat si s magií nebylo jen tak! A byl tu samozřejmě ještě jeden důvod... Ten nejdůležitější. A to sice, že s Timem bylo prostě všechno lepší.

Ano, mít nějaký work-life balance bylo důležité! Bylo by příšerné, kdyby nám Timck z práce nevyhořel. Znělo to téměř nemožně, ale co kdyby, že?
"Ty jo, to máš vlastně pravdu," přikývl zamyšleně. Věděl, že má v lese svůj vlastní kumbál, ale ten nikdy na vlastní oka neviděl. No jo, holt nebyl z jeho rodiny a ani neměl od nich nějakou hlubší známost. "Nevím, jestli se cítím podobně privilegován jako ordo. Ale proč ne?" uchechtl se. Udělali toho pro smečku dosti, tak proč by si čas od času nemohli dáchnout na speciálním místě, no né? Určitě by se nikdo nezlobil.
"Fakt?" řekl překvapeně. Rozléhá se tu nějaká choroba!! "Asi by bylo v tomto případě dobré Norek najít nějaké místo... Anjel je přeci jen teď hodně zranitelná," odtušil. Chudera už měla za sebou jeden potrat, takže kdyby onemocněla, tak by bylo i možné... Ne, nemohl myslet na takové příšernosti! "Ale ten kašel nevypadá zatím moc vážně, ne?" chtěl se ujistit. Ještě, aby tu měli nějakou epidemii španělský chřipky!

Hari byl celkem překvapenej, jak už Timko začal vymýšlet plány, co by si sem mohli natahat, aby se to tu hezky zútulnilo. Jako kdyby už nikdy neměli spát ve smečkový noře! Ale tak... To nemuselo být nutně špatný, no né? Aspoň budou mít krásné... soukromí. Ano.
"Určitě by to šlo. A jak Ryumee vysvětlila, co a jak s kůží přesně dělat, tak bychom si určitě v pohodě poradili," pousmál se. Kdyby byl kočičák, tak by určitě zapředl, jak se o něj Timk otřel hlavou!! Zavrtěl ocasem.
"Bylo by moc fajn, kdybychom měli místečko fakt pro sebe... Ale chápu, že myslíš i na práci. V léčitelské noře je už snad málo místa?" zeptal se. Samozřejmě, že by byl radši, kdyby tohle byl jejich soukromý pelech!! Ale taky věděl, že kdyby se stal náhodou nějaký průšvih kvůli nedostatku místa v základní noře mediků, tak by si to Tim nikdy neodpustil. A to by Hari nedal.

Hari klidně přikývl, ač uvnitř měl masivní cringefarkt ze slov, že je neuhasitelnej. No jo. Ale ať si to hoch myslí. Lepší, než aby kňoural, že je teď k ničemu a že chce invalidní důchod!! Jistě, představa, že by někdy eventuálně trénoval Roižna ho celkem děsila, ale... Nějak to určitě zvládne. Jen ho nesmí v procesu omylem pomlátit.
"Jo, to dobře uděláš. Anjel by asi nedala, kdyby ses ještě někde přerazil," usoudil. Matkou samoživitelkou být určitě nechtěla, tak ať týpek seká latinu! Ale tak ňák kupodivu věřil, že Roihu už zklidní hormon. Uhryznutej prst byl celkem dobrým poučením.
"Byl jsem jinej. Asi moc bílej. Asi moc divnej," pokrčil rameny. "Sám se divím, že ještě žiju, abych pravdu řekl." Chudák musel z Ignisa zdrhnout ještě jako děcko. Děcko, co vlastně ještě umělo totální prd.

Hari přikývl na slova lovců. No budiž. Doufejme, že magie nebude třeba, ale něco mu říkalo, že třeba určitě bude. A tak se tedy vydal i s ostatními k prasatům. Málem ho mrtvica ranila, když ty masivní svině spatřil. Toto mají zlikvidovat, joo? Hlavně, když jsou blízko *dva*? Co když upozorní oba jedince? Panenko skákavá. Dyť ani podoba medvěda by s těmi bestiemi nehla! A tohle mají vyhnat směr údolí? Aby spíš neprohnali oni je.
Roihu se následně vydal hlídat vzdálenější čuně, zatímco on a další se měli zaměřit na to, co bylo blíž. Doufal, že po dnešku se o něm nebude mluvit v čase minulém.
Čuně, kterého měli v hledáčku, hledalo potravu. Byl to evidentně samec. Pěkně velkej. A ty kly! Snad neuvidí na nich žádného kolegu. Takového chudáka by ani Tim nevzkřísil. A to Tim dokáže snad všecko!!
Nedalo mu, ale na chvíli hodil oko i na to vzdálenější čuně, které měl hlídat Roihu. Prase u stromů také hledalo něco k snědku, ale najednou zvedlo hlavu a vydalo velmi hlasité zabručení. Ale nic dalšího. Prozatím.
Hari i dech zadržel! Chvíli si myslel, že mladší kanec z nich půjde udělat paštiku, ale ono ne. Alespoň zatím. Co to volání znamenalo? Varování? Netušil. Ale se starším samcem to taky moc nehlo. Zatím. Jen několikrát zastřihl uchem a pěkně zafuněl.
Pohlédl na kolegy, hlavně na přítomné venatory. Hoši první štafety se určitě nudit nebudou. Snad se podaří čuníka včas obklíčit, ale Hari měl teď spíše obavy, že volání mladšího mohlo způsobit to, že starší terč začal být více v pozoru.

Cože to řekl? pomyslil si, když uslyšel to divnoslovo na K, ale ze situace to jistě znamenalo, že je konec. Kazu tedy pustil, ať si chudák vydechne. Následně si samozřejmě vyslechl šéfova slova. Jo, byl si vědom toho, že nešel úplně na 100 %, takže tuto... kritiku? Nejspíše celkem čekal. Takže ho to vlastně ani nějak neranilo, nebo tak. Jo, asi měl být trochu tvrdší, ale takové zkoušky se účastnil zcela poprvé, takže nevěděl, jak moc se do toho opřít. Už teď útok s parohy považoval za potenciálně nebezpečný přestřel! Šéf je dokonce i zmínil a očividně chtěl *náhle* edukativním způsobem naznačit, kdy jsou parohy méně nebezpečné. Naštěstí mu ze slov došlo, že opravdu mělo jít jen o cosi názorného, ale měl co dělat, aby sebou hned instinktivně netrhnul, aby se výpadu vůdce vyhnul. Jakmile tedy ucítil zuby na své kůži, tak hned názorně se pokoušel bránit trhavými pohyby hlavy, aby parohy zasáhly protivníka. A jak šlo tedy vidět, zrovna snadno to nešlo.

Co si budeme nalhávat, srážka s druhým vlkem nikdy nebude příjemná a tato výjimkou nebyla. Podobně se nepochybně cítil i Kaza, neb chudák skončil na zemi. Hari byl nucen potlačit jakékoli bolístky měl, aby učně na zemi i udržel. Jednu tlapu měl v blízkosti jeho krku a vycenil zuby, čímž chtěl ukázat, že kdyby chtěl kousnout, tak tak učiní. Jistě, chlapec skončil na zemi, ale určitě si nemyslil, že selhal. Vedl si dobře na to, že neměl takové zkušenosti. Ale nebylo na Harim, aby řekl, že část zkoušky končí a jak úspěšně. Vyčkával tedy, co řekne S'Arik, který tomuto cirkusu přihlížel.

"Jo, jasný, to chápu. Fakt se vomlouvám, ten pták má někdy svůj vlastní rozum." Jéžiš, to byl zas trapas!! Proč nemohl najít něco normálního? Třeba, jak má Anjelína jezevce? Ten určitě takové skopičiny nedělá!!
Následně pobídl Zlomysla, ať jde k němu, přičemž se mu zpočátku evidentně nechtělo. Joo, jak viděl novou tvář, tak zvědavost byla přímo neukojitelná! Nakonec ale na Hariho přiletěl. Jupí. A snad tam zůstane. A nepokákne ho.
"Vskutku?" střihl ouškem. Takže novej budoucí člen? No, další důvod si ho neznepřátelit. Ale kdo ví, co to bylo za individuum. To, že to byl Estrelák, neznamenalo, že to bude mílius jako Tim.
"A už máte nějakou představu, co byste ve smečce chtěl konkrétně dělat?" zeptal se. Týpek asi novej umbra nebude, pomyslil si. Né, že by tento Ancunin byl nějakej měkkýš... Spíš to byl jen pocit.