Príspevky užívateľa

Očkem si prohlédl okolí. Ano. Bylo jich tu vskutku hodně. Už teď se cítil extrémně awkward. Ježišku, k čemu se tu chudák upsal? Vždyť si se zbytkem rodinky ani nemá co říct! No, alespoň Ryumee o té návštěvě věděla. Takže o tom jistě musil vědět i ten její chábr Everett.
"Děkuji za pozvání," pravil. Byla to slušnost tohle říci, že? Nechtěl být za hulváta, že! Přeci jen, Estreláci působí vznešeně, tak by se nedivil, kdyby na dobré vychování dala Ryu velký důraz. Možná teď skenuje každý jeho pohyb, aby mohla vydat verdikt, jestli normální nebo ne. Boha jeho, proč tak overthinkuje! Vždyť mu to může být jedno, no ne??
Jaký je další krok? Ano, důvod, proč byl pozván a proč sem přišel! Novorozený mimísek. Byl vidno jen jeden. Určitě bude jako jedináček rozmazlován, pomyslil si.
Ono mládě následně písklo a začalo se s poněkud výhružným pohledem plazit. Asi se mu moc nelíbilo, kolik bytostí tu bylo. Nu, moc se mu nedalo divit. Eee, co říct teď? Šmarja, proč musí být takový auťák?
"Je krásný," pousmál se. No samozřejmě, že je!! Cožpak by někdo řekl o vlčeti, že je škaredé jak noc? "Jak se jmenuje?" optal se. Za předpokladu, že to fakt neví.

Toho dne se vydal na poněkud delší procházku mimo území smečky. Potřeboval si nějak provětrat hlavu, neb se poslední dobou děla spousta věcí. Konflikt s Ignisem, smrt Sil, mord můrovlčice, Hvězdná jeskyně s Timem a samozřejmě i Saturejka. Doufal, že s koncem léta bude větší klid, ale pochyboval. S příchodem zimy bude nepochybně vše jen horší a horší. Ale doufat přesto mohl, že? Bylo by krásné, kdyby se už nic špatného nedělo. A ty jeho myšlenky, ah! Vůbec jim nerozuměl. Hlavně těm ohledně Tima a Saturejky. Musel už bláznit. To nemohl jeho mozek chvíli držet zobák? Boha jeho. Ať už to přestane! Vždyť ty myšlenky jsou tak iracionální, tak vlezlé, tak hloupé. Musel se jich nějak zbavit, ale jak?
Zastavil se a následně se posadil. Ucítil vánek ve svém kožichu a s ním i pach cizího vlka. Přivřel oka. Jestli to bude podobný bizár jako Enkidu, tak to může zabalit rovnou! Poslední dobou měl na takové fakt velikou smůlu.

Přikývl hlavou. Ano, rozmarýn! Věřil, že pomůže. I když, Hari byl ochotný zkusit pomalu cokoli, hlavně, ať se už necítí jako mrtvola! Protože kdyby ho dneska zase random přišel zmlátit Ajkan jako předtím, tak by určitě neměl reflexy na to se vyhnout a byl by nepochybně za debílka.
"Možná budeme," zareagoval naopak o trochu seriózněji. Ano, průkopníci! Ta představa se mu líbila. Přeci jen, pro smečku konekce s hvězdami byla velice důležitá. A když se o nich dozví více a více, tak to bude pro ně jen lepší, ne?
"No, nějaké hranice to určitě mít bude," pomyslil si. "A teď záleží, jaké. V lepším případě to bude jen nějaký bolehlav a únava, jako po použití té magie, samozřejmě. V tom horším... Nevím. Nechcu tě strašit, ale slyšel jsem, že někteří vlci zemřeli, když šli až příliš za hranice své magie." Jen mu na něm záleželo! Byl by nerad, kdyby měl kvůli té magii nějaké trvalé následky nebo tak něco. Žádná magie se nevyplatí natolik, aby si vlk kvůli ní zmrvil nějak život.
"Dobře," pousmál se. "Tak až se na to budeš cítit, tak za mnou můžeš skočit a popovídat si o tom. Čas si vždy nějak udělám." Fixní pracovní dobu naštěstí neměl! To už by se čas dělal podstatně hůře. Ale kdo ví? Třeba by si zrovna pro něj i tak čas našel, i kdyby žádný vlastně neměl.
Jakmile se ho Tim dotkl čumákem tváře, tak se na pár okamžiků jaksi zarazil. Jako kdyby chtěl mozek do továrního nastavení! Naštěstí se vzpamatoval dříve, než to začlo být divné. Díky bohu. "Není vůbec zač," vyhrkl rychle. "Půjdeme tedy?" optal se, aby to tu nezačalo být víc awkward. Vzhůru na kytky! A pak na pořádný nap.

Začínal z něj být dobře na mrtvicu. Co je mu do toho, jak si žije? Proč ho to tak trápí? Boha jeho. Ať si blbec radši hledí svého. Ale tak, možná jeho život byl tak nudný, že se musel frňákem rýt do života druhých. Ach jaj.
"Vlci jsou odpradávna smečková zvířata," sdělil mu tuto nepochybně šokující informaci. Tento vlk nejspíš jako mimino spadl kebulí na nějaký šutr, a to způsobilo jakési poškození mozku. Proč musel mít štěstí zrovna na takové? "Ale jak tě tak poslouchám, tak někoho jako ty by žádná smečka stejně nechtěla, takže o tu svoji volnost jen tak jistě nepřijdeš, ani kdybys chtěl," pokrčil rameny. I Ignis by měl plný zuby takového blbca, ať by byl v boji sebelepší, pomyslil si.
"Jsem Ray. A ty?" optal se. Nevěděl, proč zrovna užil jméno svého bratra. Ale byl si jistej tím, že tomuto jedinci své real jméno říkat určitě nechtěl. K čertu se zenem! Zen nepomáhá a nikdy nevydrží. Jen doufal, že toto bizarní convo nebude trvat dlouho.

Toho dne trénoval svou magii. Bylo už načase, pomyslil si. Nesměl přeci zrezivět! Jako bojovník smečky musil být ve formě. Hlavně, když Ignis byl tak drzý. Jen tak jim neodpustí za mord jejich soudružky Sil. Ohnivá smečka se těžko změní. Dokud s nimi sousedili, bylo třeba mít stále oči na stopkách.
Ještě v blízkosti Cayny, respektive nějak mezi ní a troskami, se proměnil v jakousi žluvu a začal letět. Myslil si, že mít v malíku ptačí podobu bylo nejdůležitější. Jako opeřenec se mohl snadněji skrýt, snadněji se vyhnout útoku a tak dále. Poslední dobou však i dumal nad *hady*. Nedávno totiž viděl zmiji a zamyslil si, zdali jsou na tomto světě i větší a nebezpečnější hadi. Ale menší problém. V podobě hada mohl těžko vědět, jaký druh je zač a jestli je jedovatý nebo ne. A co si budem, nebylo to ani moc jak dobře zkoušet.
Každopádně po chvíli přistál a změnil se opět ve vlka. Dostal se až sem, k Igně. Ach jaj. Začichal. Co kdyby tu byl nějaký Ignisan, že. V okolí si však všiml spíše jakéhosi tuláckého pachu. Ajeje. Snad dotyčný, tedy dotyčná, nepřekročí jejich území. To by byl jéminánku smolík. Oklepal se. Lezl na něj bolehlav, ale to nebylo nic, s čím by nepočítal. Brzy jistě přijde. Doufal.

Hari se nejistě podrbal za ouškem. Ano, spánek na čerstvém vzdoušku zněl vskutku lákavě, ale cožpak si mohl dovolit prospat celý den? By se styděl! A cítil by se jako hříšník. I když by neměl. Spánek je důležitý a v tomto stavu bude stejně produktivní bdělý i za spánku. "No, aspoň to můžeme zkusit?" navrhl. Nejdřív bylinky a pak třeba další spánek! Zívl. Být takto vyřízen nebyla žádná sranda. Bohužel.
"Taky ne. Asi je důvod, proč se tak nedělá." Třeba ta šílená únava a bolehlav! A kdo ví, možná jsou nějaké následky, když vlk tohle dělá častěji? Jaká to škoda, že se vlk po návštěvě cítí tak mrtvě, protože průběh byl tak super. Konečně se cítil duševně volný a osvobozený, byl to úžasný pocit. Žel si toho víc nevybavoval - jen ten pocit.
"Ne, ničeho jsem si nevšiml, až teď," odpověděl Timovi. "Takže ta tvoje magie asi spočívá v tom, že když se ti zdá o nějakém předmětu, tak jsi schopen ten předmět převést do reality? Páni. To je hodně specifická schopnost. Vůbec se nedivím, že až doteď ti byla skryta. Myslím, že každý na tvém místě by na tom byl podobně." On to měl přeci jen o dost jednodušší. A nejen on! Valná většina vlků to tak měla. Nu, byl to důkaz, že vlk může mít opravdu jakoukoli magii. Možné bylo takřka vše!
"To mě hrozně mrzí, Time," povzdechl si a hned se mu udělalo hrozně, že nevěděl, jak příteli pomoci! Jestli tohle bylo poprvé, kdy pocítil *skutečný* smutek, tak ten zážitek ze sna musel být fakt úděs. Ale asi se nedalo divit. I on měl příšerný sen. "Chceš si o tom promluvit víc, nebo to chceš nechat na jindy? Samozřejmě tě do ničeho nenutím." Nechtěl to z Tima násilím tahat! Pokud jeho sny byly vzpomínkového rázu, tak to mohlo být extra bolavé. A nerad by to té rány zbytečně ryl, pokud nebylo třeba.

Ušklíbl se, když Saturejka nasadila tu pyšnou pózu i s výrazem. Cožpak to šlo brát seriózně? Jen se na ni podivme! "Ty si myslíš, že ani pampelišku od sedmikrásky nerozeznám, co?" Pche! Hari by i jetel poznal!! Ale trochu ze serioznější strany, Hari nebyl na kvítka úplně blbej. Nějaký základy poznat uměl, jinak by už byl dávno pod drnem, vzhledem k tomu, jakou dobu musil existovat sám.
Protočil očima. Tak teď byl *špatná* lovná zvěř? Ježíšku na křížku, ten prostřídá tolik titulů! "Možná bys pak konečně ve smečce dosáhla nějakého respektu," popíchl ji. Nemyslil si, že měla kdo ví jak dobré společenské postavení. Cenili si síly a dobrých bojovníků a stratégů a co si budem, Saturejka nebyla ani jedno z toho.
Ty, chtěl odpovědět na její otázku tak moc, ale přesto tak neučinil. Ještě by buchla vzteky a pak by je fakt někdo slyšel!
"Já a toto zapomenout? Nikoli, bohužel," řekl zprvu trochu vážněji, ale pak se uvolnil, "nezapomeň ale, že do průseru jste se dostali především vy a nikoli my," dodal s úšklebkem. To oni překročili území a usmrtili jejich vlčici. To Ignis měl sekat latinu. No, díky bohu, že u těch hranic byla ona a ne někdo jiný; to by bylo čoromoro!
"Takže se ti ty planý řečičky líbí?" začal opět s provokací. Jak jinak. Saturejku bylo tak snadné provokovat. Nehraničilo to až se šikanou? "Nemusíš se bát upřímnosti, vážně." A nepřestane! Opravdu si ale nemyslil, že by v jeho společnosti byla nějak šťastná, nebo tak něco. Možná jen *trochu*. Nedivil by se, kdyby v té jejich díře nebyl někdo normální, s kým by se dala hodit řeč bez nějakého fašounského podtextu. Možná i *on* byl rád? Takto se přeci jen dlouho nebavil. Ne, že by ve smečce neměl přátele. Tima a Anjel měl velice rád. A i ostatní nebyli vůbec špatní. Jen tam neměl koho moc přátelsky popichovat.
Vidno se zarazil, když mu Saturejka řekla pravdu. Wtf? Proč by to dělala? Má horečku? Červa v mozku? To se nedělá, být pravdivý před členem nepřátelské smečky!! Ježiš, jak teď jako má reagovat, probůh?
"Aha?" řekl poněkud nejistě. Co taky říct, že. "A teď už to teda aspoň víš?" Asi se už definitivně vydala cestou bylináře, nebo tak něco. I když u ní asi bylo možné, že zase změní názor. Byla stejně stabilní jako on, když se jednalo o anger issues.
Uchechtl se. Aha! Takže neví, co je to lex. Nu, nechme to tak. Určitě jí nepošeptá přesný jejich význam. Nebo by jí mohl opět podat falešné informace. To by mu šlo! "To bys chtěla vědět, co?" ušklíbl se. Nic nebude!! "Stařešina si ještě umí uklízet podestýlku sám, děkuji za optání. Vlastně bych se nedivil, kdyby na tom byl mentálně mnohonásobně líp jak váš Ray." No a ne? Sarik ještě uměl přemýšlet dobře, nu byla pravda, že byl starý jak svět. Jestli ho brzy přepadne demence a smečka nebude mít lexe, tak by z toho mohl být průšvih jak mraky.

Hariho překvapilo, když Nevaeh začala znít najednou tak... nadšeně. A to nejspíš kvůli tomu... paroží? Nu, bylo pravdou, že to bylo na jeho vzhledu nejvýraznější. Ne každý se může pyšnit parohy nimlóga.
"Děkuju," vyhrkl tedy poněkud překvapeně. Tolik otázek! A jen na ně odpovědět? Tady Nevaeh už nebyla žádný mimino, takže nemělo smysl s ní takto i jednat. Ale říct pravdu taky nebylo úplně moudrý, respektive by to bylo vysvětlování na dlouho. A možná by se mohla opět do sebe uzavřít, kdyby se dozvěděla, že se může teoreticky kdykoli v nimloga zase proměnit a všechny se pokusit sežrat. "Abych řek' pravdu, tak ty parohy jsou pěkně těžký. Asi právě kvůli nim mi často bolí za krkem. A je to vždycky velká úleva, když je shodím, i když pak vypadám... no, divně. A jinak se vlci s takovýma věcma obvykle rodí, ale není vyloučeno, že nějací to mohou mít i díky magii," odpověděl jí jakž takž pravdivě. Neřekl přímo, jestli se s nimi tedy narodil, nebo ne. Nu, doufal, že to nebude nutné dále pitvat a že se s jeho slovy nějak spokojí. Nebo mohl udělat úhybný manévr z tohoto tématu. Ano! "Ty už svou magii znáš?" optal se jí. Možná už ano. Jemu samotnému se projevila ve velmi útlém věku, ale třeba takový chudák Tim doteď ani nevěděl, že nějakou má. Ale to je jiný, zvláštní případ, že.

Hari byl poněkud nervózní, neb se cítil... awkward. A bylo divu? Timek ho pozval, aby se podíval na nové mimčo. A ten prcek ani nebyl Timův. Byl Ryumee, která ho vlastně de facto nepozvala. Jistě, očekával, že se o tom s Timem bavili. Ale furt se cítil divně. Jako jakýsi vetřelec! Přeci jen, s Ryou se nikdy moc nebavil. Chtěla by ho tam vůbec? Božínku. To se zase znemožní. Díky bohu byl aspoň Zlomysl někde zalezlý. Ještě by toho špunta chtěl sežrat nebo něco.
Dorazil tedy na místo a *pozdravil*. Tvářil se v pohodě, ale vnitřně doufal, že to bude návštěva jen na pár okamžiků. Přeci jen neměl rodičům špunta moc co říct. Zadoufal tedy, že Tim tu divnosituaci nějak potahá. Nerad by byl v očích ostatních soudruhů za nějakého podivína. On teda podivín objektivně byl, ale nemuseli si to myslet všichni, že?

"Je hezký, že umíš dělat víc věcí naráz, ale už není tolik hezký, když obě věci děláš mizerně," ušklíbl se. Tedy, nevěděl jistě, jestli je mizerná i co se týče kytek. A vlastně mu to bylo svým způsobem i putna. Prostě si chtěl rýpnout. A ona vidno taky. Jak dětičky v deváté třídě. Možná i horší.
"Lovná zvěř?" Skoro až vyprskl smíchy. "Tak to musím být hodně dobrá lovná zvěř. Protože mě ještě nikdo nechytil. A ty se dneska domů s trofejí taky nevrátíš. Nebo si věříš, že jo?" Nepochybně by to byla pro Saturku dobrá výzva. Ale věřil, že má stále nějaký pud sebezáchovy, byť byla Ignisankou.
Musel hodně potlačovat smích, když se Saturejky výraz náhle změnil po jeho slovech. I dech musel zadržet, aby vypadal aspoň trochu seriózně!
"Opravdu? Kdyby ne, tak proč se bojíš, že by tu někdo v okolí teď byl?" mrkl. A pak se vnitřně zarazil. Neměla takové myšlenky, že ne?? Nee, tohle nebyl žádný flirt, ježiši! Jen si ze sebe dělají prdel. Ale co když by to někdo jiný interpretoval jinak? Boha, teď bude mít brouka v hlavě ze svých vlastních slov!
"Povýšili? Ale samozřejmě, už dávno. Tebe snad ne?" řekl skoro až významně. "Jako správný *lex* vím, jak funguje soudnictví." Žádný lex samozřejmě nebyl. Přízrační vlastně vůbec lexe dlouho neměli. Ale to Saturejka vědět nemusí, že? A pokud to sežere, tak může nakazit Ignis nepravdivými informacemi. I když zrovna tato není kdo ví jak strategická. Ale furt by to bylo vtipný, ne?

Hari se tiše uchechtl. No jo, ještě aby to tady Cielovi trvalo rychleji jak ten týden! Ale už se v tom fórečku dál nerýpal. Nebylo proč. Nejdůležitější bylo, že měli kořist pro smečku. Určitě za to budou soudruzi rádi! A taky se mohou cítit dobře, že dělají něco produktivního. A že nebudou mít hlad. Pořádné jídlo potěší vždy!
"Vzal bych to k noře. Tam určitě bude někdo, kdo bude za jídlo rád," rozhodl a následně se protáhl. Tahat tu kořist až k noře smečky nebude úplně snadné, ale určitě to zvládnou. Zívl. Si pak bude muset zdřímnout.
Následně popadl kořist a čekal, až Cielo udělá to samé. Vzhůru domů!

Hari se zamračil. Nač být tak agresivní? Jen se zeptal, hezky slušně. To tento vlk vyhledává konflikt? Tíží ho něco? Nu, i kdyby ano, nebylo jeho prací být něčí vrbou a stejně, tento vlk by si nejspíš žádný problém nepřiznal.
Přivřel oči, když ho začal obcházet a komentovat jeho životní styl. Proč ho to tak štvalo? To on nebyl ve smečce. Mohlo mu být úplně jedno, že nějaký random byl. Nadechl se. Hlavně být v klidu. To půjde. Jeskyně mu dodala krátkodobý zen boost.
"V pohodě jsem, děkuji za optání. Někomu ve smečce život vyhovuje, někomu ne, tak proč kritizovat druhou stranu? A ve smečce to obvykle stejně není tak, že by alfa dával nonstop všelijaké rozkazy. Není to tak hrozné. Ať si každý žije tak, jak mu to vyhovuje." Doufal, že se cizinec alespoň trochu uklidní, ale něco mu říkalo, že to nebude tak snadné. Ale naděje umírá poslední, což?

"Taky," zamrmlal Hari. Naštěstí nevěděl, jak to u Tima bylo celkem extrémní, protože se jednalo o kombinaci dozvuků jeskyně, ale i o účinky jeho magie. Chudák hoch. "Nejsou na to nějaký byliny? Asi by se hodily." Vlk by doufal, že jsou nějaká kvítka na bolehlav. Ale kdo ví, zdali by něco udělala s něčím tohoto kalibru.
"Přesně... moc si to teda nepamatuju, ale určitě mi nebylo tak hrozně jako teď. Možná to je tím, že jsme byli vzhůru tak dlouho?" Přeci jen, do jeskyně se chodí spát a ne ponocovat. Takže by dávalo smysl, že průměrný zdejší tohle nezažil, protože si uvnitř rovnou lehl a zavřel oka a nedělal blbosti jak ti dva. Ale kdo ví?
"Fakt?" zamrkal překvapeně. Netušil, že by se to povedlo tak rychle. Ale opravdu. "To je super, gratuluju!" Myslel to opravdu ze srdíčka. Aj se mu udělalo i trochu líp. Ale jen trošičku. Jeho oči opět spočinuly na kusu látky. "Počkat, tos fakt udělal ty? Jako kdyžs spal?" Kdy by to taky mohl stihnout, že? Když byli v rauši, tak nevěděl nic o tom, že by si tady Timek něco šil.
"Upřímně? Moc ne. Cítím se hrozně mimo. Vlastně ani nevím, jak se cítit. Jsem takový... nevím, zmatený. Co ty?"

Hari sebou škubnul, když se ozval Tim. Až se lekl! Ale byl rád, že jeho kamarád byl naživu a že třeba nezapomněl, jak se mluví. Přeci jen, byl to silný zážitek a měl pocit, jako kdyby mu odumřela část mozku. Uf. Byl vůbec ještě v realitě? Stále se cítil mimo. Jako kdyby jeho život nebyl ani jeho. Oklepal se.
"Jsem!" odpověděl Timovi a kouknul na něj. Vidno byl taky jak zpřeválcovaný.
Přivřel oka, když si všiml jakéhosi hadru pod Tima. Co to bylo? Proč to bylo? Zavrtěl hlavou. Asi mu už hrabe úplně. Nevadí.
"Souhlasím, pojďme pryč. O snu mi můžeš říct venku," přikývl unaveně. Už tu radši nebýt ani chvíli navíc. Ještě by se z toho nedostal! A furt by byl jen mimo a spal! I když, to nezní jako úplně špatná věc...
Pomalu se tedy vydal k východu a očkem sledoval Tima, jestli vůbec může chodit. Když tak by mu nabídl, že se může opřít! Sice on sám nebyl na tom kdo ví jak, ale musel přeci pomoci soudruhovi v nesnázích. Hlavně, když neměl tušení, o čem se mu zdálo. Snad to nebylo něco špatného. Tim si toho vytrpěl už dost. Zaslouží si lepší.

"Tak sbíráš bylinky, nebo seš na kontrole?" ušklíbl se. Ona a na kontrole? A co by dělala, kdyby něco zkontrolovala, třeba teď jeho? No do 1v1 by se určitě nepustila. Tolik ke kvalitní kontrole! Ale musil uznat, že její naštvaný výraz byl roztomilý. Jako když se rozzlobí křeček. Prostě to nejde brát seriózně. Hlavně se vzpomínkou, jak ho málem zgrcala. Dávná to minulost!
"Jo, už je z tebe bylinář? No tak aspoň to, že víš, kam patříš. Tvé špionování je totiž třeba velice mizerné. Sám jsem toho byl svědkem," rýpnul si a očkem mrknul. Teda, nevěděl, jestli byla bylinářem vždy nebo ne. Ale nedivil by se, kdyby byla jednu dobu špehem, když na jejich území špehovala. Ne moc dobře, nutno dodat. Ale Roo nebyla o nic lepší, když i ju načapali. "Ignis si je vědom svých chyb? Ne ne. Tak to jsem zvědavej, jak dlouho jim to vydrží, než zase zapomenou, co všecko zpackali," protočil očima. Jasný, jasný, blá blá blá. Nedalo se jim věřit. Hlavně, když měli mezi svými řadami takové bestie jako Kard. Nevěřil, že by se ta smečka mohla změnit. Jistě, Ray asi nebyl takový tvrďas jako Zoro nebo Nereus, snad proto se třeba změnil ten ceremoniál, ale jak dlouho mu to vydrží? Kdo ví.
Přivřel oka, když se k němu nebezpečně přiblížila. "Nějaká troufalá, ne?" Aspoň ještě byla na své hranici. Možná, těžko říct. Zdali by to byl krok nebo ne bylo celkem teď fuk. Teda, nebylo by to fuk, kdyby na jejím místě byl nějaký nabušený bojovník. To by jednal úplně jinak. "A seš si jistá, že v okolí nemáš ohnivé soudruhy? Aby si pak náhodou nepomysleli, že seš tak blízko u mě, abys mi ťukla čumákem na čumák. Hezky přátelsky, víš co," zazubil se. Ano, tento komentář ji určitě musí pořádně rozproudit krev! Víc naštvaných křečků! Víc!!
A už jí ujížděly emoce! Ano!
"Tak jsi nás přeci o něco okradla! Aha!" blýskl očima. Samozřejmě to nemyslel seriozně. Mateřídouška? To asi nebude něco vzácného. "A samozřejmě. Svolám celý smečkový tribunál, aby rozhodl o tvém trestu. V tomto případě bych si to tipl na... ty jo, možná i na trest smrti by to mohlo vyjít, co říkáš?"