Príspevky užívateľa

Hari přikývl. No jo, s tímto zraněním to bude horší. Ale samozřejmě věřil úsudku doktora! Proč asi, že...
"Snadný to určitě nebude, ale úplně ztracenej taky nejsi. Bude to dlouho nezvyk, hlavně, když jednu tlapu máš ok a druhou ne. Ale se vším se dá nějak pracovat. I trojnozí vlci si našli krok, tím spíš si ho najdeš i ty," snažil se ho trocha povzbudit. "Jako, jestli budeš chtět, tak si někdy můžeme rychlost a obratnost nějak procvičit," navrhl mu. Jo, Roižn ho sral, ale bylo i v jeho zájmu, aby se uměl o sebe postarat. A jako umbra smečky ho měl něco i naučit.
Hari byl taky v šoku, jak byl Roihu v šoku. Takže ho taky nějak topili? Jéžišmarjá. To je teda bizár. Neskutečný.
"Že?" ušklíbl se. "Teda, rodiče mě zrovna netrestali. To spíš okolí," pokrčil rameny. Trest za to, že žije!!

Přikývl na slova Timkova. Ano! Pojďme to omrknout! Mírně se mu rozbušilo srdíčko, jako kdyby měli právě otevřít nějakou tajemnou komnatu, co skrývá nějaký děsivý tajemství, nebo tak něco. Ale jakmile za Timem vlezl opatrně dovnitř, tak to nic deep nebylo. Ne, že by byl nějakej rozmazlenec! Ale s tím, co se poslední dobou dělo, by se nedivil, kdyby objevili nějakou novou říši nebo tak něco.
"Kupodivu jo," řekl Hari. Kdyby byl ještě větší, mohl by mít problém! No jo, to ty parohy. Nebýt nich, vleze se všade a ani ho za krkem bolet nebude!
Rozhlédl se kolem. Na zemi si všiml hezky udusané hlíny a i pár malých kostiček. Možná nějakýho hlodavce.
"Aspoň se máme kam schovat před sněžením," pousmál se. Navíc obloha už tak byla teď celkem tmavá! Nedivil by se, kdyby zas začalo sněžit. Jako kdyby toho nebylo málo.
"Je to tu celkem útulný," pronesl dále. Na nějaký chillec jako dělaný! Líbilo by se mu, kdyby to bylo ještě trošku větší. Ale jeho velikost byla jako skill issue, že.

Ano, Anjel měla až moc zlaté srdíčko. Tento krutý svět si ji ani nezasloužil! Bylo těžký si v těchto časech udržet dobrotu v nitru. Ale Anjelce se to stále dařilo.
"No, snad litovat nebudu," uchechtl se. Ale co si budem, stále se celkem bál. Jeden Guláš mu stačil, ale co tři takoví? Nebo dokonce čtyři?? Anjelky bruško bylo celkem velké, z toho žádnej jedináček nebude... "Snad to nebude ten typ děcek, u kterých když na vteřinku mrkneš, tak zmizí," zazubil se. Vlčátka mohla mít malinký nožičky, ale ta rychlost!!
"Nedivím se. Já očekávat s někým rodinu s tím, že toto navrhne, tak se mi asi hlava zamotá," uchechtl se. "Ale dávat jména s nějakým hlubším významem zní moc hezky. Bude to něco jakože typu Hvězdička? Jestli tomu rozumím dobře," chtěl se ujistit. Hvězdička ho napadlo hned jako takový ten cringe příklad, protože Přízrační, že jo. Myšlenku Anjel chápal zatím spíš tradičně, respektive si nemyslel, že jména s hlubším významem budou nějakou random směsicí písmen, který pak nazvou jako jméno.

"Jo... jo, to nevypadá," řekl a podíval se na hyperaktivní zelenou slepici. Krásně si vzpomněl, jak zaútočil na tulačku, co ohrožoval Hariho a Timka. A nadlábl se z ní. Ani oči nevynechal.
Zlomysl začal ťapkat ke Kunínovi. Zcela evidentně ho zaujaly přívěsky na tlapách. "Hej! Vrať se!" sykl Hari. Zlomysl se otočil, zatvářil se zcela nevinně a zapískal. Ale nevinného na něm nebylo nic. Bylo mu jasný, že to zase zkusí zopakovat.
"Já vás taky rád poznávám," přikývl. Tak Estrela, jo? pomyslil si. Určitě nebyla náhoda, že tento týpek smrděl u hranic smečky. Jistě se potkal už s Ryu nebo Timem. Ale Tim by mu o tom snad řekl, ne? Zvláštní...
"Takže Estrela? Hledáte tu své příbuzné?" Nechtěl chodit kolem horký kaše. Na to chudák neměl trpělivost ani nerva.

Hari byl rád, že tu nic nebylo. Alespoň prozatím. Ale tak, dávalo to smysl. Tohle doupátko bylo nedaleko tábora. Kdyby tam sídlil medvěd, tak se to velmi rychle rozkřikne. A nejspíš i ten medvěd by se raději usadil na jiné místo než na to, které silně smrdí vlčí smečkou.
"Musí být opuštěné už nějakou dobu," pomyslil si. "Medvěd by se na takovou dobu od smečky neschoval. Možná tam kdysi nějaký žil a pak ho vystřídalo něco menšího." Teda, on žádnej zoolog nebyl. Anjel o tom asi věděla víc. Ale měl by se zase vrátit k pozorování zvířátek, jestli se má zlepšit v magii! Ale na trénink zas myslet nechtěl, ač se mu dlouho vyhejbat nemohl. Když měl o kolegu méně, tak musel naopak spíše zabrat!
"Hej, taky mě to překvapuje. A děsí mě, co najdem příště. Kdo ví, co se tu všecko skrývá? A co vše jsme přehlídli?" Příště najdou nějakou megavelkou podzemní jeskyni!

"Tady většina jedinců moc na týmy nehraje, mi přijde," pokrčil rameny. Možná to viděl až moc pesimisticky. Ale dalo se mu divit? Poslední spolupráce byla u lovu superprasete, a i tam to celkem pokulhávalo. Radši už na to nevzpomínat! To zvíře už vidět ani nechce. Fakt ne-e.
"Helec, nakopat zadek můžeš i tak. Ale nebudeš to mít tak snadný. Můžeš makat na svalech jak chceš, ale proti těm *titánům* budeš, co se přirozený síly týče, vždycky v nevýhodě. Víš ale, co máš, ale ti velikáni už moc ne? Hbitost a rychlost. I když, to už taky těžko říct, vzhledem ke ztrátě tvýho prstu. Asi ti to hodně omezuje pohyblivost, co? Nebo jak to teda máš?" Jestli mu má dát nějaký tips, tak musí vědět. Ale jestli je bez prstu o dost horším běžcem, tak to bude mít dost blbý. Výhoda menších vždy byla jejich hbitost. Pokud byl dotyčný rychlej jak průjem, tak velikán Hari toho tolik nezmohl. Když někoho netrefí, tak jim nemůže dát přes pyska!
"Do vody?" podivil se. Cožpak mají společný trauma?? No to snad né, jako!! "Hah. To máme asi podobný. Jako malýho mě topili. Několikrát," ušklíbl se. Bylo to šokující, sdílet takový traumata s nějakým Roižnem!! Ale s touto škaredou vzpomínkou byl víceméně... smířenej. Už dávno to nebylo něco, kvůli čemu by se budil zpocenej.

"Myslím, že posledně těch překvapení bylo až až," ušklíbl se. Stačilo! Zasloužili si pauzu. Pauzu, klid a mír. A pořádně dlouhej a ničím nerušenej spánek. To by bylo boží. Sice se nemohli ani teď flákat, ale mohl aspoň snít, no né?
Jakmile Tim pozitivně identifikoval šutry, tak rovněž přidal do kroku. Byl zvědav. Samo od sebe by ho asi nenapadlo zkoumat skály. Ještěže toho Timka má!
"Taky ne," potvrdil jeho slůvka, jakmile si rovněž očichal okolí. Normálně by si pomyslel, že by za tím převisem chrápal medvěd, ale toho by nepochybně cítili. Nevoněli zrovna po růžích.
"Pojďme se podívat," řekl tedy a šel k místu, kde by mohl být ten onen převis. A opravdu se ten snížek zdál čerstvější!
"Snad to nebude doupě, do kterýho se vlezou akorát dvě myši," řekl si spíše pro sebe. Byl to velkej chlapec, takže nějaké klaustrofobní jeskyně nebyly zrovna pro něj.

"Samozřejmě," přikývl. Joo, čištění hlavy... To chudák potřeboval. Nějak se zaměstnat! Nemyslet furt na špatný věci! Ale to bylo těžký, že. Makat, když má vlk před očima sežranýho kolegu nebylo dvakrát ízy. No, alespoň Ryumee neměla nějakej vydeptanej tón. Sic byl falešný, ale to mu tolik nedocházelo. Teda, jistě by mu to došlo, kdyby nad tím přemýšlel; kdo by byl v těchto dnech pohodovej?
"To bych byl rád," pousmál se. Aspoň se bude cítit užitečně. Nebo právě naopak. Pokud hledání blbostí vyžaduje jemnou motoriku, tak ze sebe udělá akorát blbečka.
"A co mám konkrétně teda hledat?" zeptal se, ať má chudák představu, co má dělat. V létě by měl asi představu, že by moh' sbírat kytky. Ale teď v zimě? Neměl tucha.

Zanedlouho si všiml, že tu nebyl sám. Jak již bylo zvykem, zadoufal, že to nebude další divnotýpek. Na ty byl za hranicemi skoro magnetem.
"Zdravím," pozdravil ho poněkud zaraženě. To byl... pěkně zvláštní uvítací vtip. Ale to nebylo jediné, co ho zarazilo! Ty rohy, postava a hadry? Celkem mu připomínal Timcka a Ryumee. Ale jen trochu.
Naštěstí řeč velmi brzy přešla na jeho kuře, takže nenastalo žádné trapné ticho.
"Že? Ještě jsem tu takového neviděl," řekl. Zlomysl se podíval na vlka. Skoro až v očkách se mu blýsklo! Měl totiž velice rád rohy a hadry. A řetízky. Cokoli, s čím by si jeho zoban mohl pohrát. "Jen dokáže být... hodně divokej," varoval ho preventivně. No jo, mít divokého papagáje s takovým zobákem mohlo bejt celkem děsivý. Hlavně, když příležitostně žral i masíčko. Zmetek.
"Jak že se jmenujete?" zeptal se. "Já jsem Hariuha."

"Moc ti děkuju, Anjel. Fakt si toho cením," kývl hlavou. Nechtěl ji však zatěžovat, hlavně, když má sama tunu starostí. Bylo by to sobecké, myslil si. Sama bude určitě potřebovat hodně pomoci!
"No jen aby," uchechtl se. Hlavně, aby to neskončilo jak se zlobivým Guláškem, že! S Guláškem, který byl častěji s Timem jak s vlastními rodiči. Ale pochyboval, že by se něco takého stalo. Anjel působila, co se mateřství týče, velice dedikovaně. Určitě by je nezanedbávala! "Ale jestli budeš na chvíli potřebovat pomoc, tak stačí říct." S děcky nebyl nejlepší, ale aspoň něco, no né?
"Oh... jasně." Na vteřinu ho přepadla vlna melancholie, když si vzpomněl na tragické úmrtí Anjelčiných novorozenců. Nedalo se divit, že měli své pochyby. Něco takového vlka poznamená skoro na celej život. Jaká by měla zesnulá děcka povahu? Životní příběh? Magii? Povolání? Kdo ví. Kdo ví...
"To teda," okomentoval s úsměvem poznámku o Roihovi-juniorovi. Nepotřebujeme dva takové!! Ale to Anjel říci nemohl, že. "Počkat, Roihu fakticky chtěl děcka pojmenovat po sobě?" dodal překvapeně, když si pořádně uvědomil, jak divně to znělo.

Hari byl rád, že ho Timck na chvíli vytáhnul ven. Co si budem, potřeboval to. Tedy, né, že by se flákal! Ale šel na něj takový splín. Přepracování a samá tragická událost! Bylo snadné v této zimě propadnout chmurům. To si ale nemohl dovolit. Musel býti pro smečku silný! Hlavně, když přišli o dalšího umbru.
"Fakt?" střihl ouškem. Snad tam nebude spát nějaký medvěd... Ani by se nedivil. "No, asi bychom to mohli prozkoumat..." Hlavně z bezpečnostního hlediska. Chudák už začínal být celkem paranoidní.
Při chvíli chůze si všiml nějaké skupiny větších šutrů. Že by dorazili na místo? Nebo měl Tim na mysli něco ještě dál? "Je tohle ono?" optal se.

Hari byl zamyšlen a tak nějak zpracovával to, co se v posledních dnech stalo. Tady v lese se odehrálo kočičí vraždění. Možná by někde ještě našel zaschlou krev na nějakém stromě. Anjel málem umřela a teď za pár dní má sama dát novej život jejím děckám. Bylo to neuvěřitelný a byl rád, že to chudera nějak zvládala. Aikan takové štěstí neměl a obraz jeho rozežrané mrtvoly už z hlavy nevymaže.
Jeho mazel Zlomysl se ho snažil rozptýlit, ale jaksi marně. Sotva si i všiml v lese Ryumee! To by byl trapas, nepozdravit lexe smečky, že?
"Zdravím," pozdravil ji. Byl překvapen, jak mrtvě zněl. "Je třeba s něčím pomoci?" optal se a fakt se snažil, aby nezněl jak mrtvola. Šlo vidět, že lex něco kutí a když už tu je, tak se zeptal, že.

Harimu se rány hojily dobře. Měl štěstí. Při potyčce se šavlozubem se mohlo podělat kdeco. Nemusel už ani žít. Ale stále žil. A stále měl v paměti až moc živý obraz toho, co se může s vlkem stát. Ze smrti Aikana mu bylo celkem smutno. Byl to jeho kolega umbra a fakt dobrej vlk. Nezasloužil si takovej děsnej osud.
Nemohl přestat myslet na ty nové bestie, co se tu začaly objevovat. Přerostlá prasata? Šavlozubej irbis? Co přijde pak?
Rozhodl se tedy vydat kousek za území na menší průzkum zvěře. Samozřejmě dával bacha. Nedaleko na planině hus se nedávno pohybovala extrémně agresivní superprasata. A utkat se s jedním v tváří tvář fakt nechtěl.
Byl tu s ním i jeho otravný papagáj Zlomysl. Byl rád, že zimu snášel celkem obstojně. Nemohl umřít i on, že? Často ho extrémně štval, ale měl ho fakt rád.
Rovněž měl na sobě rudý pláštík od Tima. To, aby mu nebyla zima. A hlavně, aby měl pocit, že je s ním.

Jo, Roihu se nezdál nikdy. A nikdy se mu zdát nebude. A snad se mu o něm nebude zdát ve snech... Počkat cože?
"Asi nechceš vědět," vyslovil hned první slova, co ho napadla. Kleplu by mu? Asi jo. Spíše by kleplo oběma. "Ale víš co? Ono by mi to vlastně mohlo být fuk. Práce umbry nebývá tolik týmová jak ta venatorů. Takže jestli si troufáš, do toho. Třeba bys v tom byl dobrej," ušklíbl se. Umbry Přízračných byly spíše většího rázu a není špatný mít od každýho bodytypu něco, he? Ale šmarja, proč nad takovou blbostí přemýšlet! Roihu zůstane tam, kde je. Ať si šmíruje ostatní a hádá se s něma.
"Hmm? A co bys konkrétně chtěl naučit?" No jo, bylo dost možností. Jak sekat kosou? Jak se vypořádat s větším protivníkem? Jak využívat magii při boji?
Na další slova pouze pokrčil rameny. Radši ani neptal, co znamená z někoho dělat Herodese, ale tak nějak si to odvodil.
"Byli na tebe snad zlý?" zeptal se. On si taky zažil svý. A shodou okolností se taky jednalo o šikanu Roižnovo matky, Fioriny. Svět byl fakt malej, co?

"Já vím... Ale aj tak je to těžký. Ten pohled vlk z hlavy už asi nikdy nedostane." Byl rád, že to Anjel nemusela vidět. I on by byl raději uštědřen. Byla to silná připomínka jejich smrtelnosti a toho, že v horách i v lesích mohou být zvířata rychlejší a silnější než oni sami.
Pousmál se na ni a pak si pořádně všiml jejích jizev. Schytala to pořádně. A teď vypadala fakt jako pořádná válečnice. Ne, že by to pro Anjel byla nějaká výhoda, ale...
"Už?!" vykulil očiska. Týden!! Vždyť to je hned! A nebylo to ani dávno, co Anjelku potkal jako dítko! "Boha, ten čas ale letí..." Mrkne a už z něj bude dědek!
"I Guláše jsem sotva uhlídal!" uchechtl se. Na práci chůvy nebyl zrovna značka ideál, ale co by pro Anjel neudělal, že? Snad jim děcka nepřerostou přes hlavu. A snad se hned nevydají vstříc první jedové kytce, co uvidí.
"Už jste přemýšleli nad jmény?" zvídal se. Kdyby měl mít s někým děcka, tak by nad jmény asi dumal 24/7! Věděl však, že ho s Timem rodinný život čekat nebude. Z pochopitelných důvodů biologického rázu. Ledaže by si otevřeli sirotčinec, což se stane jen těžko.