Príspevky užívateľa

Na Ordova slova pouze přikývl a dál je nekomentoval. Neznal hlouběji zvyky jeho domoviny. A zbraň vlastně ani nepoužil, přesto nelitoval toho, že ji mrtvému vzal. Holt netušil, co bude protivník zač. A vzhledem k tomu, že to byl hbitý kočičí bastard, tak by mu těžká wara, kterou v zubech držel poprvé, spíše překážela.
Hari chtěl hrozně moc dodat, že tohle bude jiné. Nebo si to alespoň myslel. Nepochyboval o krutosti války v jeho domovině, ale nemyslil si, že... že by se tam vlci pojídali. A Aikan vskutku skončil jako kořist. Byl to šíleně odporný pohled. Nechtěl však vůdce dále varovat a poučovat. Tim to už udělal a Ordo názor nezměnil. Doufejme, že toho nebude litovat.
"Rád vás tam doprovodím," řekl rozhodně. On teda podruhé vidět Aikana nechtěl. Pohled na jeho střeva a další napůl sežrané orgány mu stačil *jednou*. Ale nemohl nechat zraněného šéfa jít samotného opět blízko k horám. Krev a pach mrtvoly mohly ucítit i další bestie. Kdo ví?
Otočil se na Tima. "To bys byl hodný," řekl. Čím kratší dobu se budou dívat na zohavené tělo, tím lépe. Pohled na Aikana by zvedl kufr nejednomu. A vlci, co by se s ním chtěli rozloučit, by jistě o takový pohled nestáli.

A'Kaza měl štěstí, že mu nemohly být čteny myšlenky, jinak by dostal spočítáno za to, že by byť pomyslil na to, že tady Hari je snad tlustej!
Byl rád, že se Kazovi podařilo vyhnout parožímu výpadu. Kdyby ho udeřil, tak by šéf nebyl rád. A Tim už vůbec ne, kdyby to bylo vážnější. Ale nemohl stále s budoucím bojovníkem zacházet jak v rukavičkách, protože ho takhle na praxi nikdy nepřipraví.
Všiml si, že se vyhnul smykem. Ha, další příležitost, když není toliko stabilní! Hned se tedy po něm vrhl, ale to už i zkoušený se skládal na všechny čtyři s touhou zaútočit. Bude snad nějaká srážka?

Hariho fascinovalo, že si vůdce dokázal udržet kamennou tvář i poté, co se dozvěděl, že mu zemřel rodinný příslušník. Bratr, dokonce. I on při smrti bratra projevil víc emocí, a to ho *nenáviděl*. Jak to dělal? Prostě to dusil? Je možné, že jednoho dne pohár trpělivosti přeteče a drbne mu? Doufejme, že ne.
"Ano, údolí," potvrdil lokaci. Slova, že si přál zemřít v boji, raději nekomentoval. Co viděl, Aikan při boji nezemřel. Ta kočka ho chytla jako myš. Možná to šéfovi stejně dojde. Jakmile šavlozuba našli, tak žádná předešlá zranění neměl.
"Přesně tak," přikývl a na chvíli se odmlčel. "Aikanova wara zůstala ve starém hvozdě, vzal jsem ji tam, kdybych ji potřeboval při boji," dodal. Nakonec zůstala neposkvrněna.
"Jestli chcete, mohu vás k tělu zavést... pokud to teda Tim považuje za vhodné, s ohledem na zranění," navrhl a podíval se na Timka.

Hari sledoval Timkovu práci. Nebylo to poprvé, a přec byl stále fascinován. Jak někdo může mít tak šikovné tlapky a v hlavě tolik vědomostí? Celá smečka by si měla jeho práce cenit víc. Ne, že by si ho necenili, ale... Ne! Teď není čas mít hlavu v oblacích, ale cožpak se mu dalo divit, když mu Timek tak koukal do očí? Nějak mu ta telepatická komunikace nedošla. Ale to naštěstí nevadilo, neb to stále na mysli měl a navíc, šéf to opět nakousl. Byl z toho vnitřně úplně mimo. Během pár hodin se stalo tolik věcí. Tolik věcí! Pořádně to na něj dolehne asi ještě o něco později.
Podíval se na orda.
"Byli jsme s Timem na horském průzkumu, jak už víte. A máme z něj další špatné zprávy." Ježíši, jak tohlecto říct? Na tohle nikdy nebyl dobrej. Jistě, šéfova psychika byla na pohled jak z oceli, ale i on musel něco přeci cítit, ne? Hlavně, když všechno šlo poslední dobou střemhlav do kytek...
"Hory jsou stále pokryty obrovským množstvím sněhu a Hvězdná jeskyně je naprosto zamrzlá, takže bude ještě nějakou dobu nepřístupná. U jeskyně jsme i našly stopy té šavlozubé kočky, takže je možné, že jich bude víc. A když jsme ty stopy sledovali, tak..." Sakra, tohle bylo tak těžký říct. Hlavně, když měl v hlavě ten příšerný obraz rozežraného Aikana. Nemohli dělat nic. Nemohli dělat nic... "Našli jsme Aikana. Kočka ho ale našla dřív a... zabila ho." Odmlčel se. "Moc mě to mrzí, Ordo."

"Díkybohu," oddechl si, když Tim řekl, že vlčata jsou v pořádku. Dobře věděl, že kdyby se jim něco stalo, tak by se Anjel zhroutila. Přišla už o první vrh, ještě, aby se něco stalo tomu druhému! A jéžišmarja, tohle všechno by asi měl pak oznámit i Roižnovi. Šéf bude mít plno svejch starostí, Tim bude kurýrovat Anjel, tak holt to bude na něm. Ani na minutu si neodpočine!
"Taky jsem poškrábanej. Na rameni a víc na boku," sdělil Timkovi. Naštěstí mu kočka nezasáhla ksicht a ani ho nekousla těmi masivními zubisky. Kdyby měl taková zranění, tak sem sotva dojde.

<------------ starý hvozd

Hari cítil, jak ho tělo začínalo bolet čím dál tím více. Díkybohu ale už byli na místě. Uf! Snad bude Anjel v pořádku.
"Pojďme ji sundat dolů," řekl šéfovi. I tento úkon musí být koordinovaný, aby sebou chudák nežuchla na zem. To by bylo nebezpečné. Kdyby jí omylem ublížil, asi by si neodpustil.
Proces sundání naštěstí proběhl bez větších vad, a tak se mohl Tim pustit konečně do práce. Oddechl si a opět ucítil bolístky ze škrábanců. Jauvajs.
A rovněž se podíval na S'Arika. Čím déle, byť z pochopitelných důvodů, zdržoval oznámení zdrcující zprávy, tím méně se mu to chtělo říci. Ale muselo se tak stát.

"Dobře," sdělil. Samozřejmě, dávalo to smysl. Jen pochopitelně zrovna nestál o trapné ticho, to by mu asi mozek sežralo! Takže se nabídl aj tak.
Jen zadumal, jak efektivně využít na ty bestie svou magii. Nevěděl o moc tvorech, kteří by byli velcí a silní natolik, aby pomohli mega prase zlikvidovat. No joo, kdyby tehdá věděl o existenci irbisa, tak by se nepochybně zkusil změnit v něj. Velké tesáky, křídla, hbitost a zároveň obrovská síla? Win win. Ale bohužel.
Jakmile byly rozdány pokyny, tak se vydal se skupinou na místo určené. Stále měl z tohoto lovu nepříjemné pocity. Ať nikdo nepřijde k úrazu!
"Pokud potřebujete, abych se v rámci počátečního přepadení proměnil v konkrétní zvíře, tak řekněte," pravil. Na takovej lov bude třeba nějaká strategie a ne lov typu "no však se to ňák zvládne". Takže pokud lovci budou mít něco na mysli, tak si to rád vyslechne. A pokud ne... Nu, na něco přijde i sám.

Hari si hlasitě oddechl, když Tim sdělil, že Anjel není v přímém ohrožení života. Díkybohu!! Až teď to všechno na něj začalo doléhat, až se mu z toho začala motat hlava. Panebože. Proč se toto muselo dít zrovna jim? Proč Aikan? Proč Anjel? Ještě chudera má mít mladé! To osud nechtěl, aby měla pěknej život?
"Dobře," přikývl nakonec a šel k Anjel. Ještě nikdy takto nikoho netahal, tak zadoufal, že se nic nepokazí. Přeci jen, kdyby ji omylem pustili na zem, březí vlčici, tak by to nebylo pěkné. Ale netřeba myslet na potenciální špatné události!
Jakmile odpočítali na tři, tak se jim podařilo Anjel zvednout. Uf! Jediné štěstí, že špitál nebyl moc daleko.
"Pojďme," pobídl a pomalu se krůček po krůčku vydali k léčitelský noře. Jaká škoda, že ještě neměli nosítka! Ale třeba by je vyrobit šlo? Nějaký dřívko plus Timkovy látky... Ale nenechme se unést šílenou fantazií!

---------> nora

Hari vlastně ani doteď nevěděl o magii Anjel. Samozřejmě, viděl, jak se na ní zvěř lepí ze všech stran, ale když se o tom posledně bavili, tak si ani jeden nebyl jist, čím to bylo. Hlavně, když už uměla přivolat mlhu!
"Jo... asi si ještě budu chvíli vyčítat, že jsme ho nenašli dříve," povzdechl si. Nejspíše bylo za všech daných okolností nemožné ho zachránit. To by museli mít třetí oko, aby byli na místě včas a všemu zlému zabránili. Nedalo se nic dělat. Hlavně, že zachránili chudáka Anjel.
Byl překvapen následným objetím. Už dlouho nedostal od někoho hug, takže byl z toho chudák na chvíli skoro až stunned, ale po pár okamžicích objetíčko samozřejmě vrátil.
"Vůbec nemusíš děkovat, Anjel... Nemohl jsem tě v tom nechat, krk bych za tebe dal. Jsem fakt rád, že jsi v pořádku..." zamumlal. Měl co dělat, aby ho nezačaly trápit všechny ty silný emoce, co měl!
"Co děcka? Brzy už asi přijdou na svět, že?" pousmál se. Chtěl se zaměřit na něco... pozitivnějšího. Jistě, příchod mimísků byl určitě pořádný stres, ale určitě i zdroj nějaké naděje!

Byl rád, že šéf nebyl nějak smrtelně zraněn, byť se domníval, že nemusí mít nutně vyhráno. Už měl přeci jen své roky, no ne? Nebyl teda žádným medikem, ale dávalo by smysl, kdyby staří vlci měli slabší imunitu a hůře snášeli infekce a podobně. Hlavně nic nepřivolat! Hlavně nic nepřivolat...
"Mám nějaké škrábance, ale nic vážného," řekl. Aspoň doufal, že to nebylo nic vážného... Zrovna zevrubně si svá zranění opravdu neprohlédl.
"Ano," souhlasil, ale raději se ještě podíval na Tima. "Je bezpečné teď Anjel přenášet?" zeptal se pro jistotu. Viděl, že je mimo a taky, že má krk od krve. Co kdyby manipulací s ní opět otevřeli rány? Nevěděl, jaká je šance, ale bez potvrzení Tima to nechtěl riskovat. Kdyby byla drobné postavy, tak by pravděpodobnost asi byla menší, ale ona byla ještě větší jak Hari!

Medvědu Haharimu se naštěstí podařilo zvíře mohutnými tlapami srazit k zemi. To byl ten klíčový okamžik! A tak se i stalo. Starý Ordo rovněž nelenil a se svou warou přiběhl na pomoc. Zvíře probodl a všude byla krev. Bylo po všem. Společnými silami nepřítele zneškodnili.
Proměnil se zpět ve vlka a pocítil již dobře známou únavu. A taky bolest. Zvíře ho rovněž zasáhlo, ale naštěstí ho ochránila mohutná stavba medvědího těla, takže jeho rány nebyly zdaleka tak vážné, jak by byly, kdyby se neproměnil. Stále budou potřebovat ošetření. Ale co S'Arik?
"Dobrý?" zeptal se tmavého, zatímco se vydýchával. Všiml si, že i on byl od krve. Snad to nebylo příliš vážné.
Rovněž si uvědomil, že bude muset vůdci říci tu tragickou zprávu o jeho bratru. Nejspíše rovnou na místě. "A ještě něco vám budu muset říct..." Možná bylo kruté to na něj vybalit hned. Ale zatajit informace taky nebylo řešení. Tělo Aikana bylo stále přeci jen na území smečky a byla jen otázka času, než ho najde někdo další. A nemohou ty zbytky nechat vránám a ostatním neříct půl slova.

Hari byl po situaci stále poněkud rozbolavělej. Jak na duši, tak na tělíčku. Především na duši. Jeho kolega přeci jen umřel! A Anjel k tomu taky daleko neměla. Ale nemohl přeci furt myslet na ty hrůzy, co se udály. Ne. Musel se jako pořádnej chlap vzchopit a přestat fňukat. A je snad lepší způsob, jak se vyrovnat se ztrátou, než vzít pachatele a udělat si z něj kabát? I proto do nory přitáhl tělo skoleného irbisa. Když už se maj dělat deky a kabáty, tak proč nepomoci aspoň takto, že? Kožich horské šelmy určitě pořádně teplučký. A kvalitní!

Znejistil, jakmile si všiml polekání Anjelky. Musela to být pro ni příšerná zkušenost. Málem zemřít prackama obří šavlozubé kočky? Z toho by se nevzpamatoval kde kdo. Hlavně, když stačilo tak málo a už by nebyla mezi živými. To na tom bylo tak děsivé. Stačí chvíle a je konec. Život byl až moc křehký. A může kdykoli skončit.
"To jsem rád," snažil se pousmát. Díkybohu, že Anjel z ran nechytla nějakou šílenou infekci. To by bylo příšerné.
"No... fyzicky asi celkem dobře," přiznal. Ano, rány měl. Ale nebylo to poprvé, kdy se rval a kdy se zranil. Spíš má neustále před očima něco jiného... "Jen často myslím na Aikana a na S'Arika. A samozřejmě na tebe. Jsem hrozně rád, že jsi stále s námi..." zamumlal. Anjel si rozhodně nezasloužila zemřít. Hlavně, když má mít děcka! Bože, to taky bylo těsný. Snad se narodí v pořádku. Aikan takové štěstí neměl. A i on měl vlastně potomky. V Nihilu. Ti se při nejlepším dozví špatné zprávy až povolí to příšerné počasí... Což může být kdo ví kdy.

"Aha?" podivil se. No jo. Nemohl přeci baštit nekriticky Roihova slova! Je totiž za nimi vždy nějaké podezřelé *ale*. Fakticky pochyboval, že hošan byl v tomto stoprocentně nevinně. A dalo se mu divit? No, Anjel by nepochybně řekla, že jeho důvěřivost naprosto nechápe.
"Cože jsi udělal?" uchechtl se. Fakt se snažil potlačovat smích! Bože, jen ta představa! Roihu, v držce masivní klacek, a někomu dá takovou šlupku, že si ani na svou mámu nevzpomene! To je teda něco. "Seš si jistej, že seš rimor a ne umbra?" Nebo spíš dvorskej šašek. Má vidno hlavu plnou fórečků. Když pobavil i Hariho, tak si zaslouží nějakej metál.
Hari fakt nechápal, jak je možný, že se ti dva neumí krotit. Doufal, že aspoň Anjel bude mít rozum! Nebo ji nedočkavej typek zmanipuloval?? Ne, to snad ne. Od této myšlenky se už snad posunul!
"Já fakt na vaše děcka zlej bejt nehodlám," protočil očima. Být zlej na malé mimisky? Cožpak je to nějakej necita? By se mračil, kdyby špunti hodně zlobili. Což se tak nejspíše stane, že? Přeci jen, jestli je bude vychovávat on... "A fakt doufám, že budou v pořádku a že budou prospívat. Jsou to děcka. Těm nemohu přát zlý věci."

Než se Hari nadal, kočka šla do protiútoku a všude kolem rozvířila sníh a zmizela. No ano. Křídla! Byla zde naděje, že to zvíře mohlo vzdát a prchnout zpět do hor na své území. Tak by to udělal normální jedinec. Což tento irbis nebyl.
Jako střela se bestie ze vzduchu vrhla na S'Arika. Jediné štěstí, že měl u sebe waru! Výkřik znamenal nepochybně zásah. Bělostný kožíšek šelmy se u hrudi začal zbarvovat do ruda. Ale ne natolik, aby do chvíle zemřela. Šelma instinktivně zabořila do protivníka své drápy a vycenila hrozivě vyhlížející zuby. Zranění na citlivých místech ji jen ještě více rozzuřilo.
Jak se Hari zorientoval, co se dělo, hned v těle medvědím přispěchal na pomoc, jakmile si všiml, že šelma srazila šéfa na zem. Nemůže přec skončit jako Aikan! Zaneprázdněné bolavé zvíře chytl zuby za křídlo. Citlivé místo. Zvíře zavřeštělo a obrátilo svou pozornost na přerostlého medvěda. Díky waře šéfa už měla zranění. Nemělo by tedy snad trvat příliš dlouho, aby ji porazili. A díky ošklivě pokousanému křídlu už jen tak neuletí.
Bestie se bleskurychle vrhla na medvěda Hariho. Pocítil skoro až paralyzující chlad a bolest. Měl štěstí. Robustní tělo medvěda je těžší zneškodnit. Šelmu se mu podařilo naštěstí odhodit a srazil ji mohutnými tlapami. Teď je šance! Třeba jednat rychle, neb už příliš dlouho proměněn nevydrží. Jistě, mohl by zatnout zuby a jet na baterky, ale pak by byl tak mimo, že by ho zvíře mohlo snadno dorazit.